6.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 117/65

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, která řadí mezi hlavní cíle EU územní soudržnost spolu se sociální a hospodářskou soudržností, nebyla doposud ratifikována všemi členskými státy,

B.

vzhledem k tomu, že koncepce územní soudržnosti byla do politiky soudržnosti zahrnuta od jejích samotných počátků a tvořila základní prvek jejího rozvoje; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva a zelená kniha tuto koncepci zviditelnily a ozřejmily,

C.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU představuje základní pilíř procesu evropské integrace a jednu z nejúspěšnějších politik EU, neboť umožňuje sbližování mezi stále rozmanitějšími regiony a podporuje růst a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU je projevem evropské solidarity a rovnosti, který je nejviditelnější, nejhmatatelnější a nejsnáze vyčíslitelný, a vzhledem k tomu, že územní soudržnost, která je nedílnou součástí politiky soudržnosti EU, se zakládá na totožných zásadách,

D.

vzhledem k tomu, že i přes značný pokrok, jehož bylo v oblasti sbližování v rámci Evropské unie dosaženo, poslední zprávy o soudržnosti zdůrazňují tendenci k prohlubování územních nerovností mezi regiony EU, například pokud jde o dostupnost, zejména v případě strukturálně znevýhodněných regionů EU, ale rovněž uvnitř regionů a území EU, což by mohlo vést ke vzniku prostorové segregace a prohloubit rozdíly v míře prosperity regionů EU,

E.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU již dosáhla značné míry součinnosti s ostatními politikami EU s cílem posílit jejich konkrétní místní dopad ku prospěchu občanů Unie, a vzhledem k tomu, že například součinnost vytvořená mezi politikou soudržnosti a výzkumem a inovací či Lisabonskou strategií a součinnost na přeshraniční úrovni přinesla hmatatelné pozitivní výsledky, které musí být potvrzeny a rozšířeny,

1.

schvaluje hlavní závěry veřejných konzultací o budoucí politice soudržnosti EU, jak byly předloženy v rámci páté zprávy o pokroku; vyjadřuje spokojenost s tím, že se do této diskuse s velkým zájmem zapojily různé zainteresované strany, zejména místní a regionální samosprávy, z oblasti regionální politiky;

2.

vítá skutečnost, že tyto závěry do velké míry odpovídají názoru, který Parlament vyjádřil ve svém usnesení o čtvrté zprávě o soudržnosti; připomíná, že toto usnesení bylo prvním příspěvkem Parlamentu v této veřejné diskusi;

3.

konstatuje, že názory vyjádřené v jeho usnesení o čtvrté zprávě o soudržnosti zahrnují následující doporučení: za prvé, že jakýkoli pokus o převedení této politiky zpět na vnitrostátní úroveň by měl být odmítnut a že je třeba zavázat se k jednotné a pružné politice EU, jež se bude schopna přizpůsobit patřičné míře intervence a která bude schopna reagovat na společné výzvy, k nimž patří globalizace, změna klimatu, demografické změny (včetně stárnutí, migrace a úbytku obyvatelstva), chudoba a dodávky energie; za druhé, vyjádřil pevné přesvědčení, že politika soudržnosti EU by měla zahrnovat všechny regiony EU, včetně regionů se zvláštními geografickými rysy, a měla by přinášet přidanou hodnotu všem; za třetí upozornil na potřebu stanovit priority v oblasti výdajů strukturálních politik a opatření EU a s určitými výhradami schválil vyčleněné prostředky; za čtvrté zdůraznil potřebu součinnosti a integrovaného přístupu mezi různými odvětvovými politikami s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku, pokud jde o růst a rozvoj přímo v jednotlivých regionech;

4.

je přesvědčen, že územní soudržnost je zásadním pilířem pro dosažení cílů, které sleduje politika soudržnosti EU, prostřednictvím posílení jak hospodářské, tak sociální soudržnosti; zdůrazňuje, že územní soudržnost účinně přispívá k zaplnění mezer, které existují v oblasti rozvoje mezi členskými státy a regiony i uvnitř nich; domnívá se tudíž, že budoucí reforma regionální politiky EU by měla zohlednit závěry vyplývající z diskuse o zelené knize;

