Věc C-390/17 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 28. června 2017 Iritou Azoulay, Andrewem Borehamem, Mirjou Bouchard a Darrenem Nevillem proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 28. dubna 2017 ve věci T-580/16, Azoulay a další v. Evropský parlament

Kasační opravný prostředek podaný dne 28. června 2017 Iritou Azoulay, Andrewem Borehamem, Mirjou Bouchard a Darrenem Nevillem proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 28. dubna 2017 ve věci T-580/16, Azoulay a další v. Evropský parlament

(Věc C-390/17 P)

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Irit Azoulay, Andrew Boreham, Mirja Bouchard a Darren Neville (zástupce: M. Casado García-Hirschfeld, advokát)

Další účastník řízení: Evropský parlament

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelé“) navrhují, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Podle navrhovatelů došlo v napadeném rozsudku v několika ohledech k nesprávnému právnímu posouzení a dále ke zkreslení skutkového stavu.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil skutkový stav, když vyloučil autonomní a jednotný výklad pojmu „výdaje na vzdělávání“ v unijním právním řádu a když tento pojem svázal s jeho chápáním v různých vzdělávacích systémech v zemi bydliště úředníka, bez zohlednění povahy výdajů a zájmu dětí.

Podle judikatury Soudního dvora z jednotného použití unijního práva a ze zásady rovnosti vpylývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (rozsudek ze dne 15. října 2015, Axa Belgium, C-494/14, EU:C:2015:692).

Kromě toho je závěr Tribunálu uvedený v bodě 47 napadeného rozsudku nekonzistentní a nerespektuje judikaturu týkající se souladu mezi stížností v rámci administrativy a žalobou.

Navrhovatelé rovněž tvrdí, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění, když se nevyjádřil k porušení zásady rovného zacházení a článku 22 Listiny základních práv, které přitom před ním byly uplatněny.

Podle navrhovatelů tedy Tribunál tím, že zkoumal jejich tři žalobní důvody příliš stručně, dospěl k závěrům, které nejsou právně ani skutkově podložené.