29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/1

---

 Dárcovství orgánů a transplantace: opatření na úrovni EU

P6_TA(2008)0130

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o dárcovství orgánů a transplantacích: opatření na úrovni EU (2007/2210(INI))

(2009/C 259 E/01)

Evropský parlament,

—	s ohledem na čl. 152 odst. 4 písm. a) Smlouvy o ES,

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě „Dárcovství orgánů a transplantace: opatření na úrovni EU“ (KOM(2007)0275) a na pracovní dokument útvarů Komise: shrnutí posouzení dopadů, který je přílohou tohoto sdělení (SEK(2007)0705),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk (1),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (2),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (3),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/20/ES ze dne 4. dubna 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se uplatňování správné klinické praxe při provádění klinických hodnocení humánních léčivých přípravků (4),

—	s ohledem na obecné zásady Světové zdravotnické organizace pro transplantace lidských orgánů,

—	s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně a na její dodatkový protokol o transplantaci orgánů a tkání lidského původu,

—	s ohledem na zprávu Rady Evropy „Řešení nedostatku orgánů. Současný stav a strategie zlepšení dárcovství orgánů“ (1999),

—	s ohledem na zprávu Rady Evropy „Pokyny k zajištění bezpečnosti a jakosti orgánů, tkání a buněk“ (5),

—	s ohledem na dokument z prvního jednání vnitrostátních odborníků o dárcovství orgánů a transplantacích na úrovni Společenství (6), konaného v Bruselu dne 13. září 2007,

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0090/2008),

A.

vzhledem k tomu, že v Evropské unii trvale roste potřeba transplantací orgánů, a to rychleji než počet darovaných orgánů; vzhledem k tomu, že v EU je v pořadnících zapsáno asi 60 000 pacientů, kteří potřebují transplantaci, a vzhledem k tomu, že značný počet pacientů umírá v důsledku chronického nedostatku orgánů; vzhledem k tomu, že zvýšení počtu dárců nevede ke snížení počtu osob zapsaných na pořadnících,

B.

vzhledem k tomu, že se rychle rozvíjí nezákonné obchodování s orgány, komercializace transplantací a transplantační turistika, což je ovšem neslučitelné s úctou k lidské důstojnosti; vzhledem k tomu, že nezákonné obchodování s orgány souvisí s jejich nedostatkem a že o něm potřebujeme získat více údajů,

C.	vzhledem k tomu, že při nezákonných komerčních transplantacích orgánů se často nedbá na otázky bezpečnosti, což může ohrozit život dárce i příjemce,

D.

vzhledem k tomu, že Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu dosud neratifikovaly čtyři členské státy a pět členských států dosud neratifikovalo její dodatkový protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi („Palermský protokol“), devět členských států neratifikovalo Opční protokol k Úmluvě OSN o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a 17 členských států neratifikovalo Úmluvu Rady Evropy o boji proti obchodování s lidskými bytostmi,

E.

vzhledem k tomu, že ačkoli je podle stávajících odhadů nezákonné obchodování s lidskými orgány a tkáněmi ve srovnání s ostatními druhy nelegálního obchodu na poměrně nízké úrovni, stává se z něj stále vážnější globální problém nejen vnitrostátního, ale i mezinárodní rozsahu, který se řídí poptávkou (odhadem 150–250 případů v EU ročně),

F.

vzhledem k tomu, že obchodování s lidskými orgány a tkáněmi je jednou z forem obchodování s lidmi, a tudíž představuje závažné porušení základních lidských práv, především lidské důstojnosti a fyzické nedotknutelnosti, a může narušovat důvěru občanů v zákonnost systému provádění transplantací, což může vést k dalšímu snižování počtu dobrovolně darovaných orgánů a tkání,

G.	vzhledem k tomu, že pokud má společnost těžit z výhod, které mohou transplantace nabízet jako léčba, je nezbytné, aby byla zajištěna jejich bezpečnost, účinnost a průhlednost,

H.

vzhledem k tomu, že transplantace orgánů je jedinou možnou léčbou v závěrečné fázi selhání některých orgánů, například jater, plic a srdce, a je nákladově nejefektivnějším zákrokem v konečné fázi selhání ledvin; vzhledem k tomu, že díky transplantaci orgánů lze zachránit mnoho lidských životů zlepšit kvalitu života,

I.

vzhledem k tomu, že uvnitř členských států i mezi jednotlivými členskými státy panují značné rozdíly v počtu provedených transplantací a ve zdrojích orgánů (tj. žijící nebo zemřelí dárci); dokonce existují odlišnosti, pokud jde o kvalitativní a bezpečnostní požadavky ohledně dárcovství orgánů a transplantací, a mezi členskými státy rovněž existují odlišnosti v systému organizace transplantací, což vytváří v EU nerovné standardy,

J.	vzhledem k tomu, že členské státy mají rozdílné právní úpravy (rozhodnutí o darování, odmítnutí darování) a že zkušenosti z různých členských států ukazují, že právní systém má na počet dárců jen omezený vliv,

K.	vzhledem k tomu, že alternativou transplantace je často intenzivní péče, která je pro pacienty nepříjemná a zatěžuje zdravotnictví, rodiny a osoby pečující o pacienty,

L.	vzhledem k tomu, že dárcovství orgánů a transplantace jsou citlivé a složité téma, které zahrnuje nejen lékařské, ale i právní a etické aspekty, jejichž rozvoj vyžaduje plné zapojení občanské společnosti,

M.	vzhledem k tomu, že používání orgánů v léčbě v sobě nese riziko přenosu infekčních chorob a dalších nemocí,

N.	vzhledem k tomu, že si členské státy mezi sebou již vyměnily velké množství orgánů a že již existují různé evropské organizace pro výměnu orgánů (např. Scandiatransplant, Eurotransplant),

O.	vzhledem k tomu, že stávající zkušenosti (např. španělský model, belgický projekt GIFT, DOPKI, Aliance pro darování orgánů a transplatntace (Alliance-O)) vykazují kladné výsledky a měly by být vzaty v úvahu,

P.	vzhledem k tomu, že ve zvyšování ochoty darovat orgány hraje důležitou úlohu informovanost veřejnosti, konkrétní a pozitivní informace a moderní odborná příprava a komunikační dovednosti odborníků,

Q.	vzhledem k tomu, že je třeba zavést v oblasti veřejného zdraví účinná opatření, která umožní včas zjistit a léčit chronická onemocnění, např. chronické onemocnění ledvin, jež způsobují selhání orgánů, a snížit tak na minimum množství lidí, kteří budou v budoucnosti potřebovat transplantaci ledvin,

1.   vítá výše uvedené sdělení Komise, které navrhuje vítaný velice ceněný integrovaný přístup založený na třech pilířích;

Právní nástroj

2.   těší se, až Komise předloží návrh směrnice, která stanoví kvalitativní a bezpečnostní požadavky pro darování, odběr, vyšetřování, konzervaci, přepravu a distribuci orgánů v EU a zajistí zdroje nutné pro splnění těchto požadavků; zdůrazňuje nicméně, že připravovaná právní úprava by neměla vytvářet další administrativní břemeno pro členské státy ani poskytovatele služeb a neměla by vést k tomu, že by se přestaly používat nynější osvědčené postupy či postupy přizpůsobené podmínkám, které převládají v jednotlivých členských státech; dále by neměla obsahovat požadavky, které by případně vedly k poklesu počtu potenciálních i skutečných dárců;

3.   upozorňuje na to, že nová směrnice by měla doplňovat a zvyšovat úsilí členských států o dosažení aktivní a účinné metody koordinace, aniž by ovšem bránil zavedení nebo zachování přísnějších opatření;

4.   zdůrazňuje, že by směrnice měla zohlednit pokrok, kterého dosáhla lékařská věda;

Spolupráce mezi členskými státy

5.   vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem lidských orgánů, které mohou být použity pro transplantace ke splnění potřeb pacientů; soudí, že omezení nedostatku orgánů je hlavní výzvou, které v oblasti transplantace orgánů členské státy EU čelí; připomíná, že v současné době je v Evropě na pořadnících evidováno mnoho tisíc pacientů, kteří mají značnou úmrtnost;

6.   poukazuje na to, že přidělování orgánů by mělo vycházet ze zdravotní schopnosti pacienta orgány přijmout; zastává názor, že by neměla být tolerována diskriminace z důvodu zdravotního postižení, které nemá žádný vliv na schopnost pacienta přijmout orgán;

7.   zdůrazňuje, že poskytování orgánů je dar; proto zdůrazňuje, že jakkoli je mimořádně důležité nalézt odpověď na vážný nedostatek orgánů v EU, je nutné respektovat a chránit svobodnou volbu, zda orgán darovat, či nikoli;

8.   všímá si toho, že v Evropské unii panují značné rozdíly, pokud jde o zdroje orgánů (zemřelí nebo žijící dárci); jednotlivé členské státy také dosahují různé míry úspěšnosti při rozšiřování své populace dárců a liší se i ve svých požadavcích na kvalitu a bezpečnost a v organizaci dárcovství orgánů a transplantací; další rozdíly jsou ve vzdělávání, právě tak jako v odborné přípravě lékařů a zdravotnických pracovníků lékařské záchranné služby; domnívá se, že rozpory lze zčásti vysvětlit kombinací různých hospodářských, strukturálních, správních, kulturních, etických, náboženských, historických, sociálních a právních faktorů, i když kritickým faktorem je podle všeho to, jak je celý proces dárcovství a transplantací organizován;

9.   je proto pevně přesvědčen, že existuje značný potenciál pro sdílení odborných zkušeností mezi členskými státy, s cílem zvýšit počty dárců a zajistit rovný přístup k transplantacím v celé EU; těší se tedy na akční plán Komise pro posílenou spolupráci mezi členskými státy, který má:

—	zvýšit dostupnost orgánů,

—	zlepšit efektivitu a dostupnost transplantačních systémů,

—	zvýšit informovanost veřejnosti,

—	zaručit kvalitu a bezpečnost;

10.   zdůrazňuje tedy, že obrovský význam má zřízení dobře strukturovaných provozních systémů a podpora úspěšných modelů v členských státech a mezi nimi, případně na mezinárodní úrovni; soudí, že součástí systémů by měl být vhodný právní rámec, technická a logistická infrastruktura, psychologická a organizační podpora a vhodná organizační struktura na úrovni nemocnic i na vyšší úrovni s vysoce kvalifikovanými pracovníky a jednoznačnými předpisy pro sledovatelnost, spravedlivé a efektivní přidělování orgánů a jejich distribuci a přístup k transplantačnímu systému;

Zvýšení dostupnosti orgánů

11.   poukazuje na to, že členské státy nesou odpovědnost za svůj vlastní právní model; konstatuje, že v EU existují dva modely, z nichž každý má různé varianty; nepovažuje za nutné právní systémy přizpůsobovat ani harmonizovat; vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy, které by umožnily jmenovat právní zástupce, kteří po smrti určité osoby rozhodnou o darování orgánů;

12.   vyzývá členské státy, aby plně využily potenciál dárcovství po smrti; proto naléhavě žádá členské státy, aby v co nejvyšší míře investovaly do zlepšování svých organizačních systémů, a to pomocí:

—	zvyšování vnímavosti lékařů a zdravotnických pracovníků lékařské záchranné služby a jejich vzdělávání,

—	finanční podpory nemocnic při zaměstnávání „interních transplantačních koordinátorů“ (lékařů pracujících v rámci jednotek intenzivní péče, kteří mají k dispozici svůj lékařský tým), jejichž úkolem by bylo aktivně hledat potenciální dárce a oslovovat jejich rodiny,

—	programů zvyšování jakosti v každé nemocnici nebo skupině nemocnic v celé Evropě tam, kde je doložen dostatečný potenciál pro darování orgánů;

13.   žádá členské státy, aby v zájmu zvýšení dostupnosti orgánů posoudily využití „širšího okruhu dárců“ (tj. starší dárci nebo dárci s určitými nemocemi) s přihlédnutím k otázkám kvality a bezpečnosti;

14.   domnívá se, že transplantace je možné provádět i s použitím méně vhodného orgánu; o použití orgánů pro jednotlivé pacienty by v tomto případě rozhodoval transplantační tým na základě analýzy rizik a možného přínosu a po konzultaci s pacientem, popřípadě s jeho rodinou;

15.   žádá členské státy, které povolují dárcovství za života dárce, aby přihlédly k otázkám kvality a bezpečnosti; zdůrazňuje však, že dárcovství za života dárce by mělo být považováno pouze za doplněk dárcovství posmrtného;

16.   chápe obavy lékařů, že při rozšiřování populace dárců bude častěji docházet k odmítnutí transplantovaného orgánu a k postupnému zhoršování jeho funkce; vyzývá proto Komisi a členské státy k podpoře metod prevence a léčby odmítnutí orgánu, aby „rozšířená“ populace dárců mohla být využívány za plné důvěry lékařů;

17.   uznává, že rizika, že dojde k odmítnutí transplantovaného orgánu, například pomocí metod léčby snižujících počty odmítnutí, což pak podpoří dostupnost více orgánů tím, že lékaři budou moci odmítnutí orgánů léčit nebo mu i předcházet; tvrdí, že by to pomohlo podpořit „širší“ okruh dárců snížením rizik spojených s rozšířenými programy orgánů;

18.   žádá členské státy, aby do ledna 2010 zrušily právní předpisy, které vyhrazují použití darovaných orgánů pouze v rámci tohoto členského státu;

19.   žádá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, týmové práce a odměn chirurgů, kteří provádějí transplantace;

20.   zdůrazňuje, že je důležité financovat poskytování orgánů a transplantace ze zvláštní rozpočtové položky, aby transplantace nebyly pro nemocnice finančně nevýhodné;

21.   zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby dárcovství orgánů bylo nadále přísně nekomerční;

22.   schvaluje opatření, jejichž cílem je jak ochrana žijících dárců z lékařského, psychologického i sociálního hlediska, tak i to, aby dárcovství orgánů bylo altruistickým a dobrovolným činem; tato opatření by měla zakázat platby mezi dárci a příjemci, přičemž platby se musí striktně omezit na kompenzaci výdajů a nepříjemností spojených s dárcovstvím; žádá členské státy, aby zaručily, že nebudou vyzrazena jména zemřelých ani žijících dárců, kteří nejsou s příjemci geneticky ani citově spřízněni, pokud vnitrostátní předpisy tento způsob darování orgánů umožňují; naléhá na členské státy, aby definovaly podmínky, za kterých může být vyplacena náhrada;

23.   naléhá na členské státy, aby v souvislosti s transplantacemi od nepříbuzných žijících dárců přijaly nebo zachovaly přísná právní ustanovení, kter8 zaručí transparentnost systému a vyloučí možnost nezákonného prodeje orgánů a nátlaku na dárce; darování orgánů od nepříbuzných žijících dárců tak bude možné pouze za podmínek stanovených vnitrostátním právem a se souhlasem příslušného nezávislého orgánu;

24.   naléhá na členské státy, aby zabezpečily, že žijící dárci nebudou diskriminováni, zejména v systémech pojištění;

25.   naléhá na členské státy, aby žijícím dárcům zabezpečily náhradu nákladů na sociální zabezpečení;

26.   domnívá se, že pokud bude zaručena sledovatelnost a průhlednost, může biotechnologie v budoucnu vědeckým pracovníkům umožnit pěstovat orgány z tkání a buněk pocházejících buď od samotných pacientů, nebo od jiných dárců; žádá Komisi o podporu tohoto výzkumu, který v EU často provádějí nově vznikající malé a střední podniky působící v oblasti biotechnologie podle určitých kulturních a etických zásad, jež stanovují členské státy a jsou zakotveny i v Listině základních práv a v Úmluvě Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně;

27.   poukazuje na to, že účinnost léčby pomocí dospělých kmenových buněk při různých terapiích formou buněčných náhrad již byla prokázána několika klinickými studiemi provedenými na člověku;

Účinnost transplantačních systémů a přístup k nim

28.   bere na vědomí, že ačkoli několik členských států zavedlo povinnou registraci transplantačních aktivit a že existuje i několik dobrovolných registrů, neexistuje žádný celkový systém, v němž by se shromažďovaly údaje o různých typech transplantací a jejich výsledcích; důrazně doporučuje vytvoření vnitrostátních registrů následné kontroly žijících dárců, pacientů, kteří prodělali transplantaci, a transplantačních postupů; poukazuje na to, že tyto registry musí být pravidelně aktualizovány; zdůrazňuje, že je důležité, aby údaje pocházející z jednotlivých členských států EU byly vzájemně srovnatelné;

29.   žádá Komisi o vydání určitých pokynů pro členské státy ve věci registrace, aby registrovaná osoba byla povinna podávat určité informace o své zdravotní historii; tak bude zabezpečena jakost a bezpečnost darovaných orgánů, protože registrace není jen prostým zápisem jména, ale má důsledky pro dárce i příjemce;

30.   vyzývá Komisi, aby usnadnila rozvoj základních technických a etických norem pro řízení bezpečnosti, kvality a účinnosti dárcovství orgánů v kontextu dárcovství a transplantací, které budou moci sloužit jako model pro členské státy; žádá Komisi, aby zřídila mechanismus EU, který by podporoval koordinaci mezi členskými státy v oblasti dárcovství orgánů a transplantací;

31.   domnívá se, že dalším přínosem spolupráce mezi členskými státy, který je ve výše uvedeném sdělení Komise nedostatečně vyzdvižen, je potenciální význam, který má sdílení orgánů mezi členskými státy s ohledem na lékařské a technické možnosti, s přihlédnutím k zeměpisným omezením těchto výměn a k jejich potenciálním důsledkům pro použitelnost orgánů; v této souvislosti poukazuje na pozitivní výsledky, kterých dosáhly mezinárodní systémy; je přesvědčen, že sdílení orgánů může být velmi prospěšné zvláště tam, kde jsou transplantační postupy příliš komplikované (např. v případech vysoce citlivých pacientů či naléhavých případů nebo u pacientů, pro něž se obtížně hledá vhodný dárce);

32.   vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy prozkoumala všechny otázky související s transplantací orgánů u občanů třetích zemí, kteří mají trvalý pobyt v některém z členských států EU, a vypracovala kodex chování vymezující pravidla a podmínky, za kterých lze občanům třetích zemí, kteří mají trvalý pobyt v některém z členských států, poskytnout orgány od zemřelých dárců z EU;

33.   zdůrazňuje, že dobrá spolupráce mezi zdravotnickými organizacemi a příslušnými orgány je nezbytná a vytváří přidanou hodnotu; žádá Komisi, aby napomáhala vzniku svazků mezi vnitrostátními transplantačními organizacemi v členských státech, které by zahrnovaly spolupráci v právních, etických a technických otázkách; uvědomuje si, že při transplantační léčbě nastávají situace, které členské státy s omezenou populací dárců nemohou adekvátně řešit; domnívá se, že z evropské spolupráce by mohly těžit zejména malé členské státy;

34.   požaduje, aby byl zaveden unijní průkaz dárce orgánů, který by byl doplňkem současných vnitrostátních systémů;

35.   domnívá se, že je třeba rozvíjet mezinárodní spolupráci na podporu dostupnosti a bezpečnosti orgánů; v tomto ohledu by bylo prospěšné stanovit obecná pravidla upravující osvědčené lékařské postupy, diagnostické techniky a konzervační metody; žádá členské státy, aby takovouto spolupráci aktivně podporovaly a tento systém obecných pravidel řádně uplatňovaly;

Zvyšování informovanosti občanů

36.   zdůrazňuje význam stále větší informovanosti občanů o dárcovství orgánů a transplantacích, neboť díky ní se usnadní hledání dárců orgánů, a tudíž i zvýší dostupnost orgánů; vyzývá tedy Komisi, členské státy a občanskou společnost, aby strukturálně rozšiřovaly propagaci dárcovství orgánů, mimo jiné u školní mládeže; v tomto ohledu navrhuje využít známé osobnosti (např. sportovce a sportovkyně) a vzdělávací balíčky;

37.   poukazuje na to, že údaje o dárcovství a transplantacích orgánů by měly být poskytovány transparentně, objektivně a nedirektivně a měly by se zaměřovat na rozsah dárcovství orgánů (tj. dárcovství může zahrnovat darování více orgánů i darování tkání);

38.   zdůrazňuje, že je nutné respektovat výhradní právo dárce na svobodnou volbu, zda orgán darovat, či nedarovat, a že dárcovství orgánů musí být považováno za dar, který jedna lidská bytost dává druhé; poukazuje na to, že tento aspekt se musí odrazit v tom, jaké výrazy a formulace budou zvoleny – je třeba se vyhnout ekonomické terminologii, která navozuje pocit, že orgány lze považovat za zboží na vnitřním trhu;

39.   vyzývá Komisi, aby uvažovala o dalším rozvoji stávajících evropských internetových stránek o dárcovství orgánů (7) a stránek, které provozuje Světová zdravotnická organizace (8) a o jejich rozšíření na všechny členské státy EU s cílem poskytovat veškeré důležité informace a údaje o dárcovství orgánů a transplantacích ve všech úředních jazycích EU;

40.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily propagaci dne dárců, a doporučuje akce, které vyzdvihnou dobré výsledky a význam transplantací;

41.   je přesvědčen, že velmi efektivním způsobem, jak rozšířit dostupnost orgánů, je poskytovat veřejnosti více informací i na místní a regionální úrovni; vyzývá Komisi, členské státy a organizace občanské společnosti, církve a náboženská a humanistická společenství, aby se na tomto úsilí o zvyšování informovanosti o možnosti darovat orgán podílely a aby při tom braly v úvahu kulturní zvláštnosti každého členského státu; zdůrazňuje, že důležitou úlohu při podpoře dárcovství orgánů v rodině a mezi přáteli hrají registrovaní dárci, kteří rodinné příslušníky a přátele vybízejí k tomu, aby se sami stali dárci;

42.   chápe, že je důležité zlepšovat komunikační dovednosti lékařů a zdravotníků, například vypracováním pokynů, jakým způsobem občany informovat; zdůrazňuje, že ke komunikaci se musí přistupovat profesionálně a že je třeba si zajistit podporu odborníků v této oblasti; zvláštní pozornost by se měla věnovat jak obsahu sdělení, tak i nejlepším prostředkům, jak nakládat s nejkontroverznějšími tématy; zdůrazňuje, že v zájmu propagace úspěchů transplantací a jejich významu je třeba pravidelně pořádat setkání se zástupci sdělovacích prostředků;

43.   vyslovuje se pro zřízení transplantační „horké linky“ s jediným telefonním číslem, kterou by provozovala národní transplantační organizace (pokud v daném státě existuje); tuto linky by 24 hodin denně obsluhovali řádně proškolení a zkušení odborníci, kteří by dokázali všem dotčeným subjektům rychle poskytnout relevantní a přesné informace (lékařské, právní);

44.   žádá Komisi, aby podporovala výzkum dárcovství orgánů a transplantací v mezinárodním měřítku, aby mohl být řešen vliv etnika, země původu, náboženství, úrovně vzdělání a socioekonomické třídy na rozhodování o nabídce orgánů pro dárcovství; žádá Komisi a členské státy, aby rychle šířily výsledky výzkumu s cílem informovat veřejnost a napravit omyly v chápání této problematiky;

Zlepšení kvality a bezpečnosti

45.   uznává, že je nesmírně důležité zajistit kvalitu a bezpečnost dárcovství orgánů a transplantací; upozorňuje na to, že zlepšení bude mít vliv na snižování transplantačních rizik a že se v jeho důsledku sníží negativní účinky dárcovství a transplantací; je si vědom toho, že opatření týkající se kvality a bezpečnosti by mohla mít vliv na dostupnost orgánů a naopak; žádá Komisi, aby členským státům pomáhala rozvíjet jejich schopnost vytvářet a dále rozvíjet vnitrostátní předpisy a regulační rámec v zájmu zvyšování kvality a bezpečnosti, aniž by přitom byla ohrožena na dostupnost orgánů pro transplantace;

46.   uznává, že by měly být sledovány a hodnoceny výsledky po transplantaci a po darování; zdůrazňuje, že je třeba usilovat o sjednocení metod analýzy údajů na základě osvědčených postupů uplatňovaných v členských státech, díky čemuž bude dosaženo optimální srovnatelnosti výsledků z různých členských států;

47.   žádá členské státy, aby dobu, po níž jsou pacienti po transplantaci sledováni, prodloužili pokud možno na celou dobu života pacienta, popřípadě na dobu, po níž transplantát plní svou funkci;

48.   vyzývá Komisi, aby v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007–2013) vyčlenila prostředky na podporu výzkumu lepších a citlivějších diagnostických technik, které umožní včas a účinně odhalovat chorobné stavy, jako je HIV/AIDS, hepatitida ad., protože důležitým aspektem transplantací orgánů je zajištění ochrany před různými škodlivými faktory a činiteli přítomnými v orgánech dárce;

Obchodování s orgány

49.   zdůrazňuje, že mezi nedostatkem orgánů a nelegálním obchodování s nimi existuje určitý vztah, neboť obchodování s orgány podlamuje důvěru potenciálních dobrovolných neplacených dárců v systém transplantací; zdůrazňuje, že jakékoli komerční využívání orgánů je neetické a odporuje nejzákladnějším lidským hodnotám; poukazuje na to, že finančně motivované dárcovství orgánů degraduje dar orgánů na pouhou komoditu, což je porušením lidské důstojnosti i článku 21 úmluvy o lidských právech a biomedicíně a je zakázáno také v čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv EU;

50.   žádá Komisi, aby v rámci vztahů se třetími zeměmi bojovala proti obchodování s orgány a tkáněmi, které by mělo být celosvětově zakázáno, včetně transplantací orgánů a tkání nezletilých, mentálně postižených nebo popravených osob; žádá Komisi a členské státy, aby zlepšovaly informovanost mezinárodního společenství o této otázce;

51.   domnívá se, že boj proti obchodování s orgány v chudších oblastech světa vyžaduje přijetí dlouhodobé strategie k odstranění sociální nerovnosti, z níž se tato praxe rodí; zdůrazňuje, že má-li se zamezit praxi prodeje orgánů za peníze (zejména v rozvojových zemích), musí být vytvořen mechanismus, který umožní zjistit, odkud orgány pocházejí, a nedovolí, aby se tyto orgány dostávaly do EU;

52.   vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření proti „transplantační turistice“, a za tím účelem vypracovaly pokyny na ochranu nejchudších a nejzranitelnějších dárců, kterým hrozí, že se stanou obětí obchodování s orgány; dále aby přijaly opatření, která zvýší dostupnost legálně odebíraných orgánů, a zajistily, aby si organizace zabývající se výměnou orgánů navzájem poskytovaly informace o osobách zapsaných na pořadnících, a zamezily tak souběžným zápisům na více pořadnících; žádá Komisi, aby prostřednictvím prostoru svobody, bezpečnosti a práva podporovala společný přístup, který usiluje o shromažďování informací o vnitrostátních právních předpisech z oblasti obchodování s orgány, a aby identifikovala hlavní problémy a potenciální řešení; proto poukazuje na to, že musí být vytvořen systém kontroly pohybu a původu lidského materiálu;

53.   naléhá na členské státy, aby v nutných případech pozměnily své trestní právo a zajistily, že osoby odpovědné za obchodování s orgány budou náležitě stíhány, a to včetně zdravotnického personálu podílejícího se na transplantacích orgánů získaných nelegálním obchodem, a aby zároveň odrazovaly potenciální příjemce od nákupu orgánů a tkání; zdůrazňuje, že by měla být zvážena trestní odpovědnost evropských občanů, kteří koupili orgány na území Unie nebo ve třetích zemích;

54.   vyzývá členské státy k přijetí opatření, kterými se zamezí tomu, aby zdravotnický personál napomáhal obchodování s orgány a tkáněmi (např. tím, že pacienta odkáže na zahraniční transplantační službu, která by mohla být zapojena do obchodování s orgány) a aby zdravotní pojišťovny umožňovaly činnosti, jež přímo či nepřímo podporují obchodování s orgány, například tím, že proplácejí výdaje spojené s transplantací nelegálně získaného orgánu;

55.   domnívá se, že členské státy by měly zajistit vzdělávání represivních složek a zdravotnického personálu v otázkách obchodování s orgány, aby byl každý případ, o kterém se dozví, oznámen policii;

56.   žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby podepsaly, ratifikovaly a provedly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a Palermský protokol;

57.   vyjadřuje politování nad tím, že Europol nepředložil studii o prodeji orgánů a obchodování s nimi s odůvodněním, že v EU žádné takové případy zdokumentovány nebyly; poukazuje na zprávy Rady Evropy a Světové zdravotnické organizace, které jasně dokazují, že obchodování s orgány je problémem, který se vyskytuje i v členských zemích EU, a žádá Komisi a Europol, aby případy obchodování s orgány lépe monitorovaly a vyvodily z nich patřičné závěry;

58.   žádá Komisi a Radu, aby aktualizovaly Akční plán v oblasti obchodu s lidmi a zahrnuly do něj akční plán boje proti obchodování s lidskými orgány, což umožní posílit spolupráci mezi příslušnými orgány;

59.   dále žádá, aby akční plán uváděl správné a ověřené údaje o množství, druhu a původu orgánů, s nimiž se nelegálně obchoduje;

*

* *

60.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Světové zdravotnické organizaci, Radě Evropy a parlamentům členských států.

---

(1)  Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 48.

(2)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(3)  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

(4)  Úř. věst. L 121, 1.5.2001, s. 34.

(5)  Třetí vydání z r. 2007.

(6)  SANCO C6 EFZ/gsc D (2007) 360346.

(7)  www.eurodonor.org (popřípadě www.eurocet.org).

(8)  www.transplant-observatory.org.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/9

---

Dobrovolnictví a hospodářská a sociální soudržnost

P6_TA(2008)0131

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o úloze dobrovolné činnosti při posilování hospodářské a sociální soudržnosti (2007/2149(INI))

(2009/C 259 E/02)

Evropský parlament,

—	s ohledem na čtvrtou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273),

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1904/2006/ES ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí program Evropa pro občany na podporu aktivního evropského občanství na období 2007–2013 (1),

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1719/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006, kterým se zavádí program Mládež v akci na období 2007 až 2013 (2),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/144/ES ze dne 20. února 2006 o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013) (3),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost (4),

—	s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 13. listopadu 2006 o provádění společných cílů v oblasti účasti a informovanosti mládeže v zájmu podpory jejího aktivního evropského občanství (5),

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané „Podpora plnohodnotné účasti mladých lidí na vzdělávání, zaměstnanosti a ve společnosti“ (KOM(2007)0498),

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané „Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu“ (KOM(2006)0571),

—	s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2001/613/ES ze dne 10. července 2001 o mobilitě v rámci Společenství pro studenty, osoby absolvující odbornou přípravu, dobrovolníky, učitele a školitele (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2007 o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství (7),

—	s ohledem na stanovisko Výboru regionů o úloze dobrovolné činnosti jako příspěvku k hospodářské a sociální soudržnosti (8),

—	s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Dobrovolná činnost, její úloha v evropské společnosti a její vlivy“ (9),

—	s ohledem na stanovisko Výboru regionů k tématu „Úloha dobrovolných organizací – příspěvek evropské společnosti“ (10),

—	s ohledem na články 158 a 159 Smlouvy o ES,

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A6-0070/2008),

A.	vzhledem k tomu, že podle spolehlivých odhadů vykonává dobrovolnou činnost více než 100 milionů občanů EU (11),

B.	vzhledem k tomu, že podle původních zjištění vyplývajících ze zkušeností s prováděním příručky OSN o neziskových institucích tvoří ekonomický příspěvek těchto institucí v průměru 5 % HDP a že i podle střízlivých odhadů je více než čtvrtina této hodnoty výsledkem práce dobrovolníků (12),

C.

vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost je významnou silou podporující občanskou společnost a posilující solidaritu – jednu ze základních hodnot EU – i hlavní složkou podpory programů na rozvoj komunit, a to zejména v těch členských státech, v nichž právě končí období přechodu z komunistického systému,

D.	vzhledem k tomu, že nedávná studie zaměřená na organizace s účastí dobrovolníků v celé Evropě prokázala, že dobrovolná činnost představuje velký přínos: za každé euro, které organizace vynaložily na podporu dobrovolníků, získaly průměrný výnos ve výši 3 až 8 EUR (13),

E.	vzhledem k tomu, že je třeba plně uznat, že dobrovolná činnost významně přispívá k vytváření sociálního kapitálu,

F.	vzhledem k tomu, že udržitelné financování, zejména financování správních výdajů, je pro dobrovolné organizace a obecně pro dobrovolnou práci zásadní,

G.	vzhledem k tomu, že v nedávné zprávě Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek byl sociální kapitál označen za klíčový prvek při vytváření politik na podporu hospodářského rozvoje venkova (14),

H.	vzhledem k tomu, že hlavním závěrem nedávné studie o úspěšném programu Urban v Aarhusu bylo, že rozhodujícím faktorem při úspěšné realizaci tohoto programu byli místní občané a zapojení dobrovolníků (15),

I.	vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost nemá jen měřitelnou ekonomickou hodnotu, ale může přinést značné úspory veřejným službám; vzhledem k tomu, že je v této souvislosti třeba zajistit, aby dobrovolná činnost veřejné služby doplňovala, a nikoli je nahrazovala,

J.	vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost přispívá k osobnímu a sociálnímu rozvoji dobrovolníka a má pozitivní dopad uvnitř komunity, např. na mezilidské vztahy,

K.

vzhledem k tomu, že dobrovolníci hrají významnou úlohu při dosahování socioekonomické soudržnosti, která je cílem Lisabonské strategie, neboť přispívají k finančnímu začleňování, například zakládáním úvěrových sdružení, která jsou regulována, a neziskových finančních družstev, která dobrovolníci provozují a řídí,

L.	vzhledem k tomu, že sociální odpovědnost podniků je jak významným hnacím motorem podnikání, tak základním prvkem evropského sociálního modelu,

M.	vzhledem k tomu, že existuje spojitost mezi dobrovolnou činností a udržitelným rozvojem,

N.	vzhledem k tomu, že je důležité, aby byly mezi organizacemi zapojujícími dobrovolníky propagovány a podporovány osvědčené postupy řízení dobrovolné činnosti,

O.	vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost vede k přímému zapojení občanů do místního rozvoje, a může tak hrát významnou úlohu v podpoře občanské společnosti a demokracie,

P.	vzhledem k tomu, že Rada ve svém výše uvedeném usnesení o aktivním občanství vybízí k většímu zapojení mladých lidí do občanského života, participativních struktur a dobrovolné práce,

Q.	vzhledem k tomu, že demografické změny v Evropě znamenají, že nyní existuje mnoho potenciálních starších dobrovolníků,

R.	vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost může mít pozitivní vliv na lidské zdraví (16); vzhledem k tomu, že se tento zdravotní přínos může týkat osob všech věkových kategorií a může napomoci prevenci tělesných a duševních chorob,

S.	vzhledem k tomu, že dobrovolná činnost může hrát roli při podpoře místních rozvojových iniciativ a napomoci úspěšnému provádění řady iniciativ financovaných Společenstvím, jako jsou např. programy LEADER, INTERREG a PEACE,

1.   vybízí členské státy a regionální a místní orgány, aby uznaly význam dobrovolné činnosti pro podporu sociální a hospodářské soudržnosti; dále je vybízí, aby spolupracovaly s dobrovolnými organizacemi a řídily se smysluplnými konzultacemi s dobrovolným sektorem s cílem vytvořit plány a strategie, které budou uznávat, oceňovat, podporovat, usnadňovat a povzbuzovat dobrovolnou činnost; vyzývá rovněž členské státy, aby vytvořily stabilní a institucionální rámec pro účast nevládních organizací na veřejných diskusích;

2.   vyzývá příslušné odborníky Komise, aby jasněji odlišili dobrovolné a nevládní organizace, jejichž činnosti nejsou organizovány na tomtéž dobrovolném základě, a požaduje zevrubné celoevropské šetření týkající se povahy, úrovně a vnitřních mechanismů sociálního zapojení, včetně zapojení dobrovolníků a financování prováděného za tímto účelem;

3.   vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby vynaložily skutečné úsilí a napomohly dobrovolným organizacím v přístupu k dostatečnému a udržitelnému financování, jak správních výdajů, tak i výdajů na rozvoj projektů, bez nepřiměřeného vyplňování formulářů, administrativy či byrokracie, a aby zároveň zachovaly nezbytné kontroly vynakládání veřejných finančních prostředků;

4.   vyzývá členské státy a jejich regionální a místní orgány, aby podporovaly vytváření dobrovolných krizových služeb ve všech lokalitách, a zajistily tak okamžitou reakci na živelné pohromy a neštěstí;

5.   upozorňuje Komisi na skutečnost, že zásady partnerství, jež jsou zakotveny jak ve strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013), tak ve strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost, nejsou vždy na vnitrostátní úrovni dodržovány (17), a proto na Komisi naléhá, aby podnikla příslušné administrativní a institucionální kroky s cílem zajistit, že její vlastní politiky, postupy a protokoly budou v průběhu konzultací a jednání ohledně strukturálních fondů a následných operací skutečně dodržovány a vymáhány;

6.   doporučuje, aby všechny členské státy pravidelně předkládaly „satelitní účty“ neziskových institucí, a vyzývá, aby do těchto účtů byla zahrnuta dobrovolná práce, aby mohli tvůrci politik při své práci k neziskovým institucím přihlédnout; vyzývá Komisi, aby zvážila, jakým způsobem by mohla být dobrovolná činnost začleněna coby zvláštní kategorie do statistických zpráv úřadu EUROSTAT;

7.   důrazně podporuje názor, že by dobrovolnictví a dobrovolná činnost neměly nahrazovat práci za mzdu;

8.   vyzývá Komisi, aby pracovala na zavedení systému, jenž by se vztahoval na všechny fondy Společenství a na jehož základě by mohla být dobrovolná činnost uznána jako příspěvek ke spolufinancovaným projektům, a také k tomu, aby vytvořila mechanismy, s jejichž pomocí by mohla být dobrovolná práce odpovídajícím způsobem vyčíslena; vítá snahu některých generálních ředitelství Komise zaujmout pružnější přístup k uznávání dobrovolné práce za prostředek spoluúčasti na projektech spolufinancovaných Společenstvím;

9.   vyzývá Komisi, aby podporovala příležitosti pro starší dobrovolníky a připravila program „Senioři v akci“ pro rostoucí počet velmi zkušených občanů starší generace ochotných vykonávat dobrovolnou činnost, který by mohl probíhat souběžně s výše uvedeným programem „Mládež v akci“ a doplňovat jej, a dále, aby podporovala konkrétní programy na podporu mezigenerační dobrovolné činnosti a školení;

10.   vyzývá členské státy, aby podporovaly a umožňovaly dobrovolnou činnost ve všech komunitách, ať již skutečnou či virtuální, např. dobrovolnou činnost rodin nebo dobrovolnou činnost vykonávanou příslušníky okrajových skupin či skupin, které se tradičně do dobrovolné činnosti nezapojují, a aby zdůraznily velký význam organizace dobrovolné práce takovým způsobem, aby byla v souladu s rodinným a profesionálním životem;

11.   vyzývá společnosti a další subjekty v soukromém sektoru, aby v rámci své strategie sociální odpovědnosti finančně podporovaly iniciativy prosazující a rozšiřující dobrovolnou činnost, a naléhá na členské státy, aby v souvislosti s dobrovolnou činností podniků poskytovaly soukromému sektoru pobídky pro financování a podporu sektoru dobrovolného, a napomohly tak zajištění přenosu podnikových dovedností a poznatků ze soukromého do veřejného sektoru a rovněž zlepšily kvalitu života na místní úrovni podporou svépomoci při řešení místních problémů;

12.   vyzývá Komisi, aby prostřednictvím pasu mládeže (YOUTHPASS) s napojením na rámec EUROPASS rozšířila uznávání dobrovolné činnosti coby činnosti k získávání dovedností a kvalifikace, ale zajistila přitom, že dobrovolná činnost nebude považována za alternativu k formální odborné přípravě, ale za její doplnění; dále vyzývá k zavedení vnitrostátních a místních opatření usilujících o větší mobilitu dobrovolníků;

13.   vyzývá Komisi a členské státy, aby prošetřily důvody pro odklad přijetí navrhované evropské charty dobrovolníků, která by měla vymezit úlohu dobrovolných organizací a stanovit jejich práva a povinnosti; doporučuje provedení každoročního vzájemného hodnocení k posouzení dobrovolné činnosti, do níž se zapojily členské státy, a dále v rámci konkrétních sektorů a organizací;

14.   doporučuje Komisi a členským státům, aby zřídily evropskou databázi, jež by poskytovala základní údaje o dobrovolných organizacích i podrobnosti o osvědčených postupech, tedy informace, které by sloužily jako užitečná vodítka pro zlepšování systémů dobrovolné činnosti;

15.   vyzývá všechny příslušné orgány, aby zajistily, aby všichni dobrovolníci byli v souvislosti se svou dobrovolnou činností kryti úrazovým pojištěním a pojištěním osobní odpovědnosti a že budou rovněž pokryty jejich všechny schválené výdaje, které jsou s touto činností spojené;

16.   vyzývá Komisi, členské státy i regionální a místní orgány, aby dobrovolnou činnost podporovaly prostřednictvím vzdělávání na všech úrovních, a to tak, že vytvoří příležitosti k této činnosti již v rané fázi vzdělávacího systému, aby byla vnímána jako běžný příspěvek k životu ve společenství, a dále, aby tento druh činnosti podporovaly i u studentů v pozdějším věku s cílem umožnit „učení službou“, kdy studenti v rámci svého vysokoškolského programu nebo programu odborné přípravy spolupracují s dobrovolnými či komunitními skupinami s cílem podpořit vazbu mezi dobrovolným a vzdělávacím sektorem na všech úrovních, propagovat dobrovolnou činnost a uznávat vzdělávání se v oblasti dobrovolné činnosti za součást celoživotního vzdělávání;

17.   vyzývá Komisi, aby vzhledem k revizi ustanovení o DPH týkajících se veřejných subjektů a sociálních úlev, která je plánována na rok 2010, vzala společně s členskými státy v úvahu silné sociální argumenty, které hovoří ve prospěch zavedení osvobození od DPH pro dobrovolné organizace registrované v členských státech, a to v případě nákupů prováděných za účelem dosažení jejich cílů, a aby rovněž zvážila argumenty pro osvobození od platby DPH ve zvláštních případech ze zboží a služeb, které jsou dobrovolným organizacím darovány;

18.   vyzývá členské státy, aby v souladu se zásadou subsidiarity vybudovaly udržitelnou infrastrukturu pro dobrovolnou činnost, jež by se zabývala otázkami, jako je např. základní financování dobrovolných organizací;

19.   doporučuje, aby byl rok 2011 vyhlášen Evropským rokem dobrovolné činnosti;

20.   je si vědom různorodosti dobrovolné činnosti v jednotlivých členských státech, přesto ale vybízí členské státy a regionální a místní orgány, aby se od sebe pokud možno učily prostřednictvím výměny osvědčených postupů;

21.   vyzývá Komisi, aby zavedla podpůrné programy k vytvoření účinnějších systémů spolupráce a budování sítí mezi organizacemi dobrovolníků a posílila mezinárodní programy výměny dobrovolníků, které by v některých případech mohly přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí; zejména vyzývá ke zřízení programů na pomoc při opětovném podněcování dobrovolné činnosti v těch členských státech, kde je tento druh činnosti z historických důvodů spojován s povinnými akcemi;

22.   doporučuje podporu přeshraničních projektů pro dobrovolníky;

23.   vyzývá Komisi, aby byla k situaci dobrovolníků vstřícná ve všech oblastech politik a ve všech právních předpisech;

24.   vyzývá příslušné místní a regionální zúčastněné strany, dobrovolné organizace a sdělovací prostředky, aby občanům poskytovaly odpovídající informace o příležitostech vykonávat dobrovolnou činnost doprovázené vhodnými školeními se zvláštním důrazem na zranitelné a okrajové skupiny ve společnosti a na potřeby odlehlých nebo nepřístupných oblastí;

25.   naléhavě žádá Komisi, aby kromě plánu D pro demokracii, dialog a diskusi přijala plán V pro ocenění, ověření a zajištění viditelnosti dobrovolníků („Valuing, Validating and ensuring Visibility of Volunteers“);

26.   vyzývá Komisi, aby přezkoumala svou vízovou politiku pro účastníky uznaných programů dobrovolné činnosti EU pocházející ze třetích zemí s cílem zavést liberálnější vízový režim, zejména co se týče dobrovolníků ze zemí, které sousedí s EU;

27.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

---

(1)  Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 32.

(2)  Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 30.

(3)  Úř. věst. L 55, 25.2.2006, s. 20.

(4)  Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.

(5)  Úř. věst. C 297, 7.12.2006, s. 6.

(6)  Úř. věst. L 215, 9.8.2001, s. 30.

(7)  Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 45.

(8)  Úř. věst. C 105, 25.4.2008, s. 11.

(9)  Úř. věst. C 325, 30.12.2006, s. 46.

(10)  Úř. věst. C 180, 11.6.1998, s. 57.

(11)  Zpráva Eurobarometru: Vyhodnocení sociální reality, únor 2007.

(12)  Zpráva Univerzity Johnse Hopkinse, „Measuring Civil Society and Volunteering“(Měření občanské společnosti a dobrovolné činnosti), září 2007. http://www.jhu.edu/ccss.

(13)  „Volunteering works“(Dobrovolná činnost funguje), Institut pro výzkum dobrovolné činnosti a dobrovolnou činnost, Anglie, září 2007.

(14)  Viz Mandl, I., Oberholzner, T., a Dörflinger, C., Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek. http://www.eurofound.europa.eu/pubdocs/2007/18/en/1/ef0718en.pdf.

(15)  Vestergaard Poulsen, L., „From Deprived Neighbourhood to Sustainable Community“(Od chudé čtvrti k udržitelnému společenství), shrnutí v angličtině. Program Urban II v Aarhusu 2002–2007.

(16)  Viz „The Health Benefits of Volunteering — A Review of Recent Research“(Zdravotní přínos dobrovolné činnosti – přehled posledních výzkumů), Corporation for National and Community Service, 2007.

