–

za Prokuratura Rejonowa w Bytowie: T. Rutkowska- Szmydyńska, Prokurator Regionalny w Gdańsku,

–

za Prokuratura Okręgowa w Łomży: A. Bałazy, Zastępca Prokuratora Okręgowego w Łomży,

–

za polskou vládu: B. Majczyna a S. Żyrek, jako zmocněnci,

–

za dánskou vládu: D. Elkan, V. Pasternak Jørgensen a M. Søndahl Wolff, jako zmocněnkyně,

–

za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a J. Langer, jako zmocněnci,

–

za švédskou vládu: A. M. Runeskjöld a H. Shev, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: K. Herrmann, P. Stancanelli a P. J. O. Van Nuffel, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tyto žádosti byly podány v rámci trestních řízení zahájených proti D. K. (věc C‑647/21) a proti M. C. a M. F. (věc C‑648/21).

3

Článek 178 odst. 1 Ústavy Polské republiky (Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej) stanoví:

„Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a podléhají pouze Ústavě a zákonům.“

4

Článek 179 této Ústavy stanoví:

„Soudci jsou do funkce jmenováni prezidentem republiky na návrh Národní rady soudnictví [(Krajowa Rada Sądownictwa, Polsko) (dále jen ‚KRS‘)] bez časového omezení.“

5

Článek 180 uvedené Ústavy stanoví:

„1.   Soudci jsou neodvolatelní.

2.   Soudce může být odvolán, dočasně zproštěn výkonu funkce, přeložen k jinému soudu nebo na jinou funkci proti své vůli pouze na základě soudního rozhodnutí a pouze v případech stanovených zákonem.“

6

Článek 11 § 3 zákona o organizaci obecných soudů (ustawa Prawo o ustroju sądów powszechnych) ze dne 27. července 2001 (Dz. U. č. 98, položka 1070), ve znění použitelném na spory v původních řízeních (dále jen „zákon o obecných soudech“), stanoví:

„Předsedu soudního oddělení jmenuje předseda soudu. […] Před jmenováním předsedy soudního oddělení u krajského soudu [(sąd okręgowy)] nebo okresního soudu [(sąd rejonowy)] se předseda soudu poradí s kolegiem krajského soudu [(sąd okręgowy)].“

7

Podle čl. 21 § 1 bodu 2 tohoto zákona jsou orgány krajského soudu (sąd okręgowy) předseda soudu, kolegium soudu a ředitel soudu.

8

Článek 22a uvedeného zákona stanoví:

„§ 1.   […] předseda krajského soudu [(sąd okręgowy)] v rámci krajského soudu [(sąd okręgowy)] po projednání s kolegiem krajského soudu [(sąd okręgowy)] stanoví rozdělení úkolů, kterým se určuje:

§ 4.   Předseda soudu může kdykoliv rozhodnout o zcela nebo částečně novém rozdělení úkolů, pokud jsou pro to dány důvody uvedené v § 1. […]

§ 4a.   Přeřazení soudce na jiné oddělení soudu vyžaduje jeho souhlas.

§ 4b.   Přeřazení soudce na jiné oddělení soudu nevyžaduje jeho souhlas:

§ 4c.   Ustanovení § 4b bodů 1 a 2 se nevztahují na soudce, který byl v průběhu tří let bez svého souhlasu přeřazen na jiné oddělení soudu. Je-li soudce bez svého souhlasu přeřazen na jiné oddělení v případě uvedeném v § 4b bodě 2, zohledňuje se zejména, po jakou dobu soudci vykonávali funkci na oddělení soudu, z něhož jsou přeřazeni.

§ 5.   Soudce nebo justiční čekatel, jehož rozdělení úkolů bylo změněno takovým způsobem, že došlo ke změně rozsahu jeho povinností, zejména v důsledku přeřazení na jiné soudní oddělení, může do sedmi dnů od oznámení jeho nových povinností podat odvolání ke [KRS]. Odvolání nelze podat v případě:

§ 6.   Odvolání podle § 5 se podává prostřednictvím předsedy daného soudu, který provedl rozdělení úkolů, jež je předmětem uvedeného odvolání. Předseda soudu předá odvolání do 14 dnů od jeho obdržení [KRS] a připojí k němu stanovisko ve věci. [KRS] přijme usnesení, kterým odvolání soudce vyhoví, nebo jej zamítne, přičemž přihlédne ke skutečnostem uvedeným v § 1. Usnesení [KRS] ve věci odvolání podle § 5 nemusí obsahovat odůvodnění. Proti usnesení [KRS] se nelze odvolat. Do přijetí usnesení plní soudce nebo justiční čekatel své dosavadní povinnosti.“

9

Článek 24 § 1 zákona o obecných soudech stanoví:

„Předsedu krajského soudu [(sąd okręgowy)] jmenuje ministr spravedlnosti z řad soudců odvolacího soudu [(sąd apelacyjny)], krajského soudu [(sąd okręgowy)] nebo okresního soudu [(sąd rejonowy)]. Po jmenování předsedy krajského soudu [(sąd okręgowy)] jej ministr spravedlnosti představí valnému shromáždění soudců krajského soudu [(sąd okręgowy)].“

10

Podle čl. 30 § 1 tohoto zákona se kolegium krajského soudu (sąd okręgowy) skládá z předsedy krajského soudu (sąd okręgowy) a předsedů okresních soudů (sądy rejonowe) v obvodu krajského soudu (sąd okręgowy).

11

Článek 42a uvedeného zákona stanoví:

„§ 1.   V rámci činností soudů nebo orgánů soudů je nepřípustné zpochybňovat legitimitu soudů, ústavních orgánů státu nebo orgánů kontroly a ochrany práva.

§ 2.   Je nepřípustné, aby obecný soud nebo orgán jiné moci určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo z něj odvozeného oprávnění k plnění úkolů v oblasti výkonu spravedlnosti.“

12

Článek 47a zákona o obecných soudech stanoví:

„§ 1.   Věci se přidělují soudcům a justičním čekatelům náhodně podle konkrétních kategorií věcí, s výjimkou případů, kdy jsou věci přidělovány soudci plnícímu pracovní pohotovost.

§ 2.   Věci se v rámci jednotlivých kategorií přidělují rovnoměrně, ledaže byl jejich objem snížen s ohledem na výkon zastávané funkce, účast na přidělení věcí jiné kategorie nebo z jiných důvodů stanovených zákonem.“

13

Článek 47b tohoto zákona stanoví:

„§ 1.   Změna složení soudu je přípustná pouze tehdy, pokud soud nemůže věc projednat v současném složení nebo pokud existuje trvalá překážka bránící projednání věci tímto soudem v současném složení. Ustanovení článku 47a se použije přiměřeně.

[…]

§ 3.   Rozhodnutí uvedená v [§ 1] přijímá předseda soudu nebo jím pověřený soudce.

§ 4.   Změna místa výkonu funkce soudce nebo jeho přeložení k jinému soudu, jakož i ukončení přeložení nebrání tomu, aby soudce ve věcech přidělených v předchozím místě výkonu funkce nebo v současném místě výkonu funkce činil [procesní] úkony až do ukončení těchto věcí.

§ 5.   Kolegium soudu příslušné pro nové místo výkonu funkce soudce nebo přeložení soudce může na žádost soudce nebo i bez návrhu vyloučit tohoto soudce z rozhodování všech věcí, nebo jejich části, a to zejména z důvodu vzdálenosti mezi soudem a novým místem výkonu funkce nebo místem přeložení soudce a s ohledem na stav projednávaných věcí. Před přijetím tohoto usnesení projedná kolegium soudu věc s předsedy příslušných soudů.

§ 6.   Ustanovení § 4 a 5 se použijí přiměřeně v případě přeřazení na jiné oddělení téhož soudu.“

14

Článek 17 odst. 1 zákona, kterým se mění zákon o obecných soudech a některé další zákony (ustawa o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych oraz niektórych innych ustaw), ze dne 12. července 2017 (Dz. U. z roku 2017, položka 1452) stanoví:

„Předsedové a místopředsedové soudů jmenovaní na základě ustanovení zákona ve znění článku 1, v dosavadním znění, mohou být odvoláni ministrem spravedlnosti ve lhůtě nejdéle šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aniž by musely být splněny požadavky stanovené v článku 27 zákona ve znění článku 1, ve znění tohoto zákona.“

15

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly podány stejnou soudkyní v souvislosti s projednáváním dvou různých trestních věcí.

16

Pokud jde o věc C‑647/21, věc v původním řízení má původ v trestním řízení zahájeném proti D. K. Rozhodnutím soudu prvního stupně byl D. K. odsouzen k trestu odnětí svobody. D. K. podal proti tomuto rozhodnutí odvolání ke Krajskému soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku, Polsko), který je předkládajícím soudem. V této věci, která je projednávána samosoudcem, je soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, soudkyní zpravodajkou i předsedkyní senátu.

17

Pokud jde o věc C‑648/21, věc v původním řízení má svůj původ v trestním řízení zahájeném proti M. C. a M. F. Rozhodnutím soudu prvního stupně byli M. C. a M. F. odsouzeni. Soud druhého stupně, k němuž posledně uvedení podali odvolání, zprostil M. C. obžaloby a potvrdil odsouzení M. F. Nejvyšší státní zástupce (Prokurator Generalny, Polsko) podal k Nejvyššímu soudu (Sąd Najwyższy, Polsko) dovolání namířené proti rozhodnutí soudu druhého stupně týkajícímu se M. C. Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy, Polsko) toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), který je předkládajícím soudem. Tuto věc projednává tříčlenný senát složený z předsedkyně senátu, předsedy předkládajícího soudu a třetího soudce. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána pouze předsedkyní senátu, která je stejnou soudkyní jako ve věci C‑647/21.

18

V září 2021 vydala soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, v řízení nesouvisejícím s věcmi v původních řízeních rozhodnutí, jímž požádala předsedu odvolacího oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), aby přidělil věc jinému soudci, či v soudním kolegiu v daném řízení nahradil předsedu Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) jiným zasedajícím soudcem. Tuto žádost odůvodnila tím, že předseda předkládajícího soudu byl do funkce jmenován na základě usnesení KRS v jejím novém složení. Přítomnost takového soudce v soudním kolegiu je tedy podle jejího názoru v rozporu s právem na soud předem zřízený zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 SEU, článku 47 Listiny a článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla podepsána v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“). Místopředseda předkládajícího soudu, který byl rovněž jmenován na návrh KRS v jejím novém složení, zrušil rozhodnutí obsahující uvedenou žádost této soudkyně.

19

V říjnu 2021 uvedená soudkyně zrušila v jiné věci rozsudek soudu prvního stupně, který vydala osoba, jež byla do funkce soudce jmenována na základě usnesení KRS v jejím novém složení. Své zrušující rozhodnutí založila mimo jiné na čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU a článku 47 Listiny.

20

Dne 11. října 2021 přijalo kolegium Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), složené z předsedy uvedeného soudu a předsedů pěti okresních soudů (sądy rejonowe) v obvodu Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), usnesení, kterým byla soudkyně, jež podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, vyloučena z rozhodování přibližně sedmdesáti věcí, které jí byly přiděleny v šestém odvolacím trestním oddělení, včetně věcí v původních řízeních (dále jen „usnesení kolegia“). Podle této soudkyně jí toto usnesení nebylo doručeno a nebyla seznámena s jeho odůvodněním. Uvádí, že předseda předkládajícího soudu ji pouze informoval o jejím vyloučení z projednávání těchto věcí. Dodává, že předseda předkládajícího soudu dvakrát odmítl vyhovět jejím žádostem o přístup k obsahu uvedeného usnesení.

21

Dne 13. října 2021 přijal předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) nařízení týkající se přeřazení uvedené soudkyně z odvolacího oddělení tohoto soudu, před kterým jsou projednávány věci v původních řízeních, na prvostupňové oddělení uvedeného soudu (dále jen „nařízení o přeřazení“). Na její místo v odvolacím oddělení byl dosazen jiný soudce.

22

Podle předkládajícího soudu je v odůvodnění nařízení o přeřazení pouze lakonicky zmíněna potřeba zajistit řádné fungování obou oddělení. Toto nařízení podle jeho názoru odkazuje i na blíže neupřesněnou korespondenci mezi předsedou Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) a předsedou jednoho z těchto oddělení.

23

Dne 18. října 2021 nabylo účinnosti nařízení o přeřazení. Toto nařízení neobsahuje žádnou informaci o možných opravných prostředcích.

24

Za těchto okolností se předkládající soud v podstatě táže, zda soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, může i nadále projednávat věc v původním řízení odpovídající věci C‑647/21 jakožto samosoudkyně a věc v původním řízení odpovídající věci C‑648/21 jakožto předsedkyně soudního senátu.

25

Uvedený soud je toho názoru, že s ohledem na takové okolnosti, jako jsou okolnosti uvedené v bodech 18 až 23 tohoto rozsudku, v důsledku kterých byla tato soudkyně vyloučena z rozhodování věcí, v nichž byla soudkyní zpravodajkou, včetně věcí v původních řízeních, stojí před nutností rozhodnout, zda jsou takové akty v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU ve spojení s článkem 47 Listiny. Kdyby tomu tak bylo, klade si předkládající soud otázku, zda je povinen nepřihlížet k usnesení kolegia a dalším následným aktům, jako je rozhodnutí, kterým byly věci, z jejichž rozhodování byla uvedená soudkyně vyloučena, včetně věcí v původních řízeních, nově přiděleny jinému soudci.

26

Předkládající soud má za to, že skutečnost, že soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, byla vyloučena z rozhodování věcí, které jí byly přiděleny, a její přeřazení jsou v rozporu s požadavky nezávislosti a neodvolatelnosti. Mimoto opatření přijatá vůči této soudkyni jsou podle jeho názoru reakcí na její pokusy ověřit, zda soud prvního stupně splňuje požadavek, aby byl soudem zřízeným zákonem, a jejich cílem je zabránit budoucím pokusům v tomto směru.

27

Za těchto okolností se Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) rozhodl pozastavit výkon usnesení kolegia, přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru v každé z věcí v původních řízeních následující předběžné otázky:

28

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 29. listopadu 2021 byly věci C‑647/21 a C‑648/21 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

29

Předkládající soud požádal, aby byly předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce projednány ve zrychleném řízení podle článku 105 jednacího řádu Soudního dvora. Na podporu těchto žádostí v podstatě tvrdil, že použití tohoto řízení je odůvodněno tím, že se předběžné otázky týkají základních otázek polského práva, zejména práva ústavního, tedy zásady neodvolatelnosti soudců a práva účastníků řízení na nestranný a nezávislý soud zřízený zákonem. Dodal, že existují oprávněné důvody se domnívat, že přijetí dalších aktů v původních řízeních by vedlo k zániku důvodů, pro které bylo nutné předložit otázky Soudnímu dvoru, a že provádění odpovědí poskytnutých Soudním dvorem by mohlo být bráněno, což by znemožnilo zaručit účinnost unijního práva a účinnou právní ochranu.

30

Článek 105 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že k žádosti předkládajícího soudu, nebo výjimečně i bez návrhu může předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu.

31

Je nutno připomenout, že takové zrychlené řízení představuje procesní nástroj, který má reagovat na mimořádně naléhavé situace (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Randstad Italia, C‑497/20, EU:C:2021:1037, bod 37 a citovaná judikatura).

32

V projednávaném případě předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta dne 29. listopadu 2021 rozhodl, že není namístě vyhovět žádostem, aby byly předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce projednány ve zrychleném řízení. Argumenty předložené předkládajícím soudem k odůvodnění těchto žádostí jsou totiž obecné povahy a neuvádějí konkrétní důvody pro urychlené vyřízení těchto žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Zejména okolnost, že se položené otázky týkají základních otázek polského práva, zejména ústavního práva, nepředstavuje mimořádně naléhavou situaci, která je nezbytnou podmínkou k odůvodnění projednání věci ve zrychleném řízení. Konečně skutečnost, že věci v původních řízeních jsou trestními věcmi, sama o sobě neodůvodňuje jejich projednání ve zrychleném řízení.

33

Dne 18. října 2022 přerušil Soudní dvůr řízení ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21 do vydání rozsudku ve spojených věcech C‑615/20 a C‑671/20. Dne 20. července 2023 oznámil Soudní dvůr předkládajícímu soudu rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce) (C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562), a požádal jej, aby uvedl, zda trvá na svých žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21.

34

Soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, na pokyn předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) dne 25. září 2023 odpověděla, že předkládající soud trvá na svých žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce.

35

Z důvodu určitých nejasností v této odpovědi zaslal Soudní dvůr uvedenému soudu druhou žádost o vysvětlení na základě čl. 101 odst. 1 svého jednacího řádu. Soudní dvůr chtěl zejména vědět, zda soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, stále zasedá v soudních kolegiích rozhodujících v původních řízeních, která vedla k podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21, a pokud ano, v jakém postavení. Předkládající soud na tuto žádost odpověděl dne 17. října 2023 prostřednictvím soudkyně, která podala projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

36

Dánská vláda a Evropská komise v podstatě tvrdí, že článek 47 Listiny se na věci v původních řízeních nevztahuje. Komise zejména poznamenává, že i když žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, zejména znění otázek položených předkládajícím soudem, zmiňují směrnici 2016/343, výklad této směrnice není požadován.

