1. 

Jestliže obal doplňku stravy uvádí obecné zdravotní tvrzení na své přední straně, lze říct, že výrobce splnil požadavek obsažený v čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ( 2 ), podle něhož taková tvrzení „[jsou přípustná] pouze tehdy, pokud [jsou] doplněn[a] zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článku 13 nebo 14“, pokud je takové zvláštní zdravotní tvrzení zobrazeno na zadní straně daného obalu? To je podstatou hlavní otázky, kterou má nyní Soudní dvůr posoudit na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané v tomto smyslu Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo).

2. 

Otázkou týkající se vědeckých poznatků se zabýval ve svém stanovisku generální advokát M. Bobek ve věci C‑177/15, Nelsons ( 3 ). S ohledem na výše uvedené proto navrhuji – v souladu se žádostí Soudního dvora – omezit toto stanovisko pouze na otázku týkající se výkladu čl. 10 odst. 3. Než tak učiním, je nezbytné vymezit relevantní legislativní rámec.

3.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 uvádí v bodě 1 odůvodnění, že „ve Společenství stoupá počet potravin, u nichž se při označování a v reklamě používají výživová a zdravotní tvrzení. K zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a usnadnění výběru potraviny musí být produkty uvedené na trh bezpečné a musí být náležitě označeny“.

4.

Bod 16 odůvodnění dále uvádí, že „je důležité, aby tvrzení týkající se potravin byla pro spotřebitele srozumitelná, a je vhodné chránit všechny spotřebitele před klamavými tvrzeními. Nicméně Soudní dvůr [Evropské unie] při rozhodování ve věcech týkajících se reklamy od přijetí směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě shledal nezbytným posuzovat vliv na pomyslného běžného spotřebitele. Toto nařízení, v souladu se zásadou proporcionality a pro zajištění účinné ochrany v něm obsažené, vychází z pojmu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem; toto nařízení však obsahuje také ustanovení, jejichž účelem je předcházet zneužívání spotřebitelů, kteří jsou svým charakterem obzvláště zranitelní klamavými tvrzeními“.

5.

Bod 23 odůvodnění stanoví, že „použití zdravotních tvrzení by mělo být ve Společenství schváleno až po provedení vědeckého hodnocení na nejvyšší možné úrovni. Pro zajištění harmonizovaného vědeckého hodnocení těchto tvrzení je nutné, aby tato hodnocení prováděl Evropský úřad pro bezpečnost potravin“.

6.

Článek 2 odst. 2 bod 1 stanoví, že tvrzením „se rozumí jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti“.

7.

Článek 2 odst. 2 bod 5 stanoví, že zdravotním tvrzením „se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím“.

8.

Článek 5 odst. 1 písm. a) stanoví, že „používání výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze při splnění těchto podmínek: a) na základě všeobecně uznávaných vědeckých poznatků bylo prokázáno, že přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo fyziologický účinek“.

9.

Článek 6 odst. 1 stanoví, že „výživová a zdravotní tvrzení musí být založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích a jsou [být] jejich prostřednictvím zdůvodněna“.

10.

Článek 10 odst. 1 stanoví, že „zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13 a 14“.

11.

Článek 10 odst. 3 stanoví, že „odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu je přípustný pouze tehdy, pokud je doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článku 13 nebo 14“.

12.

Článek 13 odst. 1 stanoví, že „zdravotní tvrzení, která popisují nebo odkazují na a) význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce, nebo b) psychologické a behaviorální funkce […] a která jsou uvedena v seznamu podle odstavce 3, smějí být uvedena, aniž projdou řízeními podle článků 15 až 19, pokud jsou i) založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích a ii) dobře srozumitelná průměrnému spotřebiteli“.

13.

Článek 13 odst. 3 stanoví, že „po konzultaci s [Evropským úřadem pro bezpečnost potravin] přijme Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 3 […] seznam schválených tvrzení, jenž má za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, platných pro Společenství podle odstavce 1 a veškeré nezbytné podmínky používání těchto tvrzení“.

14.

Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ( 4 ), stanoví v čl. 1 písm. a) a b), že „seznam zdravotních tvrzení, která smějí označovat potraviny, podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1924/2006 je stanoven v příloze tohoto nařízení. Zdravotní tvrzení uvedená v odstavci 1 smějí označovat potraviny v souladu s podmínkami stanovenými v příloze“.

15.

Příloha obsahuje mimo jiné vitamín B ve formě B6 a B12, u nichž lze používat mimo jiné tvrzení, že „přispívá k normálnímu energetickému metabolismu“, jakož i zinek, u něhož lze používat tvrzení, že mimo jiné „přispívá k normálním rozpoznávacím funkcím“.

16.

Příloha dále uvádí, že příslušná tvrzení lze používat pouze u potravin, které jsou přinejmenším zdrojem B6, B12 nebo zinku podle vymezení v tvrzení „zdroj [název vitaminu/vitaminů] nebo [název minerální látky/minerálních látek]“ na seznamu v příloze nařízení (ES) č. 1924/2006.

17.

Příloha nařízení č. 1924/2006 pod tímto vymezením stanoví, že „tvrzení, že se jedná o potravinu, která je zdrojem vitaminů nebo minerálních látek, a jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze tehdy, obsahuje-li produkt alespoň významné množství vitaminů nebo minerálních látek, jak je uvedeno v příloze směrnice 90/496/EHS, nebo množství uvedené v odchylkách stanovených v článku 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin“.

18.

Konečně, prostřednictvím prováděcího rozhodnutí Komise ze 2013/63 ( 5 ) byly přijaty pokyny pro provádění zvláštních podmínek pro zdravotní tvrzení stanovených v článku 10 nařízení č. 1924/2006 (dále jen „pokyny“).

19.

Oddíl 3 odst. 1 pokynů uvádí, že „ustanovení čl. 10 odst. 3 umožňují používání jednoduchých, přitažlivých sdělení, která odkazují na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu bez předchozího schválení, avšak za zvláštních podmínek. Používání takových sdělení může být pro spotřebitele užitečné, jelikož obsahují jemu srozumitelnější sdělení. Stejně tak ovšem může i snadno docházet k nedorozuměním nebo špatné interpretaci těchto tvrzení ze strany spotřebitelů, kteří mohou očekávat, že daná potravina má na zdraví jiné nebo lepší účinky než ty, které skutečně existují. Z toho důvodu je při odkazování na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví povinné tyto odkazy doprovodit zvláštním zdravotním tvrzením ze seznamů schválených zdravotních tvrzení uvedených v rejstříku Unie. Pro účely nařízení by zvláštní schválené zdravotní tvrzení, které doprovází sdělení odkazující na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví, mělo být uvedeno ‚vedle‘ tohoto sdělení nebo ‚za‘ ním“.

20.

Oddíl 3 odst. 2 dále uvádí, že „tato zvláštní tvrzení ze seznamů schválených zdravotních tvrzení by měla být pro daný obecný odkaz relevantní. Čím je tento odkaz obecnější, např. ‚pro dobré zdraví‘, tím více zdravotními tvrzeními ze schválených seznamů je možné jej doprovodit. Je však třeba věnovat pozornost skutečnosti, že článek 10 stanoví pravidla ohledně kontextu, v němž jsou zdravotní tvrzení používána, a jelikož se v článku 10 výslovně odkazuje na pravidla uvedená v kapitole II a IV, měli by provozovatelé, pokud chtějí splňovat požadavek čl. 10 odst. 3, zohledňovat i tato pravidla. Aby tedy nedocházelo ke klamání spotřebitelů, musí provozovatelé potravinářských podniků prokázat souvislost mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny a zvláštním, doprovodným schváleným zdravotním tvrzením“.

21.

Konečně oddíl 3 odst. 3 uvádí, že „některá tvrzení předložená ke schválení byla v rámci vědeckého hodnocení posouzena jako příliš obecná nebo málo specifická pro účely evaluace. Taková tvrzení nebyla schválena, a byla proto zařazena na seznam neschválených tvrzení rejstříku Unie pro výživová a zdravotní tvrzení. To však neznamená, že tato tvrzení nemohou využívat ustanovení čl. 10 odst. 3 a nemohou být proto zákonně používána; nicméně musí být doprovázena zvláštním tvrzením ze seznamu schválených zdravotních tvrzení v souladu s uvedeným článkem“.

22.