(17)  Viz „Civil Society as a Partner in European Union Structural Funds“(Občanská společnost jako partner strukturálních fondů Evropské unie). European Citizen Action Service. Listopad 2004.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/14

---

Výroční zpráva EIB za rok 2006

P6_TA(2008)0132

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o výroční zprávě Evropské investiční banky za rok 2006 (2007/2251(INI))

(2009/C 259 E/03)

Evropský parlament,

—	s ohledem na články 266 a 267 Smlouvy o ES, které se týkají Evropské investiční banky (EIB), a na protokol (č. 11) o stanovách EIB (1),

—	s ohledem na článek 248 Smlouvy o ES, který stanoví úlohu Účetního dvora,

—	s ohledem na Lisabonskou smlouvu, kterou podepsali dne 13. prosince 2007 hlavy států a předsedové vlád členských států Evropské unie,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2007 o výroční zprávě EIB za rok 2005 (2),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/247/ES ze dne 19. dubna 2007 o účasti Společenství na zvýšení základního kapitálu Evropského investičního fondu (EIF) (3),

—	s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 10. července 2003 ve věci vyšetřovacích pravomocí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) u EIB (4),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/1016/ES ze dne 19. prosince 2006 (5), kterým byl EIB svěřen nový mandát umožňující poskytovat půjčky do výše 12,4 miliardy EUR v zemích sousedících s Evropskou unií,

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 680/2007 ze dne 20. června 2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (6), a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (7), (které se týká mechanismu financování se sdílením rizik (MFPR)),

—	s ohledem na dohodu o spolupráci mezi EIB a Komisí podepsanou dne 11. ledna 2008, kterou se zřizuje nástroj pro úvěrové záruky na projekty v oblasti transevropských dopravních sítí (GPTT),

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (8),

—	s ohledem na 49. výroční zprávu EIB (za rok 2006) a její politiku zpřístupňování informací veřejnosti ze dne 28. března 2006,

—	s ohledem na iniciativu „Evropské zásady pro životní prostředí“, na níž se EIB podílí od roku 2006,

—	s ohledem na plán činnosti banky pro období 2007–2009, jak jej schválila správní rada na své schůzi dne 12. prosince 2006,

—	s ohledem na vystoupení pana Philippa Maystadta, prezidenta EIB, před Výborem pro rozpočtovou kontrolu dne 11. září 2007,

—	s ohledem na schválenou účetní závěrku za rok 2006, k níž nezávislý auditor a ověřovací výbor EIB vydali auditorský výrok bez výhrad,

—	s ohledem na studii o nových finančních nástrojích v oblasti evropské dopravní infrastruktury a služeb (9),

—	s ohledem na rozpravy a závěry sympozia konaného ve francouzském Clermont-Ferrandu dne 14. prosince 2007 na téma „Územní plánování a rozvoj v Evropské unii – naléhavé úkoly v investiční činnosti v Unii a jejich financování – úloha Evropské investiční banky“,

—	s ohledem na průběh revize, kterou EIB provádí v souvislosti se svými politikami a postupy boje proti podvodům,

—	s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci, která byla přijata dne 2. března 2005, a na Evropský konsensus o rozvoji (10),

—	s ohledem na články 45 a 112 odst. 2 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0079/2008),

A.	vzhledem k tomu, že posláním EIB je přispívat k vyváženému a nerušenému rozvoji společného trhu a využívat k tomu jak kapitálových trhů, tak vlastních zdrojů,

B.	vzhledem k tomu, jakou roli EIB hraje v harmonickém rozvoji celé Evropské unie a ve zmenšování rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů, včetně nejvzdálenějších regionů,

C.	vzhledem k tomu, že výše upsaného základního kapitálu činí k 31. prosinci 2006 163,7 miliardy EUR a že členské státy z něho splatily 8,2 miliardy EUR,

D.	vzhledem k tomu, že stanovy EIB stanoví, že celkový objem půjček a záruk poskytnutých EIB nesmí překročit 250 % výše upsaného kapitálu,

E.	vzhledem k tomu, že EIB nepodléhá požadavkům stanoveným v pravidlech Basilej II, ale dobrovolně se rozhodla se těmito pravidly řídit v případech, kdy se vztahují k její činnosti,

F.	vzhledem k tomu, že lucemburská Komise pro finanční dohled vyslovila souhlas s podrobným sledováním způsobů řízení rizik v EIB, ale pouze jako neformální a konzultativní orgán, přičemž stanovení rámce pro provádění pravidel Basilej II ponechá na EIB, a to podle jejích vlastních potřeb,

G.

vzhledem k tomu, že EIB učinila bezpečné, konkurenční a dlouhodobé zajišťování dodávek energie jednou ze svých priorit, která se připojuje k dalším prioritám, jimiž jsou: sociální a hospodářská soudržnost, podpora výzkumu, technologie a inovací, transevropské dopravní a energetické sítě, dlouhodobá udržitelnost životního prostředí, boj proti změnám klimatu, podpora malých a středních podniků (MSP),

H.	vzhledem ke značným potřebám Evropské unie v oblasti financování infrastruktur, které jsou odhadovány na 600 miliard EUR (9),

I.	vzhledem k prvořadé roli, kterou hraje EIB v rozvoji transevropských sítí tím, že poskytuje pro tyto účely různé nástroje a mechanismy,

J.	vzhledem k potížím, s nimiž se setkala EU při financování projektů celoevropského významu, např. projektu Galileo,

K.	vzhledem ke kvalitě lidských zdrojů, jimiž EIB disponuje, zejména v oblasti komplexního finančního zpracování projektů a pomoci při přípravě projektů,

L.	vzhledem k význačné roli, kterou hraje EIB při financování projektů v rozvojových zemích,

Obecné úvahy

1.   blahopřeje EIB ke zprávě o činnosti za rok 2006 a podněcuje ji k další činnosti se zaměřením na rozvoj evropského hospodářství, na zajištění růstu, vytváření pracovních míst a sociální a meziregionální soudržnosti;

2.   vítá naprostou transparentnost a plnou spolupráci EIB s Parlamentem;

3.   požaduje, aby nejméně jednou za rok byla pořádána za účasti EIB a Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu informativní schůzka, jež by se týkala čerpání investiční facility Evropského rozvojového fondu, a to souběžně s udělováním absolutoria za plnění ERF;

Rozpočtová kontrola a správa a řízení

4.   vyzývá EIB, aby učinila všechno pro to, aby si udržela rating AAA, jenž je zárukou činnosti banky a nejlepších sazeb pro půjčky, a aby tomuto hledisku přizpůsobila svou obezřetnou politiku, aniž by však zanedbávala dlouhodobé investice;

5.   zdůrazňuje, že EIB uplatňuje politiku „nulové tolerance“ vůči podvodům a korupci, a vítá, že se zvýšil počet vyšetřovaných případů a také že došlo k posílení spolupráce s Evropským úřadem pro boj proti podvodům OLAF; rovněž vyzývá EIB, aby v rámci přijetí politiky a postupů boje proti podvodům přijala i opatření, jež povedou k:

i)	správnímu vylučovacímu mechanismu pro společnosti, jež budou bankou a jinými mezinárodními rozvojovými bankami (MDB) usvědčeny z korupce,

ii)	opatřením pro ochranu vnitřních informátorů, a

iii)	revizi stávajících pokynů pro oblast veřejných zakázek;

6.   vítá, že v bance funguje oddělení pro vyřizování stížností, které přijímá a vyřizuje stížnosti došlé zvenčí, a také mechanismus pro odvolání, pokud jde o stížnosti podané prostřednictvím evropského veřejného ochránce práv; vítá a aktivně podporuje tento dialog mezi evropským veřejným ochráncem práv a EIB, ale vyzývá EIB, aby přezkoumala svůj vnitřní mechanismus pro stížnosti a vydala nové pokyny pro mechanismus pro odvolání, které budou rozšířeny na všechny operace financované EIB;

7.   vítá úsilí EIB o transparentnost v rámci její politiky zpřístupňování informací veřejnosti a poskytování celé řady informací, které jsou určeny široké veřejnosti, včetně každoročního seznamu financovaných projektů se stručnými informacemi o nich; doporučuje EIB, aby rozvíjela činnosti svého oddělení pro vyhodnocování operací, které provádí ex post hodnocení reprezentativního vzorku projektů a programů;

Mechanismy účetní kontroly a kontroly obezřetnosti a mechanismy měření výsledků

8.   bere na vědomí výrok bez výhrad, který vydal externí auditor, a závěry výroční zprávy ověřovacího výboru; znovu zdůrazňuje přání, aby se EIB podrobila stejným pravidlům obezřetnosti jako úvěrové instituce a uplatňovala skutečnou kontrolu obezřetnosti, zároveň ale konstatuje, že tato pravidla se nevztahují na srovnatelné mezinárodní finanční instituce;

9.   požaduje zřízení nezávislé regulační mise, která by dohlížela na finanční situaci EIB, na přesnost měření výsledků a na dodržování pravidel řádného profesního chování; doporučuje, aby tato mise byla zřízena za současného posílení nezávislého výboru pro audit EIB;

10.   navrhuje, aby se EIB obrátila na Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS) s cílem získat stanovisko k této regulativní misi, které bude muset upřesnit, kdo by ji mohl provádět do doby, než bude zřízen skutečný evropský bankovní regulátor; navrhuje, aby bylo vzato v úvahu jakékoli řešení, např. kontrola prováděná výborem CEBS, kontrola prováděná některým z národních regulátorů, kontrola prováděná národními regulátory, kteří by se každý rok střídali;

11.   blahopřeje EIB k úsilí, které vyvinula při zavádění účetních standardů IFRS (z anglického International Financial Reporting Standards čili mezinárodní standardy účetního výkaznictví) do své konsolidované závěrky a rovněž do účetnictví Evropského investičního fondu, v jehož případě je finanční rok 2006 rokem, kdy poprvé uplatnil účetní standardy IFRS;

12.   sdílí zdrženlivost EIB, pokud budou třetím stranám poskytnuty veškeré informace, ve věci urychleného uplatňování účetních standardů IFRS pro statutární účty, neboť reakce členských států nenaznačují, že by v nich panoval v této otázce široký konsenzus, a to zejména pokud jde o oceňování reálnou hodnotou, což může způsobit vysokou volatilitu při stanovování nekonsolidovaných finančních výsledků EIB;

13.   doporučuje nicméně sledovat tuto problematiku z technického hlediska, které bude otázkou zásadního významu při předkládání, schvalování a používání účetních výsledků s postupným rozvíjením operací s rizikovým kapitálem, financování MSP a nezbytného finančního inženýrství, které bude muset EU zavést k financování projektů v oblasti infrastruktury;

14.   bere na vědomí metodická rozhodnutí, která EIB učinila ve věci hodnocení úvěrových rizik a jejichž cílem je vyvážit nevýhody, jež jsou důsledkem nedostatku zkušeností, pokud jde o ztráty související s úvěry, a současně upozorňuje, že je třeba zavést preventivní opatření pro minimalizaci rizik, co se týče co největší ochrany finančních zdrojů, čímž se zajistí realizace cílů evropské politiky;

15.   bere na vědomí úsilí, jež bylo vyvinuto k překonání těchto potíží na základě postupů transpozice vnitřních a vnějších parametrů, a přeje si, aby byl informován o nově zavedené metodice k hodnocení klientů EIB a k posuzování úvěrových rizik; konstatuje, že vzhledem k tomu, že se jedná o transakce v oblasti sekuritizace, může být v současnosti používaný zjednodušený postup v budoucnu revidován;

16.   vyjadřuje přání, pokud jde o uplatňování pravidel Basilej II, aby EIB mohla prokázat svou schopnost plnit své poslání, pokud jde o vlastní kapitál, tj. 33,5 miliardy EUR, a aby si udržela nejvyšší rating, tj. AAA;

Strategie a cíle

17.   vítá hlavní směry přijaté v nové strategii na období 2007–2009, včetně posílení přidané hodnoty, postupného zvyšování přijímaného rizika, a to mj. v činnostech zaměřených na MSP a místní orgány, využívání nových finančních nástrojů a intenzifikace spolupráce s Komisí; bez výhrad podporuje plán činnosti EIB na období 2007–2009;

Nové strategické priority a nástroje

18.   vítá skutečnost, že do hlavních směrů činnosti EIB byla zahrnuta podpora bezpečných, konkurenčních a dlouhodobých dodávek energie, včetně alternativních a obnovitelných zdrojů energie, a požaduje vypracování ekologických kritérií financování v souladu se strategickými cíli EU, jež se týkají snižování emisí skleníkových plynů;

19.   vyjadřuje uspokojení nad tím, že udržitelný rozvoj zůstává pro EIB zásadním požadavkem; blahopřeje EIB k dosažení vynikajících výsledků v úvěrové činnosti v oblasti ochrany životního prostředí a sociální a hospodářské soudržnosti; podněcuje EIB, aby dále posílila své politiky v oblasti ochrany životního prostředí a sociální politiky a aby tak zlepšila a aktualizovala stávající normy, zejména ty, jež se týkají externích úvěrových činností; žádá EIB, aby objasnila cíle a metodiku svého postupu hodnocení, aby do svých činností začlenila širší škálu sociálních a environmentálních faktorů a aby zajistila soudržnost těchto činností, konkrétně činností na africkém kontinentu, s Evropským konsensem o rozvoji a dosažením rozvojových cílů tisíciletí OSN; žádá EIB, aby dbala o udržování kontaktů s občanskou společností, zejména prostřednictvím postupů konzultace;

20.   blahopřeje EIB k uzavření těchto rámcových smluv mezi EIB a Komisí: finanční nástroj pro sdílení rizik (MFPR) a nástroj pro úvěrové záruky na projekty v oblasti transevropských dopravních sítí (GPTT); podněcuje Komisi a EIB k tomu, aby připravily ještě další společné nástroje, jež budou podporovat politiky EU, a aby současně usilovaly o mobilizaci většího soukromého kapitálu s cílem zajistit provedení prioritních cílů programu;

Financování velkých projektů v oblasti infrastruktury

21.   připomíná, že přesto, že činnost EIB je doplňková ve vztahu k činnosti soukromého sektoru, musí se EIB vyhýbat jakékoli formě soutěžení se soukromým sektorem a zároveň při hledání optimálního pákového efektu k financování evropských projektů působit jako doplněk;

22.   opětovně podněcuje EIB k upřednostnění financování transevropských sítí, zejména přeshraničních infrastrukturních projektů umožňujících vzájemné propojení vnitrostátních sítí, které představují základní předpoklad pro rozvoj tržní ekonomiky založené na sociální soudržnosti; vyzývá EIB, aby s ohledem na financování transevropských sítí přisoudila prioritu projektům v oblasti infrastruktury a dopravy, které mají nižší nebo žádné emise CO2;

23.   navrhuje, aby Komise svěřila EIB – vzhledem ke kvalitě jejích lidských zdrojů, nestrannosti a jejím zkušenostem s financováním velkých projektů v oblasti infrastruktury – úkol zabývat se strategické plánování financování infrastruktury a aby zohlednila potřebu vyváženého regionálního rozvoje a nevyloučila žádnou možnost: granty, splacení částek, které členské státy upsaly jako kapitál EIB, půjčky (včetně půjček EIB, zejména těch, které jsou zajištěny postupem zvláštních půjček členských států (11)), inovativní nástroje jako např. GPTT a MFPR, komplexní finanční projektové studie uzpůsobené dlouhodobým projektům, které nejsou okamžitě rentabilní, vypracování systému záruk, vytvoření investičního oddělení v rámci rozpočtu EU, finanční konsorcia vytvořená orgány na evropské, národní a místní úrovni, partnerství veřejného a soukromého sektoru atd.;

Podpora malým a středním podnikům

24.   vyzývá EIB, aby dohlédla na to, že pro MSP, které mají potíže se získáváním rizikového kapitálu, bude vyčleněn dostatečný objem tohoto kapitálu; vítá zahájení společné iniciativy JEREMIE (Point European Resources to Medium Enterprises), kterou v roce 2005 připravily GŘ Komise pro regionální politiku a EIB, aby umožnily lepší přístup podniků k nástrojům finančního inženýrství, a podněcuje k rozvoji programu pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP) v rámci priorit lisabonské agendy;

25.   připomíná, že Parlament schválil účast EU na zvýšení kapitálu EIF s cílem poskytnout EIF prostředky potřebné k dalšímu pokračování jeho činnosti a k uplatňování politiky hospodářské a sociální soudržnosti;

26.   podporuje názor, že je zapotřebí lépe zareagovat na selhání trhu, pokud jde o financování MSP, a podněcuje Komisi, EIB a EIF, aby pokračovaly v diverzifikaci finančních nástrojů Společenství v počáteční (t.j. transfer technologií) i konečné fázi (mezaninové financování) využívání rizikového kapitálu, a aby tak podpořily rozvoj mikroúvěrů v Evropě v rámci nové evropské iniciativy pro rozvoj mikroúvěru na podporu růstu a zaměstnanosti (KOM(2007)0708);

Pomoc při přípravě projektů

27.   zdůrazňuje úlohu odborných znalostí EIB při přípravě projektu, zejména díky programu JASPERS (společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech); připomíná, že významná přidaná hodnota EIB spočívá v jejích schopnostech zpracovat při přípravě financování projektů a při vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru komplexní projektové studie, a to především v rámci evropského odborného centra pro PPP (EPEC), a žádá EIB, aby zlepšila komunikaci ohledně technické pomoci, kterou může poskytnout, s vedoucími projektů na místní úrovni;

28.   blahopřeje EIB k otevření nových kanceláří v členských státech; tyto kanceláře umožní lepší zviditelnění EIB a bližší kontakt s osobami odpovědnými za projekty s cílem usnadnit práci na projektech a pomohou EIB při budování užších vazeb na organizace, instituce a místní orgány, pokud se týká prospěšného rozvoje politiky EU v oblasti vyváženého regionálního rozvoje a zrychleného zapojení zemí, které přistoupily k EU od roku 2004;

Operace mimo území Evropské unie

29.   bere s uspokojením na vědomí pozitivní závěry přezkumu činností nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP); na základě tohoto přezkumu vítá skutečnost, že Rada vyzvala k dalšímu rozšíření nástroje FEMIP, aby se posílilo evropsko-středomořské partnerství; doufá v této souvislosti, že mandát k poskytování půjček svěřený EIB na období 2007–2013 a doplněný o příslušné rozpočtové zdroje umožní urychlit proces hospodářské integrace v tomto regionu;

30.   vyzývá EIB, aby pracovala podle zásad Pařížské deklarace o účinnosti pomoci, a aby zajistila soulad s Evropským konsensem o rozvoji, a to zejména pokud se týká poskytování účinné pomoci, zvyšování vzájemné odpovědnosti a přijetí měřitelných ukazatelů rozvoje;

31.   domnívá se, že nástroj FEMIP musí zůstat základem, od něhož se budou odvíjet všechny evropské iniciativy, které budou nově usilovat o rozvoj v oblasti Středomoří;

32.   vybízí EIB, aby pokračovala ve své politice emisí obligací v různých světových měnách, včetně měn nově se rozvíjejících zemí, a přitom se nadále zajišťovala proti kurzovým rizikům;

*

* *

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské investiční bance, vládám a parlamentům členských států.

---

(1)  Protokoly připojené ke Smlouvě o založení Evropského společenství.

(2)  Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 544.

(3)  Úř. věst. L 107, 25.4.2007, s. 5.

(4)  Věc C-15/00, Komise vs. EIB, Sb. rozh. 2003, s. I-07281.

(5)  Úř. věst. L 414, 30.12.2006, s. 95.

(6)  Úř. věst. L 162, 22.6.2007, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15.

(9)  PE 379 207, IP/B/TRAN/IC/2006-184.

(10)  Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1).

(11)  Článek 6 stanov EIB.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/19

---

Zamezení bezdomovectví na ulicích

P6_TA(2008)0163

Prohlášení Evropského parlamentu o zamezení bezdomovectví na ulicích

(2009/C 259 E/04)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 116 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že se problematika bezdomovců stala v roce 2005 prioritou Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele a za prioritu je také považována v rámci oddílu „sociální začlenění“ evropské strategie sociální ochrany a začlenění,

B.	vzhledem k tomu, že přístup k adekvátnímu bydlení je základním lidským právem a přístup k provizornímu bydlení je často prvním krokem vedoucím k adekvátnímu a udržitelnému řešení bytové situace pro osoby zažívající extrémní chudobu a vyloučení,

C.	vzhledem k tomu, že každou zimu umrzají v Evropské unii lidé kvůli nedostatku ubytovacích kapacit krizových center a služeb poskytujících péči v terénu,

D.	vzhledem k tomu, že bezdomovci žijící na ulicích představují nejzjevnější formu bezdomovectví, kterou lze účinně řešit jen v rámci obsáhlejší ucelené strategie,

E.	vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyzýval v tomto roce již dvakrát k přijetí naléhavých opatření, jež by řešila problematiku bezdomovectví,

1.   vyzývá Radu, aby do roku 2015 dojednala závazek EU zamezit bezdomovectví na ulicích;

2.   vyzývá Komisi, aby vytvořila rámcovou definici EU pro bezdomovectví, shromáždila srovnatelné a spolehlivé statistické údaje a každoročně podávala aktualizovanou zprávu o opatřeních, která byla v členských státech EU přijata s cílem zamezit bezdomovectví, a o výsledcích, kterých bylo v této oblasti dosaženo;

3.   naléhavě vyzývá členské státy, aby vytvořily krizové plány pro zimní období, jež by byly součástí širší strategie pro problematiku bezdomovectví;

4.   pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

Seznam signatářů

Adamos Adamou, Vittorio Agnoletto, Vincenzo Aita, Gabriele Albertini, Alexander Alvaro, Jan Andersson, Georgs Andrejevs, Alfonso Andria, Laima Liucija Andrikienė, Roberta Angelilli, Kader Arif, Stavros Arnaoutakis, Elspeth Attwooll, Marie-Hélène Aubert, Margrete Auken, Liam Aylward, Peter Baco, Maria Badia i Cutchet, Mariela Velichkova Baeva, Alessandro Battilocchio, Katerina Batzeli, Edit Bauer, Jean Marie Beaupuy, Christopher Beazley, Zsolt László Becsey, Angelika Beer, Ivo Belet, Irena Belohorská, Jean-Luc Bennahmias, Giovanni Berlinguer, Thijs Berman, Slavi Binev, Šarūnas Birutis, Sebastian Valentin Bodu, Herbert Bösch, Jens-Peter Bonde, Guy Bono, Josep Borrell Fontelles, Victor Boștinaru, Costas Botopoulos, Bernadette Bourzai, John Bowis, Sharon Bowles, Emine Bozkurt, Mihael Brejc, Frieda Brepoels, Hiltrud Breyer, André Brie, Wolfgang Bulfon, Udo Bullmann, Nicodim Bulzesc, Colm Burke, Philip Bushill-Matthews, Niels Busk, Cristian Silviu Bușoi, Philippe Busquin, Jerzy Buzek, Mogens Camre, Luis Manuel Capoulas Santos, Marco Cappato, Marie-Arlette Carlotti, Carlos Carnero González, Paulo Casaca, Michael Cashman, Carlo Casini, Françoise Castex, Pilar del Castillo Vera, Giusto Catania, Jean-Marie Cavada, Jorgo Chatzimarkakis, Giulietto Chiesa, Zdzisław Kazimierz Chmielewski, Ole Christensen, Sylwester Chruszcz, Luigi Cocilovo, Carlos Coelho, Daniel Cohn-Bendit, Richard Corbett, Giovanna Corda, Titus Corlăţean, Thierry Cornillet, Paolo Costa, Jean Louis Cottigny, Michael Cramer, Corina Creţu, Gabriela Creţu, Brian Crowley, Marek Aleksander Czarnecki, Daniel Dăianu, Joseph Daul, Dragoș Florin David, Antonio De Blasio, Bairbre de Brún, Arūnas Degutis, Véronique De Keyser, Panayiotis Demetriou, Gérard Deprez, Proinsias De Rossa, Marie-Hélène Descamps, Mia De Vits, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Jolanta Dičkutė, Giorgos Dimitrakopoulos, Vasile Dîncu, Valdis Dombrovskis, Beniamino Donnici, Brigitte Douay, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Andrew Duff, Árpád Duka-Zólyomi, Constantin Dumitriu, Christian Ehler, Lena Ek, Saïd El Khadraoui, Harald Ettl, Jill Evans, Jonathan Evans, Robert Evans, Göran Färm, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Szabolcs Fazakas, Emanuel Jardim Fernandes, Francesco Ferrari, Anne Ferreira, Elisa Ferreira, Ilda Figueiredo, Petru Filip, Věra Flasarová, Hélène Flautre, Nicole Fontaine, Glyn Ford, Monica Frassoni, Sorin Frunzăverde, Urszula Gacek, Kinga Gál, Vicente Miguel Garcés Ramón, Jean-Paul Gauzès, Jas Gawronski, Eugenijus Gentvilas, Georgios Georgiou, Bronisław Geremek, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Claire Gibault, Adam Gierek, Neena Gill, Robert Goebbels, Ana Maria Gomes, Donata Gottardi, Genowefa Grabowska, Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, Nathalie Griesbeck, Elly de Groen-Kouwenhoven, Lilli Gruber, Ignasi Guardans Cambó, Ambroise Guellec, Pedro Guerreiro, Umberto Guidoni, Catherine Guy-Quint, András Gyürk, Fiona Hall, David Hammerstein, Benoît Hamon, Małgorzata Handzlik, Gábor Harangozó, Marian Harkin, Rebecca Harms, Satu Hassi, Adeline Hazan, Anna Hedh, Gyula Hegyi, Jacky Hénin, Erna Hennicot-Schoepges, Jeanine Hennis-Plasschaert, Jim Higgins, Jens Holm, Krzysztof Hołowczyc, Mary Honeyball, Milan Horáček, Richard Howitt, Ian Hudghton, Stephen Hughes, Alain Hutchinson, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Mikel Irujo Amezaga, Marie Anne Isler Béguin, Lily Jacobs, Anneli Jäätteenmäki, Stanisław Jałowiecki, Mieczysław Edmund Janowski, Lívia Járóka, Anne E. Jensen, Pierre Jonckheer, Romana Jordan Cizelj, Madeleine Jouye de Grandmaison, Ona Juknevičienė, Jelko Kacin, Filip Kaczmarek, Gisela Kallenbach, Othmar Karas, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Piia-Noora Kauppi, Metin Kazak, Tunne Kelam, Glenys Kinnock, Evgeni Kirilov, Wolf Klinz, Jaromír Kohlíček, Maria Eleni Koppa, Magda Kósáné Kovács, Miloš Koterec, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Ģirts Valdis Kristovskis, Wiesław Stefan Kuc, Jan Jerzy Kułakowski, Sepp Kusstatscher, Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk, André Laignel, Jean Lambert, Stavros Lambrinidis, Vytautas Landsbergis, Esther De Lange, Anne Laperrouze, Henrik Lax, Johannes Lebech, Roselyne Lefrançois, Bernard Lehideux, Jörg Leichtfried, Jo Leinen, Katalin Lévai, Janusz Lewandowski, Bogusław Liberadzki, Marcin Libicki, Eva Lichtenberger, Marie-Noëlle Lienemann, Kartika Tamara Liotard, Alain Lipietz, Pia Elda Locatelli, Antonio López-Istúriz White, Andrea Losco, Caroline Lucas, Sarah Ludford, Astrid Lulling, Elizabeth Lynne, Marusya Ivanova Lyubcheva, Linda McAvan, Arlene McCarthy, Mary Lou McDonald, Mairead McGuinness, Jamila Madeira, Ramona Nicole Mănescu, Erika Mann, Thomas Mann, Mario Mantovani, Marian-Jean Marinescu, Helmuth Markov, David Martin, Jean-Claude Martinez, Jan Tadeusz Masiel, Jiří Maštálka, Véronique Mathieu, Marios Matsakis, Maria Matsouka, Manolis Mavrommatis, Erik Meijer, Íñigo Méndez de Vigo, Willy Meyer Pleite, Marianne Mikko, Miroslav Mikolášik, Francisco José Millán Mon, Gay Mitchell, Nickolay Mladenov, Viktória Mohácsi, Cristobal Montoro Romero, Claude Moraes, Eluned Morgan, Luisa Morgantini, Philippe Morillon, Elisabeth Morin, Jan Mulder, Roberto Musacchio, Joseph Muscat, Robert Navarro, Bill Newton Dunn, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Rareș-Lucian Niculescu, Lambert van Nistelrooij, Ljudmila Novak, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Cem Özdemir, Péter Olajos, Jan Olbrycht, Seán Ó Neachtain, Gérard Onesta, Janusz Onyszkiewicz, Dumitru Oprea, Josu Ortuondo Larrea, Csaba Őry, Siiri Oviir, Justas Vincas Paleckis, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Dimitrios Papadimoulis, Atanas Paparizov, Georgios Papastamkos, Neil Parish, Ioan Mircea Pașcu, Vincent Peillon, Alojz Peterle, Maria Petre, Tobias Pflüger, Willi Piecyk, Rihards Pīks, Józef Pinior, Mirosław Mariusz Piotrowski, Umberto Pirilli, Hubert Pirker, Paweł Bartłomiej Piskorski, Lapo Pistelli, Gianni Pittella, Zita Pleštinská, Rovana Plumb, Zdzisław Zbigniew Podkański, Samuli Pohjamo, Lydie Polfer, Mihaela Popa, Bernd Posselt, Christa Prets, Pierre Pribetich, Vittorio Prodi, Jacek Protasiewicz, Bilyana Ilieva Raeva, Miloslav Ransdorf, Karin Resetarits, José Ribeiro e Castro, Frédérique Ries, Karin Riis-Jørgensen, Marco Rizzo, Bogusław Rogalski, Zuzana Roithová, Raül Romeva i Rueda, Wojciech Roszkowski, Libor Rouček, Martine Roure, Paul Rübig, Heide Rühle, Leopold Józef Rutowicz, Eoin Ryan, Tokia Saïfi, Aloyzas Sakalas, Daciana Octavia Sârbu, Toomas Savi, Luciana Sbarbati, Christel Schaldemose, Pierre Schapira, Karin Scheele, Agnes Schierhuber, Olle Schmidt, György Schöpflin, Jürgen Schröder, Elisabeth Schroedter, Willem Schuth, Esko Seppänen, Czesław Adam Siekierski, José Albino Silva Peneda, Brian Simpson, Kathy Sinnott, Peter Skinner, Csaba Sógor, Søren Bo Søndergaard, María Sornosa Martínez, Jean Spautz, Bart Staes, Grażyna Staniszewska, Margarita Starkevičiūtė, Peter Šťastný, Dirk Sterckx, Struan Stevenson, Catherine Stihler, Daniel Strož, Margie Sudre, László Surján, Gianluca Susta, Eva-Britt Svensson, Hannes Swoboda, József Szájer, Andrzej Jan Szejna, Konrad Szymański, Csaba Sándor Tabajdi, Britta Thomsen, Marianne Thyssen, Silvia-Adriana Ţicău, Gary Titley, Patrizia Toia, László Tőkés, Ewa Tomaszewska, Witold Tomczak, Jacques Toubon, Catherine Trautmann, Kyriacos Triantaphyllides, Helga Trüpel, Claude Turmes, Evangelia Tzampazi, Feleknas Uca, Vladimir Urutchev, Nikolaos Vakalis, Anne Van Lancker, Daniel Varela Suanzes-Carpegna, Ioannis Varvitsiotis, Ari Vatanen, Yannick Vaugrenard, Armando Veneto, Donato Tommaso Veraldi, Bernadette Vergnaud, Cornelis Visser, Oldřich Vlasák, Johannes Voggenhuber, Sahra Wagenknecht, Henri Weber, Renate Weber, Anders Wijkman, Glenis Willmott, Bernard Wojciechowski, Janusz Wojciechowski, Francis Wurtz, Anna Záborská, Zbigniew Zaleski, Mauro Zani, Andrzej Tomasz Zapałowski, Stefano Zappalà, Tatjana Ždanoka, Dushana Zdravkova, Gabriele Zimmer, Marian Zlotea, Tadeusz Zwiefka

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/22

---

Zelená kniha o úloze občanské společnosti v protidrogové politice v Evropské unii

P6_TA(2008)0169

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2008 k zelené knize o úloze občanské společnosti v protidrogové politice v Evropské unii (2007/2212(INI))

(2009/C 259 E/05)

Evropský parlament,

—	s ohledem na své doporučení Radě a Evropské radě o protidrogové strategii EU (2005–2012) (1) ze dne 15. prosince 2004,

—	s ohledem na zelenou knihu Komise o úloze občanské společnosti v protidrogové politice v Evropské unii (KOM(2006)0316) ze dne 26. června 2006,

—	s ohledem na zprávu a obdržené odpovědi týkající se výsledků otevřené konzultace, která se uskutečnila v rámci výše zmíněné Zelené knihy zveřejněné dne 18. dubna 2007 (2),

—	s ohledem na hlavu VI Smlouvy o Evropské unii, a zejména na článek 29 a na čl. 31 odst. 1 písm. e) této smlouvy,

—	s ohledem na mezinárodní, evropské a vnitrostátní nástroje na ochranu lidských práv a základních svobod a zejména na ochranu práva na život a zdraví,

—

s ohledem na Jednotnou úmluvu OSN o omamných látkách ze dne 30. března 1961, která byla pozměněna Ženevským protokolem ze dne 25. března 1972; a úmluvu OSN o psychotropních látkách ze dne 21. února 1971; a úmluvy proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami podepsanou dne 19. prosince 1988,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost (3), které je přepracováním dřívější právní úpravy,

—	s ohledem na výroční zprávu Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rok 2007 (4),

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1150/2007/ES ze dne 25. září 2007, kterým se na období let 2007–2013 zavádí zvláštní program „Drogová prevence a informovanost o drogách“ jako součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“ (5), a zejména jeho články 2 až 7,

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Vyhodnocení dosaženého pokroku za rok 2006“ o plnění protidrogového akčního plánu EU (2005–2008) ze dne 21. prosince 2006 (SEK(2006)1803),

—	s ohledem na sdělení Komise k přezkumu pokroku v provádění protidrogového akčního plánu EU (2005–2008) pro rok 2007 ze dne 10. prosince 2007 (KOM(2007)0781),

—	s ohledem na protidrogový akční plán EU (2005–2008) přijatý Radou v červnu roku 2005 (6),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/387/JHA ze dne 10. května 2005 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových psychoaktivních látek (7),

—	s ohledem na protidrogovou strategii EU (2005–2012) odsouhlasenou Evropskou radou ze dne 16.–17. prosince 2004 (8),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog (9),

—	s ohledem na politické prohlášení týkající se drog a usnesení přijatá během zvláštního zasedání valného shromáždění OSN (UNGASS) ve dnech 8. a 10. června 1998,

—	s ohledem na činnosti OSN a zejména na 51. zasedání komise pro omamné látky, které se konalo ve Vídni ve dnech 10.–14. března 2008 (10),

—

s ohledem na bílou knihu o evropské správě (KOM(2001)0428) a na sdělení Komise s názvem „Směřujeme k zesílené kultuře konzultace a dialogu – obecné zásady a minimální standardy Komise pro konzultace zainteresovaných stran“ (KOM(2002)0704) a „Strategické cíle 2005–2009 – Evropa 2010: Partnerství pro evropskou obnovu – Prosperita, solidarita a bezpečnost“ (KOM(2005)0012),

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0073/2008),

A.

vzhledem k tomu, že by měl být v celoevropském měřítku podporován důkladnější dialog mezi jednotlivými složkami evropské občanské společnosti (na nadnárodní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni) ve snaze zlepšit formulování, uplatňování a vyhodnocování rozhodnutí v souvislosti s protidrogovou politikou na úrovni členských států a EU,

B.	vzhledem k tomu, že organizace sdružení občanské společnosti na evropské úrovni je zjevným přínosem z pohledu vnitrostátních, regionálních a místních organizací občanské společnosti,

C.	vzhledem zejména k rozsáhlým zkušenostem, kterými může občanská společnost přispět k určitým aspektům protidrogových politik, jako je prevence, poskytování informací, pomoc při zbavování se závislosti a opětovné začlenění do společnosti,

D.	vzhledem k tomu, že přednostním cílem protidrogové strategie EU na období 2005–2012 je poskytování přesných informací a posílení úlohy občanské společnosti ve vztahu k drogám,

E.	vzhledem k tomu, že zelená kniha o úloze občanské společnosti v protidrogové politice EU a ustavení fóra občanské společnosti pro otázky drog představují první praktický krok směrem k dosažení tohoto cíle,

F.	vzhledem k tomu, že většina organizací odpověděla příznivě na otázky Komise k myšlence tematického propojení stávajících sítí,

G.	vzhledem k tomu, že je důležité, aby rostla součinnost mezi občanskou společností a orgány a institucemi EU s cílem vytvořit vztah založený na neustálých konzultacích a podporovat výměnu informací a osvědčených postupů, se zvláštní pozorností věnovanou příspěvkům vědy,

H.	vzhledem tomu, že by měla být zdůrazňována zásadní důležitost činnosti organizací občanské společnosti zapojených do spolupráce se třetími zeměmi a posilování jejich role a podpora alternativních, udržitelných strategií pro řešení otázek souvisejících s drogovou problematikou,

I.	vzhledem k tomu, že tak otevřené médium, jako je internet, by mělo být součástí všech navrhovaných struktur pro dialog nebo konzultace s vybranými sítěmi o určitých otázkách, která by byla podporována otevřenou konzultací se všemi zúčastněnými stranami,

J.	vzhledem k tomu, že by významná úloha, kterou občanská společnost může hrát v této oblasti, měla doplňovat a posilovat velkou odpovědnost členských států a mezinárodních organizací za spolupráci v boji proti výrobě drog a obchodování s nimi, jak je tomu v případě terorismu,

K.	vzhledem k tomu, že by výraznější zapojení orgánů EU spolu s občanskou společností v oblasti protidrogových politik pomohlo těmto orgánům řádně posoudit stávající strategie,

L.	vzhledem k tomu, že výraz „drogy“ zahrnuje omamné a psychotropní látky definované ve výše zmíněných úmluvách OSN,

M.	vzhledem k tomu, že užívání drog může vést u dívek a žen ke určitým zdravotním rizikům, zejména pokud jde o těhotenství nebo přenos viru HIV/AIDS,

N.	vzhledem k tomu, že v léčebných programech počet mužů obvykle převyšuje počet žen a že dnes ženy v EU představují zhruba 20 % osob zahajujících programy léčby drogové závislosti,

O.

vzhledem k tomu, že mezi muži a ženami byly zjištěny značné rozdíly v množství a způsobech užívání drog; vzhledem k tomu, že výzkumné studie prokazují významné odlišnosti mezi muži a ženami v řadě fyziologických a psychosociálních faktorů spojených s rozvojem závislosti, podstupováním rizik a vyhledáváním pomoci,

1.   uznává klíčovou úlohu občanské společnosti v podpoře rozvoje a při vytváření, uplatňování, hodnocení a sledování protidrogových politik; zdůrazňuje zejména přidanou hodnotu, kterou představují její zkušenosti „z terénu“, schopnost inovace, potenciál pro výměnu informací a osvědčených postupů, vědecky ověřených a zdokumentovaných při uplatňování protidrogových politik;

2.   vyzývá vlády všech členských států, nevládní organizace, občanskou společnost a sdružení rodičů a odborných pracovníků, aby prováděly rozsáhlé informační kampaně týkající se:

—	ohrožení a poškození fyzického a duševního zdraví, které způsobují drogy, a to zejména u dívek, těhotných nebo kojících žen a u dětí,

—	zdraví matek a skutečnosti, že drogy se dostávají z organismu matky do organismu plodu,

—	léčby nezletilých a pachatelů trestných činů, kteří jsou drogově závislí,

—	podpory rodičům dětí užívajících drogy;

3.   uznává, že církev a náboženské komunity jsou v boji proti drogám velmi aktivní, a jejich zkušenosti by proto měly být při formulování, provádění a posuzování protidrogových politik zohledněny;

4.   trvá na posílení úlohy občanské společnosti při rozvíjení protidrogové politiky, která zahrnuje evropský přístup, což je hlavním cílem protidrogové strategie EU na období 2005–2012;

5.   zdůrazňuje význam úlohy, kterou má hrát internet při zajišťování transparentního a jednotného způsobu výměny informací o provádění a rozvoji protidrogové strategie EU na období 2005–2012, při usnadňování zapojení a poskytování záruk účasti občanské společnosti (včetně uživatelů a komunitních skupin) při provádění výše zmíněného akčního plánu – na všech úrovních a ve fóru občanské společnosti proti drogám, který zlepšuje přístup k programům prevence a jejich účinnost, a při zvyšování informovanosti;

6.   zdůrazňuje zásadní význam partnerství se sdělovacími prostředky, včetně elektronických médií, pro šíření vědeckých informací o ohrožení fyzického a duševního zdraví, které souvisí s užíváním drog, a to zejména u dívek a těhotných žen; vybízí tyto sdělovací prostředky, aby se na základě svého vlivu na mladší generaci staly hlavními partnery v kampaních proti drogám;

7.   vítá provádění zvláštního programu „Drogová prevence a informovanost o drogách“ na období 2007–2013 a poukazuje na to, že zapojení občanské společnosti do vytváření a provádění protidrogové strategie EU na období 2005–2012 je specifickým cílem tohoto programu;

8.   vyjadřuje politování nad skutečností, že v souvislosti s tímto programem dochází ke zpoždění při poskytování finančních prostředků;

9.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že nová zdravotní strategie na období 2008–2013 přihlédne zejména v oblasti financování protidrogových informačních programů, které řídí občanské organizace, k odlišnému dopadu drog na ženy;

Fórum – strukturální rozměr

10.   zdůrazňuje důležitost vytvoření fóra občanské společnosti pro otázky drog jako prvního kroku směrem k praktičtějšímu a konstruktivnějšímu zapojení evropských občanských sdružení do činností EU, které souvisí s politikou prevence užívání drog a boje proti drogám;

11.   vyjadřuje politování nad skutečností, že se některým organizacím mohlo zdát, že postup výběru účastníků fóra občanské společnosti proti drogám trpí nedostatkem transparentnosti, a žádá Komisi, aby zvážila způsoby, jak se s tímto problémem vyrovnat, a doufá, že v budoucnosti se bude fórum rozšiřovat transparentnějším způsobem;

12.   domnívá se, že fórum občanské společnosti proti drogám by mělo být otevřenější a zastupovat široké spektrum a vyvážené postoje;

13.   poukazuje na to, že cílem fóra občanské společnosti pro otázky drog není vytvořit shromáždění, jehož cílem by bylo vyjadřovat různé ideologie, nýbrž vést dialog a udržovat přímé kontakty s předními sdruženími v boji proti drogám jak na úrovni prevence, tak na úrovni rehabilitace, a disponovat praktickými prostředky na podporu tvorby a uskutečňování protidrogových politik na základě praktického poradenství a analýzy přeshraničních problémů v rámci Evropské unie, které jsou způsobeny rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech, zejména v hraničních oblastech;

14.   vyzývá členské státy, aby se inspirovaly platnými osvědčenými postupy, co se týče prevence a informací pro děti a mládež, a podporovaly jejich rozvoj ve spolupráci se zástupci občanské společnosti;

15.   vyjadřuje politování nad tím, že organizace zastupující nové členské státy mají v tomto fóru slabou účast; trvá na intenzivnějším zapojení a zvýšení povědomí občanské společnosti nových členských států s ohledem na význam těchto zemí v rozšířené EU;

16.   vyjadřuje politování nad nedostatečnou účastí nevládních vnitrostátních a nadnárodních sítí a obzvláště těch, do nichž jsou zapojeni zástupci sdružení žen, matek a dívek a organizací pro sexuální a reprodukční zdraví a práva, na prvním fóru občanské společnosti pro otázky drog, které se konalo v prosinci 2007; vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala účast těchto organizací i dalších organizací, které mají cenné zkušenosti s drogami a jejich užíváním, a aby tak zajistila přístupné a široce dostupné specializované služby;

17.   podporuje Komisi v jejím úsilí nalézt úlohu fóra občanské společnosti pro otázky drog v evropském přístupu k drogám, aby mohly být objasněny základní cíle, kterých je třeba dosáhnout v konzultacích na tomto fóru;

18.   domnívá se, že by fórum občanské společnosti proti drogám mělo mít jasný mandát, dobře definovaný program, průhledné postupy a uskutečnitelné pracovní plány s reálným vkladem do procesu tvorby politik;

19.   doufá, že dialog s občanskou společností bude mít hmatatelný dopad na rozhodovací proces v EU; domnívá se proto, že dialogu s občanskou společností by měl být poskytnut formální status v souvislosti s cíli stanovenými v protidrogové strategii EU na období 2005–2012 a budoucími iniciativami, mezi jinými prostřednictvím:

—	oficiální účasti fóra, kromě jiných nezávislých subjektů, na hodnocení akčního plánu na období (2005–2008), které provede Komise v průběhu roku 2008;

—	hlubší a transparentnější vztahy s členskými státy s cílem skutečné spolupráce mezi fórem a členskými státy;

—	stálé účasti fóra na všech schůzích předsednictví EU s koordinátory protidrogového programu členských států;

—	nepřetržitých kontaktů s Parlamentem a konáním každoročních konferencí podporovaných Parlamentem a zapojujících fórum, a další zúčastněné skupiny a orgány EU pracující v oblasti drog a posuzování dosažených výsledků;

—	značný soulad mezi činnostmi fóra a Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), které by mohlo věnovat část své výroční zprávy činnostem občanské společnosti EU;

20.   žádá, aby Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost shromažďovalo statistické údaje o užívání drog ženami v Evropské unii, analyzovalo vývojové tendence a zohledňovalo ve své výroční zprávě rozdílné dopady na muže a ženy, a to s cílem poskytovat lepší informace a úspěšněji seznamovat evropskou občanskou společnost s tímto problémem;

21.   podporuje tematické propojení stávajících sítí, ať už na okraj fóra občanské společnosti proti drogám nebo v podobě pracovních skupin nebo podskupin organizovaných v rámci těchto skupin;

22.   žádá, aby EU zvýšila své finanční závazky podléhající rozpočtové kontrole na podporu občanské společnosti EU, které jsou spojené se současnými projekty a budoucími iniciativami v této oblasti;

23.   žádá členské státy, aby tam, kde to bude možné, rozšířily ustanovení týkající se financování státem na služby poskytované občanskými profesními organizacemi, pod podmínkou splnění příslušných kritérií pro zajištění kvality, a to nejen v případě zdravotních a sociálních služeb, ale také v případě snižování škod a nízkoprahových služeb; domnívá se, že takto bude možné zajistit plánovatelné a udržitelné fungování služeb, které budou v souladu se standardy kvality;

24.   zdůrazňuje, jak je pro společnost důležité vyhradit finanční prostředky na podporu dobrovolných organizací a sdružení rodičů zabývajících se bojem proti užívání drog, a to zejména mezi mladými lidmi;

Občanská společnost – vnitřní rozměr

25.   zdůrazňuje význam činnosti občanské společnosti při dosahování cílů stanovených v protidrogové strategii EU na období 2005–2012, pokud jde o politiky prevence, poskytování informací, řešení problematiky spojené s drogovými závislostmi a sledování řádného provádění těchto politik;

26.   vyzývá všechny zúčastněné strany na úrovni EU a členských států, aby věnovaly zvýšenou pozornost inovativním aspektům, kterými může zkušená občanská společnost přispět k dosažení cílů stanovených v protidrogové strategii EU na období 2005–2012, se zvláštním požadavkem na politiky snižování škod, pomoci při zbavování se závislosti a opětovného začlenění do společnosti;

27.   považuje za důležité, aby se na úrovni EU posílil dialog s organizacemi zastupujícími uživatele drog – je to významný aspekt jakékoliv reakce na problémy opětovného začlenění do společnosti a pomoc při zbavování se závislosti;

28.   žádá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s občanskou společností podporovaly rovný přístup k programům, zajistily zapojení skrytých skupin obyvatelstva a skupin na okraji společnosti a vyvíjely činnost směřující k budování kapacit ve snaze dosáhnout udržitelnosti a účinnosti prováděných programů;

29.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly iniciativy organizací občanské společnosti, jejichž cílem je:

—	posílit prevenci a informovanost, pokud jde o rizika spojená s užíváním omamných a psychotropních látek na pracovištích a u mladých lidí;

—	pečovat o drogově závislé osoby, které jsou ve vězení;

—	zavést s podporou sociálních a odborových organizací podrobné plány pro předcházení užívání drog a psychotropních látek v rizikových velkoměstských oblastech, a zejména u mladých lidí, a to takovými způsoby a prostředky, které odpovídají potřebám fyzického a duševního zdraví v těchto oblastech;

—	organizovat informační a preventivní kampaně o drogách a jejich ničivých účincích na zdraví a společenský život ve spolupráci s rodičovskými, studentskými a učitelskými organizacemi a vědeckými pracovníky ve školách, jimiž budou osloveny různé demografické skupiny;

—	zavádět politiky snižování škod prostřednictvím práce spočívající v přímém kontaktu na ulici a v zanedbaných městských oblastech;

—	vytvářet a uplatňovat zvláštní projekty opětovného začlenění do společnosti pro děti žijící na ulici a sociálně znevýhodněné rodiny;

30.   poukazuje na narůstající obavy z toho, že ženy možná nevyhledávají péči v důsledku nedostatečné sociální a ekonomické podpory, a zvláště kvůli povinnosti starat se o děti, jež byly identifikovány jsou okolnosti, které mohou ženám bránit ve využívání služeb v oblasti léčby drogové závislosti; poukazuje na to, že zařízení poskytující péči o děti mají často v porovnání s těmi, která podobnou péči nezajišťují, vyšší podíl žen mezi klienty;

31.   žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost příhraničním oblastem, které se často musí potýkat k dopady rozdílů ve vnitrostátní právní úpravě v oblasti drog;

32.   podporuje organizace občanské společnosti, které s plným nasazením bojují proti konzumaci drog a jejich derivátů nezletilými;

33.   vyzývá Agenturu EU pro základní práva, aby provedla analýzu účinků protidrogových politik a vyhodnotila, jak jsou účinné a jestli nebo do jaké míry tato politika překračuje meze a má za následek porušování základních práv evropské občanské společnosti;

34.   zdůrazňuje potřebu založit protidrogové politiky na platných vědeckých důkazech získaných ve spolupráci s občanskou společností v oblasti výzkumu souvisejícího s drogami a uznává potřebu rozvoje politik založených na výzkumu a faktech a uplatňování činností podložených důkazy, včetně činností prevence a snižování škod souvisejících se zdravím;

35.   žádá členské státy, aby prohloubily společné činnosti a společné výkonné složky donucovacích orgánů a organizací občanské společnosti, zejména na úrovní místních komunit;

Občanská společnost – vnější rozměr

36.   uznává významnou úlohu, kterou hraje občanská společnost v souvislosti s vnějším rozměrem evropské protidrogové politiky a oceňuje skutečnost, že EU má nejsilnější postavení na mezinárodním poli v boji proti drogám, pokud se jedná o financování externích programů a iniciativ;

37.   vyzývá k tomu, aby byla věnována pozornost a podpora vnější strategii EU, která bude mít trvale udržitelný, konkrétní a praktický vliv/dopad na situaci v regionech, kde jsou pěstovány suroviny pro výrobu drog;

38.   klade důraz na zkušenosti evropských organizací, které jsou zapojeny do přeorientování místního pěstitelství na terapeutické a lékařské využití, a zároveň připomíná, že by takové pěstitelství mělo být pod stálou a co nejpřísnější kontrolou;

39.   vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly možnosti spolupráce s organizacemi občanské společnosti EU, které jsou zapojeny do propagace látek vyrobených z listů koky pro výlučné zákonné využití, což je způsob, který účinně přispívá (tím, že spotřebovává tuto surovinu) k mezinárodním opatřením zaměřených proti nezákonnému obchodu s drogami, a aby zároveň zajistily bezpečnost užívání těchto látek;

40.   vyzývá Komisi a členské státy, aby navázaly na doporučení Rady ze dne 25. října 2007 k výrobě opia pro léčebné účely v Afghánistánu (11) a podporovaly iniciativy občanské společnosti týkající se spolupráce se zeměmi, které produkují drogy v boji proti drogám a pozitivní dopady jejich činnosti v demokratizačním procesu těchto zemí; zdůrazňuje důležitost podpory např. takovým pilotním programům jako je „mák na léky“, jejichž cílem je zčásti změnit stávající nelegální pěstování máku na legální průmyslovou produkci přípravků proti bolesti na bázi opia a poukázat na výhody, kterých je možno dosáhnout vydáváním licencí na používání této plodiny na lékařské účely, a určit, jak toho dosáhnout a jaké kontroly je třeba provádět pod záštitou OSN;

41.   žádá Komisi, aby společně s občanskou společností prozkoumala možnosti boje proti nelegálnímu pěstování máku prostřednictvím postřiků, které nejsou škodlivé pro osoby, zvířata ani životní prostředí;

42.   vyzývá Komisi a členské státy, aby využily výhody spolupráce, do které jsou zahrnuti pracovníci vědeckých institucí členských států, vědeckých organizací a lékařské kontroly, stejně jako studijních center, sdružení, odborných institucí a organizace občanské společnosti, které v posledních letech poskytovaly referenční body pro politiky určené v boji proti nezákonnému obchodu s drogami a analýzu geopolitické situace a finančních toků, které pocházejí z mezinárodního obchodu s omamnými látkami;

43.   klade důraz na propagování spolupráce mezi sdruženími EU a mezinárodními sítěmi protidrogových sdružení za účelem podpory výměny zkušeností a informací;

44.   připomíná zkušenosti vídeňského výboru nevládních organizací pro omamné látky, což je výbor nevládních organizací, který představuje občanskou společnost v Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, a doufá, že budoucí činnost tohoto výboru bude poznamenána širší účastí organizací jednotlivců, při zohlednění návrhů jako „Beyond 2008“, což je iniciativa, jejíž hlavním cílem je propagace úlohy občanské společnosti v rámci přehodnocování deset let starých parametrů stanovených na zvláštním zasedání valného shromáždění OSN (UNGASS) o drogách v roce 1998; navrhuje pořádat podobné konzultace mezi evropskými sdruženími s cílem přezkoumávat protidrogovou strategii EU po roce 2012;

45.   domnívá se, že pro využití zkušeností pro budoucí strategii je nezbytné, deset let po zvláštním zasedání valného shromáždění OSN (UNGASS) o drogách v roce 1998, jehož hlavním cílem byl „svět bez drog“ do deseti let, přistoupit k posouzení aktuálních výsledků stávajících protidrogových politik s cílem určit, které strategie byly úspěšné;

*

* *

46.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a pro informaci Evropské radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Evropskému monitorovacímu centru pro drogy a drogovou závislost, Radě Evropy, OSN a jejím specializovaným agenturám.

---

(1)  Úř. věst. C 226 E, 15.9.2005, s. 233.

(2)  http://ec.europa.eu/justice_home/news/consulting_public/emn/news_contributions_emn_en.htm.

(3)  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1.

(4)  http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index407EN.html.

(5)  Úř. věst. L 257, 3.10.2007, s. 23.

(6)  Úř. věst. C 168, 8.7.2005, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 127, 20.5.2005, s. 32.

(8)  dok. 15074/1/04.

(9)  Úř. věst. L 47, 18.2.2004, s. 1.

(10)  http://www.unodc.org/documents/commissions/CND-Session51/CND-51_Info_Participants.pdf.

(11)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0485.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/29

---

Programování provádění 10. Evropského rozvojového fondu

P6_TA(2008)0171

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2008 o plánu provádění 10. Evropského rozvojového fondu (2007/2138(INI))

(2009/C 259 E/06)

Evropský parlament,

—	s ohledem na dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (1) (dohoda z Cotonou),

—

s ohledem na vnitřní dohodu mezi zástupci vlád členských států, zasedajících v Radě, o financování pomoci Společenství v rámci víceletého finančního rámce na období 2008–2013 v souladu s dohodou o partnerství AKT-ES a o přídělu finanční pomoci zámořským zemím a územím, pro které platí čtvrtá část Smlouvy o ES (2),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 617/2007 ze dne 14. května 2007 o provádění 10. Evropského rozvojového fondu podle dohody o partnerství AKT-ES (3),

—	s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Rozpočtového výboru (A6-0042/2008),

A.

vzhledem k tomu, že provádění 10. Evropského rozvojového fondu (ERF) bylo spojeno s dokončením procesu ratifikace (všemi členskými státy EU a dvěma třetinami členských zemí skupiny států Afriky, Karibiku a Pacifiku (AKT)) dne 30. listopadu 2007, nutným pro vstup v platnost dne 1. ledna 2008 (čl. 93 odst. 3 dohody z Cotonou),

B.	vzhledem k „doložce o časovém omezení“, která již neumožňuje využít zůstatků z předchozích ERF,

C.	vzhledem ke snaze Komise o to, aby veškeré finanční prostředky 9. ERF byly využity do 31. prosince 2007,

D.	vzhledem k tomu, že ERF v současné době stále není součástí rozpočtu EU, a to i přes žádosti Evropského parlamentu o jeho začlenění do rozpočtu,

E.	vzhledem k tomu že, neexistující formální kontrola Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů nad ERF, která je důsledkem nezahrnutí ERF do rozpočtu EU, představuje demokratický deficit,

F.	vzhledem k tomu, že studie, kterou provedla Komise v 64 zemích AKT a která se zaměřuje na zapojení nestátních subjektů do programování 10. ERF, ukazuje, že ve všech případech byly poskytnuty informace, ale že pouze v polovině případů studovaných zemí se nestátní subjekty skutečně účastnily,

G.

vzhledem k tomu, že na summitu EU-Afrika v Lisabonu (8.–9. prosince 2007) bylo zahájeno nové strategické partnerství mezi Afrikou a EU a akční plán na léta 2008–2010, které se zakládají na „zásadách africké jednoty, propojení Afriky a Evropy, současně na přizpůsobení a na odpovědnosti, respektování lidských práv, demokratických zásad a právního státu, stejně jako na právu na rozvoj“, a k tomu, že při této příležitosti bylo přijato společné prohlášení Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu, které vyzývá k posílení úlohy parlamentů v nové strategii,

H.	vzhledem k politickým závazkům EU a členských států v oblasti rozvojové pomoci – zejména ve prospěch Afriky – a účinnosti této pomoci,

I.	vzhledem k závazku EU, že do roku 2010 zvýší svou podporu obchodu na 2 000 000 000 EUR ročně (1 000 000 000 EUR zajistí Komise a 1 000 000 000 EUR členské státy),

J.

vzhledem k orientačnímu rozdělení prostředků 10. ERF, a to přibližně 30 % na obecnou rozpočtovou podporu, 30 % na infrastrukturu, 15 % na správu věcí veřejných (včetně míru a bezpečnosti), 8 % na zemědělství a rozvoj venkova a 8 % na sociální odvětví a sociální soudržnost, přičemž zbytek je rozdělen zejména mezi hospodářský rozvoj, institucionální podporu a životní prostředí,

K.	vzhledem k tomu, že část prostředků 10. ERF vyčleněných na základní vzdělávání a zdravotnictví zaznamenala ve srovnání s. 9. ERF lehký pokles,

Úkoly a cíle 10. ERF

1.   zdůrazňuje důležitost výzvy, kterou představuje provádění ERF v období 2008–2013, zejména vzhledem k politickým závazkům EU a členských států v oblasti rozvojové pomoci, probíhajícímu vývoji směrem k obnovení partnerství mezi Evropou a Afrikou a příspěvku EU k realizaci rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015;

2.   plně se připojuje k hlavnímu cíli spolupráce stanovenému v článku 1 nařízení (ES) č. 617/2007, tj. „vymýcení chudoby v partnerských zemích a regionech v souvislostech udržitelného rozvoje, včetně plnění rozvojových cílů tisíciletí“; klade nejvyšší důraz na to, že tyto prvořadé cíle se konkrétně projevují prostřednictvím nástrojů a způsobů provádění stanovených v tomto nařízení, a lituje, že ustanovení týkající se strategických dokumentů podle zemí a strategických dokumentů podle regionů spadají do restriktivního chápání těchto cílů;

3.   požaduje, aby bylo provádění ERF začleněno také do rámce mezinárodních závazků EU uvedených v čl. 177 odst. 3 Smlouvy o ES;

4.   trvá na tom, aby provádění ERF bylo v souladu s doporučeními Rozvojového programu OSN v oblasti využívání veřejné rozvojové podpory a aby byla z programování vyloučena alespoň veškerá opatření, která nesplňují kritéria použitelná na veřejnou rozvojovou pomoc (ODA), jak je stanovil Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj; požaduje proto změnu čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 617/2007;

5.   vítá snahu o zjednodušení a harmonizaci, která provázela vypracovávání tohoto nového nařízení (ES) č. 617/2007; domnívá se, že tato snaha o vytvoření souladu s finančním nástrojem pro rozvojovou spolupráci (4) (DCI) musí přispět k posílení úlohy Parlamentu při sledování a kontrole provádění ERF;

6.   je nakloněn začlenění ERF do rozpočtu EU s cílem posílit konzistentnost, transparentnost a účinnost rozvojové spolupráce a zaručit její demokratickou kontrolu; zdůrazňuje, že integrace ERF do rozpočtu představuje také jasnou odpověď na opakující se problémy související s obtížností a s pomalostí mezivládního procesu ratifikace; žádá Radu, aby stanovila začlenění ERF do rozpočtu v rámci revize finančního rámce v polovině období v roce 2009;

7.   vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva stanoví zrušení čl. 179 odst. 3 Smlouvy o ES, který vylučoval ERF z oblasti působnosti smlouvy, čímž se otevírá cesta k začlenění ERF do rozpočtu EU;

8.   připomíná svůj zájem o soudržnost rozvojových politik a o evropské závazky, jež mají zaručit, že cílům rozvojové politiky nebudou odporovat ostatní politiky EU, které mají na tuto politiku dopad (obchod, životní prostředí, bezpečnost, zemědělství atd.);

9.   žádá Komisi, aby věnovala víc pozornosti odlivu kvalifikované pracovní síly ze zemí AKT do EU a aby navrhla vhodná opatření, která by usnadnila její udržení nebo návrat do země;

10.   připomíná svůj zájem o zásady přizpůsobení a účasti, které jsou základem dohody z Cotonou a Evropského konsensu pro rozvoj (5);

Harmonogram

11.   vzývá země AKT, které tak ještě neučinily, aby ratifikovaly interní dohodu a revidovanou dohodu z Cotonou s cílem co nejdříve zahájit provádění 10. ERF;

12.   bere na vědomí závazek Komise, aby veškeré finanční prostředky 9. ERF byly využity před konečným datem dne 31. prosince 2007; žádá Komisi, aby přijala veškerá vhodná opatření k tomu, aby se na žádný úvěr nevztahovala „doložka o časovém omezení“ a aby byla zaručena kontinuita financování;

13.   zdůrazňuje, že tento napjatý harmonogram neumožnil plně zapojit občanskou společnost a parlamenty do programování, a naléhavě žádá, aby tyto nedostatky v postupu konzultace byly napraveny ve fázi provádění;

Strategické dokumenty a prioritní oblasti činnosti

14.   zdůrazňuje, že pro dosažení cílů stanovených v článku 1 nařízení (ES) č. 617/2007 musí provádění upřednostnit opatření zaměřená na zmírňování chudoby, se zvláštním důrazem na oblasti související s rozvojovými cíli tisíciletí, jako jsou sociální odvětví, zejména veřejné zdraví, a základní vzdělávání; zdůrazňuje, že závazek přijatý v rámci DCI věnovat 20 % finančních prostředků oblastem zdravotnictví a základního vzdělávání do roku 2009 by se měl vztahovat na všechny výdaje evropské rozvojové politiky, včetně ERF, aby byla zajištěna soudržnost;

15.   bere na vědomí úmysl Komise dosáhnout tohoto cíle díky rozpočtové podpoře, lituje však, že nebyla vypracována žádná globální strategie spolu s přijímajícími zeměmi s cílem začlenit odvětví zdravotnictví a vzdělávání mezi priority ve strategických dokumentech podle zemí; žádá, aby tato otázka byla přehodnocena v rámci revize v polovině období pro dosažení cíle 20 %;

16.   zdůrazňuje, že trvalého zmírňování chudoby může být dosaženo pouze při udržitelném hospodářském, sociálním a environmentálním rozvoji; zdůrazňuje dále, že všechna opatření ERF by proto měla být součástí procesu rozvoje, jehož cílem je vytvořit silné hospodářství, které bude chránit životní prostředí a který všem lidem umožní využívat základních sociálních služeb;

17.   zdůrazňuje, že udržitelného rozvoje nelze nikdy plně dosáhnout při válečném konfliktu, občanských nepokojích nebo politické nestabilitě; domnívá se proto, že prioritou by také mělo být budování demokracie a úsilí o zachování nebo podporu míru, právního státu, stabilních a demokratických institucí a plného respektování lidských práv;

18.   domnívá se, že strategické dokumenty podle zemí musí být předmětem demokratické kontroly a neměly by proto být vypracovávány a uplatňovány bez parlamentních kontrol; domnívá se, že předávání strategických dokumentů podle zemí Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU (SPS) výrazně přispívá k záměru přizpůsobení, který je uveden v dohodě z Cotonou, a představuje pozitivní etapu pro přidělení institucionální pravomoci SPS a Evropskému parlamentu v rámci projednávání ve výborech; žádá Komisi, aby zajistila, aby SPS disponovalo hmotnými prostředky pro provádění své práce na strategických dokumentech podle zemí a aby tato stanoviska byla předmětem zprávy Komise o pokroku;

19.   lituje, že nařízení (ES) č. 617/2007 nestanoví žádný explicitní postup účasti ani konzultace Evropského parlamentu, vnitrostátních parlamentů, místních orgánů a nestátních subjektů v rámci vypracovávání, sledování a hodnocení strategických dokumentů podle zemí; žádá Radu a Komisi, aby tyto konzultace systematicky zahrnovaly do programování;

Otázky týkající se rovnosti mužů a žen

20.   lituje, že otázky týkající se rovnosti mužů a žen nebyly ponechány jako specifická oblast činnosti; žádá, aby toto rozhodnutí bylo přezkoumáno v rámci revize v polovině období provádění ERF, v dohodě s partnery AKT;

21.   žádá Komisi, aby dodržovala své závazky týkající se rovnosti mužů a žen uvedené v klíčových strategických dokumentech, jako jsou Evropský konsenzus pro rozvoj, společná strategie EU a Afriky a samozřejmě dohoda z Cotonou, a aby tak zaručila, že otázky rovnosti mužů a žen budou patřit mezi politické priority partnerství AKT-EU a že získají odpovídající pozornost a financování v rámci zahrnutí dimenze rovnosti mužů a žen (gender mainstreaming), a naléhavě žádá, aby bylo posíleno zviditelnění otázek týkajících se rovnosti mužů a žen prostřednictvím začlenění jedné kapitoly a specifických ukazatelů do výroční zprávy Komise, s cílem umožnit lepší sledování a lepší kontrolu uskutečněného pokroku;

Rozpočtová podpora

22.   domnívá se, že rozpočtová podpora může účinně přispět k vymýcení chudoby a k uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí, zejména pokud jsou prostředky soustředěny do odvětví základního vzdělávání a zdravotnictví; sdílí ochotu Komise učinit z rozpočtové podpory nástroj napomáhající tomu, aby se z vnitrostátních rozpočtů vyčleňoval větší podíl na tato odvětví;

23.   připomíná, že účinnost a legitimita rozpočtové podpory podléhají striktnímu dodržování několika předběžných podmínek, zejména, na jedné straně, posílené koordinaci mezi dárci, a na straně druhé dodržování demokratických pravidel, řádné správě věcí veřejných a nástroji pro řízení veřejných financí, který bude kontrolovat demokraticky zvolený parlament v přijímajících zemích; vyzývá Komisi, aby přísně dodržovala tyto předběžné podmínky, než zahájí jakýkoli program rozpočtové podpory;

24.   vítá závazek Komise přímo podmínit rozpočtovou podporu pokrokem při uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí a podporovat uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí „smlouvami o rozvojových cílech tisíciletí“, které zaručí financování na delší období, a přispějí tak k větší předvídatelnosti podpory;

25.   požaduje, aby bylo hodnocení rozpočtové podpory na základě spolehlivých a transparentních ukazatelů, které umožňují měřit pokrok v oblasti rozvojových cílů tisíciletí, předmětem výroční zprávy předkládané Evropskému parlamentu, SPS, vnitrostátním parlamentům a nestátním subjektům;

26.   žádá, aby byly v rámci rozpočtové podpory přiděleny specifické zdroje na posílení kapacit všech parlamentů AKT pro sledování rozpočtu;

Oblast iniciativy

27.   připomíná svůj zájem o podporu řádné správy věcí veřejných a může se připojit k zásadě „prémie pro dobrou správu věcí veřejných“ v rámci politického dialogu definovaného v článku 8 dohody z Cotonu s výhradou, že kritéria přidělování a způsoby provádění budou jasné a transparentní;

28.   konstatuje, že některá kritéria definovaná Komisí pro provádění oblasti iniciativy prioritně vyjadřují zájmy Severu, a odmítá jakékoli zaměření na jakoukoli formu podmíněnosti pomoci založené na kritériích, která nevycházejí výhradně z řádné správy věcí veřejných;

29.   vyjadřuje své znepokojení ohledně interpretace kritérií spojených s ekonomickou a sociální správou věcí veřejných; odmítá ukládání „skrytých kritérií“ v ekonomické a sociální oblasti a domnívá se, že analýza právních předpisů a veřejných politik v této oblasti nemůže vést k požadavkům v oblasti liberalizace a deregulace; doporučuje připojit k profilům řádné správy věcí veřejných kritéria spojená s existencí a kvalitou veřejných služeb; připomíná, že postoj států nebo regionů AKT ke konečné volbě, zda se podílet na dohodách o hospodářském partnerství (EPA) nebo ne, nemůže představovat kritérium;

30.   žádá Komisi, aby vyjasnila rozhodovací postup, kterým jsou rozdělovány finanční prostředky z oblasti iniciativy, a aby předložila návrhy, které by zaručily informování Evropského parlamentu a nestátních subjektů v této oblasti;

Regionální integrace, podpora obchodu a EPA

31.   připomíná, že EU se zavázala zvýšit svou podporu obchodu na 2 000 000 000 EUR ročně a věnovat 50 % této dodatečné podpory zemím AKT, toto zvýšení mají pokrýt dodatečné prostředky; přikládá velkou důležitost dodržování závazku EU v oblasti podpory obchodu a žádá Komisi a Radu, aby informovaly o současném stavu závazků EU a členských států pro dosažení tohoto cíle;

32.   naléhavě žádá, aby financování z regionálních integrovaných programů (PIR) bylo určeno spravedlivě všem zemím nebo regionům AKT, nezávisle na postoji států ke konečné volbě, zda se budou účastnit EPA či ne; odmítá jakoukoli podmíněnost spojenou s účastí v EPA při přidělování prostředků PIR;

33.   opakuje svou žádost, aby byly zvláštní potřeby spojené s přizpůsobením hospodářství zemí AKT dohodám EPA pokryty dodatečnými finančními prostředky k ERF;

Účast

34.   zdůrazňuje, že přezkoumání absolutoria ERF Evropským parlamentem ex post představuje nedostatečnou demokratickou kontrolu, a žádá Radu, aby mu před začleněním ERF do rozpočtu EU připadla institucionální úloha týkající se celého procesu sledování a hodnocení programování;

35.   lituje zvláště vágní a nejednoznačné formulace pravidel určujících úlohu subjektů v programování podpory Společenství (viz. čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 617/2007; žádá, aby Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty, místní orgány a reprezentativní nestátní subjekty byli zapojeni do procesu programování, sledování a kontroly provádění ERF;

36.   vyzývá vnitrostátní parlamenty zemí EU a AKT, aby vykonávaly důkladnou parlamentní kontrolu výkonných zástupců při programování ERF; žádá Komisi, aby se ujistila, že vnitrostátní parlamenty jsou aktivně konzultovány ve všech fázích vypracovávání a sledování strategických dokumentů;

37.   opakuje svou podporu žádosti SPS, vyjádřené na jeho 9. zasedání v dubnu 2005, aby bylo příslušné procento z prostředků ERF vyčleněno na vzdělávání a politické školení poslanců a vedoucích představitelů v politické, hospodářské a sociální oblasti, a to v zájmu trvalého upevňování řádné správy věcí veřejných, právního státu, demokratických struktur a vzájemného působení mezi vládou a opozicí v pluralitních demokraciích, které jsou založeny na svobodných volbách;

Sledování a hodnocení výsledků

38.   žádá, aby Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a nestátní subjekty byli v roce 2010 konzultováni ohledně revize v polovině období provádění ERF a aby byl Evropský parlament informován o výsledcích hodnocení v polovině období investičního nástroje;

39.   s potěšením bere na vědomí, že Komise vypracovala výroční zprávu o provádění podpory poskytované v rámci ERF, tato zpráva byla předána Evropskému parlamentu; bude věnovat nejvyšší pozornost přezkoumání této výroční zprávy, pokud jde o účinky podpory při vymýcení chudoby a pokud jde o podporu realizaci Rozvojových cílů tisíciletí; žádá, aby tato výroční zpráva byla rovněž zaslána SPS, vnitrostátním parlamentům a nestátním subjektům;

40.   vítá záměr Komise a Evropské investiční banky (EIB) pravidelně hodnotit výsledky, přičemž budou věnovat zvláštní pozornost pokroku v plnění rozvojových cílů tisíciletí, a zapojit „všechny dotčené subjekty, včetně nestátních subjektů, do fáze hodnocení podpory poskytované Společenstvím“, což zahrnuje samozřejmě Evropský parlament, vnitrostátní parlamenty a SPS; žádá Komisi, aby upřesnila, podle jakých pravidel a jak často budou tato hodnocení prováděna;

41.   zdůrazňuje, že v případě krize nebo konfliktu se zkušenosti a odborné znalosti poslanců a zástupců občanské společnosti jeví jako ještě nezbytnější, a žádá Komisi, aby je před přijetím zvláštních opatření stanovených v čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 617/2007 konzultovala;

Účinnost podpory

42.   s potěšením poukazuje na Pařížskou deklaraci o účinnosti rozvojové pomoci a trvá na tom, aby programování ERF bylo v souladu s doporučeními této deklarace; zdůrazňuje však, že vytváření vyváženého partnerství mezi EU a AKT se nemůže zakládat pouze na harmonizaci a koordinaci dárců, ale musí především podporovat vzájemné závazky, zejména v oblasti správy věcí veřejných;

43.   vybízí Komisi, aby uskutečnila svůj záměr pečlivě sledovat pokrok v této oblasti a aby vypracovala zvláštní zprávu v rámci přípravy vrcholného setkání ve městě Accra v září roku 2008; žádá, aby hodnocení účinnosti podpory bylo předmětem pravidelné zprávy předkládané Evropskému parlamentu;

44.   uznává, že úsilí Komise ve prospěch urychlení čerpání umožnilo podstatné zlepšení míry plnění ERF; zdůrazňuje přesto, že je třeba ještě dosáhnout určitého pokroku v této oblasti, a žádá členské státy, aby k tomu aktivně přispěly; žádá Komisi, aby na vědomí Evropskému parlamentu a SPS poskytla čtvrtletní výpis čerpání fondů;

45.   plně sdílí vyjádřený úmysl posílit předvídatelnost podpory v rámci provádění ERF;

Africký mírový projekt

46.   výrazně podporuje zavedení facility podpory afrického mírového projektu a požaduje, aby pravidla pro správu tohoto nástroje vyjadřovala posílení politického partnerství mezi EU a Africkou unií, v souladu se zaměřením nové společné strategie EU a Afriky;

47.   zdůrazňuje, že africký mírový projekt musí být považován za nástroj společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a že nespadá do rozvoje podle kritérií DAC; velmi v tomto ohledu lituje rozhodnutí Rady ze dne 11. dubna 2006, které stanoví financování afrického mírového projektu z prostředků ERF;

48.   žádá Komisi a Radu, aby stanovily jiné financování nejpozději po dokončení hodnocení, které má v roce 2010 přezkoumat postup financování afrického mírového projektu; žádá, aby byl u příležitosti tohoto hodnocení konzultován;

49.   žádá, aby byl s Evropským parlamentem a se SPS konzultován akční program na léta 2008–2010 a výroční zpráva o činnosti týkající se využívání finančních prostředků, již vypracuje Komise;

Spolufinancování a soudržnost s ostatními nástroji

50.   schvaluje možnost spolufinancovat rozvojové projekty s členskými státy nebo jinými dárci, kterou poskytuje programování 10. ERF;

51.   doporučuje, aby byla tato možnost otevřena dalším finančním nástrojům EU, a opakuje svou žádost o vytvoření nového panafrického finančního nástroje, který by bylo možno plánovat a předvídat a který by byl financován z ERF, z tematických nástrojů DCI a z nástroje evropské politiky sousedství, s cílem financovat a podporovat provádění nové společné strategie EU a Afriky;

52.   vyjadřuje přání, aby společné programy AKT-EU byly prováděny na základě spolufinancování s cílem přinést společné odpovědi na významné světové výzvy, jako je dostupnost světových veřejných statků nebo klimatické změny, což přispěje k posílení politického partnerství v rámci dohody z Cotonou;

*

* *

53.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

---

(1)  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. Dohoda revidovaná dohodu podepsanou dne 25. června 2005 (Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27).

(2)  Úř. věst. L 247, 9.9.2006, s. 32.

(3)  Úř. věst. L 152, 13.6.2007, s. 1.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41).

(5)  Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1).

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/35

---

Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2007

P6_TA(2008)0172

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2008 o zprávě o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2007 (2007/2268(INI))

(2009/C 259 E/07)

Evropský parlament,

—	s ohledem na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, na němž bylo všem západobalkánským zemím přislíbeno, že mohou přistoupit k Evropské unii,

—	s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN 817 (1993) ze dne 7. dubna 1993 a 845 (1993) ze dne 18. června 1993,

—	s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 16. prosince 2005 udělit Bývalé jugoslávské republice Makedonii status kandidátské země pro členství v EU a na závěry předsednictví přijaté na zasedání Evropské rady ve dnech 15.–16. června 2006 a 14.–15. prosince 2006,

—	maje na paměti dočasnou dohodu mezi Řeckou republikou a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií z roku 1995,

—	s ohledem na závěry čtvrtého zasedání Rady pro stabilizaci a přidružení EU a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, které se konalo dne 24. července 2007,

—	s ohledem na prohlášení EU/Západní Balkán schválené v Salcburku dne 11. března 2006,

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 5. března 2008 nazvané „Západní Balkán: posilování evropské perspektivy“ (KOM(2008)0127),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/212/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií (1),

—	s ohledem na zprávu Komise o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2007 ze dne 6. listopadu 2007 (SEK(2007)1432),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o sdělení Komise „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2006–2007“ (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o zprávě o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2006 (3),

—	s ohledem na doporučení smíšeného parlamentního výboru EU a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie přijatá ve dnech 29.–30. ledna 2007 a 26.–27. listopadu 2007,

—	s ohledem na svůj postoj ze dne 24. října 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie o zjednodušení vydávání krátkodobých víz (4),

—	s ohledem na svůj postoj ze dne 24. října 2007 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie o předávání a zpětném přebírání osob (5),

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0059/2008),

A.

vzhledem k tomu, že Bývalé jugoslávské republice Makedonii byl již v roce 2005 udělen status kandidátské země pro členství v EU, avšak doposud nebyl stanoven termín zahájení přístupových jednání; vzhledem k tomu, že prodlužování tohoto stavu zvyšuje pocit zklamání a nejistoty vhledem ke stabilnímu tempu reforem, které orgány ve Skopje v poslední době uskutečnily,

B.

vzhledem k prohlášení EU a zemí západního Balkánu, které bylo v Salcburku jednohlasně přijato všemi ministry zahraničí členských států EU a ministry zahraničí zemí západního Balkánu dne 11. března 2006 a v němž se připomíná význam dobrých sousedských vztahů a potřeba nalézt oboustranně přijatelná řešení přetrvávajících problémů se sousedními zeměmi,

C.	vzhledem k tomu, že mezi jedním členským státem – Řeckem – a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie probíhají jednání pod záštitou Organizace spojených národů s cílem dosáhnout oboustranně přijatelného řešení v otázce názvu této kandidátské země,

1.   vítá nový politický konsensus o přistoupení této země k Evropské unii a významný pokrok dosažený od poslední výše uvedené zprávy o pokroku, kterou Komise zveřejnila v listopadu 2007;

2.   vítá přijetí zákona o státních zástupcích, zákona o radě státních zástupců a zákona o Výboru pro vztahy mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva, při jejichž přijímání se bude uplatňovat zásada dvojí většiny (používající Badinterovu zásadu), i přijetí rozhodnutí o posledním jmenování do soudní rady;

3.   vítá zřízení Národní rady pro evropskou integraci, která usiluje o podporu reforem souvisejících s přistoupením k EU napříč politickým spektrem a v jejímž čele stojí vůdce opozice, neboť je významnou hybnou sílou napomáhající procesu přistoupení k EU; konstatuje, že Národní rada stanovuje institucionální priority země v přípravné fázi procesu vyjednávání tím, že přesně určuje potřebné institucionální uspořádání, lidské zdroje a rozpočtové prostředky; vyzývá vládu a parlament, aby neustávaly v reformním procesu a dále podporovaly plynulý, pravidelný a konstruktivní dialog mezi všemi zúčastněnými stranami vedený v duchu spolupráce a vzájemné shody v klíčových otázkách evropské agendy země;

4.   vítá pokračující snahy i dosažené výsledky vlády a parlamentu při realizaci rámcové dohody z Ohridu a větší pozornost věnovanou multietnickému charakteru země; vítá závazek vlády a parlamentu více podporovat rozvoj vztahů mezi jednotlivými etnickými skupinami, díky němuž byly přijaty různé právní předpisy, jako jsou např. úpravy zákona o státních svátcích ze dne 8. února 2007, kterými se zavádí různé etnické a náboženské svátky, či bylo vyčleněno větší množství finančních prostředků na podporu kulturních hodnot a tradic menšinových společenství; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout rovnoměrnějšího zastoupení příslušníků menšinových skupin obyvatelstva zejména ve státní správě, u policie a v ozbrojených silách, a vítá, že bylo dosaženo dohody o výběru 45 návrhů zákonů, které mohou být přijaty pouze na základě Badinterovy většiny;

5.   zdůrazňuje, že evropská integrace Bývalé jugoslávské republiky Makedonie dostala nový impuls díky pevným závazkům, které přijaly všechny politické síly; vítá pravidelný a intenzivní dialog vedený vůdci čtyř hlavních politických stran (VMRO-DPMNE, SDSM, DPA a DUI), jehož výsledkem je přijetí řady zákonů a opatření souvisejících s další integrací do EU;

6.   dále vítá skutečnost, že v souladu s rámcovou dohodou z Ohridu je ve státní správě zaměstnáváno více příslušníků národnostních menšin, a doufá, že rámcová dohoda z Ohridu bude nadále důsledně realizována;

7.   schvaluje závazek vůdců hlavních politických stran, které jsou zastoupeny v parlamentu, dále usilovat o dosažení pokroku v otázkách, v nichž doposud panují neshody, jako např. používání jazyků nebo balíček sociálních opatření pro oběti konfliktu z roku 2001;

8.   vítá skutečnost, že v roce 2007 bylo dosaženo zřetelných úspěchů v boji proti organizovanému zločinu a korupci i v boji proti obchodování s lidmi a omamnými látkami; vyzývá vládu, aby nadále uplatňovala protikorupční zákony a pokračovala v reformě soudnictví, čímž se posílí nezávislost a celkové fungování soudního systému;

9.   vyjadřuje uznání vládě za pokrok dosažený v hospodářské oblasti, aniž by byla narušena makroekonomická stabilita; vítá daňovou politiku a zlepšení daňové disciplíny, s jejichž pomocí se zvýšily příjmy do státního rozpočtu; vítá zlepšení podnikatelského prostředí a činnosti na omezení právních a administrativních překážek pro zakládání nových podniků;

10.   s nadějí očekává přijetí nového bankovního zákona v souladu s acquis EU; konstatuje, že je důležité, aby byl v roce 2008 přijat nový zákon o národní bance, který zvýší její nezávislost a posílí její správní struktury, aby mohla vykonávat funkci dozoru;

11.   je znepokojen stále vysokou mírou nezaměstnanosti a naléhá na vládu, aby se tímto problémem zabývala; bere na vědomí zejména situaci obyvatel vesnic na hranicích s Kosovem, kde má boj s nezaměstnaností zásadní význam, mají-li být pro místní populaci vytvořeny příležitosti k legálním výdělkům;

12.   připomíná, že je nezbytné nadále uplatňovat rámcovou dohodu z Ohridu, která mezi národy podporuje vytváření důvěry, jež je klíčovým prvkem stability v regionu;

13.   připomíná, že zákon o užívání vlajek z roku 2005 umožňuje menšinovým národnostním skupinám, které tvoří v určité obci většinu, užívat vlastní vlajku; konstatuje, že rozsudek ústavního soudu ze dne 24. října 2007 potvrdil právo národnostních skupin vyvěsit svou vlajku vedle státní vlajky a že rovněž rozšířil právo vyvěšovat národnostní vlajku na všechny národnostní skupiny v příslušné obci a potvrdil právo etnických Albánců užívat albánskou státní vlajku jako svůj národnostní symbol; zdůrazňuje, že ústavní soud se rovněž snažil vyjasnit hranice tohoto práva, neboť se domnívá, že státní a národnostní vlajky mají odlišný význam, a dospěl k závěru, že národnostní vlajky nemohou být vyvěšeny trvale, například během oficiálních státních návštěv nebo na státních budovách; žádá všechny zúčastněné strany, aby tuto otázku projednaly v duchu rámcové dohody z Ohridu a mezinárodních norem;

14.   vítá opatření, jimiž vláda urychleně reagovala na doporučení ve zprávě o pokroku vypracované Evropskou komisí v roce 2007 a jež mají sladit revidovaný národní plán pro přijetí acquis s prioritami navrhovaného přístupového partnerství pro rok 2008;

15.   schvaluje práci, kterou veřejná správa vykonává v rámci příprav na proces jednání o přistoupení k EU; žádá úřady, aby pokračovaly v reformě veřejné správy s cílem zajistit její odpolitizování, profesionalitu, odbornost a efektivitu a aby se zdržely kroků, které by mohly ohrozit již vybudované správní kapacity;

16.   domnívá se, že všechny politické síly a národnostní skupiny v Bývalé jugoslávské republice Makedonii jsou stejnou měrou odpovědné za to, aby dokázaly, že země již není zmítána konflikty přesahujícími běžné politické neshody, které jsou negativně vnímány doma i v zahraničí a k nimž patří i bojkotování demokratických vládních orgánů, a aby tak ukázaly, že země je na proces přistoupení k Evropské unii připravena;

17.   podporuje iniciativu soluňského Centra pro demokracii a usmíření v jihovýchodní Evropě a Sorosovy nadace vydat učebnice balkánských dějin v albánském i makedonském jazyce, jež budou určeny učitelům dějepisu a žákům středních škol a budou prezentovat rozdílné názory na společnou minulost, poskytnou vyvážený pohled a podpoří usmíření;

18.   bere na vědomí, že dne 27. září 2007 byl projednán návrh novely volebního zákona, který by zvýšil počet křesel v parlamentu o 13 ve prospěch zástupců etnických menšin a státních příslušníků žijících v zahraničí; vyjadřuje obavy z toho, že navržený zákon by mohl vést k obcházení zásady Badinterovy většiny, jak ji zavádí rámcová dohoda z Ohridu; zdůrazňuje, že respektování zásady „pacta sunt servanda“ má zásadní význam pro posílení vzájemné důvěry; domnívá se proto, že v případě jakékoli novely volebního zákona by mělo být dosaženo široké shody za účasti albánských zástupců, a věří, že za tímto účelem proběhnou další konzultace;

19.   doufá, že všechna ustanovení volebního zákona, včetně článku 27 o jmenování předsedy volební komise, budou plně dodržena; doufá, že vládnoucí koalice zajistí čestné a demokratické předčasné volby v souladu s ústavou a volebním zákonem;

20.   upozorňuje na pokračující diskriminaci příslušníků romské komunity zejména v oblasti vzdělávání, sociální ochrany, zdravotní péče, bydlení a zaměstnanosti; doufá, že národní strategie pro romské občany bude v souladu se svými cíli realizována v dohledné době;

21.   vítá, že dohody o zjednodušení vydávání víz a o předávání a zpětném přebírání osob uzavřené s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie vstoupily v platnost; konstatuje však, že vstup do zemí EU představuje pro občany Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a obecně pro státní příslušníky západobalkánských zemí stále velký problém; zdůrazňuje, že Makedonie musí mít stejná pravidla pro přístup jako Chorvatsko; podporuje proto rozhovory o liberalizaci vízové povinnosti, které Evropská komise zahájila 20. února 2008 s cílem stanovit plán zavedení úplného bezvízového režimu, a vyzývá Komisi a vlády členských států, aby vynaložily veškeré úsilí na rychlé dokončení a provedení plánu na plnou a bezodkladnou liberalizaci vízové povinnosti;

22.   v tomto ohledu bere na vědomí, že vláda zavedla pasy s biometrickými bezpečnostními prvky, zřídila vnitrostátní vízový informační systém a vízové středisko a zavedla systém integrované správy hranic;

23.   vítá přijetí nového zákona o právním postavení církví, náboženských společenství a náboženských skupin, který bude uplatňován od května 2008 a který umožní provždy skoncovat se stížnostmi malých náboženských společenství a zejména komunit, které vznikly nebo se vyvinuly během posledních desetiletí v důsledku přijímání nových náboženství ze zahraničí nebo odloučením od existujících církví, že nemohou stavět, vlastnit ani užívat budovy sloužící k modlitebním účelům;

24.   vítá, že v červenci 2007 byla úspěšně zahájena druhá fáze daňové decentralizace, do níž se zapojilo 42 z 84 obcí a devět se jich následně přidalo;

25.   zdůrazňuje, že byla přijata dodatečná opatření na podporu práv žen, zejména v oblasti rovných příležitostí; trvá však na tom, že musí být zlepšena ochrana žen proti všem formám násilí;

26.   zdůrazňuje, že je žádoucí, aby v souladu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání z listopadu 2005 byla zachována nezávislost veřejného vysílání na státních orgánech a stávající názorová různorodost a aby se zabránilo vměšování vládních orgánů do práce ostatních sdělovacích prostředků; naléhavě žádá úřady, aby zajistily, že budou dodržovány normy EU a Rady Evropy, pokud jde o boj proti oživení „nenávistných projevů“ – zejména ve sdělovacích prostředcích – vůči sousedním státům;

27.   konstatuje, že jednostranná podpora některých mediálních produktů, např. formou vládních kampaní a reklam státem podporovaných podniků, vede k narušování hospodářské soutěže v mediálním prostředí, a poškozuje tak ostatní sdělovací prostředky, včetně těch, které jsou vůči vládě kritické;

28.   vítá zahájení příprav uplatňování zákona o policii, jehož úplné a účinné provedení je klíčovým úkolem a představuje hlavní prioritu přidružení k EU;

29.   konstatuje, že snahy v otázce kvality vody by měly být posíleny na základě nového zákona o vodách; upozorňuje zejména na to, že je naléhavě zapotřebí chránit kvalitu vody a kontrolovat znečištění v řece Vardar, která odvodňuje většinu území a pokračuje jako řeka Axíos, s níž se nebezpečné odpady dostávají na řecké území, i v pohraničním Ohridském, Prespanském a Dojranském jezeru; zdůrazňuje, že v této otázce je nutno uzavřít dvoustranné dohody se sousedními zeměmi Albánie a Řecka a zajistit jejich účinné uplatňování;

30.   uznává, že díky přijetí zákona o nakládání s odpady se do určité míry zlepšil sběr odpadů a zacházení s azbestem, polychlorovanými bifenyly (PCB) a odpadními surovinami;

31.   upozorňuje na to, že je celkově nutno zlepšit přístup k životnímu prostředí, a apeluje na úřady Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby pokračovaly ve snahách o sladění svých právních předpisů týkajících se životního prostředí se standardy přijatými v EU;

32.   konstatuje, že dne 7. listopadu 2007 se uskutečnila rozsáhlá policejní akce v okolí vesnice Brodec severně od Tetova s cílem dopadnout několik údajných zločinců, během níž bylo zabito šest členů tzv. „Brodeckého gangu“ a ministerstvo vnitra zadrželo dalších 13 osob z vesnice; konstatuje, že v obci Brodec byly nalezeny lehké a těžké zbraně, mezi nimi i těžké kulomety a protiletecké střely; zdůrazňuje, že podle pozorovací mise EU a OBSE byl zásah proveden profesionálně a účinně, díky čemuž nedošlo k obětem ani na straně policie ani na straně civilního obyvatelstva; vítá skutečnost, že vláda veřejně oznámila, že obnoví mešitu a další zničenou infrastrukturu; vyjadřuje znepokojení nad některými zprávami, že zadržení byli údajně při zatýkání vystaveni špatnému zacházení; v této souvislosti žádá veřejného ochránce práv, aby tyto události plně prošetřil, a zdůrazňuje, že veškeré nevyřešené otázky týkající se policejního zásahu ve vesnici Brodec by měly být vyřešeny otevřeně a transparentně právní cestou;

33.   vítá pokrok v oblasti legislativní úpravy práv duševního vlastnictví, avšak zdůrazňuje, že je zapotřebí většího úsilí k zajištění vymahatelnosti přijatých právní předpisů;

34.   vítá aktivní účast Bývalé jugoslávské republiky Makedonie v procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě a její podíl na zřízení Rady pro regionální spolupráci; stejně tak vítá její konstruktivní postoj v otázce statusu Kosova; vyjadřuje však obavy kvůli prodlevám při technickém vymezení hranice s Kosovem a domnívá se, že by tato hranice měla být určena podle návrhu předloženého Marttim Ahtisaariem, bývalým zvláštním vyslancem OSN pro stanovení budoucího statutu Kosova; vítá její aktivní obchodní, celní a policejní spolupráci s Kosovem i skutečnost, že rovněž udržuje dobré sousedské vztahy se Srbskem; vítá podpis dohody o volném obchodu s těmito dvěma sousedy, a doporučuje přijetí podobné politiky ve vztazích s Albánií, Bulharskem a Řeckem, zejména v oblasti dopravy a komunikací;

35.   vítá podíl Bývalé jugoslávské republiky Makedonie na misi EU Althea v Bosně a Hercegovině, uznává její úlohu při zajištění regionální stability a vyjadřuje hlubokou soustrast této zemi a rodinám 11 příslušníků mírových jednotek, kteří tragicky zahynuli při havárii vojenského vrtulníku patřícímu Bývalé jugoslávské republice Makedonie dne 12. ledna 2008;

36.   vyjadřuje politování nad tím, že Bývalá jugoslávská republika Makedonie s orgány USA podepsala a ratifikovala dvoustrannou dohodu o imunitě, která americké občany vyjímá z jurisdikce Mezinárodního trestního soudu v Haagu; zdůrazňuje, že takový akt je v rozporu se standardy a politikami EU, které usilují o podporu Mezinárodního trestního soudu, i s hlavními zásadami EU ohledně dvoustranných dohod o imunitě; vyzývá vládu a parlament Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, aby své právní předpisy uvedly v soulad se zásadami a standardy členských států EU;

37.   konstatuje, že je zapotřebí dalších investic do infrastruktury spojující tuto zemi s jejími sousedy, což by přispělo k hospodářskému rozvoji a stabilitě regionu jako celku, a žádá vládu, aby co nejrychleji dokončila zbývající část železničního spojení mezi Skopje a Sofií;

38.   bere na vědomí rozpuštění parlamentu dne 11. dubna 2008 a vypsání předčasných voleb na červen 2008 a vyjadřuje naději, že příslušné orgány vyvinou maximální snahu o to, aby minimalizovaly jakékoli možné zpoždění v nezbytných přípravách, které by měly vést k zahájení přístupových jednání před koncem roku 2008;

39.   vítá zesílenou dvoustrannou spolupráci i osobní kontakty mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Řeckem; s uspokojením konstatuje, že od přijetí výše zmíněného usnesení Parlamentu ze dne 12. července 2007 byla v tomto regionu pod záštitou Organizace spojených národů a za pomoci zvláštního vyslance Matthewa Nimitze uspořádána dvoustranná jednání, jež měla za cíl nalézt oboustranně přijatelné řešení sporu o název země; konstatuje, že se zvýšila dynamika vyjednávání; žádá obě strany, aby využily možnosti okamžitě znovu zahájit jednání, a to díky nedávno dosaženému zásadnímu pokroku, a dosáhnout kompromisního řešení, aby tato otázka nadále nebyla překážkou členství Bývalé republiky Makedonie v mezinárodních organizacích, jak to stanoví prozatímní dohoda z roku 1995, která je stále v platnosti;

40.   s odvoláním na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 10. prosince 2007 zdůrazňuje význam regionální spolupráce, dobrých sousedských vztahů a potřeby nalézt oboustranně přijatelné řešení zbývajících problémů na cestě do EU;

41.   podporuje snahy vlády Bývalé jugoslávské republiky Makedonie ustavit společné výbory pro vzdělávání a historii se sousedními členskými státy EU s cílem přezkoumat případné rozpory a chybné výklady historie, které by mohly vzbudit nesouhlas, a naléhavě vyzývá úřady, aby podporovaly společné oslavy kulturního a historického dědictví, které Bývalá jugoslávská republika sdílí se svými sousedy;

42.   konstatuje, že ačkoli tato země dosáhla od roku 2005, kdy jí byl udělen status kandidátské země, značného pokroku, je ze tří kandidátských států jedinou zemí, s níž nebyla zahájena přístupová jednání; domnívá se, že by tato mimořádná situace měla být ukončena; vyzývá Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, aby zajistila provedení nezbytných reforem; odkazuje na seznam osmi měřítek, které vypracovala Komise a jež jsou odvozena z klíčových priorit nového partnerství pro přistoupení, a doufá, že po jejich splnění budou s dotčenou zemí zahájena přístupová jednání před koncem roku 2008, což dále posílí stabilitu a evropské perspektivy zemí západního Balkánu; vyzývá Radu, aby na příští vrcholné schůzce vyhodnotila dosud učiněný pokrok a aby, bude-li to možné, rozhodla o datu zahájení přístupových jednání;

43.   vítá, že vláda připravuje zavedení nástroje předvstupní pomoci (NPP), které usnadnil podpis dohody o financování NPP na rok 2007 a rámcové dohody na léta 2007–2013; znovu zdůrazňuje, jak důležitý je tento nástroj pro přípravu budoucího členství v EU; žádá vládu i Komisi, aby urychlily přípravné práce, které umožní včasné zavedení decentralizovaného systému řízení NPP v zájmu větší účinnosti a místního zapojení do tohoto procesu;

44.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Bývalé jugoslávské republiky Makedonie.

