ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

15. února 2001 (*)

„Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Článek 1 bod 2 nařízení (EHS) č. 2849/92 – Změna konečného antidumpingového cla z dovozu kuličkových ložisek pocházejících z Japonska, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 milimetrů – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti – Nepodání žaloby na neplatnost nařízení žalobkyní v původním řízení“

Ve věci C‑239/99,

jejímž předmětem je žádost Finanzgericht Düsseldorf (Německo) předložená Soudnímu dvoru na základě článku 234 Smlouvy o ES, směřující k získání, ve sporu probíhajícím před prvně uvedeným soudem mezi

Nachi Europe GmbH

a

Hauptzollampt Krefeld,

rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti čl. 1 bodu 2 nařízení (EHS) č. 2849/92 Rady ze dne 28. září 1992, kterým se mění konečné antidumpingové clo uložené nařízením (EHS) č. 1739/85 o dovozech kuličkových ložisek pocházejících z Japonska, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 milimetrů (Úř. věst. L 286, s. 2),

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, C. Gulmann, A. La Pergola (zpravodaj), M. Wathelet a V. Skouris, předsedové senátů, D. A. O. Edward, J.‑P. Puissochet, P. Jann, L. Sevón, R. Schintgen a F. Macken, soudci,

generální advokát: F. G. Jacobs,

vedoucí soudní kanceláře: H. A. Rühl, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemným vyjádřením předloženým:

–       za Nachi Europe GmbH N. Polleym a A. Schefflerem, Rechtsanwälte,

–       za Radu Evropské unie S. Marquardt, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem a H.-G. Kamannem, Rechtsanwälte,

–       za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem a N. Khanem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání,

po vyslechnutí ústních vyjádření Nachi Europe GmbH, Rady a Komise na jednání konaném dne 26. září 2000,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. listopadu 2000,

vydává tento

Rozsudek

1       Usnesením ze dne 21. června 1999, které došlo Soudnímu dvoru 24. června 1999, Finanzgericht Düsseldorf položil na základě článku 234 ES dvě předběžné otázky týkající se platnosti čl. 1 bodu 2 nařízení Rady (EHS) č. 2849/92 ze dne 28. září 1992, kterým se mění konečné antidumpingové clo uložené nařízením (EHS) č. 1739/85 o dovozech kuličkových ložisek pocházejících z Japonska, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 milimetrů (Úř. věst. L 286, s. 2).

2       Tyto otázky vyvstaly v rámci sporu mezi Nachi Europe GmbH (dále jen „Nachi Europe“) a Hauptzollamt Krefeld (dále jen „Hauptzollamt“) po rozhodnutí posledně uvedeného zamítnout žádost Nachi Europe o náhradu antidumpingových cel, k jejichž zaplacení došlo na základě nařízení č. 2849/92.

 Právní rámec

 Nařízení č. 2849/92

3       Nařízení Rady (EHS) č. 1739/85 ze dne 24. června 1985, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu některých kuličkových ložisek a kuželíkových ložisek z Japonska (Úř. věst. 167, s. 3), uložilo konečná antidumpingová cla za dovozu kuličkových ložisek pocházejících z Japonska, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 milimetrů. Nařízení č. 1739/85 postihovalo zejména kuličková ložiska vyráběná společnostmi NTN Toyo Bearing Ltd (dále jen „NTN“), Koyo Seiko Co. Ltd (dále jen „Koyo Seiko“) a Nachi Fujikoshi Corporation (dále jen „Nachi Fujikoshi“) konečným antidumpingovým clem ve výši 3,2 %, 5,5 % a 13,9 % čisté ceny franko na hranicích Společenství neprocleného výrobku.

4       Tato cla byla pozměněna nařízením č. 2849/92, přijatým na základě nařízení Rady (EHS) č. 2423/88 ze dne 11. července 1988 o ochranných opatřeních proti dovozům, které jsou předmětem dumpingu nebo dotací ze strany států, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 209, s. 1), které vstoupilo v platnost dne 2. října 1992.

5       Z odůvodnění nařízení č. 2849/92 zejména vyplývá, že Rada měla za to, že zrušení dosavadních antidumpingových opatření by opětovně způsobilo vážnou újmu průmyslu Společenství (bod 39 odůvodnění) a že Společenství mělo zjevný zájem nadále chránit svůj průmysl kuličkových ložisek proti nekalé soutěži způsobené dumpingovými dovozy (bod 44 odůvodnění). Po srovnání cenové hladiny (body 45 a 52 odůvodnění) nařízení č. 2849/92 změnilo dosavadní konečná cla a stanovilo zejména cla v čl. 1 bodu 2 na 11,6 % pro NTN, 13,7 % pro Koyo Seiko a 7,7 % pro Nachi Fujikoshi.

 Rozsudek Soudu NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a rozsudek Soudního dvora Komise v. NTN a Koyo Seiko

6       Soud prvního stupně Evropských společenství rozhodoval o žalobě na neplatnost nařízení č. 2849/92 a v rozsudku ze dne 2. května 1995, NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada (T‑163/94 a T‑165/94, Recueil, s. II‑1381), zrušil článek 1 nařízení č. 2849/92 „v rozsahu, v němž žalobkyním ukládá antidumpingové clo“.

7       Z výše uvedeného rozsudku NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada vyplývá, že Soud shledal, že několik bodů odůvodnění nařízení č. 2849/92 obsahovalo zjištění, která byla stižena nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávným právním posouzením a která byla zavádějící z důvodu jejich neúplnosti. Soud z toho vyvodil, že tvrzení uvedené v bodě 39 odůvodnění tohoto nařízení, podle kterého dumpingové dovozy hrozily způsobením vážné újmy výrobě kuličkových ložisek Společenství, bylo samo o sobě právně a skutkově chybné.

8       Soudní dvůr v rozsudku ze dne 10. února 1998, Komise v. NTN a Koyo Seiko (C‑245/95 P, Recueil, s. I‑401), zamítl kasační opravný prostředek podaný Komisí proti výše uvedenému rozsudku NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada. Soudní dvůr zejména uvedl, že Soudem zjištěné opomenutí Rady prokázat, že došlo k újmě nebo k hrozbě újmy ve smyslu článku 4 nařízení č. 2423/88, postačovalo ke zrušení článku 1 nařízení č. 2849/92.

9       Komise vyvodila z výše uvedených rozsudků NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a Komise v. NTN a Koyo Seiko důsledky a dne 3. června 1998 zveřejnila oznámení 98/C 168/04 s názvem „Zpráva o dovozech kuličkových ložisek, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 mm, pocházejících z Japonska“ (Úř. věst. C 168, s. 6), ve které uvedla, že dovozci mohou od vnitrostátních celních orgánů požadovat náhradu konečných cel vybraných po vstupu nařízení č. 2849/92 v platnost, co se týká výrobků vyrobených společnostmi Koyo Seiko a NTN.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

10     Nachi Europe, jež je dceřinou společností Nachi Fujikoshi, dovezla v listopadu a v prosinci 1995 kuličková ložiska pocházející z Japonska, vyrobená svou mateřskou společností, a na celním úřadě v Mönchengladbach, který spadá pod Hauptzollamt, je nechala proclít za účelem jejich uvedení do volného oběhu.

11     Nachi Europe zaplatila z tohoto důvodu antidumpingové clo v celkové výši 58 891,51 DEM, které jí bylo vyměřeno ve výzvách k zaplacení ze dne 17. listopadu 1995 a 29. prosince 1995.

12     V dopise, který došel Hauptzollamt dne 19. listopadu 1998, Nachi Europe požádala o náhradu antidumpingových cel, která zaplatila, přičemž se dovolávala protiprávnosti nařízení č. 2849/92 vyplývající z výše uvedených rozsudků NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a Komise v. NTN a Koyo Seiko.

13     Hauptzollamt zamítl žádost o náhradu rozhodnutím ze dne 11. ledna 1999. Zároveň zamítl stížnost podanou společností Nachi Europe proti tomuto rozhodnutí.

14     Na podporu své žaloby, kterou podala k Finanzgericht Düsseldorf, Nachi Europe uplatňovala, že nařízení č. 2849/92 ukládá antidumpingová cla z dovozu kuličkových ložisek a že ve výše uvedených rozsudcích NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a Komise v. NTN a Koyo Seiko bylo vyhověno žalobám na neplatnost podaným jinými dovozci.