5.

vítá přijetí zelené knihy Komisí, neboť je to odpovědí na dlouhodobý požadavek Parlamentu; plně podporuje rozhodnutí postoupit s analýzou „územní soudržnosti“, která je již po dlouhou dobu jedním z hlavních bodů jakékoli diskuse o regionální politice, a to bez ohledu na skutečnost, že Lisabonská smlouva nebyla dosud ratifikována;

6.

domnívá se však, že zelená kniha není dostatečně ambiciózní, neboť neposkytuje jednoznačnou definici územní soudržnosti ani jejích cílů a nepředstavuje významný posun, pokud jde o chápání této nové koncepce, aby tak mohla účinně přispět ke zmírnění nerovností mezi regiony; dále vyjadřuje politování nad tím, že zelená kniha nevysvětluje, jakým způsobem bude územní soudržnost začleněna do stávajícího rámce politiky soudržnosti a jakými metodickými nástroji či zdroji dojde k její přeměně ze souboru zásad v operační mechanismy, které budou realizovány v praxi během příštího programového období;

7.

vítá analýzu obsaženou v zelené knize, která definuje tři základní koncepce, které by měly tvořit jádro rozvoje územní soudržnosti: koncentrace, propojení a spolupráce; domnívá se, že tyto koncepce mohou přispět k odstranění některých základních překážek brzdících plynulý, rovnoměrný a udržitelný rozvoj Evropské unie, k nimž patří negativní dopady spojené s koncentrací hospodářské činnosti, zejména v některých hlavních městech států a regionů, nerovnost v podmínkách přístupu na trhy a ke službám způsobená vzdáleností či koncentrací, chybějící infrastruktura a rozdělení zapříčiněné hranicemi mezi členskými státy, ale i mezi jednotlivými regiony;

8.

domnívá se, že zelená kniha dostatečně nezohledňuje závazky uvedené v Územní agendě a v Lipské chartě, které vnášejí do územní soudržnosti strategickou a operativní vizi, zejména pokud jde o zásadu polycentrismu či nové partnerství mezi městy a venkovem; domnívá se, že tyto cíle musí mít v debatě o územní soudržnosti ústřední místo;

9.

vítá zahájení veřejných konzultací o územní soudržnosti požadované v zelené knize; domnívá se, že úspěch jakékoli veřejné konzultace je úzce spojen s co nejširší účastí různých zainteresovaných stran a občanské společnosti; vyzývá příslušné státní, regionální a místní orgány, aby bez prodlení šířily příslušné informace s cílem zvýšit povědomí o významu této nové koncepce;

10.

domnívá se, že pro rozvoj územní soudržnosti a posilování hospodářské a sociální soudržnosti má zásadní význam koordinace všech odvětvových politik EU, jež mají silný dopad na dané území; vyjadřuje proto politování nad tím, že se příslušná analýza v zelené knize omezuje na vyjmenování těchto politik EU, aniž by navrhla způsoby, jak skutečně posílit jejich vzájemnou součinnost, či dokonce metody pro posouzení skutečného územního dopadu těchto politik;

11.

souhlasí s tím, aby nebyly do zelené knihy ani do veřejné diskuse začleněny jakékoli zmínky o možných rozpočtových a finančních dopadech územní soudržnosti; domnívá se, že dokud není samotná koncepce jasně definována a pochopena všemi zainteresovanými stranami, je takováto analýza předčasná; domnívá se však, že jakákoli diskuse o této otázce je neoddělitelně spojena s celkovým vyjednáváním a plánováním budoucí politiky soudržnosti EU; požaduje, aby výsledky této diskuse sloužily jako základ pro příští finanční rámec;

12.

domnívá se, že existence silné a dostatečně financované regionální politiky EU je nezbytnou podmínkou pro vypořádání se s postupným rozšiřováním a pro realizaci sociální, hospodářské a územní soudržnosti v rozšířené Evropské unii;

13.

