Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62012CJ0243

    Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. června 2014.
    FLS Plast A/S v. Evropská komise.
    Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Odvětví plastových průmyslových pytlů – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Pravomoc Tribunálu provést soudní přezkum v plné jurisdikci – Povinnost uvést odůvodnění – Přičtení protiprávního jednání, kterého se dopustila dceřiná společnost, mateřské společnosti – Odpovědnost mateřské společnosti za zaplacení pokuty uložené dceřiné společnosti – Proporcionalita – Řízení před Tribunálem – Přiměřená lhůta rozhodování.
    Věc C‑243/12 P.

    Court reports – general

    ECLI identifier: ECLI:EU:C:2014:2006

    ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

    19. června 2014 ( *1 )

    „Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Kartelové dohody — Odvětví plastových průmyslových pytlů — Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES — Pravomoc Tribunálu provést soudní přezkum v plné jurisdikci — Povinnost uvést odůvodnění — Přičtení protiprávního jednání, kterého se dopustila dceřiná společnost, mateřské společnosti — Odpovědnost mateřské společnosti za zaplacení pokuty uložené dceřiné společnosti — Proporcionalita — Řízení před Tribunálem — Přiměřená lhůta rozhodování“

    Ve věci C‑243/12 P,

    jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 16. května 2012,

    FLS Plast A/S, se sídlem ve Valby (Dánsko), zastoupená M. Thill-Tayarou a Y. Anselinem, advokáty,

    účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),

    přičemž další účastnicí řízení je:

    Evropská komise, zastoupená F. Castillo de la Torrem a V. Bottkou, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Gray, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

    žalovaná v prvním stupni,

    SOUDNÍ DVŮR (první senát),

    ve složení A. Tizzano, předseda senátu, A. Borg Barthet, E. Levits, M. Berger (zpravodajka) a S. Rodin, soudci,

    generální advokát: P. Mengozzi,

    vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

    s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. ledna 2014,

    s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Svým kasačním opravným prostředkem se společnost FLS Plast A/S (dále jen „FLS Plast“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie FLS Plast v. Komise (T‑64/06, EU:T:2012:102, dále jen „napadený rozsudek“), ve kterém Tribunál částečně zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2005) 4634 final ze dne 30. listopadu 2005 v řízení podle článku [81 ES] (Věc COMP/F/38.354 – Průmyslové pytle, dále jen „sporné rozhodnutí“), nebo podpůrně na snížení pokuty, která jí byla v tomto rozhodnutí uložena.

    Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

    2

    Společnosti FLS Plast, dříve Nyborg Plast International A/S, je sporné rozhodnutí určeno jakožto bývalé mateřské společnosti společnosti Trioplast Wittenheim SA (dříve Silvallac SA, dále jen „Trioplast Wittenheim“), která vyrábí plastové průmyslové pytle, fólie a obaly ve Wittenheimu (Francie). FLS Plast je dceřinou společností skupiny kontrolované společností FLSmidth & Co. A/S (dále jen „FLSmidth“).

    3

    V prosinci 1990 nabyla FLS Plast 60 % akcií společnosti Trioplast Wittenheim. Zbývajících 40 % FLS Plast nabyla v prosinci 1991. Prodejcem byla francouzská společnost Cellulose du Pin, která je součástí skupiny vlastněné společností Compagnie de Saint-Gobain SA (dále jen „Saint-Gobain“).

    4

    FLS Plast prodala Trioplast Wittenheim v roce 1999 společnosti Trioplanex France SA, která je francouzskou dceřinou společností společnosti Trioplast Industrier AB (dále jen „Trioplast Industrier“), jež je mateřskou společností skupiny Trioplast. Tento převod nabyl účinnosti dne 1. ledna 1999.

    5

    V listopadu 2001 uvědomila společnost British Polythene Industries Evropskou komisi o existenci kartelové dohody v odvětví plastových průmyslových pytlů.

    6

    Komise provedla v roce 2002 šetření zejména v prostorách společnosti Trioplast Wittenheim a poté v letech 2002 a 2003 zaslala dotyčným společnostem, mezi něž patřila Trioplast Wittenheim, žádosti o informace. Dopisem ze dne 19. prosince 2002, doplněným dopisem ze dne 16. ledna 2003, Trioplast Wittenheim sdělila, že má zájem o spolupráci na šetření Komise v rámci sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o shovívavosti“).

