1

Kasačním opravným prostředkem se NKO AO National Settlement Depository (NSD) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 11. září 2024, NSD v. Rada (T‑494/22, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2024:607), kterým byla zamítnuta její žaloba znějící na zrušení:

v rozsahu, v němž se jí všechny tyto akty (dále jen „sporné akty“) týkají.

2

Skutkový a právní kontext sporu je popsán v bodech 2 až 20 napadeného rozsudku a lze jej shrnout a upřesnit následovně.

3

Navrhovatelka je společností založenou podle ruského práva, která je autorizovaným depozitářem poskytujícím služby archivace a úschovy cenných papírů jakožto centrální depozitář v Rusku a která rovněž poskytuje finanční služby, zejména jako nebankovní úvěrová instituce s licencí, která jí umožňuje poskytovat služby mezibankovního vypořádání plateb.

4

Projednávaná věc se předkládá v souvislosti s omezujícími opatřeními přijatými Evropskou unií od roku 2014 v reakci na činnosti narušující nebo ohrožující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.

5

Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16).

6

Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).

7

V návaznosti na invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu dne 24. února 2022 přijala Rada dne 25. února 2022 rozhodnutí (SZBP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), a nařízení (EU) 2022/330, kterým se mění nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1).

8

Body 5 a 9 až 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329 uvádějí:

[…]

9

Článek 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 (dále jen „rozhodnutí 2014/145“) zní:

„Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí:

[…]

[…]

nebo které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, uvedeným na seznamu v příloze.“

10

Článek 2 odst. 5 rozhodnutí 2014/145 v podstatě stanoví, že zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu nebrání této osobě, subjektu či orgánu provést platbu vyplývající ze smlouvy, jež byla uzavřena před jejich zařazením na seznam uvedený v příloze tohoto rozhodnutí, jestliže dotčený členský stát shledá, že tuto platbu přímo ani nepřímo neobdrží fyzická nebo právnická osoba, subjekt či orgán zařazený na tento seznam.

11

Článek 6 třetí pododstavec uvedeného rozhodnutí stanoví, že je toto rozhodnutí průběžně přezkoumáváno a pokud Rada usoudí, že jeho cílů nebylo dosaženo, musí být případně prodlouženo či změněno.

12

Článek 3 odst. 1 písm. f) nařízení č. 269/2014 ve znění nařízení 2022/330 (dále jen „nařízení č. 269/2014“) stanoví kritérium totožné s kritériem f) za účelem zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů náležejících fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které toto kritérium splňují, v souladu s čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení.

13

Článek 6 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že v případě, kdy je splatná platba fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu uvedených na seznamu v příloze I téhož nařízení na základě smlouvy nebo dohody, která byla uzavřena touto fyzickou nebo právnickou osobou, subjektem či orgánem, nebo povinnosti, která dotčené fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu vznikla přede dnem, kdy byly uvedené fyzické nebo právnické osoby, subjekty či orgány zařazeny do této přílohy, mohou příslušné vnitrostátní orgány povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud shledají, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity na platbu, kterou provede fyzická nebo právnická osoba, subjekt či orgán uvedený na tomto seznamu a tato platba není v rozporu se zákazem zpřístupňovat finanční prostředky nebo hospodářské zdroje přímo či nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v uvedené příloze nebo osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným.

14

Článek 14 odst. 4 nařízení č. 269/2014 stanoví, že seznam uvedený v příloze I tohoto nařízení se pravidelně přezkoumává, a to nejméně každých 12 měsíců.

15

Článek 1 nařízení Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. července 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 229, s. 1) ve znění nařízení Rady (EU) 2022/328 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. 2022, L 49, s. 1) (dále jen „nařízení č. 833/2014“) stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]“

16

Článek 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014 zněl v původním znění následovně:

„Povolení dotčeného příslušného orgánu podléhá poskytování:

[…]

17

Jak v podstatě upřesnil čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení v původním znění, v jeho příloze II jsou uvedeny určité technologie, které jsou vhodné pro ropný průmysl pro použití při průzkumu a těžbě ropy v hlubinných vodách, arktickém průzkumu a těžbě ropy nebo v projektech zaměřených na ropu z břidlic v Rusku.

18

Bod 2 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. 2014, L 257, s. 1) uvádí:

„Vzhledem ke své klíčové pozici v procesu vypořádání mají systémy vypořádání obchodů s cennými papíry (dále jen „vypořádací systémy“) provozované centrálními depozitáři systémový význam pro fungování trhů s cennými papíry. […]“

19

Vzhledem k závažnosti situace na Ukrajině přijala Rada dne 3. června 2022 původní sporné akty.

20

Bod 2 odůvodnění těchto aktů uvádí:

„Unie nadále neochvějně podporuje svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny a i nadále odsuzuje činnosti a politiky narušující územní celistvost Ukrajiny.“

21

Rozhodnutím 2022/883 a prováděcím nařízením 2022/878 byl název navrhovatelky doplněn pod číslem 101 na seznam subjektů uvedený v příloze rozhodnutí 2014/145 a na seznam subjektů uvedený v příloze I nařízení č. 269/2014 (dále jen „sporné seznamy“) z následujících důvodů:

„NSD je ruská nebankovní finanční instituce a centrální depozitář cenných papírů v Rusku. Na základě tržní hodnoty kapitálových a dluhových cenných papírů, které drží v úschově, je největším depozitářem cenných papírů v Rusku a jediným depozitářem, který má přístup k mezinárodnímu finančnímu systému.

Ruská vláda a ruská centrální banka ji považují za systémově významnou finanční instituci v Rusku. Hraje zásadní úlohu ve fungování ruského finančního systému a jeho napojení na mezinárodní finanční systém, čímž přímo i nepřímo umožňuje ruské vládě realizovat její činnosti, politiky a zdroje.