schvaluje postoj vyjádřený v zelené knize, totiž že územní soudržnost založená na zásadě rovných příležitostí spočívá v zajištění polycentrického rozvoje Evropské unie jako celku a rovněž ve vyváženém a udržitelném rozvoji území s různými charakteristikami a specifiky, aniž by zanikla jejich rozmanitost; rovněž podporuje názor, že územní soudržnost by měla zajistit, aby mohli občané plně využít a rozvíjet výhody a potenciál svých regionů; zdůrazňuje skutečnost, že územní soudržnost je koncepce horizontální povahy, která podporuje rozvoj Evropské unie; je pevně přesvědčen o tom, že územní soudržnost by měla účinně přispívat k odstranění rozdílů mezi regiony EU a v rámci nich a zabránit tak vzniku asymetrie; zdůrazňuje, že územní soudržnost má vnitrozemský i námořní rozměr;

14.

domnívá se, že územní soudržnost je výraznou koncepcí, která poskytuje značnou přidanou hodnotu pro hospodářskou a sociální soudržnost a řešení narůstajících problémů v regionech EU; zdůrazňuje, že všechny tři složky soudržnosti (hospodářská, sociální a územní) by se měly navzájem doplňovat a posilovat, zároveň by si každá měla v rámci jednotného integrovaného přístupu udržet odlišný cíl; domnívá se tedy, že si všechny tyto složky musí být rovny a žádnou nelze posilovat na úkor jiné; zdůrazňuje, že územní soudržnost by měla být zahrnuta do stávajícího rámce, aniž by to vedlo k roztříštění politiky soudržnosti EU podle odvětví;

15.

vítá závěry zprávy ESPON ohledně scénářů budoucího rozvoje evropského území do roku 2030, jež poskytují konkrétní údaje podněcující politickou debatu o podobě politik EU a vnitrostátních politik, aby mohly být vytvořeny správné nástroje, které umožní čelit novým výzvám majícím značný místní nebo regionální dopad, k nimž patří demografické změny, koncentrace obyvatel ve městech, migrační proudy a změna klimatu, a co nejlepší podmínky pro kvalitní život jejich občanů;

16.

zdůrazňuje, že jedním z hlavních cílů územní soudržnosti je zajištění toho, aby pokrok a růst dosažený na jednom konkrétním území přinášel prospěch celému regionu i celému území Evropské unie; domnívá se v tomto ohledu, že centra excelence a střediska výzkumu a inovace mohou být jednou z cest, jak zajistit hospodářský růst, vědecké objevy, technologické inovace, zaměstnanost a rozvoj regionů, a vyzývá k tomu, aby byla podněcována silnější interakce a intenzivnější přenos znalostí mezi těmito centry, univerzitami, obchodními organizacemi a jednotlivými podniky, a to včetně těch nejmenších; vyzývá Komisi, aby předložila hodnocení dopadů, které poskytne analýzu vlivu středisek výzkumu a inovace a center excelence na okolní oblasti;

17.

zdůrazňuje, že koncepce územní soudržnosti zahrnuje rovněž soudržnost uvnitř území, a navrhuje, aby měly přednost takové politiky, které podporují skutečně polycentrický rozvoj jednotlivých území a tím snižují tlak, kterému jsou vystavena hlavní města, a podporují vznik vedlejších středisek; konstatuje, že by to měl být rovněž způsob, jakým mohou města bojovat s negativními dopady koncentrace jako.je dopravní přetížení, znečištění, sociální vyloučení a chudoba či s následnou neřízenou urbanizací, která ovlivňuje kvalitu života jejich obyvatel; v tomto ohledu se domnívá, že nelze opomíjet podporu venkovských oblastí ani významnou úlohu, kterou hrají malá a středně velká města nacházející se v těchto oblastech;

18.

zdůrazňuje zásadní přínos, který má vnitřní trh pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost; podtrhuje význam veřejných služeb v souvislosti s udržitelným hospodářským a sociálním rozvojem a rovněž potřebu zajistit z hlediska sociálního i regionálního spravedlivý přístup ke službám veřejného zájmu, zejména ke vzdělávání a zdravotnictví; v tomto ohledu zdůrazňuje, že zajištění „spravedlivého přístupu“ neznamená jen zeměpisnou vzdálenost, ale i dostupnost a přístupnost těchto služeb, a domnívá se, že s ohledem na zásadu subsidiarity a právní předpisy Společenství týkající se hospodářské soutěže by měla být odpovědnost za formulování, organizování, financování a sledování služeb veřejného zájmu ponechána státním, regionálním a místním orgánům; domnívá se však, že do diskuse o územní soudržnosti by měly být zahrnuty otázky spravedlivého přístupu občanů ke službám;