---

(1)  Úř. věst. L 80, 19.3.2008, s. 32.

(2)  Úř. věst. C 317 E, 23.12.2006, s. 480.

(3)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0352.

(4)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0454.

(5)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0453.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/41

---

Politika Číny a její vliv na Afriku

P6_TA(2008)0173

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2008 o politice Číny a jejích dopadech na Afriku (2007/2255(INI))

(2009/C 259 E/08)

Evropský parlament,

—	s ohledem na politický dialog mezi EU a Čínou, který byl současně s uznáním postavení Číny jako budoucí velmoci a z něho vyplývajících dalekosáhlých mezinárodních závazků formálně zahájen v roce 1994,

—	s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Politika čínsko-evropských vztahů v dlouhodobém měřítku“ (KOM(1995)0279) a na usnesení Parlamentu ze dne 12. června 1997 o sdělení Komise o politice čínsko-evropských vztahů v dlouhodobém měřítku (1),

—	s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000,

—	s ohledem na Pekingské prohlášení Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC) a na jeho program čínsko-africké spolupráce v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje z října 2000,

—	s ohledem na Káhirskou deklaraci (2000) Africko-evropského summitu pod záštitou Organizace africké jednoty a EU,

—	s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2001 s názvem „Směrnice Výboru pro rozvojovou pomoc; strategie pro udržitelný rozvoj; směrnice pro rozvojovou spolupráci“,

—	s ohledem na Zakládací akt Africké unie (AU), který byl přijat dne 11. července 2000 a vstoupil v platnost dne 26. května 2001 a dokument afrických představitelů z října 2001 nazvaný „Nové partnerství pro rozvoj Afriky“ (NEPAD), který byl na prvním summitu Africké unie prohlášen za program AU,

—	s ohledem na čínské poziční dokumenty o EU (2003) (2) a africké politice (2006) (3),

—	s ohledem na poziční dokument Komise nazvaný „Dozrávající partnerství – společné zájmy a problémy ve vztazích mezi EU a Čínou“ (KOM(2003)0533), schválený Evropskou radou dne 13. října 2003,

—	s ohledem na strategické partnerství EU a Číny, které bylo zahájeno v roce 2003,

—	s ohledem na akční plán Fóra pro čínsko-africkou spolupráci z Addis Abeby zveřejněný v prosinci 2003,

—	s ohledem na strategický plán Komise AU na období 2004–2007 přijatý dne 7. července 2004 na třetím summitu afrických hlav států a předsedů vlád v etiopské Addis Abebě,

—	s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005, kterou v návaznosti na Fórum na vysoké úrovni k účinnosti pomoci přijalo mnoho evropských a afrických zemí i Čína,

—	s ohledem na závazky z Gleneagles přijaté dne 8. července 2005 skupinou G8 v Gleneagles,

—	s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. prosince 2005 týkající se tématu „EU a Afrika: směrem ke strategickému partnerství“,

—	s ohledem na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 3. října 2005, které vyjadřují podporu EU mezinárodní smlouvě o obchodu se zbraněmi v rámci OSN, jež by zavedla společné závazné normy celosvětového obchodu s konvenčními zbraněmi (4),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „EU-Čína: užší partnerství, rostoucí odpovědnost“ (KOM(2006)0631) a doprovodný pracovní dokument Komise nazvaný „Bližší partneři, větší odpovědnost: Politika pro obchod a investice mezi EU a Čínou: Hospodářská soutěž a partnerství“ (KOM(2006)0632),

—	s ohledem na 9. summit EU a Číny, který se konal v září 2006 ve Finsku, a na společné prohlášení vydané na jeho závěr,

—	s ohledem na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) o Číně ze dne 11. prosince 2006,

—	s ohledem na Chartu OSN a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1674(2006) o ochraně civilního obyvatelstva v ozbrojených konfliktech,

—	s ohledem na Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech (5),

—	s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: Evropský konsensus (6) (2006),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích mezi EU a Čínou (7),

—	s ohledem na strategické partnerství Afrika-EU, na společnou strategii Afrika-EU a akční plán (2007) a na partnerství mezi Afrikou a EU v oblasti obchodu a regionální integrace a partnerství v oblasti vědy, informační společnosti a vesmíru,

—	s ohledem na zahájení partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury (2007), které odráží potřebu investic do infrastruktury (dopravy, energetiky, vody, informačních a komunikačních technologií) s cílem usnadnit udržitelný rozvoj,

—	s ohledem na prohlášení obchodního fóra EU-Afrika u příležitosti druhého summitu EU-Afrika v roce 2007,

—

s ohledem na zprávu OSN v polovině období o rozvojových cílech tisíciletí z roku 2007, která uvádí, že subsaharská Afrika nesměřuje k dosažení ani jednoho rozvojového cíle tisíciletí a že má-li se dosáhnout rozvojového cíle snížení počtu obyvatel žijících pod hranicí extrémní chudoby do roku 2015 na polovinu, muselo by se současné úsilí o zmírňování chudoby v Africe zdvojnásobit,

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Od Káhiry k Lisabonu – Strategické partnerství EU-Afrika“ (SEK(2007)0856) a na společný dokument Komise a sekretariátu Rady „Lisabonské přesahy – Aby strategické partnerství EU-Afrika fungovalo“ (KOM(2007)0357),

—	s ohledem na strategický dokument EU o Číně (2007–2013) a na víceletý orientační program pro období 2007–2010 (8), kterým EU Číně přiděluje 128 milionů EUR na pomoc v oblasti rozvojové spolupráce,

—	s ohledem na společné prohlášení přijaté na 10. summitu EU a Číny v Pekingu dne 28. listopadu 2007,

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0080/2008),

A.	vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj v Africe mohou významným způsobem posílit nebo ovlivnit opatření učiněná vznikajícími mocnostmi, např. Čínou,

B.	vzhledem k tomu, že africké státy nesou hlavní odpovědnost za politické, sociální, hospodářské a environmentální dopady přítomnosti cizích státních příslušníků, zahraničních organizací a vlád na svém území,

C.	vzhledem k tomu, že se EU i Čína zavázaly, že budou přispívat k míru, bezpečnosti a udržitelnému rozvoji v Africe,

D.	vzhledem k tomu, že EU je největším poskytovatelem pomoci Africe a jejím největším obchodním partnerem; vzhledem k tomu, že Čína oznámila rozšíření hospodářské spolupráce a závazků na poskytování pomoci a že by se do roku 2010 mohla stát největším obchodním partnerem Afriky,

E.	vzhledem k tomu, že strategie udržitelného rozvoje Afriky musí zajistit, aby zapojení neafrických subjektů neohrozilo rozvoj; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu je vytvoření pracovní skupiny AU pro strategická partnerství Afriky se vznikajícími mocnostmi vítaným krokem,

F.

vzhledem k tomu, že jsou vítány iniciativy, které podporují dialog s Afrikou, jako jsou summity Číny a Afriky nebo EU a Afriky, FOCAC, partnerství EU-Afrika, projekt EU-Afrika pro podporu míru, energetiky a vodního hospodářství, partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktury, rozhovory vedené na základě dohody z Cotonou (9) a veškeré další rozhovory vedené mezi EU nebo Čínou a africkými organizacemi,

G.

vzhledem k tomu, že v listopadu 2006 se v Pekingu uskutečnil 3. summit FOCAC a že na něm bylo přijato prohlášení o založení „nového typu strategických partnerství“ mezi Čínou a Afrikou; vzhledem k tomu, že tato spolupráce jednak čelí výzvě hospodářské globalizace a jednak prosazuje společný rozvoj, ale několik afrických států, které uznaly Tchaj-wan, z ní bylo vyloučeno,

H.	vzhledem k tomu, že Čína má jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN zvláštní odpovědnost za přínos celosvětovému míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že EU vítá zapojení Číny do vícestranných rámců, jako jsou rámce pod záštitou OSN, MOP, MMF, SB, WTO a Kjótského protokolu,

I.

vzhledem k tomu, že je EU odhodlána zvýšit do roku 2015 míru oficiální rozvojové pomoci (ODA) na 0,7 % HDP (0,56 % do roku 2010) a vyčlenit minimálně 50 % oficiální rozvojové pomoci EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc EU zahrnuje 20 miliard EUR pro subsaharskou Afriku z 10. Evropského rozvojového fondu (2008–2013); vzhledem k tomu, že EU vyčlenila 350 milionů EUR na africký mírový projekt a 5,6 miliardy EUR na partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktury na období 2008–2013; vzhledem k tomu, že EU se zásadním způsobem podílí na mezinárodních mírových misích v Africe, na Světovém fondu boje proti AIDS, tuberkulóze a malárii a jiných mezinárodních iniciativách, které se týkají rozvoje tohoto kontinentu,

J.

vzhledem k tomu, že přítomnost Číny a její zájmy v Africe rostou; vzhledem k tomu, že se Čína v roce 2005 stala čistým poskytovatelem pomoci subsaharské Africe a od té doby ještě zvýšila své závazky pomoci tím, že slíbila zdvojnásobení své pomoci Africe do roku 2009 ve srovnání s rokem 2006; vzhledem k tomu, že se Čína zavázala založit Čínsko-africký rozvojový fond na podporu investic čínských podniků v Africe s rozpočtem 5 miliard USD,

K.	vzhledem k tomu, že vystupování Číny jako dalšího alternativního poskytovatele finančních prostředků bere EU možnost ovlivňovat africké vlády a požadovat po nich provedení politických reforem,

L.

vzhledem k tomu, že Čína v posledních 25 letech pozvedla 400 milionů svých obyvatel z extrémní chudoby, a má proto značné zkušenosti, které by mohly být užitečné pro africké země; vzhledem k tomu, že se však nyní v Číně vyskytují velké sociální a hospodářské nerovnosti a alarmující zhoršování životního prostředí, a přitom jsou nadále vážně omezována politická práva a základní svobody a že Čína nadále vykazuje nízké pracovní standardy a malou míru odpovědnosti veřejné správy,

M.	vzhledem k tomu, že větší zapojení Číny do rozvojové spolupráce s africkými zeměmi je vítáno, zejména pomoc při stavbě nemocnic, školních budov a lepší dopravní infrastruktury,

N.	vzhledem k tomu, že čínský hospodářský růst a oprávněný zájem na vlastním rozvoji vyvolává přirozenou potřebu přírodních zdrojů a zdrojů energie a jejich opatřování v rozvojových zemích, zejména v Africe,

O.	vzhledem k tomu, že africké státy, které jsou bohaté na suroviny, dosahují díky poptávce Číny a jiných subjektů lepšího postavení na trhu,

P.	vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby angažování Číny v Africe nezahrnovalo pouze země zajímavé z hlediska energetické politiky, ale aby byla zvážena spolupráce se všemi africkými státy,

Q.

zdůrazňuje, že za poslední čtyři roky Čína vykázala zhruba 40 % celkového růstu celosvětové poptávky po ropě; zdůrazňuje, že 30 % čínského dovozu surové ropy pochází z Afriky; zdůrazňuje, že závislost Číny na dovážené ropě, nerostných a dalších surovinách pravděpodobně nadále poroste a očekává se, že do roku 2010 bude dovážet 45 % ropy, kterou potřebuje; zdůrazňuje, že rostoucí poptávka po energii a touha rozšířit dovoz energie vedly Čínu k hledání dodavatelů ropy v afrických státech,

R.

vzhledem k tomu, že se čínský dovoz ropy mezi lety 1995 a 2005 téměř zpětinásobil, a Čína se tak stala druhým největším světovým dovozcem ropy a dováží z Afriky stejné množství surovin jako EU; vzhledem k tomu, že CNPC (čínská státní ropná společnost) kontroluje odhadem 60 až 70 % súdánské ropné produkce; vzhledem k tomu, že v roce 2006 byla Angola největším dodavatelem ropy Číně; vzhledem k tomu, že Čína dováží již přibližně 28 % ropy a plynu ze subsaharské Afriky; vzhledem k tomu, že vývoz ropy z Afriky do Číny podle očekávání v následujících letech vzroste,

S.

vzhledem k tomu, že využívání afrických přírodních zdrojů cizími zeměmi nebo zahraničními společnostmi může přinést rozvoj, ale může také vést k vyčerpání těchto zdrojů, ohrožení veřejné správy, zvýšení příležitostí ke korupci, zejména tam, kde je korupce již rozšířena, k prohloubení sociálních nerovností a problémů s makroekonomickou stabilitou a vzniku nebo zhoršení konfliktu, což by vážně ohrozilo zmírňování chudoby a udržitelný rozvoj,

T.

vzhledem k tomu, že téměř 9 % dovozu do EU pochází z Afriky; z toho polovinu činí produkty pro energetiku, 23 % jsou průmyslové výrobky a 11 % jsou potraviny a zemědělské výrobky; vzhledem k tomu, že na Afriku připadá 8,3 % vývozu z EU, z toho s. 78 % týká strojírenství, chemických látek a průmyslových výrobků; vzhledem k tomu, že Jižní Afrika je největším obchodním partnerem EU (pro dovoz a vývoz); vzhledem k tomu, že objem obchodu EU s Afrikou se stále snižuje, ačkoliv EU zůstává jejím nejdůležitějším obchodním partnerem,

U.

vzhledem k tomu, že je Evropská unie největším obchodním partnerem Číny a největším investorem v Číně, a vzhledem k tomu, že Čína je druhým největším obchodním partnerem Evropské unie; vzhledem k tomu, že dialog s Čínou o demokratických reformách, dodržování lidských práv a právním státu by neměl ustoupit obchodním a hospodářským vztahům,

V.

vzhledem k tomu, že Čína zaznamenala v posledních několika letech bouřlivý hospodářský růst, v průměru o 9 % ročně, a stala se předním vývozcem; vzhledem k tomu, že opětovné objevení Číny jako významné světové ekonomiky zásadně změnilo současný stav obchodních toků a mezinárodních trhů; vzhledem k tomu, že pro udržení tohoto rozmachu se Čína stala čistým dovozcem ropy a řady dalších surovin a komodit a její poptávka způsobila velké zvýšení cen různých druhů nerostných surovin a zemědělských komodit,

W.	vzhledem k tomu, že Čínská lidová republika má právo na legitimní hospodářskou soutěž s Evropskou unií a jejími členskými státy na mezinárodních trzích,

X.

vzhledem k tomu, že rychlý hospodářský rozvoj Číny za posledních dvacet let měl významný vliv na obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Čínou obecně: celkový objem obousměrného obchodu se od roku 1978 zvýšil více než šedesátinásobně a v roce 2005 měl hodnotu 210 miliard EUR; EU se posunula od přebytku obchodní bilance na začátku 80. let ke schodku ve výši 106 miliard EUR v roce 2005, což je její nevyšší schodek obchodní bilance s jakýmkoliv obchodním partnerem, a Čína je nyní po USA druhým největším obchodním partnerem EU; v roce 2000 uzavřela EU s Čínou dvoustrannou dohodu o přístupu na trh, která byla zásadním milníkem v procesu přistoupení Číny k WTO, a toto přistoupení změnilo v mnoha směrech schémata světového obchodování,

Y.

vzhledem k tomu, že 3,6 % čínského dovozu pochází z Afriky a že do Afriky plyne 2,8 % čínského vývozu; vzhledem k tomu, že hodnota čínského obchodu s Afrikou se zvýšila ze 2 miliard USD v roce 1999 na zhruba 39,7 miliard USD v roce 2005; vzhledem k tomu, že Čína je v současné době třetím nejdůležitějším obchodním partnerem Afriky; vzhledem k tomu, že Afrika se zcela zřejmě stává pro Čínu novou ekonomickou oblastí, v níž se velmi účinně propojuje strategie pomoci za ropu s nástroji zahraniční politiky,

Z.

vzhledem k tomu, že objem obchodu mezi Afrikou a Čínou vzrostl odhadem ze 4 miliard USD v roce 1995 na 55 miliard USD v roce 2006 a cílem Číny je dosáhnout 100 miliard USD do roku 2010; vzhledem k tomu, že v květnu 2007 čínská Exim Bank oznámila záměr poskytnout v průběhu následujících tří let 20 miliard USD na financování obchodu a infrastruktury v Africe; vzhledem k tomu, že se Čína v průběhu následujících tří let zavázala poskytnout Africe 3 miliardy USD na zvýhodněné půjčky a 2 miliardy USD na zvýhodněné nákupní úvěry; vzhledem k tomu, že Čína přislíbila další otevírání svých trhů Africe tím, že zvýší ze 190 na více než 440 počet položek vyvážených do Číny s nulovým clem z nejméně rozvinutých zemí Afriky, které mají diplomatické vztahy s Čínou, a že v Africe v průběhu následujících tří let vytvoří tři až pět zón obchodní a hospodářské spolupráce,

AA.	vzhledem k tomu, že členství ve WTO s sebou přináší řadu práv a povinností jak pro Evropskou unii, tak pro Čínu; vzhledem k tomu, že řada těchto závazků stále ještě nebyla čínskou stranou řádně splněna,

AB.	vzhledem k tomu, že čínskou účast v Africe je nutno vnímat nejen z pohledu zajištění dodávek energie a surovin, ale také z pohledu zajištění dodávek potravin, neboť tato země v budoucnosti počítá s nárůstem dovozu potravin,

AC.	vzhledem k tomu, že budoucí vztahy EU s Afrikou budou záviset na úspěchu či neúspěchu dohod o hospodářském partnerství,

AD.	vzhledem k tomu, že Čína poskytuje africkým zemím místo rozvojové pomoci půjčky s rizikem vytvoření vysokého stupně jejich zadlužení,

AE.	vzhledem k tomu, že díky čínským aktivitám opět nabývá na významu otázka zlepšování a financování infrastruktury v Africe,

AF.	vzhledem k tomu, že podle údajů OECD je 50 % veřejných projektů v Africe prováděno čínskými smluvními partnery; vzhledem k tomu, že na čínských projektech v Africe jsou často zaměstnáváni především čínští pracovníci,

AG.	vzhledem k tomu, že Čína nasazováním vlastních pracovníků v Africe zajišťuje čínským obchodníkům dlouhodobý přístup na africký trh a ovlivňuje tímto způsobem africké ekonomiky,

AH.	vzhledem k tomu, že i čínským subjektům musí záležet na tom, aby pro své investice v upadajících ekonomikách získaly určitou míru jistoty pro investory a právní jistoty prostřednictvím podpory řádné správy věcí veřejných,

AI.	vzhledem k tomu, že státem vlastněné čínské společnosti mohou při investování v Africe podstupovat velká rizika; vzhledem k tomu, že čínská energetická společnost CNOOC Ltd. ohlásila odkoupení 45 % účasti v pobřežním ropném nalezišti v Nigérii za 2 270 000 000 USD,

AJ.	vzhledem k tomu, že v roce 2007 Čína založila společnost China Investment Corporation Ltd. s majetkem 200 000 000 000 USD, která je v současnosti šestým největším státním investičním fondem na světě,

AK.

vzhledem k tomu, že Čína již je, nebo se velmi brzy stane, zemí vypouštějící nejvíce oxidu uhličitého (CO2) na světě a že čínské obyvatelstvo je přímou obětí těchto emisí; vzhledem k tomu, že EU také patří k největším emisorům CO2 na světě a že evropské obyvatelstvo je také vystaveno vlivu těchto emisí; vzhledem k tomu, že závazky přijaté na summitu G8+5 konaném v Heiligendammu v roce 2007 zahrnují orientační cíl snížení emisí o 50 % do roku 2050, a vzhledem k tomu, že EU a Čína stanovily další cíle pro snížení emisí a pro obnovitelné energie; vzhledem k tomu, že Afrika je světadílem, který bude podle předpovědí nejvíce postižen zhoršováním životního prostředí, odlesňováním a změnou klimatu,

AL.	vzhledem k tomu, že je nutno ocenit přistoupení Číny ke Kjótskému protokolu a k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES); vzhledem k tomu, že Čína má cenné odborné znalosti o boji proti odlesňování a dezertifikaci,

AM.

vzhledem k tomu, že se odhaduje, že více než polovina těžby dřeva, zejména ve zvlášť zranitelných oblastech včetně střední Afriky, je nelegální; vzhledem k tomu, že se Číně přičítá největší odpovědnost za současný nárůst nelegální těžby dřeva ve světě; vzhledem k tomu, že například 90 % vývozu dřeva z Rovníkové Guiney do Číny je podle odhadů nelegálních,

AN.

vzhledem k tomu, že Čína prohlašuje „pět zásad mírového soužití“ za základní kámen své „nezávislé zahraniční mírové politiky“, založené na koncepci „nevměšování“, která není neutrální, jak je to vnímáno v afrických zemích, kde jsou vyjadřovány kritické postoje vůči Číně nebo dokonce protičínské nálady; vzhledem k tomu, že došlo k napadení, únosu nebo zavraždění čínských pracovníků v ropném a těžebním průmyslu v Zambii, Nigérii a Etiopii; vzhledem k tomu, že Čína chce mít pověst odpovědné globální mocnosti a že je třeba ocenit její zásluhu na tom, že súdánská vláda přijala společné jednotky OSN a AU v Dárfúru; vzhledem k tomu, že Čína může jakožto stálý člen Rady bezpečnosti hrát klíčovou roli v předcházení konfliktům, jejich urovnávání a řešení,

AO.

vzhledem k tomu, že Čína přes pokrok v oblasti některých sociálních a hospodářských práv a svobod nadále nedodržuje základní lidská práva, včetně práva na život a na spravedlivý soud a na svobodu projevu a sdružování, a další sociální, hospodářská a kulturní práva, včetně pracovních práv; vzhledem k tomu, že nedodržování lidských práv je zvlášť patrné ve vztahu k obyvatelům Tibetu; vzhledem k tomu, že to má vliv na pověst a aktivity Číny v zahraničí, zejména v Africe, kde rozvoj a řádná správa věcí veřejných nemohou dosáhnout pokroku bez demokratické odpovědnosti, dodržování lidských práv a právního státu,

AP.	vzhledem k tomu, že je nutné ocenit, že Čína splnila minimální požadavky Kimberleyského certifikačního procesu pro mezinárodní obchod s neopracovanými diamanty a že vypracovala pokyny pro odpovědné chování dřevařských podniků,

AQ.

vzhledem k tomu, že by se mělo ocenit, že Čína ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci, ačkoli korupce nadále v Číně zůstává vážným problémem, který zásadním způsobem ovlivňuje schopnost splnit na úrovni provincií a na místní úrovni politické cíle a standardy stanovené centrální vládou; vzhledem k tomu, že tato praxe má dopad na africké země, ve kterých Čína a čínské podniky investují, neboť často podporuje korupci a pomáhá zkorumpovaným vládám obohacovat se a setrvávat u moci, a tím ohrožuje řádnou správu věcí veřejných, odpovědnost a právní stát, vzhledem k tomu, že přísné dodržování Úmluvy OSN proti korupci je nezbytné pro prosazování řádné správy věcí veřejných, odpovědnosti a právního státu,

AR.

vzhledem k tomu, že evropští, čínští a další vývozci zbraní podporují ozbrojené konflikty v Africe, a tak vážně ohrožují tamní rozvoj; vzhledem k tomu, že členské státy zatím nejsou právně vázány Kodexem chování Evropské unie o vývozu zbraní a že vykonávají nedostatečnou kontrolu nad nelegálním vývozem zbraní do Afriky nebo nelegálním tranzitem zbraní přes Afriku,

AS.	vzhledem k tomu, že Čína nese zvláštní odpovědnost jako jeden z největších světových vývozců zbraní a jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN,

AT.

vzhledem k tomu, že vývoz čínských konvenčních zbraní a ručních palných a lehkých zbraní není dostatečně průhledný; vzhledem k tomu, že organizace Amnesty International nedávno kritizovala Čínu za „nebezpečně tolerantní“ přístup k vývozu zbraní; vzhledem k tomu, že Čína je odpovědná za přesun velkého množství zbraní do zemí s přetrvávajícím konfliktem, a to dokonce porušováním embarga OSN vůči Dárfúru, Libérii a Konžské demokratické republice,

AU.	vzhledem k tomu, že je nutné ocenit Čínu za to, že je druhým největším poskytovatelem mírových jednotek OSN ze stálých členů Rady bezpečnosti a že již zapojila přes 3 000 jednotek do mírových misí v Africe,

1.   zdůrazňuje, že je potřeba posílit dopad politik EU v Africe, konkrétně tím, že se zajistí splnění slibů a závazků; v této souvislosti zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva má význam pro vyšší efektivitu a jednotnost v EU ve vnějších vztazích, přičemž budou náležitě zohledněny rozvojové zájmy a politiky;

2.   naléhavě vyzývá EU, aby vyvinula jednotnou strategii, kterou bude reagovat na nové výzvy v souvislosti s novými dárci pomoci Africe, jako je Čína, a jejíž součástí bude koordinovaný přístup jednotlivých členských států a orgánů EU; zdůrazňuje, že tato reakce nesmí usilovat o napodobení postupů a cílů Číny, protože takový krok by nutně nemusel být slučitelný s hodnotami, zásadami a dlouhodobými zájmy EU; poznamenává, že tato reakce by měla být začleněna do dialogu mezi EU a AU a do vztahů se všemi africkými partnery; zdůrazňuje, že by EU měla s Čínou zahájit dialog v oblasti rozvojové politiky, aby došlo k vzájemné diskusi o postupech a cílech, avšak že EU musí nadále trvat na svém vlastním přístupu k rozvojové spolupráci;

3.   naléhavě vyzývá EU, aby si své vysoké nároky na podporu řádné správy věcí veřejných a na dodržování lidských práv zachovala i v konkurenci s jinými dárcovskými státy; vyzývá Evropskou unii, aby se vůči této konkurenci vymezila kvalitnější nabídkou, jako je například budování modernějších a ke klimatu šetrnějších výrobních závodů na zpracování surovin v zemi původu a zaměstnávání a vzdělávání místních pracovních sil; poznamenává, že vypracování těchto nabídek by mělo být také začleněno do dialogu mezi EU a AU a do vztahů se všemi africkými partnery, zejména při provádění společné strategie EU-Afrika a jejího akčního plánu;

4.   vítá ochotu Číny k praktické spolupráci s africkými zeměmi, aniž by s nimi jednala povýšeně; připomíná, že taková spolupráce má pragmatickou povahu; lituje v tomto ohledu skutečnosti, že Čína spolupracuje s represivními režimy v Africe; zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby součástí spolupráce byly politické podmínky, a že by lidská práva a ekologické normy měly hrát větší roli;

5.   vyzývá EU a Čínu, aby, kdykoli to bude možné, diskutovaly, rozvíjely a utvářely své strategie týkající se Afriky ve snaze odpovědně usilovat o podporu udržitelného rozvoje a plnění rozvojových cílů tisíciletí; zdůrazňuje význam konstruktivního dialogu v mnohostranném rámci se všemi příslušnými subjekty na africkém kontinentu, zejména s AU a NEPAD; vyzývá v této souvislosti EU, aby zajistila, že se do Fóra afrického partnerství zapojí všichni hlavní dárci a investoři, zejména Čína;

6.   naléhavě vyzývá EU a Čínu, aby zvýšily svou podporu novému partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) jako hybné síle strategie udržitelného rozvoje Afriky a aby rovněž podpořily africké regionální organizace, AU, Panafrický parlament a parlamenty a vlády afrických zemí v upevňování jejich vedoucího postavení a vlastní odpovědnosti v souvislosti s touto strategií; vyzývá EU, aby pomohla posílit schopnost Afriky zajistit jednotnost dárců a investorů a zaručit, že zahraniční investice posilují trvale udržitelný rozvoj;

7.   zdůrazňuje svou ochotu zapojit se do dialogu se Všečínským shromážděním lidových zástupců, Panafrickým parlamentem a parlamenty afrických zemí, který by se zaměřil na podporu udržitelného rozvoje a posílení schopností kontroly;

8.   vyzývá EU, aby vybídla Čínu k tomu, aby jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN dostála své odpovědnosti, včetně „odpovědnosti chránit“, a uznala, že přítomnost Číny v Africe sama o sobě bez ohledu na záměry jakékoli „politiky nezasahování“ má skutečný dopad na hostitelské země, včetně dopadu politického;

9.   vyzývá EU, aby při svých úvahách o vlivu Číny v Africe zohlednila názory vyjádřené africkými státy a Africkou unií; zdůrazňuje, že by se EU měla vyhnout zobecňování, pokud jde o úlohu Číny, měla by vůči Číně zaujmout otevřený a konstruktivní přístup a neměla by se pokoušet jí vnucovat evropské vzory a názory;

Udržitelný rozvoj

10.   vyzývá EU, aby pokračovala v dialogu mezi Afrikou, EU a Čínou k vzájemnému prospěchu založenému na potřebách Afriky a v zájmu afrických zemí a obyvatel, s cílem zlepšit účinnost a soudržnost rozvojové spolupráce, prozkoumat konkrétní možnosti spolupráce, podpořit partnerství a zamezit jednání na vlastní pěst; navrhuje, aby EU, AU a Čína zřídily stálou konzultační skupinu na podporu soudržnosti a větší účinnosti svých různých činností v rámci rozvojové spolupráce; vyzývá EU, Čínu a Afriku, aby zavedly globální rámec pro konkrétní operační projekty zaměřené na společné problémy, jako je přizpůsobování změně klimatu, obnovitelné energie, zemědělství, vodní hospodářství a zdraví;

11.   vyzývá EU a členské státy, aby posílily své vztahy s africkými zeměmi tím, že budou plnit své závazky pomoci a učiní úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí svou prioritou; vítá navýšení pomoci ES o 6 % a pomoci poskytované 15 členskými státy v roce 2006 o 2,9 % ve srovnání s předchozím rokem, avšak vyjadřuje politování nad tím, že ODA 15 členských států všem oblastem poklesla, vyjádřeno poměrem k HND, z 0,44 % ODA/HND v roce 2005 na 0,43 % ODA/HND v roce 2006; vyjadřuje také politování nad tím, že čtyři členské státy nesplnily svůj individuální cíl 0,33 % HND v roce 2006 a ještě více členských států by jej nesplnilo, kdyby se od částek ODA odečetlo odpuštění dluhu a další položky, které nejsou součástí dostupných finančních prostředků pro rozvojové země;

12.   připomíná, že konečným cílem jakékoli rozvojové politiky, ať už je prováděna EU nebo Čínou, by mělo být snižování a vymycování chudoby;

13.   vyzývá EU, aby posílila závazky k nevázané pomoci a vybídla Čínu k poskytování nevázané pomoci africkým partnerům, čímž se zajistí, že hospodářské podmínky spojené s mezinárodními dary nebo půjčkami nebudou bránit udržitelnému rozvoji; v této souvislosti naléhavě žádá EU, aby zapojila Čínu do rozvoje místního afrického trhu práce, místo aby z Číny proudily tisíce čínských dělníků;

14.   vyzývá EU, aby vybídla Čínu k využití jejích odborných znalostí v oblasti zdravotnictví k podpoře iniciativ zaměřených na zlepšení veřejného zdravotnictví v Africe ve snaze zajistit udržitelný rozvoj a podporovat iniciativy zaměřené na boj proti pandemiím souvisejícím s chudobou, jež Afriku sužují, zejména na boj s HIV/AIDS, malárií a tuberkulózou;

15.   vyzývá EU, aby v rámci Výboru pro rozvojovou pomoc OECD zahájila konstruktivní dialog s novými dárci, kteří nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc, včetně Číny, ve snaze vybídnout je k přijetí pravidel a standardů tohoto výboru nebo podobných kodexů a k dodržování zásad Pařížské deklarace o účinnosti pomoci;

16.   naléhavě žádá EU, aby Čínu vybídla k vytvoření zvláštního orgánu pro pomoc, jehož cílem by bylo zvýšit odborné znalosti a nezávislost čínské pomoci, a k přijetí závazku transparentního podávání zpráv o sestavování rozpočtu poskytování pomoci; vyzývá EU, aby Číně pomohla v rozvoji těchto odborných znalostí, pokud o to bude požádána;

17.   vybízí EU a africké země, aby vyzvaly čínské zástupce k účasti na dvoustranných a mnohostranných setkáních věnovaných koordinaci poskytování pomoci;

18.   vyzývá EU, aby vybídla Čínu k účasti na řešení problémů spojených s demografickou situací v Africe; v této souvislosti zdůrazňuje skutečnost, že v mnohých částech Afriky je míra růstu populace vyšší než míra hospodářského růstu a že opatření na změnu této situace zahrnují zlepšení sexuálního a reprodukčního zdraví, které bylo zmíněno ve zprávě OSN z Mezinárodní konference o populaci a rozvoji z roku 1994;

19.   zdůrazňuje, že mezinárodní rozvojová partnerství se musí orientovat na jednotlivce, neboť trvale udržitelný rozvoj je možný pouze za předpokladu posílení občanské společnosti; zdůrazňuje, že ženy, menšiny a ohrožené skupiny by se měly zvláště podporovat a cenit jako klíčové hybné síly rozvoje a že svoboda shromažďování a svobodné a pluralitní sdělovací prostředky jsou základními podmínkami rozvoje a mezinárodní rozvojová partnerství je musí podporovat;

20.   vyzývá EU a členské státy, aby přítomností vysokých evropských vládních představitelů, jejich návštěvami a zapojením do dialogu dosáhly v Africe a EU větší publicity;

Energie a přírodní zdroje

21.   domnívá se, že by vzhledem k angažování Číny v Africe měla spolupráce s Afrikou v oblasti vnější energetické politiky EU nabýt většího významu; přeje si aktivnější spolupráci v oblasti energetické politiky mezi Afrikou a EU;

22.   uznává význam transparentního hospodaření s přírodními zdroji pro mobilizaci příjmů, které jsou klíčové pro rozvoj a snižování chudoby, zajištění stability dodávek a zamezení konfliktů v souvislosti se zdroji a nestability v zemích bohatých na zdroje; vyzývá EU, aby vybídla africké země bohaté na zdroje k dodržování zásad iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) tím, že této iniciativě budou poskytovat zvýšenou politickou, finanční a technickou podporu s cílem umožnit občanské společnosti svobodně a účinně se této iniciativy účastnit; naléhavě vyzývá EU, aby zahájila aktivní jednání s čínskou vládou a čínskými společnostmi a vybídla je k podpoře iniciativy EITI; vyzývá EU, aby prosazovala rozšíření působnosti iniciativy EITI na další přírodní zdroje, např. dřevo, a na příjmy vlád z půjček zajištěných zdroji;

23.   považuje za zcela nezbytné, aby EU vyzvala všechny politické síly a mezinárodní investory působící v Africe, aby důsledně dodržovali sociální a ekologická ochranná pravidla stanovená pro těžební průmysl v roce 2002 Světovou bankou;

24.   vyzývá EU, aby aktivně podporovala transparentnost nejen při výběru příjmů, ale i v oblasti využití příjmů z přírodních zdrojů tím, že bude podporovat iniciativy na zvýšení transparentnosti rozpočtů afrických zemí; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala „odpovědné poskytování půjček“ všemi dárci, které by spočívalo v tom, že země bohaté na zdroje, u nichž se v minulosti vyskytly problémy se špatnou správou věcí veřejných a s korupcí, by pro obdržení nehumanitární pomoci musely podniknout konkrétní opatření k zajištění transparentnější správy příjmů; vyzývá EU, aby články 96 a 97 dohody z Cotonou uplatňovala důsledněji vůči zemím bohatým na zdroje a aby současně zahájila dialog s Čínou a dalšími dárci ve snaze zvýšit souhlasným postupem účinnost příslušných opatření; zdůrazňuje, že by EU měla jít příkladem a učinit ze svých rozvojových programů a projektů vzor transparentnosti a řádné správy věcí veřejných;

25.   naléhavě žádá EU, aby se zasadila o přísnější mezinárodní kontroly nelegálního obchodování se dřevem a slonovinou; vyzývá EU, aby prosazovala zásady uvedené v akčním plánu pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT) a vybídla Čínu k přijetí podobných zásad pro její dovoz dřeva z Afriky, aby se zamezilo nelegálnímu obchodu se dřevem a podporovalo se udržitelné lesní hospodářství; vyzývá Komisi, aby brzy předložila návrhy na zákaz veškerého dovozu dřeva pocházejícího z nelegálních zdrojů a výrobků z tohoto dřeva do EU ve snaze odradit Čínu od využívání nelegálně těženého afrického dřeva k výrobě nábytku, který vyváží; vybízí Komisi, aby rozšířila jednání o dobrovolných dohodách o partnerství se třetími zeměmi vyzývá EU, aby podporovala posilování podobných iniciativ, jako je africký a asijský akční plán FLEGT;

26.   vyzývá EU, aby se zasazovala o to, aby uzavírané mezinárodní smlouvy o těžbě nebo průzkumu zdrojů energie obsahovaly ustanovení o transparentnosti udělování licencí a smluvní podmínky, které určují finanční toky vládám, a ustanovení o investování podílu ze zisku do rozvoje místních společenství;

27.   vyzývá EU a Čínu, aby řešily problém zakázaného obchodování s přírodními zdroji společnou akcí, která by měla zahrnovat dohodnutou definici „konfliktních zdrojů“ a ustanovení mezinárodní skupiny expertů s úkolem vyvinout mnohostranné přístupy k řešení této otázky;

28.   vyzývá EU a Čínu, aby více investovaly do obnovitelných energií jako způsobu, jak řešit zhoršování životního prostředí a změnu klimatu, a způsobu předcházení konfliktům spojeným s nedostatkem zdrojů, jako je ropa;

Obchod, investice a infrastruktura

29.   poukazuje na to, že diverzifikace obchodu je obecně rozhodujícím faktorem toho, aby bylo ve všech afrických státech dosaženo spolehlivého hospodářského růstu; zdůrazňuje, že čínský vývoz výrobků do Afriky by neměl bránit rozvoji afrického průmyslu ani narušovat jeho konkurenceschopnost;

30.   vyzývá EU a Čínu, aby umožnily Africe vymanit se ze „surovinové pasti“ a přeměnit se z oblasti dodávající suroviny na oblast, která suroviny zpracovává a která poskytuje služby; v této souvislosti naléhá na EU, aby povzbudila všechny zúčastněné strany, jmenovitě členské státy a nové dárce, jako je Čína, aby diverzifikovaly obchod a investice, převedly na Afričany technologie, posílily pravidla mezinárodního spravedlivého obchodu, rozšířily přístup afrických výrobků na světové trhy, snížily cla na zpracované výrobky pocházející z Afriky, podporovaly rozvoj soukromého sektoru a jeho přístup k finančním prostředkům, podporovaly zjednodušení obchodu i regionální integraci v Africe a usnadňovaly toky finančních prostředků poukázaných osobami, jež jsou africkými rezidenty;

31.   vyzývá EU, aby rozšířila svůj hospodářský vliv na rozvoj Afriky prostřednictvím reformy své vlastní společné zemědělské politiky a usnadněním přístupu afrických výrobků na trh EU; vyzývá EU a Čínu, aby při reformách vlastní zemědělské politiky více zohlednily rozvojové možnosti afrického odvětví zemědělství, usnadnily dovoz zemědělských výrobků z Afriky a při zemědělských vývozech přísně dbaly na to, aby neohrozily rozvoj zemědělské produkce v Africe, která zajišťuje výživu a zaměstnanost obyvatelstva;

32.   vyzývá EU a Čínu, aby se více zasazovaly o spravedlivý mezinárodní obchod s cílem dosáhnout soudržnosti obchodních a rozvojových politik, výrazně zvýšit podíl výrobců a zaměstnanců na zisku z celosvětového obchodu se zbožím, rozšířit přístup afrických výrobků na světové trhy a snížit dovozní cla na zpracované výrobky pocházející z Afriky; vyzývá vládu Čínské lidové republiky a Evropskou unii, aby vytvořily vývozní strategii, která nebude bránit výrobě zboží v Africe za ekologicky a sociálně udržitelných podmínek;

33.   vyzývá Čínu, aby při poskytování půjček zohlednila události, které vedly ke vzniku dluhové krize mnoha rozvojových zemí, a aby neopakovala dřívější chyby poskytovatelů půjček;

34.   vítá skutečnost, že Čína podnikla kroky ke zlepšení sociálněprávních předpisů a práv pracovníků od 1. ledna 2008 jako výsledek tlaku WTO a mezinárodního veřejného mínění, a zdůrazňuje, že přísnější sociálněprávní předpisy v Číně by měly mít pozitivní dopad na způsob angažovanosti Číny v Africe;

35.   zdůrazňuje, že je nezbytné, aby si Afrika vyvinula svou vlastní strategii vůči Číně; konstatuje, že taková strategie je velmi důležitá pro posílení vzájemné povahy obchodních vztahů mezi Čínou a Afrikou; zdůrazňuje, že se tato strategie musí zaměřit na větší zapojení afrických pracovníků do čínských projektů v Africe, větší ochotu na straně Číny k přenosu technologií a lepší přístup na čínské trhy pro typicky africké vývozní komodity, jako je káva, kakao a výrobky z kůže;

36.   doporučuje Komisi, aby při probíhajících jednáních s Čínou ve věci nové části dohody o partnerství a spolupráci věnované obchodu trvala na závazné formulaci, pokud jde o základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce, sociální a ekologickou odpovědnost podniků, ustanovení proti sociálnímu a ekologickému dumpingu, doporučení Mezinárodní organizace práce pro důstojnou práci, a zastávala požadavky vycházející z mezinárodních úmluv o lidských právech;

37.   zdůrazňuje význam využívání místní pracovní síly za spravedlivých finančních podmínek při realizaci investic do infrastruktury a nových podniků; naléhavě žádá větší zapojení do kvalifikace zaměstnanců v rámci stipendií a cirkulační migrace; požaduje opatření na větší zapojení zčásti vysoce kvalifikovaných členů africké diaspory do tohoto procesu a usnadnění převodů finančních prostředků Afričanů žijících v zahraničí do Afriky;

38.   uvědomuje si velmi dobře pozitivní úlohu, jakou obecně hrají informační a komunikační technologie v podpoře růstu, konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst; doporučuje Komisi, aby sladila stávající africké a evropské programy se silnějším důrazem na budování takových kapacit informačních a komunikačních technologií pro malé a střední podniky prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, které zajistí, aby byly vytvářeny instituce a politiky s cílem usnadnit investice, inovace a přenos technologií;

39.   vyzývá EU a Čínu, aby podporovaly AU a NEPAD při vypracovávání posouzení dopadů zahraničních investičních projektů v Africe na životní prostředí a při vyhodnocování růstu s potenciálním přínosem pro chudé obyvatele, jež je s nimi spojen, a to zejména v oblasti energií a infrastruktury, stejně jako při práci na transparentnějším systému udělování zakázek a veřejných výdajů; zdůrazňuje význam dlouhodobého plánování veřejných výdajů ze strany afrických zemí v souvislosti se zisky pocházejícími z nedávného nárůstu cen komodit, z příjmů z energetického průzkumu a z toků zahraničních investic a doporučuje Evropské unii a Číně, aby za tímto účelem cíleně podporovaly vytváření přiměřených správních kapacit;

