Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019CJ0641

    Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8. října 2020.
    EU v. PE Digital GmbH.
    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Amtsgericht Hamburg.
    Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 2011/83/EU – Článek 2 bod 11, čl. 14 odst. 3 a čl. 16 písm. m) – Smlouva uzavřená na dálku – Poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb – Právo odstoupit od smlouvy – Povinnosti spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy – Určení částky, kterou má spotřebitel zaplatit za plnění poskytnutá před uplatněním práva odstoupit od smlouvy – Výjimka z práva odstoupit od smlouvy v případě dodání digitálního obsahu.
    Věc C-641/19.

    Court reports – general

    ECLI identifier: ECLI:EU:C:2020:808

     ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)

    8. října 2020 ( *1 )

    „Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 2011/83/EU – Článek 2 bod 11, čl. 14 odst. 3 a čl. 16 písm. m) – Smlouva uzavřená na dálku – Poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb – Právo odstoupit od smlouvy – Povinnosti spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy – Určení částky, kterou má spotřebitel zaplatit za plnění poskytnutá před uplatněním práva odstoupit od smlouvy – Výjimka z práva odstoupit od smlouvy v případě dodání digitálního obsahu“

    Ve věci C‑641/19,

    jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku, Německo) ze dne 23. srpna 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 30. srpna 2019, v řízení

    EU

    proti

    PE Digital GmbH

    SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

    ve složení C. Toader, vykonávající funkci předsedkyně senátu, M. Safjan (zpravodaj), a N. Jääskinen, soudci,

    generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,

    vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

    s přihlédnutím k písemné části řízení,

    s ohledem na vyjádření předložená:

    za EU T. Meier-Badingem, Rechtsanwalt,

    za PE Digital GmbH C. Rohnkem, Rechtsanwalt,

    za belgickou vládu P. Cottinem a S. Baeyensem, jako zmocněnci,

    za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a C. Valero, jako zmocněnci,

    s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodu 11, čl. 14 odst. 3, jakož i čl. 16 písm. m) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).

    2

    Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi EU jakožto spotřebitelem a společností PE Digital GmbH ve věci částky dlužné této posledně uvedené společnosti poté, co EU využila práva odstoupit od smlouvy uzavřené s touto společností.

    Právní rámec

    Unijní právo

    3

    Body 4, 19 a 50 odůvodnění směrnice 2011/83 uvádějí:

    „(4)

    […] Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských smluv uzavřených na dálku […] je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků při současném zajištění dodržování zásady subsidiarity.

    […]

    (19)

    Digitálním obsahem se rozumí data, která jsou vyprodukována a dodána v digitální podobě, jako jsou např. počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či texty, bez ohledu na to, zda jsou získána stahováním, metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným způsobem. Smlouvy o poskytování digitálního obsahu by měly spadat do oblasti působnosti této směrnice. […] [s]mlouvy týkající se digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, by neměly být klasifikovány pro účely této směrnice jako kupní smlouvy ani jako smlouvy o poskytování služeb. V případě takových smluv by spotřebitel měl mít právo odstoupit od smlouvy, ledaže by souhlasil se zahájením jejího plnění během lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí, že následkem toho ztratí právo odstoupit od dané smlouvy. […]

    […]

    (50)

    Na jedné straně by spotřebitel měl mít možnost využít svého práva odstoupit od smlouvy i v případě, že o poskytnutí služeb požádal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Na straně druhé by v případě, že spotřebitel svého práva odstoupit od smlouvy skutečně využije, měl mít obchodník jistotu, že za poskytnutou službu dostane řádně zaplaceno. Výpočet přiměřené částky by se měl zakládat na ceně stanovené ve smlouvě, ledaže by spotřebitel prokázal, že tato celková cena je sama o sobě nepřiměřená, a v takovém případě se výše částky, která by měla být zaplacena, vypočítá na základě tržní hodnoty poskytnuté služby. Tržní hodnota by měla být stanovena srovnáním cen za srovnatelné služby poskytované jinými obchodníky v době uzavření smlouvy. Spotřebitel by tudíž měl o poskytnutí služeb požádat před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, a to tak, že tuto žádost podá výslovně v případě smluv uzavřených na dálku nebo na trvalém nosiči v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Obdobně by obchodník měl spotřebiteli na trvalém nosiči poskytnout informace o případné povinnosti zaplatit poměrnou část nákladů za službu, která již byla poskytnuta. […]“