19.

konstatuje, že zelená kniha uznává značné problémy v oblasti rozvoje, jimž čelí tři konkrétní typy regionů se zvláštními geografickými rysy: horské oblasti, ostrovní oblasti a řídce osídlené oblasti; domnívá se, aniž by snižoval významnou úlohu, kterou má územní soudržnost při řešení problémů těchto regionů, že by územní soudržnost neměla být politikou výhradně zaměřenou na oblasti s geografickým znevýhodněním; domnívá se však, že by měla být zvláštní pozornost věnována tomu, jak jejich znevýhodnění vyvážit a umožnit jim, aby proměnily svůj potenciál ve výhody a skutečné příležitosti a podpořily rozvoj, který má zásadní význam pro Evropskou unii jako celek;

20.

konstatuje rovněž, že další regiony čelí specifickým strategickým problémům, pokud jde o hospodářský a sociální rozvoj, dostupnost a konkurenceschopnost; k těmto výzvám patří nejvzdálenější regiony, které vymezuje čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES, hraniční, odlehlé a pobřežní regiony, jakož i regiony, které trpí úbytkem obyvatelstva; domnívá se především, že specifický rys odlehlosti by měl být uznán jako zvláštní geografický rys, jenž vyžaduje, aby byl u těchto regionů v rámci politiky speciálně zohledněn; všímá si specifických výzev, jimž v rámci jejich rozvoje čelí rovněž malé ostrovní členské státy Kypr a Malta;

21.

je přesvědčen, že územní soudržnost by se neměla omezovat pouze na dopady regionální politiky EU na území Evropské unie, ale měla by se rovněž zabývat územním aspektem jiných odvětvových politik EU, jež mají silný územní dopad; podtrhuje v rámci územní soudržnosti význam posilování součinnosti jednotlivých politik EU s cílem koordinovat a maximalizovat jejich praktický územní dopad; konstatuje nicméně, že veškeré politiky EU si vždy uchovají svou autonomii a že tento proces neznamená, že by některá politika byla podřízena jiné;

22.

očekává, že výsledkem veřejných konzultací bude jednoznačná a dostatečně pružná definice územní soudržnosti, která bude společně schválena, sdílena a chápána všemi zainteresovanými stranami na nejnižší úrovnia která zajistí srozumitelnost a transparentnost této koncepce; bere v tomto ohledu na vědomí návrh definice teritoriální soudržnosti, který předložilo francouzské předsednictví; domnívá se však, že územní soudržnost musí ve všech oblastech podléhat zásadě subsidiarity; je rovněž přesvědčen, že má-li být územní soudržnost lépe definována a chápána, je třeba vytvořit společné definice koncepcí, jako je „území“, „venkovská oblast“ a „horská oblast“;

23.

domnívá se, že budoucí definice územní soudržnosti by měla mít určitý počet ústředních prvků, včetně zásady, že územní soudržnost přesahuje rámec soudržnosti hospodářské a sociální a že její horizontální povaha a integrovaný přístup povzbuzuje činnost napříč územími a hranicemi; domnívá se, že územní soudržnost má za cíl odstranit nerovnosti mezi členskými státy a regiony a měla by zajistit harmonický a udržitelný rozvoj geografických oblastí s rozličnými charakteristikami a specifiky tím, že posoudí, jak by politika soudržnosti a ostatní odvětvové politiky EU mohly být co nejlépe přizpůsobeny jejich místním podmínkám; zdůrazňuje, že jakákoliv budoucí definice by měla rovněž jasně vyjadřovat, že územní soudržnost by se měla ve velké míře zaměřovat na řádnou správu, rovněž s ohledem na partnerství zástupců veřejné a soukromé sféry a občanské společnosti, a na to, aby občané Unie měli spravedlivé příležitosti, pokud jde o životní podmínky a kvalitu života;

24.

důrazně vyzývá Komisi, aby po ukončení procesu konzultací zveřejnila bílou knihu o územní soudržnosti; je přesvědčen o tom, že bílá kniha by posloužila při jednoznačném definování a ustálení pojmu územní soudržnost a přidané hodnoty územní soudržnosti ve vztahu k současné politice soudržnosti, a přinesla návrhy konkrétních ustanovení a politických opatření, která poslouží při řešení problémů, jimž čelí regiony EU, a která by měla být zavedena v rámci balíčku právních předpisů týkajícího se strukturálních fondů pro období po roce 2013 a souvisejícího finančního rámce; je přesvědčen, že by bílá kniha měla obsahovat i úvodní odhad možných rozpočtových a finančních dopadů územní soudržnosti;

25.

vítá zveřejnění zprávy Komise „Regiony 2020“; vyzývá Komisi, aby do své bílé knihy o územní soudržnosti začlenila zjištění a analýzy tohoto pracovního dokumentu, zejména ty, které souvisejí s popisem hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

26.

domnívá se, že všechny tři koncepce (koncentrace, propojení a spolupráce), na nichž byla založena analýza územní soudržnosti v zelené knize, je třeba nadále rozvíjet a uplatňovat v konkrétních politických rozhodnutích; naléhavě vyzývá Komisi, aby objasnila, jak budou tyto koncepce začleněny do rámce právních předpisů pro období po roce 2013;

27.

vyzývá k výraznému posílení cíle evropské územní spolupráce v příštím programovém období; je přesvědčen o přidané hodnotě tohoto cíle v celé Evropské unii, a to přinejmenším z důvodu přímého zapojení regionálních a místních orgánů do plánování a provádění příslušných programů přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce; domnívá se nicméně, že by to nemělo být na úkor ostatních dvou cílů; za tímto účelem rovněž zdůrazňuje význam integrovaného rozvoje přímořských oblasti a také přeshraniční dimenzi a relevantní operační programy evropské politiky sousedství, které mají význam zejména s ohledem na budoucí rozšíření EU;

28.

zastává názor, že územní soudržnost by měla být rozvíjena horizontálně a měly by se o ni opírat veškeré politiky a činnosti EU; je přesvědčen, že vývoj zásady udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí by měl být příkladem toho, jak začlenit územní soudržnost do budoucího vytváření veškerých příslušných politik EU, neboť územní soudržnost se musí projevit ve všech oblastech politiky, které souvisejí se soudržností; je však přesvědčen, že horizontální rozměr územní soudržnosti by neměl vést k jejímu omezení pouze na obecný, abstraktní rámec hodnot; vyzývá Evropskou unii, aby podnikla veškerá nezbytná opatření, která by územní soudržnost převedla do roviny legislativních a politických návrhů;

29.

připomíná, že v každém stadiu uplatňování a hodnocení EU politiky soudržnosti musí být zohledněna hlediska rovnosti žen a mužů a rovných příležitostí, stejně jako zvláštní potřeby zdravotně postižených a starších osob;

30.

zdůrazňuje, že je třeba v kontextu územní soudržnosti vypracovat dodatečné kvalitativní ukazatele s cílem zlepšit vytváření a provádění odpovídajících politik na nejnižší úrovni, přičemž je nutné zohlednit rozdílná územní specifika; vyzývá proto Komisi, aby bezodkladně vypracovala potřebné studie a zajistila možnost vytvořit nové, spolehlivé ukazatele a našla způsoby jejich začlenění do systému hodnocení regionálních nerovností;

31.

konstatuje, že HDP bylo jediným kritériem pro určení způsobilosti regionů podle cíle 1 (konvergence), přičemž ostatní ukazatele mohou být využity pro regiony způsobilé podle cíle „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“; zdůrazňuje své obavy ohledně skutečnosti, že nepopiratelný nárůst konvergence mezi zeměmi často zastírá rostoucí počet rozdílů mezi regiony a uvnitř regionů, a z tohoto důvodu trvá na tom, že je třeba důkladně zvážit přínos, který má HDP jako hlavní kritérium způsobilosti pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů;

32.

domnívá se, že problém nerovností uvnitř regionů v rámci regionů NUTSII lze lépe sledovat na úrovni NUTSIII; vyzývá proto Komisi, aby prověřila, do jaké míry může k vyrovnávání vnitřních nerovností v oblastech NUTS II přispět budoucí definování oblastí, které obdrží pomoc, na úrovni NUTS III; v souvislosti s územní soudržností zdůrazňuje význam toho, aby členské státy určily, které územní jednotky odpovídají patřičné úrovni intervencí v průběhu plánování a provádění programů strukturálních fondů; za tímto účelem doporučuje, aby byla na začátku každého programového období vypracována prostorová analýza celého území EU;

33.

je přesvědčen, že pokud má být zlepšena koordinace územního dopadu odvětvových politik EU, je třeba, aby byly tyto dopady lépe pochopeny a měřeny; vyzývá proto Komisi, aby pokročila s posouzením územního dopadu těchto politik a rozšířila stávající mechanismy posuzování dopadu, jako je strategické posuzování vlivu na životní prostředí, na územní aspekty; vyzývá Komisi, aby také navrhla konkrétní způsoby, jak dosáhnout součinnosti mezi těmito územními a odvětvovými politikami a aby pokročila s hodnocením toho, jak Lisabonská a Göteborská strategie posilují územní soudržnost;

34.

znovu opakuje svůj dlouhodobý požadavek na vytvoření souhrnné strategie EU pro regiony se zvláštními geografickými rysy, která jim umožní lépe řešit problémy, jimž čelí; je přesvědčen, že strategie EU by měla zdůrazňovat územní aspekt politiky soudržnosti a měla by se zabývat tím, jak přizpůsobit politiky EU specifickým potřebám a výhodám těchto území; zdůrazňuje, že provádění této strategie je základní podmínkou hospodářského a sociálního rozvoje těchto oblastí; je přesvědčen, že vypracování nových ukazatelů pro lepší popis situace a problémů na místní úrovni má velký význam pro úspěšné provádění strategie EU v této oblasti;

35.

zdůrazňuje nicméně, že by vypracování dodatečných ukazatelů a provádění územního posouzení nemělo vést k větší administrativní zátěži či dalším prodlevám v uplatňování nových politik a opatření na podporu územní soudržnosti; zdůrazňuje potřebu přímých výsledků plynoucích ze začlenění územní soudržnosti do příštího souboru programů strukturálních fondů;

36.

připomíná, že v rámci hospodářské, sociální a územní soudržnosti hrají významnou roli malé a střední podniky, mikropodniky a řemeslné podniky, a zdůrazňuje jejich význam pro posílení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v regionech; vyzývá tedy Komisi, aby provedla zvláštní analýzu, která se bude týkat nejen dopadu a účinnosti strukturálních fondů a politik EU zaměřených na malé a střední podniky v regionech, ale i správních a finančních problémů, s nimiž se tyto podniky potýkají;

37.

vyzývá dále Komisi, členské státy a regiony, aby prováděly aktivní politiku, která podporuje inovaci a konkurenceschopnost podniků a umožní vzájemnou spolupráci mezi soukromým sektorem, veřejným sektorem, školami a univerzitami, a aby zajistily, že se organizace zastupující malé a střední podniky budou moci přímo podílet na tvorbě územních politik;

38.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zesílily své úsilí o dosažení cílů okruhu 4 prvního akčního programu pro provádění Územní agendy Evropské unie při shromažďování poznatků o územní soudržnosti a udržitelném územním plánování, vytváření výhledů a analýze dopadů, a uznává klíčovou úlohu, kterou v tomto procesu hraje síť ESPON;

39.

konstatuje, že změna klimatu bude mít na územní soudržnost značný dopad; žádá Komisi, aby pokročila s analýzou negativních dopadů změny klimatu na jednotlivé regiony, neboť se očekává, že dopady se budou napříč Evropskou unií lišit; domnívá se, že územní soudržnost by měla náležitě zohledňovat cíle v oblasti změny klimatu a podněcovat modely udržitelného rozvoje na území EU; uznává nicméně, že bojem proti změně klimatu by se měly ve velké míře zabývat i jiné politiky EU;

40.

s velkým zájmem konstatuje, že v páté zprávě o pokroku jsou poprvé konkrétně zmíněny „přechodové regiony“, které jsou uvedeny mezi regiony cíle „konvergence“ a regiony cíle „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“; uznává, že je třeba věnovat se těmto regionům, které jsou v současnosti zařazovány do těchto dvou cílů či jsou z nich vyřazovány, samostatně; vyzývá Komisi, aby v rámci územní soudržnosti vytvořila komplexnější systém postupné přechodové pomoci regionům, které již brzy překročí mez 75 % HDP, s cílem zajistit jim jednoznačnější status a větší zabezpečení v rámci jejich rozvoje; domnívá se, že je třeba vytvořit přechodný systém rovněž pro členské státy, které již nevyužívají prostředky z fondu soudržnosti;

41.

domnívá se, že uplatňování integrovaného přístupu bude mít větší šanci na úspěch, pokud budou od počátku zapojeny do plánování a provádění rozvojových strategií jednotlivých území regionální a místní orgány a rovněž zainteresované strany, zejména z řad hospodářských, sociálních a jiných partnerů v souladu s článkem 11 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (5) , které mohou poskytnout komplexní pohled a umožnit chápání potřeb a specifik konkrétního území; vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které členským státům a regionálním a místním úřadům napomohou uplatňovat co nejúčinněji integrovaný přístup a vytvořit výkonná partnerství při rozvoji budoucích strategií pro dotčené oblasti;

42.

uznává, že územní soudržnost by měla vést ke zlepšení řízení politiky soudržnosti; souhlasí s názorem, že různé problémy vyžadují odlišné územní úrovně, a že je proto vytvoření skutečného partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami zapojenými do regionálního a místního rozvoje na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni předpokladem plánování územní soudržnosti, a vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí k vytvoření takovéto víceúrovňové územní správy; domnívá se, že by se územní soudržnost měla zaměřit na určení náležité územní úrovně pro jednotlivé politiky či opatření tak, aby byly co nejblíže občanům;

43.

zdůrazňuje, že díky politikám EU, zejména EU politice soudržnosti, se správa změnila ze systému, který byl v mnoha případech centralizovaný, na víceúrovňový systém, který se vyznačuje stále vyšší mírou integrace; vyzývá zainteresované strany, veřejné orgány a občany, aby vytvořili formální systém územní správy, který se bude zakládat na více-odvětvovém a územním přístupu zdola nahoru s cílem reagovat komplexním a účinným způsobem na jednotlivé potřeby občanů či uživatelů, a to v oblasti, jež s touto potřebou souvisí; v tomto ohledu připomíná úspěchy dosažené v rámci opatření EU, jako jsou Urban I a Urban II pro městské oblasti a Leader pro venkovské oblasti;

44.

připomíná, že prodlevy, k nimž dochází při provádění strukturální politiky, jsou mimo jiné zaviněny přílišnou nepružností a složitostí postupů, a že je tedy nutno zvážit zjednodušení těchto postupů a stanovení jasného rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi Evropskou unií, členskými státy a regionálními a místními orgány; domnívá se, že územní správa bude do velké míry závislá na stanovení takovýchto jasných pravidel; znovu opakuje svoji výzvu Komisi, aby v tomto ohledu neprodleně předložila soubor konkrétních opatření;

45.

doporučuje, aby s ohledem na rostoucí význam územní soudržnosti nejen v rámci regionální politiky, ale i v rámci dalších odvětvových politik EU byly neformální struktury, které již dlouho ovládají agendu územní soudržnosti a územního plánování v Radě, nahrazeny formálními schůzemi ministrů, kterých by se měli účastnit ministři zodpovědní v EU za regionální politiku; věří že takovýto institucionální vývoj v Radě by zajistil lepší tok informací a rychlý rozvoj této politiky;

46.

naléhavě vyzývá členské státy, aby ihned začaly uvažovat o tom, jak by mohly lépe upevnit a provést koncepci územní soudržnosti ve svých vnitrostátních programech a politikách; v této souvislosti se domnívá, že by do jejich regionálního plánování měly být již začleněny základní principy polycentrického rozvoje a partnerství mezi městy a venkovem a také plné provádění programu Natura 2000;

47.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.