Je téměř v plném vlastnictví Moskevské burzy, jejímž úkolem je poskytovat úplný přístup na ruské finanční trhy. Moskevská burza je pak díky své úloze a akcionářům ve vysoké míře ovládána ruskou vládou. NSD je tedy subjektem či orgánem, který materiálně či finančně podporuje vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny.“

22

Dne 3. června 2022 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie rovněž oznámení určené osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím Rady 2014/145/SZBP ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/883 a nařízením Rady (EU) č. 269/2014, prováděným prováděcím nařízením Rady (EU) 2022/878 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2022, C 219 I, s. 1). Toto oznámení zejména stanovilo, že dotčené osoby, subjekty a orgány mohou zaslat Radě žádost včetně podpůrných dokumentů, aby rozhodnutí o jejich zařazení na sporné seznamy bylo znovu zváženo.

23

Dopisem ze dne 4. srpna 2022 požádala navrhovatelka Radu o poskytnutí odůvodnění a důkazů odůvodňujících její zařazení na sporné seznamy.

24

Dne 10. srpna 2022 zaslala Rada navrhovatelce spis WK 7236/2022/EXT 1, z něhož vycházela ve svém rozhodnutí.

25

Dopisem ze dne 22. prosince 2022 informovala Rada navrhovatelku, že vůči ní hodlá zachovat omezující opatření, doručila jí spis WK 17708/2022 INIT a vyzvala ji, aby předložila připomínky nejpozději do 12. ledna 2023.

26

Dne 13. března 2023 přijala Rada první sporné akty o ponechání na seznamech, z nichž vyplývá, že název navrhovatelky byl ponechán na sporných seznamech, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny v bodě 21 tohoto rozsudku.

27

Dopisem ze dne 14. března 2023 informovala Rada navrhovatelku o přijetí těchto aktů a vyzvala ji, aby předložila připomínky nejpozději do 1. června 2023.

28

Dopisem ze dne 10. července 2023 informovala Rada navrhovatelku, že vůči ní hodlá zachovat omezující opatření, doručila jí spis WK 7807/2023 REV2 a vyzvala ji, aby předložila připomínky nejpozději do 25. července 2023.

29

Dne 13. září 2023 přijala Rada druhé sporné akty o ponechání na seznamech, z nichž vyplývá, že název navrhovatelky byl ponechán na sporných seznamech, a to ze stejných důvodů, které byly uvedeny v bodě 21 tohoto rozsudku.

30

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. srpna 2022 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení původních sporných aktů v rozsahu, v němž se jí týkají.

31

Rozhodnutím předsedy prvního senátu Tribunálu ze dne 7. listopadu 2023 bylo povoleno vedlejší účastenství Evropské komise ve sporu na podporu návrhových žádání Rady.

32

Dvěma návrhy na úpravu žaloby podanými dne 25. dubna a 24. listopadu 2023 se navrhovatelka v podstatě domáhala zrušení sporných aktů v rozsahu, v němž se jí týkají.

33

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl všechny žalobní důvody, které navrhovatelka vznesla na podporu své žaloby a které v podstatě vycházely zaprvé z porušení povinnosti uvést odůvodnění, zadruhé ze zjevně nesprávného posouzení, zatřetí z nepřiměřeného porušení základních práv a začtvrté z nedostatečnosti důkazů.

34

Navrhovatelka v rámci kasačního opravného prostředku v podstatě navrhuje, aby Soudní dvůr:

35

Rada, podporovaná Komisí, navrhuje, aby Soudní dvůr:

36

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vznáší tři důvody, které vychází zaprvé z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál, když rozhodl, že Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění sporných aktů, zadruhé z nesprávného výkladu kritéria f) a zatřetí z nesprávného právního posouzení, jelikož Tribunál rozhodl, že omezující opatření, která byla vůči navrhovatelce přijata, jsou v souladu se zásadou proporcionality.

37

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění sporných aktů.

38

V prvé řadě uvádí, že Tribunál v bodě 39 napadeného rozsudku připomněl svou judikaturu, podle níž odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, musí identifikovat specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že takové opatření musí být přijato. Dále v bodě 42 tohoto rozsudku, který se týká dostatečnosti odůvodnění sporných aktů, Tribunál rozhodl, že jelikož se nepožaduje, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, nemůže obstát argument navrhovatelky, podle kterého tyto akty neoznačují okamžik ani okolnosti podpory poskytnuté ruské vládě ani nezmiňují v tomto ohledu žádnou konkrétní operaci. Navrhovatelka označuje tyto úvahy za „rozporné“, jelikož představují implicitní uznání nedostatečného odůvodnění uvedených aktů Tribunálem, což je v rozporu s judikaturou, kterou sám Tribunál připomněl v bodě 39 uvedeného rozsudku.

39

Uvedené úvahy jsou tedy stiženy nesprávným právním posouzením, jelikož vedou k potvrzení platnosti aktů, které nejsou odůvodněny v souladu s požadavky článku 296 SFEU.

40

Ve druhé řadě navrhovatelka tvrdí, že úvahy uplatněné na podporu odůvodnění sporných aktů, uvedené v bodě 41 napadeného rozsudku, představují pouze kontextuální okolnosti, které nemají žádnou souvislost s jakoukoli materiální nebo finanční podporou ruské vlády. Těmito okolnostmi Rada toliko upřesnila totožnost subjektu, na který se vztahují dotčená omezující opatření, jeho předmět činnosti, jakož i strukturu jeho akcionářů. Neuvedení skutkových okolností týkajících se takové materiální nebo finanční podpory však brání přezkumu dostatečně přesné a konkrétní povahy odůvodnění sporných aktů.

41

Rada, podporovaná Komisí, argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

42

Podle ustálené judikatury cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, je zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 49 a citovaná judikatura).

43

Odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci, musí identifikovat specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 52).

44

Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být nicméně přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti ani aby odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 53 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 22. dubna 2021, Rada v. PKK, C‑46/19 P, EU:C:2021:316, bod 48 a citovaná judikatura).

45

Konkrétně je akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 54).

46

V prvé řadě měl Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku správně za to, že sporné akty uvádějí kontext, v němž byly přijaty, jakož i právní základ, na němž spočívají.