    7

    Dne 30. listopadu 2005 přijala Komise sporné rozhodnutí. Z článku 1 odst. 1 písm. h) tohoto rozhodnutí vyplývá, že tento orgán mimo jiné rozhodl, že společnosti FLSmidth a FLS Plast porušily článek 81 ES tím, že se od 31. prosince 1990 do 19. ledna 1999 podílely na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví plastových průmyslových pytlů na území Belgie, Německa, Španělska, Francie, Lucemburska a Nizozemska, které spočívaly ve stanovení cen a zavedení společných modelů výpočtu cen, rozdělení trhů a přidělování prodejních kvót, rozdělení zákazníků, obchodů a zakázek, jednání ve vzájemné shodě při předkládání nabídek v rámci některých zadávacích řízení a výměně individualizovaných informací.

    8

    V článku 2 prvním pododstavci písm. f) sporného rozhodnutí uložila Komise společnosti Trioplast Wittenheim pokutu ve výši 17,85 milionu eur, přičemž zohlednila snížení ve výši 30 % přiznané na základě sdělení o shovívavosti. Z této částky odpovídaly společnosti FLSmidth a FLS Plast společně a nerozdílně do výše 15,30 milionu eur a společnost Trioplast Industrier odpovídala do výše 7,73 milionu eur.

    Napadený rozsudek

    9

    Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. února 2006 podala FLS Plast proti spornému rozhodnutí žalobu. Tato žaloba zněla v podstatě na zrušení čl. 1 odst. 1 písm. h) a čl. 2 prvního pododstavce písm. f) tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkaly společnosti FLS Plast, nebo podpůrně na změnu posledně uvedeného ustanovení sporného rozhodnutí a snížení výše pokuty, která byla této společnosti uložena a za jejíž zaplacení byla společně a nerozdílně odpovědná.

    10

    Na podporu své žaloby na neplatnost uplatňovala FLS Plast pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vycházel z nesprávného právního posouzení, kterého se Komise dopustila při stanovení výše pokuty. Druhý žalobní důvod, který měl čtyři části, se týkal posouzení odpovědnosti FLS Plast jakožto mateřské společnosti Trioplast Wittenheim. Ve třetím žalobním důvodu, který byl rozdělen do tří částí, FLS Plast zpochybňovala výši pokuty uložené společnosti Trioplast Wittenheim. Čtvrtý žalobní důvod se týkal neuplatnění horní hranice 10 % obratu v případě společnosti FLS Plast. Předmětem pátého žalobního důvodu, který měl pět částí, bylo zpochybnění výše pokuty, která byla této společnosti uložena a za jejíž zaplacení byla společně a nerozdílně odpovědná.

    11

    Tribunál v napadeném rozsudku částečně vyhověl druhému žalobnímu důvodu společnosti FLS Plast, protože Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že tato společnost vykonávala v roce 1991 skutečnou kontrolu nad společností Trioplast Wittenheim. Tribunál proto zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká přičitatelnosti protiprávního jednání společnosti FLS Plast za období od 31. prosince 1990 do 31. prosince 1991. Tribunál v důsledku toho také snížil částku pokuty, za kterou byla společnost FLS Plast podle čl. 2 písm. f) sporného rozhodnutí společně a nerozdílně odpovědná, na 14,45 milionů eur. Ve zbývající části žalobu zamítl.

    Návrhová žádání účastnic řízení

    12

    Společnost FLS Plast navrhuje, aby Soudní dvůr:

    zrušil napadený rozsudek a čl. 1 písm. h) a čl. 2 písm. f) sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se vztahují na společnost FLS Plast;

    podpůrně změnil čl. 2 písm. h) sporného rozhodnutí a podstatně snížil částku pokuty, za jejíž zaplacení je společnost FLS Plast na základě sporného rozhodnutí společně a nerozdílně odpovědná;

    v každém případě snížil společnosti FLS Plast pokutu, za jejíž zaplacení je na základě sporného rozhodnutí odpovědná, o 50 %, neboť Tribunál nevydal rozsudek v přiměřené lhůtě, a

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

    13

    Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

    zamítl kasační opravný prostředek;

    podpůrně zamítl žalobu na neplatnost podanou proti spornému rozhodnutí a

    uložil FLS Plast náhradu nákladů řízení.

