1

Žalobkyně, společnost Unitec Bio SA, je argentinským výrobcem bionafty.

2

Bionafta, která je alternativním palivem obdobným běžné naftě, se vyrábí v Evropské unii, avšak ve značných objemech se rovněž dováží. V Argentině se vyrábí zejména ze sóje a ze sójového oleje (dále společně jen jako „hlavní suroviny“).

3

V návaznosti na podnět, který dne 17. července 2012 podala European Biodiesel Board (EBB) jménem výrobců představujících více než 60 % celkové výroby bionafty v Unii, Evropská komise podle článku 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, dále jen „základní nařízení“) zveřejnila dne 29. srpna 2012 oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2012, C 260, s. 8).

4

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (dále jen „období šetření“). Kontrola tendencí významných pro posouzení újmy zahrnovala období od 1. ledna 2009 až do konce období šetření.

5

Komise vzhledem k velkému počtu argentinských vyvážejících výrobců v rámci dotčeného šetření vybrala vzorek tří vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců založený na největším reprezentativním objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie. Žalobkyně mezi tyto subjekty nepatří.

6

Dne 27. května 2013 Komise přijala nařízení (EU) č. 490/2013, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 141, s. 6, dále jen „prozatímní nařízení“). V tomto nařízení Komise mimo jiné uvedla, že u dovozu bionafty z Argentiny byl zjištěn dumping, čímž byla způsobena újma výrobnímu odvětví Unie, a měla za to, že je v zájmu Unie přijmout antidumpingové clo na uvedený dovoz.

7

V případě výpočtu dumpingového rozpětí, a zejména stanovení běžné hodnoty obdobného výrobku, pokud jde o Argentinu, měla Komise za to, že prodej obdobného výrobku na domácím argentinském trhu se neuskutečnil v běžném obchodním styku a argentinský trh s bionaftou je silně regulován státem. Komise se proto rozhodla použít čl. 2 odst. 3 základního nařízení, v němž se stanoví, že pokud obdobné výrobky nejsou vůbec prodávány v běžném obchodním styku, určí se běžná hodnota takového výrobku na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky nebo podle cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní.

8

Komise k výrobním nákladům bionafty pocházející z Argentiny uvedla, že EBB tvrdí, že výrobní náklady, které uvádějí argentinští vyvážející výrobci, přiměřeně neodrážejí náklady spojené s výrobou bionafty. Toto tvrzení se týkalo systému rozdílné vývozní daně (dále jen „systém RVD“), o němž stěžovatelé tvrdili, že zkresluje náklady hlavních surovin. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že v uvedené fázi neměla dostatek informací na to, aby mohla dospět co nejvhodnějším způsobem k rozhodnutí o řešení tohoto tvrzení, rozhodla se pro výpočet běžné hodnoty bionafty na základě výrobních nákladů podle uvedených výkazů, přičemž nicméně uvedla, že tato otázka bude dále podrobněji zkoumána v konečné fázi šetření.

9

Dne 19. listopadu 2013 přijala Rada Evropské unie prováděcí nařízení o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 315, s. 2, dále jen „napadené nařízení“).

10

Zaprvé stran běžné hodnoty obdobného výrobku Rada potvrdila závěry prozatímního nařízení, podle nichž musí být taková hodnota určena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení, neboť argentinský trh s bionaftou je silně regulován státem.

11

V případě výrobních nákladů Rada přijala návrh Komise změnit závěry, které byly uvedeny v prozatímní nařízení, a ve smyslu čl. 2 odst. 5 základního nařízení nepřihlížet k cenám hlavních surovin, které argentinští vyvážející výrobci, jichž se týká šetření, uvádějí v účetních záznamech. Podle Rady tyto údaje přiměřeně neodrážejí náklady na výrobu bionafty, a to vzhledem k tomu, že systém RVD zkresluje náklady hlavních surovin na domácím argentinském trhu. Rada tyto údaje nahradila průměrem referenčních cen sóji uveřejňovaných během období šetření argentinským ministerstvem zemědělství pro účely stanovení vývozní ceny FOB (dále jen „referenční cena“) (body odůvodnění 35 až 40 napadeného nařízení).