37

V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr může v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU provést výklad unijního práva pouze v mezích pravomocí, které jsou mu svěřeny (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 30 a citovaná judikatura).

38

Působnost Listiny je v souvislosti s jednáním členských států definována v jejím čl. 51 odst. 1, podle kterého jsou ustanovení Listiny určena členským státům, pokud uplatňují právo Unie, přičemž toto ustanovení potvrzuje ustálenou judikaturu, podle níž se základní práva zaručená v právním řádu Evropské unie uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, avšak nikoli mimo tyto situace (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 31 a citovaná judikatura).

39

Pokud jde o žádost o výklad článku 47 Listiny, předkládající soud v projednávaném případě neuvedl, že by se věci v původních řízeních týkaly výkladu nebo použití pravidla unijního práva uplatňovaného na vnitrostátní úrovni. I když totiž druhé předběžné otázky zmiňují směrnici 2016/343, tyto otázky nejsou položeny v souvislosti s ustanoveními této směrnice a předkládající soud neposkytuje žádné vysvětlení k tomu, jaká souvislost by měla existovat mezi uvedenou směrnicí a projednávanými věcmi.

40

Soudní dvůr tudíž nemá pravomoc k výkladu článku 47 Listiny jako takového.

41

Okresní státní zastupitelství v Bytówě (Prokuratura Rejonowa w Bytowie, Polsko) a Krajské státní zastupitelství v Lomži (Prokuratura Okręgowa w Łomży, Polsko) v podstatě tvrdí, že takové otázky týkající se organizace soudnictví v členských státech, jako jsou otázky uvedené v položených otázkách, zejména pokud jde o vyloučení soudce z projednávání věcí, které mu byly přiděleny, spadají do výlučné pravomoci těchto členských států, a nikoli do věcné působnosti unijního práva. Polská vláda naproti tomu na jednání uvedla, že Soudní dvůr má podle jejího názoru pravomoc na předběžné otázky odpovědět.

42

Z ustálené judikatury v této souvislosti vyplývá, že i když organizace soudnictví v členských státech spadá do pravomoci těchto států, nic to nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a že tomu tak může být zejména v případě vnitrostátních pravidel týkajících se přijímání rozhodnutí o jmenování soudců a případně pravidel týkajících se soudního přezkumu použitelného v kontextu takových jmenovacích řízení [rozsudek ze dne 9. ledna 2024, G. a další (Jmenování soudců obecných soudů v Polsku), C‑181/21 a C‑269/21, EU:C:2024:1, bod 57 a citovaná judikatura].

43

Ze znění položených otázek mimoto jasně vyplývá, že se netýkají výkladu polského práva, ale zejména výkladu čl. 19 odst. 1 SEU.

44

Z toho plyne, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce, avšak nemá pravomoc vykládat článek 47 Listiny jako takový.

45

Okresní státní zastupitelství v Bytówě a Krajské státní zastupitelství v Lomži zpochybňují přípustnost žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Na prvním místě tvrdí, že předkládající soudkyně podala tyto žádosti až po přijetí usnesení kolegia, tedy v den, kdy tato soudkyně, která byla tímto usnesením vyloučena z projednávání věcí v původních řízeních, již nebyla oprávněna přijmout uvedená rozhodnutí. Na druhém místě poznamenávají, že se předběžné otázky týkají individuální situace předkládající soudkyně, a jsou tedy osobní povahy. Na třetím místě tvrdí, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nesplňují požadavky stanovené v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu. Polská vláda na jednání prohlásila, že tyto žádosti jsou podle ní přípustné.

46

Komise mimoto tvrdí, že třetí předběžné otázky jsou nepřípustné, neboť otázka, zda osoby obviněné ve věcech v původních řízeních mají případně k dispozici účinný opravný prostředek, není předběžnou otázkou, která by vyvstala in limine litis, ani otázkou nezbytnou pro rozhodnutí v těchto věcech.

47

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout [rozsudek ze dne 24. listopadu 2020, Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů),C‑510/19, EU:C:2020:953, bod 25 a citovaná judikatura].

48

Jak vyplývá ze samotného znění článku 267 SFEU, požadované rozhodnutí o předběžné otázce musí být „nezbytné“ k tomu, aby předkládající soud mohl „vynést rozsudek“ ve věci, která mu byla předložena (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 40 a citovaná judikatura).

49

Soudní dvůr již v tomto ohledu zdůraznil, že odpověď na předběžné otázky může být nezbytná k tomu, aby mohl být předkládajícím soudům poskytnut výklad unijního práva, který by jim umožnil rozhodnout o procesních otázkách vnitrostátního práva před tím, než budou moci rozhodnout o meritu sporů, které jim byly předloženy (rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další, C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 48 a citovaná judikatura).

50

Pokud jde o první důvod nepřípustnosti vycházející z toho, že daná soudkyně podala žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce až poté, co byla vyloučena z rozhodování věcí v původních řízeních, je třeba konstatovat, že ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že ke dni, kdy tato soudkyně podala tyto žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, tedy 20. října 2021, stále projednávala věci v původních řízeních a že po jejím vyloučení z projednávání těchto věcí nevzal předkládající soud uvedené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zpět.

51

Předkládající soud totiž v odpovědi na druhou žádost Soudního dvora o vysvětlení potvrdil, že dotyčná soudkyně byla soudkyní zpravodajkou a předsedkyní soudního senátu v obou původních řízeních ke dni přijetí předkládajících rozhodnutí, tedy 20. října 2021. Rovněž uvedl, že až nařízením ze dne 21. října 2021, které bylo vydáno po přijetí těchto předkládacích rozhodnutí, byla věc, v jejímž rámci byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑648/21, nově přidělena jinému soudci zpravodaji, který předtím zasedal v tříčlenném senátu, jenž měl uvedenou věc projednat, a že rovněž dne 21. října 2021 bylo změněno složení kolegia tvořeného samosoudcem ve věci, v jejímž rámci byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑647/21. Uvedený soud mimo jiné potvrdil, že v těchto dvou věcech bylo přerušeno řízení v důsledku podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce a od té doby zůstává přerušeno.

