EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62018TN0017
Case T-17/18: Action brought on 19 January 2018 — Delfant Hoylaerts v Commission
Věc T-17/18: Žaloba podaná dne 19. ledna 2018 – Delfant Hoylaerts v. Komise
Věc T-17/18: Žaloba podaná dne 19. ledna 2018 – Delfant Hoylaerts v. Komise
Úř. věst. C 104, 19.3.2018, p. 44–45
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
19.3.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 104/44 |
Žaloba podaná dne 19. ledna 2018 – Delfant Hoylaerts v. Komise
(Věc T-17/18)
(2018/C 104/57)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Isabelle Delfant Hoylaerts (Montredon-des-Corbières, Francie) (zástupkyně: E. Conquet, advokátka)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil zamítavé rozhodnutí Komise ze dne 21. března 2017; |
|
— |
zrušil implicitní zamítavé rozhodnutí Komise ze dne 20. října 2017; |
|
— |
uložil Komisi povinnost uhradit výdaje vynaložené docházení do speciálně pedagogického centra od 20. října 2017; |
|
— |
uložil Komisi povinnost zaplatit I. Delfant Hoylaerts částku 3 000 eur z titulu náhrady finanční a nemajetkové újmy; |
|
— |
uložil Komisi náhradu nákladů řízení a povinnosti zaplatit I. Delfant Hoylaerts částku 3 000 eur z titulu nevratných nákladů. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jediný žalobní důvod, vycházející z porušení článku 72 služebního řádu úředníků Evropské unie, jehož ustanovení jsou převzata do Společných předpisů pro zdravotní pojištění úředníků Evropské unie, zejména do článku 20, a do příručky pro činnost výboru pro děti se zdravotním postižením úředníků.
Podle žalobkyně Komise porušila výše citovaná ustanovení, když přijala rozhodnutí neuhradit výdaje na docházení jejího dítěte se zdravotním postižením do speciálně pedagogického centra (institut médico-éducatif, dále jen „IME“). V této souvislosti má za to, že uvedené rozhodnutí vychází z ryze administrativního neporozumění a že chybí právní základ, ze kterého by Komise mohla vycházet.
Žalobkyně konečně tvrdí, že jednání Komise v rozporu s dobrými mravy má závažné dopady, neboť sama není schopna hradit náklady na IME, byť docházení do něj je pro její dítě životně důležité. V důsledku pochybení Komise se tak zhoršily její morální i finanční poměry.