Rejstřík Unie pro výživová a zdravotní tvrzení je zveřejňován Evropskou komisí ( 6 ). Obsahuje 40 neschválených tvrzení týkajících se vitaminu B, včetně pěti, která se týkají vitamínu B2, a šesti, která se týkají vitaminu B12, jakož i sedm neschválených tvrzení týkajících se zinku. Žádné z neschválených tvrzení podle všeho neodpovídá tvrzením použitým v projednávané věci.

23.

Ustanovení § 3 odst. 1 Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon proti nekalé hospodářské soutěži, dále jen „UWG“) ( 7 ) stanoví, že „nekalé obchodní jednání je nezákonné, jestliže může významně ovlivnit zájmy soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších účastníků trhu“.

24.

Ustanovení § 5 odst. 1 bodu 1 UWG stanoví, že „jakákoliv klamavá obchodní praktika je nekalým jednáním. Obchodní praktika je klamavá, jestliže obsahuje nepřesná tvrzení nebo jiná klamavá tvrzení týkající se jedné či více následujících okolností: 1) hlavních znaků zboží nebo služby, jako je jejich dostupnost, povaha, provedení, výhody, rizika, složení, příslušenství, způsob a datum výroby, dodání nebo poskytnutí, způsobilost k účelu použití, možnosti použití, množství, vlastnosti, poprodejní služby zákazníkům a vyřizování reklamací a stížností, zeměpisný nebo obchodní původ, očekávané výsledky jejich použití, jakož i výsledky a podstatné části zkoušek provedených na zboží či službě“.

25.

Článek 11 odst. 1 Lebensmittel, Bedarfsgegenstände und Futtermittelgesetzbuch (zákon o potravinách a krmivech, dále jen „LFGB“) ( 8 ) stanoví, že „na trh je zakázáno uvádět potraviny pod klamavým označením, s klamavými údaji či vnějšími úpravami nebo je obecně či ve zvláštních případech nabízet s klamavým zobrazením nebo s jinými prohlášeními. O klamání jde zejména, pokud 1) jsou v souvislosti s určitou potravinou použity názvy, údaje, zobrazení, popisy nebo jiná prohlášení, která mohou vyvolat omyl ohledně jejích vlastností, zejména druhu, jakosti, složení, množství, doby použití, původu nebo způsobu výroby či získávání“.

26.

Navrhovatelka v původním řízení, společnost Dr. Willmar Schwabe GmbH & Co. KG, vyrábí a prodává rostlinné léčivé přípravky s výtažkem z listů jinanu, které jsou schváleny za účelem symptomatické léčby ztrát mentálního výkonu podmíněných organickými změnami v mozku, k nimž patří zejména poruchy paměti a soustředění.

27.

Odpůrkyně v původním řízení, společnost Queisser Pharma GmbH & Co. KG, prodává doplněk stravy „Doppelherz aktiv Ginkgo + B-Vitamine + Cholin“ (Doppelherz aktivní jinan + vitamin B + cholin), který se skládá celkem z osmi přísad, mezi něž patří cholin, zinek, výtažek z listů jinanu a vitaminy B1 (thiamin), B2, B5 (kyselina pantotenová) a B12.

28.

Na přední straně vnějšího obalu se nachází tvrzení „B-Vitamine und Zink für Gehirn, Nerven, Konzentration und Gedächtnis“ (Vitaminy B a zinek pro mozek, nervy, soustředění a paměť).

29.

Na zadní straně vnějšího obalu se nachází několik tvrzení, z nichž se níže uvedená týkají vitaminů B a zinku, pokud jde o mozek, nervy, soustředění a paměť:

„Vitamin B1 a vitamin B12 přispívají k normálnímu fungování energetického metabolismu a funkcí nervů a přispívají k normálnímu fungování psychiky.

Vitamin B2 hraje stejně jako vitamin B1 roli v normálním fungování energetického metabolismu a funkce nervů. Kromě toho přispívá k tomu, že chrání buňky před oxidativním stresem.

Stopový prvek zinek přispívá k normální kognitivní funkci a k ochraně buněk před oxidativním stresem“.

30.

Na zadní straně obalu se nachází také další tvrzení týkající se vitaminů B, jiná než ta, která se týkají mozku, nervů, soustředění a paměti, a také další tvrzení týkající se jiných přísad.

31.

Navrhovatelka v původním řízení zahájila řízení u Landgericht Düsseldorf (Zemský soud v Düsseldorfu, Německo), v němž se opírala o žalobní důvod, že tvrzení na přední straně vnějšího obalu porušuje čl. 5 odst. 1 písm. a), čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1924/2006, jakož i ustanovení § 5 odst. 1 UWG a § 11 odst. 1 LFGB. Landgericht Düsseldorf (Zemský soud v Düsseldorfu) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 28. srpna 2014.

32.

Rozsudkem ze dne 30. června 2016 Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) bylo odvolání navrhovatelky v původním řízení zamítnuto, a to z toho důvodu, že tvrzení na přední straně vnějšího obalu neporušuje čl. 10 odst. 1, ani čl. 10 odst. 3 nařízení.

33.

Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu) uvedl, že tvrzení bylo obecným, nespecifickým zdravotním tvrzením, které bylo doplněno zvláštními zdravotními tvrzeními na zadní straně vnějšího obalu, včetně tvrzení týkajících se vitaminů B1, B5 a B12, jakož i zinku. Vrchní zemský soud kromě toho uvedl, že čl. 10 odst. 3 nařízení nestanoví zvláštní požadavky na způsob, jakým musí zvláštní tvrzení doplňovat tvrzení obecné.

34.

Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu) dále uvedl, že pokud by tvrzení na přední straně vnějšího obalu mělo být považováno za zvláštní zdravotní tvrzení, splňovalo by požadavky čl. 10 odst. 1, neboť by byly předloženy důkazy o jednotlivých zvláštních tvrzeních na zadní straně vnějšího obalu. Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu) však uvedl, že za zvláštní zdravotní tvrzení lze považovat pouze tvrzení týkající se zvláštních tělesných funkcí, což však není případ projednávané věci.

35.

Pokud jde o důvod týkající se ustanovení § 5 odst. 1 UWG a § 11 odst. 1 LFGB, Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu) uvedl, že vzhledem k jeho závěrům o nařízení není nutné se těmito ustanoveními zabývat.

36.

Navrhovatelka v původním řízení podala opravný prostředek „Revision“ k předkládajícímu soudu Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) v rámci zvláštního řízení omezeného na právní otázky. Předkládající soud obecně potvrdil výklad přijatý Oberlandesgericht Düsseldorf (Vrchní zemský soud v Düsseldorfu) ohledně čl. 10 odst. 3 nařízení s tím, že podpůrné posouzení čl. 10 odst. 1 ale nebylo vyžadováno.

37.

Předkládající soud nicméně uvedl, že způsob, jakým mají zvláštní tvrzení doplňovat obecné tvrzení, vznáší otázky výkladu nařízení, především proto, že různé jazykové verze, jakož i dřívější judikatura předkládajícího soudu podle všeho vyžadují přímou souvislost mezi obecným a zvláštním tvrzením, jako je například uvedení hvězdičky odkazující čtenáře z jednoho tvrzení na druhé.

38.

Předkládající soud kromě toho uvedl, že řešení projednávané věci rovněž závisí na tom, zda by také samotné obecné zdravotní tvrzení mimo to, že je doprovázeno zvláštními zdravotními tvrzeními, muselo být založeno na vědeckých poznatcích, přestože jsou taková obecná zdravotní tvrzení podle čl. 10 odst. 3 vyňata ze schvalovacích řízení na základě nařízení.

39.

Na tomto základě položil předkládající soud následující předběžné otázky:

40.

Písemná vyjádření předložily navrhovatelka v původním řízení, odpůrkyně v původním řízení a Komise, jež rovněž přednesly vyjádření na jednání.

41.

Navrhovatelka v původním řízení poznamenala, že otázky předkládajícího soudu se soustředí na výklad čl. 10 odst. 3 nařízení, přičemž tvrdí, že Soudní dvůr by se měl rovněž zabývat výkladem čl. 10 odst. 1.

42.

Komise také navrhla, že Soudní dvůr by měl zaujmout stanovisko k tomu, zda obecná zdravotní tvrzení, která odkazují na kombinovaný účinek několika přísad, vyžadují schválení na základě nařízení.

43.

Jako výchozí bod z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že podle článku 267 SFEU „vzhledem k tomu, že otázky, které budou položeny, je oprávněn určit pouze vnitrostátní soud, účastníci řízení nemohou změnit jejich znění“ ( 9 ).