47

Konkrétně po věcné stránce uvedl, že z preambulí těchto aktů vyplývá, že závažnost situace na Ukrajině a pokračování činností narušujících nebo ohrožujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost této země odůvodňují zařazení a ponechání dotčených osob, včetně navrhovatelky, na sporných seznamech.

48

Tribunál dále v bodě 41 napadeného rozsudku konstatoval, že důvody pro zařazení názvu navrhovatelky na sporné seznamy zejména upřesňují, že navrhovatelka je hlavním depozitářem cenných papírů v Rusku, má přístup k mezinárodnímu finančnímu systému a je uznávána jako systémově významná finanční instituce, která hraje zásadní úlohu ve fungování ruského finančního systému, takže přímo či nepřímo umožňuje ruské vládě realizovat její činnosti a politiky a mobilizovat zdroje. Tyto důvody rovněž uvádějí, že navrhovatelka je téměř v plném vlastnictví Moskevské burzy, která je z velké části pod kontrolou této vlády.

49

S ohledem na kontext, v němž byly sporné akty přijaty, a odůvodnění uvedené v těchto aktech nemohla navrhovatelka jakožto centrální depozitář cenných papírů v Rusku, jak sama uznala ve svém kasačním opravném prostředku, když se označila za „hlavní a ústřední prvek ruského finančního systému“, rozumně nevědět, z jakých důvodů vůči ní Rada přijala omezující opatření.

50

Tribunál tedy v bodě 41 napadeného rozsudku právem rozhodl, že shrnutí skutkových okolností ve sporných aktech představuje dostatečně jasné a přesné odůvodnění, které umožňuje zaprvé navrhovatelce pochopit důvody, proč byl její název zařazen na sporné seznamy a následně na nich ponechán, a zadruhé Tribunálu vykonat přezkum legality těchto aktů.

51

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, mimoto Tribunál v bodě 42 napadeného rozsudku nikterak neuznal, a to ani implicitně, jakékoli nedostatečné odůvodnění sporných aktů. Tribunál totiž na základě judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 44 tohoto rozsudku v podstatě pouze rozhodl, že argument navrhovatelky, podle kterého tyto akty neoznačují okamžik ani okolnosti podpory poskytnuté ruské vládě ani nezmiňují v tomto ohledu žádnou konkrétní operaci, nemůže zpochybnit ani dostatečnost, ani soudržnost odůvodnění uvedených aktů.

52

Z toho vyplývá, že argumentace navrhovatelky, jak je shrnuta v bodech 38 a 39 tohoto rozsudku, spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

53

Ve druhé řadě navrhovatelka tvrdí, že úvahy uplatněné na podporu odůvodnění sporných aktů představují pouze kontextuální okolnosti, které nemají žádnou souvislost s jakoukoli materiální nebo finanční podporou ruské vlády a neumožňují přezkum dostatečně přesné a konkrétní povahy odůvodnění těchto aktů.

54

V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která je otázkou materiální legality sporného aktu. Odůvodnění aktu rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých tento akt spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena materiální legalita uvedeného aktu, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody. Z toho vyplývá, že výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti aktu jsou v rámci důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění irelevantní (rozsudek ze dne 18. června 2015, Ipatau v. Rada, C‑535/14 P, EU:C:2015:407, bod 37 a citovaná judikatura).

55

V projednávané věci se přitom navrhovatelka pod záminkou uplatnění porušení povinnosti uvést odůvodnění ve skutečnosti snaží zpochybnit opodstatněnost důvodů, na kterých spočívají sporné akty. Její argument uvedený v bodě 40 tohoto rozsudku tedy musí být odmítnut.

56

S ohledem na výše uvedené je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

57

Druhý důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při výkladu pojmu „materiální nebo finanční podpora vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria f), a druhá z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál neprávem zmírnil důkazní břemeno nesené Radou.

58

V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že použil „široký, neurčitý a nesprávný“ výklad pojmu „materiální nebo finanční podpora vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria f). Podle ní musí být tento pojem vykládán restriktivně v tom smyslu, že se vztahuje pouze na formy podpory spočívající v konkrétním dodávání zboží nebo převodu finančních prostředků přímo ve prospěch ruské vlády. Kritérium f) má konkrétně za cíl sankcionovat pouze osoby, orgány a subjekty, které „financují“ tuto vládu odpovědnou za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny, s vyloučením těch osob, orgánů a subjektů, které „přispívají k usnadnění“ takového financování.

59

V tomto ohledu navrhovatelka v prvé řadě tvrdí, že rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada (C‑266/15 P, EU:C:2016:208, bod 44), z něhož Tribunál obdobně vycházel v bodě 57 napadeného rozsudku za účelem výkladu kritéria f), není relevantní. I když totiž kritérium pro zařazení na seznam dotčené ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, vycházející z „podpory íránské vládě“, vykazuje určitou podobnost s kritériem f), není s tímto kritériem totožné, takže Tribunál nemohl z uvedeného rozsudku užitečně vycházet.

60

Ve druhé řadě navrhovatelka tvrdí, že pojem „materiální a finanční podpora“ ve smyslu kritéria f) musí být vykládán obdobně jako pojem „finanční pomoc“ uvedený v čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014. Za tímto účelem se dovolává rozsudku ze dne 28. března 2017, Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236, body 176 až 184), v němž Soudní dvůr z tohoto pojmu „finanční pomoc“ vyloučil zpracování plateb bankou nebo jinou finanční institucí.

61

V této souvislosti navrhovatelka tvrdí, že její úloha jakožto centrálního depozitáře cenných papírů spočívá toliko v poskytování technických prostředků nezbytných k organizaci emisí státních dluhopisů. Nelze mít za to, že taková činnost spadá pod pojem „materiální nebo finanční podpora“ ve smyslu kritéria f). Z napadeného rozsudku mimoto nikterak nevyplývá, že by navrhovatelka poskytovala ruské vládě přímou materiální nebo finanční podporu ve formě příjmů převáděných na stát.

62

Rada, podporovaná Komisí, argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

63

Kritérium f) stanoví zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které náležejí „fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tuto vládu prospěch“, jakož i „které jsou těmito osobami, subjekty či orgány vlastněny, drženy či kontrolovány a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným“.

64

V bodě 57 napadeného rozsudku Tribunál s odkazem per analogiam na rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Central Bank of Iran v. Rada (C‑266/15 P, EU:C:2016:208, bod 44), v podstatě rozhodl, že pojem „materiální nebo finanční podpora vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria f) nevyžaduje, aby dotčené osoby nebo subjekty poskytovaly podporu, která by byla přímo či nepřímo spojena s anexí Krymu nebo destabilizací Ukrajiny. Podle Tribunálu totiž musí být tato podpora chápána jako jakákoli podpora, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytnout ruské vládě materiální nebo finanční zdroje nebo prostředky, které jí umožní pokračovat v jejích činnostech destabilizace Ukrajiny.

65

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být význam a rozsah pojmů, pro které nemá unijní právo žádnou definici ani neodkazuje na právo členských států, určen v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou použity, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž součástí jsou (viz rozsudky ze dne 27. ledna 1988, Dánsko v. Komise, 349/85, EU:C:1988:34, bod 9, a ze dne 12. února 2026, Stichting Koskea, C‑490/24, EU:C:2026:89, bod 24 a citovaná judikatura).

66

Pokud jde v prvé řadě o znění kritéria f), je třeba poznamenat, že ani čl. 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145, ani žádné jiné ustanovení tohoto rozhodnutí neobsahuje definici pojmu „podpora“ a neodkazuje ani na právo členských států za účelem určení jeho rozsahu.

67

Podle svého obvyklého smyslu v běžném jazyce přitom pojem „podpora“ obecně označuje poskytnutí pomoci nebo přispění k činnosti či záměru jiné osoby s cílem zvýšit její účinnost nebo usnadnit její realizaci.

68

Toto široké pojetí pojmu „podpora“ potvrzuje okolnost, že znění kritéria f) nestanoví žádný požadavek, který by se týkal forem nebo způsobů poskytované podpory, s výjimkou upřesnění, že tato podpora musí být „materiální nebo finanční“. Nerozlišuje ani podle toho, zda je tato podpora poskytována přímo či nepřímo.

69

Z toho vyplývá, že z hlediska doslovného znění není použití tohoto kritéria podmíněno konkrétním dodáváním zboží ani existencí převodu finančních prostředků přímo ve prospěch ruské vlády.

70

Pokud jde ve druhé řadě o kontext kritéria f), je třeba uvést, že v případě, že by toto kritérium mělo být vykládáno, jak tvrdí navrhovatelka, v tom smyslu, že se vztahuje pouze na osoby, orgány a subjekty, které „financují“ ruskou vládu odpovědnou za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny, s vyloučením těch osob, orgánů a subjektů, které „přispívají k usnadnění“ takového financování, byl by zpochybněn rozsah a užitečný účinek kritéria f), jelikož „materiální nebo finanční podpora“ poskytovaná ruské vládě se neomezuje pouze na financování této vlády, ale zahrnuje také jakýkoli příspěvek, jenž svým kvantitativním nebo kvalitativním významem může usnadnit financování uvedené vlády. Takový výklad by totiž umožnil obcházení uložených omezujících opatření tím, že by se uměle rozlišovalo mezi subjekty, které poskytují finanční podporu téže vládě, a subjekty, které „přispívají k usnadnění“ takového financování.

71

Pokud jde o argument navrhovatelky, že pojem „materiální a finanční podpora“ ve smyslu kritéria f) musí být vykládán obdobně jako pojem „finanční pomoc“ uvedený v čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014, je třeba připomenout, že v souladu s čl. 1 písm. o) tohoto nařízení tento pojem „finanční pomoc“ v podstatě předpokládá, že dotčená osoba, subjekt nebo orgán vyplatí nebo se zaváže vyplatit vlastní finanční prostředky nebo hospodářské zdroje.

72

Jak přitom uvedla generální advokátka v bodě 39 svého stanoviska, čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014 na jedné straně a čl. 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145 na straně druhé mají odlišnou věcnou působnost. První z těchto ustanovení se totiž konkrétně týká pouze zboží a technologií uvedených v příloze II nařízení č. 833/2014, v jejichž případě není poskytování financování nebo finanční pomoci jakékoli fyzické nebo právnické osobě, subjektu nebo orgánu v Rusku sice výslovně zakázáno, ale vyžaduje předchozí povolení od příslušného orgánu dotčeného členského státu. Druhé z uvedených ustanovení stanoví jedno z kritérií pro zařazení na seznam, které vede ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů náležejících osobám, subjektům nebo orgánům, které Rada označila za splňující dotčené kritérium.

73

Výklad kritéria f) se tudíž nemůže odvíjet od pojmu „finanční pomoc“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 písm. b) nařízení č. 833/2014. Z téhož důvodu není výklad tohoto pojmu podaný Soudním dvorem v rozsudku ze dne 28. března 2017, Rosneft (C‑72/15, EU:C:2017:236), v projednávané věci relevantní.

74

Pokud jde ve třetí řadě o cíle sledované kritériem f) a právní úpravou, jejíž je toto kritérium součástí, je třeba uvést, že, jak vyplývá z bodu 11 odůvodnění rozhodnutí 2022/329, bylo uvedené kritérium zavedeno den po invazi ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu, přičemž tato invaze byla, jak je uvedeno v bodech 9 a 10 odůvodnění tohoto rozhodnutí, označena jak Radou, tak vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku za „nevyprovokovanou“ a „zjevné porušení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny“.

75

S ohledem na závažnost této invaze a skutečnost, že Rada o měsíc dříve prohlásila, jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že jakákoli další vojenská agrese Ruské federace vůči Ukrajině by měla obrovské následky, zejména pokud jde o náklady v podobě odvětvových i individuálních omezujících opatření, je třeba mít za to, jak Tribunál v podstatě uvedl v bodě 56 napadeného rozsudku, že Rada přijetím kritéria f) zamýšlela vyvinout další tlak na Ruskou federaci a zvýšit náklady na její aktivity, které narušují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, aby Ruská federace ukončila svou vojenskou agresi vůči této zemi a obecněji své činnosti a politiky, které ji destabilizují.

76

Jak v tomto ohledu v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 42 svého stanoviska, kritérium f) by nemohlo účinně přispět k dosažení těchto cílů, pokud by mělo být vykládáno v tom smyslu, že zahrnuje pouze podporu ve formě přímého financování ruské vlády nebo přímého poskytování materiálních zdrojů této vládě.

77

K zajištění uvedených cílů je totiž třeba kritérium f) vykládat tak, že odkazuje na jakoukoli podporu, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytnout ruské vládě materiální nebo finanční zdroje nebo prostředky, které jí umožňují pokračovat v jejích aktivitách k destabilizaci Ukrajiny, aniž by bylo nutné prokázat přímou či nepřímou souvislost mezi touto podporou a těmito aktivitami. Tento výklad je způsobilý zaručit schopnost Unie vyvíjet tlak na tuto vládu, neboť umožňuje zaměřit se na fyzické nebo právnické osoby, subjekty a orgány, které sice samy nepřevádějí finanční prostředky nebo majetek přímo uvedené vládě, avšak zastávají klíčovou úlohu při poskytování, oběhu nebo zabezpečování materiálních nebo finančních zdrojů, které má tatáž vláda k dispozici.

78

Jak uvedl Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku, takové centrální depozitáře cenných papírů, jako je navrhovatelka, jsou považovány za systémově významné subjekty, které jsou zásadní zejména pro účinné provádění měnové politiky, důvěryhodnost programu správy veřejného dluhu, správu záruk, jakož i bezpečnost a efektivitu trhů s cennými papíry. V tomto ohledu navrhovatelka sama ve svém kasačním opravném prostředku uznává, že poskytuje technické prostředky nezbytné k poskytování finančních služeb v rámci emise státních dluhopisů a většina ruských finančních investic v Unii je uskutečňována prostřednictvím jejích služeb. Unijní právo ostatně výslovně zakotvuje systémový význam centrálních depozitářů cenných papírů v nařízení č. 909/2014, zejména v bodě 2 jeho odůvodnění.

79

S ohledem na úvahy uvedené v bodech 66 až 78 tohoto rozsudku je třeba konstatovat, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 57 napadeného rozsudku rozhodl, že pojem „materiální nebo finanční podpora vládě Ruské federace“ ve smyslu kritéria f) nevyžaduje, aby dotčené osoby nebo subjekty poskytovaly podporu, která by byla přímo či nepřímo spojena s anexi Krymu nebo destabilizací Ukrajiny, ale že tato podpora musí být chápána jako jakákoli podpora, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytnout této vládě materiální nebo finanční zdroje nebo prostředky, které jí umožní pokračovat v jejích činnostech destabilizace Ukrajiny.

80

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná.

81

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 50 napadeného rozsudku rozhodl, že Rada důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou nebo subjektem, vůči nimž je namířeno opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků, a režimem nebo obecně řešenými situacemi.

82

Podle ní lze použití takového důkazního standardu připustit pouze tehdy, pokud to stanoví rozhodnutí Rady. Jelikož tomu tak v projednávané věci nebylo, Tribunál neprávem zmírnil důkazní břemeno nesené Radou.

83

Navrhovatelka každopádně tvrdí, že nic nebrání vývoji judikatury uvedené v bodě 50 napadeného rozsudku směrem k upuštění od použití tohoto důkazního standardu, a to v zájmu posílení právního státu v kontextu charakterizovaném přijímáním norem, které označuje za „stále svévolnější“.

84

Komise namítá nepřípustnost druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, neboť navrhovatelka neuvedla s požadovanou jasností a přesností nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit. Pokud jde o věc samou, jak Rada, tak Komise tvrdí, že Tribunál postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora týkající se důkazního standardu použitelného v oblasti omezujících opatření.

85

Podle ustálené judikatury z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný (rozsudky ze dne 4. října 2024, thyssenkrupp v. Komise, C‑581/22 P, EU:C:2024:821, bod 57 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 15. ledna 2026, Anbouba v. Rada, C‑494/24 P, EU:C:2026:9, bod 34 a citovaná judikatura).

86

V projednávané věci je třeba konstatovat, že navrhovatelka ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku přesně uvedla bod napadeného rozsudku, který hodlá kritizovat, a uvedla nesprávná právní posouzení, kterých se měl Tribunál v tomto bodě údajně dopustit, takže tato druhá část je přípustná.

87

Námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí je tedy třeba zamítnout.

88

V bodě 50 napadeného rozsudku Tribunál připomněl svou judikaturu, podle níž v rámci posouzení dostatečné pevnosti skutkového základu, o nějž se Rada opírá v rozhodnutí, kterým byla přijata nebo zachována omezující opatření, musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Podle této judikatury Rada důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou nebo subjektem, vůči nimž je namířeno opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků, a režimem nebo obecně řešenými situacemi.

89

V tomto ohledu je třeba uvést, že citovaná judikatura vychází z judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudky ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, body 52 a 54; ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise, C‑330/15 P, EU:C:2016:601, bod 82, jakož i ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑702/23 P, EU:C:2025:605, bod 39).

90

Žádné pravidlo unijního práva kromě toho Radě neukládá povinnost v rozhodnutích o uložení omezujících opatření upřesnit důkazní standard, který se v dané oblasti použije.

91

Tribunálu tedy nelze vytýkat, že vycházel ze zásad uvedených v bodě 50 napadeného rozsudku.

92

Pokud jde dále o kritérium f), dostatečná vazba mezi osobou nebo subjektem, vůči nimž je namířeno opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků, a režimem nebo obecně řešenými situacemi je prokázána, pokud, jak bylo uvedeno v bodě 77 tohoto rozsudku, dotčený subjekt poskytuje ruské vládě jakoukoli podporu, která může vzhledem ke svému kvantitativnímu nebo kvalitativnímu významu poskytnout této vládě materiální nebo finanční zdroje nebo prostředky, které jí umožňují pokračovat v jejích činnostech destabilizace Ukrajiny, aniž by bylo nutné prokázat přímou či nepřímou souvislost mezi touto podporou a těmito činnostmi.

93

Tento závěr není vyvrácen argumentem navrhovatelky, podle kterého by se judikatura uvedená v bodě 50 napadeného rozsudku měla za účelem posílení právního státu vyvíjet směrem k upuštění od důkazního standardu založeného na „souboru nepřímých důkazů“. Důkazní standard vyžadovaný unijním soudem v oblasti omezujících opatření je totiž přizpůsoben zajišťovací, dočasné a vratné povaze těchto opatření, jejichž platnost vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jejich přijetí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2023, Boshab v. Rada, C‑708/21 P, EU:C:2023:84, bod 59). Takový důkazní standard nemá mimoto vliv na skutečnost, že soudní přezkum legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu zahrnuje ověření skutečností uváděných v odůvodnění, ze kterého toto rozhodnutí vychází, tak aby se tento přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň některý z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění uvedeného rozhodnutí, podložené (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. dubna 2023, Rada v. El-Qaddafi, C‑413/21 P, EU:C:2023:306, bod 107 a citovaná judikatura).

94

Z toho vyplývá, že uvedený důkazní standard umožňuje unijnímu soudu provést úplný a účinný přezkum skutkového základu omezujících opatření přijatých Radou, aniž by jí ukládal důkazní břemeno, které by bylo neslučitelné s naléhavostí, s níž jsou tato opatření přijímána, a s jejich preventivní povahou.

95

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tudíž musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

96

Proto je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout v plném rozsahu jako neopodstatněný

97

Třetí důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že v rámci přezkumu údajného nepřiměřeného zásahu do základních práv navrhovatelky neposoudil právní postavení jejích zákazníků, ani účinky, které vůči nim měla dotčená omezující opatření, a druhá z nesprávného právního posouzení, jelikož Tribunál rozhodl, že tato opatření jsou v souladu se zásadou proporcionality.

98

V rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v rámci přezkumu údajného nepřiměřeného zásahu do jejích základních práv nezohlednil postavení jejích zákazníků a účinky dotčených omezujících opatření na jejich hospodářské zájmy, zejména na jejich schopnost disponovat investicemi a spravovat je, ani újmu, která jim vznikla, přestože tito zákazníci nejsou nikterak zapojeni do ozbrojeného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou.

99

Navrhovatelka v tomto ohledu tvrdí, že judikatura citovaná v bodě 129 napadeného rozsudku, podle níž se porušení subjektivního práva může v podstatě dovolávat pouze osoba, jejíž právo bylo údajně porušeno, a nikoliv třetí osoba, není v projednávané věci relevantní. Tato judikatura totiž nevznikla v souvislosti s omezujícími opatřeními ani v souvislosti s posouzením dodržení zásady proporcionality.

100

Posouzení dodržení zásady proporcionality přitom nutně zahrnuje zohlednění veškerých účinků dotčených omezujících opatření, což mělo vést Tribunál k posouzení tvrzeného porušení základních práv navrhovatelky z hlediska práva na vlastnictví jejích zákazníků.

101

Navrhovatelka nicméně upřesňuje, že se domáhá zrušení dotčených omezujících opatření nikoliv z důvodu porušení práva jejích zákazníků na vlastnictví, nýbrž z důvodu zcela nepřiměřených a kontraproduktivních hospodářských důsledků těchto opatření ve vztahu k cílům, která sledují, jelikož uvedená opatření dopadají na její zákazníky a uživatele.

102

Dále tvrdí, že jelikož nařízení č. 269/2014 neobsahuje účinný mechanismus pro udělování výjimek, který by umožňoval povolit uvolnění zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, dotčená omezující opatření závažným způsobem zasahují do práva jejích zákazníků na vlastnictví. Dodává, že v praxi je uplatňování výjimek příslušnými vnitrostátními orgány spojeno se zvláště přísnými podmínkami a tyto orgány nezveřejnily nebo zveřejnily teprve se zpožděním přesné postupy pro podávání a vyřizování žádostí o uvolnění zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, což přístup k těmto výjimkám nadměrně ztěžuje. Z toho vyplývá, že její zákazníci nebyli schopni dosáhnout uvolnění svých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů.

103

Rada namítá nepřípustnost první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že představuje nový argument, jelikož se navrhovatelka dovolává samostatného porušení zásady proporcionality jakožto obecné zásady unijního práva poprvé až ve fázi kasačního opravného prostředku, nezávisle na údajných porušeních základních práv, která uplatnila v prvním stupni. Tento nový argument tedy mění předmět sporu předloženého Tribunálu. Rada a Komise každopádně tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný.

104

Je třeba připomenout, že podle čl. 170 odst. 1 druhé věty jednacího řádu nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem.

105

Podle ustálené judikatury je pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných před Tribunálem. Účastník řízení tedy nemůže vznést poprvé před Soudním dvorem důvod, který neuplatnil v řízení před Tribunálem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je v rámci kasačního opravného prostředku omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál. Navrhovatel nicméně může vznést kasační opravný prostředek tak, že před Soudním dvorem uvede důvody a argumenty vyplývající ze samotného napadeného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudek ze dne 6. října 2021, Sigma Alimentos Exterior v. Komise, C‑50/19 P, EU:C:2021:792, body 38 a 39, jakož i citovaná judikatura).

106

V projednávané věci navrhovatelka v první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že v rámci přezkumu údajného nepřiměřeného zásahu do jejích základních práv nezohlednil postavení jejích zákazníků ani účinky, které na ně měla dotčená omezující opatření, a zpochybňuje závěr, podle kterého se na podporu své žaloby na neplatnost nemůže dovolávat práva na vlastnictví, jež jí nepřísluší. Tato argumentace vychází ze samotného napadeného rozsudku, zejména z posouzení třetího žalobního důvodu vzneseného na podporu této žaloby, vycházejícího z nepřiměřeného zásahu do základních práv navrhovatelky.

107

V rámci této první části tedy navrhovatelka zpochybňuje právní důsledky, které Tribunál vyvodil z řešení, jež sám přijal k žalobnímu důvodu, který byl před ním projednáván, takže na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, uvedená část nepředstavuje nový argument a nemění předmět sporu, který byl Tribunálu předložen.

108

Námitka nepřípustnosti vznesená Radou proto musí být zamítnuta.

109

Argumentace navrhovatelky, podle které Tribunál v rámci přezkumu údajného nepřiměřeného zásahu do jejích základních práv nezohlednil postavení jejích zákazníků ani účinky dotčených omezujících opatření na jejich hospodářské zájmy, nemůže obstát.

110

Úvodem je třeba v tomto ohledu upřesnit, že Tribunál v bodě 129 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že navrhovatelka se na podporu své žaloby na neplatnost nemůže dovolávat práva na vlastnictví, jež jí nepřísluší. Z argumentace navrhovatelky v rámci první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku přitom vyplývá, že zpochybňuje dotčená omezující opatření nikoliv z důvodu porušení práva jejích zákazníků na vlastnictví, nýbrž z důvodu hospodářských důsledků těchto opatření, které s ohledem na deklarované cíle uvedených opatření považuje za zcela nepřiměřené a kontraproduktivní, jelikož tato opatření předvídatelným a prokazatelným způsobem dopadají na její zákazníky a uživatele, kteří sami nejsou předmětem žádného individuálního omezujícího opatření.

111

Argumentaci navrhovatelky je tudíž třeba chápat tak, že se v podstatě týká porušení zásady proporcionality. Za těchto podmínek není nutné v projednávané věci rozhodnout o otázce, zda se navrhovatelka může dovolávat porušení práva na vlastnictví, jež jí nepřísluší.

112

Po tomto upřesnění je třeba uvést, že Tribunál skutečně zohlednil hospodářské důsledky dotčených omezujících opatření, a to i pro zákazníky navrhovatelky, když zkoumal, zda jsou tato opatření přiměřená ve vztahu ke sledovanému cíli.

113

Tribunál v tomto ohledu v prvé řadě v bodě 129 napadeného rozsudku konstatoval, že zákazníci navrhovatelky mají k dispozici opravné prostředky před vnitrostátními soudy, u kterých se mohou zejména dovolat zásahu do práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

114

Tribunál kromě toho v bodech 132 a 133 napadeného rozsudku správně rozhodl, že vnitrostátní orgán je při rozhodování žádosti o uvolnění zmrazených finančních prostředků v souladu s výjimkami stanovenými v rozhodnutí 2014/145 a nařízení č. 269/2014 povinen dodržovat Listinu v souladu s jejím čl. 51 odst. 1 (obdobně viz rozsudek ze dne 12. června 2014, Peftiev a další, C‑314/13, EU:C:2014:1645, bod 24). Z toho vyvodil, že pokud zákazník navrhovatelky, která není zařazena na sporné seznamy, podá žádost o uvolnění finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů zmrazených z důvodu zařazení navrhovatelky na tyto seznamy, je na vnitrostátních orgánech, aby se ujistily, že zásah do práva tohoto zákazníka na vlastnictví splňuje podmínky stanovené v článku 52 Listiny.

115

Ve druhé řadě Tribunál zkoumal systém výjimek, jejichž cílem je povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, jak je stanoveno v nařízení č. 269/2014, aby ověřil, zda by tento systém mohl umožnit navrhovatelce vrátit cenné papíry jejích zákazníků, které byly drženy na jejích zmrazených účtech u depozitářů se sídlem v Unii.

116

V tomto ohledu nejprve v bodě 149 napadeného rozsudku připomněl, že podle výjimky stanovené v čl. 2 odst. 5 rozhodnutí 2014/145 zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů osoby, subjektu nebo orgánu nebrání této osobě, subjektu či orgánu provést platbu vyplývající ze smlouvy, jež byla uzavřena před jejich zařazením na seznam uvedený v příloze tohoto rozhodnutí, jestliže dotčený členský stát shledá, že tuto platbu přímo ani nepřímo neobdrží fyzická nebo právnická osoba, subjekt či orgán zařazený na tento seznam.

117

Dále Tribunál v bodě 150 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014 v případě, kdy je splatná platba fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu uvedených na seznamu v příloze I tohoto nařízení na základě smlouvy nebo dohody, která byla uzavřena touto fyzickou nebo právnickou osobou, subjektem či orgánem, nebo povinnosti, která dotčené fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu vznikla přede dnem, kdy byly uvedené fyzické nebo právnické osoby, subjekty či orgány zařazeny do této přílohy, mohou příslušné vnitrostátní orgány povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud shledají, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity na platbu, kterou provede fyzická nebo právnická osoba, subjekt či orgán uvedený v uvedené příloze a tato platba není v rozporu se zákazem zpřístupňovat finanční prostředky nebo hospodářské zdroje přímo či nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v téže příloze nebo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným.

118

V takto vymezeném rámci Tribunál v bodech 151 a 152 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, aniž to navrhovatelka zpochybnila, že jelikož finanční prostředky nebo hospodářské zdroje mohou být uvolněny k tomu, aby osoba, subjekt nebo orgán mohly provést „platbu“ na základě smlouvy nebo dohody uzavřené s třetí osobou před zařazením na sporné seznamy, pojem „platba“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014 musí být vykládán široce a nemůže být omezen pouze na platby ve formě převodu určité peněžní částky. Restriktivní výklad tohoto pojmu by totiž byl v rozporu se samotnou možností uvolnit zmrazené finanční prostředky nebo hospodářské zdroje navrhovatelky. Dospěl k závěru, že výjimka stanovená v čl. 2 odst. 5 rozhodnutí 2014/145 a v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 269/2014 opravňuje vnitrostátní orgány k uvolnění těchto finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů s cílem umožnit navrhovatelce provést platbu ve formě vrácení cenných papírů jejích zákazníků, které držela na svých zmrazených účtech u depozitářů cenných papírů se sídlem Unii.

119

Pokud jde konečně o argument navrhovatelky, že výjimky stanovené v nařízení č. 269/2014 neumožňovaly jejím zákazníkům dosáhnout uvolnění svých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů z důvodu příliš omezujících podmínek uložených vnitrostátními orgány nebo opožděného jednání těchto orgánů, je třeba uvést, podobně jako Tribunál v bodě 155 napadeného rozsudku, že v rámci žaloby na základě článku 263 SFEU je třeba uvést, že unijní soud nemá pravomoc rozhodovat o legalitě aktu přijatého vnitrostátním orgánem (rozsudek ze dne 17. září 2014, Liivimaa Lihaveis, C‑562/12, EU:C:2014:2229, bod 48 a citovaná judikatura).

120

S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.

121

V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě zpochybňuje body 134 až 146 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál rozhodl, že podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny k odůvodnění zásahu do jejího práva na vlastnictví a svobody podnikání byly splněny.

122

V tomto ohledu v prvé řadě tvrdí, že Rada jejím zařazením na sporné seznamy ve skutečnosti zamýšlela zmrazit majetek všech ruských investorů, aniž by každého z nich individuálně uvedla na těchto seznamech a v požadované míře identifikovala. Takový postup představuje zneužití pravomoci, v jehož důsledku mohou být sporné akty stiženy zjevným a nenapravitelným porušením zásady proporcionality.

123

Ve druhé řadě navrhovatelka tvrdí, že omezující opatření, která byla vůči ní přijata, nemají dočasnou, ale trvalou povahu, jelikož tato opatření zůstala v platnosti více než dva roky od data jejich přijetí, aniž v Rusku došlo k jakékoli změně politické situace. Tribunálu mimoto vytýká, že v bodech 137 a 139 napadeného rozsudku nezohlednil konkrétní účinnost uvedených opatření.

124

A konečně ve třetí řadě navrhovatelka tvrdí, že pouhá skutečnost, že je formální majitelkou účtů u depozitářů se sídlem v Unii nemůže stačit k tomu, aby byla kvalifikována jako držitelka finančních prostředků a hospodářských zdrojů ve smyslu článku 2 nařízení č. 269/2014.

125

Rada, podporovaná Komisí, argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

126

Pokud jde v prvé řadě o argument navrhovatelky, podle kterého je její zařazení na sporné seznamy důsledkem záměru Rady zmrazit bez rozdílu majetek všech ruských investorů bez jejich individuálního uvedení na těchto seznamech nebo jejich dostatečné identifikace, což je v rozporu se zásadou proporcionality, je třeba konstatovat, že tento argument je uplatněn poprvé až ve fázi kasačního opravného prostředku. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 105 tohoto rozsudku musí být přitom takový argument odmítnut jako nepřípustný.

127

Pokud jde ve druhé řadě o argumentaci navrhovatelky vycházející z údajně trvalé povahy dotčených omezujících opatření, stačí poznamenat, že v souladu s čl. 6 třetím pododstavcem rozhodnutí 2014/145 je toto rozhodnutí průběžně přezkoumáváno a pokud Rada usoudí, že jeho cílů nebylo dosaženo, musí být případně prodlouženo či změněno. Stejně tak podle čl. 14 odst. 4 nařízení č. 269/2014 se seznam uvedený v příloze I tohoto nařízení pravidelně přezkoumává, a to nejméně každých 12 měsíců.

128

Z toho vyplývá, jak uvedl Tribunál v bodě 136 napadeného rozsudku, že jsou tato opatření dočasná a vratná.

129

Toto posouzení není zpochybněno argumentem navrhovatelky, podle kterého je tato dočasná a vratná povaha vyvrácena zachováním uvedených opatření po dobu více než dvou let od data jejich přijetí, aniž v Rusku došlo k jakékoli změně politické situace. Podle judikatury totiž legalita omezujících opatření není podmíněna zjištěním, že mají bezprostřední účinky, ale vyžaduje pouze to, aby nebyla zjevně nepřiměřená s ohledem na cíl, který příslušný orgán zamýšlí sledovat (rozsudek ze dne 17. září 2020, Rosneft a další v. Rada, C‑732/18 P, EU:C:2020:727, bod 97).

130

V souladu s touto judikaturou je třeba odmítnout argument navrhovatelky, kterým Tribunálu vytýká, že v bodech 137 a 139 napadeného rozsudku nezohlednil konkrétní účinnost dotčených omezujících opatření.

131

V tomto ohledu stačí uvést, jak to učinil Tribunál v bodě 139 napadeného rozsudku, že jelikož cílem sledovaným Radou při přijímání těchto opatření bylo snížit příjmy ruského státu a vyvinout tlak na ruskou vládu za účelem snížení její schopnosti financovat činnosti narušující územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, přístup spočívající v zacílení hospodářských subjektů, které podobně jako navrhovatelka poskytují materiální či finanční podporu této vládě, je konzistentní s tímto cílem, a proto jej nelze považovat za zjevně nepřiměřený s ohledem na uvedený cíl (obdobně viz rozsudek ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, bod 147).

132

V projednávané věci přitom navrhovatelka netvrdí, a tudíž ani neprokazuje, že uvedená opatření byla zjevně nepřiměřená ve vztahu k témuž cíli.

133

A konečně pokud jde ve třetí řadě o argument navrhovatelky, kterým zpochybňuje, že by mohla být kvalifikována jako držitelka finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů ve smyslu článku 2 nařízení č. 269/2014, je třeba uvést, že tak vágní kritika, která se mimoto výslovně netýká žádného bodu napadeného rozsudku, neumožňuje Soudnímu dvoru posoudit její opodstatněnost, a tudíž nesplňuje požadavky stanovené judikaturou připomenutou v bodě 85 tohoto rozsudku. Tento argument musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.

134

S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zčásti zamítnout jako neopodstatněnou a zčásti odmítnout jako nepřípustnou.

135

Proto musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu zčásti zamítnut jako neopodstatněný a zčásti odmítnut jako nepřípustný.

136

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů uplatněných navrhovatelkou nemohl být přijat, je třeba zamítnout kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

137

Na základě čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

138

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

139

Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že navrhovatelka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.

140

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: