1.

Musí být ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodní věcech (dále jen „nařízení č. 1215/2012“) (1), zejména jeho čl. 2 písm. a) a článek 39 vykládány v tom smyslu, že se o vykonatelné rozhodnutí jedná také v případě, jestliže je dlužníkovi z exekučního titulu v členském státě po zkráceném přezkumu v kontradiktorním řízení, avšak pouze, pokud jde o závaznost právní moci rozsudku vydaného proti němu ve třetí zemi, uloženo zaplatit účastníku řízení, který měl úspěch v řízení vedeném ve třetí zemi, ve smyslu povinnosti, která mu byla uložena pravomocným rozsudkem vydaným ve třetí zemi, přičemž se předmět řízení v členském státě omezil na přezkum, zda nárok z tohoto vykonatelného rozsudku vůči dlužníkovi z exekučního titulu existuje?

2.

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012, zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a) a články 39, 45, 46 a 52 vykládány v tom smyslu, že výkon musí být odepřen nezávisle na existenci některého z důvodů uvedených v článku 45 nařízení č. 1215/2012, pokud posuzované rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm. a) nebo článku 39 nařízení č. 1215/2012, nebo pokud návrh, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, nespadá v členském státě původu do oblasti působnosti nařízení č. 1215/2012?

3.

V případě záporné odpovědi na první otázku a kladné odpovědi na druhou otázku:

Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012, zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a), článek 39, čl. 42 odst. 1 písm. b) a články 46 a 53 vykládány v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu musí v řízení o návrhu na odepření výkonu již na základě informací původního soudu uvedených v osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012 nutně vycházet z toho, že se jedná o rozhodnutí, které spadá do oblasti působnosti nařízení a musí být vykonáno?