Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62014TA0328

    Věc T-328/14: Rozsudek Tribunálu ze dne 18. února 2016 – Jannatian v. Rada „Společná zahraniční a bezpečnostní politika — Omezující opatření vůči Íránu s cílem zamezit šíření jaderných zbraní — Zmrazení finančních prostředků — Omezení vstupu — Žaloba na neplatnost — Nevydání rozhodnutí ve věci samé — Mimosmluvní odpovědnost — Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům — Morální újma“

    Úř. věst. C 111, 29.3.2016, p. 21–22 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    29.3.2016   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 111/21


    Rozsudek Tribunálu ze dne 18. února 2016 – Jannatian v. Rada

    (Věc T-328/14) (1)

    („Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Omezující opatření vůči Íránu s cílem zamezit šíření jaderných zbraní - Zmrazení finančních prostředků - Omezení vstupu - Žaloba na neplatnost - Nevydání rozhodnutí ve věci samé - Mimosmluvní odpovědnost - Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům - Morální újma“)

    (2016/C 111/25)

    Jednací jazyk: angličtina

    Účastníci řízení

    Žalobce: Mahmoud Jannatian (Teherán, Írán) (zástupkyně: I. Smith Monnerville a S. Monnerville, advokátky)

    Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: F. Naert a M. Bishop, zmocněnci)

    Předmět věci

    Žaloba na neplatnost rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39); rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 281, s. 81); nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1); nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1), jakož i prováděcího nařízení Rady (EU) č. 350/2012 ze dne 23. dubna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1203/2013 ze dne 26. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 397/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterými se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 110, s. 17, Úř. věst. L 208, s. 2, Úř. věst. L 282, s. 16, Úř. věst. L 356, s. 55, Úř. věst. L 156, s. 3, Úř. věst. L 316, s. 1, a Úř. věst. L 119, s. 1), v rozsahu, v jakém se uvedené akty týkají žalobce, a návrh na náhradu údajně způsobené újmy.

    Výrok rozsudku

    1)

    V rozsahu, v němž žaloba směřuje ke zrušení rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP; rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413; nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007, a nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010, jakož i prováděcího nařízení Rady (EU) č. 350/2012 ze dne 23. dubna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 709/2012 ze dne 2. srpna 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1264/2012 ze dne 21. prosince 2012, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 522/2013 ze dne 6. června 2013, prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1203/2013 ze dne 26. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 397/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterými se provádí nařízení č. 267/2012, již o ní není třeba rozhodovat.

    2)

    Ve zbývající části se žaloba zamítá.

    3)

    Mahmoud Jannatian a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.


    (1)  Úř. věst. C 212, 7.7.2014.


    Top