i)

Jsou dány důvody, jež neumožňují výklad článku 13 v tom smyslu, že účastník řízení domáhající se neplatnosti musí poté, co se dozvěděl o existenci tohoto právního ustanovení, uplatnit tyto okolnosti, pokud podle vnitrostátního práva členského státu, v němž bylo řízení o úpadku zahájeno, je povinen uvést veškeré okolnosti odůvodňující žalobu na neplatnost, nebo

ii)

musí odpůrce napadení prokázat, že tyto okolnosti nejsou dány, a napadení tudíž není podle sporného ustanovení možné, aniž by se napadající účastník řízení musel na tyto okolnosti odvolávat?

i)

odpůrce napadení nese důkazní břemeno ohledně toho, že okolnosti uvedené v příslušném ustanovení v konkrétním případě nejsou dány, nebo

ii)

lze důkazní břemeno ohledně existence těchto okolnosti určit podle práva jiného členského státu, jež se vztahuje na předmětný právní úkon, než podle práva státu, v němž bylo řízení o úpadku zahájeno, podle něhož nese důkazní břemeno účastník řízení domáhající se neplatnosti, nebo

iii)

lze článek 13 vykládat také v tom smyslu, že se tato otázka důkazního břemene rozhodne podle vnitrostátních ustanovení státu soudu?

i)

Je článek 13 nutno vykládat v tom smyslu, že odpůrce napadení je povinen prokázat, že právo ve smyslu článku 13 neobsahuje žádná obecná či zvláštní ustanovení či zásady, podle nichž by bylo možné napadení na základě tvrzených skutečností, a

ii)

může soud podle článku 13 v případě, že se domnívá, že odpůrce napadení k tomu uvedl dostatečné důvody, požadovat od druhého účastníka řízení důkaz o existenci ustanovení úpadkového práva jiného členského státu ve smyslu článku 13, než státu, který řízení o úpadku zahájil, nebo o existenci obecných právních ustanovení tohoto jiného členského státu, jež se vztahují na předmětný úkon a podle nichž je napadení přece jen možné?