29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 189/12

1)

Lze pro účely čl. 16 odst. 2 směrnice 2004/38/ES (1) mít za to, že manžel občana Unie, který v rozhodné době nebyl státním příslušníkem členského státu, „s občanem Unie v hostitelském členském státě nepřetržitě legálně pobýva[l] po dobu pěti let“ za okolností, kdy v květnu 1999 byli manželé sezdáni, v říjnu 1999 bylo uděleno právo pobytu, nejpozději počátkem roku 2002 žili manželé odděleně a koncem roku 2002 již bydleli s jinými partnery?

2)

V případě kladné odpovědi na otázku 1 a s ohledem na to, že státní příslušník třetí země, který uplatňuje právo na trvalý pobyt na základě čl. 16 odst. 2 a nepřetržitého pobytu po dobu pěti let před dubnem 2006, musí rovněž prokázat, že jeho pobyt byl mimo jiné v souladu s požadavky čl. 10 odst. 3 nařízení (EHS) č. 1612/68 (2), znamená skutečnost, že během uvedeného pětiletého období občan Unie opustil společný domov a státní příslušník třetí země začal žít s jinou osobou v jiném společném domově, který nezajišťoval (předchozí) manžel-občan Unie, že nejsou splněny požadavky čl. 10 odst. 3 nařízení 1612/68?

3)

V případě kladné odpovědi na otázku 1 a záporné odpovědi na otázku 2, je pro účely posouzení, zda členský stát nesprávně provedl nebo jinak selhal při uplatňování požadavků čl. 16 odst. 2 směrnice 2004/38, skutečnost, že vnitrostátní soud projednávající žalobu na náhradu škody za porušení unijního práva považoval za nutné položit předběžné otázky ohledně nároku žalobce na trvalý pobyt, sama o sobě faktorem, který je třeba zohlednit při určení, zda bylo porušení unijního práva zjevné?