15     Finanzgericht uvedl, že ačkoliv výše uvedené rozsudky prohlásily nařízení č. 2849/92 za neplatné pouze vůči žalobcům v uvedených věcech, a nikoli vůči Nachi Europe, odůvodnění těchto rozsudků směřují nicméně k závěru, že čl. 1 bod 2 zmíněného nařízení je zcela neplatný.

16     Za těchto okolností se Finanzgericht Düsseldorf rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1) Je čl. 1 bod 2 nařízení (EHS) č. 2849/92 neplatný?

2) V případě kladné odpovědi na první otázku, od jakého dne je čl. 1 bod 2 nařízení (EHS) č. 2849/92 neplatný vůči navrhovatelce?“

 K první otázce

17     Z předkládacího usnesení vyplývá, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, nikoliv zda čl.1 bod 2 nařízení č. 2849/92 je neplatný v plném rozsahu, ale pouze zda je toto ustanovení neplatné v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi a dovezených její dceřinou společností Nachi Europe, jelikož pouze tyto výrobky jsou dotčeny ve sporu v původním řízení.

18     V tomto ohledu je namístě přezkoumat, zda jednak výše uvedené rozsudky NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a Komise v. NTN a Koyo Seiko ovlivnily platnost čl. 1 bodu 2 nařízení č. 2849/92 v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví antidumpingové clo z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoschi, a dále v případě, že neovlivnily, zda se Nachi Europe může domáhat neplatnosti tohoto antidumpingového cla ve sporu před vnitrostátním soudem.

 K dopadu výše uvedených rozsudků NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada a Komise v. NTN a Koyo Seiko na platnost antidumpingového cla z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi

19     Je třeba nejdříve připomenout podmínky, za kterých se připouští, aby jednotlivec podal žalobu na neplatnost proti nařízení ukládajícímu antidumpingové clo, jakým je nařízení č. 2849/92.

20     Článek 230 čtvrtý pododstavec ES podmiňuje přípustnost žaloby na neplatnost podané fyzickou nebo právnickou osobou tím, že napadený akt, i když byl přijat ve formě nařízení, se jí bezprostředně a osobně dotýká.

21     Podle ustálené judikatury se nařízení ukládající antidumpingové clo, která sice ve své podstatě a díky své působnosti mají normativní povahu, mohou bezprostředně a osobně dotýkat zejména těch výrobních a vývozních podniků, které mohou prokázat, že byly označeny v aktech Komise nebo Rady nebo dotčeny přípravným šetřením (viz zejména rozsudek ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, Recueil, s. 1005, bod 12), nebo také těch dovozců, jejichž prodejní ceny dotčeného zboží jsou základem pro stanovení vývozní ceny v případě sdružení mezi vývozcem a dovozcem (viz zejména rozsudek ze dne 11. července 1990, Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, C‑305/86 a C‑160/87, Recueil, s. I‑2945, bod 19).

22     Soudní dvůr upřesnil, že pokud nařízení zavádějící antidumpingové clo ukládá různá cla řadě společností, pak se každé společnosti osobně dotýkají pouze ta ustanovení, která jí ukládají konkrétní antidumpingové clo a stanoví jeho výši, a nikoli ta ustanovení, která ukládají antidumpingová cla ostatním společnostem, takže žaloba podaná touto společností je přípustná pouze tehdy, pokud směřuje ke zrušení těch ustanovení nařízení, která se dotýkají výhradně jí (viz rozsudky ze dne 7. května 1987, Toyo v. Rada, 240/84, Recueil, s. 1809, body 6 a 7; Nachi Fujikoschi v. Rada, 255/84, Recueil, s. 1861, body 7 a 8; Koyo Seiko v. Rada, 256/84 Recueil, s. 1899, body 6 a 7, a Nippon Seiko v. Rada, 258/84, Recueil, s. 1923, body 7 a 8).

23     Právě v rámci této judikatury podaly společnosti NTN a Koyo Seiko, výrobní podniky kuličkových ložisek, jmenovitě označené v nařízení č. 2849/92, k Soudu žalobu směřující ke zrušení tohoto nařízení v rozsahu, v němž se každé z nich dotýká.

24     Ve výše uvedeném rozsudku NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada Soud vyhověl žalobě těchto společností v rozsahu návrhových žádání, která mu byla předložena, takže zrušil článek 1 nařízení č. 2849/92 pouze v rozsahu, v němž ukládal antidumpingové clo společnostem NTN Corporation a Koyo Seiko, což je v souladu s judikaturou, podle které by soud Společenství překročil svoji pravomoc, kdyby rozhodl ultra petita (viz rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Meroni v. Vysoký úřad, 46/59 a 47/59, Recueil, s. 783, 801, a ze dne 28. června 1972, Jamet v. Komise, 37/71, Recueil, s. 483, bod 12), takže zrušující výrok nemůže jít nad rámec návrhového žádání žalobce (rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, Recueil, s. I‑5363, bod 52).

25     Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že rozhodne-li se adresát rozhodnutí podat žalobu na neplatnost, soud Společenství se zabývá pouze těmi prvky rozhodnutí, které se dotýkají tohoto adresáta, přičemž prvky rozhodnutí dotýkající se ostatních adresátů, které nebyly napadeny, se nestávají předmětem sporu, jejž má soud Společenství rozhodnout (výše uvedený rozsudek Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, bod 53).

26     Krom toho, Soudní dvůr rozhodl, že ačkoliv se absolutní závaznost zrušujícího rozsudku soudu Společenství vztahuje jak k výroku, tak k bodům odůvodnění, které jsou jeho nezbytným základem, nemůže způsobit neplatnost aktu, který nebyl napaden před soudem Společenství a který by byl protiprávní ze stejného důvodu (výše uvedený rozsudek Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, bod 54).

27     Za těchto okolností je na místě konstatovat, že zrušení článku 1 nařízení č.2849/92 Soudem, v jeho výše uvedeném rozsudku NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada, který Soudní dvůr potvrdil ve svém výše uvedeném rozsudku Komise v. NTN a Koyo Seiko, v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo společnosti NTN a Koyo Seiko, neovlivňuje platnost ostatních prvků tohoto nařízení, zejména antidumpingového cla z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi, neboť tyto prvky nebyly předmětem sporu, který měl soud Společenství rozhodnout.

 K možnosti společnosti Nachi Europe domáhat se neplatnosti antidumpingového cla ve sporu před vnitrostátním soudem

28     Nezávisle na účincích částečného zrušení, o němž Soud rozhodl ve výše uvedeném rozsudku NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada, je třeba přezkoumat, zda je přípustné, aby se Nachi Europe domáhala neplatnosti antidumpingového cla uplatňovaného na kuličková ložiska vyráběná společností Nachi Fujikoshi ve sporu před vnitrostátním soudem.

29     Je namístě nejdříve připomenout, že podle ustálené judikatury rozhodnutí přijaté orgány Společenství, které nebylo napadeno jeho adresátem ve lhůtě stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES, je vůči němu konečné (viz zejména rozsudky ze dne 12. října 1978, Komise v. Belgie, 156/77, Recueil, s. 1881, body 20 a 24; ze dne 10. června 1993, Komise v. Řecko, C‑183/91, Recueil, s. I‑3131, body 9 a 10, a ze dne 9. května 1994, TWD Textilwerke Deggendorf, C‑188/92, Recueil, s. I‑833, bod 13). Tato judikatura je založená zejména na úvaze, že účelem lhůty k podání žalob je zajištění právní jistoty vyhnutím se neomezenému zpochybňování aktů Společenství způsobujících právní účinky (rozsudek ze dne 30. ledna 1997, Wiljo, C‑178/95, Recueil, s. I‑585, bod 19).

30     Soudní dvůr rovněž rozhodl, že stejné požadavky právní jistoty vedou k vyloučení možnosti, aby příjemce státní podpory, která je předmětem rozhodnutí Komise určeného přímo samotnému členskému státu, z kterého pochází tento příjemce podpory, jenž bezpochyby mohl toto rozhodnutí napadnout, který však nechal uplynout lhůtu kogentně stanovenou pro tyto účely v článku 230 pátém pododstavci ES, znovu zpochybnil legalitu tohoto rozhodnutí před vnitrostátními soudy v rámci žaloby podané proti opatřením provádějícím toto rozhodnutí, která přijaly vnitrostátní orgány (výše uvedené rozsudky TWD Textilwerke Deggendorf, body 17 a 24, a Wiljo, body 20 a 21). Soudní dvůr měl totiž za to, že přijetí opačného řešení by znamenalo přiznat příjemci podpory možnost obejít konečnou povahu, kterou má mít rozhodnutí na základě zásady právní jistoty po uplynutí lhůty k podání žaloby (výše uvedené rozsudky TWD Textilwerke Deggendorf, bod 18, a Wiljo, bod 21).

31     Je třeba přezkoumat, zda, jak to tvrdí Rada a Komise, řešení vycházející z výše uvedeného rozsudku TWD Textilwerke Deggendorf může být rozšířeno na případ, kdy, jak je tomu ve sporu v původním řízení, se podnik ve stejné situaci jako Nachi Europe dovolává neplatnosti antidumpingového nařízení ve sporu před vnitrostátním soudem.

32     K tomuto bodu Nachi Europe na jednání tvrdila, že řešení vycházející z výše uvedeného rozsudku TWD Textilwerke Deggendorf nemůže být použito v případě, kdy je incidenčně uplatněna neplatnost nařízení, neboť článek 241 ES dovoluje každému účastníku řízení incidenčně se domáhat nepoužitelnosti nařízení, i když lhůta k podání žaloby stanovená v čl. 230 pátém pododstavci ES uplynula.

33     V tomto ohledu je třeba nejdříve připomenout, že podle ustálené judikatury možnost, kterou poskytuje článek 241 ES, domáhat se nepoužitelnosti nařízení nepředstavuje samostatné právo podat žalobu a může být vykonávána pouze incidenčně v rámci řízení probíhajícího před samotným Soudním dvorem na základě jiného ustanovení Smlouvy (rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Wöhrmann a Lütticke, 31/62 a 33/62, Recueil, s. 965, 979; ze dne 16. července 1981, Albini v. Rada a Komise, 33/80, Recueil, s. 2141, bod 17; ze dne 11. července 1985, Salerno a další v. Komise a Rada, 87/77, 130/77, 22/83, 9/84 a 10/84, Recueil, s. 2523, bod 36, a usnesení ze dne 28. června 1993, Donatab a další v. Komise, C‑64/93, Recueil, s. I‑3595, bod 19).

34     Jelikož článek 241 ES nemůže být uplatněn před Soudním dvorem, pokud k Soudnímu dvoru nebyla podána hlavní žaloba, toto ustanovení nemůže být jako takové uplatněno v rámci řízení o předběžné otázce na základě článku 234 ES. Jak uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, článek 234 ES sám upravuje řízení umožňující odpovědět na otázku, která vyvstala ohledně platnosti aktu Společenství, pokud taková otázka vyvstala incidenčně ve sporu před vnitrostátním soudem.

35     Je však pravda, že článek 241 ES vyjadřuje obecnou právní zásadu, která zajišťuje navrhovateli, v rámci opravného prostředku podle vnitrostátního práva proti zamítnutí jeho žádosti, právo namítat protiprávnost aktu Společenství, který byl základem vnitrostátního rozhodnutí přijatého v jeho neprospěch, a otázka platnosti tohoto aktu Společenství může být tedy předložena Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce (rozsudek ze dne 27. září 1983, Universität Hamburg, 216/82, Recueil, s. 2771, body 10 a 12).

36     Soudní dvůr rovněž uvedl, že tato obecná zásada zaručuje každému účastníku řízení právo napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které se ho bezprostředně a osobně dotýká, platnost předchozích aktů orgánů tvořících právní základ napadeného rozhodnutí, nemá-li tento účastník řízení právo podat na základě článku 230 ES přímou žalobu proti těmto aktům, kterými byl dotčen, aniž by mohl navrhovat jejich zrušení (rozsudky ze dne 6. března 1979, Simmenthal v. Komise, 92/78, Recueil, s. 777, bod 39, a výše uvedený TWD Textilwerke Deggendorf, bod 23).

37     Nicméně tato obecná zásada, jejímž cílem je zajistit, aby každá osoba měla možnost napadnout akt Společenství, jenž je základem rozhodnutí v její neprospěch, v žádném případě nebrání tomu, aby se nařízení stalo konečným vůči jednotlivci, ve vztahu ke kterému je toto nařízení třeba považovat za individuální rozhodnutí, jehož zrušení mohl bez jakékoliv pochybnosti navrhovat na základě článku 230 ES, což tomuto jednotlivci brání namítat před vnitrostátním soudem protiprávnost tohoto nařízení (viz co se týče rozhodnutí Komise, rozsudek TWD Textilwerke Deggendorf, uvedený výše, body 24 a 25). Tento závěr se vztahuje na nařízení ukládající antidumpingová cla z důvodu jejich dvojí povahy, jak Soudní dvůr poznamenal v judikatuře uvedené v bodě 21 tohoto rozsudku, aktů normativní povahy a aktů, které se určitých hospodářských subjektů mohou bezprostředně a osobně dotýkat.

38     V projednávané věci přitom Nachi Europe, žalobkyně v původním řízení, mohla bezpochyby navrhovat zrušení čl. 1 bodu 2 nařízení č. 2849/92 v rozsahu, v němž stanoví antidumpingové clo z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi.

39     Jak totiž poznamenal generální advokát v bodech 32 až 34 svého stanoviska, Nachi Europe je dovozcem sdruženým s Nachi Fujikoschi, jejíž prodejní ceny dotyčného zboží byly základem pro stanovení vývozní ceny zohledněné nařízením č. 2849/92 pro stanovení dumpingových marží týkajících se Nachi Fujikoshi. Tato okolnost přitom podle ustálené judikatury uvedené v bodech 21 a 22 tohoto rozsudku umožnila, aby společnost Nachi Europe byla považována za bezprostředně a osobně dotčenou ustanoveními tohoto nařízení, které uložilo konkrétní antidumpingové clo z dovozu výrobků vyrobených společností Nachi Fujikoshi.

40     Ze všech předchozích úvah vyplývá, že je třeba odpovědět na první otázku tak, že ani výše uvedený rozsudek Soudu NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada, ani výše uvedený rozsudek Soudního dvora Komise v. NTN a Koyo Seiko neovlivnily platnost čl. 1 bodu 2 nařízení č. 2849/92 v rozsahu, v němž stanoví antidumpingové clo z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi.

Dovozce těchto výrobků, jakým je Nachi Europe, který měl bezpochyby právo podat žalobu k Soudu za účelem zrušení antidumpingového cla postihujícího tyto výrobky, který však takovou žalobu nepodal, se nemůže poté dovolávat neplatnosti tohoto antidumpingového cla před vnitrostátním soudem. V takovém případě je vnitrostátní soud vázán konečnou povahou antidumpingového cla, které je na základě čl. 1 bodu 2 nařízení č. 2849/92 použitelné na dovoz kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi a dovezených společností Nachi Europe.

 K druhé otázce

41     Jelikož předkládající soud položil druhou otázku pouze pro případ, že je na první otázku odpovězeno kladně, není třeba na druhou otázku odpovídat.

 K nákladům řízení

42     Výdaje vzniklé Radě a Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu byly předloženy Finanzgericht Düsseldorf v usnesení ze dne 21. června 1999, rozhodl takto:

Ani rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 2. května 1995, NTN Corporation a Koyo Seiko v. Rada (T‑163/94 a T‑165/94), ani rozsudek Soudního dvora ze dne 10. února 1998, Komise v. NTN a Koyo Seioko (C‑245/95 P), neovlivnily platnost čl. 1 bodu 2 nařízení Rady (EHS) č. 2849/92 ze dne 28. září 1992, kterým se mění konečné antidumpingové clo uložené nařízením (EHS) č. 1739/85 o dovozech kuličkových ložisek pocházejících z Japonska, jejichž největší vnější průměr přesahuje 30 milimetrů, v rozsahu, v němž stanoví antidumpingové clo z dovozu kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi Corporation.

Dovozce těchto výrobků, jakým je Nachi Europe, který měl bezpochyby právo podat žalobu k Soudu za účelem zrušení antidumpingového cla postihujícího tyto výrobky, který však takovou žalobu nepodal, se nemůže poté dovolávat neplatnosti tohoto antidumpingového cla před vnitrostátním soudem. V takovém případě je vnitrostátní soud vázán konečnou povahou antidumpingového cla, které je na základě čl. 1 bodu 2 nařízení č. 2849/92 použitelné na dovoz kuličkových ložisek vyrobených společností Nachi Fujikoshi Corporation a dovezených společností Nachi Europe GmbH.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. února 2001.

* Jednací jazyk: němčina.