ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

9. prosince 2009

Věc T-377/08 P

Evropská komise

v.

Gerhard Birkhoff

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Úhrada léčebných výloh – Zrušení, v prvním stupni, rozhodnutí zamítajícího předběžné povolení pro úhradu výloh na získání invalidního vozíku – Zkreslení důkazu“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 8. července 2008, Birkhoff v. Komise (F-76/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 8. července 2008, Birkhoff v. Komise (F-76/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí) se zrušuje. Rozhodnutí likvidačního oddělení ze dne 8. listopadu 2006 se zrušuje. Gerhard Birkhoff a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení vzniklé v tomto stupni. Komisi se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení vzniklých v prvním stupni.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Léčebné náklady – Náhrada nákladů – Zamítnutí – Stížnost – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Léčebné náklady – Náhrada nákladů – Zamítnutí – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád úředníků, čl. 72)

3.      Úředníci – Povinnost správy postupovat s řádnou péčí – Zohlednění zájmů úředníka

(Právní pravidla o pojištění pro případ nemoci, čl. 35 odst. 2)

1.      Odůvodnění rozhodnutí týkajícího se zamítnutí stížnosti je považováno za odůvodnění, které splývá s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž tato stížnost směřovala.

Pokud tedy likvidační oddělení na základě nepříznivého stanoviska posudkového lékaře orgánu zamítne úhradu některých léčebných výloh podle článku 20 společných pravidel a pokud dotčená osoba podá stížnost kritizující příliš obecnou nebo stručnou povahu odůvodnění, na němž je toto zamítnutí založeno, může správa za účelem zodpovězení této stížnosti během postupu před zahájením soudního řízení podat podrobnější odůvodnění. Takové zvláštní odůvodnění týkající se jednotlivého případu, které je oznámeno před podáním žaloby, je třeba považovat za odůvodnění splývající s odůvodněním zamítavého rozhodnutí, a musí tak být považováno za relevantní informaci pro posouzení legality tohoto rozhodnutí.

(viz body 55 a 56)

Odkazy: Soudní dvůr, 9. prosince 1993, Parlament v. Volger, C‑115/92 P, Recueil, s. I‑6549, bod 22; Soudní dvůr, 23. září 2004, Hectors v. Parlament, C‑150/03 P, Sb. rozh. s. I‑8691, body 47 až 49; Tribunál, 22. března 1995, Kotzonis v. CES, T‑586/93, Recueil, s. II‑665, bod 105; Tribunál, 11. března 1999, Gaspari v. Parlament, T‑66/98, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑287, body 30 až 33; Tribunál, 11. května 2000, Pipeaux v. Parlament, T‑34/99, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑337, body 18 a 19; Tribunál, 6. července 2004, Huygens v. Komise, T‑281/01, Sb. VS s. I‑A‑203 a II‑903, bod 107

2.       Přezkum soudu se nevztahuje na lékařské posudky ve vlastním slova smyslu, které musí být považovány za konečné, pokud byly vyhotoveny za řádných podmínek.

Stanoviska posudkového lékaře orgánu a lékařské rady zabývající se jedinou – čistě technickou – otázkou, totiž, zda vadný invalidní vozík mohl být s ohledem na materiál použitý při jeho výrobě a příčinu zlomení jeho opěradla z rozumného hlediska opraven nebo zda z bezpečnostních důvodů bylo odůvodněné financovat pořízení nového invalidního vozíku, nevyjadřují lékařské posouzení v pravém smyslu slova. Proto se judikatura týkající se omezeného soudního přezkumu lékařských posudků v takovém případě neuplatní.

(viz body 68 až 70)

Odkazy: Soudní dvůr, 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, Recueil, s. 143, bod 8; Tribunál, 16. března 1993, Blackman v. Parlament, T‑33/89 a T‑74/89, Recueil, s. II‑249, bod 44; Tribunál, 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, Sb. VS s. I‑A‑147 a II‑659, bod 62

3.       Povinnost správy postupovat s řádnou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád vytváří ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci orgánu veřejné správy, zejména znamená, že pokud správa rozhoduje o úředníkově postavení, přihlíží nejen k zájmu služby, ale rovněž k zájmu dotčeného úředníka.

Orgán oprávněný ke jmenování porušuje svou povinnost postupovat s řádnou péčí, pokud nezohlední situaci žadatele, úředníka, který odešel do důchodu, žádajícího o náhradu nákladů na výměnu vadného invalidního vozíku jeho dcery, ačkoli je uvedenému orgánu známo, že žadatel žije v jiném členském státě, než jeho dcera, a že invalidní vozík byl zakoupen v prvně uvedeném státě a opraven ve státě uvedeném na druhém místě. Tím je zvláště ztížena úloha žadatele spočívající v prokázání příčiny poškození invalidního vozíku a dokázání toho, že jeho ochrnutá dcera potřebuje nový invalidní vozík, aby mohla vést uspokojivý soukromý a pracovní život.

Za těchto okolností je orgán oprávněný ke jmenování povinen zaujmout aktivnější roli v řešení případu a vzít v úvahu zejména odpovídající použití čl. 35 odst. 2 právních pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků Evropských společenství, podle kterého si správa může před rozhodnutím o stížnosti, pokud se spor týká zdravotních otázek, vyžádat stanovisko posudkového lékaře, přičemž „náklady znaleckého posudku jsou hrazeny ze společného systému nemocenského pojištění“. Jelikož je takový spor technického rázu, musí se proto uvedený orgán tázat, zda by bylo z finančního hlediska výhodnější hledat společně se žalobkyní technického znalce, a to na náklady společného systému nemocenského pojištění, nebo zvážit náhradu nákladů na obstarání nového invalidního vozíku, případně omezené na určitý strop.

(viz body 87 až 89)

Odkazy: Soudní dvůr, 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, Recueil, s. 1677, bod 22; Soudní dvůr, 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38; Tribunál, 27. září 2006, Lantzoni v. Soudní dvůr, T‑156/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑189 a II‑A‑2‑969, bod 88