15.7.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 165/1

1)

Italská republika tím, že zavedla poplatky se zpětnou účinností, které nepředstavují povolené poplatky uhrazovacího charakteru, a to z důvodu, že zápisy do obchodního rejstříku, za něž se vybírají, již vedly k výběru poplatků, které měly být nahrazeny poplatky se zpětnou účinností, aniž by existovala možnost jejich vrácení osobám, které je uhradily, nebo z důvodu, že se uvedené poplatky se zpětnou účinností vztahují na roky, kdy nedošlo k žádnému zápisu do rejstříku, který by odůvodnil jejich výběr, a tím, že přijala předpisy, které vrácení poplatků, o nichž Soudní dvůr rozsudkem prohlásil, že jsou v rozporu s právem Společenství, či jejichž neslučitelnost s právem Společenství vyplývá z takového rozsudku, podrobily podmínkám, které se vztahují speciálně na uvedené poplatky a které jsou méně příznivé než podmínky, které by byly na vrácení dotčených poplatků použity za neexistence této právní úpravy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají jednak z článku 10 a čl. 12 odst. 1 písm. e směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů, a jednak ze zásad zakotvených Soudním dvorem pro oblast vracení bezdůvodného obohacení.

2)

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)

Italské republice se ukládá náhrada tří čtvrtin veškerých nákladů řízení. Komisi Evropských Společenství se ukládá náhrada zbývající čtvrtiny.