1.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 38/30

1)

Lze ze znění rozhodnutí ze dne 9. března 2012 ve věci C-564/10, Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung v. Pfeifer & Langen KG vyvodit, že článek 3 nařízení č. 2988/95 (1), který stanoví režim promlčení v právu Společenství, je použitelný na opatření směřující k úhradě úroků dlužných podle článku 52 nařízení (ES) č. 800/1999 (2) a článku 5a nařízení (ES) č. 770/96 (3)?

2)

Musí být pohledávka týkající se úroků považována za pohledávku, která již svou povahou vyplývá z „pokračující nebo opakované“ nesrovnalosti, jež skončí v den, kdy je uhrazena jistina, čímž se začátek běhu promlčecí lhůty posouvá až k tomuto datu?

3)

V případě záporné odpovědi na otázku 2), musí být začátek běhu promlčecí lhůty stanoven na den, kdy došlo k nesrovnalosti, z níž vznikla pohledávka z jistiny nebo může být stanoven jen na den zaplacení podpory nebo uvolnění jistoty, který odpovídá dni, od kterého se počítají úroky?

4)

Pro účely použití pravidel o promlčení stanovených v nařízení č. 2988/95 musí se mít za to, že jakýkoli úkon přerušující promlčení pohledávky z jistiny přerušuje rovněž promlčení úroků, i když při úkonech přerušujících promlčení pohledávky z jistiny nejsou zmíněny tyto úroky?

5)

Nastane promlčení dosažením maximální lhůty stanovené v čl. 3 odst. 1 čtvrtém pododstavci nařízení č. 2988/95, pokud v této lhůtě platební agentura vyzve k vrácení neoprávněně vyplacené podpory, aniž by zároveň vyzvala k úhradě úroků?

6)

Může pětiletá obecná promlčecí lhůta zavedená do vnitrostátního práva do článku 2224 občanského zákoníku zákonem č. 2008-561 ze dne 17. června 2008, nahradit u promlčení, která ještě nenastala v den vstupu tohoto zákona v platnost, čtyřletou promlčecí lhůtu stanovenou nařízením č. 2988/95 na základě výjimky upravené v čl. 3 odst. 3 uvedeného nařízení?