Žaloba podaná dne 6. srpna 2015 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-433/15)

(2015/C 354/25)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: P. Rossi, D. Nardi, J. Guillem Carrau, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise na podporu svého návrhu tvrdí, že podle údajů poskytnutých italskými orgány nebo v každém případě získaných v průběhu postupu před zahájením soudního řízení činí částka doplňkové dávky, která má být ještě vybrána, 1  343 milionů eur. Skutečně vybraná celková částka doplňkové dávky činí přibližně 282 milionů eur z celkové uložené částky dávky ve výši přibližně 2  305 milionů eur v průběhu období od prvního hospodářského roku, v němž byl systém doplňkové dávky oficiálně zaveden v Itálii (hospodářský rok 1995/1996) až do posledního roku, ve kterém byl zaznamenán přebytek produkce (hospodářský rok 2008/2009). Po odečtení částek, na které se vztahují splátkové programy (469 milionů eur) a odepsaných částek (211 milionů eur), činí poměr dávky skutečně vybrané a dávky, která má být ještě vybrána, po odečtení částek, které jsou předmětem splátkových programů a odepsaných částek, 21 %. Skutečně vybrané částky představují v podstatě méně než čtvrtinu těch, které mají být ještě vybrány k datu stanovenému v odůvodněném stanovisku.

Komise uvádí, že procentní podíl mezi skutečně vybranými částkami a účtovanými částkami za každý dotčený hospodářský rok po odečtení částek, které jsou předmětem splátkových programů a odepsaných částek, ukazuje, že systém pro uplatnění doplňkové dávky je neúčinný vzhledem k tomu, že je obecně nižší než 21 % v posuzovaných obdobích, a to bez ohledu na skutečnost, že na konci lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku uplynulo více než pět let od konce posledního hospodářského roku, v němž byl zaznamenán přebytek produkce v Itálii.

Pokud jde o odůvodnění uváděné Itálii, podle kterého skutečnému výběru dlužných částek dávky bránily četné stále projednávané žaloby, které dlužníci podali v souvislosti s žádostmi o platbu, Komise předložila číselné údaje týkající se skutečně vybraných částek a částek, které mají být vybrány a u kterých dotčené platby nejsou zpochybňovány, za každý dotyčný hospodářský rok. Údaje ukazují, že z přibližně 1  068 milionů eur, jež jsou splatné, bylo vybráno pouze 241 milionů eur, což odpovídá 23 % splatné částky, aniž by pro to existovalo jakékoli odůvodnění.

Vzhledem k tomu, že funkce doplňkové dávky je odradit produkci mléka, která přesahuje vnitrostátní referenční množství, zbavilo pokračující selhání vybrat tak vysoké částky 20 let po zavedení systému produkčních kvót v Itálii a šest let od posledního zaznamenaného překročení vnitrostátního referenčního množství v Itálii systém doplňkové dávky užitečného účinku zamýšleného zákonodárcem, o čemž svědčí i skutečnost, že vnitrostátní referenční množství bylo opakovaně překročeno v každém hospodářském roce v rozmezí let 1995/1996 a 2008/2009.

Komise má za to, že nevybrání tak vysokých částek v souvislosti s doplňkovou dávkou je přičitatelné zvláštnímu nedbalostnímu počínání Italské republiky, což vysvětluje neúčinnost systému pro uplatnění doplňkové dávky v Itálii během daného období.

Zaprvé legislativní zmatek, kterým se vyznačují italské prováděcí předpisy, způsobil zpoždění v účinném uplatňování systému dávek v Itálii a abnormálně velký objem soudních řízení, která měla za následek zabránění výběru dávky z důvodu pozastavení plateb nařízených vnitrostátními soudy jako předběžné opatření.

Zadruhé Itálie efektivně nevyužila všech dostupných administrativních mechanismů pro účinný výběr dlužných částek dávky, jako je započtení. Systém, který stanoví možnost započtení dávek, které mají být vybrány, na podpory, které mají být poskytnuty v rámci společné zemědělské politiky, byl zaveden neúčinně a opožděně, přičemž jsou stále v platnosti italské zákony, které brání uplatnění tohoto systému.

Zatřetí postupy pro výběr byly z velké části zablokovány od nabytí účinnosti zákona 33/2009 až do dnešního dne z důvodu neexistence prováděcích ustanovení nebo smluvních ujednání mezi zúčastněnými orgány a subjekty, která jsou nezbytná pro obnovení těchto postupů.

Začtvrté je Komise toho názoru, že v důsledku metodologických chyb na straně orgánů odpovědných za výběr byly splatné částky nesprávně považovány za částky, které nelze vybrat, což mělo za následek další nedostatky v účinnosti vybírání doplňkové dávky.

(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se zavádí doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (neoficiální překlad) (Úř. věst. L 405, s. 1).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 270, s. 123).

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. L 299, s. 1).

(4)  Nařízení Komise (EHS) č. 536/93 ze dne 9. března 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla týkající se doplňkové dávky v odvětví mléka a mléčných výrobků (neoficiální překlad)(Úř. věst. L 57, s. 12).

(5)  Nařízení Komise (ES) č. 1392/2001 ze dne 9. července 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 3950/92, kterým se zavádí doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 187, s. 19).

(6)  Nařízení Komise (ES) č. 595/2004 ze dne 30. března 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1788/2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. L 94, s. 22).