52

Pokud jde o druhý důvod nepřípustnosti vycházející z toho, že se předběžné otázky v podstatě týkají individuální situace soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a nemají tedy žádnou souvislost s věcmi v původních řízeních, je třeba uvést, že v kontextu věcí v původních řízeních vyvstaly před předkládajícím soudem otázky procesní povahy, o nichž musí rozhodnout in limine litis a jejichž řešení závisí na výkladu ustanovení a zásad unijního práva, jichž se tyto předběžné otázky týkají. Podstatou uvedených předběžných otázek totiž je, zda se zřetelem k těmto ustanovením a těmto zásadám unijního práva zůstává tato soudkyně oprávněna nadále projednávat věci v původních řízeních navzdory usnesení kolegia, kterým byla z rozhodování těchto věcí vyloučena.

53

Jak přitom vyplývá z judikatury Soudního dvora, předběžné otázky, jejichž cílem je takto umožnit předkládajícímu soudu, aby in limine litis vyřešil takové procesní obtíže, jako jsou obtíže související s jeho vlastní pravomocí rozhodnout ve věci, kterou projednává, nebo s právními účinky, které je třeba přiznat soudnímu rozhodnutí, jež potenciálně brání dalšímu projednávání takové věci uvedeným soudem, jsou na základě článku 267 SFEU přípustné [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 47 a citovaná judikatura].

54

Pokud jde o třetí důvod nepřípustnosti, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nesplňují požadavky stanovené v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu, stačí uvést, že jak vyplývá z bodů 6 až 14 a 15 až 26 tohoto rozsudku, tyto žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jak byly upřesněny předkládajícím soudem v jeho odpovědi na dvě žádosti Soudního dvora o vysvětlení, obsahují – pokud jde o část prvních otázek a druhé otázky – veškeré informace požadované tímto čl. 94 písm. a) a b), zejména znění vnitrostátních předpisů, jejichž použití přichází v projednávaném případě v úvahu, uvedení důvodů, na základě kterých má předkládající soud pochybnosti o výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jakož i vztah, který uvedený soud spatřuje mezi uvedeným ustanovením a příslušnými vnitrostátními pravidly, takže Soudní dvůr může v tomto rozsahu rozhodnout o předběžných otázkách.

55

Pokud jde o část prvních otázek, která se týká složení kolegia soudu, tedy skutečnost, že ministr spravedlnosti, který je zároveň nejvyšším státním zástupcem, má pravomoc jmenovat předsedy okresních soudů (sądy rejonowe), kteří tvoří kolegium krajského soudu (sąd okręgowy), a někteří členové kolegia byli do funkce soudce jmenováni na návrh KRS v jejím novém složení, která neposkytuje dostatečné záruky nezávislosti, je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že předkládací rozhodnutí slouží jako základ pro řízení podle článku 267 SFEU, vnitrostátní soud je povinen v tomto předkládacím rozhodnutí vysvětlit skutkový a právní rámec sporu v původním řízení a poskytnout nezbytná vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, jakož i ke vztahu, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu, který mu byl předložen [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. června 2020, C. F. (Daňová kontrola),C‑430/19, EU:C:2020:429, bod 23 a citovaná judikatura].

56

V projednávaném případě však předkládací rozhodnutí kromě několika omezených vysvětlení ke složení kolegia soudu neobsahují dostatečná upřesnění vnitrostátního právního rámce týkajícího se jmenování členů tohoto kolegia. Není v nich ani vysvětleno, proč by měl Soudní dvůr odpovědět na tu část prvních otázek, která se týká složení kolegia soudu. Za těchto podmínek Soudní dvůr nedisponuje dostatečnými poznatky k tomu, aby mohl na tuto část prvních otázek užitečně odpovědět, takže žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v tomto rozsahu nesplňují podmínky stanovené v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu.

57

Pokud jde o třetí předběžné otázky, ve kterých se předkládající soud zamýšlí nad tím, zda mají obviněné osoby ve věcech v původních řízeních případně k dispozici účinný opravný prostředek, je třeba konstatovat, že tyto otázky nejsou předběžnými otázkami, které by vyvstaly in limine litis, a nejsou ani nezbytné pro rozhodnutí ve věcech v původních řízeních. Zejména ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by v původních řízeních vyvstala otázka, zda obviněné osoby mohou napadnout regulérnost soudního kolegia, které má v jejich věcech rozhodnout.

58

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou přípustné, s výjimkou části prvních otázek, která se týká složení kolegia soud, a s výjimkou třetích předběžných otázek.

59

Na úvod je třeba především poznamenat, že i když se předkládající soud svými prvními předběžnými otázkami formálně táže, zda je s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU slučitelná skutečnost, že takový orgán vnitrostátního soudu, jako je kolegium tohoto soudu, má pravomoc vyloučit soudce uvedeného soudu z rozhodování části věcí, které jsou mu přiděleny, nebo všech těchto věcí, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že tyto první otázky se v podstatě týkají vnitrostátních právních předpisů, které upravují postup, na jehož základě může být soudce vyloučen z rozhodování věcí, které mu byly přiděleny.

60

Naproti tomu je třeba uvést, že i když přeřazení soudkyně, která podala obě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, z odvolacího oddělení předkládajícího soudu, které projednává věci v původních řízeních, na prvostupňové oddělení uvedeného soudu představuje důležitou okolnost, kterou je třeba zohlednit pro účely pochopení situace vylíčené předkládajícím soudem v jeho otázkách, tentýž spis neumožňuje mít za to, že by první otázky měly být chápány tak, že se týkají i slučitelnosti rozhodnutí o přeřazení nebo obecně právní úpravy postupu přeřazení, o jaké se jedná v původních řízeních, s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU.

61

S ohledem na tato zjištění je třeba konstatovat, že podstatou prvních otázek předkládajícího soudu je, zda čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může takový orgán vnitrostátního soudu, jako je kolegium tohoto soudu, vyloučit soudce tohoto soudu z rozhodování části věcí, které jsou mu přiděleny, nebo všech těchto věcí, aniž tato právní úprava stanoví kritéria, kterými se tento orgán musí řídit při přijímání takového rozhodnutí o vyloučení z rozhodování věcí, aniž ukládá povinnost odůvodnit toto rozhodnutí a aniž stanoví možnost soudního přezkumu uvedeného rozhodnutí.

62

V této souvislosti je třeba připomenout, že i když organizace soudnictví v členských státech, zejména zřízení, složení, pravomoci a fungování vnitrostátních soudů, spadá do pravomoci těchto států, nic to nemění na tom, že členské státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva a zejména z článku 19 SEU (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 44 a citovaná judikatura).

63

Zásada účinné právní ochrany, na kterou odkazuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, představuje obecnou zásadu unijního práva, která je zakotvena mimo jiné v čl. 6 odst. 1 EÚLP, jemuž odpovídá čl. 47 druhý pododstavec Listiny. Posledně uvedené ustanovení musí být tudíž náležitě zohledněno pro účely výkladu uvedeného čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 45 a citovaná judikatura).

64

Dále vzhledem k tomu, že Listina zakotvuje práva odpovídající právům zaručeným EÚLP, má čl. 52 odst. 3 Listiny zajistit nezbytný soulad mezi právy obsaženými v Listině a odpovídajícími právy zaručenými EÚLP, aniž je narušena autonomie unijního práva. Z vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17) vyplývá, že čl. 47 druhý pododstavec Listiny odpovídá čl. 6 odst. 1 EÚLP. Soudní dvůr musí tudíž usilovat o to, aby jeho výklad v projednávaných věcech zajišťoval úroveň ochrany, která bude v souladu s úrovní, jež je zaručena čl. 6 odst. 1 EÚLP, jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 46 a citovaná judikatura).

65

Po tomto upřesnění je třeba zaprvé připomenout, že každý členský stát musí na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU zajistit, aby orgány, které jsou jakožto „soudy“ ve smyslu vymezeném unijním právem povolány rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování nebo výkladu unijního práva a které jsou součástí systému procesních prostředků v oblastech pokrytých unijním právem, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu, včetně požadavku nezávislosti (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 47 a citovaná judikatura).

66

Tento požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je součástí podstaty práva na účinnou právní ochranu a základního práva na spravedlivý proces, která mají zásadní význam jakožto záruky ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 49 a citovaná judikatura).

67

Požadavek nezávislosti má dva aspekty. První, vnější aspekt předpokládá, že dotčený orgán vykonává funkce zcela samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí. Druhý, vnitřní aspekt souvisí s pojmem „nestrannost“ a týká se rovného odstupu ve vztahu ke stranám sporu a jejich příslušným zájmům s ohledem na předmět sporu. Tento aspekt vyžaduje objektivitu a neexistenci jakéhokoliv zájmu na vyřešení sporu mimo striktního použití právního předpisu (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, body 50 a 51 a citovaná judikatura).

68

I když je cílem „vnější“ složky nezávislosti především zachovat nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci v souladu se zásadou dělby moci, která charakterizuje fungování právního státu, tato složka směřuje rovněž k ochraně soudců před neoprávněnými vlivy zevnitř daného soudu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 54 a citovaná judikatura).

69

Je také třeba zdůraznit, že výkon soudcovské funkce musí být chráněn nejen před jakýmkoliv přímým vlivem ve formě pokynů, ale i před všemi formami nepřímého vlivu, které by mohly usměrňovat soudní rozhodnutí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 53 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 14. listopadu 2024, S. (Změna složení soudního kolegia),C‑197/23, EU:C:2024:956, bod 62 a citovaná judikatura].

70

Tyto záruky nezávislosti a nestrannosti vyžadují existenci pravidel týkajících se zejména složení dotčeného orgánu, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců, pokud jde o neovlivnitelnost tohoto orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitu ve vztahu k zájmům střetávajícím se ve věci (rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 52).

71

Ostatně Evropský soud pro lidská práva rovněž zdůraznil, že prvořadý význam zejména nezávislosti soudů a právní jistoty pro právní stát vyžaduje zvláštní jasnost pravidel uplatňovaných v každém jednotlivém případě a jasné záruky pro zajištění objektivity a transparentnosti a především k zamezení jakémukoli projevu svévole při přidělování konkrétních věcí soudcům (viz ESLP, 5. října 2010, DMD GROUP, a.s. v. Slovensko, CE:ECHR:2010:1005JUD001933403, bod 66).

72

Zadruhé je třeba uvést, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU rovněž vyžaduje existenci soudu „předem zřízeného zákonem“, a to s ohledem na neoddělitelnou spojitost, která existuje mezi přístupem k takovému soudu a zárukami nezávislosti a nestrannosti soudců [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 55 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 14. listopadu 2024, S. (Změna složení soudního kolegia),C‑197/23, EU:C:2024:956, bod 63 a citovaná judikatura].

73

Odkaz na „soud zřízený zákonem“, který je uveden i v čl. 47 druhém pododstavci Listiny, přitom odráží zejména zásadu právního státu a týká se nejen právního základu pro samotnou existenci soudu, ale také složení senátu v každé věci, jakož i všech ostatních ustanovení vnitrostátního práva, jejichž nedodržení vede k pochybení týkajícímu se účasti jednoho nebo více soudců na projednávání věci (obdobně viz rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank, C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 121 a citovaná judikatura).

74

Pravidla přidělování a nového přidělování věcí jsou tedy součástí pojmu „soud předem zřízený zákonem“, který vyžaduje nejen právní základ pro samotnou existenci soudu, ale i respektování složení senátu v každé věci, jakož i existenci jakéhokoli jiného ustanovení vnitrostátního práva, jehož nedodržení vede k pochybení týkajícímu se účasti jednoho nebo několika soudců na projednávání věci.

75

V důsledku toho čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU v tomto ohledu rovněž vyžaduje, aby pravidla pro složení senátů mohla vyloučit jakýkoliv neoprávněný zásah do rozhodovacího procesu týkajícího se dané věci ze strany osob, které nejsou součástí senátu, jemuž byla tato věc přidělena, a před nimiž účastníci řízení nemohli uplatnit své argumenty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2024, Hann-Invest a další, C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2024:594, bod 59).

76

V projednávané věci se s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, jeví, že čl. 47b § 1 zákona o obecných soudech bez dalšího upřesnění stanoví, že změna složení soudu je přípustná, existuje-li „trvalá překážka bránící projednání věci tímto soudem v současném složení“. I když § 4 tohoto článku 47b v podstatě stanoví, že soudce až do ukončení věcí, které mu byly přiděleny, pokračuje v jejich projednávání navzdory jeho přeřazení na jiné místo nebo přeložení k jinému soudu, § 5 uvedeného článku 47b uvádí, že soudce může být z rozhodování věcí, které mu byly přiděleny, vyloučen rozhodnutím kolegia daného soudu, aniž pro tento účel stanoví jakákoli kritéria. Konečně podle § 6 téhož článku 47b má kolegium soudu rovněž možnost vyloučit soudce z rozhodování v případě jeho přeřazení na jiné oddělení, přičemž ani v tomto případě není tato možnost spojena s žádným konkrétním kritériem.

77

Je tedy třeba konstatovat, že vnitrostátní právní úprava, která je popsána v předchozím bodě, nejenom nestanoví objektivní kritéria pro možnost vyloučit soudce z rozhodování jedné nebo několika jemu přidělených věcí, ale umožňuje rovněž kolegiu daného soudu vyloučit soudce z rozhodování jemu přidělených věcí, aniž by bylo třeba takové rozhodnutí odůvodnit. Odkaz na existenci „trvalé překážky bránící projednání věci soudem v současném složení“ je totiž příliš vágní na to, aby bylo možné se domnívat, že může zabránit jakékoli svévoli v rozhodování o změně složení soudu. Polská vláda mimoto na jednání před Soudním dvorem potvrdila, že polské právo neukládá žádnou povinnost odůvodnit vyloučení soudce z rozhodování věci na základě čl. 47b § 5 a § 6 zákona o obecných soudech.

78

Ostatně pokud jde o vyloučení z rozhodování věci, o jaké se jedná v původních řízeních, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že usnesení kolegia, kterým byla daná soudkyně vyloučena z rozhodování věcí v původních řízeních, není nijak odůvodněno.

79

Navíc se nejeví, že by toto usnesení kolegia mohlo být odůvodněno nařízením o přeřazení, kterým předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) rozhodl dne 13. října 2021 na základě čl. 22a § 4 zákona o obecných soudech o přeřazení soudkyně, která podala projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, na jiné oddělení téhož soudu.

80

Toto nařízení bylo totiž lakonicky odůvodněno nutností „zajistit řádné fungování šestého trestního odvolacího oddělení a druhého trestního oddělení“ Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku).

81

Dále je třeba uvést, že usnesení kolegia bylo přijato dva dny před vydáním nařízení o přeřazení.

82

Pokud jde mimoto o přeřazení soudce bez jeho souhlasu k jinému soudu nebo přeřazení soudce bez jeho souhlasu z jednoho oddělení na jiné oddělení téhož soudu, Soudní dvůr již rozhodl, že taková přeřazení mohou být nástrojem výkonu kontroly nad obsahem soudních rozhodnutí, jelikož taková přeřazení jsou způsobilá nejen ovlivnit rozsah úkolů dotyčných soudců a projednání věcí, které jim byly svěřeny, nýbrž mít i značné důsledky na život a profesní dráhu soudců, a tudíž mít obdobné účinky jako kárná sankce [rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování), C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 115].

83

Stejně tak vyloučení soudce z rozhodování věcí, které mu byly přiděleny, aniž dotyčná vnitrostátní právní úprava stanoví objektivní kritéria umožňující vymezit takovou možnost vyloučení z rozhodování věci a aniž je navíc nutné odůvodnit rozhodnutí o provedení takového vyloučení z rozhodování věcí, neumožňuje vyloučit svévolnost tohoto vyloučení z rozhodování věci nebo že představuje dokonce skrytou disciplinární sankci. To platí tím spíše, pokud po takovém vyloučení z rozhodování věci následuje přeřazení daného soudce na jiné oddělení téhož soudu.

84

Taková organizační opatření spočívající ve vyloučení z rozhodování věci, jako jsou opatření dotčená v původních řízeních, pro jejichž provádění nejsou stanovena dostatečně přesná kritéria a nepodléhá povinnosti uvést dostatečné odůvodnění, tedy mohou vyvolávat otázky stran možnosti, že k vyloučení z rozhodování věcí, po němž následuje přeřazení, dochází v reakci na předchozí úkony dotyčného soudce.

85

Aby se tedy předešlo jakékoli svévoli, která by mohla vyplývat z netransparentního postupu, jenž by mohl narušit zásady nezávislosti a neodvolatelnosti soudců, je důležité, aby vnitrostátní pravidla pro vyloučení soudce z rozhodování věcí stanovila jasně formulovaná objektivní kritéria, na jejichž základě může být soudce vyloučen z rozhodování jemu přidělených věcí, jakož i povinnost odůvodnit rozhodnutí o vyloučení soudce z rozhodování věcí, a to zejména v případě vyloučení z rozhodování, s nímž dotyčný soudce nesouhlasí, aby bylo zaručeno, že nezávislost soudců nebude ohrožena neoprávněnými vnějšími vlivy.

86

S ohledem na výše uvedené je třeba na první položené otázky odpovědět, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může takový orgán vnitrostátního soudu, jako je kolegium tohoto soudu, vyloučit soudce tohoto soudu z rozhodování části věcí, které jsou mu přiděleny, nebo všech těchto věcí, aniž tato právní úprava stanoví kritéria, kterými se tento orgán musí řídit při přijímání takového rozhodnutí o vyloučení z rozhodování věcí, a aniž ukládá povinnost toto rozhodnutí odůvodnit.

87

Podstatou druhých otázek předkládajícího soudu je, zda čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásada přednosti unijního práva musí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby vnitrostátní soud a jakýkoli jiný orgán dotčeného členského státu nepřihlížely k usnesení kolegia uvedeného soudu, kterým byl soudce uvedeného soudu vyloučen z rozhodování věcí, které mu byly přiděleny, a k dalším následným aktům, jako jsou rozhodnutí týkající se nového přidělení těchto věcí, pokud bylo toto usnesení přijato v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU.

88

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že zásada přednosti unijního práva zakotvuje nadřazenost unijního práva nad právem členských států. Tato zásada tedy ukládá všem orgánům členských států povinnost zajišťovat plný účinek jednotlivých unijních norem, přičemž právo členských států nemůže narušovat účinek přiznaný těmto jednotlivým normám na území uvedených států [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 61 a citovaná judikatura].

89

Uvedená zásada v tomto směru zejména ukládá každému vnitrostátnímu soudu, jenž má v rámci svých pravomocí aplikovat ustanovení unijního práva, aby zajistil plný účinek těchto ustanovení ve sporu, jenž mu byl předložen, tak, že na základě vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, která je v rozporu s ustanovením unijního práva majícím přímý účinek, aniž musí nejprve žádat o její předchozí odstranění legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 62 a citovaná judikatura].

90

Soudní dvůr již přitom rozhodl, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, vykládaný ve světle článku 47 Listiny, který ukládá členským státům povinnost dosáhnout jasného a přesného výsledku, jež není vázána na žádnou podmínku, zejména pokud jde o nezávislost a nestrannost soudů, které mají vykládat a uplatňovat unijní právo, a požadavek, aby se jednalo o soudy předem zřízené zákonem, má přímý účinek, který znamená, že se upustí od použití jakéhokoli vnitrostátního ustanovení či vnitrostátní judikatury nebo praxe odporující těmto ustanovením unijního práva, jak jsou vykládána Soudním dvorem [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 63 a citovaná judikatura].

91

Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že i v případě neexistence vnitrostátních legislativních opatření, která by ukončila stav neplnění povinnosti konstatovaný Soudním dvorem, je na vnitrostátních soudech, aby přijaly veškerá opatření k usnadnění dosažení plného účinku unijního práva v souladu se závěry obsaženými v rozsudku o nesplnění povinnosti. Kromě toho jsou uvedené soudy na základě zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 SEU povinny odstranit protiprávní důsledky porušení unijního práva [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 64 a citovaná judikatura].

92

Za účelem splnění povinností připomenutých v bodech 88 až 91 tohoto rozsudku musí tedy vnitrostátní soud upustit od použití takového aktu, jako je usnesení kolegia tohoto soudu, kterým bylo v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU nařízeno, aby byl soudce tohoto soudu vyloučen z rozhodování jemu přidělených věcí, je-li to s ohledem na předmětnou procesní situaci nezbytné k zajištění přednosti unijního práva [obdobně viz rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 65 a citovaná judikatura].

93

Vzhledem k tomu, že konečné posouzení skutkového stavu, jakož i aplikace a výklad vnitrostátního práva přísluší v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU pouze předkládajícímu soudu, bude také na něm, aby s konečnou platností určil konkrétní důsledky, které pro původní řízení vyplývají ze zásady připomenuté v předchozím bodě. Podle ustálené judikatury však Soudní dvůr může na základě skutečností uvedených ve spise poskytnout tomuto soudu prvky výkladu unijního práva, které by pro něj mohly být za tímto účelem užitečné [rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 66 a citovaná judikatura].

94

V této souvislosti z odpovědi na první otázky vyplývá, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU brání takové vnitrostátní právní úpravě, která upravuje vyloučení soudce z rozhodování věci, jako je právní úprava popsaná předkládajícím soudem.

95

V takové situaci musí být soudní kolegium oprávněno upustit od uplatňování jakéhokoli usnesení přijatého na základě této právní úpravy, a tudíž ve stejném složení pokračovat v projednávání věcí v původních řízeních, aniž by tomu mohly bránit soudní orgány příslušné k určení a změně složení soudních kolegií vnitrostátního soudu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 72 a citovaná judikatura].

96

V této situaci musí orgány příslušné k určení a změně složení tohoto soudního kolegia upustit od uplatňování takového usnesení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 80].

97

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhé otázky odpovědět, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásada přednosti unijního práva musí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby vnitrostátní soud nepřihlížel k usnesení kolegia uvedeného soudu, kterým byl soudce uvedeného soudu vyloučen z rozhodování věcí, které mu byly přiděleny, a k dalším následným aktům, jako jsou rozhodnutí týkající se nového přidělení těchto věcí, pokud bylo toto usnesení přijato v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU. Soudní orgány příslušné k určení a změně složení tohoto soudního kolegia musí upustit od uplatňování takového usnesení.

98

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: