15.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/18

1)

Lze ve světle čl. 6 odst. 1 a článku 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (1), ve spojení s články 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (2), považovat použití obsahově totožných ustanovení obecných smluvních podmínek (dále jen „OP“) s ustanoveními, která byla pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena za nepřípustná a která byla zapsána do rejstříku nepřípustných ustanovení OP, ve vztahu k jinému hospodářskému subjektu, který nebyl účastníkem řízení, jež vedlo k zápisu ustanovení do rejstříku nepřípustných ustanovení OP, za protiprávní jednání, které ve světle vnitrostátního práva představuje jednání narušující kolektivní zájmy spotřebitelů a z tohoto důvodu opravňuje uložit v rámci vnitrostátního správního řízení pokutu?

2)

Je ve světle čl. 267 třetího pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, soud druhého stupně, jehož rozhodnutí o odvolání může být předmětem kasační stížnosti, jak stanoví polský občanský soudní řád, nebo je takovým soudem Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud), který je příslušný k rozhodnutí o kasační stížnosti?