—

zrušil rozhodnutí Komise C(2020) 3011 final ze dne 4. května 2020 doručené žalobkyni dne 5. května 2020, které bylo přijato na základě čl. 18 odst. 3 nařízení Rady č. 1/2003 v průběhu vyšetřování ve věci AT.40628 – Praktiky společnosti Facebook týkající se dat;

—

podpůrně: (i) částečně zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž protiprávně požaduje interní dokumenty, které jsou pro vyšetřování irelevantní; nebo (ii) částečně zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí, aby nezávislí právníci kvalifikovaní v EHP mohli manuálně prozkoumat dokumenty, jichž se týká napadené rozhodnutí, v důsledku čehož by nemusely být předloženy dokumenty, které jsou pro vyšetřování zjevně irelevantní, nebo dokumenty osobní povahy; nebo (iii) částečně zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž protiprávně požaduje předložení irelevantních dokumentů, které jsou svojí povahou osobní nebo soukromé;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že v napadeném rozhodnutí není dostatečně jednoznačně a konzistentně vymezen předmět vyšetřování vedeného Komisí, a to v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a v článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie a plynoucími ze zásady právní jistoty a v rozporu s právem společnosti Facebook se v řízení účinně bránit a s právem na řádnou správu.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že tím, že je v napadeném rozhodnutí požadováno předložení dokumentů, které jsou převážně naprosto irelevantní, nebo se jedná o dokumenty osobní povahy, toto rozhodnutí odporuje zásadě nezbytnosti, která se odráží v čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003, a porušuje právo společnosti Facebook se v řízení účinně bránit anebo v jeho důsledku došlo ke zneužití pravomocí.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že tím, že je v napadeném rozhodnutí požadováno předložení tak velkého množství zcela irelevantních a osobních dokumentů (například korespondence ohledně zdravotních záležitostí týkající se zaměstnanců a jejich rodin, korespondence v době úmrtí blízké osoby, dokumenty týkající se závětí, opatrovnictví, péče o děti a osobních finančních investic, žádosti o zaměstnání a reference, interní hodnocení a dokumenty, v nichž jsou hodnocena bezpečnostní rizika pro kampus společnosti Facebook a její zaměstnance), je v jeho důsledku porušováno základní právo na soukromí, zásada proporcionality a základní právo na řádnou správu. Napadeným rozhodnutím tedy dochází k porušení základních práv na soukromí, jak jsou chráněna v článku 7 Listiny základních práv. Napadené rozhodnutí rovněž odporuje zásadě proporcionality, jelikož je příliš široké, co se týče rozsahu, a nedostatečně zacílené na předmět vyšetřování vedeného Komisí.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že v napadeném rozhodnutí není vysvětleno, proč jeho vyhledávací výrazy identifikují pouze dokumenty, které jsou nutné a relevantní pro vyšetřování Komise, a proč není umožněno posouzení relevance ze strany externích právníků kvalifikovaných v EHP, a není v něm objasněna ani stanovena žádná právně závazná datová místnost pro osobní nebo zcela irelevantní dokumenty, a proto je založeno na nedostatečném odůvodnění v rozporu s čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a článkem 296 SFEU.