40.   vyzývá EU, aby se zapojila do společných projektů s Čínou v Africe, zejména v oblasti energetického průzkumu, přepravy a infrastruktury, s cílem vytvořit s AU a NEPAD společný soubor pravidel pro zapojování a investice;

41.   žádá EU a Čínu, aby investovaly do vzdělávání a odborné přípravy v Africe, neboť kvalifikovaní pracovníci jsou pilířem nezávislejšího rozvoje;

42.   vyzývá EU, aby překročila rámec stávajícího obchodního fóra mezi EU a Afrikou a vytvořila jednotný akční plán pro podporu a diversifikaci evropských investic v Africe;

43.   uznává, že evropské hospodářské investice jsou v Africe v konkurenční nevýhodě vzhledem k otevřenému či skrytému dotování čínských projektů a nabídek učiněných čínskou vládou (nebo státními podniky), k vyšším nákladům vzniklým v důsledku sociálních a ekonomických norem, které čínští konkurenti neuplatňují, k vázané pomoci ze strany Číny, která evropským společnostem neumožňuje připojit se k projektům financovaným z čínské pomoci, a vzhledem k omezenému přístupu evropských společností k nástrojům financování a krytí investičního rizika;

Životní prostředí

44.   upozorňuje na vliv, jaký má přítomnost Číny v Africe na životní prostředí; naléhavě žádá Čínu, aby jednala jako odpovědný správce životního prostředí jak v Číně, tak v Africe;

45.   vyzývá EU, aby vybízela čínské exportní úvěrové agentury včetně Exim Bank k systematickému posuzování dopadů, které africké projekty v oblasti infrastruktury, jako jsou přehrady, silnice a doly, mají na životní prostředí;

46.   vítá iniciativu Komise založit globální alianci pro změnu klimatu s nejméně rozvinutými zeměmi a malými ostrovními rozvojovými státy, která bude konkrétně posilovat spolupráci v oblasti přizpůsobování změně klimatu; žádá EU, aby vyzvala Čínu k účasti na klíčových oblastech pracovního plánu aliance, jako je dialog o snižování rizika katastrof a o rozvoji šetrném ke klimatu, což jsou zásadní oblasti spolupráce, vzhledem k postavení Číny jako hlavního dárce a investora v Africe, který často investuje do rozsáhlých projektů infrastruktury, jež bývají zvláště citlivé na změnu klimatu;

47.   požaduje, aby se věnovalo více finančních prostředků na přizpůsobování změně klimatu v souladu se systémem, ve kterém povinnost přispívat závisí jak na dřívějších emisích, tak na hospodářské kapacitě, a kde se finanční prostředky neodčerpávají ze stávajících rozpočtů pomoci; v této souvislosti naléhavě žádá EU, aby prosazovala větší koordinovanou a doplňkovou mezinárodní činnost, pokud jde o poskytování finančních zdrojů a investic na podporu zmírňujících a adaptačních opatření v Africe, zejména v podobě lepšího přístupu k přiměřeným, předvídatelným a udržitelným finančním zdrojům, finanční a technické podpoře určené na budování kapacit pro posuzování nákladů na přizpůsobení, které by pomohly stanovit finanční nároky na přizpůsobení, a poskytování nových a dodatečných zdrojů, včetně oficiálního a zvýhodněného financování; naléhavé žádá, aby byly veškeré finanční prostředky dostupné při minimálním zapojení administrativního aparátu; trvá na účinném sledování dosažených výsledků;

48.   vyzývá EU, aby se zapojila do mnohostranných diskusí s členskými státy AU a s Čínou i s občanskou společností o globálních hrozbách souvisejících se zhoršováním životního prostředí a se změnou klimatu a aby prosazovala závazky dohody o balijském akčním plánu, uzavřené na 13. schůzce Konference stran (COP-13) na Bali dne 15. prosince 2007, pro období po roce 2012;

49.   vyzývá EU, aby zaujala vedoucí místo ve zmírňování dopadů změny klimatu zavedením intenzivního programu poskytujícího rozsáhlou finanční podporu nad rámec stávajících rozpočtových položek pro vývoj a uplatňování ekologických energetických technologií jak v rozvíjejících se ekonomikách, tak v rozvojových zemích, ovšem při uznání jejich rozdílných potřeb; konkrétně vyzývá EU, aby poskytla finanční prostředky na umožnění přesunu levných, ekologických technologií do afrických zemí; uznává, že zvýšené financování přesunu technologií je klíčovým krokem k tomu, aby bylo do roku 2009 dosaženo dohody o globálním rámci pro změnu klimatu pro období po roce 2012;

50.   naléhavě žádá EU a Čínu, aby v souladu s dohodou o balijském akčním plánu zajistily, že jejich projekty v Africe, zejména hledání nových zdrojů energie, budou environmentálně udržitelné a slučitelné s balijským akčním plánem;

51.   uznává podíl západního obchodu a spotřeby na odpovědnosti za rostoucí poptávku Číny po přírodních zdrojích v Africe a za zvýšené emise CO2 v rozvojových zemích jako důsledek „outsourcingu“ znečišťujícího průmyslu; vyzývá EU, aby se začala zabývat otázkou spravedlnosti v oblasti obchodování a klimatu jako součástí agendy třístranné spolupráce s Čínou a Afrikou; vyzývá také EU, aby posílila opatření na podporu sociálně a ekologicky odpovědné spotřeby (včetně uvádění údajů na produktech o dopadech na životní prostředí v průběhu jejich celého životního cyklu, od čerpání přírodních zdrojů až po výrobu a přepravu);

52.   naléhavě žádá EU, aby prosazovala větší mezinárodní spolupráci, zejména s Čínou, aby podporovala urychlené provedení adaptačních opatření, zejména prostřednictvím posuzování zranitelnosti, stanovování prioritních opatření, posuzování finančních potřeb, budování kapacity a strategií reakce, integrace adaptačních opatření do odvětvového a vnitrostátního plánování, zvláštních projektů a programů, prostředků pro vytváření pobídek k provádění adaptačních opatření a jiných způsobů, jak umožnit rozvoj pružně reagující na změny klimatu, přičemž je třeba zohledňovat naléhavé a okamžité potřeby rozvojových zemí, které jsou citlivé na nepříznivé účinky změny klimatu, jako jsou africké země, které obzvláště trpí suchem, dezertifikací a záplavami;

53.   vyzývá EU, aby posílila dialog s Afrikou a Čínou a aby vytvořila společné přístupy k řešení globálních problémů životního prostředí, jako je odlesňování, dezertifikace a fragmentace, úbytek nebo ztráta biologické rozmanitosti a úrodnosti půdy, stejně jako znečištění vody a ovzduší; vyzývá EU, aby podporovala energetickou účinnost, zelené technologie, řízení rizik a kapacity pro včasné varování a odpovědnou industrializaci a spotřebu;

Řádná správa věcí veřejných a lidská práva

54.   naléhavě žádá čínské orgány, aby ve svých vztazích s Afrikou respektovaly zásady demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;

55.   vyzývá EU, aby ve vztazích s těmi africkými vládami, které maří fungování demokracie a porušují lidská práva, jednala v souladu se svými hodnotami, zásadami a závazky podle dohody z Cotonou a neumožnila jim kontrolu nad pomocí, rozpočtovou podporou či investicemi; naléhá na EU, aby zajistila, že v takovýchto případech bude humanitární i jiná pomoc poskytována prostřednictvím místních organizací občanské společnosti, a aby napomáhala posilování kapacit těchto organizací; vyzývá EU, aby naléhala na ostatní velké dárce vázané mezinárodními úmluvami, pakty a nástroji OSN v oblasti lidských práv, jako je např. Čína, aby jednali obdobně;

56.   zdůrazňuje, že bez ohledu na důležitost zásad, jako jsou svrchovanost, vlastní odpovědnost a přizpůsobení, ničím nepodmíněné čínské investice v těch afrických zemích, jež jsou špatně spravovány despotickými režimy, přispívají k dalšímu porušování lidských práv a dále brzdí demokratický pokrok a brání uznávání řádné správy věcí veřejných, včetně právního státu a kontroly korupce; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby EU více podporovala vlády, instituce a subjekty z řad občanské společnosti prosazující řádnou správu věcí veřejných, právní stát a dodržování lidských práv v Africe, konkrétně národní parlamenty, pluralitní systémy politických stran, organizace působící v oblasti rozvoje a lidských práv, svobodné sdělovací prostředky a protikorupční orgány;

57.   žádá EU, aby všechny země, jež poskytují i přijímají pomoc, vyzvala k dodržování pokynů a norem v oblasti transparentnosti, jež stanovily mezinárodní finanční instituce; naléhá na EU, aby čínské orgány přiměla k tomu, aby vybízely vnitrostátní banky k přijetí zásad financování projektů (tzv. „Equator principles“) v oblasti sociálních a environmentálních norem;

58.   naléhá na EU, aby vyzvala Čínu k dobrovolnému přijetí ustanovení Úmluvy OECD o boji proti podplácení a k zajištění jejího provádění nejen v Číně, ale také v jejích vztazích s africkými zeměmi;

59.   vyzývá EU, aby vybídla všechny členské státy a Čínu k účasti na stávajících globálních iniciativách majících usnadnit zabavování majetku podle části V Úmluvy OSN proti korupci, včetně společné iniciativy na zabavování kradeného majetku, která byla nedávno zahájena Světovou bankou a Úřadem pro drogy a kriminalitu OSN (UNODC);

60.   vyzývá EU, aby vybídla Čínu k ratifikaci úmluv MOP, které dosud nepřijala, a k zajištění jejich uplatňování ve všech rozvojových zemích, ve kterých jsou přítomny čínské investice, podniky, odborníci nebo pracovníci, a to zejména v Africe;

61.   vyzývá EU, aby podporovala rozvoj mezinárodních a právně závazných kodexů chování zaměřených na řádnou správu věcí veřejných, bezpečné a spravedlivé pracovní podmínky, sociální odpovědnost podniků a postupy na ochranu životního prostředí a aby podporovala odpovědnost podniků;

Mír a bezpečnost

62.   vyzývá EU, aby ze svého Kodexu chování pro vývoz zbraní učinila právně závazný nástroj;

63.   vyzývá EU, aby vybídla Čínu ke zlepšení transparentnosti svého vnitrostátního systému pro kontrolu vývozu zbraní, a to tak, že zajistí oznámení veškerých vývozů registru OSN pro kontrolu vývozu konvenčních zbraní a zlepší svá pravidla pro kontrolu vývozu zbraní s cílem zabránit převodům zbraní do těch zemí a regionů (zejména v Africe), v nichž dochází k systematickému porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva;

64.   vyzývá EU, aby zachovala své zbrojní embargo vůči Číně, dokud bude tato země nadále dodávat zbraně ozbrojeným silám a skupinám v zemích, často afrických, jež podněcují a přiživují konflikty a dopouštějí se hrubého porušování lidských práv;

65.   vyzývá EU a Čínu k pozastavení vojenské spolupráce a obchodování se zbraněmi s těmi vládami, jež nesou odpovědnost za porušování lidských práv, jsou zapojeny do konfliktů nebo se nacházejí na pokraji války, jako jsou např. vlády Keňi, Zimbabwe, Súdánu, Čadu, Konžské demokratické republiky, Etiopie, Eritreje a Somálska; vyzývá EU a Čínu, aby zastavily přesuny zbraní k ozbrojeným nestátním subjektům, které ohrožují lidská práva, politickou stabilitu a udržitelný rozvoj na africkém kontinentu, a aby těmto přesunům zabránily a zakázaly je;

66.   vyzývá EU, aby nadále prosazovala právně závaznou mezinárodní smlouvu o obchodu s veškerými konvenčními zbraněmi, jež by byla vyjednána na úrovni OSN;

67.   vyzývá EU a Čínu, aby podporovaly africké iniciativy, jako jsou jednotky rychlého nasazení a využití regionálních organizací, jakožto pilíře bezpečnosti;

68.   vyzývá EU, aby Čínu povzbudila k dalšímu rozšíření její účasti na mírových misích OSN a AU v Africe, jež by mělo v nutných případech a v souladu s mandátem OSN rovněž podobu poskytnutí bojových jednotek;

69.   vyzývá EU, aby Čínu zapojila do utváření společného přístupu k bezpečnosti lidí, zejména v oblastech konvenčního odzbrojení, odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění, sledovatelnosti zbraní, odminování a reformy bezpečnostního sektoru; naléhavě žádá zapojení do netradičních bezpečnostních otázek, jako je prevence přírodních katastrof, uprchlíci z klimatických nebo hospodářských důvodů, vysídlené osoby a migranti a drogy a nakažlivé choroby;

*

* *

70.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě Čínské lidové republiky a Všečínskému shromáždění lidových zástupců, Africké unii, iniciativě NEPAD, Panafrickému parlamentu a FOCAC.

---

(1)  Úř. věst. C 200, 30.6.1997, s. 158.

(2)  Peking, říjen 2003, http://www.china-un.ch/eng/xwdt/t88637.htm.

(3)  Peking, 12. ledna 2006, http://www.gov.cn/misc/2006-01/12/content_156490.htm.

(4)  2678. zasedání Rady Evropské unie, Lucemburk, 3. října 2005.

(5)  Dokument OSN A/Conf. 192/ 15. červenec 2001, http://disarmament.un.org/cab/poa.html.

(6)  Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.

(7)  Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 219.

(8)  http://ec.europa.eu/external_relations/china/csp/index.htm.

(9)  Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3). Dohoda ve znění rozhodnutí Rady ministrů AKT-ES č. 1/2006 (Úř. věst. L 247, 9.9.2006, s. 22).

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/56

---

Roční politická strategie Komise na rok 2009

P6_TA(2008)0174

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o politické strategii Komise na rok 2009

(2009/C 259 E/09)

Evropský parlament,

—	s ohledem na sdělení Komise o roční politické strategii na rok 2009 (KOM(2008)0072),

—	s ohledem na sdělení Komise o legislativním a pracovním programu Komise na rok 2008 (KOM(2007)0640),

—	s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že strukturovaný dialog Parlamentu s Komisí je důležitým interinstitucionálním krokem jak při provádění legislativního a pracovního programu na rok 2008, tak při vypracování a přijímání legislativního a pracovního programu na rok 2009,

B.	vzhledem k tomu, že je proto důležité vést strukturovaný dialog včas, aby bylo možné zaměřit úsilí na stanovení klíčových strategických cílů Evropské unie na rok 2009,

Růst a zaměstnanost

1.   opětovně vyzdvihuje význam aktivního provádění Lisabonské strategie s důrazem na provázanost pokroku v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí při vytváření dynamického a inovačního udržitelného hospodářství;

2.   vítá dávnou očekávanou podporu malých a středních podniků vycházející z Evropského aktu o drobném podnikání; považuje akt o drobném podnikání za velmi důležitou strategii na podporu podniků malé a střední velikosti; dále konstatuje, že jsou zapotřebí právní předpisy a finanční rámec, aby byla podpora malých a středních podniků skutečně přiměřená; varuje však před zneužitím těchto nástrojů k uzavření vnitrostátních trhů a tím k omezení evropské konkurenceschopnosti a volby spotřebitelů; znovu naléhavě žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se statutu evropské soukromé společnosti;

3.   vítá systematičtější a integrovanější monitorování klíčových trhů se zbožím a službami, jehož cílem je rozpoznat stávající problémy; konstatuje, že toto může zahrnovat odvětvová šetření zaměřená na hospodářskou soutěž, přičemž by nemělo být ohroženo postavení malých a středních podniků ani rozmanitost výrobků a služeb na vnitřním trhu; bere na vědomí záměr Komise uvést odvětvové právní předpisy v oblasti vnitřního trhu se zbožím do souladu s novým právním rámcem, ale znovu vyzývá Komisi ke kontrole provádění a prosazování těchto právních předpisů členskými státy; upozorňuje také na nezbytnost celkové revize provedené spolu s revizí směrnice 2001/95/ES (1) o obecné bezpečnosti výrobků; vyzývá k tomu, že je třeba věnovat neustálou pozornost provedení klíčových směrnic týkajících se vnitřního trhu, zejména směrnice 2006/123/ES (2) o službách na vnitřním trhu, a k dalšímu rozvoji nástrojů vnitřního trhu;

4.   vítá skutečnost, že po přezkumu jednotného trhu uskutečněného v roce 2007 následuje iniciativa v oblasti sdíleného partnerství mezi Komisí a členskými státy zaměřeného na uplatňování a prosazování právních předpisů upravujících vnitřní trh; bere na vědomí návrhy na novelizaci několika směrnic nového přístupu za účelem modernizace vnitřního trhu se zbožím; vyzývá Komisi, aby v této oblasti nadále usilovala o zlepšení spolupráce s členskými státy; vyjadřuje ovšem politování nad tím, že legislativní návrhy v oblasti vnitřního trhu nejsou dostatečně harmonizovány; zdůrazňuje, že pro dokončení vnitřního trhu se zbožím a službami jsou důležité vzájemné uznávání a cílená harmonizace v oblasti vnitřního trhu;

5.   domnívá se, že dosažení náročných cílů Lisabonské strategie vyžaduje nový přístup k rozvoji a podpoře výzkumu; žádá o první vyhodnocení provádění sedmého rámcového programu pro výzkum ještě před provedením přezkumu v polovině období a rovněž o vyhodnocení činnosti Evropské rady pro výzkum;

6.   poukazuje na to, že zabezpečení stability finančních trhů a posílení jistoty spotřebitelů v souvislosti se současnou finanční krizí má zásadní význam; konstatuje, že současná krize dokazuje, že je nutné, aby Evropská unie přijala opatření dohledu s cílem posílit transparentnost investorů, vytvořit kvalitnější normy pro oceňování, zlepšit obezřetnostní dohled a posoudit úlohu ratingových agentur; žádá Komisi, aby plně spolupracovala s Parlamentem při vytváření plánu, který byl v prosinci 2007 schválen radou ECOFIN, aby tak došlo ke zlepšení Lamfalussyho procesu, právních předpisů v oblasti finančních služeb, postupu transpozice a provádění; domnívá se, že ohlášená cílená revize směrnice 2006/48/ES (3) o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice 2006/49/ES (4) o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí by měla zlepšit obezřetnostní rámec a řízení rizik ve finančních institucích a zvýšit tak důvěru mezi účastníky na trhu; potvrzuje, že je zásadní, aby EU byla lépe a jednotně zastupována v mezinárodních finančních institucích, a vyjadřuje politování nad tím, že v tomto smyslu nebyl předložen žádný návrh;

7.   vítá rovněž odhodlání Komise pokračovat v práci týkající se maloobchodních finančních služeb, neboť integrace v této oblasti stále dosahuje minimální úrovně, a v některých oblastech je třeba zlepšit hospodářskou soutěž, aby to spotřebitelům přineslo konkrétní výhody; vyzývá Komisi, aby důsledně dohlížela na uplatňování směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru;

8.   bere na vědomí snahy Komise splnit cíle míry zaměstnanosti stanovené Lisabonskou strategií; vybízí Komisi, aby i nadále rozvíjela společný přístup k cestám flexikurity, což by na jedné straně mělo podpořit větší flexibilitu na trhu práce a na druhé straně jistotu pracovníků doplněnou o vyvážené provádění čtyř pilířů flexikurity, která může být nezbytná pro dosažení lepších hospodářských výsledků;

9.   zdůrazňuje, že Parlament přezkoumá důsledky nedávného rozsudku Soudního dvora Evropských společenství v případech C-438/05 (5), C-341/05 (6) a C-346/06 (7), a to nejprve v rámci diskuse na plenárním zasedání a poté ve své zprávě o problematice kolektivního vyjednávání;

10.   lituje, že v politické strategii na rok 2009 Komise přikládá otázkám kultury a vzdělávání jen malou důležitost; žádá Komisi, aby upevnila evropský vzdělávací prostor pro všechny, zejména zvýšením kvality, účinnosti a dostupnosti systémů vzdělávání a odborné přípravy EU; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat celoživotnímu učení prostřednictvím rozvoje mobility studentů, jazykových dovedností a vzdělávání dospělých; zdůrazňuje význam kulturní rozmanitosti, a to především v oblasti digitálně šířeného obsahu;

11.   vítá oznámení Komise o budoucím sdělení o dialogu mezi univerzitami a podniky, jež by evropským univerzitám zajistilo možnost soutěžit s nejlepšími univerzitami na světě; podporuje iniciativu Komise na vytvoření zelené knihy o kulturních a kreativních odvětvích a zdůrazňuje, že je třeba v tomto odvětví učinit další kroky na úrovni EU, jež by významně přispěly k vytváření pracovních míst a podpořily růst; zdůrazňuje, že cílem akce EU by rovněž mělo být posílení kulturní identity a rozmanitosti;

12.   zdůrazňuje že otázka práv cestujících musí být postavena více do středu pozornosti, zejména pak ochrana cestujících při cestách na dlouhé vzdálenosti autobusem, autokarem, vlakem i lodí; zdůrazňuje význam úspěšného vytváření systémů řízení dopravy a naléhavě žádá Komisi, aby pokračovala v práci na rozvoji výzkumného projektu řízení letového provozu v rámci jednotného evropského nebe (SESAR) a evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS);

Změna klimatu a udržitelný rozvoj v Evropě

13.   jednoznačně podporuje činnost Komise zaměřenou na další rozvíjení energetické politiky pro Evropu, jejímž cílem je energetická nezávislost a posilování solidarity mezi členskými státy; zavazuje se k úzké spolupráci s Radou a Komisí s cílem dosáhnout účinné a uskutečnitelné dohody o balíčku opatření týkajících se energetiky a změny klimatu v nejkratší možné době; vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila úplnou a objektivní analýzu případných hospodářských a sociálních dopadů vzrůstajících cen energie, která by co nejlépe posloužila Parlamentu a Radě při legislativním rozhodování; poznamenává také, že Evropská unie musí znovu dokázat, že hospodářský růst a rozvoj je slučitelný s nízkouhlíkovým hospodářstvím; připomíná navíc, že je třeba zajistit, aby se cíle týkající se životního prostředí a změny klimatu staly součástí všech politik EU a finančních programů;

14.   je si vědom toho, že úspěch této strategie závisí rovněž na schopnosti Evropské unie přesvědčit světové partnery a především hlavní aktéry, aby k této strategii přešli; zdůrazňuje proto, že EU by měla vystupovat jednotně a prokázat v této oblasti solidaritu; bere na vědomí dokument vysokého představitele a Komise nedávno připravený pro Evropskou radu s názvem „Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost (8)“ a zdůrazňuje, že je zapotřebí přistupovat společně k problémům souvisejícím s energetikou, změnou klimatu a zahraničními věcmi; lituje absence roční a víceleté strategie pro vnější evropskou energetickou politiku;

15.   vítá snahu Komise snížit emise vznikající v důsledku přepravy zboží a vyzývá ji, aby předložila legislativní návrh týkající se začlenění námořní a vnitrozemské vodní dopravy do systému obchodování s emisemi; vítá vytvoření nové námořní politiky a záměr předložit návrh na reformu společné organizace produktů rybolovu a akvakultury, vyzývá však Komisi, aby vyjasnila, jak zamýšlí převést 6 milionů EUR v rámci rybářské politiky; vyzývá Komisi, aby mezi klíčové akce plánované na rok 2009 v rámci trvale udržitelné Evropy přidala novou kapitolu o reformě společné organizace trhu s produkty rybolovu a akvakultury;

16.   zastává názor, že politika soudržnosti by měla zůstat politikou Společenství, jež je v souladu se Smlouvou a zásadou solidarity, a odmítá proto všechny snahy o její vrácení na vnitrostátní úroveň; domnívá se, že je nutno v budoucnosti zajistit nezbytné finanční prostředky pro politiku soudržnosti, aby bylo možno řešit předvídatelné nové problémy, které mají významný územní dopad; poznamenává, že kromě hospodářské a sociální soudržnosti je nezbytné se zabývat také úkoly plynoucími z demografických změn, koncentrace obyvatel ve městech, segregace, migračních pohybů, nezbytného přizpůsobování se globalizaci, změny klimatu, nutnosti zajistit zásobování energií a zaostávání venkova;

17.   bere na vědomí, že v roce 2009 budou prováděny legislativní změny, které byly dojednány v rámci kontroly stavu společné zemědělské politiky, a očekává, že jeho postoj bude plně respektován; vítá informaci Komise, že v roce 2009 vznikne několik návrhů, které by měly vést k omezení byrokracie a formalit, a věří, že se budou vztahovat i na zemědělce, zejména co se týká podmíněnosti; vítá záměr Komise podporovat kvalitní zemědělskou výrobu a očekává, že bude hrát aktivní úlohu při vypracování konkrétních návrhů; vyjadřuje politování nad skutečností, že politická strategie na rok 2009 nebere v úvahu rostoucí znepokojení ohledně bezpečnosti potravin;

Realizace společné přistěhovalecké politiky

18.   vítá skutečnost, že se Komise zavázala vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku, a zdůrazňuje, že „Evropský pakt o migrační politice“ by měl zahrnovat problematiku související s potíráním nelegálního přistěhovalectví a řízením legálního přistěhovalectví a ambicióznější integrační politikou spadající do působnosti EU, ale i zahájením evropské azylové politiky na základě návrhů, které Komise předloží do konce tohoto roku; domnívá se, že přednostním úkolem je revidovat nařízení (ES) č. 343/2003 (9), kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (nařízení Dublin II);

19.   zdůrazňuje, že prioritou je i ochrana hranic, a v této souvislosti přezkoumá nové návrhy (systém jmenné evidence cestujících v EU, Evropský systém kontroly hranic, systém vstupu/výstupu a hodnocení agentury Frontex), přičemž bude trvat na důsledném dodržování pravidel na ochranu údajů;

20.   zdůrazňuje, že je nesmírně důležité urychlit úplné zprovoznění schengenského informačního systému (SIS II) a vízového informačního systému (VIS); zdůrazňuje rovněž potřebu posílit Frontex, který je závislý na závazku členských států dodat pracovníky a zařízení;

Občan prioritou

21.   znovu opakuje svou výzvu k přezkumu osmi odvětvových směrnic, které měly být analyzovány v rámci přezkumu pravidel na ochranu spotřebitele a v rámci vypracování horizontálních nástrojů, na kterých se zakládají zásady vnitřního trhu s cílem dokončit vnitřní trh; zdůrazňuje, že i nadále jsou potřebné konkrétní právní předpisy v oblasti označení CE a značek bezpečnosti; nabádá Komisi, aby pracovala na tom, že bude zaručeno a vymáháno dodržování pravidel upravujících bezpečnost výrobků pro spotřebitele;

22.   vyzývá k většímu počtu iniciativ v oblasti civilního soudnictví, které by přinesly vyvážený právní rámec, jenž by poskytoval jistotu a přístup ke spravedlnosti; vyzývá k dalšímu pokroku v oblasti společného referenčního rámce, který představuje jeden z nejvýznamnějších závazků předcházejících legislativnímu procesu, a zdůrazňuje nutnost úzké spolupráce Parlamentu, Rady a Komise na tomto projektu;

23.   je přesvědčen, že zákaz diskriminace v jedné oblasti při jejím současném umožnění v jiné oblasti postrádá smysl; očekává, že Komise předloží návrh komplexní směrnice zaměřené na boj proti diskriminaci v souladu s článkem 13 Smlouvy o ES, jak je uvedeno v pracovním plánu Komise na rok 2008, a zdůrazňuje, že je nutné respektovat pravomoci členských států v této oblasti;

24.   očekává návrh Komise o přeshraniční zdravotní péči a zdůrazňuje, že je nutné respektovat pravomoci členských států v této oblasti; očekává a vítá pakt o duševním zdraví a znovu také připomíná své odhodlání zlepšit zdravotní péči v Evropě a podpořit strategii EU pro boj proti rakovině, kardiovaskulárním a dalším vážným onemocněním běžného typu a proti vzácným onemocněním;

25.   vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v oblasti veřejného zdraví zůstává politická strategie nekonkrétní; vyzývá Komisi, aby vystupňovala své úsilí o řešení nerovností v oblasti zdraví, které souvisejí se sociálními, ekonomickými a environmentálními faktory, aby podporovala zdravý životní styl a zlepšila informovanost o zdraví a také aby posílila své koordinační kapacity a schopnost rychle reagovat v případě celosvětového ohrožení veřejného zdraví; v souvislosti s nařízením (ES) č. 1907/2006 (10) o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) připomíná Komisi, že řádné provádění právních předpisů je rozhodujícím faktorem úspěchu; vyzývá Komisi, aby pro své budoucí úkoly podle nařízení REACH provedla vhodné přípravné akce;

26.   vyzývá k intenzivnějšímu boji proti organizovanému zločinu, který by se zaměřil zejména na počítačovou kriminalitu, a naléhavě žádá Komisi, aby urychlila řešení pohromy, jakou představuje obchod s lidmi; vyzývá, aby byly stanoveny komplexní protiteroristické politiky, a naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrh, který by chránil a podporoval zájmy obětí terorismu, a aby vypracovala návrhy, které by zajistily vyšší úroveň připravenosti na biologické ohrožení;

27.   vyzývá Komisi, aby zvážila, jaká přechodná opatření je třeba zavést, aby mohly být přijaty právní předpisy v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva; zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva přizná v roce 2009 Parlamentu novou úlohu v souvislosti s politikami prostoru svobody, bezpečnosti a práva a uzavíráním mezinárodních dohod souvisejících s těmito politikami; zdůrazňuje, že z toho vyplývá, že je zapotřebí provést revizi některých právních předpisů týkajících se stávající pilířové struktury, jakož i přezkum statutu, který má Europol a Eurojust;

28.   vítá návrh Komise týkající se práv dětí a jejich ochrany; konstatuje, že strategie Komise pro politiku zohledňování rovnosti žen a mužů je velmi obecná; očekává proto, že Komise co nejdříve a podrobně vyjasní iniciativy, které hodlá zahájit v roce 2009; vyzývá Komisi, aby zajistila, že program Daphne III vstoupí v platnost včas;

Evropa jako světový partner

29.   vítá skutečnost, že v roční politické strategii byl velký význam přiznán přípravě na vstup Lisabonské smlouvy v platnost; poznamenává, že je nutné připravit se jak interně, tak i v rámci vztahů Komise s Parlamentem a Radou; zdůrazňuje, že je důležité se odpovídajícím způsobem připravit na vstup Lisabonské smlouvy v platnost, zejména pokud jde o zřízení evropského útvaru pro vnější činnost ve spolupráci s Parlamentem;

30.   zdůrazňuje význam ochrany a prosazování lidských práv a dodržování právního státu na celém světě, zejména v těch početných zemích, kde se lidská práva nedodržují;

31.   zdůrazňuje, že je důležité, aby přístupová jednání s Chorvatskem byla uzavřena co nejdříve, což by mělo být také znamením pro země v širším regionu západního Balkánu, že jejich budoucnost spočívá v EU za předpokladu, že splní nezbytné požadavky;

32.   naléhavě žádá Komisi, aby v plné míře přispěla k revizi evropské bezpečnostní strategie;

33.   vyzývá Komisi, aby podrobně sledovala úplné dodržování všech podmínek komplexního plánu pro řešení situace v Kosovu a trvala na položení základů pro mnohonárodnostní Kosovo; naléhá na Komisi, aby spolu s Radou zavedla nezbytná koordinační opatření usilující o to, aby všichni aktéři EU přítomni v Kosovu vystupovali jednotně; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím procesu stabilizace a přidružení podporovala a udržovala pokrok států západního Balkánu směřujících k budoucímu členství v EU;

34.   zdůrazňuje nezbytnost strategie EU pro Pobaltí s cílem zintenzívnit spolupráci a integraci zemí v této oblasti a vyzývá Komisi, aby předložila plán pro provádění černomořské synergie;

35.   vyzývá k přijetí dalších opatření, která by posílila evropskou politiku sousedství a její význam pro dotyčné země; poukazuje na to, že Evropská unie musí ve vztahu k těmto zemím dodržovat své závazky v oblasti demokratických hodnot a právního státu; vyzývá Komisi, aby se zasadila o to, aby politika sousedství se státy východní Evropy byla obohacena o parlamentní rozměr tím, že bude ustaveno parlamentní shromáždění EU-východní sousedé (EURO-NEST), v němž budou spolupracovat poslanci Evropského parlamentu s poslanci národních parlamentů našich východních sousedů;

36.   vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že v textu chybějí konkrétní návrhy Komise, jež by se týkaly nových způsobů uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí s cílem dosáhnout závazků do roku 2015; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že humanitární pomoc poskytovaná ze strany Evropské unie, zejména potravinová pomoc rozvojovým zemím, bude v roce 2009 zachována a pokud možno rozšířena; je přesvědčen, že obchodní prioritou Evropské unie zůstává úspěšná rozvojová agenda z Dohá, vyjadřuje však politování nad tím, že politická strategie zatím nezačala zvažovat agendu WTO navazující na Dohá; domnívá se, že nezbytnou součástí každé dohody o volném obchodu (včetně ratifikace základních úmluv mezinárodní organizace práce a jejich provádění, jakož i klíčových norem v oblasti životního prostředí) by měla být ambiciózní kapitola o udržitelném rozvoji;

Provádění, řízení a zlepšování právní úpravy

37.   potvrzuje, že v souvislosti se zlepšováním právní úpravy a nezávislým hodnocením dopadů by mělo být prioritou správné provádění a sledování právních předpisů Společenství a informace o nich; domnívá se však, že stěžejním úkolem Komise je pomáhat členským státům dosáhnout tohoto cíle; zdůrazňuje, že Parlament by měl být ve větší míře zapojen do sledování toho, jak jsou uplatňovány právní předpisy Společenství, a vyzdvihuje nutnost užší interinstitucionální spolupráce v souvislosti s postupy projednávání ve výborech;

38.   podporuje návrhy Komise zaměřené na snížení administrativní zátěže a připomíná své odhodlání dosáhnout 25 % snížení administrativní zátěže do roku 2012 a podporu tomuto cíli a naléhavě žádá konkrétní výsledky raději dříve než později; považuje to za hlavní prioritu, zejména co se týká malých a středních podniků, a za zásadní příspěvek k dosažení cílů Lisabonské strategie; připomíná, že veškeré právní předpisy musí směřovat k tomuto cíli; zdůrazňuje však, že zjednodušení, kodifikace a přepracování stávajícího acquis by však neměly probíhat na úkor politických cílů;

39.   zdůrazňuje, že má-li Evropská unie hrát konkrétní úlohu, měly by být politické priority podpořeny novými rozpočtovými prioritami;

40.   očekává, že Komise se bude věnovat kvalitě vnitrostátních prohlášení (26 členských států dodalo přehled výdajů EU, jak ukládá bod 44 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (11) a článek 53b nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (12)), aby byla použitelná pro Evropský účetní dvůr, a dále očekává, že v brzké době obdrží zprávu o kvalitě těchto přehledů a návrhy, jak jejich kvalitu zlepšit; zdůrazňuje také, že je důležité provést rozhodnutí obsažená v udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu na rok 2006, k nimž patří zejména akční plán pro strukturální fondy a sledování využití finančních prostředků EU v rámci vnějších činností;

Komunikující Evropa

41.   vyzývá Komisi, aby středobodem evropského projektu učinila občany; naléhavě žádá Komisi, aby znásobila své úsilí o vytvoření účinné komunikační politiky, a poskytla tak občanům prostředky, s jejichž pomocí mohou lépe porozumět EU, zejména v roce konání voleb do Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo právo na předložení občanské iniciativy podle Lisabonské smlouvy prováděno co nejdříve; připomíná Komisi, že se v souvislosti s návrhem nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 1049/2001 (13) o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, zavázala zajistit větší transparentnost a lepší přístup k dokumentům;

*

* *

42.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

---

(1)  Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.

(2)  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.

(3)  Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/24/ES (Úř. věst. L 81, 20.3.2008, s. 38).

(4)  Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/23/ES (Úř. věst. L 76, 19.3.2008, s. 54).

(5)  Viking (Federace pracovníků v mezinárodní dopravě a Unie finských námořníků), rozsudek ze dne 11. prosince 2007.

(6)  Laval, rozsudek ze dne 18. prosince 2007.

(7)  Rüffert, rozsudek ze dne 3. dubna 2008.

(8)  S133/08.

(9)  Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1.

(10)  Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

(11)  Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. Dohoda ve znění rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2008/29/ES (Úř. věst. L 6, 10.1.2008, s. 7).

(12)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1525/2007 (Úř. věst. L 343, 27.12.2007, s. 9).

(13)  Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/61

---

Ztroskotání lodi New Flame

P6_TA(2008)0176

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o ztroskotání lodi New Flame v zátoce u města Algeciras a jeho důsledcích

(2009/C 259 E/10)

Evropský parlament,

—	s ohledem na články 71, 80 a 251 Smlouvy o ES,

—	s ohledem na svá předchozí čtení o souborech námořních předpisů a svá usnesení o námořní bezpečnosti,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o budoucí námořní politice Evropské unie: Evropská vize pro oceány a moře (1),

—	s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že jednou z priorit právních předpisů ES je udržování bezpečného a neznečištěného prostředí v mořích a oceánech, přičemž se věnuje zvláštní pozornost Středozemnímu moři,

B.	vzhledem k tomu, že dne 12. srpna 2007 došlo v důsledku srážky ropného tankeru s dvojitým trupem a nákladní lodí New Flame u pobřeží Gibraltaru k potopení této lodi,

C.	vzhledem k tomu, že nehoda tohoto typu nemívá stejný dopad na životní prostředí jako nehody tankerů, ale přesto je pro společnost zdrojem obav,

D.	vzhledem k tomu, že pokud jde o New Flame, poskytly španělské a britské orgány a vláda Gibraltaru Evropské agentuře pro námořní bezpečnost (EMSA) informace týkající se nehody,

E.	vzhledem k tomu, že španělské plavidlo pro boj se znečištěním Don India v dotčené zátoce kotví již od 13. srpna 2007,

F.	vzhledem k tomu, že doplňování paliva v pobřežních vodách samo o sobě nepředstavuje porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a může způsobit znečištění, pouze pokud se provádí neodborně a bez ohledu na ochranu životního prostředí nebo ve špatných námořních podmínkách,

G.	vzhledem k tomu, že doplňování paliva se řídí příslušnými vnitrostátními právními předpisy, jež v této oblasti platí,

H.	vzhledem k tomu, že případné rozlomení lodi by mohlo nejen znečistit mořské dno a okolní moře, ale i poškodit nedaleká loviště ryb a cestovní ruch na pobřeží,

I.

vzhledem k tomu, že loď New Flame leží v současné době na dně moře a obsahuje téměř 42 000 tun nákladu a nejméně 27 000 tun kovového odpadu, což by mohlo mít vliv na kvalitu vody a přispět ke koncentraci těžkých kovů v této oblasti, o jejíž povaze nemá veřejnost informace, takže je obtížné určit celkový dopad na životní prostředí,

J.	vzhledem k tomu, že při srážce těchto dvou lodí nebyly žádné oběti a že nebylo zjištěno žádné vážné znečištění, ačkoli ohrožení životního prostředí nadále trvá,

K.	vzhledem k tomu, že v oblasti průlivu jsou oblasti chráněné v rámci sítě Natura 2000, jako je např. oblast ES 6120012 s významem pro Společenství, známá jako Frente Litoral del Estrecho de Gibraltar, která je každodenně vážně ovlivňována doplňováním paliva, které se zde uskutečňuje,

L.	vzhledem k tomu, že Parlament již dávno v prvním čtení přijal pozměňovací návrhy k souboru námořních předpisů, který obsahuje sedm legislativních návrhů,

1.   vyzývá Komisi, aby Parlamentu předala všechny informace poskytnuté příslušnými vnitrostátními a regionálními orgány v souvislosti s případem plavidla New Flame, zejména informace odkazující na žádost o dodatečné prostředky, jako je poskytnutí plavidel pro boj se znečištěním na základě mechanizmu civilní ochrany Společenství, zahrnujícího rovněž případy znečištění moře následkem nehody, který byl vytvořen rozhodnutím Rady 2007/779/ES, Euratom ze dne 8. listopadu 2007 (2) jehož cílem je dát k dispozici členským státům, na základě požadavku země ovlivněné ztroskotáním, lodě pro boj proti znečištění provozované pod záštitou EMSA;

2.   vítá zapojení andaluských regionálních a místních orgánů do této záležitosti v souladu s doporučeními Evropského parlamentu v oblasti námořní politiky EU, která se týkají zapojení místních a regionálních orgánů;

3.   bere na vědomí, že vláda Gibraltaru, britské a španělské orgány projevily svou ochotu spolupracovat v rámci fóra pro dialog o Gibraltaru co nejefektivněji při řešení této nehody a jejích následků pro mořské a pobřežní prostředí;

4.   vyzdvihuje rychlost a účinnost reakce EMSA následující po žádosti o pomoc ze strany španělských úřadů bezprostředně po nehodě; zdůrazňuje, že Parlament trvale prosazoval navýšení provozních i finančních prostředků této agentury a že bude v různých námořních oblastech EU k dispozici více plavidel pro případ nutné pomoci; vyzývá Komisi a Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost, aby maximálně podporovaly ochranu životního prostředí v této ohrožené oblasti v souladu s cíli stanovenými pro oblast životního prostředí v příslušných právních předpisech ES a v mezinárodních nástrojích;

5.   vyzývá Komisi, aby ve své roli „strážce smluv“ ověřila, zda příslušné orgány řádně splnily své povinnosti podle článků 2, 3, 6, 10, čl. 80 odst. 2, čl. 174 odst. 1, čl. 174 odst. 2 a čl. 175 odst. 4 Smlouvy o ES, aby zabránily neštěstí a aby v případě potřeby přijaly nezbytná právní opatření, která by z této činnosti vycházela;

6.   podporuje veškeré úsilí a opatření, která by mohly přijmout britské a španělské orgány, gibraltarská vláda, správa přístavů v Algeciras a Gibraltaru a všichni relevantní aktéři, aby byly všechny činnosti probíhající v tomto zálivu vedeny co nejzodpovědněji;

7.   zdůrazňuje, že vzhledem k znečištění, jehož původ bude ještě třeba vyjasnit, musí být všechny příslušné orgány spravující záliv Algeciras a jeho pobřeží a řídící operace na záchranu New Flame velmi obezřetné, pokud jde o oportunistické a nezákonné vyprazdňování palivových nádrží a vody z lodních výpustí;

8.   zdůrazňuje, že třetí námořní balíček, který Rada dosud projednává v prvním čtení, zatímco Parlament svůj postoj schválil již před více než rokem a je vzhledem k němu ochoten k dalšímu pokroku a k uzavření všech sedmi legislativních postupů, poskytuje EU veškeré nezbytné nástroje pro předcházení námořním nehodám a řešení jejich následků, a zvláště obsahuje opatření týkající se sledování námořní dopravy a vyšetřování nehod; zdůrazňuje, že je třeba zajistit účinnou spolupráci mezi přístavy, které spolu sousedí;

9.   žádá Komisi, aby vyzvala příslušné orgány, aby poskytly informace o obsahu nákladu lodě i plány na odstranění plavidla ze zátoky a časový harmonogram tohoto odstranění a plány na sledování nebezpečí znečištění, které by mohlo pocházet z nákladu, a aby tyto informace předala Parlamentu;

10.   naléhavě žádá Komisi, aby vyzvala členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu z roku 2001 o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy a aby zajistily prosazování právních předpisů ES v této oblasti;

11.   opět vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě co nejdříve předložila návrh s cílem zaručit, aby byla ropná paliva využívaná pro motory v nových lodích uchovávána v bezpečnějších nádržích s dvojím trupem;

12.   opět žádá o přijetí směrnice ES o zlepšení kvality námořních paliv; vítá nedávnou dohodu v rámci Mezinárodní námořní organizace o předložení legislativního návrhu v této věci do 1. ledna 2010;

13.   vybízí Komisi, aby předložila návrhy na zlepšení legislativy týkající se ochrany přeshraničních mořských oblastí, které jsou citlivé z hlediska životního prostředí, včetně intenzivnějšího (satelitního) sledování lodí;

14.   navrhuje Komisi, aby zasáhla u příslušných vnitrostátních a regionálních orgánů, za účelem dosažení dohody o protokolu o veřejné účasti v oblasti Gibraltarského průlivu a zejména v oblasti zálivu Algeciras, která by se podobala stávajícím bilaterálním a regionálním dohodám uzavřeným mezi pobřežními státy a poskytovala by vzájemnou pomoc v případě námořní nehody, při níž dojde k znečištění;

15.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské agentuře pro námořní bezpečnost, vládám a parlamentům členských států a příslušným regionálním orgánům.

---

(1)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0343.

(2)  Úř. věst. L 314, 1.12.2007, s. 9.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/64

---

Pátý summit EU a Latinské Ameriky a Karibiku v Limě

P6_TA(2008)0177

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o pátém summitu EU a Latinské Ameriky a Karibiku v Limě

(2009/C 259 E/11)

Evropský parlament,

—	s ohledem na prohlášení všech čtyř summitů hlav států a vlád Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie, které se dosud konaly v Rio de Janeiru ve dnech 28.–29. června 1999, 17.–18. května 2002 v Madridu, 28.–29. května 2004 v Guadalajaře a 12.–13. května 2006 ve Vídni,

—	s ohledem na společné prohlášení ze třinácté ministerské schůzky mezi skupinou z Ria a Evropskou unií, která se konala v Santo Domingu (Dominikánská republika) dne 20. dubna 2007,

—	s ohledem na společné prohlášení z ministerské schůzky v rámci dialogu ze San José mezi trojkou Evropské unie a ministry zemí Střední Ameriky, která se konala v Santo Domingu (Dominikánská republika) dne 19. dubna 2007,

—	s ohledem na závěrečný akt sedmnácté meziparlamentní konference EU a Latinské Ameriky, která se konala v Limě ve dnech 14.–16. června 2005,

—	s ohledem na svá usnesení ze dne 15. listopadu 2001 o globálním partnerství a společné strategii ve vztazích mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou (1) a ze dne 27. dubna 2006 o posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o obchodu a změně klimatu (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o vraždách žen v Mexiku a ve Střední Americe a úloze Evropské unie v boji proti tomuto jevu (4),

—	s ohledem na usnesení Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění ze dne 20. prosince 2007,

—	s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že dnes je více než kdy jindy třeba pokračovat v posilování biregionálního strategického partnerství, k němuž se hlásily čtyři předcházející summity hlav států a vlád Latinské Ameriky, Karibiku a EU uvedené výše,

B.	vzhledem k tomu, že ačkoli již bylo dosaženo významného pokroku, je stále třeba vyřešit mnoho záležitostí spjatých jak s politickými a bezpečnostní aspekty, tak se sociálními, obchodními a rozpočtovými aspekty uvedeného strategického partnerství,

C.

vzhledem k tomu, že strategické partnerství musí podporovat sbližování mezi společnostmi dotčených zemí, podněcovat zvyšování úrovně sociálního rozvoje, rozhodujícím způsobem napomáhat zásadnímu snižování úrovně chudoby a sociální nerovnosti v Latinské Americe, k čemuž má napomáhat hospodářský růst, k němuž v posledních letech v tomto regionu dochází, jakož i obchodní výměny, různé druhy pomoci či předávání zkušeností v oblasti sociální soudržnosti, které může zprostředkovat EU,

1.   připomíná svůj závazek podporovat činnost orgánů regionální integrace v EU a v Latinské Americe a Karibiku a podniknout veškeré kroky pro to, aby bylo na summitu v Limě, který se bude konat ve dnech 16. a 17. května 2008 dosaženo skutečného pokroku s ohledem na strategické partnerství; děkuje peruánskému a slovinskému spolupředsednictví summitu, slovinskému předsednictví EU, Komisi a Radě za jejich rozhodnou snahu v tomto směru;

Zásady a priority biregionálního strategického partnerství

2.   potvrzuje opět svou podporu biregionálního přístupu a upřednostňování biregionálního strategického partnerství, které považuje za nejlepší způsob ochrany zásad, hodnot a zájmů, které sdílejí jeho členové na obou březích Atlantiku;

3.   dále připomíná platnost politického prohlášení o sdílených hodnotách a postojích obou regionů (madridský kompromis) ze dne 17. května 2002, vydaného u příležitosti summitu, který se konal v Madridu v roce 2002, jakož i společnou podporu multilateralismu, regionální integrace a sociální soudržnosti, která byla znovu potvrzena na summitech v Guadalajaře (2004) a ve Vídni (2006);

4.   navrhuje, aby se partnerství chápalo jako globálně strategické a neomezovalo se pouze na jednorázové návrhy nebo akce, ale aby jeho hlavním cílem bylo vytvořit kolem roku 2012 evropsko-latinskoamerickou zónu globálního meziregionálního partnerství, jehož součástí bude skutečné strategické partnerství v oblasti politické, ekonomické, sociální a kulturní a společné hledání udržitelného rozvoje;

5.   doporučuje, aby politické a bezpečnostní aspekty partnerství vycházely z řádného a účinného odvětvového politického dialogu a také z Evropsko-latinskoamerické charty pro mír a bezpečnost, která na základě Charty Organizace spojených národů (OSN) umožní společně předkládat politické a strategické návrhy a návrhy v oblasti bezpečnosti;

6.   zdůrazňuje, že proto, aby obchodní a hospodářské vztahy mezi partnery byly výhodné pro obě zúčastněné strany, je důležité, aby:

—

přispívaly k diverzifikaci a modernizaci národních latinskoamerických výrobních odvětví, které dosud z velké části závisí na několika exportních výrobcích, z nichž mnohé jsou základními výrobky nebo polotovary, a poskytly alternativy, jež jsou technologicky účinné a mají pozitivní vliv na vytváření pracovních míst a růst příjmů v rodinách,

—

co nejvíce dbaly na obchodní a hospodářské hledisko, zohlednily nesourodosti hospodářství obou regionů a kladly důraz na sociální oblast a oblast životního prostředí, včetně plánů pro přechod na obnovitelné technologie vhodné pro životní prostředí, a to prostřednictvím společných meziregionálních investic a společných výrobních systémů,

—	se zvláštní důraz kladl na význam ochrany zásady právní jistoty a nutnost vytvořit pro investice vhodný a přiměřený rámec,

—	se zohledňovaly rozdíly v relativní úrovni rozvoje, což se musí odrazit ve zvláštním diferencovaném zacházení ze strany EU, a to zejména pokud jde o ekonomicky a sociálně méně rozvinuté země,

—	podporovaly latinskoamerickou integraci;

7.   podporuje agendu summitu, který se bude konat v Limě, a jeho členění na dva tematické okruhy: otázky týkající se chudoby, nerovnosti a začlenění na jedné straně a udržitelný rozvoj a s ním spojená témata životního prostředí, klimatických změn a energetiky na straně druhé;

8.   připomíná, že rychlé zahájení fungování Evropsko-latinskoamerického parlamentního shromáždění (EuroLat) po konání vrcholné schůzky ve Vídni vyžaduje s ohledem na úlohu shromáždění jakožto parlamentního orgánu strategického partnerství výrazné posílení demokratické legitimity partnerství a jeho institucionálního rámce, který sdružuje prvky diskuse, kontroly a řešení otázek strategického partnerství, jež spadají do působnosti shromáždění;

9.   doporučuje, aby summit v Limě potvrdil, že státy EU, Latinské Ameriky a Karibiku trvají na zásadách a hodnotách pluralitní a zastupitelské demokracie, na svobodě projevu a tisku, na dodržování lidských práv a odmítají jakékoliv formy diktatury nebo autoritářství;

Společné kroky k dosažení účinné mnohostrannosti

10.   zdůrazňuje výhody, které může společná podpora mnohostrannosti přinést členům evropsko-latinskoamerického partnerství, kteří společně představují více než miliardu osob, jednu třetinu členských států OSN a více než čtvrtinu světového obchodu;

11.   navrhuje, aby strategické partnerství vycházelo z realistických cílů a společných programů inspirovaných společnou volbou mnohostrannosti (Kjótský protokol, Mezinárodní trestní soud, boj proti trestu smrti a proti terorismu, základní úloha systému OSN atd.);

12.   doporučuje podnikat společné kroky ve všech oblastech a na všech fórech, v nichž jednoznačně sdílejí zásady, hodnoty a zájmy, včetně světového míru a systému bezpečnostní politiky v rámci OSN, ochrany lidských práv, politik ochrany životního prostředí, rozvoje, účasti občanské společnosti na procesu celosvětové demokratické správy věcí veřejných a reformy mezinárodního finančního systému a jeho mezinárodních finančních institucí (skupiny Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, Světové obchodní organizace);

13.   zdůrazňuje, že mnohostranný přístup je nejvhodnějším způsobem, jak čelit společným hrozbám a výzvám, které stojí před členy evropsko-latinského partnerství a jakými jsou například boj proti terorismu, obchodování s drogami, organizovaný zločin, korupce a praní peněz, obchodování s lidmi (včetně organizovaných zločineckých skupin, které zneužívají nezákonného přistěhovalectví a mají z něj prospěch), změna klimatu nebo otázky související se zabezpečením elektrické energie;

14.   opakuje své přesvědčení o tom, že boj proti terorismu je třeba vést tak, aby bylo zaručeno přísné dodržování lidských práv, občanských svobod a právního státu; požaduje bezpodmínečné a okamžité propuštění všech osob unesených v Kolumbii, zejména pak nemocných; k výše uvedenému propuštění musí dojít pouze na základě jednostranného rozhodnutí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) nebo jakékoli jiné organizace odpovědné za jejich únos nebo v případě, že tak neučiní, v kontextu dohody o naléhavé humanitární výměně;

15.   podporuje opakované rezoluce OSN a usnesení summitu EU a Latinské Ameriky a Karibiku v Limě, jakož i usnesení Parlamentu, v nichž jsou odmítána všechna opravná opatření, jako například opatření obsažená v ustanoveních exteritoriálního práva, která jsou pro svoji unilaterální a exteritoriální povahu v rozporu s mezinárodním právem, narušují obchod mezi evropskými a latinskoamerickými společníky a ohrožují společně prosazovanou mnohostrannost;

Rozhodný impuls k regionální integraci a k přijetí dohod o partnerství

16.   domnívá se, že uzavření a účinné uplatňování globálních, ambiciózních a vyvážených smluv o partnerství mezi státy EU a Latinské Ameriky a Karibiku, které by přispívaly k dodržování lidských, hospodářských a sociálních práv obyvatel, ke společnému udržitelnému rozvoji, jakož i ke snižování sociálních nerovností, a doplňovaly tak mnohostrannost WTO, je strategickým cílem v mezinárodním kontextu, který se stále více globalizuje a vyznačuje se hospodářským růstem, vznikem nových hospodářských velmocí a rostoucími světovými hrozbami, ale také vznikem vážné a hluboké hospodářské krize, která by se díky regionální integraci mohla výrazně zmírnit nebo vyřešit;

17.   proto navrhuje, aby v hospodářské a obchodní oblasti bylo vytvoření evropsko-latinskoamerické zóny globálního meziregionálního partnerství založeno na modelu slučitelném s WTO a regionální integrací, a bylo provedeno ve dvou etapách:

a)	v první fázi by měla být co nejdříve uzavřena jednání o dohodě o meziregionálním partnerství EU-Mercosur, EU-Andské společenství a EU-Střední Amerika a měly by být prohloubeny stávající dohody EU-Mexiko a EU-Chile;

b)

ve druhé fázi, jež má vyvrcholit v roce 2012, by mělo být dosaženo dohody o globálním meziregionálním partnerství, která by se stala právní a institucionální oporou, ze zeměpisného hlediska by pokrývala různé aspekty strategického partnerství a počítala by s volným pohybem osob a s biregionálním obchodem, a to prostřednictvím prohloubení dohod o integraci v Latinské Americe a Karibiku na straně jedné a procesu partnerství EU a veškerých zemí i regionálních skupin na straně druhé;

18.   navrhuje, aby summit v Limě vypracoval studii proveditelnosti a environmentální a společenské udržitelnosti dohody o globálním meziregionálním partnerství s cílem vytvořit evropsko-latinskoamerickou zónu globálního partnerství;

Agenda z Limy pro odstranění chudoby, nerovností a vyloučení

19.   žádá summit v Limě, aby do své agendy zahrnul u všech témat přijetí určitého počtu jasných, konkrétních a ověřitelných závazků, které vtisknou strategickému partnerství nový impuls a zlepší výrazným způsobem životní úroveň obyvatel na obou březích Atlantiku; doporučuje, aby se věnovala zvláštní pozornost odstraňování sociálních nerovností a začleňování skupin, které se v současné době nacházejí na okraji společnosti a mají omezené možnosti, a zejména původních obyvatel;

20.   vyzývá účastníky summitu EU a Latinské Ameriky a Karibiku, aby systematicky zahrnovali do biregionálních dohod Deklaraci práv domorodého obyvatelstva, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 13. září 2007;

21.   považuje za zcela zásadní, aby oba regiony soustavně koherentním a praktickým způsobem zahrnovaly do svých společných iniciativ a programů cíl sociální soudržnosti; prohlašuje, že strany evropsko-latinskoamerického partnerství sdílejí společný projekt solidarity, v němž tržní hospodářství a sociální soudržnost nesmí představovat protikladné prvky, nýbrž se musí vzájemně doplňovat;

22.   doporučuje, aby agenda z Limy pro odstranění chudoby, nerovností a vyloučení zahrnovala tato konkrétní opatření:

—	společné akce, jejichž cílem je dosáhnout splnění rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015, včetně hlediska rovnosti pohlaví, aby se posílila a ochránila práva a žen,

—

přizpůsobení způsobu využívání finančního nástroje EU pro rozvojovou spolupráci (5) tak, aby zohledňovalo skutečné potřeby konkrétních oblastí, přičemž velká část financí by měla být přidělena rozvíjejícím se zemím a zemím s průměrnými příjmy, pro něž mají spolupráce v oblasti technologického rozvoje, vyššího vzdělávání, inovace a hospodářská spolupráce obzvláště velký význam,

—	postupné využívání prostředků z nástroje EU pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (6), který je vyhrazen na pomoc a programy zaměřené na zlepšení správy věcí veřejných, zakládání demokratických institucí a řešení otázky lidských práv v Latinské Americe a Karibiku,

—	zahájení programů EU v oblasti odborné přípravy, vzdělávání, vědecké a technické spolupráce, kultury, zdraví a přistěhovalectví do zemí Latinské Ameriky,

—	podpora programů zaměřených na institucionální a daňové reformy,

—	vytvoření fondu biregionální solidarity,

—	navýšení vyčleněných rozpočtových prostředků tak, aby odpovídaly ambiciózním cílům;

23.   žádá strany partnerství, aby přijaly kvalitní a účinné politiky v oblasti demokratické správy, sociálních záležitostí, veřejných financí a daňové politiky s cílem zvýšit sociální soudržnost a omezit chudobu, nerovnost a vyčlenění;

24.   je toho názoru, že vzdělávání a investice do lidských zdrojů tvoří základ sociální soudržnosti, sociálního a hospodářského rozvoje a sociální mobility; znovu opakuje, že je odhodlán podpořit vytvoření „společného prostoru vyššího vzdělávání mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku“; zdůrazňuje, že jak v Latinské Americe a Karibiku, tak i v Evropě je nezbytné zajistit přístup ke vzdělání a k dalším veřejným statkům (zdravotní péče, zásobování vodou, bezpečnost);

25.   domnívá se, že je nezbytné, aby EU dala své politice rozvojové spolupráce s Latinskou Amerikou a Karibikem nový impuls, přičemž je nadále klíčovým prvkem boj proti chudobě a sociálním nerovnostem, a aby zaujala odlišný přístup podle rozdílných hospodářských a sociálních podmínek a stupně rozvoje zemí Latinské Ameriky;

26.   považuje proto za nezbytné překonat přístup k rozvojové spolupráci s Latinskou Amerikou a Karibikem, který spočívá pouze v poskytování pomoci, zaměřit pozornost na spolupráci v oblasti technologického rozvoje, vyššího vzdělávání a inovace, a využívat přitom prostředků, které byly vyčleněny k tomuto účelu v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (7);

Rozvoj modelů spolupráce v oblasti politiky přistěhovalectví

27.   navrhuje, aby summit zahájil systematický dialog mezi regiony zaměřený na přistěhovalectví, který zaručí ochranu lidských práv pracujících přistěhovalců bez ohledu na jejich situaci a rozvine a prohloubí spolupráci v oblasti volného pohybu osob mezi latinskoamerickými zeměmi původu a tranzitními zeměmi, a to za stejných globálních a vyvážených podmínek, které se nyní uplatňují u afrických zemí, zemí Středomoří a sousedních zemí na východě a jihovýchodě EU;

28.   požaduje, aby otázky týkající se nelegálního přistěhovalectví a možností legálního přistěhovalectví zaujímaly přednostní místo v tomto dialogu, zejména v případě zemí, z nichž nelegální přistěhovalci přicházejí nebo kterými projíždějí;

29.   navrhuje věnovat před rokem 2012 pozornost společným ustanovením a předpisům obecného charakteru s cílem usnadnit volný pohyb nejen zboží, služeb a kapitálu, ale také osob, aby se postupně dosáhlo co nejširšího partnerství, z něhož budou vyplývat vzájemné výhody globální povahy, které prosazuje OSN v oblasti přistěhovalectví;

30.   znovu opakuje, že je nezbytné snížit neúměrně vysoké náklady na posílání peněžních zásilek pracujících přistěhovalců a podporovat návrat těch, kteří si to přejí, pomocí programů, jež budou chránit všechna jejich práva, jejich důstojnost a zajistí jim lidské zacházení;

31.   žádá Komisi, aby vypracovala sdělení rozšiřující priority, nástroje a plány globálního přístupu k přistěhovalectví, které byly stanoveny v závěrech předsednictví Evropské rady dne 15. a 16. prosince 2005 a doplněny v závěrech předsednictví ze dne 14. a 15. prosince 2006, na země Latinské Ameriky a Karibiku;

Agenda z Limy týkající se trvale udržitelného rozvoje, zejména životního prostředí, změny klimatu a energie

32.   doporučuje, aby v rámci politických jednání probíhajících mezi EU a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku byl kladen důraz na spolupráci v otázkách změny klimatu a politiky usilující o předcházení globálnímu oteplování; připomíná, že obětí změny klimatu a zhoršující se kvality životního prostředí jsou v první řadě chudí lidé, a zejména domorodé obyvatelstvo;

33.   připomíná, že spojenectví mezi EU a Latinskou Amerikou a Karibikem je v tomto ohledu nanejvýš zásadní, máme-li na vědomí zájem obou stran na podpoře udržitelného rozvoje a zachování rovnováhy životního prostředí, za tímto účelem doporučuje vzájemnou podporu příslušných iniciativ v této oblasti na mezinárodní úrovni;

34.   vyzývá latinskoamerické partnery, aby v případech, kdy se názory na podrobnosti týkající se opatření pro boj proti změně klimatu liší (např. pokud jde o leteckou dopravu), prokázali konstruktivní přístup a nesnažili se tyto iniciativy zcela zablokovat;

35.   doporučuje evropským a latinskoamerickým partnerům, aby spolupracovali v zájmu toho, aby se ke Kjótskému protokolu připojily země, jež jsou významnými původci emisí a dosud se k tomuto protokolu nepřipojily, a aby posílili a sladili postupy v rámci jednání o mezinárodních nástrojích v oblasti globálního oteplování, a zároveň podpořili obchod s emisemi mezi oběma oblastmi;

36.   domnívá se, že je nezbytné propojit hospodářský rozvoj s trvale udržitelným rozvojem; v této souvislosti podporuje nejznevýhodněnější země při jejich dvojím úsilí o snížení škodlivých emisí a současně o urychlení pokroku a zlepšení sociálních podmínek;

37.   žádá o vytvoření společných mechanismů a posílení spolupráce v rámci mezinárodních organizací Latinské Ameriky a Karibiku (jako je např. organizace založená na smlouvě o spolupráci v Amazonské oblasti) s cílem činit rozhodnutí a financovat ochranu a udržitelný rozvoj velkých přírodních rezervací na Zemi, např. oblast Amazonie, jež se nacházejí na území několika latinskoamerických států;

38.   žádá Komisi, aby přispívala k podpoře politik v oblasti životního prostředí v zemích Latinské Ameriky a Karibiku; je toho názoru, že je třeba posilovat spolupráci i úroveň osvědčených postupů a zohlednit tyto otázky také při financování Evropskou unií i při vytváření politiky rozvojové pomoci;

39.   žádá summit v Limě, aby vypracoval společné iniciativy v oblastech jako je změna klimatu, desertifikace, energetika (zejména obnovitelné energie a biopaliva), vodní zdroje, biologická rozmanitost, lesy a nakládání s chemickými látkami na základě plánu ze dne 15. prosince 2007 přijatého při příležitosti třinácté konference OSN o změně klimatu v Bali;

40.   žádá summit v Limě, aby zařadil na pořad jednání světovou potravinovou krizi, projednal tuto otázku a navrhl možná řešení;

Posílení institucionálních mechanismů pomoci a předcházení konfliktů

41.   dále doporučuje:

a)

vytvořit evropsko-latinskoamerickou nadaci veřejno-soukromého rázu, jejímž cílem by bylo podpořit dialog mezi členy a jež by fungovala na obdobném základě jako ostatní stávající nadace pro jiné zeměpisné oblasti, např. Asie nebo Středomoří; žádá Komisi, aby za účelem uskutečnění této myšlenky předložila konkrétní návrh;

b)	vytvořit biregionální středisko pro předcházení konfliktům, které by mělo včas odhalovat příčiny možného násilí a ozbrojených konfliktů a co nejvíce zabraňovat takovým konfliktům či jejich možnému vystupňování;

c)	znovu opakuje svůj návrh vytvořit středisko pro sledování přistěhovalectví zaměřené na soustavné a podrobné sledování všech okolností souvisejících s vlnami přistěhovalců v oblasti Evropy a Latinské Ameriky;

42.   považuje za nezbytně nutné podpořit parlamentní rozměr strategického partnerství a podporuje žádost latinskoamerické strany, aby byl odpovídající počet členů Evropsko-latinskoamerického shromáždění stanoven na 150 s cílem usnadnit začlenění nedávno vytvořeného Společného parlamentního shromáždění Mercosur;

*

* *

43.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsednictví pátého summitu EU a Latinské Ameriky a Karibiku a EU, Radě a Komisi a také vládám a parlamentům členských států a zemí Latinské Ameriky a Karibiku a Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění, Latinskoamerickému parlamentu, Středoamerickému parlamentu, Andskému parlamentu a Společnému parlamentnímu shromáždění Mercosur.

---

(1)  Úř. věst. C 140 E, 13.6.2002, s. 569.

(2)  Úř. věst. C 296 E, 6.12.2006, s. 123.

(3)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0576.

(4)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0431.

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41).

(6)  Nařízení Evropského paramentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1).

(7)  Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/70

---

O situaci v Barmě

P6_TA(2008)0178

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o situaci v Barmě

(2009/C 259 E/12)

Evropský parlament,

—	s ohledem na své usnesení o situaci v Barmě ze dne 14. prosince 2006 (1) a usnesení o Barmě ze dne 21. června 2007 (2),

—	s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 19. listopadu 2007 o přijetí zpřísňujících a dodatečných restriktivních opatření vůči Barmě (3),

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 194/2008 ze dne 25. února 2008, kterým se obnovují a zpřísňují restriktivní opatření vůči Barmě/Myanmaru a zrušuje nařízení (ES) č. 817/2006 (4),

—	s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že Státní rada pro mír a rozvoj (SPDC), pod vedením generála Thana Shwea oznámila, že se referendum o nové ústavě bude konat 10. května 2008 a že volby za účasti více politických stran budou následovat v roce 2010,

B.	vzhledem k tomu, že SPDC nadále vystavuje lid Barmy hrůznému porušování lidských práv, jakým je nucená práce, pronásledování disidentů, odvody dětských vojáků a nucené přesídlování,

C.	vzhledem k tomu, že barmská vláda odmítla návrhy zvláštního vyslance OSN Ibrahima Gambariho na zajištění svobodného a spravedlivého průběhu referenda za přítomnosti mezinárodních pozorovatelů,

D.

vzhledem k tomu, že barmská vláda zahrnula do návrhu ústavy ustanovení, která zajišťují čtvrtinu míst v obou sněmovnách parlamentu armádním důstojníkům, propůjčují hlavnímu vojenskému veliteli země právo kdykoli pozastavit platnost ústavy a zabraňují kandidátům, kteří mají za manžela/manželku cizího státního příslušníka nebo dítě s cizí státní příslušností, aby se ucházeli o úřad prezidenta (což by se vztahovalo na případ zadržované vedoucí představitelky opoziční Národní ligy za demokracii (NLD) a nositelky Nobelovy ceny a Sacharovovy ceny — Aun Schan Su Ťij); vzhledem k tomu, že návrh ústavy také stanoví beztrestnost státních činitelů v případě nezákonného jednání, kterého se dopustí ve své funkci,

E.	vzhledem k tomu, že po vyhlášení referenda vydala vláda zákon č. 1/2008, který členům náboženských řádů upírá volební právo,

F.	vzhledem k tomu, že demokratická opozice nebyla zapojena do ústavního procesu,

G.	vzhledem k tomu, že se většina barmské opozice rozhodla v referendu hlasovat proti,

H.	vzhledem k tomu, že je v Barmě stále zadržováno přibližně 1 800 politických vězňů včetně Aun Schan Su Ťij,

I.	vzhledem k tomu, že barmská vláda dosud uspokojivě nevyřešila stále probíhající odvody dětí a jejich nasazení v ozbrojeném konfliktu,

J.	vzhledem k tomu, že sankce, které EU přijala proti barmské vládě, byly prozatím neúčinné,

K.	vzhledem k tomu, že barmská vláda i nadále udržuje úzké politické a hospodářské vztahy se sousedními zeměmi a sdružením ASEAN,

L.	vzhledem k tomu, že 30 % barmského obyvatelstva, tj. odhadem 15 milionů osob, žije pod hranicí chudoby,

1.   hluboce lituje skutečnosti, že referendum o ústavě postrádá jakoukoli demokratickou legitimitu, protože občanům Barmy jsou upírána veškerá základní demokratická práva, jež by jim umožnila vést otevřenou diskusi o znění ústavy, upravit je a poté se svobodně vyjádřit prostřednictvím referenda;

2.   odsuzuje skutečnost, že barmská vláda odmítla návrhy zvláštního vyslance OSN Gambariho, aby před referendem o ústavě umožnila otevřenou a široce zaměřenou kampaň; vyzývá barmskou vládu, aby jednala v dobré víře a navázala konstruktivní spolupráci se zvláštním vyslancem OSN;

3.   podporuje přechod k demokracii na základě procesu národního usmíření a třístranného dialogu mezi režimem, NLD a zástupci etnik, se zapojením široké názorové platformy;

4.   žádá, aby barmská vláda zajistila svolání nezávislé volební komise, sestavila řádný seznam k registraci voličů, zrušila dlouhodobá omezení sdělovacích prostředků, povolila svobodu sdružování, projevu a shromažďování v Barmě, odvolala nová nařízení, která kriminalizují legitimní diskusi o referendu, a umožnila přítomnost mezinárodních pozorovatelů;

5.   žádá okamžité a bezpodmínečné propuštění všech politických oponentů a více než 1 800 politických vězňů včetně Aun Schan Su Ťij, vedoucích představitelů „generace studentů roku 88“ a vedoucích představitelů Ligy šanských národností pro demokracii zatčených v roce 2005;

6.   žádá režim, aby poskytl informace o všech obětech a nezvěstných osobách ze září minulého roku, kdy došlo k zásahu proti protestům buddhistických mnichů a demokratických aktivistů, včetně informací o tom, kde se nacházejí pohřešovaní mniši a jeptišky;

7.   naléhavě vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby na mezinárodní úrovni při každé příležitosti upozorňovaly na pokračující a trvalé zneužívání dětí v Barmě, zejména formou využívání dětských vojáků; rozhodně odsuzuje odvody dětských vojáků v Barmě a vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v Barmě v tomto ohledu důkladně prošetřila;

8.   bere na vědomí, že Čína nedávno ratifikovala Opční protokol OSN k Úmluvě o právech dítěte, který se týká zapojování dětí do ozbrojených konfliktů; upozorňuje na odsouzeníhodné porušování těchto ustanovení ze strany barmské vojenské junty a naléhá na Čínu, aby přijala v této věci příslušná opatření;

9.   podporuje diplomatické zapojení generálního tajemníka OSN i úsilí pana Gambariho o jednání s barmskými orgány; vyzývá EU a členské státy, aby úzce spolupracovaly se zvláštním vyslancem OSN, a zajistily tak soudržnost, pokud jde o zapojení mezinárodního společenství v Barmě;

10.   podporuje úsilí zvláštního vyslance EU v Barmě Piera Fassina o podporu dialogu se zeměmi sdružení ASEAN; naléhavě vyzývá sdružení ASEAN, aby vyvinulo značný tlak na barmské orgány s cílem dosáhnout demokratických změn;

11.   naléhavě žádá Radu, aby obnovila a rozšířila cílené sankce a zaměřila se přitom na omezení přístupu k mezinárodním bankovním službám pro podniky, sdružení a společnosti, jejichž vlastníkem jsou vojenské subjekty a které jsou úzce propojeny s vojenskými strukturami, nebo z jejichž výnosů mají tyto struktury zisk, a dále, pokud jde o některé generály a jejich nejbližší rodinné příslušníky, na omezení přístupu k individuálnímu podnikání, zdravotní péči, nakupování a vzdělávání v zahraničí pro jejich děti; naléhavě vyzývá Radu, aby vybraným osobám komplexně a jednoznačně zabránila v provádění všech finančních transakcí, zprostředkovávaných clearingovými bankami nebo jinak využívajících finanční služby spadající do pravomoci EU;

12.   vyzývá Radu, aby zajistila účinné uplatňování cílených sankcí, aby odpovídajícím způsobem prověřila subjekty, na něž by bylo vhodné sankce uvalit, aby umožnila přezkoumání rozhodnutí a průběžnou kontrolu a aby zajistila, že jsou přijatá opatření prováděna;

13.   vyzývá Radu, aby sankce nadále přezkoumávala podle zvláštních kritérií pro oblast lidských práv, jež by měla zahrnovat: propuštění politických vězňů a všech dalších osob svévolně zadržovaných za uplatňování základních lidských práv na svobodu projevu, sdružování a shromažďování; přesný oficiální přehled počtu osob zabitých, zatčených a zadržených bezpečnostními složkami v místě, kde k němu došlo, a jejich stavu, a to včetně údajů týkajících se nedávných zásahů těchto složek; zastavení vojenských útoků na civilisty a přechod k demokracii; vyzývá dále Radu, aby uvážila další cílené sankce, jako např. úplný zákaz nových investic, zákaz poskytování pojistných služeb pro investice v Barmě a embargo na obchod klíčovými komoditami, které představují pro vojenskou vládu významný příjem;

14.   vyzývá zároveň EU a širší mezinárodní společenství, aby předložily pobídky k reformám, které by vyvážily hrozbu nebo uvalení sankcí a vojenské vedení by pozitivně motivovaly ke změně;

15.   konstatuje, že embargo EU na vývoz zbraní do Barmy je neúčinné, protože vojenská vláda nakupuje vojenský materiál v Číně, Rusku a Indii; naléhavě tedy vyzývá EU, aby se aktivně zasazovala za celosvětové embargo na vývoz zbraní do Barmy;

16.   vyzývá mezinárodní společenství, vlády západních států a aktivistické skupiny, aby zvýšily objem své humanitární práce, a to zejména prostřednictvím stávajících programů v oblasti zdravotní péče, aby zahájily nové a rozsáhleji koncipované programy na podporu základního vzdělávání, do nichž by byly zahrnuty i vnitřně vysídlené osoby a další osoby zdržující se v oblastech konfliktu, především podél hranice s Thajskem; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby navýšila rozpočet určený pro humanitární pomoc pro Barmu v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) (v současné době 32 milionů EUR na období 2007–2010) a investovala více prostředků do přeshraniční humanitární pomoci pro vnitřně vysídlené osoby;

17.   vyzývá Komisi, aby vytvořila a rozšířila programy pomoci zaměřené na posílení postavení těch skupin osob, které nemají volební právo, a to včetně žen a příslušníků etnických a náboženských menšin, a na zmírnění politických, etnických, náboženských a jiných rozdílů;

18.   vyzývá Komisi, aby zvýšila podporu pro Barmánce žijící mimo Barmu, a to prostřednictvím programu pro vykořeněné osoby v rámci DCI, a aby prozkoumala další možnosti poskytnutí pomoci;

19.   zdůrazňuje, že v zájmu účinnějšího boje s riziky korupce je zapotřebí poskytovanou pomoc skloubit s kritérii a harmonogramy;

20.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládám a parlamentům členských států sdružení ASEAN, barmské Národní lize pro demokracii, barmské Státní radě pro mír a rozvoj, vládě Čínské lidové republiky, vládě a parlamentu Indie, vládě Ruska a generálnímu tajemníkovi OSN.

---

(1)  Úř. věst. C 317 E, 23.12.2006, s. 902.

(2)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0290.

(3)  Viz společný postoj Rady 2007/750/SZBP ze dne 19 listopadu 2007, kterým se mění společný postoj 2006/318/SZBP, kterým se obnovují restriktivní opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 308, 24.11.2007, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 66, 10.3.2008, s. 1.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/73

---

Biologická rozmanitost a bezpečnost

P6_TA(2008)0179

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o přípravě na zasedání COP/MOP o biologické rozmanitosti a biologické bezpečnosti v německém Bonnu

(2009/C 259 E/13)

Evropský parlament,

—	ohledem na 9. konferenci smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD), která se bude konat ve dnech 19.–30. května 2008 v německém Bonnu,

—	s ohledem na 4. schůzku smluvních stran (MOP4) Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti (BSP), která se bude konat ve dnech 12.–16. května 2008 v německém Bonnu,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o zastavení snižování biologické rozmanitosti do roku 2010 (1),

—	s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že CBD je nejvýznamnější globální dohodou o ochraně biologické rozmanitosti, zaměřující se na zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů, které plynou z využívání genetických zdrojů, a vzhledem k tomu, že ji podepsalo 190 smluvních stran, včetně 27 členských států a Evropského společenství,

B.	vzhledem k tomu, že se smluvní strany CBD zavázaly významně snížit míru úbytku biologické rozmanitosti do roku 2010 a zřídit celosvětovou síť chráněných území na souši do roku 2010 a na moři do roku 2012,

C.	vzhledem k tomu, že důvěryhodnost CBD bude záviset na možnosti splnění těchto cílů,

D.

vzhledem k tomu, že důvěryhodnost Evropské unie v kontextu CBD snižuje nedostatečné provádění interních právních předpisů a politik týkajících se biologické rozmanitosti, např. směrnice o ptácích (2) a směrnice o stanovištích (3), nedostatečné praktické úsilí o splnění závazku, že do roku 2010 bude na jejím území zastaveno snižování biologické rozmanitosti, neochota EU zahájit jednání založené na textech a zabývající se právně závaznými nástroji režimu sdílení přístupu a výhod i její neochota poskytnout nové a dodatečné finanční prostředky určené k provádění CBD v rozvojových zemích,

E.	vzhledem k tomu, že úbytek biologické rozmanitosti lesů, míra odlesňování a klimatické problémy mají takový rozsah, že na přijetí závažných opatření k řešení problému odlesňování a zhoršování stavu lesů nelze čekat až na období po roce 2012,

F.	vzhledem k tomu, že je zapotřebí zaplnit mezery v pracovních programech CBD,

G.

vzhledem k tomu, že poslední konference smluvních stran CBD znamenala pokrok na cestě k posílení úlohy zástupců původního obyvatelstva a místních komunit v dalších jednáních o režimu sdílení přístupu a výhod a jejich právu stanovit priority na svých územích, jak je uvedeno v Deklaraci OSN z roku 2007 o právech původního obyvatel,

H.	vzhledem k tomu, že poslední konference smluvních stran CBD vyzvala smluvní strany, aby ještě více usilovaly o zlepšení vymahatelnosti práva v odvětví lesnictví a řešily související otázky v oblasti obchodu,

I.	vzhledem k tomu, že poslední schůzka smluvních stran CBD znovu potvrdila uplatňování obezřetného přístupu k používání technologií omezujících používání charakteristických genetických rysů (GURT), a doporučuje, aby nebyly povolovány polní pokusy a obchodní využití těchto technologií,

J.	vzhledem k tomu, že změna klimatu ještě více ztíží situaci, pokud jde o biologickou rozmanitost v celosvětovém měřítku, což povede ke zhoršování stavu ekosystému a zániku druhů a nepřímo se odrazí i na lidském rozvoji a vymycování chudoby,

K.	vzhledem k tomu, že podle odhadů je přibližně 20 % celkových emisí uhlíku zapříčiněno odlesňováním a zhoršováním stavu lesů,

L.

vzhledem k tomu, že CBD a Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) poskytují mezinárodní právní rámec pro ochranu mořského prostředí jako celku; vzhledem k tomu, že dosud neexistuje obecná právně závazná dohoda, která by zajistila, že stávající závazky jsou soustavně uplatňovány ve všech oblastech moří, včetně mezinárodních vod na otevřeném moři,

M.	vzhledem k tomu, že klíčovou úlohou CBD je podpora činnosti Valného shromáždění OSN (UNGA) zaměřené na mořské chráněné oblasti nespadající do vnitrostátní jurisdikce, a to poskytováním vědeckých a případně i technických informací a poradenství v oblasti biologické rozmanitosti moří,

1.   je hluboce znepokojen pokračujícím úbytkem biologické rozmanitosti a stále se zvětšující ekologickou stopou EU, jež rozšiřuje svůj dopad na biologickou rozmanitost daleko za hranice Evropské unie;

2.   vyzývá Komisi a členské státy, aby se ujaly vedoucí role a prokázaly své přesvědčení tím, že se dohodnou na konkrétních opatřeních na ochranu biologické rozmanitosti a budou těmto opatřením napomáhat, a to jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni;

3.   vyzývá členské státy, Komisi a ostatní smluvní strany CBD k vytvoření mezinárodního vědeckého panelu o biologické rozmanitosti, který by konferenci poskytoval poradenství, a k zahájení komplexního celosvětového mapovaní oblastí, které mají z hlediska zachování biologické rozmanitosti vysokou hodnotu;

4.   uznává, že evropská síť chráněných území Natura 2000 se stala přínosem a základním kamenem úsilí EU o splnění mezinárodních i interních závazků v oblasti biologické rozmanitosti a velkým přínosem pro celosvětovou síť chráněných území; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily úplné provádění směrnic o ptácích a o stanovištích a důrazně se staví proti jakýmkoli pokusům snížit úroveň ochrany, kterou poskytují tyto směrnice;

5.   domnívá se, že diskuse v souvislosti s rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) o snížení emisí skleníkových plynů, jejichž zdrojem je odlesňování a zhoršování stavu lesů v rozvojových zemích, musí vycházet z informací CBD a musí zajistit soulad s cíli CBD a s cílem zachovat biologickou rozmanitost lesů;

6.   dále vyzývá k výraznějšímu úsilí o zlepšení součinnosti CBD, Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD) a UNFCCC v oblasti zmírňování změn klimatu a přizpůsobování se těmto změnám;

7.   naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby:

—	zajistily, že rozhodnutí 9. konference smluvních stran budou zaměřena na provádění programu CBD pro chráněná území, na posílení snah o dosažení cílů stanovených do roku 2010 a zejména pracovního programu CBD týkajícího se biologické rozmanitosti lesů,

—	finančně podpořily iniciativu LifeWeb, jejímž cílem je vyrovnat dobrovolné příspěvky smluvních stran ke stanovení a správě chráněných oblastí s dobrovolnými příspěvky od dárců v rámci přiděleného a společného financování,

—

hrály vedoucí roli při jednáních, jejichž cílem je přijmout spravedlivý, právně závazný mezinárodní režim sdílení přístupu a výhod, pokud jde o genetické zdroje; za zásadní otázku považuje, aby 9. konference smluvních stran dosáhla pokroku při stanovování hlavních aspektů mezinárodního režimu sdílení přístupu a výhod, a aby Komise a členské státy zajistily naprostý soulad s vnitrostátními právními předpisy v poskytovatelských zemích, a tím účinná opatření proti biopirátství,

—	prohloubily součinnost a propojení mezi UNFCCC a CBD s cílem co nejvíce využít společných výhod, pokud jde o zmírňování změny klimatu, ochranu biologické rozmanitosti a udržitelný lidský rozvoj,

—	vzaly v úvahu, že dosažení cíle zachování biologické rozmanitosti a jejího udržitelného využívání by mělo být jednou z hlavních priorit 9. konference smluvních stran,

—	zajistily, že efektivní správa a financování chráněných území a jejich sítě budou uznány jako absolutní nutnost, a aby přijaly inovativní a definitivní finanční mechanismy, neboť tyto mechanismy se podílejí na zachování biologické rozmanitosti a jejím udržitelném využívání,

—

provedly v rámci EU posouzení dopadu sucha a nedostatku vody zapříčiněného změnou klimatu a jejich dopadu na přírodní stanoviště volně žijících zvířat, se zvláštním zaměřením na ta pásma, kde hnízdí stěhovaví ptáci, a podporovaly mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany stěhovavých ptáků a sezónních mokřadů, které jim poskytují vodu a potravu,

—

zajistily, aby 9. konference smluvních stran vyzvala strany k zahájení diskuse, která by směřovala k dohodě o společných zásadách a kritériích pro dobrou správu lesního hospodářství, přičemž by tyto strany vycházely z pokroku, jehož už bylo dosaženo v různých regionálních postupech v rámci akčního plánu na vymahatelnost práva, správu a obchod v odvětví lesnictví FLEG/T, a z Amazonské smlouvy,

—

zajistily, aby 9. konference smluvních stran vyslovila souhlas s tím, že smluvní strany zahájí diskuse, jejichž cílem bude dosažení dohody o celosvětovém mechanismu regulace těžby dřeva a obchodu s ním za účelem potírání nezákonné těžby dřeva a podpory udržitelného využívání lesních zdrojů, a aby 9. konference smluvních stran vyzvala smluvní strany k přijetí takových vnitrostátních právních předpisů, které zabraňují prodeji dřeva vytěženého nelegálním nebo destruktivním způsobem – a výrobků z takového dřeva – na trhu,

—

zajistily, aby 9. konference smluvních stran vydala doporučení, aby smluvní strany pokračovaly v začleňování hledisek biologické rozmanitosti lesů v rámci dopadů změny klimatu – a činností v reakci na ně – do národních strategií a akčních plánů pro biologickou rozmanitost (NBSAP) a do národních programů lesního hospodaření a jiných strategií týkajících se lesního hospodářství, a rovněž do podpůrných výzkumných programů zaměřených na lepší pochopení dopadů změny klimatu na biologickou rozmanitost lesů,

—	zajistily urychlené uplatňování stávajících závazků, pokud jde o lepší zachování biologické rozmanitosti moří a její udržitelné řízení, s cílem chránit biologickou rozmanitost moří před destruktivními metodami,

—

zajistily, aby 9. konference smluvních stran přijala navrhovaný soubor vědeckých kritérií pro identifikaci těch mořských oblastí, které je potřeba chránit, a reprezentativních sítí mořských chráněných oblastí, jak to doporučil odborný seminář o ekologických kritériích a systémech biogeografické klasifikace pro mořské oblasti, které je potřeba chránit,

—

zajistily, aby 9. konference smluvních stran vydala doporučení, aby smluvní strany usilovaly – pokud jde o biologickou rozmanitost moří v oblastech nespadajících do vnitrostátní jurisdikce – o přístup založený na integrovaném řízení, s cílem uplatňovat dohodnutá kritéria a rozšířit vnitrostátní a regionální sítě mořských chráněných oblastí do mezinárodních vod, jež nespadají do vnitrostátní jurisdikce,

—	podnítily státy k zahájení jednání o prováděcí dohodě k úmluvě UNCLOS s cílem chránit biologickou rozmanitost moří v oblastech nespadajících do vnitrostátní jurisdikce a zajistit tak v dlouhodobé perspektivě integrované řízení,

—	zajistily, aby 9. konference smluvních stran přijala konečné rozhodnutí ve věci zákazu destruktivních technologií a dosáhly dohody o moratoriu na jejich pronikání do životního prostředí, včetně polních pokusů, a obchodního využití geneticky modifikovaných stromů,

—	zajistily, aby 9. konference smluvních stran poskytla časově neomezené neformální pracovní skupině ad hoc při UNGA doporučení týkající se biologické rozmanitosti moří a pobřeží, která jsou výsledkem výše uvedeného odborného semináře,

—	na schůzce smluvních stran Cartagenského protokolu hrály hlavní roli s cílem zajistit právně závazný povinný režim se širokou působností,

—	zajistily, aby s. 9. konference smluvních stran bezodkladně věnovala negativním dopadům výroby biomasy k energetickým účelům, zejména výroby agropaliv, na biologickou rozmanitost a na původní a místní komunity,

—	podporovaly úplné provádění hlavních zásad CBD pro invazivní nepůvodní druhy a v tomto ohledu přijaly právní předpisy EU, které by zajistily, aby hrozby, jež pro přírodní stanoviště a živočišné druhy v EU představují invazivní nepůvodní druhy, byly řešeny komplexně,

—

podporovaly provádění pracovního programu pro chráněná území, zejména jeho cíl 2.2, který usiluje o zlepšení a zajištění účasti původních obyvatel a místních komunit a příslušných zúčastněných stran na určování a správě chráněných oblastí, včetně podpory informovanosti o opatřeních zaměřených na zmírňování dopadu a přizpůsobování se změně klimatu a zlepšení spolupráce mezi správními orgány a vlastníky půdy,

—	podněcovaly a podporovaly systémy certifikace se zaměřením na udržitelné lesní hospodářství a další plodiny, včetně biopaliv a vysazování stromů v oblastech chovu skotu;

8.   vítá iniciativu přijatou v rámci 9. konference smluvních stran k zahájení dialogu na vysoké úrovni s poslanci a vyjadřuje podporu zapojení poslanců, jako významné skupiny, do účinného provádění tří cílů konference;

9.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům smluvních stran CBD.

---

(1)  Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 117.

(2)  Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/105/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 368).

(3)  Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/105/ES.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/77

---

Reforma Světové obchodní organizace

P6_TA(2008)0180

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o reformě Světové obchodní organizace (2007/2184(INI))

(2009/C 259 E/14)

Evropský parlament,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 15. prosince 1999 o třetí ministerské konferenci WTO v Seattlu (1), ze dne 25. října 2001 o otevřenosti a demokracii v mezinárodním obchodě (2), ze dne 13. prosince 2001 o zasedání WTO v Kataru (3), ze dne 25. září 2003 o páté ministerské konferenci WTO v Cancúnu (4), ze dne 12. května 2005 o hodnocení jednacího kola v Dohá po rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004 (5), ze dne 1. prosince 2005 o přípravách na šestou ministerskou konferenci WTO v Hongkongu (6), a ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu (7),

—	s ohledem na závěrečná prohlášení ze zasedání Parlamentní konference o Světové obchodní organizaci (WTO) přijatá v Ženevě dne 18. února 2003, v Cancúnu dne 12. září 2003, v Bruselu dne 26. listopadu 2004, v Hongkongu dne 15. prosince 2005 a v Ženevě dne 2. prosince 2006,

—	s ohledem na Marrákešskou dohodu o zřízení Světové obchodní organizace,

—	s ohledem na prohlášení z ministerské konference WTO přijatá v Dohá dne 14. listopadu 2001 a v Hongkongu dne 18. prosince 2005,

—	s ohledem na zprávu o budoucnosti WTO vypracovanou v lednu 2005 poradním výborem v čele s Peterem Sutherlandem (8),

—	s ohledem na výroční zprávu o obchodu WTO z roku 2004,

—	s ohledem na bod 56 prohlášení z Hongkongu o nezbytných opatřeních k zajištění plného zapojení klíčových agentur OSN, včetně Mezinárodní organizace práce, do postupů WTO a do probíhajících jednání a k zajištění pomoci v těchto postupech a jednáních,

—	s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro rozvoj a Hospodářského a měnového výboru (A6-0104/2008),

A.	vzhledem k tomu, že WTO hraje klíčovou úlohu na poli mnohostranných organizací, které přispívají k mezinárodní hospodářské správě, k lepšímu řízení globalizace a spravedlivějšímu rozdělování jejích přínosů a které musí společně usilovat o splnění cílů tisíciletí v oblasti udržitelného rozvoje,

B.	vzhledem k tomu, že současné kolo jednání WTO bylo zahájeno v Dohá (Katar) v roce 2001, bylo oficiálně nazváno „rozvojovou agendou z Dohá“, což zdůraznilo skutečnost, že napomáhat rozvojovým a chudým zemím lépe těžit z liberalizace trhu je prioritou,

C.	vzhledem k tomu, že EU přikládá prvořadou důležitost udržení pokroku, jehož bylo ve mnohostranném obchodním systému již dosaženo, a i nadále aktivně usiluje o úspěšné ukončení jednacího kola z Dohá,

D.	vzhledem k tomu, že i přes problémy při vyjednáváních nadále přetrvávají snahy o úspěšné ukončení tohoto jednacího kola a tyto snahy je třeba podporovat,

E.	vzhledem k tomu, že různá dvoustranná a regionální obchodní vyjednávání, která EU nedávno zahájila s různými partnery po celém světě, představují doplnění, a nikoli alternativu k ukončení jednacího kola z Dohá,

F.	vzhledem k tomu, že je třeba se odpoutat od momentálních obav ohledně ukončení tohoto jednacího kola a od kritiky různých postojů k různým diskutovaným tématům a již nyní se připravovat na dobu po ukončení jednacího kola z Dohá,

G.

vzhledem k tomu, že již v roce 2004 provedl poradní výbor pod vedením Petera Sutherlanda důležitý rozbor budoucnosti WTO a institucionálních problémů, se kterými se tato organizace potýká; vzhledem k tomu, že však doporučení uvedená ve zprávě, kterou tento poradní výbor předal generálnímu řediteli WTO v lednu 2005, nevedla k žádným konkrétním krokům,

H.	vzhledem k tomu, že je v současnosti nezbytné neprodleně znovu zahájit diskusi a zásadně přehodnotit několik aspektů fungování WTO s cílem zvýšit jak její efektivitu, tak i legitimitu,

I.	vzhledem k tomu, že institucionální diskuse ve WTO, kterou požaduje Evropský parlament, není nijak v rozporu s pokračováním a případným ukončením jednacího kola z Dohá,

1.   znovu vyzývá všechny zúčastněné strany, především rozvíjející se země, aby se zachovaly pružně, odblokovaly jednací kolo z Dohá a dospěly k úplné a vyvážené dohodě, která by přispěla jak k oživení mezinárodního obchodu a světového růstu, tak k rozvoji méně rozvinutých zemí planety;

2.   domnívá se také, že je více než kdy jindy nutné vrátit se k diskusi o rozhodovacím procesu, mandátu, fungování a budoucnosti WTO s ohledem na možnou reformu této organizace;

3.   vyzývá Komisi, aby co nejdříve v Ženevě předložila významnou iniciativu, která by tuto diskusi opět otevřela; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti navázala neformální kontakty s dalšími členy WTO, kteří by takovou iniciativu mohli podpořit, a s generálním ředitelem této organizace a aby do konce roku 2008 podala zprávu o výsledku těchto konzultací;

4.   vítá významnou reformu WTO a opět upozorňuje na význam obchodu jako účinného nástroje pro rozvoj a pro snižování chudoby; zdůrazňuje význam „multilateralismu“ jako mechanismu podpory volného a spravedlivého obchodu a pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí Organizace spojených národů;

5.   je přesvědčen, že silná WTO a mezinárodní obchodní systém založený na pravidlech poskytují rozvojovým zemím příležitost vymýtit chudobu; vyjadřuje své politování nad tím, že omezené množství zdrojů staví rozvojové země do nevýhodné pozice při jednáních; zdůrazňuje, že EU by měla podpořit posílení sekretariátu WTO a navýšení zdrojů určených pro technickou podporu, zejména pro rozvojové členské země WTO, aby mohly řešit své konkrétní problémy;

6.   poukazuje na to, že WTO je jedinou celosvětovou organizací s pravomocí stanovovat pravidla, jež nepatří k organizacím zastřešeným OSN, a že se tudíž omezuje na prostou obchodní politiku; vyzývá Komisi, aby tento strukturální problém v agendě reformy WTO upřednostňovala;

7.   domnívá se, že navrhované změny by se měly především týkat samotných cílů mnohostranného obchodního systému, přičemž by měly být zohledněny vzájemná spolupráce a soulad s činnostmi ostatních mezinárodních organizací; domnívá se, že je především třeba posílit koordinaci činností WTO a činnostmi MOP, Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP), Světové zdravotnické organizace (WHO), konference Organizace spojených národů o obchodu a rozvoji a Kjótského protokolu s ohledem na obnovitelné zdroje energie, a zaručit tak větší soudržnost rozhodovacího procesu těchto organizací; domnívá se, že by MOP měl být v této souvislosti přiznán status pozorovatele a že by bylo vhodné vytvořit výbor pro „obchod a důstojnou práci“ podle vzoru výboru pro „obchod a životní prostředí“;

8.   žádá o důkladné zvážení problematiky lepšího zohlednění neobchodních otázek, které spadají do oblasti působnosti pravidel WTO, ve snaze umožnit členům pokračovat v plnění legitimních politických cílů, se současným zachováním přístupu na trh; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by úsilí o přijetí mezinárodních norem mělo být výrazně podporováno EU a že by měla být rozvojovým státům poskytnuta pomoc nezbytná pro plnění těchto norem;

9.   požaduje, aby bylo v rámci OSN ve spojení s WTO posouzeno založení nových vztahů mezi mnohostrannými organizacemi, aby byla zachována soudržnost jejich opatření a různých mezinárodních dohod a úmluv s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby;

10.   domnívá se, že nejnáročnějším požadavkem pro dosažení souladu mezi systémem OSN a WTO bude nutnost, aby WTO zajistila, aby obchodní pravidla plně respektovala lidská práva a sociální a environmentální normy;

11.   podporuje přístup založený na pobídkách, pokud jde o dodržování environmentálních a sociálních norem členy WTO, avšak zároveň žádá o posouzení opatření pro řešení sociálního a environmentálního dumpingu, která by byla v souladu s WTO;

12.   podporuje analýzu sociálních a environmentálních otázek a otázek rovnosti žen a mužů, včetně zaměstnanosti, práv pracovníků a souvisejících ustanovení při budoucí revizi mechanismu přezkumu obchodní politiky členských států WTO;

13.   vyzývá účastníky diskuse, aby se zamysleli nad omezeními přístupu, podle nějž obchodní vyjednávání probíhají v podobě dlouhotrvajících „jednacích kol“, během nichž se všichni členové WTO účastní diskuse o široké škále témat na základě zásady „jednotného závazku“; uznává historický přínos tohoto přístupu při zavádění a rozvoji mnohostranného obchodního systému a pro umožnění postupné liberalizace a vzájemných i vzájemně prospěšných závazků; domnívá se nicméně, že v oblastech, ve kterých bylo dosaženo dostatečného pokroku (jako je tomu například v současné době v oblasti usnadnění obchodu), by se mohly v budoucnu využívat jiné, pružnější a účinnější metody;

14.   domnívá se, že institucionální strukturu WTO by bylo možné zdokonalit, pokud by se lépe rozlišovaly činnosti spojené s vyjednáváním nových pravidel a nových závazků od činností spojených s uplatňováním stávajících dohod; zdůrazňuje důležitost posledně uvedeného druhu činností, na které by se v žádném případě nemělo zapomínat, pokud jde o zdroje a politickou pozornost ze strany členských států WTO;

15.   navrhuje, aby se pravidelně přehodnocovala opodstatněnost a použitelnost platných mnohostranných obchodních pravidel s cílem dosáhnout jejich případného přizpůsobení;

16.   vyzývá k novému definování úlohy a podoby ministerské konference; konstatuje, že členové WTO mají tendenci upřednostňovat neformálnější způsoby koordinace a rozhodování na této úrovni, a konstatuje, že v roce 2007 neproběhlo žádné setkání ministerské konference, ačkoli frekvence těchto setkání je výslovně stanovena v Marrákešské dohodě; vyzývá členské státy WTO, aby se z tohoto vývoje poučily;

17.   upozorňuje na důležitost parlamentní dimenze WTO pro posílení demokratické legitimity a pro transparentnost jednání WTO; zdůrazňuje, že parlamentní konference o WTO pořádaná společně Evropským parlamentem a Meziparlamentní unií sehrála důležitou úlohu a že její činnost by mohla být dále posílena;

18.   připomíná, že poslanci jakožto zvolení zástupci občanů hrají důležitou úlohu v obchodních jednáních, a zejména v jednáních WTO;

19.   zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že demokratická odpovědnost a legitimita WTO jsou nedostatečné, je třeba vytvořit parlamentní shromáždění WTO s konzultativními pravomocemi, a vítá jakoukoli reformu, která posílí vazby poslanců na WTO;

20.   žádá členy WTO, aby poskytli dostatečnou podporu svým poslancům v účasti na rozvoji parlamentní dimenze WTO; naléhavé žádá Komisi, aby se v tomto smyslu ujala iniciativy ve WTO; zdůrazňuje, že dokud WTO nepřevezme tuto odpovědnost, bude parlamentní dimenzi WTO zajišťovat parlamentní konference o WTO pořádaná společně Evropským parlamentem a Meziparlamentní unií;

21.   žádá zavedení demokratičtějšího systému rozhodování ve WTO, jenž zohlední názory všech členských států, což zahrnuje země na různých stupních vývoje;

22.   nepovažuje za realistické ani žádoucí, aby se zpochybňoval princip konsenzu v rozhodovacím procesu WTO, neboť tento princip na rozdíl od většinového (nebo váženého) hlasování zajišťuje rovnost všech členů; je však toho názoru, že by bylo možno prostudovat různá řešení, jak v jednotlivých případech dosažení takového konsenzu usnadnit;

23.   uznává návrhy učiněné ve výše uvedené Sutherlandově zprávě ohledně mnohostranného přístupu s dohodami o začlenění („opt-in“) či vyčlenění („opt-out“) v případech, kdy nelze dosáhnou shody; zároveň však opět zdůrazňuje svůj závazek podporovat „multilateralismus“ a varuje, že není jisté, zda mnohostranný přístup prospěje rozvojovým zemím, a že by mohl dále prohloubit propast mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi;

24.   v rámci WTO si všímá stále většího počtu neformálních skupin sdružujících určitý počet členských států s určitými společnými zájmy, ať už v rámci nějakého odvětví či regionu, a také často užitečné úlohy, kterou tyto skupiny sehrávají při formování stanovisek a dosahování kompromisů; vyzývá členy WTO, aby se zamyslely nad možností, jak lépe řídit vytváření a fungování takových skupin v zájmu větší transparentnosti a účinnosti a jak jim poskytnout prostředky nezbytné k jejich činnosti;

25.   připomíná, že při jakékoli reformě mnohostranného systému obchodu je třeba zohlednit rovnou a skutečnou účast všech členských států, včetně nejméně rozvinutých zemí;

26.   považuje za zásadní posílit aktivní účast rozvojových zemí tak, aby se cítily plně zastoupeny v procesu vyjednávání a dokázaly identifikovat, vyjádřit a hájit vlastní obchodní zájmy, například tím, že bude zaveden systém zastoupení prostřednictvím koalic spíše než prostřednictvím pevně stanovené skupiny zemí a tím, že budou vyčleněny dostatečné prostředky na rozvoj znalostí a technických kapacit těchto zemí; zdůrazňuje, že přiměřené prostředky jsou nezbytné také k tomu, aby mohly rozvojové země účinně provádět pravidla WTO a přizpůsobit se reformám a tím se i lépe začlenit do systému světového obchodu;

27.   naléhavě žádá, aby bylo vynaloženo úsilí na podporu účasti a zastoupení rozvojových zemí ve výkonných radách a na posílení jejich vnitřních systémů předkládání zpráv, transparentnosti a řádné správy;

28.   vítá návrh výše zmíněné Sutherlandovy zprávy začlenit režimy financování technické pomoci jako právo vyplývající pro nejméně rozvinuté země ze smlouvy, což těmto zemím umožní smysluplně se účastnit mnohostranného systému obchodu; zdůrazňuje klíčový význam budování kapacit rozvojových zemí pro to, aby se posílila jejich schopnost vyjednávat, vymezovat své potřeby a strategie a plnit své závazky v rámci WTO;

29.   je toho názoru, že by bylo vhodné zabývat se podrobněji stále se vracející otázkou vytvoření určité „užší rady“ nebo „řídícího výboru“ WTO, který by připravoval a usnadňoval rozhodnutí na základě konsenzu na úrovni Generální rady; klade si však otázku, jak by mohlo být dosaženo zastoupení na individuálním základě, a zdůrazňuje, že u takového orgánu je třeba klást přísné požadavky na odpovědnost vůči všem členům WTO a na vnitřní transparentnost;

30.   zdůrazňuje, že úloha sekretariátu WTO je klíčová, a domnívá se, že je důležité, aby měly v sekretariátu poměrné zastoupení úředníci rozvinutých i rozvojových zemí, a sekretariát tak mohl účinněji plnit svůj mandát;

31.   přeje si důkladné přezkoumání role sekretariátu WTO a jeho generálního ředitele; má pochybnosti o limitech příliš striktního používání principu řízení systému vládami členů WTO (koncepce tzv. „member driven organisation“); považuje za nezbytné posílit finanční a lidské prostředky a zdroje sekretariátu WTO; připomíná však, že přiznání pravomoci iniciativy orgánům WTO ve snaze prosazovat „kolektivní“ zájem nastoluje otázky demokratické legitimity, odpovědnosti a transparentnosti;

32.   navrhuje, aby byla ponechána určitá volnost sekretariátu WTO k tomu, aby přijímal institucionální opatření, navrhoval kompromisní formulace v případě zablokování jednání, nebo dokonce řídil práci některých orgánů, a to v zájmu větší kontinuity a nestrannosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby takové návrhy byly doprovázeny vážným zamyšlením nad způsoby náboru členů sekretariátu a nad tím, zda jsou jeho prostředky přiměřené svěřeným úkolům;

33.   je přesvědčen, že nedostatečné rozlišování mezi rozvojovými zeměmi, navzdory značné rozmanitosti úrovní jejich hospodářského rozvoje a individuálních potřeb, by mohlo představovat překážku přijetí účinných opatření ve prospěch těchto zemí v souladu s deklarovanými cíli jednacího kola z Dohá a znevýhodňuje ty rozvojové země, které nejvíce potřebují pomoc; naléhavě žádá vyspělejší rozvojové země, aby přijaly svůj díl odpovědnosti již v průběhu stávajícího kola a přizpůsobily příspěvky své úrovni rozvoje a (odvětvové) konkurenceschopnosti;

34.   domnívá se, že přepracování režimu zvláštního a diferencovaného zacházení (SDT) je zásadní pro opodstatnění WTO z hlediska rozvoje; takové přepracování by mělo obsahovat nové rozlišení mezi rozvojovými zeměmi ve WTO a přístup k SDT založený na rozvojových potřebách jednotlivých zemí, spíše než na kategoriích zemí; doporučuje, aby k tomuto rozlišení byla používána účinná kritéria, která nebudou zohledňovat pouze růst HNP, ale také ukazatele, jako je index hospodářské zranitelnosti a index obchodu a rozvoje;

35.   domnívá se, že je třeba vážně se zabývat otázkou rozdělení rozvojových, ale i všech ostatních členských zemí WTO do kategorií nebo podkategorií na základě objektivních kritérií, která nebudou založena pouze na hrubém národním produktu, aby mohly být současné i teprve vyjednávané dohody případně uplatňovány odlišně;

36.   domnívá se, že transparentnost při vytváření a vedení obchodní politiky je legitimním požadavkem společnosti, občanů a poslanců; vítá skutečný pokrok, jehož WTO dosáhla od svého založení v roce 1995 v oblasti vnější transparentnosti, a také účinnost její komunikační politiky; zdůrazňuje, jak je pro hospodářské subjekty a všechny dotčené subjekty občanské společnosti důležité mít neustálý přístup ke kvalitním informacím o mnohostranných obchodních pravidlech a jejich skutečném uplatňování, či o všech odchylkách, které uplatňují členové WTO;

37.   podporuje návrhy generálního ředitele WTO, které mají posílit mechanismy „aktivní transparentnosti“, a také sledovat uplatňování pravidel a závazků členských států WTO a účinně nad ním dohlížet, což zajistí jejich skutečné a úplné uplatňování v praxi; vyzývá WTO, aby dále vyvíjela úsilí v této oblasti, a její členské státy, aby jí pro tento účel poskytly dostatečné prostředky;

38.   připomíná, že Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (dále jen „ujednání o řešení sporů“) je už od roku 1997 předmětem vyjednávání, které má vyjasnit některá jeho pravidla a zlepšit jeho uplatňování; vyjadřuje politování nad tím, že toto vyjednávání stále ještě nepřineslo žádné výsledky; podporuje návrh EU na posílení autonomie orgánů pro řešení sporů;

39.   zasazuje se o to, aby v rámci postupu pro řešení sporů vzhledem k soudní povaze řízení napříště probíhaly věcné schůze zúčastněných stran, zvláštních skupin a odvolacího orgánu veřejně, jak je zvykem u soudních řízení, a aby dotčené dokumenty, zejména sdělení stran nebo expertů, byly zveřejňovány, s výjimkou několika málo odůvodněných případů;

40.   domnívá se, že mechanismus WTO pro řešení sporů až do současnosti obecně dobře plnil svou úlohu, ale že jsou nutné určité úpravy, především pokud jde o provádění doporučení nebo rozhodnutí orgánu pro řešení sporů; souhlasí s tím, že soudní povaha systému řešení sporů zvýšila důvěryhodnost závazků WTO, neboť vytvořila větší rovnoprávnost mezi jejími členy;

41.   zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby orgán pro řešení sporů vykládal pravidla WTO tak, že řádně zohlední platné mezinárodní právní předpisy v environmentální a sociální oblasti, a v případě potřeby vyzývá Komisi a členstvo WTO jako celek, aby pravidla WTO v tomto smyslu pozměnily;

42.   zvažuje možnost zavedení sankcí vůči zemím, které odmítají uvést své právní předpisy nebo opatření v soulad se svými závazky, ve prospěch zemí, které byly těmito právními předpisy nebo opatřeními poškozeny, zejména pokud se jedná o malé ekonomiky, které nemají skutečnou možnost přistoupit k protiopatřením;

43.   vyzývá členy WTO, aby využily této příležitosti pro rozsáhlejší diskusi o možné reformě této organizace a dokončily proces revize ujednání o řešení sporů;

44.   domnívá se, že by měla být v rámci WTO mezi jejími členy podporována pozitivní integrace společně s omezováním nebo odstraňováním překážek obchodu (negativní integrace);

45.   je přesvědčen, že na programu této diskuse by měla být i otázka přistoupení nových členů; vyjadřuje politování nad tím, že některá jednání o přistoupení k WTO se někdy neúměrně prodlužují jen v důsledku zablokování pouze jedinou zemí nebo pouze několika členskými zeměmi;

46.   vyzývá členy WTO, aby zvážily návrh zvláštního předvstupního statutu pro kandidátské země, které sice ještě neuzavřely dvoustranná jednání o přístupu na trh se svými hlavními partnery v rámci organizace, ale zavážou se bezodkladně přijmout veškeré závazky vyplývající z uplatňování současných pravidel; zdůrazňuje, že rozhodnutí o přijetí či nepřijetí nového člena WTO by mělo být vždy přijímáno na základě čistě obchodních hledisek;

47.   domnívá se, že iniciativa EU „Vše kromě zbraní“ je dobrým příkladem pro přístup na trhy nejméně rozvinutých zemí;

48.   připomíná dosud neprovedený čl. XXXVIII odst. 2 písm. a) Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994), který stanoví závazek všech členů WTO stabilizovat a zlepšovat tržní podmínky základních výrobků zvláštního významu pro rozvojové země, které jsou členy WTO, a považuje rozhodné kroky podniknuté na základě tohoto článku za významný prvek reformované WTO;

49.   upozorňuje na skutečnost, že diskuse o reformě WTO by měla být výsostně politická a k dosažení úspěchu bude vyžadovat vysokou úroveň angažovanosti a odhodlání ze strany členů WTO; ponechává na členských státech, aby rozhodly, v rámci kterého orgánu WTO by tyto práce měly probíhat a jakou roli by v nich měl hrát generální ředitel; požaduje nicméně, aby se tohoto procesu prostřednictvím Parlamentní konference o WTO účastnily parlamenty členských států této organizace;

50.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských a kandidátských států, vládám a parlamentům ostatních členů WTO a samotné WTO.

---

(1)  Úř. věst. C 296, 18.10.2000, s. 121.

(2)  Úř. věst. C 112 E, 9.5.2002, s. 326.

(3)  Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, s. 290.

(4)  Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 393.

(5)  Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 397.

(6)  Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 126.

(7)  Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 155.

(8)  Zpráva nazvaná „Budoucnost WTO – Jak čelit institucionálním výzvám v novém tisíciletí“, kterou předložil poradní výbor generálnímu řediteli WTO, Supačajovi Paničpakdimu (WTO, leden 2005).

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/83

---

Dohoda o volném obchodu mezi ES a Radou pro spolupráci v Perském zálivu

P6_TA(2008)0181

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o dohodě o volném obchodu mezi ES a Radou pro spolupráci v Perském zálivu

(2009/C 259 E/15)

Evropský parlament,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. července 1990 o významu dohody o volném obchodu, která má být uzavřena mezi EHS a Radou pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) (1),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny (3),

—	s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu. Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Společný evropský přístup ke státním investičním fondům (KOM(2008)0115),

—	s ohledem na dohodu o hospodářské spolupráci mezi zeměmi GCC přijatou dne 31. prosince 2001 v Maskatu v Sultanátu Omán a prohlášení GCC z Dohá o zahájení celní unie určené Radě pro spolupráci arabských států v Perském zálivu ze dne 21. prosince 2002,

—	s ohledem na čl. 188c a čl. 188n, odst. 6 písm. a) bod v) Lisabonské smlouvy, podle nichž musí Rada před uzavřením jakékoli mezinárodní dohody, která zahrnuje oblasti, na něž se vztahují běžné právní postupy, požádat o souhlas Parlament,

—	s ohledem na výroční zprávu Evropského parlamentu o dodržování lidských práv,

—	s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že by EU měla i nadále klást důraz na systém mnohostranného obchodu za stanovených pravidel, který byl vybudován prostřednictvím Světové obchodní organizace (WTO), která je tím nejlepším fórem pro spravedlivá a poctivá pravidla mezinárodního obchodu a pro jejich dodržování,

B.	vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv a jejich prosazování jsou nezbytnou podmínkou pro uzavření jakýchkoli dohod EU s jakoukoli zemí,

C.

vzhledem k tomu, že země GCC představují pro EU šestý největší vývozní trh a že EU je jejich hlavním obchodním partnerem; vzhledem k tomu, že vývoz EU do zemí GCC je různorodý, přičemž největší část (56 % v roce 2006) představují stroje a materiály používané v dopravě, zatímco EU dováží ze zemí GCC zejména ropu a její deriváty,

D.	vzhledem k tomu, že země GCC využívají v současné době zvýhodněného přístupu na trh EU v rámci režimu všeobecného systému preferencí EU (GSP),

E.	vzhledem k tomu, že podniky EU se v zemích GCC stále potýkají s obchodními překážkami a vzhledem k tomu, že zejména omezení podílu v místních podnicích na 50 % odrazuje evropské podniky, aby do těchto podniků investovaly,

1.   věří, že obchodní dohoda se zeměmi GCC bude představovat užitečný doplněk vícestranného obchodního systému WTO za předpokladu, že nezůstane pouze u snížení celních tarifů; dohoda se bude zabývat kvalitativními podmínkami souvisejícími s obchodem a zahrne i účinná ustanovení týkající se lidských práv, sociálních standardů a standardů v oblasti životního prostředí;

2.   domnívá se, že vzhledem k tomu, že je nezbytné hledat nové modely udržitelného obchodu, které umožní bojovat proti klimatickým změnám, je přístup ke zdrojům energie otázkou stanovení multilaterálních pravidel, jež nesmí narušovat bilaterální obchodní smlouvy zaměřené na získání nejvýhodnějších podmínek pro přístup na trh;

3.   je znepokojen zpožděním v procesu vyjednávání, ale se zájmem bere na vědomí důležitý pokrok, jehož bylo dosaženo v roce 2007; vyzývá obě strany, aby před vrcholnou schůzkou ministrů zemí EU a GCC, která se koná dne 26. května 2008, pokročily v jednáních o tématech, která zůstávají otevřena;

4.   žádá orgány EU a země GCC, aby v rámci rozvoje a rozšiřování harmonických hospodářských vztahů posílily také vzájemný politický a sociální dialog;

Vzájemný přístup na trh

5.   zdůrazňuje, že kromě snížení a zrušení kvót a cel má také klíčový význam přístup na trh a zmírnění necelních překážek;

6.   žádá Komisi, aby pečlivě definovala opatření v oblasti norem pro výrobky (podpora zvyšování kapacity a výměny lidských zdrojů); připomíná, že konečným cílem dohodnutých norem je jejich prosazování, což vyžaduje začlenění mechanismu řešení sporů;

7.   upřednostňuje účinné prosazování práv duševního vlastnictví; vyzývá k uzavření dohody o volném obchodu, jejíž nedílnou součást tvoří vědecká a technická spolupráce a duševní práva;

8.   vyjadřuje obavu týkající se možného narušení hospodářské soutěže, k němuž dochází v některých zemích GCC v důsledku poskytování veřejných dotací nebo jiných výhod spojených s přístupem k surovinám za nižší ceny, než jsou ceny, jež platí na světovém trhu subjekty EU; a domnívá se rovněž, že dohoda o volném obchodu by měla potvrdit stávající pravidla WTO o dotacích a vyrovnávacích opatřeních;

9.   vyjadřuje obavu nad nerovnoměrným rozvojem přeshraničních investic, neboť investice EU v zemích GCC poklesly, zatímco investice GCC v EU vzrostly; navrhuje proto, aby se zlepšila spolupráce v oblasti politiky hospodářské soutěže;

10.   zdůrazňuje, že všechny dotace pro vývoz by měly být v krátké době zrušeny; domnívá se, že by měla být také upřednostněna kvantitativní omezení;

Odvětvové otázky

11.   zdůrazňuje, že je důležité, aby byla v této dohodě zlepšena liberalizace služeb a investic a také veřejných zakázek, při současném zohlednění potřeby zajistit univerzální, dostupné a udržitelné veřejné služby, které budou cenově dostupné a budou splňovat normy vysoké kvality pro všechny;

12.   domnívá se, že dohoda by měla usilovat o prosazování větší transparentnosti a odpovědnosti s ohledem na investice poskytované státními investičními fondy;

13.   je znepokojen necelními překážkami, jako jsou překážky v oblasti obchodních služeb, neboť omezení těchto neodůvodněných překážek by mohlo vést k tomu, že firmy v zemích GCC by měly přístup k méně nákladnému a účinnějšímu bankovnictví, pojišťovnictví a právním službám;

14.   vítá výše zmíněné sdělení Komise o společném evropském přístupu ke státním investičním fondům, a zejména návrh kodexu chování pro investice ze státních investičních fondů; zdůrazňuje, že je důležité zhodnocení zapojení těchto fondů v citlivých evropských odvětvích;

15.   vyzývá k zavedení mechanismu, který by vyžadoval, aby výrobci v petrochemickém průmyslu začlenili své suroviny na trh za mezinárodní ceny; domnívá se, že přístup k surovinám za nízké ceny by měl být považován za dotace narušující spravedlivou hospodářskou soutěž, a tudíž za dumping ve smyslu WTO;

16.   žádá Komisi, aby prosazovala používání eura v budoucím obchodování mezi členskými státy a zeměmi GCC;

Udržitelný rozvoj

17.   zdůrazňuje, že prosaditelné doložky o lidských právech tvoří nedílnou součást dohody o volném obchodu s jakoukoli zemí nebo regionem a měly by být obsaženy v dohodě jako doložka o pozastavení;

18.   domnívá se, že nezbytnou součástí dohody je ambiciózní kapitola o udržitelném rozvoji, a připomíná, že nejvyšším cílem je prosazování dohodnutých norem; má za to, že je tudíž nutné, aby tato kapitola podléhala standardnímu mechanismu pro řešení sporů;

19.   domnívá se, že ratifikace a plné provádění rámce stanoveného úmluvou Organizace spojených národů proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, úmluvou OSN o boji proti korupci a mezinárodní úmluvou o ochraně a právech migrujících pracovníků a členů jejich rodiny ze strany členských států GCC by měly hrát zásadní úlohu při zajišťování toho, že dohodu o volném obchodu budou doprovázet protikorupční a sociální normy a normy zabezpečující transparentnost;

20.   trvá na tom, že dodržování demokratických zásad a základních práv, jak jsou stanoveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z 10 prosince 1948, by mělo inspirovat domácí a mezinárodní politiku zúčastněných stran; vyzývá členské státy GCC, aby vyvíjely úsilí v boji proti diskriminaci žen, zejména proti diskriminaci na pracovním trhu;

21.   očekává, že dohoda stanoví povinnost smluvních stran ratifikovat stěžejní smlouvy Mezinárodní organizace práce a zajistit jejich účinné provádění; vyzývá Komisi, aby zvážila, jaké pobídky je možné nabídnout zemím, které zlepšují pracovní normy, zvláště s ohledem na migrující pracovníky, kteří tvoří převážnou část pracovní síly ve většině zemí GCC;

22.   navrhuje vytvoření mechanismu, v jehož rámci by mohly uznané organizace na ochranu lidských práv a organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů předkládat žádosti o opatření, které by byly vyřizovány v určité lhůtě a jejichž výsledkem by mohla být nadále platná ustanovení o následných krocích a přezkumu, s cílem vyvíjet soustavný tlak proti porušování práv pracovníků;

23.   žádá Komisi, aby předložila aktualizované hodnocení dopadů na udržitelnost, zejména s ohledem na opatření, která mohou být nutná ke zmírnění negativního dopadu na jisté skupiny nebo odvětví;

24.   žádá Komisi, aby vzhledem k vzájemné liberalizaci zvážila změnu obchodních modelů, a zejména, aby posoudila dopad ztráty výhod všeobecného systému preferencí, aby mohla stanovit optimálních snížení cel;

25.   zdůrazňuje, že kromě dohody o volném obchodu by měla být podporována spolupráce mezi EU a zeměmi GCC, zejména v oblastech jako je udržitelný rozvoj, změna klimatu a energetická účinnost, a také ustanovení o obnovitelné energie a program Galileo;

26.   vyzývá obě strany, aby potvrdily oblasti zvýšené spolupráce v rámci stávajícího evropsko-středomořského partnerství, zejména v oblasti přímých zahraničních investic;

Úloha Evropského parlamentu

27.   očekává, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost před uzavřením jednání, což znamená, že k uzavření dohody tohoto typu bude třeba souhlasu Parlamentu; vyzývá Komisi, aby poskytla Parlamentu vyjednávací mandát z roku 2001;

*

* *

28.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a zemí GCC a generálnímu tajemníkovi GCC.

---

(1)  Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 216.

(2)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0196.

(3)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0206.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/86

---

Zelená kniha o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách

P6_TA(2008)0182

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (2007/2203(INI))

(2009/C 259 E/16)

Evropský parlament,

—	s ohledem na zelenou knihu o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách (KOM(2007)0140),

—	s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu (8. a 9. března 2007) včetně Energetické politiky pro Evropu v příloze I,

—	s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou Využití trhu pro nákladově efektivní environmentální politiku (č. 1/2006),

—	s ohledem na články 2 a 6 Smlouvy o ES, podle kterých musí být požadavky na ochranu životního prostředí zahrnuty do různých odvětví politiky Společenství s cílem zajistit rozvoj hospodářských činností udržitelný pro životní prostředí,

—	s ohledem na článek 175 Smlouvy o ES,

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2179/98/ES ze dne 24. září 1998 o přezkoumání programu politiky a opatření Evropského společenství v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje nazvaného Směrem k udržitelnému rozvoji (1),

—	s ohledem na revizi strategie EU na podporu udržitelného rozvoje,

—	s ohledem na šestý akční program pro životní prostředí,

—	s ohledem na svá usnesení o tematických strategiích o městském prostředí (2), o recyklaci odpadů (3) udržitelné využívání přírodních zdrojů (4)a o pesticidech (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – postup v období do konference na Bali a poté (6),

—	s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0040/2008),

A.

vzhledem k tomu, že údaje o změně klimatu dokazují, že je třeba rázně jednat, aby se omezily dopady tohoto jevu; vzhledem k tomu, že si Evropská rada stanovila za cíl snížit emise CO2 nejméně o 20 % do roku 2020 a o 60 % do roku 2050; vzhledem k tomu, že si Evropská rada stanovila také za cíl, aby do roku 2020 představovala obnovitelná energie 20 % spotřeby energie a aby se o 20 % zvýšila energetická účinnost,

B.	vzhledem k tomu, že Parlament ve svém výše zmíněném usnesení ze dne 15. listopadu 2007 zdůrazňuje, že se průmyslové země musí zavázat ke snížení emisí oproti roku 1990 nejméně o 30 % do roku 2020 a nejméně o 60–80 % do roku 2050,

C.	vzhledem k tomu, že existují různé druhy znečištění a riziko vyčerpání přírodních zdrojů,

D.	vzhledem k tomu, že existuje vysoké riziko vyhubení mnoha živočišných a rostlinných druhů a vzhledem k cíli, který si Evropská unie stanovila – zastavit ztrátu biologické rozmanitosti do roku 2010,

E.	vzhledem k tomu, že v EU dochází ke stálému zvyšování provozu v souvislosti s přepravou, a to zejména s přepravou zboží, a ke zvyšování spotřeby energie, jež s tím souvisí,

F.	vzhledem k tomu, že tržní nástroje představují důležité nástroje pro uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ a v širším významu také nástroje pro hospodárné zohledňování skrytých nákladů, které výroba a spotřeba přinášejí v oblasti zdraví a životního prostředí,

G.	vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují velké rozdíly, a to jak v oblasti ekologických daní (mezi 2 a 5 % HDP členských států), tak v oblasti využívání tržních nástrojů, a vzhledem k tomu, že se podíl ekologických daní na HDP členských států za posledních pět let snížil,

H.	vzhledem k tomu, že energetické daně představují v průměru 76 % ekologických daní a dopravní daně činí 21 %,

I.	vzhledem k tomu, že velkou většinu ekologických daní platí domácnosti, přestože hlavními spotřebiteli energie, vody a dopravy jsou jiná hospodářská odvětví,

J.	vzhledem k tomu, že reforma dotací, které negativně ovlivňují životní prostředí, může přispět k řešení změny klimatu, podpořit udržitelný rozvoj a zachovat mezinárodní konkurenceschopnost EU,

K.	vzhledem k tomu, že prognózy týkající se globálních dopadů změny klimatu nesmějí vést pouze k oddělení růstu od výrobních metod a spotřeby, ale také ke změně našeho způsobu socioekonomického rozvoje,

L.

vzhledem k tomu, že současné ekonomické ukazatele HDP již nestačí k řádnému posouzení sociální, hospodářské a ekologické reality a že nezohledňují environmentální dopady lidských činností, kterými je třeba se zabývat; vzhledem k tomu, že by se při propočtech vytvářeného bohatství měly vzít v úvahu nové environmentální ukazatele pro lepší zohlednění takových změn,

Kritika zelené knihy

1.   vítá odkaz na zásadu „znečišťovatel platí“, kritizuje však skutečnost, že souvislost při vytváření a vyvažování nástrojů stávající politiky životního prostředí je slabá nebo žádná; zdůrazňuje, že zásada „znečišťovatel platí“ umožňuje stanovit skutečnou cenu výrobku tím, že zahrne náklady na odstranění znečištění a nápravu škod způsobených výrobou; poukazuje na to, že znečišťující výroba či výrobky jsou ve skutečnosti nakonec dražší, pokud cena zahrnuje všechny vnější faktory, neboť prevence je méně nákladná než obnova nebo asanace;

2.   lituje, že nebyla provedena hloubková analýza spojená s výhodami rozlišování mezi tržními nástroji zaměřenými na spotřebitele a na výrobce;

3.   zdůrazňuje, že se zásada „znečišťovatel platí“ nesmí omezit na uložení povinnosti platit konečnému spotřebiteli, a zejména domácnostem;

4.   kritizuje skutečnost, že se zelená kniha zaměřuje zejména na znečištění ovzduší a na oteplování klimatu a nezabývá se v zásadě jinými negativními dopady výrobních a distribučních postupů a způsobů spotřeby na životní prostředí;

5.   sdílí názor Komise na rozmanitost tržních nástrojů a na rozlišování mezi daněmi a poplatky, neboť poplatky spočívají obvykle v platbě za službu nebo jasně stanovené náklady; zdůrazňuje nutnost mít k dispozici jak pobídkové, tak odrazující nástroje, mají-li být splněny cíle v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví i v oblasti strategie udržitelného rozvoje;

6.   kritizuje skutečnost, že mezinárodní rozměr je zmiňován jen velmi zběžně a že opatření směřující k maximálnímu omezení narušování hospodářské soutěže mezi regiony a průmyslovými odvětvími stále ještě nebyla zavedena;

Opatření

7.   vítá zelenou knihu; naléhavě žádá Komisi o vypracování jasné strategie pro využívání tržních nástrojů, aby bylo možné vyčíslit škody na životním prostředí a zkorigovat související selhání trhu, přičemž by tato strategie měla zahrnovat daně, revizi systému EU pro obchodování s emisemi a rovněž obchodní politiku a politiku v oblasti technologií;

8.   vyzývá Komisi, aby při navrhování prováděcí strategie pro tržní nástroje zvážila jako možnost přípravu souhrnné zprávy o účinnosti regulačních nástrojů v oblasti životního prostředí, které EU v současné době uplatňuje, s cílem zjistit, ve kterých oblastech by bylo vhodné nahradit stávající právní předpisy tržními nástroji;

9.   vyzývá Komisi, aby použila srovnávací studii stávajících tržních nástrojů pro posouzení jejich účinnosti a podporu výměny osvědčených postupů mezi státy;

10.   vyzývá Evropskou unii, aby odlišovala hrubé hospodářské bohatství na obyvatele od čistého hospodářského, sociálního a ekologického bohatství, jako ukazatele skutečného pokroku; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby důkladněji studovaly možnost měřit evropský růst za použití „zelených“ ukazatelů (7), které zohlední bohatství ztracené ve spojení se škodami na životním prostředí;

11.   uznává, že úplná internalizace environmentálních nákladů je důležitým předpokladem pro vytvoření spravedlivé hospodářské soutěže mezi různými podniky a pro zvýšení hospodářských podnětů k čistší výrobě a spotřebě a pro podporu inovace čistších technologií;

12.   uznává, že neprovedení internalizace environmentálních nákladů se rovná podpoře činností poškozujících životní prostředí;

13.   poukazuje na to, že existence velkého množství dotací v členských státech EU, které negativně ovlivňují životní prostředí, zhoršuje znečištění a vážně narušuje zásadu „znečišťovatel platí“;

Zásady

14.   poukazuje na to, že zásada „znečišťovatel platí“ je jedním z pilířů politiky EU v oblasti životního prostředí, neboť předpokládá internalizaci vnějších nákladů do tržních cen, aby bylo zajištěno, že tyto ceny odrážejí skutečné výrobní náklady nebo výši škod na životním prostředí a zdraví; konstatuje, že uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ zůstává většina členských států mnoho dlužna;

15.   konstatuje, že tržní nástroje zahrnují širokou škálu nástrojů, které jsou navrženy tak, aby odpovídaly specifickým účelům, jako jsou obchodovatelné povolenky, jejichž smyslem je omezit znečištění (například emisemi CO2), ekologické daně, které mají ovlivnit ceny a tím chování výrobců a spotřebitelů, ekologické poplatky určené k pokrytí nákladů na ekologické služby, ekologické dotace na podporu rozvoje čistších technologií atd.;

16.   uznává, že tržní nástroje zaměřené na životní prostředí jsou jedním z nejúčinnějších prostředků k dosažení ekologických cílů za přijatelnou cenu; zdůrazňuje však, že takové nástroje musí být doplněny jinými opatřeními, jako jsou standardy efektivity, cíle spojené s emisemi atd.;

17.   poukazuje na to, že tržní nástroje budou hrát klíčovou úlohu při plnění cíle EU, kterým je dosáhnout do roku 2020 20 % podílu obnovitelné energie na celkové spotřebě energie;

18.   zastává názor, že přechod k udržitelnému rozvoji a bezuhlíkovému hospodářství vyžaduje kombinaci odrazujících nástrojů (např. daní nebo poplatků) a pobídek (např. systémů obchodování);

19.   zdůrazňuje, že rozvoj kombinací nástrojů pomůže optimalizovat používání tržních nástrojů; v této souvislosti se domnívá, že tržní nástroje mohou významně přispět k dosažení cílů lisabonské agendy;

20.   zastává názor, že opatření politik v oblasti energetiky a klimatu, která byla přijata v rámci společné koncepce jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, musí být uvedena do souladu s cíli stanovenými v Lisabonu a Göteborgu;

21.   zastává názor, že tržní nástroje jsou vhodným a účinným nástrojem pro internalizaci vnějších dopadů, který by měl být využíván mnohem častěji a který může doplnit, nikoli však nahradit administrativní nástroje;

22.   zdůrazňuje, že uplatnění tržních nástrojů za účelem řešení znečištění a negativních environmentálních dopadů musí vycházet z ekologické účinnosti; zastává názor, že sociální důsledky vyplývající z uplatnění tržních nástrojů by měly být kompenzovány zvláštními politickými opatřeními, jako jsou referenční ceny, snížení sazeb, dotace atd. pro nízkopříjmové domácnosti; považuje také za nezbytné přijmout opatření zaměřená na penalizování nadměrné spotřeby;

23.   připomíná, že směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (8) (směrnice o zdanění energií), předpokládá, že za určitých podmínek lze zdanění plně nebo částečně nahradit alternativními tržními nástroji, zejména systémem EU pro obchodování s emisemi;

24.   zdůrazňuje významnou úlohu ekologických daní při dosahování cílů v oblasti životního prostředí;

25.   domnívá se, že tržní nástroje Společenství se nemohou omezit jen na systémy obchodování s emisními povolenkami nebo s emisními kvótami a že je nutné uvažovat o jiných možných systémech, jako je zavedení daně z uhlíku a snižování dotací na fosilní paliva;

26.   zdůrazňuje, že by ekologické daně neměly být v první řadě považovány za prostředek ke zvýšení daňových příjmů, ale spíše za způsob zamezení škodlivému znečištění a ekologické degradaci za rozumnou cenu, a tím za způsob podpory blahobytu ve společnosti; zdůrazňuje, že ukládání daní z negativních faktorů, jako je znečištění, by mělo být vyváženo snižováním daní z pozitivních faktorů, jako je práce;

27.   poukazuje na to, že navzdory požadavku jednomyslnosti v oblasti zdaňování nabízejí smlouvy možnost rozšířené spolupráce, a upozorňuje na existenci metody otevřené koordinace; vyzývá tedy členské státy, aby pokročily v oblasti ekologických daní na evropské úrovni a zabránily jakémukoli daňovému dumpingu;

28.   konstatuje, že lepší koordinace EU v oblasti ekologických daní a sdílení osvědčených postupů tuto reformu usnadní; podporuje zejména návrhy, aby bylo členským státům povoleno snížit sazby DPH nebo poskytnout daňové úlevy pro energeticky účinné výrobky a energeticky úsporné materiály; zdůrazňuje však, že o tom, co je vhodné pro jejich daňové systémy, by měly rozhodovat členské státy samy;

29.   poukazuje na přínos ekologických daňových reforem; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly tyto reformy s cílem zmenšit energetickou chudobu a podporovat nízkouhlíkové technologie, energetické úspory, energetickou účinnost a obnovitelné technologie;

30.   podporuje snížení zdanění práce na vnitrostátní úrovni, ale zdůrazňuje, že toto snížení nesouvisí pouze s reformou ekologických daní;

31.   domnívá se, že modulace cen je prostředkem k ovlivnění výroby a spotřeby a k vybídnutí spotřebitelů, aby zvolili vhodné ekologičtější druhy dopravy (například snížením cen veřejné dopravy); domnívá se, že jakékoli zvýšení v důsledku použití tržních nástrojů musí být předvídatelné a v případě potřeby musí zohlednit konkrétní poměry v každém členském státě; zdůrazňuje nicméně, že cenová opatření mohou mít kvůli nedostatečné pružnosti některých odvětví a mezi některými kategoriemi spotřebitelů omezený dopad;

32.   zdůrazňuje, že je třeba mít k dispozici přesné údaje o ekologických a sociálních nákladech pro celý životní cyklus výrobků a služeb; vyzývá Komisi, aby navrhla metodologii pro posouzení těchto nákladů;

33.   vítá nedávnou konferenci nazvanou Beyond GDP a organizovanou Evropskou komisí, Evropským parlamentem, OECD, Světovým fondem pro volně žijící zvěř a Římským klubem a její hlavní závěry; zdůrazňuje význam doplnění HDP dalšími ukazateli s cílem posoudit blahobyt a pokrok ve společnosti vyváženějším způsobem, zejména s ohledem na dopady hospodářského růstu na ovzduší a ekosystémy;

34.   zdůrazňuje, že tržní nástroje mohou přispět k podpoře výzkumu a ekologické inovace, neboť zdaněním výrobků a služeb, které nerespektují životní prostředí nebo uplatňování ekologických norem, jsou výrobci podněcováni k investicím do výzkumu energeticky účinnějších výrobků a služeb;

Které nástroje odpovídají jednotlivým odvětvím?

35.   uznává, že systém EU pro obchodování s emisemi má ve své současné podobě příliš úzkou oblast působnosti, pokud jde o mnohé zdroje skleníkových plynů a dotčená odvětví, a že Komise a členské státy budou muset provést nezbytná zlepšení s cílem optimalizovat systém EU pro obchodování s emisemi ve třetí fázi projektu počínaje rokem 2013;

36.   důrazně vyzývá Komisi, aby za základ své strategie pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 považovala posílení systému EU pro obchodování s emisemi pomocí stanovování stále striktnějších limitů a rozšiřování jejich uplatňování na všechny hlavní znečišťovatele;

37.   zdůrazňuje proto naléhavou potřebu přezkoumání systému EU pro obchodování s emisemi s cílem účinně vyřešit nedostatky odhalené v průběhu zkušebního období, včetně výjimečných zisků společností zásluhou majetku získaného z přidělení kvót na CO2 zdarma (například velkým výrobcům elektřiny); zdůrazňuje, že výrazné zapojení zásady „znečišťovatel platí“ do strategie udržitelného rozvoje EU znamená, že by systém EU pro obchodování s emisemi měl být založen na plném využívání dražeb povolenek a na celkovém emisním stropu, který je v souladu s cílem na snížení emisí EU do roku 2020 o 30 %, včetně kvantitativního i kvalitativního omezení využívání projektových kreditů mechanismu čistého rozvoje/společné realizace (CDM/JI);

38.   zdůrazňuje v tomto ohledu význam podpory rozvoje globálního trhu s uhlíkem s cílem dosáhnout hospodárným způsobem nezbytného výrazného snížení emisí;

39.   domnívá se, že větší využívání tržních nástrojů v odvětví dopravy je zvláště důležité pro plnou internalizaci ekologických a sociálních nákladů všech druhů dopravy; domnívá se zejména, že nízká míra internalizace silničního provozu má škodlivé dopady na konkurenceschopnost jiných druhů dopravy, jako je železniční doprava, a také pokud jde o podporu účinnějších a čistších technologií;

40.   vítá návrh Komise zahrnout letecké aktivity do systému EU pro obchodování s emisemi, avšak domnívá se, že jsou nezbytná paralelní a doplňková opatření, jako je daň z kerosinu a poplatky za NOX, a to s cílem řešit dopady odvětví na změnu klimatu;

41.   naléhavě žádá Komisi, aby do roku 2009 předložila legislativní návrh na snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z námořní dopravy, která nepodléhá žádným právním předpisům Společenství ani mezinárodním právním předpisům v této oblasti;

42.   zastává názor, že zdanění energií by mělo zůstat vedlejším a doplňkovým nástrojem pro snížení emisí skleníkových plynů v situacích, kdy hodnotu emisí nelze přímo ani nepřímo systémem EU pro obchodování s emisemi ovlivnit;

43.   poukazuje na to, že odvětví dopravy a stavebnictví představují velkou část poptávky po energii a emisích CO2, jež nespadají do systému EU pro obchodování s emisemi;

44.   domnívá se, že přezkum směrnice o zdanění energií by měl probíhat rychle a souběžně s přezkumem směrnice týkající se nákladních automobilů (9) (směrnice o euroznámce), aby se předešlo překrývání opatření se stejným cílem a aby se změnily ekologické daně tak, aby tyto daně rychle změnily chování jednotlivých hospodářských odvětví na ekologicky uvědomělé, zejména díky internalizaci vnějších nákladů;

45.   domnívá se, že je nutné, aby uplatňování směrnice o euroznámce bylo povinné ve všech členských státech a aby tato směrnice byla změněna s cílem umožnit internalizaci vnějších nákladů zpoplatněním infrastruktury, zejména v silniční dopravě; domnívá se, že k tomu, aby se zabránilo odklonu dopravy na komunikace, jež nespadají do působnosti směrnice o euroznámce, by měla být její působnost rozšířena na celou silniční síť;

46.   zdůrazňuje, že je třeba při využívání tržních nástrojů uplatňovat zásady zlepšování právních předpisů a vyhýbat se překrývajícím se a složitým nástrojům; podporuje změnu směrnice o zdanění energií tak, aby zajistila, že účastníci systému EU pro obchodování s emisemi neplatí za své emise dvakrát – při obchodování a při zdanění;

47.   domnívá se, že v rámci přezkumu právních předpisů týkajících se zdanění energetických produktů by měla být zvýšena minimální daňová sazba v oblasti přepravy pro průmyslové nebo obchodní účely; podporuje rozdělení daní na energetickou a ekologickou složku na základě úrovně emisí CO2;

48.   vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily výjimky a osvobození obsažené ve směrnici o zdanění energií a aby do budoucna zvážily, které druhy energie z fosilních paliv nebudou podléhat daním při současném respektování působnosti a smyslu směrnice a zabránění nadbytečným překážkám pro subjekty vycházející z uplatňování jiných daňových systémů a systémů obchodování;

49.   požaduje, aby byly v jednotlivých členských státech a v EU uplatňovány tržní nástroje ve větší míře pro dosažení cílů politiky životního prostředí obecně a za účelem internalizace vnějších nákladů konkrétně; v této souvislosti je však potřeba dbát na to, aby v důsledku daňové suverenity členských států nedocházelo k narušením hospodářské soutěže; navrhuje například využití silnějších tržních nástrojů za účelem podpory energetické účinnosti a tepelné izolace budov;

50.   vyzývá členské státy, aby posílily své politiky pobídek ve stavebnictví k usnadnění snížení poptávky po energii a emisí CO2; zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvoj pasivního a plusového energetického bydlení;

51.   navrhuje, aby se kompenzační opatření po vzoru Kjótského protokolu, způsobilá poskytovat finanční pobídky, vztahovala na financování renovačních prací ke zvýšení energetické účinnosti v oblasti bydlení a uhlíkové bilance městské dopravy;

Konkrétní nástroje a odvětví

52.   domnívá se, že reforma dotací, které negativně ovlivňují životní prostředí, by se neměla omezit pouze na SZP; zastává názor, že v této oblasti vyžaduje odvětví dopravy, zejména silniční, rychlou a rozhodnou akci; žádá Komisi, aby v souladu s rozhodnutím Evropské rady o revizi strategie udržitelného rozvoje rychle navrhla cestovní plán postupného, ale rychlého zrušení dotací, které negativně ovlivňují životní prostředí;

53.   souhlasí s Komisí, že zrušení dotací, které negativně ovlivňují životní prostředí, představuje zásadní doplňkové opatření pro dosažení udržitelného rozvoje, a zejména cíle, které potvrdily hlavy států a předsedové vlád EU, pokud jde o integrovanou agendu o změně klimatu a energetice;

54.   očekává, že Komise při přezkumu pokynů Společenství týkajících se státních podpor na ochranu životního prostředí skutečně zohlední, že je nutné ovlivňovat modely výroby, oběhu, dopravy i spotřeby a snížit množství odpadů;

55.   připomíná právní předpisy Společenství v oblasti odpadů, ale lituje, že se tyto právní předpisy nezabývají problémem objemu odpadů v Evropské unii; žádá Komisi a členské státy, aby přemýšlely o legislativním rámci v oblasti zdanění odpadů s cílem bránit produkci odpadů a ve střednědobém výhledu omezit množství odpadů vyprodukovaných v EU;

56.   vítá zaměření na tržní nástroje při provádění rámcové směrnice o vodě (10) a považuje za velmi důležité internalizovat náklady na čerpání podzemní vody, zhoršování kvality vody a úpravny vody při stanovování ceny vody; zdůrazňuje, že rámcová směrnice o vodě může sloužit jako referenční dokument pro vymezení tržních nástrojů v oblasti životního prostředí; naléhá na Komisi, aby přezkoumala uplatňování této směrnice v členských státech a aby s cílem zkoumat a podporovat osvědčené postupy využila společnou prováděcí strategii rámcové směrnice o vodě a vzorová povodí; důrazně žádá členské státy, aby zvýšily úsilí o řádné provedení rámcové směrnice o vodě a zejména zaručily, že veškerá spotřeba vody bude podléhat hospodářskému posouzení, které bude zahrnovat náklady na využívání zdrojů a ekologické náklady, přičemž tato kritéria budou sloužit zejména k vytvoření tarifikace vody;

57.   žádá Komisi a členské státy, aby zavedly systém daní nebo poplatků určený ke snížení množství používaných pesticidů a k podpoře používání pesticidů, které jsou méně toxické a méně škodlivé pro životní prostředí a zdraví;

58.   domnívá se, že zavedení snížené sazby DPH na ekologické výrobky musí být přísně regulováno, aby představovalo pro spotřebitele skutečný přínos, a musí být doprovázeno doplňkovými opatřeními, jako je ekoznačka, aby tak byl vytvořen systém umožňující snadné srovnávání výrobků;

59.   uznává obtíže při zavádění tržních nástrojů za účelem zvyšování nebo zachování biologické rozmanitosti a funkcí ekosystému a řešení ekologických problémů místního charakteru; žádá Komisi, aby pokračovala v úvahách o posuzování nákladů ztráty biologické rozmanitosti a o možném využívání tržních nástrojů a aby naléhavě uznala, že zachování nebo zlepšování biologické rozmanitosti v jedné oblasti nesmí vést ke ztrátě biologické rozmanitosti v jiné oblasti v důsledku místních dopadů;

60.   bere v této souvislosti se zájmem na vědomí systémy obchodování s emisemi NOX a SO2 zavedené některými členskými státy, jestliže dané systémy umožní vyřešit problémy způsobené tímto druhem látek znečišťujících ovzduší co nejhospodárnějším způsobem; zdůrazňuje, že veškeré uplatňování systému obchodování s emisemi NOX a SO2 musí brát v úvahu místní podmínky těchto emisí a musí být omezeno na přesně vymezené zeměpisné oblasti;

61.   žádá Komisi, aby součástí jejích iniciativ bylo zachování současných mechanismů přijatých členskými státy na podporu rozvoje obnovitelných energií; zdůrazňuje, že je potřeba před přiznáním finančních pobídek pro biopaliva požadovat další hodnocení s cílem určit, zda jsou vyrobena způsobem udržitelným z hlediska životního prostředí;

62.   zdůrazňuje, že tržní nástroje by měly být navrženy tak, aby neovlivňovaly negativně konkurenceschopnost průmyslu vystaveného mezinárodní konkurenci, jako je energeticky náročný průmysl, s cílem zamezit ztrátě prodejů v důsledku dovozů („únik“) a případnému přesunu výroby a tím také ekologických dopadů mimo Evropskou unii;

63.   žádá Komisi, aby vypracovala studii proveditelnosti zavedení „karty CO2“ pro fyzické osoby a malé a střední podniky, ve které by byla uvedena spotřeba energie a množství vyprodukovaných skleníkových plynů;

64.   vítá vznik nových finančních nástrojů vedle zdanění a systémů obchodování s emisemi, zejména zvyšování dostupnosti ekologických/etických investic, jako jsou ekologické cenné papíry, lepší informovanost a vytváření možnosti volby trhu pro investory;

65.   uznává podpůrnou úlohu rizikového kapitálu a soukromých podniků pro investování v oblasti nízkouhlíkových technologií;

Mezinárodní rozměr

66.   konstatuje, že evropská hospodářství představují více než 35 % světového obchodu s ekologickým zbožím a že evropské společnosti mají proto dobré postavení pro využití globálního systému ekologického hospodářství, což alespoň zčásti vyrovnává pokles HDP;

67.   podporuje zvažování nástroje k úpravě daní na hranicích, což by umožnilo zejména zabránit případným „únikům uhlíku“, které by mohly ohrozit povinnost snižovat emise CO2 a zachovat hospodářskou konkurenceschopnost Unie; vyzývá Komisi, aby při vypracování zprávy pro Evropský parlament o možném přijetí tohoto nástroje vycházela ze studií prováděných v některých členských státech; zdůrazňuje však, že opatření k úpravě daní na hranicích by měla být zavedena pouze v případě, že selže úsilí o dosažení dohody o povinném snížení emisí CO2 na mezinárodní úrovni;

68.   domnívá se, že z důvodu přijatelnosti na mezinárodní úrovni by tento nástroj měl využívat nejlepší dostupné metody a měl by být výhodný pro třetí země, zejména pro rozvojové státy;

69.   uznává, že by závazné mezinárodní ukazatele a závazky, které se vztahují na všechna odvětví, jež jsou citlivější vůči konkurenci, byly vhodnější pro možné přijetí úpravy daní na hranicích s cílem vyrovnat deformace mezi obchodními partnery;

*

* *

70.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

---

(1)  Úř. věst. L 275, 10.10.1998, s. 1.

(2)  Usnesení Evropského parlamentu o tematické strategii pro městské životní ze dne 26. září 2006 (Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 182).

(3)  Usnesení Evropského parlamentu o tématické strategii pro recyklaci odpadů ze dne 13.2.2007 (Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 168).

(4)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007 o tematické strategii pro udržitelné využívání přírodních zdrojů (Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 660).

(5)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. října 2007 o tematické strategii udržitelného používání pesticidů (Přijaté texty, P6_TA(2007)0467).

(6)  Přijaté texty, P6_TA(2007)0537.

(7)  Ukazatele životního prostředí nebo ukazatele, které prihlížejí k životnímu prostředí, jako je IBED (ukazatel trvalé prosperity) nebo ISEW (ukazatel udržitelné hospodářské prosperity), TPI.

(8)  Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51.

(9)  Směrnice Rady 93/89/EHS ze dne 25. října 1993 o zdaňování určitých vozidel určených k přepravě zboží členskými státy a o výběru mýtného a poplatků za užívání určitých pozemních komunikací (Úř. věst. L 279, 12.11.1993, s. 32).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/94

---

Mezinárodní účetní normy (IFRS) a správa IASB

P6_TA(2008)0183

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o mezinárodních standardech účetního výkaznictví (IFRS) a o správě a řízení Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) (2006/2248(INI))

(2009/C 259 E/17)

Evropský parlament,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (1),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o nedávném vývoji a vyhlídkách v oblasti práva společností (2),

—	s ohledem na první zprávu Komise pro Evropský výbor pro cenné papíry a Evropský parlament o sbližování mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a národními všeobecně uznávanými účetními zásadami (GAAPs) třetích zemí,

—	s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o vývoji správy a řízení a financování IASB (Rada pro mezinárodní účetní standardy) a IASCF (Nadace Výboru pro mezinárodní účetní standardy) z července 2007,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 10. července 2007 o správě, řízení a financování IASB a ze dne 11. července 2006 o financování Rady pro mezinárodní účetní standardy,

—	s ohledem na zprávu Evropské centrální banky ze dne 19. prosince 2006 s názvem „Posouzení účetních standardů z hlediska finanční stability“,

—	s ohledem na dopis Evropské poradní skupiny pro účetní výkaznictví (EFRAG) adresovaný IASB o dopadech navrhovaného mezinárodního standardu účetního výkaznictví pro malé a střední podniky (dále jen IFRS pro „malé a střední podniky“),

—	s ohledem na dopisy, které dne 3. října 2007 zaslala předsedkyně parlamentního Hospodářského a měnového výboru Komisi jako reakci na konzultace s americkou Komisí pro burzu a cenné papíry (SEC) a předsedům příslušných výborů Kongresu USA,

—	s ohledem na prohlášení, které dne 7. listopadu 2007 vydaly Komise, Japonská agentura pro finanční služby, Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) a americká Komise pro burzu a cenné papíry, o činnosti, jejímž cílem je zlepšit správu a řízení IASCF,

—	s ohledem na rozhodnutí SEC ze dne 21. prosince 2007 o IFRS pro zahraniční emitenty,

—

s ohledem na čtvrtou směrnici Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (3) a sedmou směrnici Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založenou na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách (4) (čtvrtá a sedmá směrnice v oblasti práva společností),

—	s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0032/2008),

A.	vzhledem k tomu, že koncepce IFRS vznikla s cílem vytvořit skutečně globální standardy účetního výkaznictví pro společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry,

B.	vzhledem k tomu, že od ledna 2005 musí společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry v Evropské unii při vypracování svých konsolidovaných účetních závěrek používat mezinárodní účetní standardy,

C.	vzhledem k tomu, že nařízením (ES) č. 1606/2002 byla IASCF/IASB fakticky povýšena na úroveň tvůrce právních předpisů,

D.	opakujíce postoj, který Parlament vyjádřil v bodech 37 až 39 výše zmíněného usnesení ze dne 4. července 2006,

E.

vzhledem k tomu, že Evropská unie od doby, kdy začala uplatňovat IFRS, získala přehled v této problematice a odborné znalosti, kterých je nutno využít při diskusi o dalším vývoji IASCF/IASB; vzhledem k tomu, že jurisdikce, které se nevzdaly svých vlastních účetních standardů, nýbrž se pouze zapojily do procesů sbližování, nebudou takové znalosti a zkušenosti mít,

F.	vzhledem k tomu, že trvalo 17 měsíců, než byl jmenován nový předseda IASCF, a lze tedy pochybovat o efektivitě stávajících postupů výběru a jmenování členů tohoto orgánu,

G.	vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla svůj reaktivní postoj k IASCF/IASB změnit v postoj proaktivní,

H.	vzhledem k tomu, že krize s rizikovými hypotékami (tzv. „subprime“) v létě 2007 znovu upozornila na důležitost účetních standardů, zejména pojmů „reálná hodnota“ a „každodenní vyhodnocování tržních cen (market-to-market)“, z pohledu finanční stability,

Transparentní a odpovědné mezinárodní organizace

1.   je pevně přesvědčen, že musí být vytvořeny vysoce kvalitní globální účetní standardy;

2.   konstatuje, že IASCF je soukromým samoregulačním orgánem, kterému byla na základě nařízení (ES) č. 1606/2002 přidělena v rámci Evropské unie role tvůrce právních předpisů; vyjadřuje určité obavy ze skutečnosti, že by IASCF/IASB mohly postrádat transparentnost, legitimitu a povinnost zodpovídat se v důsledek toho, že nespadají pod kontrolu žádné demokraticky zvolené vlády, a že orgány EU nevytvořily doprovodné postupy a postupy konzultací a demokratického rozhodování, které jsou obvyklé v rámci jejich vlastních legislativních postupů; vítá však skutečnost, že se IASCF/IASB snažily napravit tyto nedostatky, např. prostřednictvím dvakrát ročně konaných zasedání, na nichž IASCF bilancuje práci IASB, prostřednictvím posouzení dopadu u nových standardů a zavedením formalizovaných zpráv o zpětné vazbě pro připomínky, které obdrží při veřejných konzultacích, apod.;

3.   domnívá se, že vzhledem k neexistenci uspokojivých řešení pro jmenování členů IASCF/IASB a dohled na těmito organizacemi by měla být zahájena diskuse o podmínkách, za kterých by bylo možno IASCF/IASB začlenit do systému mezinárodní správy, např. do Mezinárodního měnového fondu, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo Světové banky;

4.   zdůrazňuje, že v mezinárodních orgánech vytvářejících standardy je potřeba více zástupců se znalostí evropského prostředí, aby mohl být uplatněn skutečně mezinárodní přístup a naplněna potřeba vyváženějšího zohlednění významu Evropské unie, která je zdaleka největším hospodářským prostorem a prostorem s největším počtem subjektů uplatňujících IFRS; má za to, že by všichni členové IASCF/IASB měli pocházet ze států, které přijaly nebo mají v úmyslu přijmout IFRS; usiluje o to, aby bylo do stanov IASCF začleněno ustanovení týkající se minimální geografické vyváženosti, jak bylo navrženo členy správní rady;

5.   bere na vědomí sílící teoretický rozměr projektů IASB, jejichž složitost a teoretická povaha je tak značná, že zejména malé a střední podniky nejsou vždy schopny podle nich postupovat;

6.   dále konstatuje, že některé činnosti IASB dostatečně neodrážejí praktická obchodní hlediska; soudí, že je důležité, aby z pohledu uživatele formát finančních výkazů umožnil jejich použití k jiným účelům, například pro poskytování finančních informací investorům, sledování výkonnosti nebo finanční řízení;

7.   podporuje otevřenou a nepřetržitou diskusi ohledně účetních standardů; v zájmu toho se domnívá, že by měla IASB posílit náležité postupy, pokud jde o zúčastněné subjekty, aby mohly být zohledněny názory všech subjektů uplatňujících IFRS a investorů;

8.   je však toho názoru, že správa a řízení i zodpovědnost musí být zlepšeny pomocí následujících opatření:

a)

zřízení veřejného orgánu pro dohled, v němž by byly zastoupeny všechny veřejné subjekty zainteresované na činnosti IASCF/IASB, zejména zákonodárci a orgány dohledu; a zřízení orgánu umožňujícího reprezentativním účastníkům trhu – včetně zpracovatelů a uživatelů finančních výkazů z jurisdikcí, v nichž je uplatňování IFRS povinné – předkládat řídícím orgánům IASCF/IASB každoročně zprávu o fungování systému vytváření mezinárodních účetních standardů;

b)

takový orgán pro dohled by mohl odpovídat za to, aby výběr a jmenování členů správní rady probíhaly transparentním způsobem, který zajistí jak odpovídající odborné předpoklady kandidátů, tak přiměřené geografické zastoupení všech zainteresovaných subjektů; to by přispělo k větší transparentnosti postupu jmenování a výrazně by se posílila legitimita členů správní rady;

c)	zabezpečení toho, že se zlepší složení IASB, Poradní rady pro standardy (SAC) a Mezinárodního výboru pro interpretaci účetního výkaznictví (IFRIC) a že členové správní rady zajistí, aby byl postup jmenování transparentní a aby se náležitým způsobem přihlíželo k zájmům různých zájmových skupin;

d)	větší účast členů správní rady na dozoru nad IASB a jejím pracovním plánem, zejména pokud jde o způsob vypracování tohoto plánu a udělování mandátů IASB;

e)	stanovy IASCF by měly zajistit, aby IASB vypracovávala řešení vhodná pro účetní výkaznictví, která jsou nejen z technického hlediska správná, ale odrážejí také to, co je nezbytné a možné z hlediska všech uživatelů (investorů a orgánů dohledu) a zpracovatelů finančních výkazů; a

f)	provádění posouzení dopadu u všech projektů s cílem prověřit náklady a přínosy (mimo jiné pro podniky, které jsou uživateli) návrhů a zejména upozornit na důsledky pro finanční stabilitu;

9.   konstatuje, že ve výše uvedeném prohlášením ze dne 7. listopadu 2007 se Komise snaží – stejně jako v dubnu 2006, kdy se s americkými orgány dohodla na plánu postupu – předjímat řešení tam, kde by bylo v zájmu efektivity a legitimity žádoucí, aby probíhal otevřený proces konzultací a diskuse, k němuž by toto usnesení mohlo přispět;

10.   naléhavě žádá, aby zlepšení zodpovědnosti i správy a řízení IASCF/IASB nevedlo k nadměrné administrativní zátěži a zajistilo, aby odborné otázky nebyly zbytečně politizovány;

11.   domnívá se, že IASB musí před zahájením procesu vytváření standardu vzít v úvahu skutečné potřeby a důležité informace, jež uživatelé (auditoři, investoři a orgány dohledu) pokládají za nutné;

12.   naléhavě vyzývá IASB, aby před přijetím nového standardu provedla u všech zainteresovaných stran posouzení dopadu a zohlednila přitom rozdíly mezi regiony a strukturu trhů; vítá oznámení správní rady IASCF, jímž sděluje, že ve své výroční zprávě za rok 2007 uvede informace o kontrolách uskutečněných po zavedení nového standardu a formalizované zprávy o zpětné vazbě;

13.   žádá, aby byly účetní standardy vypracovávány a měněny pouze v případě, kdy bude zajištěno, že jsou jednoznačně potřebné a prospěšné, a to po náležitém předběžném procesu konzultací;

14.   domnívá se, že v této oblasti musí být právo legislativní iniciativy Komise spojeno s vhodným procesem předběžných konzultací;

15.   souhlasí s Radou, že je nutné realizovat schválená opatření ke zlepšení struktury správy a řízení IASB, a to na základě vhodného pracovního plánu; je toho názoru, že totéž platí pro opatření, která navrhl Parlament;

16.   domnívá se, že by s Parlamentem mělo být včas konzultováno vytváření pracovního plánu a do stanovování priorit a zaměření nových projektů vytváření standardů; v tomto ohledu žádá, aby byly s Parlamentem vedeny konzultace již v rané fázi;

17.   je toho názoru, že struktura financování IASCF/IASB, která se v současnosti ve značné míře zakládá na dobrovolných příspěvcích např. od podniků a auditorských společností, budí pochybnosti; v této souvislosti vyzývá IASCF/IASB, aby zejména přezkoumaly, jak lze změnit systém financování, aby se zaprvé na financování přiměřeně podílely všechny skupiny uživatelů, zadruhé aby nedocházelo ke střetu zájmů financujících stran a uživatelů a zatřetí aby byly účetní standardy všeobecně přístupné; požaduje, aby se Komise zabývala tím, zda by mohla uvažovat o příspěvku k tomuto financování a za jakých podmínek;

18.   je toho názoru, že transparentní a stabilní financování IASCF/IASB má zásadní význam; žádá Komisi, aby zvážila, zda a jakým způsobem by mohl být zaveden jednotný způsob financování na úrovni EU;

Uplatňování IFRS v Evropské unii

19.   pokládá za zásadní, aby se Společenství vyjadřovalo koherentněji, a zajistilo si tak co největší vliv ve všech fázích procesu vytváření, výkladu a uplatňování účetních standardů;

20.   konstatuje, že IFRS jsou přínosem, neboť usnadnily srovnávání finančních výkazů mezi zeměmi, mezi konkurenty téhož průmyslového odvětví a mezi průmyslovými odvětvími;

21.   konstatuje, že IFRS skýtají výhody, které se netýkají pouze technických účetních hledisek, ale jsou rovněž přínosem pro kapitálové trhy a Evropskou unii jako světovou velmoc;

22.   konstatuje, že „kulatý stůl“ o konzistentním uplatňování IFRS v Evropské unii (5), který zahájila Komise v roce 2004 na začátku současného volebního období, nesplnil očekávání spojená s tím, že se v jeho rámci podaří jasně vyjádřit postoj Společenství a jeho zájmy;

23.   zdůrazňuje, že pro úspěch IFRS je zásadní konzistentnost při přijímání a uplatňování standardů, připomíná však, že jelikož se jedná o standardy založené na zásadách, neměla by být tato konzistentnost na úkor odborného úsudku;

24.   souhlasí s Radou v tom, že při práci IASB na standardech musí být v mnohem větší míře brán ohled na závěry výše uvedeného kulatého stolu;

25.   konstatuje, že do schvalovacího mechanismu Společenství je zapojeno velmi mnoho aktérů; poukazuje zejména na to, že s Komisí v této oblasti spolupracuje řada aktérů, jejichž působnost se zjevně překrývá; upozorňuje, že v tomto překrývání se skrývá potenciál pro zvýšení efektivity a transparentnosti;

26.   domnívá se, že fóra na nichž může Společenství veřejně sdělovat své názory (Regulační výbor pro účetnictví nebo EFRAG), mu neumožňují, aby jednalo jako rovnocenný partner se státy, jejichž struktury jsou založeny na centralizovaných pravomocích regulátorů a orgánů dohledu (např. Komise pro finanční účetní standardy a SEC ve Spojených státech, a Komise pro účetní standardy a Úřad pro finanční služby v Japonsku);

27.   je toho názoru, že vytvoření racionalizované struktury EU – se zřetelem k strukturám členských států pro otázky účetnictví – by zejména při případném zrušení některých existujících orgánů mohlo přispět ke zjednodušení, a posílit tak úlohu, kterou by měla Evropská unie hrát v celosvětovém měřítku; vyzývá Komisi, aby po konzultaci s Parlamentem, členskými státy a Evropským výborem regulátorů trhů s cennými papíry vytvořila a předložila návrh na zřízení struktury EU, která by byla v mezinárodním měřítku legitimním partnerem pro jednání a která by zaručovala jednotný výklad a uplatňování standardů;

28.   vyslovuje uspokojení nad způsobem, jímž vykonával v této oblasti své pravomoci, a poukazuje na to, že se Parlament v rámci revidovaného postupu projednávání ve výborech ještě více zapojí do vypracovávání a schvalování IFRS; konstatuje však, že Parlament je formálně zapojen pouze do poslední fáze schvalovacího mechanismu; požaduje v zájmu úspory času záruku, že s Parlamentem budou při daném postupu vedeny řádné konzultace již ve fázi, kdy je vypracován pracovní program IASB a projednává se návrh nového účetního standardu, aby se zabránilo vzniku evropské varianty IFRS nebo potřebě následných změn;

29.   je přesvědčen, že by bylo ke škodě společností s veřejně obchodovanými cennými papíry v EU, kdyby výjimky z uplatňování IFRS nebyly používány až jako poslední možnost;

30.   je toho názoru, že je třeba se obzvlášť zaměřit přinejmenším na tyto aspekty:

a)	rámcová koncepce IASB (koncepční základ pro činnost IASB): poukazuje na to, že finanční výkazy se vypracovávají nejen pro investory na kapitálovém trhu, ale také pro řadu dalších aktérů, např. věřitele, zaměstnance, orgány veřejné moci, vlastníky a zákazníky;

b)	tzv. IAS/IFRS branding (prezentace finančních výkazů): v této souvislosti poukazuje na to, že by IASB měla přijít s řešeními, která zohledňují různé potřeby různých jurisdikcí, ve kterých se povinně uplatňují IFRS;

c)

IAS 32 a IAS 39: vyzývá IASB, aby do IAS 32 začlenila definici „vlastního kapitálu“, která umožní všem formám společností, zejména družstvům a osobním společnostem, vykazovat v účetní rozvaze kapitál od podílníků, a také nalézt řešení v případě zajišťovacího účetnictví, které se bude opírat o skutečnou praxi řízení rizik v bankách;

d)	spojování podniků (účetnictví pro převzetí jiného podniku): poukazuje na to, že IASB by měla vypracovat řešení týkající se rozsahu používání zásady „reálné hodnoty“;

e)	měření reálné hodnoty: je toho názoru, že IASB by měla opírat svá rozhodnutí o výsledek konzultací a vzhledem k zjevnému dopadu těchto konzultací by měla omezit rozsah používání zásady „reálné hodnoty“;

f)	udělování licencí pro poskytování služeb (dohody, na jejichž základě podnik – držitel licence – prostřednictvím smlouvy s poskytovatelem licence – zpravidla státní správou – získává právo a povinnost poskytovat veřejné služby): poukazuje na to, že je nutné nalézt vyvážená řešení; a

g)	vykazování výsledků (přehled a popsání všech zjištěných změn aktiv a pasiv, které jsou výsledkem obchodních operací, a dalších událostí kromě těch, které souvisejí s transakcemi s vlastníky): poukazuje na to, že je nutné nalézt vyvážená řešení;

31.   je toho názoru, že uplatňování zásady reálné hodnoty může být pro podniky nákladné a může vést k nerealistickým oceněním, např. pokud neexistují skutečné trhy, může uplatňování zásady reálné hodnoty méně pravdivě vypovídat o skutečné hodnotě společností; domnívá se navíc, že je nutné brát v úvahu skutečnost, že uplatněním zásady reálné hodnoty na finanční aktiva a pasiva se nedospívá vždy k realistickým oceněním;

32.   s ohledem na možné vazby mezi IFRS a daněmi se domnívá, že vytváření těchto standardů, jejich vstup v platnost a výklad mohou mít velmi značný dopad na členské státy;

33.   vítá praxi, kterou od začátku tohoto volebního období uplatňoval parlamentní Hospodářský a měnový výbor, který jednou ročně pořádal slyšení s předsedou IASB a neformální schůzky s členy IASCF, a žádá, aby v budoucnu předsedové IASB a IASCF předkládali Parlamentu výroční zprávu o všech otázkách, které jsou pro Parlament důležité (mj. pracovní program, personální rozhodnutí, financování a kontroverzní standardy);

34.   podporuje záměr IASB zlepšit stávající standardy, zároveň však vyjadřuje znepokojení, že neustálé úpravy, byť i v podobě malých změn, mohou být drahé a mohou znamenat nákladné změny pro velké společnosti; má za to, že by k jakýmkoli změnám mělo docházet pouze v případě, že jsou po provedení analýzy poměru nákladů a přínosů považovány za nezbytné;

IFRS pro malé a střední podniky

35.   bere na vědomí, že IASB provádí u návrhu IFRS pro malé a střední podniky rozsáhlé konzultace i šetření v terénu, pokud jde o dopady; žádá, aby napříště byla výsledkům konzultací a šetření v terénu věnována větší pozornost, než tomu bylo u návrhu IFRS pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že je to nezbytné, má-li Evropská unie vůbec kdy začít uvažovat o zohledňování IFRS pro malé a střední podniky nebo přijímání standardů EU pro malé a střední podniky s cílem dosáhnout sblížení s IFRS pro malé a střední podniky;

36.   soudí, že mezi malými a středními podniky je rozšířen názor, že IFRS pro malé a střední podniky, jsou pro ně příliš komplikované a navíc na mnoha místech odkazují na plné IFRS; je toho názoru, že povinnosti týkající se dodatků jsou příliš rozsáhlé a úsilí potřebné k jejich splnění je nepřiměřené vzhledem k požadavku poskytnout informace; je znepokojen tím, že návrh byl vytvořen s ohledem na malé a střední podniky, které jsou poměrně velké (nad padesát zaměstnanců), a trvá na tom, že většina malých a středních podniků jsou podniky menší velikosti; konstatuje, že malé a střední podniky jsou kromě toho znepokojeny tím, že IASB má v úmyslu měnit standardy každé dva roky; nicméně konstatuje, že by to mohla být užitečná nepovinná přechodná úprava pro větší, rostoucí malé a střední podniky, zdůrazňuje však, že by to neměl být milník na cestě k nucené harmonizaci;

37.   je toho názoru, že podpora dobrovolného používání IFRS (nebo podněcování k takovému používání) není bez rizik; je toho názoru, že v případě, že se některé členské státy rozhodnou uplatňovat konečné IFRS pro malé a střední podniky ve formě, kterou schválila IASB, mohlo by dojít k roztříštění vnitřního trhu a mohlo by to být na škodu účetnictví malých a středních podniků v celé Evropské unii;

38.   zdůrazňuje, že IASB nebyl udělen politický mandát k vytvoření IFRS pro malé a střední podniky; upozorňuje, že schvalovací mechanismus Společenství se vztahuje pouze na mezinárodní účetní standardy pro společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry a není určen pro IFRS pro malé a střední podniky; konstatuje, že schvalovací mechanismus se vztahuje pouze na mezinárodní účetní standardy a výklady pro společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry; dále konstatuje, že schvalovací mechanismus nelze uplatnit pro schvalování IFRS pro malé a střední podniky;

39.   by navrhoval nejprve posoudit, zda budou mít malé a střední podniky v Evropské unii nějaký prospěch ze standardu, který vytvoří IASB; konstatuje, že IASB se obecně považuje za tvůrce standardů v zájmu investorů na kapitálovém trhu; uznává, že IASB ve svém dokumentu „Basis for conclusions“ potvrzuje, že požadavky na malé a střední podniky se od požadavků na investory na kapitálových trzích liší; pochybuje, zda je v IASB dostatečně vyvážené zastoupení malých a středních podniků; uznává však, že v jiných částech světa možná existují požadavky na vytvoření standardu pro malé a střední podniky, a navrhuje, aby bylo provedeno přesnější posouzení této poptávky; zdůrazňuje, že tím nebude dotčeno přijetí následného standardu ze strany EU;

40.   poukazuje na to, že čtvrtá a sedmá směrnice v oblasti práva společností vytvářejí právní rámec pro roční účetní závěrku malých a středních podniků v Evropské unii a že je ještě třeba vyjasnit, jaký vztah má IFRS pro malé a střední podniky, jak je navrhuje IASB, ke čtvrté a sedmé směrnici v oblasti práva společností; domnívá se, že čtvrtá a sedmá směrnice v oblasti práva společností by mohly být základem pro účetní požadavky na malé a střední podniky v Evropské unii, včetně osobních společností;

41.   domnívá se, že Evropská unie by měla pečlivě posoudit, jaké přínosy má na jedné straně přistoupení ke IFRS pro malé a střední podniky nebo na straně druhé vyvinutí svého vlastního nezávislého a komplexního řešení pro malé a střední podniky; je navíc toho názoru, že by jakékoli takové řešení vyvinuté EU mohlo odpovídat rámcové koncepci IFRS, aniž by nutilo malé a střední podniky používat plné IFRS;

42.   zastává názor, že účetní požadavky na malé a střední podniky v Evropské unii musí být uzpůsobeny potřebám uživatelů; v této souvislosti doporučuje, aby byly potřeby uživatelů znovu podrobně analyzovány;

43.   na základě výše uvedených skutečností vybízí Komisi, aby pokračovala ve svých činnostech souvisejících se zjednodušením práva společností, účetnictví a auditu pro malé a střední podniky pomocí příslušných legislativních aktů, zejména čtvrté a sedmé směrnice v oblasti práva společností;

44.   upozorňuje, že účetní předpisy mají velmi silný vliv na celou oblast hospodářského práva a že nový IFRS pro malé a střední podniky bude mít rozsáhlé dopady na malé a střední podniky, zejména by měl v praxi značný dopad na vnitrostátní předpisy o zdanění společností; konstatuje, že IFRS pro malé a střední podniky vycházející ze zásady reálné hodnoty je v rozporu se zásadou zachování kapitálu, která převládá v jiných jurisdikcích, a není vždy v zájmu malých a středních podniků (z hlediska daní);

45.   je toho názoru, že IFRS pro malé a střední podniky musí zohledňovat skutečnost, že v Evropské unii existují různé formy podniků (např. osobní společnosti a družstva); je přesvědčen, že takový standard musí obsahovat jasnou definici vlastních prostředků, která bude brát ohled na zvláštní potřeby malých a středních podniků;

46.   vyjadřuje politování nad tím, že návrh IFRS pro malé a střední podniky dostatečně nezohledňuje skutečnost, že těmi, jimž jsou určeny účetní závěrky malých a středních podniků, jsou většinou akcionáři, věřitelé, obchodní partneři a zaměstnanci, a nikoli anonymní investoři, jako je tomu v případě veřejných společností, a že tyto subjekty nemají ani tak zájem na krátkodobé investici, nýbrž na dlouhodobém obchodním partnerství;

47.   vyzývá Komisi, aby zajistila řádný postup konzultací pro účetní rámec malých a středních podniků v Evropské unii podobně jako u běžných legislativních návrhů a aby přerušila aktivity související se zaváděním a přijímáním IFRS pro malé a střední podniky, čímž by předešla paralelnímu používání standardů v Evropské unii, dokud nebude dokončen vnitřní postup v EU; povzbuzuje Komisi, aby zvážila možnost snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky v oblasti účetnictví a auditu;

48.   nicméně uznává, že je celkově třeba zjednodušit veškerá opatření v oblasti účetnictví a auditu pro malé a střední podniky, a připomíná, že malé a střední podniky vytvářejí pracovní příležitosti a jsou motorem hospodářského růstu;

Plán pro sbližování a rovnocennost

49.   připomíná, že konečným cílem všech mezinárodních účastníků procesu musí být přijetí IFRS; je si vědom napětí mezi záměrem dosáhnout maximálního sblížení a snahou zachovat plnou pravomoc Evropské unie odchýlit se od shody, která je globálně dosažitelná; zdůrazňuje, že odchylky od globálních standardů v Evropské unii a jiných částech světa by měly být omezeny na nezbytné minimum; je toho názoru, že třetí země by měly jednat s Evropskou unií jako s celkem a nepřistupovat odlišným způsobem k jednotlivým 27 členským státům a že probíhající procesy sbližování s již existujícími systémy jsou přijatelné jedině jako přechodné etapy;

50.   konstatuje, že stanovení globálních standardů a sbližování je důležité a žádoucí, a uznává, že celosvětově dochází ke stále rychlejšímu sbližování účetních standardů;

51.   podporuje myšlenku sbližování a rovnocennosti; nicméně zdůrazňuje, že ke sbližování s některými standardy třetích zemí musí docházet na základě předběžného posouzení výhod a dopadu takové změny na zpracovatele a uživatele finančních výkazů v Evropské unii, a zejména na malé a střední podniky, a vyzývá IASB, aby při svém postupu měla tuto skutečnost na zřeteli;

52.   konstatuje, že práce na sbližování vykazuje pokrok, a spatřuje nebezpečí v tom, že se budou v tomto procesu brát v úvahu především rámcové ekonomické požadavky a rámce práva společností ve velkých třetích zemích, zatímco rámce EU budou hrát menší roli;

53.   poznamenává, že dne 20. června 2007 předložila SEC návrh v tom smyslu, že finanční výkazy zahraničních emitentů by měly být schvalovány bez nutnosti odsouhlasení, pokud byly zpracovány na základě anglického znění IFRS přijatých IASB; zdůrazňuje, že cílem je, aby IFRS převzaté do platného práva Evropské unie SEC uznala;

54.   vítá pokrok, který nastal v plánu EU-USA pro oblast účetnictví, a nedávné oznámení SEC, že soukromí zahraniční emitenti budou moci předkládat finanční výkazy podle IFRS bez jejich odsouhlasení podle amerických GAAP; podporuje přístup, který nastínila Komise ve svém dopisu SEC ze dne 26. září 2007;

55.   připomíná, že odhodlání Evropské unie zavést pro všechny společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry od roku 2005 povinnost používat při vypracovávání konsolidovaných účetních závěrek IFRS klíčovým způsobem přispělo k tomu, že se IFRS ve světě setkávají se stále větším zájmem;

56.   připomíná, že dne 30. dubna 2007 podepsali prezident Spojených států amerických, úřadující předseda Evropské rady a předseda Evropské komise společné prohlášení EU-USA po každoroční vrcholné schůzce, které v otázce účetního výkaznictví obsahuje následující formulaci: „Finanční trhy. Podporovat a snažit se zajistit podmínky pro uznávání všeobecně uznávaných účetních zásad USA a mezinárodních standardů účetního výkaznictví v obou jurisdikcích bez nutnosti odsouhlasení do roku 2009 nebo pokud možno dříve“;

57.   připomíná dosud nevyjasněnou otázku pravomoci různých jurisdikcí ve věci konečného výkladu standardů IFRS, která skrývá nebezpečí protichůdných výkladů; poukazuje na to, že konečný výklad IFRS přizpůsobených Evropské unii mohou provádět pouze evropské orgány a soudy, a vyzývá Komisi, aby zajistila, že tomu tak bude i nadále; domnívá se, že Komise musí ve spolupráci s členskými státy a Parlamentem vytvořit systém, který zaručí, že IFRS budou v Evropské unii vykládány a uplatňovány jednotně;

*

* *

58.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému výboru regulátorů trhů s cennými papíry, Nadaci Výboru pro mezinárodní účetní standardy a Radě pro mezinárodní účetní standardy.

---

(1)  Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 114.

(3)  Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11.

(4)  Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1.

(5)  Kulatého stolu se účastní zástupci IASB, CESR, EFRAG, Fédération des Experts Comptables Européens (FEE), Businesseurope, auditorské společnosti a Komise; hovoří se na něm o hlavních otázkách, aniž by byly podávány jakékoli výklady stávajících standardů.

---

29.10.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/101

---

Zimbabwe

P6_TA(2008)0184

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o Zimbabwe

(2009/C 259 E/18)

Evropský parlament,

—	s ohledem na svá usnesení o Zimbabwe ze dne 16. prosince 2004 (1), 7. července 2005 (2), 7. září 2006 (3) a 26. dubna 2007 (4),

—	s ohledem na společný postoj Rady 2008/135/SZBP ze dne 18. února 2008 (5), kterým se do 20. února 2009 obnovují omezující opatření vůči Zimbabwe uložená společným postojem 2004/161/SZBP,

—	s ohledem na krizovou vrcholnou schůzku Jihoafrického rozvojového společenství (SADC), která se konala dne 12. dubna 2008 v Lusace,

—	s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.	vzhledem k tomu, že se dne 29. března 2008 konaly volby do poslanecké sněmovny Zimbabwe, do senátu Zimbabwe, prezidentské volby a volby do orgánů místní samosprávy,

B.	vzhledem k tomu, že výsledky prezidentských voleb nebyly dosud oznámeny a výsledky voleb do parlamentu Zimbabwe byly oznámeny pouze částečně,

C.	vzhledem k tomu, že dne 14. dubna 2008 zamítl Nejvyšší soud Zimbabwe naléhavou žádost opoziční skupiny Hnutí za demokratickou změnu, aby zimbabwská volební komise oznámila výsledky prezidentských voleb,

D.	vzhledem k tomu, že dne 12. dubna 2008 oznámila zimbabwská volební komise, že přepočítá hlasy ve 23 volebních obvodech pro prezidentské volby, v nichž byl výsledek napaden vládnoucí stranou Zanu-PF,

E.

vzhledem k tomu, že u příležitosti výše uvedené vrcholné schůzky Jihoafrického rozvojového společenství, která se konala v Lusace, vyzval generální tajemník OSN Ban Ki-mun k tomu, aby byly výsledky prezidentských voleb zveřejněny co nejdříve, a varoval, že je ohrožena samotná koncepce demokracie v Africe,

F.	vzhledem k tomu, že Jihoafrické rozvojové společenství požadovalo bezodkladné ověření a zveřejnění výsledků voleb v souladu s řádným právním postupem,

G.	vzhledem k tomu, že režim opět reagoval použitím násilí vůči opozici,

1.   trvá na tom, že je třeba respektovat touhu zimbabwského obyvatelstva po demokracii; naléhavě žádá všechny, kdo se chtějí podílet na budoucnosti Zimbabwe, aby spolupracovali se silami demokratické změny;

2.   vyzývá zimbabwskou volební komisi, aby okamžitě zveřejnila všechny původní volební výsledky, protože současné prodlevy vzbuzují obavy a dohady, které narušují mír, politickou stabilitu a demokratické vyhlídky Zimbabwe;

3.   oceňuje obrovský kus práce, který odvedly nevládní organizace sdružené v Síti na podporu zimbabwských voleb (ZESN), když rozmístily tisíce pozorovatelů po celé zemi a zveřejnily své odhady volebních výsledků;

4.   důrazně vybízí vládu Zimbabwe, aby jakožto signatář Smlouvy o založení Jihoafrického rozvojového společenství a protokolů k této smlouvě, Zakládací listiny Africké unie, Africké charty lidských práv a práv národů a Nového partnerství pro rozvoj Afriky dostála svým závazkům a dodržovala zásady demokracie, lidská práva a zásady právního státu;

5.   oceňuje, že Jihoafrické rozvojové společenství na 12. dubna 2008 svolalo krizovou vrcholnou schůzku, a vítá prohlášení čelních představitelů vrcholné schůzky, v němž vyzývají k urychlenému zveřejnění výsledků prezidentských voleb;

6.   vítá skutečnost, že jihoafrická vládnoucí strana Africký národní kongres nedávno uznala, že Zimbabwe se nyní dostalo do „krizového stavu“, a věří, že to povede k pozitivním krokům;

7.   naléhavě žádá Africkou unii, aby využila svého vlivu a pomohla nalézt rychlé a pozitivní řešení krize v Zimbabwe;

8.   důrazně odsuzuje povolební politické násilí a porušování lidských práv zaměřené proti příznivcům opozičních stran;

9.   vyjadřuje své politování nad tím, že v uplynulých týdnech bylo zatčeno více než deset zahraničních novinářů, a vyzývá k tomu, aby bylo okamžitě ukončeno veškeré omezování svobody tisku a shromažďování a aby byl zahraničním zpravodajským agenturám umožněn neomezený přístup do Zimbabwe; dále vyzývá k okamžitému propuštění 36 občanů, kteří byli zadrženi během pokojného protestu proti prodlevám se zveřejněním výsledků;

10.   oceňuje, že jihoafričtí dělníci v loděnicích odmítli vyložit zbraně z čínské nákladní lodi An Yue Jiang, které byly určené pro zimbabwské bezpečnostní síly; vyzývá všechny státy Jihoafrického rozvojového společenství, aby odmítly vyložení nákladu lodi An Yue Jiang v jakémkoliv ze svých přístavů;

11.   vyzývá čínskou vládu, aby zastavila vývoz zbraní do Zimbabwe a nařídila lodi An Yue Jiang okamžitý návrat do čínských vod;

12.   vyzývá Radu, aby zajistila, že všechny členské státy budou důsledně uplatňovat stávající omezující opatření;

13.   vyzývá Radu a Komisi, aby urychlily přípravu souboru opatření, jehož součástí bude bezodkladná hospodářská pomoc, která bude poskytnuta, jakmile proběhne demokratická transformace Zimbabwe, a aby tato opatření koordinovaly se širším mezinárodním společenstvím;

14.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládám zemí G8, vládám a parlamentům Zimbabwe a Jihoafrické republiky, generálnímu tajemníkovi Britského společenství národů, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, předsedovi Komise a předsedovi Výkonné rady Africké unie, Panafrickému parlamentu a generálnímu tajemníkovi a vládám států Jihoafrického rozvojového společenství.

---

(1)  Úř. věst. C 226 E, 15.9.2005, s. 358.

(2)  Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 491.

(3)  Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 263.

(4)  Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 791.

(5)  Úř. věst. L 43, 19.2.2008, s. 39.

---