    4

    Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

    „Pro účely této směrnice se rozumí:

    […]

    6)

    ‚smlouvou o poskytování služeb‘ jakákoli smlouva jiná než kupní smlouva, na jejímž základě obchodník poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se zavazuje k její úhradě;

    […]

    11)

    ‚digitálním obsahem‘ data, která jsou vytvořena a dodána v digitální podobě;

    […]“

    5

    Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Formální požadavky na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory“, v odstavci 3 stanoví:

    „Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2, obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou žádost na trvalém nosiči.“

    6

    Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Právo odstoupit od smlouvy“, v odstavci 1 stanoví:

    „S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14.“

    7

    Článek 14 směrnice 2011/83, nadepsaný „Závazky spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy“, stanoví:

    „[…]

    3.   Pokud spotřebitel uplatní právo odstoupit od smlouvy po předložení žádosti podle čl. 7 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 8, zaplatí obchodníkovi částku úměrnou rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy. Poměrná částka, kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi, se musí vypočítat na základě celkové ceny dohodnuté ve smlouvě. Je-li celková cena nepřiměřeně vysoká, úměrná částka se vypočítá na základě tržní hodnoty dodaného zboží nebo poskytnuté služby.

    4.   Spotřebitel nenese žádné náklady na:

    a)

    poskytování služeb nebo dodávky vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění, provedené zcela nebo částečně během lhůty pro odstoupení od smlouvy, pokud

    i)

    obchodník neposkytl informace podle čl. 6 odst. 1 písm. h) nebo j) nebo

    ii)

    spotřebitel výslovně nepožádal o to, aby služby začaly být poskytovány během lhůty pro odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8, nebo

    b)

    plné nebo částečné dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, pokud:

    i)

    spotřebitel nedal předchozí výslovný souhlas k zahájení jeho dodávek před uplynutím čtrnáctidenní lhůty uvedené v článku 9 nebo

    ii)

    spotřebitel nevzal na vědomí, že poskytnutím souhlasu ztrácí své právo odstoupit od smlouvy nebo

    iii)

    obchodník neposkytl potvrzení podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 8 odst. 7.

    […]“

    8

    Článek 16 této směrnice, nadepsaný „Výjimky z práva odstoupit od smlouvy“, zní:

    „Členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory, pokud jde o:

    […]

    m)

    dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, pokud plnění smlouvy začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že poskytnutím souhlasu ztratí své právo odstoupit od smlouvy.“

    Německé právo

    9

    Ustanovení § 312f odst. 3 Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník, dále jen „BGB“) definuje digitální obsah jako „data, které se nenacházejí na hmotném nosiči, a která jsou vytvořena a dodána v digitální podobě“.

    10

    Ustanovení § 356 BGB, nadepsané „Právo odstoupit od smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv uzavřených na dálku“, v odstavci 5 stanoví:

    „V případě smlouvy o dodání digitálního obsahu, který se nenachází na hmotném nosiči, právo odstoupit od smlouvy zaniká i tehdy, když obchodník začal plnit smlouvu poté, co spotřebitel

    1.

    dal výslovný souhlas s tím, že obchodník začne plnit smlouvu před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, a

    2.

    potvrdil, že se seznámil se skutečností, že udělením svého souhlasu ztrácí v okamžiku plnění smlouvy své právo odstoupit od smlouvy.“

    11

    Ustanovení § 357 v odstavcích 8 a 9 uvádí:

    „(8)   Jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy o poskytování služeb nebo dodávky vody, plynu nebo elektřiny v neurčeném množství nebo nevymezeném objemu nebo o poskytování tepla z dálkového vytápění, musí spotřebitel zaplatit náhradu hodnoty poskytnuté služby až do okamžiku odstoupení od smlouvy, jestliže spotřebitel výslovně od obchodníka požadoval, aby zahájil poskytování služeb před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Právo vyplývající z první věty existuje pouze tehdy, pokud obchodník informoval spotřebitele v souladu s § 246a částí 1 odst. 2 první větou body 1 až 3 Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch (zákon, kterým se zavádí občanský zákoník). Pokud jde o smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, právo vyplývající z první věty existuje pouze tehdy, jestliže spotřebitel své přání ve smyslu první věty předal na trvalém nosiči. Při výpočtu náhrady hodnoty je třeba vycházet z celkové dohodnuté ceny. Pokud je dohodnutá celková cena nepřiměřeně vysoká, je třeba vypočítat náhradu hodnoty na základě tržní hodnoty poskytnuté služby.

    (9)   Jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy o dodání digitálního obsahu, který se nenachází na hmotném nosiči, není povinen zaplatit náhradu hodnoty služby.“

    Spor v původním řízení a předběžné otázky

    12

    Společnost PE Digital, jejíž sídlo se nachází v Německu, provozuje internetové stránky „Parship“ (www.parship.de) umožňují seznámení. Nabízí svým uživatelům dva druhy členství, a sice bezplatné základní členství, které umožňuje kontaktovat další uživatele ve velmi omezeném rozsahu, a placené členství „prémium“ na dobu 6, 12 nebo 24 měsíců. Posledně uvedené členství umožňuje uživatelům po dobu trvání jejich členství navázat kontakt se všemi ostatními „prémiovými“ členy, a sice s více než 186000 uživateli v Německu, a vyměňovat si s nimi zprávy a fotografie.

    13

    Členství „prémium“ zahrnuje zejména takzvanou „záruku kontaktu“, která zajišťuje navázání určitého počtu kontaktů s jinými uživateli. Za kontakt se tak považuje každá odpověď přečtená dotyčným uživatelem, která navazuje na zprávu, kterou zaslal, jakož i jakákoliv zpráva obdržená tímto uživatelem, na jejímž základě si přečetl a vyměnil nejméně dvě zprávy s jiným uživatelem.

    14

    V průměru je zasíláno a obdrženo 31,3 zpráv během prvního týdne doby členství „prémium“, 8,9 zpráv během druhého týdne tohoto členství, 6,1 zpráv během třetího týdne, 5,1 zpráv během čtvrtého týdne a méně než 5 zpráv od pátého týdne.

    15

    Každý člen má ihned po svém přihlášení na základě zhruba třicetiminutového osobnostního dotazníku týkajícího se vlastností, zvyků a zájmů relevantních pro partnerství automaticky vytvořen seznam navrhovaných partnerů ze stejné spolkové země. V rámci „prémiového“ členství v délce 12 měsíců tento výběr představuje téměř polovinu všech návrhů partnerů obdržených členem během doby trvání smlouvy. Algoritmus týkající se testu osobnosti byl vytvořen a vyvinut pod vedením diplomovaného psychologa. „Prémioví“ členové obdrží výsledek tohoto textu vygenerovaný počítačem v podobě 50stránkového „osobnostního posudku“, který „základní“ členové mohou získat za příplatek jako dílčí plnění.

    16

    Dne 4. listopadu 2018 uzavřela EU jakožto spotřebitel se společností PE Digital smlouvu o členství „prémium“ na dobu 12 měsíců za cenu 523,95 eura (dále jen „dotčená smlouva“). Tato cena byla více než dvakrát vyšší než cena, kterou společnost PE Digital účtovala některým svým jiným uživatelům za stejnou dobu platnosti smlouvy uzavřené v průběhu téhož roku. Společnost PE Digital poučila EU v souladu s požadavky stanovenými v § 246a části 1 odst. 2 první větě bodech 1 a 3 zákona, kterým se zavádí občanský zákoník, o jejím právu odstoupit od smlouvy a EU potvrdila společnosti PE Digital, že musí začít poskytovat plnění stanovené uvedenou smlouvou před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy.

    17

    Vzhledem k tomu, že EU dne 8. listopadu 2018 odstoupila od dotčené smlouvy, účtovala jí společnost PE Digital celkovou částku 392,96 eura jako náhradu hodnoty.

    18

    Žalobou podanou k Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku, Německo) požádala EU o vrácení všech plateb uskutečněných ve prospěch společnosti PE Digital.

    19

    Předkládající soud, který vychází z pokynů Evropské komise ke směrnici 2011/83, které byly zveřejněny v červnu 2014, zejména z jejich bodu 6.5.1 týkajícího se čl. 14 odst. 3 této směrnice, má za to, že pokud celkové plnění zahrnuje samostatná dílčí plnění, která podle smlouvy nejsou poskytnuta současně, je třeba při výpočtu výše odměny náležející obchodníkovi zohlednit dobu trvání každého z těchto dílčích plnění.

    20

    Pokud jde o výpočet „částky, která je úměrná rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy“ ve smyslu čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83, předkládající soud zamýšlí zohlednit nejen plnění, které obchodník poskytl, ale i hodnotu uskutečněného plnění, z něhož měl spotřebitel prospěch.

    21

    Podle předkládajícího soudu musí být odměna, kterou je spotřebitel povinen zaplatit obchodníkovi v případě odstoupení od uzavřené smlouvy v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 a § 357 odst. 8 BGB, vypočtena zaprvé tak, že se vymezí samostatná dílčí plnění upravená ve smlouvě. Zadruhé je třeba definovat cenu samostatných dílčích plnění s přihlédnutím k jejich hodnotě pro průměrného spotřebitele s ohledem na cíle této smlouvy, a to za použití statistik týkajících se chování spotřebitelů. Zatřetí by se náhrady za samostatná dílčí plnění měly vypočítat s ohledem jednak na rozsah dílčích plnění, která již byla poskytnuta, a jednak na hodnotu již uskutečněných plnění. Začtvrté součet takto vypočtených částek dá celkovou částku dlužnou spotřebitelem.

    22

    V tomto ohledu by však předání osobnostního posudku na začátku plnění dotčené smlouvy mohlo být kvalifikováno jakožto samostatné dílčí plnění za dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, což by vedlo k uplatnění ustanovení o výjimce v čl. 14 odst. 4 písm. b) bodu ii) a čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83, jakož i v § 356 odst. 5 a § 357 odst. 9 BGB.

    23

    Tento výklad by však vedl k odepření práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, a porušil by tak jeho práva.

    24

    Kromě toho má předkládající soud s odkazem na čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83, vykládaný s ohledem na bod 50 odůvodnění této směrnice, za to, že celková cena, která je dvojnásobkem ceny fakturované jiným uživatelům za tutéž službu, není „nepřiměřeně vysoká“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud nedosahuje tržní hodnoty poskytované služby nebo ji překračuje jen o něco málo.

    25

    Za těchto podmínek se Amtsgericht Hamburg (okresní soud v Hamburku) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

    „1)

    Musí být čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 […] s přihlédnutím k bodu 50 odůvodnění téže směrnice vykládán v tom smyslu, že ‚částk[a] úměrn[á] rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy‘, kterou má zaplatit spotřebitel v případě smlouvy, na jejímž základě nemá být poskytnuta jediná služba, nýbrž celková služba sestávající z několika dílčích plnění, musí být vypočtena čistě prorata temporis, pokud spotřebitel za celkovou službu sice platí podle uplynuté doby, dílčí plnění jsou však poskytována různě rychle?

    2)

    Musí být čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 vykládán v tom smyslu, že ‚částk[a] úměrn[á] rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy‘, kterou má zaplatit spotřebitel, musí být vypočtena čistě prorata temporis i v případě, je-li jedno (dílčí) plnění sice poskytováno průběžně, na začátku doby platnosti smlouvy má však pro spotřebitele vyšší nebo nižší hodnotu?

    3)

    Musí být čl. 2 bod 11 směrnice 2011/83 a čl. 2 bod 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 [o některých aspektech týkajících se smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (Úř. věst. 2019, L 136, s. 1)] vykládány v tom smyslu, že ‚digitálním obsahem‘ ve smyslu čl. 2 bodu 11 směrnice 2011/83 a čl. 2 bodu 1 směrnice 2019/770 mohou být také takové soubory, které jsou poskytovány jako dílčí plnění v rámci celkové služby poskytované převážně jako ‚digitální služba‘ ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice 2019/770 s tím důsledkem, že by obchodník mohl ohledně tohoto dílčího plnění uplatnit zánik práva odstoupit od smlouvy podle čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83, avšak v případě, že by se to obchodníkovi nepodařilo, spotřebitel by mohl odstoupit od smlouvy jako celku a vzhledem k čl. 14 odst. 4 písm. b) bodu ii) směrnice 2011/83 by za toto dílčí plnění nemusel platit náhradu?

    4)

    Musí být článek 14 odst. 3 směrnice 2011/83 s přihlédnutím k bodu 50 odůvodnění směrnice 2011/83 vykládán v tom smyslu, že smluvně sjednaná celková cena je ve smyslu čl. 14 odst. 3 třetí věty směrnice 2011/83 ‚nepřiměřeně vysoká‘, je-li podstatně vyšší, než celková cena sjednaná s jiným spotřebitelem za službu stejného obsahu od stejného obchodníka na stejnou dobu platnosti a také v ostatním za stejných rámcových podmínek?“

    K předběžným otázkám

    K první a druhé otázce

    26

    Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že pro určení přiměřené částky, kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi, pokud tento spotřebitel výslovně požádal, aby plnění z uzavřené smlouvy začalo během lhůty pro odstoupení od smlouvy, a odstoupil od této smlouvy, je třeba zohlednit cenu sjednanou v uvedené smlouvě za všechna plnění v ní stanovená a vypočítat splatnou částku pro rata temporis, nebo je třeba zohlednit okolnost, že jedno z plnění, které je předmětem smlouvy, bylo poskytnuto spotřebiteli v plném rozsahu před jeho odstoupením od smlouvy.

    27

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 platí, že pokud spotřebitel, který požádal obchodníka o to, aby plnění smlouvy začalo před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uplatní v této souvislosti své právo odstoupit od smlouvy, je povinen tomuto obchodníkovi zaplatit „částku úměrnou rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy“. Toto ustanovení rovněž upřesňuje, že „poměrná částka, kterou má spotřebitel zaplatit […], se musí vypočítat na základě celkové ceny dohodnuté ve smlouvě“.

    28

    Poměrná částka, kterou musí zaplatit spotřebitel v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83, musí být v zásadě vypočtena s ohledem na všechna plnění, která jsou předmětem smlouvy, a sice hlavní plnění a vedlejší plnění nezbytná k zajištění tohoto hlavního plnění. Pokud si totiž smluvní strany sjednají cenu za poskytnutá plnění, tato cena v zásadě odpovídá všem těmto plněním, jak hlavnímu plnění, tak vedlejším plněním.

    29

    Pouze v případě, kdy smlouva výslovně upraví, že jedno nebo více plnění je poskytnuto v plném rozsahu od počátku plnění smlouvy, a to samostatně za cenu, která musí být zaplacena odděleně, může se spotřebitel účinně rozhodnout, zda má výslovně požádat v souladu s čl. 7 odst. 3 směrnice 2011/83 o to, aby obchodník začal poskytovat služby ve lhůtě pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy. Pouze v takovém případě je tedy třeba při výpočtu částky, která má být zaplacena obchodníkovi podle čl. 14 odst. 3 této směrnice, zohlednit plnou cenu sjednanou za takové plnění.

    30

    Výklad uvedený v bodech 28 a 29 tohoto rozsudku, odpovídá cíli uvedenému v bodě 4 odůvodnění směrnice 2011/83, který spočívá v zajištění spravedlivé rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků (obdobně viz rozsudky ze dne 23. ledna 2019, Walbusch Walter Busch, C‑430/17EU:C:2019:47, bod 41; ze dne 27. března 2019, slewo, C‑681/17EU:C:2019:255, bod 39, jakož i ze dne 10. července 2019, Amazon EU, C‑649/17EU:C:2019:576, bod 44).

    31

    V projednávaném případě přitom dotčená smlouva nestanovila samostatnou cenu za jakékoliv plnění, které by mohlo být považováno za oddělitelné od hlavního plnění stanoveného touto smlouvou.

    32

    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že pro určení poměrné částky, která má být zaplacena spotřebitelem obchodníkovi, pokud spotřebitel výslovně požádal, aby plnění uzavřené smlouvy začalo během lhůty pro odstoupení od smlouvy, a odstoupil od této smlouvy, je v zásadě třeba zohlednit cenu dohodnutou v uvedené smlouvě za všechna plnění, která jsou předmětem téže smlouvy, a vypočítat dlužnou částku prorata temporis. Pouze v případě, že uzavřená smlouva výslovně stanoví, že jedno nebo více plnění je poskytnuto v plném rozsahu od začátku plnění smlouvy, a to samostatně za cenu, která musí být zaplacena odděleně, je třeba při výpočtu částky, která má být zaplacena obchodníkovi podle čl. 14 odst. 3 této směrnice, zohlednit plnou cenu sjednanou za takové plnění.

    Ke čtvrté otázce

    33

    Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako druhou v pořadí, je, jaká kritéria je třeba použít pro účely posouzení, zda je celková cena nepřiměřeně vysoká ve smyslu čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83.

    34

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení „[j] e-li celková cena nepřiměřeně vysoká, úměrná částka se vypočítá na základě tržní hodnoty dodaného zboží nebo poskytnuté služby“.

    35

    Uvedené ustanovení musí být vykládáno s ohledem na bod 50 odůvodnění směrnice 2011/83, který uvádí, že tržní hodnota musí být stanovena srovnáním cen za srovnatelné služby poskytované jinými obchodníky v době uzavření smlouvy.

    36

    Z toho vyplývá, že všechny okolnosti související s tržní hodnotou poskytované služby jsou relevantní pro účely posouzení případné přemrštěnosti celkové ceny, tedy srovnání jak s cenou požadovanou dotyčným obchodníkem od jiných spotřebitelů za stejných podmínek, tak s cenou za srovnatelnou službu poskytovanou jinými obchodníky.

    37

    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83 musí být s ohledem na bod 50 odůvodnění této směrnice vykládán v tom smyslu, že za účelem posouzení, zda je celková cena nepřiměřeně vysoká ve smyslu tohoto ustanovení, je třeba zohlednit cenu služby nabízené dotyčným obchodníkem jiným spotřebitelům za stejných podmínek, jakož i cenu za srovnatelnou službu poskytovanou jinými obchodníky v okamžiku uzavření smlouvy.

    K třetí otázce

    38

    Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako poslední, je, jaký důsledek je třeba pro účely určení částky, kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2011/83, vyvodit ze skutečnosti, že se jedno z plnění, jež je předmětem uzavřené smlouvy, týká dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, u něhož spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy podle čl. 16 písm. m) této směrnice.

    39

    Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, plnění, které je předmětem třetí otázky, spočívá v poskytnutí spotřebiteli osobnostního posudku uvedeného v bodě 15 tohoto rozsudku.

    40

    V tomto ohledu se předkládající soud dotazuje ohledně relevance čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83 ve věci v původním řízení, podle kterého členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy, pokud jde o smlouvy uzavřené na dálku o dodání digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, pokud plnění smlouvy začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že poskytnutím souhlasu ztratí právo odstoupit od smlouvy.

    41

    Pokud jde o „digitální obsah“, je třeba připomenout, že čl. 2 bod 11 směrnice 2011/83 jej definuje následovně jako: „data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě.

    42

    Jak uvádí bod 19 odůvodnění této směrnice, „[d]igitálním obsahem se rozumí data, která jsou vyprodukována a dodána v digitální podobě, jako jsou např. počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či texty, bez ohledu na to, zda jsou získána stahováním, metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným způsobem“.

    43

    Článek 16 písm. m) směrnice 2011/83, který představuje výjimku z práva na odstoupení od smlouvy, musí být jako ustanovení unijního práva, které omezuje práva přiznaná za tímto účelem ochrany spotřebitelům, vykládán restriktivně [obdobně viz rozsudek ze dne 14. května 2020, NK (Projekt individuálního domu), C‑208/19EU:C:2020:382, body 4056 jakož i citovaná judikatura].

    44

    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že takovou službu, jako je služba poskytovaná prostřednictvím internetových seznamovacích stránek dotčených ve věci v původním řízení, která umožňuje spotřebiteli vytvořit, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě nebo přístup k nim a která umožňuje sdílení či jakoukoliv jinou interakci s daty v digitální podobě, která jsou spotřebitelem nebo jinými uživateli této služby stažena nebo vytvořena, nelze jako takovou považovat za dodání „digitálního obsahu“ ve smyslu čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s čl. 2 bodem 11 této směrnice a s ohledem na její bod 19 odůvodnění.

    45

    Stejně tak ani vyhotovení takového osobnostního posudku v rámci seznamovacích internetových stránek, jako je posudek uvedený v bodě 15 tohoto rozsudku, nemůže být považováno za skutečnost, na kterou se vztahuje výjimka stanovená v čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s jejím čl. 2 bodem 11.

    46

    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 16 písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s jejím čl. 2 bodem 11 musí být vykládán v tom smyslu, že vyhotovení osobnostního posudku na seznamovacích internetových stránkách, na základě testu osobnosti provedeného těmito stránkami, nepředstavuje dodání „digitálního obsahu“ ve smyslu tohoto ustanovení.

    K nákladům řízení

    47

    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastnice původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

     

    1)

    Článek 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že pro určení poměrné částky, která má být zaplacena spotřebitelem obchodníkovi, pokud spotřebitel výslovně požádal, aby plnění uzavřené smlouvy začalo během lhůty pro odstoupení od smlouvy, a odstoupil od této smlouvy, je v zásadě třeba zohlednit cenu dohodnutou v uvedené smlouvě za všechna plnění, která jsou předmětem téže smlouvy, a vypočítat dlužnou částku prorata temporis . Pouze v případě, že uzavřená smlouva výslovně stanoví, že jedno nebo více plnění je poskytnuto v plném rozsahu od začátku plnění smlouvy, a to samostatně za cenu, která musí být zaplacena odděleně, je třeba při výpočtu částky, která má být zaplacena obchodníkovi podle čl. 14 odst. 3 této směrnice, zohlednit plnou cenu sjednanou za takové plnění.

     

    2)

    Článek 14 odst. 3 směrnice 2011/83 musí být s ohledem na bod 50 odůvodnění této směrnice vykládán v tom smyslu, že za účelem posouzení, zda je celková cena nepřiměřeně vysoká ve smyslu tohoto ustanovení, je třeba zohlednit cenu služby nabízené dotyčným obchodníkem jiným spotřebitelům za stejných podmínek, jakož i cenu za srovnatelnou službu poskytovanou jinými obchodníky v okamžiku uzavření smlouvy.

     

    3)

    Článek 16 písm. m) směrnice 2011/83 ve spojení s jejím čl. 2 bodem 11 musí být vykládán v tom smyslu, že vyhotovení osobnostního posudku na seznamovacích internetových stránkách, na základě testu osobnosti provedeného těmito stránkami, nepředstavuje dodání „digitálního obsahu“ ve smyslu tohoto ustanovení.

     

    Podpisy


    ( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.

    Top