44.

Z ustálené judikatury Soudního dvora však také vyplývá, že Soudní dvůr se může zabývat dalšími otázkami, jestliže dospěje k názoru, že to může být pro předkládající soud užitečné ( 10 ).

45.

V projednávané věci mám za to, že za účelem zodpovězení první předběžné otázky předkládajícího soudu bude nezbytné se nejprve zabývat rozdílem mezi obecnými a zvláštními tvrzeními, a to přestože tato otázka nebyla předkládajícím soudem výslovně vznesena.

46.

Pokud jde o problematiku kombinovaného účinku obecných zdravotních tvrzení týkajících se několika přísad, tato se týká druhé předběžné otázky předkládajícího soudu. Jak jsem již uvedl, Soudní dvůr si vyžádal, aby se stávající stanovisko omezilo na řešení první předběžné otázky.

47.

První předběžná otázka se v zásadě týká způsobu, jakým mají být obecná zdravotní tvrzení doplňována zvláštními zdravotními tvrzeními, ale jak je uvedeno výše, mám za to, že je nezbytné nejprve stanovit kritéria pro rozlišení mezi obecnými a zvláštními zdravotními tvrzeními.

48.

Článek 2 odst. 2 bod 5 nařízení č. 1924/2006, který definuje zdravotní tvrzení, mezi zvláštními a obecnými tvrzeními nijak nerozlišuje. Podobně nejsou nijak nerozlišována tvrzení v čl. 5 odst. 1, který vyžaduje pro zdravotní tvrzení vědecké poznatky, nebo v čl. 10 odst. 1, který vyžaduje použití schváleného znění zdravotních tvrzení, jak je stanoveno v příloze nařízení Komise č. 432/2012.

49.

Používání obecných zdravotních tvrzení je však výslovně stanoveno v čl. 10 odst. 3, který na ně dále odkazuje jako na „nespecifická“ tvrzení a vyžaduje, aby byla doplněna „zvláštními“ zdravotními tvrzeními. Na tomto podkladě se zdá být jasné, že zvláštní a obecná tvrzení představují vzájemně se doplňující části zdravotních tvrzení, takže každé tvrzení musí být buď tvrzení zvláštní, nebo obecné.

50.

Toto je podpořeno postojem, který zaujal generální advokát M. Bobek ve věci Nelsons, v níž uvedl, že účelem čl. 10 odst. 3 není „vymezit novou odlišnou kategorii sdělení uváděných na produktech, nýbrž spíše zohlednit dva konkrétní druhy zdravotních tvrzení – obecná a zvláštní – jež vyžadují rozdílné zacházení“ ( 11 ).

51.

Toto pojetí je dále potvrzeno pokyny stanovenými prováděcím rozhodnutím Komise 2013/63, kterým se přijímají pokyny pro provádění zvláštních podmínek pro zdravotní tvrzení stanovených v článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, jež v oddíle 3 odst. 3 stanoví, že „některá tvrzení předložená ke schválení byla v rámci vědeckého hodnocení posouzena jako příliš obecná nebo málo specifická pro účely evaluace“. Ohledně takových tvrzení uvedený oddíl dále stanoví, že to „však neznamená, že tato tvrzení nemohou využívat ustanovení čl. 10 odst. 3, a nemohou být proto zákonně používána; nicméně musí být doprovázena zvláštním tvrzením ze seznamu schválených zdravotních tvrzení v souladu s uvedeným článkem“.

52.

Toto vyvolává otázku, zda by bylo jakkoliv užitečné stanovení definičních kritérií pro rozlišování mezi zvláštními a obecnými zdravotními tvrzeními. Aby byla zvláštní zdravotní tvrzení „zákonná“, musí být „schválena“ a jejich znění musí být uvedeno na zveřejněném seznamu. Zdravotní tvrzení, které je považováno za příliš obecné, nebude schváleno, ale může být přesto používáno jako obecné zdravotní tvrzení, pokud je doplněno zákonným zvláštním tvrzením.

53.

V tomto ohledu by tedy praktické uplatňování nařízení č. 1924/2006 podle všeho vyžadovalo posouzení pouze dvou aspektů. Prvním aspektem je, zda je zdravotní tvrzení zákonným zvláštním tvrzením, které se nachází na seznamu schválených tvrzení, a pokud tomu tak není, je druhým aspektem to, zda je zdravotní tvrzení doplněno a podepřeno zákonnými zvláštními tvrzeními.

54.

Je věcí vnitrostátního soudu, aby s ohledem na skutkové okolnosti věci posoudil otázku, zda v daném případě představuje zdravotní tvrzení zákonné zvláštní tvrzení, nebo podepřené obecné tvrzení. Posouzení zvláštních tvrzení je méně složité, neboť je založeno na srovnání se seznamem schválených tvrzení. Posouzení obecných tvrzení je naproti tomu poněkud složitější, protože vyžaduje srovnání obecných tvrzení se zvláštními tvrzeními, která je údajně podpírají.

55.

Nařízení ani další opatření přijatá Komisí neposkytují žádné vodítko ohledně míry podpory, která musí být prokázána, přestože v oddílu 3 odst. 2 pokyny uvádí, že „provozovatelé potravinářských podniků [musí] prokázat souvislost mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny a zvláštním, doprovodným schváleným zdravotním tvrzením“.

56.

V projednávané věci je sice obecné tvrzení podle všeho částečně podepřeno schváleným zvláštním tvrzením týkajícím se zinku, avšak rozsah, v němž je dané tvrzení podepřeno schválenými zvláštními tvrzeními týkajícími se vitaminů B, je poněkud složitější záležitostí. Jak jsem však již uvedl, je věcí vnitrostátního soudu, aby tuto otázku posoudil s ohledem na skutkové okolnosti věci a jakékoliv relevantní vědecké či jiné poznatky, na které mohou účastníci řízení poukázat.

57.

Odpůrkyně v původním řízení prosazuje široký výklad pojmu „doplňující“, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitel čte také zadní stranu obalu, zatímco navrhovatelka v původním řízení a Komise zastávají restriktivní výklad tohoto pojmu, protože čl. 10 odst. 3 představuje výjimku z hlavního pravidla v čl. 10 odst. 1, který vyžaduje schválení zdravotních tvrzení. Tvrdí také, že v projednávané věci jsou údajně podpírající zvláštní zdravotní tvrzení přidána do delšího seznamu různých tvrzení, a tudíž je obtížné zjistit, která tvrzení mají podpírat obecné zdravotní tvrzení.

58.

Pokyny v oddíle 3 odst. 1 stanoví, že „pro účely nařízení [č. 1924/2006] by zvláštní schválené zdravotní tvrzení, které doprovází sdělení odkazující na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví, mělo být uvedeno ‚vedle‘ tohoto sdělení nebo ‚za‘ ním“ ( 12 ).

59.

Pokud by znění pokynů (slova „vedle“ nebo „za“) mělo být bráno za bernou minci, pak uvádí, že zvláštní zdravotní tvrzení musí být v bezprostřední blízkosti obecného zdravotního tvrzení, aby odpovídalo požadavku „doplňování“ obsaženému v čl. 10 odst. 3 nařízení. I když je pravda, že čl. 10 odst. 4 stanoví, že mohou být přijaty pokyny, a to v souladu s bodem 2 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Komise 2013/63, za účelem zajištění „konzistence při používání uvedených ustanovení“ a „zajištění větší srozumitelnosti a jistoty pro hospodářské subjekty“, je samozřejmé, že v Unii, která je založena na úctě k právnímu státu, nelze stávající znění čl. 10 odst. 3 nařízení změnit nebo jinak rozšířit na základě pokynů, jako jsou tyto.

60.

Z toho tedy vyplývá, že otázka musí být posouzena výlučně s odkazem na samotné znění čl. 10 odst. 3. Přestože mohou být rozdíly drobné či nepatrné, pojem „doplňovat“ je nicméně poněkud širší a obsáhlejší než slova „vedle“ nebo „za“, jak jsou použita v pokynech. V běžné konverzaci lze proto například říct, že dopis „doprovází“ dárek, přestože může být v zalepené obálce a samotný dárek může být samostatně zabalený.

61.

Podle mého názoru proto použití slova „doplňovat“ v této souvislosti znamená, že je dostačující, když jsou zvláštní zdravotní tvrzení vyžadovaná čl. 10 odst. 3 zřetelně zobrazena na jiném místě na obalu. Není nutné, aby byla zvláštní zdravotní tvrzení umístěna vedle nebo za obecnými zdravotními tvrzeními, která jsou v projednávané věci uvedena na přední straně obalu, nebo aby byla jinak v jejich bezprostřední blízkosti. Článek 10 odst. 3 neobsahuje ani žádný požadavek na to, aby byla obecná a zvláštní zdravotní tvrzení nějakým způsobem spolu propojena, například prostřednictvím hvězdičky. Je naopak dostačující, když jsou zvláštní zdravotní tvrzení dostatečně zřetelná tak, že jsou přístupná a spotřebitelé si je mohou přečíst.

62.

Pokud se tvrdí, jak bylo judikatorně vyloženo, že čl. 10 odst. 3 nedostatečně nebo neadekvátně ochraňuje zájmy spotřebitelů, pak je samozřejmě na unijním normotvůrci, aby napravil tento nedostatek. Za současného právního stavu je však třeba připustit, že z hlediska běžné řeči lze o tvrzení na zadní straně spotřebitelského obalu říct, že „doplňuje“ tvrzení na přední straně tohoto obalu.

63.

Tento názor je podepřen rozsudkem ve věci C‑157/14, Neptune ( 13 ), v níž Soudní dvůr potvrdil, že „normotvůrce Unie tím, že přijal ustanovení nařízení č. 1924/2006 a směrnice 2009/54, považoval za nezbytné zaručit, že spotřebitel dostane vhodné a transparentní informace“.

64.

Kromě toho z věci C‑195/14, Teekanne ( 14 ), vyplývá, že „z judikatury Soudního dvora […] vyplývá, že se připouští, že spotřebitelé, jejichž rozhodnutí koupit si určitý výrobek závisí především na složení výrobku, který si chtějí pořídit, si nejprve přečtou seznam složek“.

65.

Podle mého názoru lze kritéria zohledněná v uvedené judikatuře obdobně uplatnit v projednávané věci, takže lze očekávat, že spotřebitel, který čte obecné zdravotní tvrzení na přední straně obalu potravinového produktu, se bude zabývat také dalšími informacemi uvedenými na zadní straně obalu, jež mohou kromě seznamu přísad zahrnovat také soubor zvláštních zdravotních tvrzení, která mají podepřít obecné zdravotní tvrzení.

66.

Podle mého názoru tudíž nemůže být obecným požadavkem, aby musel být za účelem navedení spotřebitele z přední na zadní stranu obalu využit zvláštní propojovací prvek, jako je použití hvězdičky. Situace je však složitější v případě, kdy informace na zadní straně obalu obsahují soubor tvrzení, z nichž pouze některá slouží na podepření obecného zdravotního tvrzení na přední straně obalu, jak uvádějí navrhovatelka v původním řízení a Komise.

67.

Je věcí vnitrostátního soudu, aby s ohledem na skutkové okolnosti případu posoudil otázku, zda je obecné zdravotní tvrzení skutečně podepřeno zvláštními zdravotními tvrzeními způsobem, který je dostatečně jasný pro posouzení ze strany spotřebitele.

68.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že Soudní dvůr ve věci C‑195/14, Teekanne ( 15 ), zdůraznil, že „vnitrostátní soud [se] musí opírat především o předpokládané očekávání v souvislosti s tímto označením u průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele“.

69.

Kromě toho lze poznamenat, že v projednávané věci se může vyskytnout i další problém, neboť několik tvrzení na zadní straně obalu týkajících se vitaminu B nebude podle všeho odpovídat seznamu schválených zvláštních zdravotních tvrzení. Posouzení tohoto však opět přísluší vnitrostátnímu soudu.

70.

Jak je uvedeno výše, toto stanovisko se omezuje na posouzení první předběžné otázky.

71.

Ve věci C‑177/15, Nelsons ( 16 ), generální advokát M. Bobek vyjádřil názor, že „obecná zdravotní tvrzení není nutné přímo prokázat vědeckými poznatky. Taková tvrzení musí být namísto toho doplněna zvláštními zdravotními tvrzeními, která jsou takovými poznatky doložena. Dané obecné tvrzení je tak doloženo nepřímo“.

72.

S tímto názorem souhlasím.

73.

Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první předběžnou otázku předloženou Bundesgerichthof (Spolkový soudní dvůr, Německo) následovně: