–

za „Lifosa“ UAB A. Seliavou a E. Sinkevičiusem, advokatai,

–

za litevskou vládu V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi F. Clotuche-Duvieusart a J. Jokubauskaitė, jako zmocněnkyněmi,

1

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 29 odst. 1 a čl. 32 písm. e) bodu i) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex Společenství“), jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bodu i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Lifosa“ UAB (dále jen „dovozce“) a Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos (celní oddělení Ministerstva financí, Litva) ve věci rozhodnutí celních orgánů uložit dovozci zejména úpravu celní hodnoty dováženého zboží.

3

Článek 29 odst. 1 celního kodexu Společenství stanoví:

„Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33, jestliže

[…]

[…]“

4

Článek 29 odst. 3 písm. a) tohoto kodexu zní takto:

„Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží; zahrnuje veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího. Platba nemusí být učiněna v penězích. Může být uskutečněna akreditivem nebo obchodovatelnými cennými papíry a může být provedena přímo nebo nepřímo.“

5

Článek 32 odst. 1 až 3 uvedeného kodexu stanoví:

„1.   Při určení celní hodnoty podle článku 29 se připočtou k ceně, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena,

[…]

[…]

až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Společenství.

2.   Každá položka, která je na základě tohoto článku připočtena k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, vychází z údajů, které jsou objektivní a měřitelné.

3.   K ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se při určení celní hodnoty nepřipočítávají žádné jiné položky než ty, které jsou stanoveny v tomto článku.“

6

Článek 164 písm. c) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1), obsažený v kapitole 4, nadepsané „Náklady na dopravu“, hlavy V části I tohoto nařízení, stanovil:

„Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. e) […] celního kodexu Společenství platí tato pravidla:

[…]

7

Článek 70 celního kodexu Unie, nadepsaný „Metoda určování celní hodnoty na základě převodní hodnoty“, stanoví:

„1.   Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená.

2.   Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží.

3.   Převodní hodnota se uplatní, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

[…]

[…]“

8

Článek 71 tohoto kodexu, nadepsaný „Položky převodní hodnoty“, stanoví:

„1.   Při určování celní hodnoty podle článku 70 se k ceně, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena, připočítají:

[…]

[…]

2.   Každá položka, která bude na základě odstavce 1 připočtena k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, vychází výlučně z údajů, které jsou objektivní a měřitelné.

3.   Při určování celní hodnoty se k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, nepřipočtou žádné jiné položky než ty, které jsou stanoveny v tomto článku.“

9

Článek 138 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013 (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558), nadepsaný „Náklady na dopravu“, v odstavci 3 stanoví:

„Je-li doprava poskytována zdarma nebo si ji zajišťuje kupující, vypočítají se náklady na dopravu, které mají být zahrnuty do celní hodnoty zboží, podle přepravních sazeb obvykle používaných pro stejný druh dopravy.“

10

Dovozcem je společnost se sídlem v Litvě, která mimo jiné vyrábí hnojiva. Na základě smlouvy uzavřené dne 23. září 2011 nakoupila v období od 1. ledna 2014 do 31. října 2016 od zprostředkovatele, společnosti „Transchema“ UAB, a dovezla na celní území Unie různá množství technické kyseliny sírové vyráběné společností se sídlem v Bělorusku, Naftan JSC (dále jen „výrobce“).

11

Pro každou transakci byla uzavřena dodatečná smlouva, v níž byla sjednána zvláštní cena tzv. „S dodáním na hranici“ (DAF) podle incoterm DAF, která je součástí Incoterms 2000 vyhotovených Mezinárodní obchodní komorou, podle níž veškeré náklady na dopravu dováženého zboží nese výrobce až do sjednaného místa dodání na hranici.

12

Celní hodnota deklarovaného zboží dovozcem uváděla skutečně zaplacené částky, jak byly uvedeny na fakturách vystavených zprostředkovatelem.

13

Při kontrole celní úřad v Kaunasu (Litva) konstatoval, že takto uváděná celní hodnota dováženého zboží byla nižší než náklady, které výrobce skutečně vynaložil na přepravu tohoto zboží po železnici na hraniční přechod. Vzhledem k tomu, že celní úřad v Kaunasu měl za to, že tyto náklady na dopravu mají být přičteny k hodnotě transakce uvedeného zboží, přijal dne 9. února 2017 rozhodnutí o opravě celní hodnoty uvedené dovozcem tak, že k ní připočetl náklady na dopravu téhož zboží mimo celní území Unie. Z toho důvodu bylo žalobkyni na základě úpravy této celní hodnoty vyměřeno clo ve výši 25876 eur a úroky z prodlení z příslušného nezaplaceného cla ve výši 412 eur, splatná DPH při dovozu ve výši 187152 eur, úroky z prodlení z této daně ve výši 42492 eur a byla jí uložena pokuta ve výši 42598 eur.

14

Dovozce napadl toto rozhodnutí u celního oddělení Ministerstva financí, které toto rozhodnutí potvrdilo.

15

Dovozce podal žalobu k Vilniaus apygardos administracinis teismas (regionální správní soud ve Vilniusu, Litva).

16

Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2017 Vilniaus apygardos administracinis teismas (regionální správní soud ve Vilniusu) zamítl jako neopodstatněnou tuto žalobu dovozce, který proti tomuto rozhodnutí podal odvolání k Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy).

17

Podle předkládajícího soudu není mezi účastníky původního řízení sporu o tom, že prodejní cena dováženého zboží zahrnovala náklady na dopravu na hranici, které nesl výrobce podle smluvených dodacích podmínek popsaných v bodě 11 tohoto rozsudku.

18

Tento soud kromě toho upřesňuje, že celní hodnota tohoto zboží uvedená dovozcem v celních prohlášeních byla tvořena částkami zaplacenými za uvedené zboží a že odpovídají jeho skutečné hodnotě. Takto uvedená celní hodnota však byla nižší než náklady vynaložené výrobcem na dopravu téhož zboží po železnici až na litevskou hranici.

19

V tomto ohledu celní orgány tvrdí, že vzhledem k tomu, že hodnota transakce dováženého zboží nebyla upravena připočtením nákladů na dopravu, které nese výrobce, za účelem určení celní hodnoty tohoto zboží, celní prohlášení neodrážejí veškeré aspekty uvedeného zboží, které mají hospodářskou hodnotu.

20

Dovozce naopak tvrdí, že prodejní cena dováženého zboží odráží jeho skutečnou hodnotu, jelikož výrobce jednak nemá možnost toto zboží zpracovat nebo skladovat a jednak recyklace uvedeného zboží generuje velmi vysoké náklady. Ačkoli tedy tato cena nepokrývá veškeré náklady na dopravu vynaložené výrobcem, uvedená cena zůstává pro výrobce odůvodněná a hospodářsky výhodná, neboť výše ekologického poplatku vybíraného v Bělorusku na recyklaci dováženého zboží přesahuje částku deklarované celní hodnoty a nákladů na dopravu tohoto zboží.

21

V projednávaném případě se předkládající soud zamýšlí nad otázkou, zda pro účely určení celní hodnoty dováženého zboží čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Společenství, jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Unie vyžadují, aby byly náklady na dopravu připočteny k hodnotě transakce u tohoto zboží v takové situaci, jakou je situace dotčená v původním řízení, v níž, pokud prodejní podmínky stanoví, že prodejní cena tohoto zboží zahrnuje náklady na dopravu, jsou náklady na dopravu, které nese výrobce, vyšší než cena, za kterou tento převádí uvedené zboží na dovozce.

22

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud, Litva) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) [celního kodexu Společenství], a čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) [celního kodexu Unie] třeba vykládat v tom smyslu, že hodnota transakce musí být upravena tak, aby zahrnovala všechny náklady skutečně vynaložené […] výrobcem na dopravu zboží na místo vstupu na celní území Evropské unie, pokud, jako je tomu v projednávané věci, 1) povinnost hradit tyto náklady má dle dodacích podmínek […] výrobce a 2) tyto náklady na dopravu převyšují cenu, která byla sjednána a byla […] dovozcem skutečně zaplacena, ale 3) cena […] dovozcem skutečně zaplacená odpovídá skutečné hodnotě zboží, ačkoli tato cena nepostačuje k pokrytí všech nákladů na dopravu vzniklých […] výrobci?“

23

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Společenství, jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Unie musí být vykládány v tom smyslu, že pro účely určení celní hodnoty dováženého zboží je třeba připočíst k hodnotě transakce u tohoto zboží náklady skutečně vynaložené výrobcem na dopravu tohoto zboží do místa jeho vstupu na celní území Unie, pokud podle dohodnutých dodacích podmínek má povinnost hradit tyto náklady výrobce a uvedené náklady převyšují cenu, kterou dovozce skutečně zaplatil, ale tato cena odpovídá skutečné hodnotě zboží.

24

Úvodem je třeba připomenout, že účelem unijního práva týkajícího se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a neutrálního systému, který vylučuje používání svévolných nebo fiktivních celních hodnot. Celní hodnota tedy musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží, a proto musí zohledňovat všechny prvky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu. I když je základem pro výpočet celní hodnoty zpravidla cena, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, je tato cena údaj, který musí být případně předmětem úpravy, pokud je tato operace nezbytná pro to, aby nebyla stanovena svévolná nebo fiktivní celní hodnota (rozsudek ze dne 20. června 2019, Oribalt Rīga, C‑1/18, EU:C:2019:519, body 22 a 23, jakož i citovaná judikatura).

25

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že cena zaplacená za dovezené zboží odpovídá jeho skutečné hodnotě a že neexistuje žádná skutečnost, která by umožňovala tvrdit, že cena skutečně zaplacená dovozcem za toto zboží je fiktivní, protože vychází z podvodu nebo zneužití práva.

26

Proto se spor v původním řízení podle všeho netýká svévolné nebo fiktivní celní hodnoty, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, ale týká se pouze otázky, zda v takové situaci, jako je situace v původním řízení, čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Společenství, jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Unie ukládají pro účely určení celní hodnoty dováženého zboží povinost připočíst k jeho hodnotě transakce náklady na dopravu, které nese v souladu se smluvními podmínkami výrobce a jsou zahrnuty v prodejní ceně, pokud tato cena neumožňuje pokrýt veškeré náklady na dopravu.

27

Zaprvé podle čl. 29 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie představuje hodnota transakce dováženého zboží „prvotní podklad“ pro určení celní hodnoty tohoto zboží. Pouze pro doplnění mohou být do tohoto podkladu přidány některé další položky, aby odrážely skutečnou hospodářskou hodnotu tohoto zboží na základě čl. 32 celního kodexu Společenství a čl. 71 celního kodexu Unie.

28

I když čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Společenství a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Unie umožňují doplnit skutečně zaplacenou cenu připočtením nákladů na dopravu, tato ustanovení vyžadují, aby tyto náklady nebyly již zahrnuty do této ceny, což je případ, kdy je v prodejních podmínkách stanovena cena „S dodáním na hranici“.

29

Takový přístup je potvrzen v čl. 164 písm. c) nařízení č. 2454/93 a čl. 138 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/2447. Tato ustanovení totiž umožňují připočíst náklady na dopravu k hodnotě transakce dováženého zboží pouze v případě, že je doprava zajištěna buď zdarma, nebo prostředky dovozce.

30

Předkládající soud přitom uvádí, že ve věci v původním řízení zaprvé žádná skutečnost neumožňuje tvrdit, že dohodnutá prodejní cena nezahrnovala náklady na dopravu dováženého zboží, a zadruhé cena zaplacená dovozcem odpovídala skutečné hodnotě tohoto zboží.