12

Zadruhé Rada, která potvrdila většinu závěrů uvedených v prozatímním nařízení, konstatovala, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení (body odůvodnění 105 až 142 napadeného nařízení), a že tato újma byla způsobena dumpingovým dovozem bionafty pocházející z Argentiny (body odůvodnění 144 až 157 napadeného nařízení). V této souvislosti Rada uvedla, že příčinná souvislost nemohla být narušena jinými okolnostmi, jako jsou mimo jiné dovozy uskutečněné výrobním odvětvím Unie (body odůvodnění 151 až 160 napadeného nařízení), nízká úroveň využití kapacity výrobního odvětví Unie (body odůvodnění 161 až 171 napadeného nařízení) a mechanismus dvojnásobného započtení bionafty vyrobené z odpadních olejů, který existuje v některých členských státech (body odůvodnění 173 až 179 napadeného nařízení).

13

Zatřetí Rada potvrdila, že přijetí dotčených antidumpingových opatření je i nadále v zájmu Unie (body odůvodnění 190 až 201 napadeného nařízení).

14

Stran zjištěného dumpingového rozpětí a úrovně újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie Rada mimo jiné rozhodla o tom, že by měly být s konečnou platností vybrány částky, které byly zajištěny v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením (bod 228 a článek 2 napadeného nařízení), a dále se ukládá konečného antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z Argentiny (čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení).

15

Podle čl. 1 odst. 1 napadeného nařízení byly stanoveny v případě argentinského dovozu tyto sazby konečného antidumpingového cla použitelné na dotčený výrobek:

16

Komise rovněž v návaznosti na jiný podnět EBB vedla souběžně s antidumpingovým řízením i řízení antisubvenční, které se týkalo dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie. V návaznosti na zpětvzetí uvedeného podnětu oznámené dopisem ze dne 7. října 2013 bylo toto řízení zastaveno nařízením Komise (EU) č. 1198/2013 ze dne 25. listopadu 2013 o zastavení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie a o zrušení nařízení (EU) č. 330/2013 o zavedení celní evidence těchto dovozů (Úř. věst. 2013, L 315, s. 67), aniž bylo uloženo konečné clo.

17

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. února 2014 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

18

Dne 2. června 2014 předložila Rada žalobní odpověď. Repliku předložila žalobkyně dne 6. srpna 2014 a dupliku předložila Rada dne 21. října 2014.

19

Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 13. května a 2. června 2014 podaly Komise a EBB návrh na vstup do řízení v projednávané věci jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Usneseními ze dne 17. července a 22. září 2014 předseda devátého senátu Tribunálu povolil tato vedlejší účastenství. Vedlejší účastnice předložily své spisy vedlejšího účastníka a ostatní účastnice řízení k němu předložily svá vyjádření ve stanovených lhůtách.

20

Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (devátý senát) o zahájení ústní části řízení.

21

Usnesením ze dne 30. září 2015 byla projednávaná věc a věci T‑112/14, Molinos Río de la Plata v. Rada, T‑113/14, Oleaginosa Moreno Hermanos v. Rada, T‑114/14, Vicentin v. Rada, T‑115/14, Aceitera General Deheza v. Rada, T‑116/14, Bunge Argentina v. Rada, T‑117/14, Cargill v. Rada, T‑118/14, LDC Argentina v. Rada a T‑119/14, Carbio v. Rada, spojeny pro účely ústní části řízení. Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 28. října 2015.

22

V rámci organizačních procesních opatření si Tribunál (devátý senát) vyžádal podrobnější objasnění od účastnic řízení a vyzval je k předložení vyjádření k odpovědím ostatních účastníků.

23

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

24

Rada, podporovaná Komisí a EBB, navrhuje, aby Tribunál:

25

Rada, ač formálně nevznesla námitku nepřípustnosti na základě článku 114 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991, zpochybňuje přípustnost žaloby. Podstatou jejího tvrzení je, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Žalobkyně nebyla součástí vybraného vzorku (viz bod 5 výše) ani nebyla dostatečně identifikována v napadeném nařízení, neboť byla uvedena pouze mezi „ostatními spolupracujícími společnostmi“, a výpočet dumpingu nebyl stanoven na základě údajů souvisejících s její podnikatelskou činností. Žalobkyně se správního řízení účastnila pouze nepřímo a tato forma účasti podle Rady sama o sobě nepostačuje k tomu, aby na ní žalobkyně založila svůj osobní zájem. Kromě toho žalobkyně podle Rady neprokázala, že se jí napadené nařízení osobně dotýká z důvodu určitých osobních charakteristik, které ji vymezují vzhledem ke všem ostatním subjektům.

26

V této souvislosti je třeba na úvod připomenout, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU každá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci uvedeného článku podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

27

Tribunál považuje v projednávané věci za vhodné posoudit nejprve skutečnost, zda je žalobkyně napadeným nařízením bezprostředně a osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

28

Rada nezpochybňuje skutečnost, že se napadené nařízení této společnosti bezprostředně dotýká. Celní orgány členských států, aniž mají jakýkoli prostor pro posouzení, mají totiž povinnost vybírat clo stanovené napadeným nařízením.

29

Stran osobního dotčení žalobkyně je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je osobně dotčena pouze tehdy, pokud je sporným aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám (rozsudek ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 197, 223).

30

V této souvislosti je třeba uvést, že podle prvního článku napadeného nařízení se ukládá žalobkyni osobně konečná sazba antidumpingového cla ve výši 237,05 eura za tunu, neboť žalobkyně je v tomto ustanovení výslovně uvedena.

31

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, tato okolnost postačuje sama o sobě k tomu, aby bylo možné dojít k závěru, že žalobkyně byla osobně dotčena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, EU:C:2001:101, bod 22).

32

Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla napadeným nařízení dotčena bezprostředně a osobně, je třeba námitku nepřípustnosti formulovanou Radou odmítnout.

33

Žalobkyně uplatňuje na podporu žaloby tři žalobní důvody.

34

Prvním a druhým žalobním důvodem zpochybňuje postup Rady, která nepřihlédla k cenám hlavních surovin, které argentinští vyvážející výrobci, jichž se týká šetření, uváděli v účetních záznamech, přičemž tento postup Rada odůvodnila zkreslením cen uvedených hlavních surovin, které bylo zapříčiněno systémem RVD, a proto tyto ceny nahradila referenční cenou. V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že takový postup není v souladu s čl. 2 odst. 5 prvním a druhým pododstavcem základního nařízení. V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že toto jednání není v souladu s Dohodou o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103).

35

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že tím, že Rada měla za to, že existovala příčinná souvislost mezi dovozem bionafty pocházející z Argentiny, který byl předmětem šetření, a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie, jednala v rozporu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení.

36

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že Rada porušila čl. 2 odst. 5 základního nařízení tím, že nezohlednila náklady související s hlavními surovinami, které ve skutečnosti nesli dotčení argentinští výrobci, přičemž to odůvodňuje tím, že ceny uvedených surovin vykázané v účetních záznamech argentinských vyvážejících výrobců byly na uměle nízké úrovni. Žalobkyně tvrdí, že v Argentině nejsou ceny hlavních surovin regulovány. Výrobci je stanovují bez omezení a nejsou nižší než ceny surovin prodávaných na vývoz. Přístup, který zvolily Rada a Komise (dále společně jen „unijní orgány“) za účelem stanovení nákladů na tyto suroviny podle žalobkyně znamená, že k argentinským cenám uvedeným ve zmíněných účetních záznamech je přičítána vývozní daň. V každém případě, i za předpokladu, že by domácí ceny těchto surovin byly zkresleny systémem RVD, unijní orgány neprokázaly, že tyto účetní záznamy přiměřeně neodrážejí náklady na dotčené suroviny, a nemusí být ve smyslu čl. 2 odst. 5 základního nařízení zohledněny.

37

Rada, podporovaná Komisí a EBB, tvrdí, že v projednávané věci vychází uplatnění čl. 2 odst. 5 základního nařízení ze skutečnosti, že prodej hlavních surovin na argentinském trhu nebyl uskutečněn v běžném obchodním styku. Systém RVD vedl ke zkreslení nákladů argentinských výrobců bionafty, což lze prokázat značným rozdílem mezi domácí a mezinárodní cenou, a proto bylo nutné tyto ceny upravit. Účetní záznamy argentinských vyvážejících výrobců, jichž se týká šetření, nebyly vzaty za základ pro výpočet běžné hodnoty, když tyto záznamy přiměřeně neodrážely náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku v těchto záznamech. Skutečnost, že tyto ceny byly regulovány, byla podle Rady pouze jedním z důvodů, kterým mohlo být pro účely šetření odůvodněno, že se náklady neodrážejí přiměřeně v účetních záznamech. Údaje, které použily unijní orgány, a sice referenční cena sóji během období šetření, která odrážela úroveň mezinárodních cen, jsou podle Rady spolehlivým zdrojem.

38

V projednávané věci je třeba zdůraznit, že v napadeném nařízení unijní orgány při zjištění běžné hodnoty obdobného výrobku nevypočítaly výrobní náklady související s hlavními surovinami tak, že by odkázaly na jejich ceny vyjádřené v účetních záznamech šetřených společností, nýbrž uvedené orgány k těmto cenám nepřihlédly a nahradily je referenční cenou podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení, jak vyplývá mimo jiné z bodů odůvodnění 29 a dále uvedeného nařízení.

39

V této souvislosti je třeba připomenout, že v čl. 2 odst. 3 základního nařízení se stanoví, že pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodávány vůbec nebo jen v neuspokojivém množství nebo tento prodej neumožňuje z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, určí se běžná hodnota uvedeného výrobku na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk, nebo na základě cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní. Ve stejném ustanovení je uvedeno, že za zvláštní situaci na trhu daného výrobku ve smyslu předešlé věty lze mimo jiné považovat případy, kdy jsou ceny uměle nízké, kdy jde o významný výměnný obchod nebo kdy jde o nekomerční zpracovatelské dohody.

40

Kromě toho z čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení vyplývá, že pokud je běžná hodnota obdobného výrobku určena podle čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení, výrobní náklady se obvykle vypočtou na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.

41

Podle článku 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení platí, že pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů.

42

Cílem čl. 2 odst. 5 prvního a druhého pododstavce základního nařízení je, aby náklady spojené s výrobou a prodejem obdobného výrobku použitého pro určení běžné hodnoty uvedeného výrobku odrážely náklady, které musí nést výrobce na domácím trhu země vývozu.

43

Ze znění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení vyplývá, že účetní záznamy strany, která je předmětem šetření, představují upřednostňovaný zdroj pro získání informací při stanovení výrobních nákladů obdobného výrobku, a že obvyklým postupem je použití údajů z uvedených záznamů, přičemž jejich uzpůsobení či nahrazení jiným vhodným základem je výjimkou z tohoto pravidla.

44

S ohledem na zásadu, podle které platí, že odchylka nebo výjimka z obecného pravidla musí být vykládána restriktivně (viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada, C‑15/12 P, EU:C:2013:572, bod 17 a citovaná judikatura), je třeba mít v souladu s žalobkyní za to, že režim výjimky, který vyplývá z čl. 2 odst. 5 základního nařízení, musí být vykládán restriktivně.

45

V projednávané věci žalobkyně, aniž zpochybňuje důvody, které orgány vedly k tomu, že využily výpočet běžné hodnoty obdobného výrobku podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení, odmítá použití čl. 2 odst. 5 uvedeného nařízení, podle kterého orgány v rámci uvedeného výpočtu nevycházely z cen hlavních surovin uvedených v záznamech šetřených společností.

46

V napadeném nařízení unijní orgány netvrdily, že záznamy argentinských vyvážejících výrobců, na které se vztahovalo šetření, nejsou v souladu s obecně uznávanými zásadami účetnictví v Argentině. Naproti tomu tvrdily, že uvedené záznamy neodrážejí přiměřeně náklady související s hlavními surovinami.

47

Unijní orgány měly totiž za to, jak vyplývá z bodů odůvodnění 29 až 42 napadeného nařízení, že vzhledem k tomu, že systém RVD zavedl rozdílné vývozní daně u hlavních surovin a bionafty, zapříčiňuje tento systém zkreslení cen uvedených surovin, neboť stlačuje na argentinském trhu jejich ceny, které jsou na uměle nízké úrovni.

48

Unijní orgány, které vycházely z rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), v bodě odůvodnění 31 napadeného nařízení uvedly, že jsou-li ceny surovin regulovány takovým způsobem, že jsou na domácím trhu uměle nízké, je možné dojít k závěru, že náklady na výrobu dotčeného výrobku byly ovlivněny narušením trhu. Za takových podmínek nebylo možné údaje uvedené v záznamech argentinských vyvážejících výrobců, na které se vztahuje šetření, považovat za přiměřené, a proto je bylo nutné upravit.

49

V této souvislosti je třeba připomenout, že Tribunál měl v bodě 44 rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65) za to, že s ohledem na skutečnost, že zemní plyn byl podle ruských právních předpisů povinně dodáván dotčeným vyvážejícím výrobců za velmi nízkou cenu, byla výrobní cena výrobku dotčeného ve věci, která vedla k vydání uvedeného rozsudku, ovlivněna narušením ruského vnitrostátního trhu, pokud jde o cenu plynu, jelikož tato cena není výsledkem působení tržních sil. Tribunál měl tudíž v uvedené věci za to, že za takových okolností orgány Unie mohou dospět k závěru, že jeden z údajů uvedených v záznamech není možné považovat za přiměřený, a proto je možné takovou položku upravit za použití jiných zdrojů pocházejících z trhů, které uvedené orgány považovaly za reprezentativnější.

50

Nicméně, jak správně tvrdí žalobkyně, na rozdíl od situace, o niž šlo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), ze spisů nevyplývá, že by ceny hlavních surovin byly v Argentině přímo regulovány. Systém RVD, na který poukazují orgány, totiž pouze stanovuje vývozní daně s rozdílnými sazbami pro suroviny a pro bionaftu.

51

Skutečnost, že systém RVD přímo nestanovuje ceny hlavních surovin v Argentině, nicméně sama o sobě nevylučuje uplatnění výjimky podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

52

Shodně s tvrzením unijních orgánů je totiž třeba připomenout, že ustanovení, které odpovídá čl. 2 odst. 5 druhému pododstavci základního nařízení, bylo vloženo do základního nařízení později, tj. do nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) bylo vloženo nařízením Rady (ES) č. 1972/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2002, L 305, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 132).

53

Z bodu odůvodnění 4 nařízení č. 1972/2002 přitom vyplývá, že účelem vložení ustanovení, které odpovídá čl. 2 odst. 5 druhému pododstavci základního nařízení, bylo stanovit konkrétní pravidla postupu pro případ, že záznamy účetní evidence přiměřeně neodráží náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku zejména v situacích, kdy prodej obdobných výrobků z důvodu zvláštní situace na trhu neumožňuje přiměřené srovnání. Podle téhož bodu odůvodnění musí být v takovém případě příslušné údaje opatřeny z jiných zdrojů, které nejsou ovlivněny „takovými deformacemi“.

54

V bodě odůvodnění 4 nařízení č. 1972/2002 je tudíž stanovena možnost použít čl. 2 odst. 5 základního nařízení mimo jiné v případě, kdy prodej obdobných výrobků neumožňuje přiměřené srovnání. Z uvedeného ustanovení rovněž vyplývá, že taková situace může nastat mimo jiné tehdy, když existuje taková zvláštní situace na trhu, která je uvedena v čl. 2 odst. 3 druhém pododstavci základního nařízení, která se týká uměle nízkých cen dotčeného výrobku, avšak toto ustanovení neomezuje tyto situace na případy, kdy ve státě vývozu existuje přímá regulace ceny obdobného výrobků nebo jeho hlavních surovin.

55

Naproti tomu nelze rozumně předpokládat, že jakékoli opatření veřejných orgánů státu vývozu, která mohou ovlivnit ceny hlavních surovin, a takto i ceny dotčeného výrobku, mohou být základem narušení, které v rámci výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku umožňuje, aby nebyly zohledněny ceny uvedené v účetních záznamech šetřené strany. Jak totiž správně uplatňuje žalobkyně, pokud by bylo možné zohlednit jakékoli opatření veřejných orgánů země vývozu, které lze považovat za ovlivnění, byť minimální, cen surovin, hrozilo by, že zásada zakotvená v čl. 2 odst. 5 prvním pododstavci základního nařízení, podle které jsou uvedené záznamy upřednostňovaným zdrojem informací pro zjištění výrobních nákladů obdobného výrobku, bude zbavena veškerého užitečného účinku.

56

Proto opatření veřejných orgánů země vývozu nemůže vést unijní orgány k tomu, aby v rámci výpočtu běžného hodnoty obdobného výrobky nezohlednily ceny surovin uvedené v účetních záznamech šetřených stran, ledaže by v důsledku těchto opatření došlo k významnému narušení cen uvedených surovin. Jiný výklad režimu výjimky, která je stanovena v čl. 2 odst. 5 základního nařízení, který by umožňoval za takové situace, o jakou se jedná v projednávané věci, nahradit tyto údaje částkou nákladů, která vychází z jiného vhodného základu, by totiž mohl vést k nepřiměřenému zásahu do zásady, podle které jsou uvedené záznamy upřednostňovaným zdrojem informací pro zjištění výrobních nákladů uvedeného výrobku.

57

Kromě toho, pokud jde o nesení důkazního břemene ohledně existence okolností, které odůvodňují uplatnění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, je třeba mít za to, že je na unijních orgánech, aby se pokud se domnívají, že je nutné nepřihlížet k výrobním nákladům, které jsou uvedeny v účetních záznamech šetřené strany, a aby byly nahrazeny jinou cenou, která je považována za přiměřenou, opíraly o přímé důkazy, nebo přinejmenším o nepřímé důkazy, jež umožňují prokázat existenci faktoru, na jehož základě se úprava provádí (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, T‑249/06, EU:T:2009:62, bod 180 a citovaná judikatura).

58

Proto s ohledem na skutečnost, že postup, který vede v rámci výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku k tomu, že se nezohlední výrobní náklady uvedeného výrobku uvedeného v účetních záznamech šetřených stran, spadá pod režim výjimky (viz bod 44 výše), jestliže narušení, které je uplatňováno unijními orgány, není přímým důsledkem státního opatření, které by bylo jeho příčinou, jako tomu bylo ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), ale následků, které má podle očekávání vyvolat uvedené opatření na trhu, musí unijní orgány podrobně analyzovat fungování dotčeného trhu a prokázat konkrétní dopady, které na něj toto opatření má, aniž by se v tomto ohledu opíraly o pouhé domněnky.

59

Právě ve světle těchto úvah je třeba posoudit, zda orgány právně dostačujícím způsobem prokázaly, že v projednávané věci byly naplněny podmínky k tomu, aby v rámci výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku nebyly zohledněny ceny hlavních surovin uvedených v účetních záznamech prošetřovaných argentinských vyvážejících výrobců.

60

Zaprvé stran opatření veřejných argentinských orgánů, které bylo považováno za příčinu narušení cen hlavních surovin, jak je uvedeno mimo jiné v bodě odůvodnění 29 napadeného nařízení, je třeba uvést, že se jedná o systém RVD, neboť jeho součástí jsou rozdílné sazby daně ukládané v případě hlavních surovin a bionafty. Z bodu odůvodnění 35 uvedeného nařízení vyplývá, že během období šetření byl vývoz bionafty zdaněn nominální sazbou 20 %, přičemž skutečná sazba daně činila 14,58 %, zatímco během stejného období činila sazba vývozní daně u sóje 35 % a u sójového oleje 32 %.

61

Zadruhé, pokud jde o dopady systému RVD, Rada v bodě odůvodnění 30 napadeného nařízení mimo jiné uvádí, že dodatečným šetřením bylo prokázáno, že uvedený systém stlačoval cenu hlavních surovin na argentinském trhu, které tak byly na uměle nízké úrovni.

62

Přestože Rada v této souvislosti v bodě odůvodnění 68 napadeného nařízení uvedla ve vztahu k účinkům systému RVD, který byl uplatněn v Indonésii, že uvedený systém omezuje možnost vývozu surovin, neboť na domácím trhu je k dispozici větší objem uvedených surovin a snižuje jejich ceny na uvedeném trhu, je nutno uvést, že v uvedeném nařízení Rada nestanovila, jak tento systém měl tím, že jeho součástí jsou vývozní daně s rozdílnou sazbou u surovin a u bionafty, vyvolat významné narušení cen těchto surovin na argentinském trhu.

63

Rada v bodě odůvodnění 37 napadeného nařízení uvedla, že domácí ceny surovin sledují trendy mezinárodních cen, a že rozdíl mezi mezinárodní a domácí cenou tvoří vývozní daň na tyto suroviny. V bodě odůvodnění 38 uvedeného nařízení Rada uvedla, že domácí ceny hlavních surovin používaných výrobci bionafty v Argentině jsou uměle nižší než mezinárodní ceny v důsledku zkreslení způsobeného argentinský systémem RVD. Nicméně vzhledem k tomu, že se Rada omezila na uvedení rozdílu mezi domácími a mezinárodními cenami hlavních surovin, které v zásadě odpovídaly sazbě vývozní daně u těchto surovin, neprokázala tím dopady na ceny uvedených surovin na argentinském trhu, které měly být vyvolány samotným rozdílem mezi sazbou daně u těchto surovin a sazbou daně u bionafty. Konstatování uvedené v bodě odůvodnění 37 tohoto nařízení totiž sice umožňuje vyvodit závěry o určitých dopadech, které mohlo mít zavedení vývozní daně na ceny hlavních surovin, avšak nelze z něj učinit závěry ohledně dopadů na uvedené suroviny na uvedeném trhu, které by byly vyvolány rozdílem mezi sazbou daně u těchto surovin a sazbou daně u bionafty.

64

Skutečnosti uvedené Radou v bodech odůvodnění 39 a 42 napadeného nařízení, podle nichž byly ceny hlavních surovin uvedené v účetních záznamech dotčených společností nahrazeny cenou, za kterou by tyto společnosti tyto suroviny nakupovaly na domácím trhu, kdyby takové zkreslení neexistovalo, tj. referenční cenou, rovněž neumožňují dospět k závěrům o dopadech na cenu uvedených surovin na uvedeném trhu, k nimž by mohl vést rozdíl mezi sazbou vývozní daně u těchto surovin a sazbou vývozní daně u bionafty. Pokud by měly být tyto body odůvodnění vykládány jako konstatování Rady, podle kterého by v případě neexistence rozdílné sazby byly ceny hlavních surovin na tomto trhu stejné jako referenční cena, stačí uvést, že tato skutečnost nebyla prokázána v napadeném nařízení ani v rámci řízení před Tribunálem.

65

Pokud jde o ekonomické studie, které unijní orgány předložily během řízení před Tribunálem, je třeba uvést, že z nich lze sice dovodit, že vývozní daně vedou ke zvýšení ceny vývozu výrobku, jehož se daň týká, oproti jeho ceně na domácím trhu, ke snížení objemu vývozu uvedeného výrobku, jakož i k tlaku na snižování cen tohoto výrobku na domácím trhu. Lze z nich rovněž dovodit to, že systém vývozních daní, v rámci kterého jsou daněny hlavní suroviny vyšší sazbou než výrobky na navazujícím trhu, chrání a podporuje vnitrostátní výrobní odvětví na navazujícím trhu, neboť mu zabezpečuje suroviny v dostatečném množství za výhodné ceny.

66

Je ovšem nutno konstatovat, že tyto studie se omezují na analýzu dopadů vývozních daní u cen hlavních surovin, a nikoli na dopady diferencovaných sazeb uplatňovaných v případě vývozní daně u hlavních surovin a u bionafty.

67

Unijní orgány tak pouze vysvětlily vztah mezi mezinárodní a domácí cenou hlavních surovin a předložily skutečnosti týkající se dopadu vývozní daně na dostupnost uvedených surovin na domácím trhu a na jejich ceny, aniž ovšem konkrétně prokázaly dopady, které mohl mít systém RVD sám o sobě na domácí ceny hlavních surovin, a to, v čem se tyto dopady liší od dopadů systému zdanění, který neobsahuje rozdílné sazby pro vývozní daně hlavních surovin a bionafty.

68

Je proto třeba mít za to, že unijní orgány právně dostačujícím způsobem neprokázaly existenci významného narušení cen hlavních surovin v Argentině, které by bylo možné přičítat systému RVD z toho důvodu, že zahrnuje rozdílné sazby vývozní daně u uvedených surovin a u bionafty. Unijní orgány tedy tím, že měly za to, že se ceny surovin přiměřeně neodrážely v účetních záznamech argentinských vyvážejících výrobců, na které se vztahuje šetření, a že k nim nepřihlédly, jednaly v rozporu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

69

Ačkoli unijní orgány tvrdí opak, tomuto závěru nebrání skutečnost, že tyto orgány mají širokou posuzovací pravomoc v oblasti společné obchodní politiky, zejména pokud jde o složitá ekonomická posouzení v oblasti opatření na ochranu obchodu, a že unijní soud musí omezit svůj přezkum na ověření toho, zda jsou dodržena pravidla upravující řízení a odůvodnění, zda jsou skutečnosti správné a zda se nevyskytla zjevná chyba posouzení nebo nedošlo k zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. září 2002, Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, T‑156/11, EU:T:2012:431, body 134 až 136 a citovaná judikatura).

70

Přezkum vykonávaný Tribunálem, který se omezuje na určení, zda důkazy, na jejichž základě opírají unijní orgány své závěry, mohou podepřít tyto závěry, totiž nezasahuje do jejich široké posuzovací pravomoci v oblasti obchodní politiky (v tomto smyslu viz rozsudek Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 68).

71

V projednávané věci se Tribunál omezil na posouzení toho, zda unijní orgány prokázaly splnění podmínek, které jim umožňují, aby podle pravidla stanoveného v čl. 2 odst. 5 základního nařízení v rámci výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku nezohlednily náklady související s výrobou a prodejem uvedeného výrobku, jak byly uvedeny v účetních záznamech argentinských vyvážejících výrobců, na které se vztahuje šetření.

72

Z toho vyplývá, že prvnímu žalobnímu důvodu musí být vyhověno.

73

Je třeba ještě posoudit, v jakém rozsahu odůvodňuje zjištěné pochybení zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

74

Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, nelze za okolností projednávané věci přistoupit pouze k částečnému zrušení článku 1 napadeného nařízení ve vztahu k zjištěnému pochybení, které se týká způsobu výpočtu sazby antidumpingového cla.

75

Podle ustálené judikatury je totiž částečné zrušení unijního aktu možné pouze za předpokladu, že jsou části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbývající části aktu. Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, jestliže částečné zrušení aktu způsobí změnu jeho podstaty (rozsudek ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada, C‑29/99, EU:C:2002:734, body 45 a 46).

76

Jak bylo uvedeno v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu, výpočet běžné hodnoty obdobného výrobku, který provedly unijní orgány, se opíral o nesprávné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že běžná hodnota byla zásadní podmínkou pro stanovení použitelné sazby antidumpingového cla, nelze článek 1 napadeného nařízení zachovat v rozsahu, v němž se jím ukládá žalobkyni individuální antidumpingové clo.

77

S ohledem na vzájemný vztah mezi konečným antidumpingovým clem a prozatímním antidumpingovým clem, který je stanoven v čl. 10 odst. 2 a 3 základního nařízení, musí být zrušen rovněž článek 2 napadeného nařízení ve vztahu k žalobkyni v rozsahu, v němž se v něm stanoví, že se s konečnou platností vyberou částky zajištěné pomocí prozatímních antidumpingových cel.

78

Je tudíž třeba zrušit napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a není namístě zkoumat druhý a třetí žalobní důvod.

79

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

80

Komise a EBB ponesou v souladu s čl. 138 odst. 1 a 3 jednacího řádu své vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto: