This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C:2021:189:FULL
Official Journal of the European Union, C 189, 17 May 2021
Úřední věstník Evropské unie, C 189, 17. května 2021
Úřední věstník Evropské unie, C 189, 17. května 2021
Display all documents published in this Official Journal
|
ISSN 1977-0863 |
||
|
Úřední věstník Evropské unie |
C 189 |
|
|
||
|
České vydání |
Informace a oznámení |
Ročník 64 |
|
Obsah |
Strana |
|
|
|
IV Informace |
|
|
|
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE |
|
|
|
Soudní dvůr Evropské unie |
|
|
2021/C 189/01 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie |
|
|
V Oznámení |
|
|
|
SOUDNÍ ŘÍZENÍ |
|
|
|
Soudní dvůr |
|
|
2021/C 189/02 |
||
|
2021/C 189/03 |
||
|
2021/C 189/04 |
||
|
2021/C 189/05 |
||
|
2021/C 189/06 |
||
|
2021/C 189/07 |
||
|
2021/C 189/08 |
||
|
2021/C 189/09 |
||
|
2021/C 189/10 |
||
|
2021/C 189/11 |
||
|
2021/C 189/12 |
||
|
2021/C 189/13 |
||
|
2021/C 189/14 |
||
|
2021/C 189/15 |
||
|
2021/C 189/16 |
||
|
|
Tribunál |
|
|
2021/C 189/17 |
||
|
2021/C 189/18 |
||
|
2021/C 189/19 |
||
|
2021/C 189/20 |
Věc T-127/21: Žaloba podaná dne 26. února 2021 – Swissgrid v. Komise |
|
|
2021/C 189/21 |
Věc T-151/21: Žaloba podaná dne 19. března 2021 – Saure v. Komise |
|
|
2021/C 189/22 |
Věc T-154/21: Žaloba podaná dne 23. března 2021 – Saure v. Komise |
|
|
2021/C 189/23 |
||
|
2021/C 189/24 |
Věc T-164/21: Žaloba podaná dne 26. března 2021 – QM v. Europol |
|
|
2021/C 189/25 |
Věc T-165/21: Žaloba podaná dne 29. března 2021 – Amort a další v. Komise |
|
|
2021/C 189/26 |
|
CS |
|
IV Informace
INFORMACE ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE
Soudní dvůr Evropské unie
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/1 |
Poslední publikace Soudního dvora Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie
(2021/C 189/01)
Poslední publikace
Dřívější publikace
Tyto texty jsou k dispozici na adrese:
EUR-Lex: http://eur-lex.europa.eu
V Oznámení
SOUDNÍ ŘÍZENÍ
Soudní dvůr
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/2 |
Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 24. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Symvoulio tis Epikrateias – Řecko) – NAMA Symvouloi Michanikoi kai Meletites A.E. – LDK Symvouloi Michanikoi A.E., NAMA Symvouloi Michanikoi kai Meletites A.E., LDK Symvouloi Michanikoi A.E. v. Archi Exetasis Prodikastikon Prosfigon (AEPP), Attiko Metro A.E.
(Věc C-771/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Zadávání zakázek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací - Směrnice 92/13/EHS - Přezkumná řízení - Fáze před uzavřením smlouvy - Hodnocení nabídek - Zamítnutí technické nabídky a přijetí nabídky konkurenta - Odklad vykonatelnosti tohoto aktu - Oprávněný zájem vyloučeného uchazeče napadnout řádnost nabídky vybraného uchazeče“)
(2021/C 189/02)
Jednací jazyk: řečtina
Předkládající soud
Symvoulio tis Epikrateias
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: NAMA Symvouloi Michanikoi kai Meletites A.E. – LDK Symvouloi Michanikoi A.E., NAMA Symvouloi Michanikoi kai Meletites A.E., LDK Symvouloi Michanikoi A.E.
Žalovaní: Archi Exetasis Prodikastikon Prosfigon (AEPP), Attiko Metro A.E.
za přítomnosti: SALFO kai Synergates Anonymi Etairia Meletitikon Ypiresion Technikon Ergon – Grafeio Doxiadi Shymvouloi gia Anaptyxi kai Oikistiki AE – TPF Getinsa Euroestudios SL, SALFO kai Synergates Anonymi Etairia Meletitikon Ypiresion Technikon Ergon, Grafeio Doxiadi Shymvouloi gia Anaptyxi kai Oikistiki AE, TPF Getinsa Euroestudios SL
Výrok
Článek 1 odst. 1 a 3, čl. 2 odst. 1 písm. a) a b), jakož i čl. 2a odst. 2 směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/ES ze dne 26. února 2014, musí být vykládány v tom smyslu, že uchazeč, který byl vyloučen z řízení o zadání veřejné zakázky ve stadiu předcházejícím zadání této zakázky a jehož návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, kterým byl z tohoto řízení vyloučen, byl zamítnut, může v souběžně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, které připouští nabídku jiného uchazeče, vznést všechny důvody vycházející z porušení unijního práva v oblasti zadávání zakázek nebo vnitrostátních předpisů jej provádějících, včetně důvodů, které nevykazují souvislost s nesrovnalostmi, kvůli nimž byla vyloučena jeho nabídka. Na tuto možnost nemá vliv okolnost, že návrh na správní přezkum před zahájením soudního řízení podaný k nezávislému vnitrostátnímu orgánu, který musel být podle vnitrostátního práva tímto uchazečem předem podán proti rozhodnutí o jeho vyloučení, byl zamítnut, pokud toto zamítnutí nenabylo právní moci.
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/3 |
Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 24. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione – Itálie) – Prefettura Ufficio territoriale del governo di Firenze v. MI (C-870/19), TB (C-871/19)
(Spojené věci C-870/19 a C-871/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sbližování právních předpisů - Záznamové zařízení v silniční dopravě - Nařízení (EHS) č. 3821/85 - Článek 15 odst. 7 - Nařízení (ES) č. 561/2006 - Kontrolní postup - Správní sankce - Nepředložení záznamových listů tachografu za běžný den a předchozích 28 dnů - Jediné nebo vícečetné porušení“)
(2021/C 189/03)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Corte suprema di cassazione
Účastníci původního řízení
Žalobce: Prefettura Ufficio territoriale del governo di Firenze
Žalovaní: MI (C-870/19), TB (C-871/19)
Výrok
Článek 15 odst. 7 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006, a článek 19 nařízení č. 561/2006 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že řidič vozidla silniční dopravy, který je kontrolován, nepředloží záznamové listy záznamového zařízení za několik dní činnosti během období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů, jsou příslušné orgány členského státu místa kontroly povinny ve vztahu k tomuto řidiči konstatovat pouze jediné porušení a uložit mu jen jedinou sankci za toto porušení.
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/4 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Helsingin hallinto-oikeus – Finsko) – Řízení zahájené A
(Věc C-950/19) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Právo společností - Směrnice 2006/43/ES - Povinné audity ročních a konsolidovaných účetních závěrek - Článek 22a odst. 1 písm. a) - Přijetí statutárního auditora do zaměstnání auditovaným subjektem - Karenční doba - Zákaz nastoupit na pozici člena vrcholového vedení auditovaného subjektu - Porušení - Závažnost a doba trvání protiprávního jednání - Výraz ‚nastoupit na pozici‘ - Rozsah - Uzavření pracovní smlouvy s auditovaným subjektem - Nezávislost statutárních auditorů - Vnější aspekt“)
(2021/C 189/04)
Jednací jazyk: finština
Předkládající soud
Helsingin hallinto-oikeus
Účastníci původního řízení
A
za přítomnosti: Patentti ja rekisterihallituksen tilintarkastuslautakunta
Výrok
Článek 22a odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, musí být vykládán v tom smyslu, že takový statutární auditor, jako je klíčový auditorský partner určený auditorskou společností v rámci auditorské zakázky, nastoupil na pozici člena vrcholového vedení auditovaného subjektu ve smyslu tohoto ustanovení, jakmile s tímto subjektem uzavřel pracovní smlouvu týkající se této pozice, ačkoli na uvedeném pracovním místě dosud nezačal skutečně vykonávat pracovní činnost.
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/4 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Attunda tingsrätt – Švédsko) – Airhelp Ltd v. Scandinavian Airlines System SAS
(Věc C-28/20) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Článek 5 odst. 3 - Společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě zrušení nebo významného zpoždění letů - Osvobození od povinnosti nahradit škodu - Pojem ‚mimořádné okolnosti‘ - Stávka pilotů organizovaná v souladu s právními předpisy - Okolnosti ‚vnitřní‘ a ‚vnější‘ ve vztahu k činnosti provozujícího leteckého dopravce - Články 16, 17 a 28 Listiny základních práv Evropské unie - Neexistence zásahu do svobody podnikání, práva na vlastnictví a práva na vyjednávání leteckého dopravce“)
(2021/C 189/05)
Jednací jazyk: švédština
Předkládající soud
Attunda tingsrätt
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Airhelp Ltd
Žalovaná: Scandinavian Airlines System SAS
Výrok
Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že stávkové hnutí zahájené na výzvu odborového svazu zaměstnanců provozujícího leteckého dopravce, při dodržení podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, zejména jimi stanovené lhůty k oznámení, jež je určeno k prosazování požadavků zaměstnanců tohoto dopravce a k němuž se připojí kategorie zaměstnanců, kteří jsou nezbytní k uskutečnění určitého letu, nespadá pod pojem „mimořádná okolnost“ ve smyslu uvedeného ustanovení.
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/5 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 24. března 2021 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Justice, Family Division (England and Wales) – Spojené království] – SS v. MCP
(Věc C-603/20 PPU) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Naléhavé řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Soudní spolupráce v občanských věcech - Nařízení (ES) č. 2201/2003 - Článek 10 - Příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Únos dítěte - Příslušnost soudů členského státu - Územní rozsah - Přemístění dítěte do třetího státu - Obvyklé bydliště získané v tomto třetím státě“)
(2021/C 189/06)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court of Justice, Family Division (England and Wales)
Účastníci původního řízení
Žalobce: SS
Žalovaná: MCP
Výrok
Článek 10 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2116/2004 ze dne 2. prosince 2004, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na případ, kdy je konstatováno, že dítě ke dni podání žádosti týkající se rodičovské zodpovědnosti získalo obvyklé bydliště v třetím státě poté, co bylo do tohoto státu uneseno. V takovém případě bude muset být příslušnost soudu, u kterého bylo řízení zahájeno, určena v souladu s použitelnými mezinárodními úmluvami, nebo při neexistenci takové mezinárodní úmluvy v souladu s článkem 14 tohoto nařízení.
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/5 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil no 2 de Madrid (Španělsko) dne 15. ledna 2021 – ZA, AZ, BX, CV, DU a ET v. Repsol Comercial de Productos Petrolíferos S.A.
(Věc C-25/21)
(2021/C 189/07)
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Juzgado de lo Mercantil no 2 de Madrid
Účastníci původního řízení
Žalobci: ZA, AZ, BX, CV, DU a ET
Žalovaná: Repsol Comercial de Productos Petrolíferos S.A.
Předběžné otázky
|
1) |
Pokud žalobce prokáže, že jeho smluvní vztah týkající se výhradního dodávání a udělení práva užívat obchodní značku (v režimu komisionářské smlouvy nebo přímého prodeje s referenční cenou – další prodej s poskytnutím slevy), sjednaný se společností REPSOL, spadá do územního a časového rámce zkoumaného vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž, byl tento smluvní vztah dotčen rozhodnutím Tribunal de Defensa de la Competencia (soud pro hospodářskou soutěž, Španělsko) ze dne 11. července 2001 (věc 490/00 REPSOL) a/nebo rozhodnutím Comisión Nacional de la Competencia (vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, Španělsko) ze dne 30. července 2009 (věc 652/07 REPSOL/CEPSA/BP), takže požadavky, jež klade článek 2 nařízení (ES) č. 1/2003 (1) na důkazní břemeno ohledně protiprávního jednání, jsou na základě výše uvedených rozhodnutí považovány za splněné? |
|
2) |
Pokud bude předchozí otázka zodpovězena kladně a pokud bude v tomto konkrétním případě potvrzeno, že smluvní vztah je dotčen rozhodnutím Tribunal de Defensa de la Competencia (soud pro hospodářskou soutěž) ze dne 11. července 2001 (věc 490/00 REPSOL) a/nebo rozhodnutím Comisión Nacional de la Competencia (vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž) ze dne 30. července 2009 (věc 652/07 REPSOL/CEPSA/BP), musí to nutně vést k prohlášení absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s čl. 101 odst. 2 SFEU? |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1). Zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 08 Svazek 002 S. 205
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/6 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Ravensburg (Německo) dne 28. ledna 2021 – F. F., B. A. v. C. Bank AG, Bank D. K. AG
(Věc C-47/21)
(2021/C 189/08)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Ravensburg
Účastníci původního řízení
Žalobci: F. F., B. A.
Žalované: C. Bank AG, Bank D. K. AG
Předběžné otázky
|
1. |
K fikci zákonnosti podle čl. 247 § 6 odst. 2 třetí věty a § 12 odst. 1 třetí věty EGBGB:
|
|
2. |
K povinným informacím podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48:
|
|
3. |
K zániku práva na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48:
|
|
4. |
K uznání zneužívajícího výkonu práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy podle čl. 14 odst. 1 první věty směrnice 2008/48:
|
|
5. |
Nezávisle na odpovědi na výše uvedené otázky:
|
|
6. |
Je § 348a odst. 2 bod 1 ZPO (Zivilprozessordnung) (občanský soudní řád), v rozsahu, v němž se tato úprava vztahuje i na vydávání usnesení o předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 267 odst. 2 SFEU, neslučitelný s oprávněním vnitrostátních soudů předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle stejného ustanovení a nelze jej tedy použít na vydávání předkládacích usnesení? |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/9 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo) dne 2. února 2021 – Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG v. E. Leinfelder GmbH, TL, SW a WL
(Věc C-62/21)
(2021/C 189/09)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesgerichtshof
Účastníci původního řízení
Žalobkyně a navrhovatelka v řízení o opravném prostředku „Revision“: Leinfelder Uhren München GmbH & Co. KG
Žalovaní a odpůrci v řízení o opravném prostředku „Revision“: E. Leinfelder GmbH, TL, SW a WL
Předběžné otázky
|
1. |
Vede skutečnost, že návrh na zrušení ochranné známky Evropské unie z důvodu jejího neužívání může podat každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i procesně způsobilá skupina nebo procesně způsobilý subjekt vytvořené k zastupování zájmů, jak je stanoveno v čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 (1) a čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 (2), k neplatnosti smluvního ujednání, kterým se třetí osoba vůči vlastníkovi ochranné známky Evropské unie zavazuje, že u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví nepodá návrh na zrušení práv vlastníka této ochranné známky Evropské unie z důvodu jejího neužívání? |
|
2. |
Má skutečnost, že návrh na zrušení ochranné známky Evropské unie z důvodu jejího neužívání může podat každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i procesně způsobilá skupina nebo procesně způsobilý subjekt vytvořené k zastupování zájmů, jak je stanoveno v čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 a čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, za následek, že v řízení o zrušení před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví a unijními soudy nelze přihlédnout k pravomocnému rozsudku soudu členského státu, který žalovanému ukládá povinnost vzít zpět návrh na zrušení práv vlastníka ochranné známky Evropské unie z důvodu jejího neužívání, který podal on sám nebo jím pověřená osoba? |
(1) Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).
(2) Nařízení Evorpského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/10 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León (Španělsko) dne 11. února 2021 – Gerencia Regional de Salud de Castilla y León v. Delia
(Věc C-86/21)
(2021/C 189/10)
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Tribunal Superior de Justicia de Castilla y León
Účastníci původního řízení
Žalobce: Gerencia Regional de Salud de Castilla y León
Žalovaná: Delia
Předběžné otázky
|
1) |
Brání článek 45 SFEU a článek 7 nařízení č. [492]/2011 (1) takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je článek 6 odst. 2 písm. c) nařízení č. 43/2009 ze dne 2. července 2009, jenž nedovoluje uznat služby poskytované v určité profesní kategorii veřejného zdravotního systému jiného členského státu Evropské unie? |
|
2) |
Pro případ, že odpověď na první otázku bude kladná, bylo by možné uznání služeb poskytovaných ve veřejném zdravotním systému členského státu podmínit tím, že předtím budou schválena obecná kritéria srovnatelnosti systémů pro kariérní postup v oblasti zdravotních služeb v členských státech Evropské unie? |
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. L 141, s. 1).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/10 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 25. února 2021 – X BV v. Classic Coach Company vof, Y, Z
(Věc C-112/21)
(2021/C 189/11)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: X BV
Žalovaní: Classic Coach Company vof, Y, Z
Předběžné otázky
|
1) |
Je pro určení, že se jedná o „starší právo“ třetí osoby ve smyslu čl. 6 odst. 2 zrušené směrnice 2008/95/ES (1),
|
|
2) |
Je pro odpověď na první otázku rovněž relevantní, zda majitel ochranné známky má ještě starší právo (uznané právem dotčeného členského státu) k označení zapsanému jako ochranná známka, a, pokud ano, je v tom případě relevantní, zda majitel ochranné známky může používání domněle „staršího práva“ třetí osobou zakázat na základě tohoto, ještě staršího uznaného práva? |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/11 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van beroep te Brussel (Belgie) dne 2. března 2021 – Proximus NV v. Gegevensbeschermingsautoriteit
(Věc C-129/21)
(2021/C 189/12)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hof van beroep te Brussel
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Proximus NV
Odpůrce: Gegevensbeschermingsautoriteit
Předběžné otázky
|
1) |
Musí být čl. 12 [odst. 2] směrnice 2002/58 (1) ve spojení s čl. 2 (písm. f]) této směrnice a článkem 95 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (2) vykládán v tom smyslu, že je přípustné, aby vnitrostátní dozorový úřad z důvodu neexistence odlišně znějících vnitrostátních právních předpisů jako základ pro zveřejnění osobních údajů účastníka v rámci veřejně dostupných účastnických seznamů a telefonních informačních služeb o účastnických číslech, které zveřejňuje samotný provozovatel nebo jiní poskytovatelé, požadoval „souhlas“ účastníka ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů? |
|
2) |
Musí být právo na výmaz podle článku 17 obecného nařízení o ochraně osobních údajů vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní dozorový úřad kvalifikoval žádost účastníka o výmaz z veřejně dostupných účastnických seznamů a telefonních informačních služeb o účastnických číslech jako žádost o výmaz ve smyslu článku 17 obecného nařízení o ochraně osobních údajů? |
|
3) |
Musí být článek 24 a čl. 5 [odst. 2] obecného nařízení o ochraně osobních údajů vykládány v tom smyslu, že bráni tomu, aby vnitrostátní dozorový úřad z odpovědnosti, která je v nich zakotvena, vyvozoval, že správce musí zavést vhodná technická a organizační opatření, aby další správce, a to poskytovatele telefonních služeb a ostatní poskytovatele účastnických seznamů a telefonních informačních služeb o účastnických číslech, kteří obdrželi údaje od prvně uvedeného správce, informoval o odvolání souhlasu ze strany subjektu údajů podle článku 6 ve spojení s článkem 7 obecného nařízení o ochraně osobních údajů? |
|
4) |
Musí být čl. 17 [odst. 2] obecného nařízení o ochraně osobních údajů vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní dozorový úřad nařídil poskytovateli veřejně dostupných účastnických seznamů a telefonních informačních služeb o účastnických číslech, od kterého je požadováno, aby již nezveřejňoval údaje určité osoby, aby přijal vhodná opatření za účelem informování [provozovatelů] internetových vyhledávačů o žádosti o výmaz? |
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37).
(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/12 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Constitucional (Portugalsko) dne 3. března 2021 – Autoridade Tributária e Aduaneira v. VectorImpacto – Automóveis Unipessoal Lda
(Věc C-136/21)
(2021/C 189/13)
Jednací jazyk: portugalština
Předkládající soud
Tribunal Constitucional
Účastnice původního řízení
Navrhovatelka: Autoridade Tributária e Aduaneira
Odpůrkyně: VectorImpacto – Automóveis Unipessoal Lda
Předběžná otázka
Lze článek 110 SFEU samostatně nebo ve spojení s článkem 191 SFEU, zejména s jeho odstavcem 2, vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která při použití snížení daně, jíž podléhají ojetá vozidla s trvalou registrační značkou Společenství přidělenou jiným členským státem Evropské unie, která odpovídají průměrnému poklesu hodnoty vozidel na tuzemském trhu, nezohledňuje environmentální složku, čímž umožňuje, aby takto vypočtená částka byla vyšší než částka zdanění srovnatelných tuzemských ojetých vozidel?
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/12 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal d'arrondissement (Lucembursko) dne 8. března 2021 – Christian Louboutin v. Amazon Europe Core Sàrl, Amazon EU Sàrl, Amazon Services Europe Sàrl
(Věc C-148/21)
(2021/C 189/14)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal d'arrondissement
Účastníci původního řízení
Žalobce: Christian Louboutin
Žalované: Amazon Europe Core Sàrl, Amazon EU Sàrl, Amazon Services Europe Sàrl
Předběžné otázky
|
1) |
Musí být čl. 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (1) vykládán v tom smyslu, že užívání označení totožného s ochrannou známkou v reklamě zobrazené na webové stránce je přičitatelné jejímu provozovateli nebo hospodářsky spojeným entitám, a to z důvodu, že na této webové stránce se mísí vlastní nabídky provozovatele nebo hospodářsky spojených entit a nabídky třetích prodejců zahrnutím těchto reklam do vlastní obchodní komunikace provozovatele nebo hospodářsky spojených entit? Je toto zahrnutí umocněno tím, že:
|
|
2) |
Musí být čl. 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie vykládán v tom smyslu, že užívání označení totožného s ochrannou známkou v reklamě zobrazené na on-line prodejní stránce je v zásadě přičitatelné jejímu provozovateli nebo hospodářsky spojeným entitám, pokud ve vnímání běžně informovaného a přiměřeně pozorného uživatele internetu hrál tento provozovatel nebo hospodářsky spojená entita aktivní úlohu při tvorbě této reklamy nebo je tato reklama vnímána jako součást vlastní obchodní komunikace tohoto provozovatele? Bude takové vnímání ovlivněno:
|
|
3) |
Musí být čl. 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie vykládán v tom smyslu, že zasílání výrobku opatřeného označením totožným s obchodní známkou konečnému spotřebiteli v obchodním styku a bez souhlasu vlastníka ochranné známky je užíváním přičitatelným zasilateli pouze tehdy, pokud zasilatel skutečně ví o umístění tohoto označení na výrobek? Je takový zasilatel uživatelem dotyčného označení, pokud on sám nebo hospodářsky spojená entita oznámili konečnému spotřebiteli, že se ujímají tohoto zaslání poté, co on sám nebo hospodářsky spojená entita výrobek za tímto účelem skladovali? Je takový zasilatel uživatelem dotyčného označení, pokud on sám nebo hospodářsky spojená entita již dříve v obchodním styku aktivně přispívali k zobrazování reklamy na výrobek opatřený tímto označením nebo na základě této reklamy zaevidovali objednávku konečného spotřebitele? |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/14 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal administratif (Lucembursko) dne 5. března 2021 – A, B a C, právně zastoupení svými rodiči v. Ministre de l’Immigration et de l’Asile
(Věc C-153/21)
(2021/C 189/15)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Tribunal administratif
Účastníci původního řízení
Žalobci: A, B a C, právně zastoupení svými rodiči
Žalovaný: Ministre de l’Immigration et de l’Asile
Předběžná otázka
Lze čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2013/32/EU [ze dne 26. června 2013] o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (1) ve spojení s článkem 23 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2011/95/EU [ze dne 13. prosince 2011] o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (2) a s článkem 24 Listiny základních práv Evropské unie vykládat tak, že umožňuje prohlásit za nepřípustnou žádost o mezinárodní ochranu podanou rodiči jménem a na účet jejich nezletilého dítěte v jiném členském státě (v projednávané věci v Lucembursku), než ve kterém byla dříve přiznána mezinárodní ochrana pouze rodičům a sourozencům dítěte (v projednávané věci v Řecku), a to z důvodu, že orgány země, které těmto osobám před jejich odjezdem a narozením dítěte přiznaly mezinárodní ochranu, zaručují, že po příjezdu dítěte a návratu ostatních rodinných příslušníků bude toto dítě moci získat povolení k pobytu a požívat týchž výhod, jaké jsou přiznávány osobám požívajícím mezinárodní ochrany, aniž tyto orgány prohlásí, že dítěti osobně bude přiznán status mezinárodní ochrany?
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/14 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administratīvā rajona tiesa (Lotyšsko) dne 12. března 2021 – SIA BALTIJAS STARPTAUTISKĀ AKADĒMIJA v. Latvijas Zinātnes padome
(Věc C-164/21)
(2021/C 189/16)
Jednací jazyk: lotyština
Předkládající soud
Administratīvā rajona tiesa
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: SIA BALTIJAS STARPTAUTISKĀ AKADĒMIJA
Žalovaná: Latvijas Zinātnes padome
Předběžné otázky
|
1) |
Může být za subjekt definovaný v čl. 2 bodě 83 nařízení č. 651/2014 (1) považována (soukromoprávní) organizace, která vykonává různé hlavní činnosti, mezi něž patří výzkumná činnost, jejíž příjmy však plynou hlavně z poskytování vzdělávacích služeb za úplatu? |
|
2) |
Je odůvodněné, aby byl pro účely určení, zda subjekt splňuje požadavek stanovený v čl. 2 odst. 83 nařízení č. 651/2014, podle něhož má být hlavním cílem činností, jimiž se subjekt zabývá, nezávislé provádění základního výzkumu, průmyslového výzkumu nebo experimentálního vývoje nebo veřejné šíření výsledků těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí, použit požadavek týkající se vzájemného poměru financování (příjmů a nákladů) hospodářských a nehospodářských činností? Pokud bude odpověď kladná, jaký je přiměřený poměr mezi financováním hospodářských a nehospodářských činností k určení hlavního cíle činností daného subjektu? |
|
3) |
Je s ohledem na čl. 2 bod 83 nařízení č. 651/2014 odůvodněné, aby byl uplatněn požadavek, podle něhož mají být příjmy plynoucí z hlavní činnosti dále investovány (reinvestovány) do hlavní činnosti dotyčného subjektu, a je nezbytné posoudit další hlediska, aby mohl být správně určen hlavní cíl činností, jimiž se zabývá subjekt, který podává návrh na projekt? Změní se toto posouzení v důsledku použití dosažených příjmů (reinvestice do hlavní činnosti nebo například, jedná-li se o soukromého zřizovatele, vyplacení akcionářům ve formě dividend), i v případě, kdy je většina příjmů tvořena poplatky zaplacenými za vzdělávací služby? |
|
4) |
Má právní forma členů subjektu, který podává návrh na projekt, zásadní význam pro posouzení, zda tento subjekt odpovídá definici uvedené v čl. 2 bodě 83 nařízení č. 651/2014, tedy zda se jedná o společnost založenou podle obchodního práva, jejímž cílem je vykonávat hospodářskou činnost (činnost za úplatu) za účelem dosažení zisku [článek 1 Komerclikums (obchodní zákoník)], nebo zda jsou jeho členové nebo akcionáři fyzickými nebo právnickými osobami jednajícími za účelem dosažení zisku (včetně poskytování vzdělávacích služeb za úplatu), nebo zda byly zřízeny k neziskovým účelům (například sdružení či nadace)? |
|
5) |
Má pro účely posouzení hospodářské povahy činnosti, jíž se zabývá subjekt, který podává návrh na projekt, zásadní význam poměr počtu tuzemských studentů a studentů z členských států Unie k počtu zahraničních studentů (státních příslušníků třetích zemí), spolu s okolností, že cílem hlavní činnosti, kterou tento subjekt vykonává, je poskytovat studentům vysokoškolské vzdělávání a kvalifikaci, jež mohou dle současných mezinárodních standardů zajistit konkurenceschopnost na mezinárodním trhu práce (bod 5 stanov žalobkyně)? |
(1) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014 , kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1)
Tribunál
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/16 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 24. února 2021 – Braesch a další v. Komise
(Věc T-161/18) (1)
(„Žaloba na neplatnost - Státní podpory - Podpora na preventivní restrukturalizaci Banca Monte dei Paschi di Siena - Předběžná fáze přezkumu - Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem - Námitka nepřípustnosti - Postavení zúčastněné strany - Právní zájem na podání žaloby - Aktivní legitimace - Přípustnost“)
(2021/C 189/17)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Anthony Braesch (Lucemburk, Lucembursko), Trinity Investments DAC (Dublin, Irsko), Bybrook Capital Master Fund LP (Grand Cayman, Kajmanské ostrovy), Bybrook Capital Hazelton Master Fund LP (Grand Cayman), Bybrook Capital Badminton Fund LP (Grand Cayman)) (zástupci: M. Siragusa, A. Champsaur, G. Faella a L. Prosperetti, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise (zástupci: K. Blanck a A. Bouchagiar, zmocněnci)
Předmět věci
Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise C (2017) 4690 final ze dne 4. července 2017 o státní podpoře SA.47677 (2017/N) – Itálie, nová podpora a změněný plán restrukturalizace Banca Monte dei Paschi di Siena.
Výrok rozsudku
|
1) |
Námitka nepřípustnosti se zamítá. |
|
2) |
O nákladech řízení bude rozhodnuto později. |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/16 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 2021 – AM v. EIB
(Věc T-134/19) (1)
(„Veřejná služba - Zaměstnanci EIB - Odměňování - Přípustnost - Lhůta pro podání návrhu na zahájení smírčího řízení - Akt nepříznivě zasahující do právního postavení - Příspěvek na zeměpisnou mobilitu - Převedení do externí kanceláře - Odmítnutí přiznat příspěvek - Žaloba na neplatnost a na náhradu újmy“)
(2021/C 189/18)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: AM (zástupkyně: L. Levi a A. Champetier, advokátky)
Žalovaná: Evropské investiční bance (zástupci: G. Faedo a M. Loizou, zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferroem, advokátem)
Předmět věci
Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a článku 50a statutu Soudního dvora Evropské unie a znějící na zrušení rozhodnutí EIB ze dne 30. června a 11. prosince 2017, jakož i v případě potřeby rozhodnutí prezidenta EIB ze dne 20. listopadu 2018 potvrzujícího tato rozhodnutí, kterými bylo žalobci odmítnuto poskytnutí příspěvku na zeměpisnou mobilitu, a dále na náhradu majetkové a nemajetkové újmy údajně utrpěné žalobcem v důsledku uvedených rozhodnutí.
Výrok rozsudku
|
1) |
Rozhodnutí Evropské investiční banky (EIB) ze dne 30. června a 11. prosince 2017 se zrušují v rozsahu, v němž AM odmítají přiznat příspěvek na zeměpisnou mobilitu. |
|
2) |
Ve zbývající části se žaloba zamítá. |
|
3) |
EIB ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené AM. |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/17 |
Rozsudek Tribunálu ze dne 17. března 2021 – Alvargonzález Ramos v. EUIPO – Ursus-3 Capital, A.V. (URSUS Kapital)
(Věc T-114/20) (1)
(„Ochranná známka Evropské unie - Řízení o zrušení - Obrazová ochranná známka Evropské unie URSUS Kapital - Skutečné užívání ochranné známky - Částečné zrušení - Článek 18 odst. 1 a čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2017/1001 - Důkaz řádného užívání - Hodnocení důkazů - Kvalifikace služeb“)
(2021/C 189/19)
Jednací jazyk: španělština
Účastníci řízení
Žalobce: Pablo Erik Alvargonzález Ramos (Madrid, Španělsko) (zástupkyně E. Sugrañes Coca, advokátka)
Žalovaný: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupkyně: S. Palmero Cabezas, zmocněnkyně)
Další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO: Ursus-3 Capital, A.V., SA (Madrid)
Předmět
Žaloba proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. prosince 2019 (věc R 711/2019-5) týkajícímu se řízení o zrušení mezi společností Ursus-3 Capital, A.V., a P. E. Alvargonzález Ramosem.
Výrok
|
1) |
Žaloba se zamítá. |
|
2) |
Pablovi Eriku Alvargonzález Ramosovi se ukládá náhrada nákladů řízení. |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/18 |
Žaloba podaná dne 26. února 2021 – Swissgrid v. Komise
(Věc T-127/21)
(2021/C 189/20)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Swissgrid AG (Aarau, Švýcarsko) (zástupci: P. De Baere, P. L’Ecluse, K. T’Syen a V. Lefever, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
napadené rozhodnutí zrušil; |
|
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise obsaženého v jejím dopise ze dne 17. prosince 2020, kterým byli provozovatelé přenosových soustav informováni o tom, že žalobkyně není kvalifikovaná pro účast v evropských platformách pro výměnu standardních produktů regulační energie, včetně Trans European Replacement Reserves Exchange (transevropská platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro náhradu, „TERRE“), a kterým bylo provozovatelům přenosových soustav TERRE nařízeno vyloučit žalobkyni z platformy TERRE nejpozději od 1. března 2020. Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.
|
1. |
První žalobní důvod vycházející z toho, že v napadeném rozhodnutí došlo k nesprávnému uplatnění čl. 1 odst. 6 nařízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017 (1).
|
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že v napadeném rozhodnutí došlo k nesprávnému uplatnění čl. 1 odst. 7 nařízení (EU) 2017/2195.
|
|
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie a právo žalobkyně účinně se v řízení bránit, neboť se Evropská komise nezabývala a nevypořádala se s argumenty uplatněnými žalobkyní v jejích dopisech z 29. září 2020 a 8. prosince 2020 adresovaných Evropské komisi. |
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie a článek 296 SFEU, neboť i) nepodává odpovídající důvody pro rozhodnutí Evropské komise nezohlednit a) argumenty uplatněné žalobkyní v jejích dopisech z 29. září 2020 a 8. prosince 2020 adresovaných Evropské komisi, b) stanovisko všech provozovatelů přenosových soustav a c) stanovisko ACER, a ii) obsahuje rozporné a nevyhovující odůvodnění. |
(1) Nařízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zajišťování výkonové rovnováhy v elektroenergetice (Úř. věst. 2017, L 312, s. 6).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/19 |
Žaloba podaná dne 19. března 2021 – Saure v. Komise
(Věc T-151/21)
(2021/C 189/21)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Hans-Wilhelm Saure (Berlín, Německo) (zástupce: C. Partsch, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. ledna 2021, kterým mu byl odepřen přístup k dokumentům Komise poskytnutím kopií veškeré korespondence Komise od 1. dubna 2020
|
|
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu své žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.
|
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má za to, že podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) má nárok na přístup ke sporným dokumentům Evropské komise. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má za to, že čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení (ES) č. 1049/2001 jeho nároku na přístup ke sporným informacím nebrání. Domnívá se, že zveřejnění těchto informací neohrozí obchodní zájmy žádné fyzické nebo právnické osoby. Podle něj dané informace neobsahují obchodní tajemství ve smyslu směrnice (EU) 2016/943 (2). |
|
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má za to, že čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení (ES) č. 1049/2001 jeho nároku na přístup ke sporným informacím rovněž nebrání. Domnívá se, že dané ustanovení chrání toliko probíhající rozhodování. Podle něj jsou přitom předmětem jeho žádosti o přístup ke spisu dokumenty týkající se jednání žalované ohledně dodávek vakcín. Má za to, že tato jednání již byla uzavřena. Krom toho se domnívá, že zpřístupnění sporných informací by sloužilo převažujícímu veřejnému zájmu, jelikož unijní nákupy vakcín jsou v posledních týdnech předmětem diskuzí po celé Evropě. |
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. 2016, L 157, s. 1).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/20 |
Žaloba podaná dne 23. března 2021 – Saure v. Komise
(Věc T-154/21)
(2021/C 189/22)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Hans-Wilhelm Saure (Berlín, Německo) (zástupce: C. Partsch, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozhodnutí, kterým Komise zamítla jeho žádost Gestdem č. 2021/0592 přístup k dokumentům Komise poskytnutím kopií: veškerých zápisů, shrnutí, noticek, poznámek a spisů „řídícího výboru“, jakož i „společného vyjednávacího týmu“ týkajících se schůzek, jednání, rozhodnutí, nabídek, zápisů, e-mailů, pošty, výpisů telefonických hovorů – zejména co se týče předběžných dohod o nákupu – a zvláštních smluv uzavřených s farmaceutickými společnostmi ohledně dodávek vakcín proti nemoci COVID19 pro boj s epidemií koronaviru. „Předběžnými dohodami o nákupu“ se rozumějí veškeré smlouvy na nákup, dodávky, zabezpečení, rezervace nebo vývoj vakcín proti nemoci COVID19 pro členské státy Evropské unie, |
|
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.
|
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že žalobce má za to, že podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) má nárok na přístup ke sporným dokumentům Evropské komise. Odmítnutí Komise dle něj toto ustanovení porušuje. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žádný z důvodů pro vyloučení stanovených nařízením (ES) č. 1049/2001 právu žalobce na přístup nebrání. Podle něj Komise žádný takový důvod neuplatnila a ani uplatněn být nemůže. |
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/21 |
Žaloba podaná dne 22. března 2021 – BZ v. ECB
(Věc T-162/21)
(2021/C 189/23)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: BZ (zástupce: H. Tettenborn, advokát)
Žalovaná: Evropská centrální banka
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozhodnutí Výkonné rady ze dne 17. listopadu 2020 a ze dne 12. ledna 2021 týkající se vyhovění rozsudku ze dne 28. května 2020 ve věci T-483/16 RENV v rozsahu, v němž stanoví (nedostatečnou) náhradu újmy jen ve výši 50 000 eur a ukládá žalobkyni povinnost zachovávat důvěrnost, pokud jde o dopis ECB ze dne 12. ledna 2021; |
|
— |
uložil žalobkyni náhradu újmy ve výši 30 000 eur, která jí byla způsobena v důsledku toho, že ECB řádně nevyhověla rozsudku ze dne 28. května 2020 ve věci T-483/16 RENV; |
|
— |
uložil žalované, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které v tomto řízení vynaloží žalobkyně. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.
|
1. |
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 266 SFEU a současně z toho, že a) nedošlo k nápravě minulých účinků zrušených rozhodnutí; b) nedošlo k spravedlivé náhradě újmy žalobkyně za všechny újmy, které jí byly způsobeny; c) nedošlo k řádnému informování žalobkyně, pokud jde o prováděcí rozhodnutí Výkonné rady ze dne 17. listopadu 2020, nebo přinejmenším, pokud jde o podstatné části uvedeného rozhodnutí; a d) žalobkyni nebylo dovoleno sdílet obsah dopisu ECB ze dne 12. ledna 2021 a to ani v rámci ECB, ani mimo ni. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady transparentnosti, zásady řádné správy a článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. |
|
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, péče o zaměstnance a článků 21 a 31 Listiny základních práv Evropské unie. |
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i porušení článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/21 |
Žaloba podaná dne 26. března 2021 – QM v. Europol
(Věc T-164/21)
(2021/C 189/24)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: QM (zástupkyně: N. de Montigny, advokátka)
Žalovaná: Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol)
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozhodnutí ze dne 27. května 2020 o neprodloužení žalobcovy smlouvy její přeměnou na smlouvu na dobu neurčitou; |
|
— |
v případě potřeby zrušil rozhodnutí ze dne 18. prosince 2020 o zamítnutí stížnosti v rozsahu, v němž bylo odůvodnění doplněno o další skutečnosti; |
|
— |
uložil žalované náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.
|
1. |
První žalobní důvod vycházející z pochybení orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „OOUPS“) při uplatňování kritérií pro hodnocení kandidáta na prodloužení smlouvy a konkrétně při výkladu pojmu „předvídatelné budoucí potřeby“, o nichž ke dni přijetí rozhodnutí nebylo rozhodnuto, a dokonce ani nebyly zjištěny. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení práva být účelně vyslechnut před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení. |
|
3. |
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti řádné správy a legitimního práva žalobce na vyhodnocení jeho prokázaných schopností požadovaných pro výkon funkce. Žalobce rozhodnutí napadá z důvodu, že podle něj bylo přijato na základě předsudků a obav, ale bez skutečného posouzení jeho způsobilosti. |
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, jehož se OOUPS dopustil při posuzování profilu a způsobilosti žalobce. |
|
5. |
Pátý žalobní důvod vycházející ze zneužití práva a z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí. |
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/22 |
Žaloba podaná dne 29. března 2021 – Amort a další v. Komise
(Věc T-165/21)
(2021/C 189/25)
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobci: Heidi Amort (Jenesien, Itálie) a 31 dalších žalobců (zástupkyně: R. Holzeisen, advokátka)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál zrušil napadené prováděcí rozhodnutí, včetně následných změn a doplnění.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žaloba podaná proti prováděcímu rozhodnutí Evropské komise C(2021) 698 (final) ze dne 29. ledna 2021 o udělení podmínečné registrace pro humánní léčivý přípravek „COVID-19 Vaccine AstraZeneca – vakcína proti onemocnění COVID 19 (ChAdOx1-S [rekombinantní])“ podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 se opírá o následující důvody:
|
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že napadené prováděcí rozhodnutí porušuje čl. 2 body 1 a 2 nařízení (ES) č. 507/2006 (1). Je vědecky dokázáno, že panika, která se rozšířila po celém světě z důvodu vysoké míry úmrtnosti údajně spojené s infekcí SARS-CoV-2 je neopodstatněná. Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Evropskou unií nebyla krom toho řádně uznána naléhavá situace ve smyslu ohrožení veřejného zdraví. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené prováděcí rozhodnutí porušuje článek 4 nařízení (ES) č. 507/2006 z důvodu:
|
|
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z porušení nařízení (ES) č. 1394/2007 (3), směrnice 2001/83/ES, jakož i nařízení (ES) č. 726/2004. (4) |
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z hrubého porušení článků 168 a 169 SFEU, jakož i článků 3, 35 a 38 Listiny základních práv EU. |
(1) Nařízení Komise (ES) č. 507/2006 ze dne 29. března 2006 o podmínečné registraci pro humánní léčivé přípravky spadající do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. 2006, L 92, s. 6)
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2001, L 311, s. 67).
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. 2007, L 324, s. 121)
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. 2004, L 136, s. 1).
|
17.5.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 189/23 |
Žaloba podaná dne 29. března 2021 – Autorità di sistema portuale del Mare Ligure occidentale a další v. Komise
(Věc T-166/21)
(2021/C 189/26)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Žalobci: Autorità di sistema portuale del Mare Ligure occidentale a 15 dalších žalobců (zástupci: F. Munari, I. Perego, G. Roberti, S. Zunarelli, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
|
— |
zrušil články 1, 2, 3 a 4 rozhodnutí Komise; |
|
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Touto žalobou se napadá rozhodnutí Komise C(2020) 8498 final ze dne 4. prosince 2020 o režimu podpory SA.38399 2019/C (ex 2018/E) poskytnutém Itálií – Zdaňování přístavů v Itálii
Toto rozhodnutí kvalifikovalo jako státní podporu osvobození od daně z příjmu právnických osob, kterého využívají orgány přístavního systému (Autorità di Sistema Portuale) v Itálii.
Na podporu žaloby předkládají žalobci následující žalobní důvody a argumenty.
|
1. |
První žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí je nesprávné a porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž uvádí, že orgány přístavního systému vykonávají hospodářskou činnost ve smyslu, který označila Komise. Komise se v této souvislosti nesprávně domnívala, že mohla přenést kritéria rozvinutá v praxi a judikatuře ve vztahu k přístavům v jiných členských státech nebo k jiným druhům infrastruktury, čímž porušila i obecné zásady rovného zacházení a řádné správy. |
|
2. |
Druhý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí je dále nesprávné a porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž Komise zkreslila obhajobu Itálie týkající se neexistence trhu, jelikož se jedná o odvětví, které není otevřené hospodářské soutěži na základě rozhodnutí vnitrostátního zákonodárce. |
|
3. |
Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise navíc porušila článek 345 SFEU, články 3, 7 a 121 SFEU, jakož i řadu zásad evropského práva, jelikož nezohlednila skutečnost, že Smlouva nemá vliv na právo členských států zachovat si veřejnoprávní vlastnictví přístavních aktiv a infrastruktury a svěřit a vyhradit jejich regulaci a správu výlučně orgánům státního charakteru, jako jsou orgány přístavního systému. |
|
4. |
Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí je nesprávné a porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž uvádí, že
|
|
5. |
Pátý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí je též stiženo nedostatečným zjištěním skutkového stavu a nedostatkem odůvodnění. |