31

Proto nejsou v takové situaci, jako je situace v původním řízení, splněny ani podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 písm. e) bodě i) celního kodexu Společenství a v čl. 71 odst. 1 písm. e) bodu i) celního kodexu Unie ani podmínky stanovené v čl. 164 písm. c) nařízení č. 2454/93 a v čl. 138 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/2447.

32

Odlišný výklad těchto ustanovení by vedl k požadavku, aby dovozce zaplatil dvakrát náklady na dopravu dováženého zboží, a v důsledku toho k závěru, že dovozy podléhající prodejním podmínkám, které stanoví zahrnutí těchto nákladů do prodejní ceny tohoto zboží, musí být z úřední povinnosti předmětem opravy hodnoty transakce.

33

Okolnost, že v projednávaném případě náklady na dopravu dováženého zboží vynaložené výrobcem převyšují cenu skutečně zaplacenou dovozcem, nemůže tento závěr změnit za podmínky, že tato cena odráží skutečnou hodnotu tohoto zboží, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

34

Zadruhé riziko uvedené Evropskou komisí v jejím písemném vyjádření, podle kterého by se hospodářský subjekt mohl vyhnout povinnostem týkajícím se určení celní hodnoty dováženého zboží s poukazem na svou smluvní autonomii, se nezdá být za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, podložené. Takové riziko totiž předpokládá, že náklady na přepravu tohoto zboží nebyly uhrazeny, což jak uvádí předkládající soud, není případ projednávané věci. Kromě toho zohlednění podmínek prodeje při určení celní hodnoty uvedeného zboží vyplývá z ustanovení čl. 29 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie.

35

I když se hospodářský subjekt nemůže vyhnout unijnímu právu s odvoláním na své smluvní povinnosti, určení celní hodnoty dováženého zboží nemůže být nicméně učiněno abstraktně. V souladu s judikaturou Soudního dvora se opírá o podmínky, za kterých se uskuteční dotyčný prodej, i když se liší od komerčního využití nebo mohou být považovány za neobvyklé pro daný typ smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. února 1986, Van Houten International, 65/85, EU:C:1986:53, bod 13). Soud tak rozhodl, že pro posouzení, zda celní hodnota dováženého zboží odráží jeho skutečnou ekonomickou hodnotu, je třeba zohlednit konkrétní právní situaci stran kupní smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2010, Gaston Schul, C‑354/09, EU:C:2010:439, bod 38). Nezohlednění podmínek prodeje v rámci určení celní hodnoty tohoto zboží by tedy bylo nejen v rozporu s ustanoveními čl. 29 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie, ale vedlo by mimoto k výsledku, který neumožňuje zohlednit skutečnou hospodářskou hodnotu uvedeného zboží.

36

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Společenství, jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) celního kodexu Unie musí být vykládány v tom smyslu, že pro účely určení celní hodnoty dováženého zboží není třeba k hodnotě transakce tohoto zboží připočíst náklady, které skutečně nesl výrobce za dopravu tohoto zboží do místa jeho vstupu na celní území Unie, pokud podle dohodnutých dodacích podmínek má povinnost hradit tyto náklady výrobce, a to i případě, že uvedené náklady převyšují cenu, kterou dovozce skutečně zaplatil, jestliže tato cena odpovídá skutečné hodnotě zboží, což musí ověřit předkládající soud.

37

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 písm. e) bod i) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, jakož i čl. 70 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 písm. e) bod i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, musí být vykládány v tom smyslu, že pro účely určení celní hodnoty dováženého zboží není třeba k hodnotě transakce tohoto zboží připočíst náklady, které skutečně nesl výrobce za dopravu tohoto zboží do místa jeho vstupu na celní území Evropské unie, pokud podle dohodnutých dodacích podmínek má povinnost hradit tyto náklady výrobce, a to i případě, že uvedené náklady převyšují cenu, kterou dovozce skutečně zaplatil, jestliže tato cena odpovídá skutečné hodnotě zboží, což musí ověřit předkládající soud.