    Ke kasačnímu opravnému prostředku

    14

    Na podporu svých návrhových žádání uplatňuje FLS Plast pět důvodů kasačního opravného prostředku, přičemž třetí, čtvrtý a pátý důvod jsou uplatněny podpůrně.

    15

    FLS Plast navrhuje, aby Soudní dvůr poté, co zruší napadený rozsudek, sám rozhodl o důvodech vznesených proti spornému rozhodnutí.

    K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z toho, že Komise pro účely určení odpovědnosti mateřské společnosti použila nesprávné právní kritérium

    Argumentace účastnic řízení

    16

    FLS Plast tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když přijal právní kritérium použité Komisí a dospěl k závěru, že FLS Plast nevyvrátila domněnku, která vyplývá ze skutečnosti, že vlastnila 100 % kapitálu své dceřiné společnosti Trioplast Wittenheim, a podle které vykonávala na posledně uvedenou společnost rozhodující vliv.

    17

    Toto kritérium totiž podle jejího názoru vychází ze striktní domněnky, že mateřská společnost je odpovědná za jednání své dceřiné společnosti, a je tudíž v rozporu s presumpcí neviny zakotvenou v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), a v článku 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

    18

    Společnost FLS Plast je toho názoru, že způsob, jakým Komise uplatňuje tuto domněnku, jí ve skutečnosti přiznává nevyvratitelnou povahu, jelikož dotyčné mateřské společnosti ukládá, aby předložila negativní důkaz o tom, že své dceřiné společnosti nedala žádný pokyn. Společnost FLS Plast podpůrně tvrdí, že Tribunál ani Komise nevyvodily správný právní závěr, který byl nutný s ohledem na argumenty a důkazy, které předložila a které podle jejího názoru prokazují, že společnost Trioplast Wittenheim jednala na trhu nezávisle.

    19

    Komise vznáší námitku nepřípustnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku. Tento orgán je toho názoru, že vzhledem k tomu, že tento důvod nebyl vznesen před Tribunálem, jedná se o nový důvod, který je tedy nepřípustný. Uvedený důvod kasačního opravného prostředku má navíc podle jejího názoru ryze abstraktní povahu a společnost FLS Plast neuvádí body napadeného rozsudku, ve kterých se Tribunál dopustil pochybení.

    20

    Podpůrně Komise tvrdí, že domněnka založená na vlastnictví veškerého kapitálu není v rozporu se základními právy a že každopádně mohla vycházet z jiných nepřímých důkazů podporujících domněnku, že společnost FLS Plast vykonávala rozhodující vliv na společnost Trioplast Wittenheim.

    21

    Společnost FLS Plast v replice popírá nepřípustnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku a tvrdí, že zpochybnění platnosti dotčené domněnky je třeba považovat za rozvinutí důvodu zpochybňujícího existenci jejího rozhodujícího vlivu na její dceřinou společnost, který byl uplatněn před Tribunálem.

    22

    Komise v duplice zdůrazňuje, že čl. 6 odst. 2 EÚLP každopádně nebyl v prvním stupni uplatněn.

    Závěry Soudního dvora

    – K přípustnosti

    23

    Pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, je třeba připomenout, že FLS Plast před Tribunálem netvrdila, že pravidlo stanovené v judikatuře Soudního dvora, podle kterého se v případě mateřské společnosti, která přímo či nepřímo vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti, vychází z domněnky, že skutečně vykonává rozhodující vliv na tuto dceřinou společnost, je v rozporu s článkem 48 Listiny a čl. 6 odst. 2 EÚLP.

    24

    V tomto ohledu je však třeba zdůraznit, že FLS Plast v druhém žalobním důvodu uplatněném na podporu své žaloby v prvním stupni uvedla, že „[sporné] rozhodnutí obsahuje nesprávná právní a skutková posouzení, pokud jde o odpovědnost FLS Plast“. V bodech 51 až 99 této žaloby poskytla podrobné expozé, které mělo prokázat, že Komise nebyla oprávněna přičíst jí odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustila Trioplast Wittenheim. Konkrétně v bodě 56 uvedené žaloby FLS Plast tvrdila, že „[p]okud jde o stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti, platí tedy ustálená zásada, podle které ani vlastnictví veškerého kapitálu nestačí samo o sobě k odůvodnění toho, že je mateřská společnost uznána odpovědnou, jelikož vlastnictví kapitálu pouze vytváří vyvratitelnou domněnku“.

    25

    Společnost FLS Plast dále tím, že ve fázi kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál založil své rozhodnutí na nevyvratitelné domněnce, která je v rozporu s presumpcí neviny zakotvenou v článku 48 Listiny a čl. 6 odst. 2 EÚLP, kritizuje odůvodnění uplatněné Tribunálem na podporu napadeného rozsudku, v čemž jí nelze bránit pouze z toho důvodu, že tuto výtku výslovně neuplatnila v řízení, v němž byl vydán uvedený rozsudek (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑465/09 P až C‑470/09 P, EU:C:2011:372, bod 146 a citovaná judikatura).

    26

    První důvod uplatněný společností FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku je tedy přípustný.

    – K věci samé

    27

    Co se nejprve týče údajné protiprávnosti domněnky uplatněné v unijním právu v oblasti hospodářské soutěže, pokud společnost přímo či nepřímo vlastní veškerý kapitál jiné společnosti, a vykonává tak nad posledně uvedenou společností rozhodující vliv, stačí připomenout, že opodstatněnost této domněnky vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudek The Dow Chemical Company v. Komise, C‑179/12 P, EU:C:2013:605, bod 56 a citovaná judikatura). Jak kromě toho již Soudní dvůr také rozhodl, uplatnění takové domněnky není v žádném případě porušením presumpce neviny zakotvené v článku 48 Listiny a čl. 6 odst. 2 EÚLP, zejména s ohledem na vyvratitelnost této domněnky (viz zejména rozsudek Eni v. Komise, C‑508/11 P, EU:C:2013:289, bod 50 a citovaná judikatura).

    28

    Na rozdíl od tvrzení FLS Plast se tedy Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 25 a násl. napadeného rozsudku připomněl zásady plynoucí z judikatury Soudního dvora, které se týkají podmínek, za kterých může být taková mateřská společnost dceřiné společnosti, jako je FLS Plast, odpovědná za protisoutěžní jednání přičítané této dceřiné společnosti, tedy v projednávané věci Trioplast Wittenheim.

    29

    Na základě této judikatury měl proto Tribunál rovněž právem za to, že Komise mohla předpokládat, že FLS Plast vykonávala v období od roku 1992 do roku 1998 rozhodující vliv na chování Trioplast Wittenheim, a to vzhledem ke 100% podílu, který společnost FLS Plast v tomto období vlastnila na kapitálu uvedené společnosti.

    30

    Dále, pokud jde konkrétně o výtku, podle které se tato domněnka stala v důsledku konkrétního uplatnění Komisí, které potvrdil Tribunál, nevyvratitelnou, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 30 a násl. napadeného rozsudku zkoumal, zda se FLS Plast podařilo tuto domněnku vyvrátit prokázáním toho, že její dceřiná společnost jednala na trhu samostatně, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Pouhá skutečnost, že je obtížné předložit důkaz o opaku nutný k vyvrácení domněnky, za těchto podmínek sama o sobě neznamená, že je tato domněnka ve skutečnosti nevyvratitelná (viz zejména rozsudek Eni v. Komise, EU:C:2013:289, bod 68 a citovaná judikatura).

    31

    Konečně co se týče tvrzení, že Tribunál ani Komise nevyvodily správný právní závěr, který byl nutný s ohledem na argumenty a důkazy, které předložila FLS Plast a které mohly prokázat, že Trioplast Wittenheim jednala na trhu nezávisle, je třeba konstatovat, že FLS Plast k doložení tohoto tvrzení pouze obecně odkazuje na svá vysvětlení týkající se druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

    32

    V tomto kontextu je přitom třeba konstatovat, že FLS Plast touto argumentací ve skutečnosti žádá Soudní dvůr, aby provedl nové posouzení skutkového stavu a poskytnutých důkazů, avšak netvrdí, že Tribunál tento skutkový stav a tyto důkazy zkreslil. Vzhledem k tomu, že podle článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen pouze na právní otázky, nepodléhá takové posouzení přezkumu Soudního dvora (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Ningbo Yonghong Fasteners v. Rada, C‑601/12 P, EU:C:2014:115, bod 32 a citovaná judikatura). Argumenty uplatněné FLS Plast v tomto kontextu jsou proto nepřípustné.

    33

    S ohledem na tyto úvahy je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako zčásti neopodstatněný a zčásti nepřípustný.

    Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z toho, že Tribunál neuplatnil i bez návrhu důvod vycházející z toho, že Komise porušila svoji povinnost uvést odůvodnění

    Argumentace účastnic řízení

    34

    FLS Plast vytýká Tribunálu, že i když uvedl několik mezer v odůvodnění Komise ve sporném rozhodnutí, neuplatnil i bez návrhu skutečnost, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, když zamítla důkazy poskytnuté FLS Plast za účelem vyvrácení domněnky výkonu rozhodujícího vlivu.

    35

    FLS Plast v tomto ohledu tvrdí, že ke dni, kdy obdržela oznámení námitek Komise, stále ještě existovaly vážné pochybnosti o rozsahu domněnky skutečného rozhodujícího vlivu na dceřiné společnosti, o nichž sama Komise věděla. Na rozdíl od většiny ostatních adresátů oznámení námitek byla FLS Plast jedinou mateřskou společností, které byl tento dokument zaslán pouze z toho důvodu, že v minulosti vlastnila Trioplast Wittenheim. V případě téměř všech ostatních mateřských společností, kterým bylo oznámení námitek zasláno, se Komise opírala o další důkazy. Společnost FLS Plast se mimoto v žádné fázi neúčastnila postupu před zahájením soudního řízení předcházejícího oznámení námitek.

    36

    FLS Plast rovněž tvrdí, že Komise byla povinna splnit svoji povinnost uvést odůvodnění od okamžiku, kdy jí bylo zasláno sporné rozhodnutí. V projednávané věci však Komise až na jednání před Tribunálem upřesnila, že z domněnky rozhodujícího vlivu vycházela pouze v případě období, ve kterém společnost FLS Plast vlastnila veškerý kapitál společnosti Trioplast Wittenheim.

    37

    Společnost FLS Plast přitom v odpovědi na oznámení námitek uvedla celou řadu argumentů podložených důkazy o tom, že nevykonávala rozhodující vliv na chování Trioplast Wittenheim. Podle FLS Plast byla Komise povinna posoudit přinejmenším důkazy, které „mohly“ vyvrátit dotčenou domněnku, a poskytnout dostatečné odůvodnění závěrů, které z toho vyvodila, což Komise neučinila.

    38

    Komise tak nevysvětlila důvod, proč důkazy poskytnuté FLS Plast, konkrétně pak důkazy o čistě pasivní roli pana H. a pana T., nemohly vyvrátit domněnku výkonu skutečného rozhodujícího vlivu na dceřiné společnosti. Kromě toho odůvodnění Komise v tomto kontextu činí dotčenou domněnku nevyvratitelnou pokaždé, když mají mateřská společnost a dceřiná společnost „částečně společné vedení“.

    39

    Komise nejprve vznáší námitku nepřípustnosti druhého důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast, protože se zaprvé jedná o nový důvod FLS Plast, který byl uveden nanejvýš na jednání před Tribunálem, a zadruhé tento důvod ve skutečnosti směřuje k tomu, aby Soudní dvůr přezkoumal posouzení skutkových okolností učiněné Komisí a nepřihlížel k posouzení Tribunálu v napadeném rozsudku, aniž však FLS Plast tvrdí, že došlo ke zkreslení důkazů.

    40

    Komise podpůrně tvrdí, že své rozhodnutí odůvodnila dostatečně na to, aby se FLS Plast mohla seznámit s důvody, které vedly k jeho přijetí, což Tribunál přinejmenším implicitně potvrdil. Kromě toho unijní soudy nejsou podle jejího názoru povinny uplatnit i bez návrhu důvody týkající se odůvodnění opatření přijatých orgány.

    41

    Mimoto tvrzení FLS Plast, že oznámení námitek jí bylo zasláno pouze z toho důvodu, že v minulosti vlastnila kapitál společnosti Trioplast Wittenheim, je podle Komise nepřesné. Komise naopak tvrdí, že výslovně vycházela z několika dalších důkazů, jako je mimo jiné skutečnost, že pan H., prezident Trioplast Wittenheim v letech 1990 až 1994, řídil rovněž FLS Plast.

    42

    FLS Plast v replice týkající se námitek nepřípustnosti vznesených Komisí namítá, že během písemné části řízení před Tribunálem tvrdila, že sporné rozhodnutí je stiženo vadou odůvodnění, pokud jde o rozhodnutí Komise, že FLS Plast nevyvrátila domněnku výkonu rozhodujícího vlivu na Trioplast Wittenheim. Mimoto neexistence či nedostatek odůvodnění představuje podle ustálené zásady unijního práva nepominutelný důvod, který může, či dokonce musí být uplatněn unijním soudem i bez návrhu.

    43

    Komise v duplice opakuje argument, že FLS Plast se před Tribunálem nedovolávala neexistence odůvodnění. Soudní dvůr kromě toho není povinen takový důvod uplatnit.

    Závěry Soudního dvora

    44

    Zaprvé pokud jde o tvrzení FLS Plast, které uvedla během písemné části řízení před Tribunálem a podle kterého je sporné rozhodnutí stiženo vadou odůvodnění, je třeba připomenout, že z čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu Evropské unie vyplývá, že nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

    45

    Je přitom nutno konstatovat, že FLS Plast v žalobě v prvním stupni nenamítala, že je sporné rozhodnutí stiženo vadou odůvodnění v rozsahu, v němž jí přičítá solidární odpovědnost za dotčené protiprávní jednání. I když FLS Plast v bodě 9 repliky tvrdí, že tento závěr je nepřesný, „jelikož [...] tento důvod byl ve skutečnosti uplatněn [...] před Tribunálem“, nezabývá se tím, že tento důvod uvedla až na jednání před Tribunálem, a ani se nesnaží vyvrátit konstatování, že takový důvod nebyl uveden v jejím návrhu na zahájení řízení.

    46

    FLS Plast mimoto nevysvětluje důvod, proč bylo předložení tohoto nového důvodu na tomto jednání přípustné navzdory požadavku stanovenému v čl. 48 odst. 2 prvním pododstavci jednacího řádu Tribunálu. Dále netvrdí, že existují právní nebo skutkové okolnosti, které vyšly najevo v průběhu řízení a které mohly odůvodnit opožděné předložení takového důvodu.

    47

    Z toho plyne, že v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vychází FLS Plast z nové argumentace spočívající ve zpochybnění právně dostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž jí přičítá solidární odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustila Trioplast Wittenheim.

    48

    Z ustálené judikatury Soudního dvora však vyplývá, že účastník řízení je oprávněn podat u Soudního dvora kasační opravný prostředek, ve kterém uplatní důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudek Komise v. Siemens Österreich a další a Siemens Transmission & Distribution a další v. Komise, C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 102 a citovaná judikatura). Druhý důvod kasačního opravného prostředku, který se v podstatě týká toho, že Tribunál neuplatnil i bez návrhu výtku týkající se nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí, přitom vychází ze samotného napadeného rozsudku. Tento důvod kasačního opravného prostředku je tudíž přípustný.

    49

    Zadruhé pokud jde o argumentaci FLS Plast, že Tribunál, jemuž byl předložen návrh na zrušení opatření přijatého unijní institucí, je povinen uplatnit i bez návrhu výtku týkající se právně nedostatečného odůvodnění tohoto opatření, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před unijním soudem, a zadruhé umožnit tomuto soudu přezkoumat legalitu tohoto aktu (rozsudek Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 49 a citovaná judikatura).

    50

    Je přitom nutno konstatovat, že důvody, proč Komise považovala FLS Plast v období od 1. ledna 1992 do 19. ledna 1999 za odpovědnou za zjištěné protiprávní jednání, jasně vyplývají z bodů 715 až 732 sporného rozhodnutí, ve kterých tento orgán upřesňuje, že vycházel ze skutečnosti, že FLS Plast vlastnila veškerý kapitál své dceřiné společnosti Trioplast Wittenheim, i z ostatních nepřímých důkazů podporujících výkon rozhodujícího vlivu FLS Plast na posledně uvedenou společnost.

    51

    Pokud jde o skutečnosti, které FLS Plast uvedla v odpovědi na oznámení námitek, aby vyvrátila domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu, je třeba uvést, že i když se Komise patrně nezabývala každou z těchto skutečností, v bodech 718 až 731 sporného rozhodnutí však FLS Plast poskytla dostatečné informace, aby mohla zjistit, zda je toto rozhodnutí podle jejího názoru opodstatněné nebo zda je případně stiženo vadou umožňující napadnout jeho platnost, a také aby Tribunál mohl přezkoumat legalitu uvedeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz zejména rozsudky Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 462, a Eni v. Komise, C‑508/11 P, EU:C:2013:289, bod 72).

    52

    Společnost FLS Plast kromě toho netvrdí, že nemohla uplatnit své právo na obhajobu. Naopak z podrobného přezkumu argumentů FLS Plast směřujících k vyvrácení domněnky rozhodujícího vlivu, který Tribunál provedl v bodech 52 až 61 a 77 až 82 napadeného rozsudku, spíše vyplývá, že FLS Plast mohla účinně hájit svá práva před Tribunálem a že Tribunál mohl provést přezkum.

    53

    Za těchto podmínek je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

    Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a rovného zacházení a z toho, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o použití sdělení o shovívavosti

    Argumentace účastnic řízení

    54

    V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast tvrdí, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, když použila sdělení o shovívavosti.

    55

    FLS Plast v tomto ohledu připomíná, že podle druhé odrážky bodu 2 oddílu D sdělení o shovívavosti může být podniku, který informuje Komisi, že nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise zakládá svá obvinění, snížena výše pokuty, pokud je toto prohlášení explicitní, jasné a jednoznačné a usnadňuje práci Komise.

    56

    V odpovědi na oznámení námitek společnost FLS Plast výslovně prohlásila, že nezpochybňuje předmětná skutková zjištění. Usnadnila tedy práci Komise tím, že snížila její důkazní břemeno. Její argumenty na obhajobu se netýkaly základů protiprávního jednání, jelikož FLS Plast nezpochybnila přímou účast Trioplast Wittenheim na protisoutěžních schůzkách ani celkovou dobu trvání protiprávního jednání a dokonce ani závažnost tohoto protiprávního jednání nebo význam zeměpisného rozsahu, na kterém k němu došlo.

    57

    FLS Plast proto navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jí odmítá přiznat snížení pokuty na tomto základě, vykonal pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a přiznal jí snížení pokuty, která jí byla uložena ve sporném rozhodnutí, ve výši 50 %.

    58

    Druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vychází z porušení zásady rovného zacházení s ohledem na snížení pokuty přiznané mimo jiné Bonar Technical Fabrics NV (dále jen „Bonar“) a z porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění.

    59

    Podle FLS Plast byla totiž pouze společnosti Bonar snížena o 10 % pokuta, která jí měla být uložena, ačkoli o takové snížení požádaly obě dvě. Spolupráce společnosti Bonar s Komisí, stejně jako spolupráce FLS Plast, byla přitom omezena na obecné prohlášení o nezpochybnění skutkových zjištění. Stejně tak Bonar i FLS Plast připustily přímou účast jejich dceřiné společnosti na protiprávním jednání a snažily se popřít svoji odpovědnost jakožto mateřských společností. Oba dva podniky se tedy nacházely ve stejné situaci a mělo jim být přiznáno stejné snížení. Společnost Bonar kromě toho popřela účast své bývalé dceřiné společnosti na přinejmenším jedné ze schůzek kartelové dohody a obecně omezila své nezpochybnění skutkových zjištění na uznání účasti své dceřiné společnosti na „některých schůzkách“.

    60

    Tribunál se však v bodě 177 napadeného rozsudku omezil na tvrzení, že „na rozdíl od toho, jak tomu bylo v případě společnosti [Bonar]“, se zpochybnění společnosti FLS Plast týkalo samotných základů protiprávního jednání, aniž konkrétněji odůvodnil svůj postoj.

    61

    Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když nedospěl k závěru, že Komise porušila zásadu rovného zacházení. Tribunál kromě toho nesplnil povinnost uvést odůvodnění, když správně nesrovnal jednotlivá prohlášení Bonar a FLS Plast o nezpochybnění skutkových zjištění.

    62

    Třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast vychází z porušení zásady rovného zacházení s ohledem na snížení pokuty přiznané Trioplast Industrier.

    63

    FLS Plast má za to, že Tribunál neprávem rozhodl, že je nemožné, aby se na FLS Plast vztahovalo snížení pokuty o 30 %, které bylo přiznáno Trioplast Industrier, a to z důvodu, že toto snížení bylo Trioplast Industrier přiznáno protiprávně.

    64

    Společnost FLS Plast je toho názoru, že aby nebyla porušena zásada rovného zacházení, musí se na ni vztahovat snížení pokuty o 30 %, které získala Trioplast Wittenheim, se kterou během doby trvání protiprávního jednání tvořila osm let hospodářskou entitu. Společnost FLS Plast proto navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jí odmítá přiznat snížení pokuty na základě nezpochybnění skutkových zjištění, vykonal pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a přiznal jí snížení pokuty o 50 %, nebo přinejmenším o 30 %.

    65

    Komise vznáší námitku nepřípustnosti první a druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku. V rámci těchto částí totiž FLS Plast, která se nedovolává zkreslení skutkových okolností, usiluje o opětovný skutkový přezkum posouzení hodnoty prohlášení učiněných FLS Plast během šetření a analýzy Komise, pokud jde o podstatu jejího rozhodnutí přiznat Bonar snížení pokuty o 10 %.

    66

    Pokud jde o první část, Komise podpůrně tvrdí, že skutečnosti uvedené FLS Plast v odpovědích na oznámení námitek a ve sporném rozhodnutí postačují ke konstatování, že nezpochybnění skutkových zjištění společností FLS Plast nesplňuje kritéria požadovaná v bodě 2 oddílu D sdělení o shovívavosti.

    67

    Pokud jde o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k Bonar, Komise tvrdí, že z napadeného rozsudku ve spojení se sporným rozhodnutím a odpověďmi na oznámení námitek jasně vyplývá, že lze mít za to, že Tribunál dostatečně srovnal jednotlivé situace obou společností. Navíc podle jejího názoru není důležité, že úroveň spolupráce FLS Plast byla ve skutečnosti srovnatelná s úrovní spolupráce Bonar, jelikož spolupráce FLS Plast každopádně nesplňovala požadavky plynoucí ze sdělení o shovívavosti.

    68

    Komise je rovněž toho názoru, že Tribunálu nelze vytýkat nedostatek odůvodnění v tomto ohledu, jelikož argumentace FLS Plast je jasně irelevantní.

    69

    Co se týče třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, Komise tvrdí, že ačkoli Tribunál právem rozhodl, že FLS Plast nemá z právního hlediska nárok na snížení pokuty o 30 %, založil toto rozhodnutí na nesprávných důvodech. V dané části období, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, již totiž FLS Plast netvořila hospodářskou entitu s Trioplast Wittenheim ve smyslu článku 101 SFEU, a z tohoto důvodu bylo rozšíření uvedeného snížení o 30 % na FLS Plast vyloučeno. Komise proto navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil body 172 až 176 napadeného rozsudku a nahradil je jiným odůvodněním.

    70

    Společnost FLS Plast v replice namítá, že první a druhá část třetího důvodu uplatněného na podporu jejího kasačního opravného prostředku nesměřují k dosažení skutkového přezkumu, ale ke zpochybnění právních důsledků, které Tribunál dovodil ze skutkových okolností zkoumaných v napadeném rozsudku. Pokud jde o první část, v bodech 68 až 75 svého kasačního opravného prostředku uvedla důkazy, které Tribunál zkreslil. Pokud jde o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, tato se týká rovněž právních důsledků, které Tribunál dovodil ze skutkového stavu, který mu byl předložen. Zkreslení skutkového stavu bylo kromě toho uplatňováno i v bodě 82 kasačního opravného prostředku.

    71

    Komise v duplice opakuje argument, že Soudní dvůr nemá v rámci kasačního opravného prostředku pravomoc provést přezkum, o který jej FLS Plast žádá. Podle ustálené judikatury platí, že zkreslení musí jasně vyplývat z písemností založených ve spise, aniž je nutné provádět nové posouzení skutkových okolností a důkazů, čemuž tak v projednávané věci není.

    Závěry Soudního dvora

    – K první a druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

    72

    V první a druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, FLS Plast v podstatě tvrdí, že nezpochybnila věcnou správnost skutkových zjištění, která jí byla Komisí vytýkána v oznámení námitek, což usnadnilo úkol tohoto orgánu prokázat dotčené protiprávní jednání a v důsledku čehož jí měla být na základě sdělení o shovívavosti snížena o 10 % pokuta, která jí měla být za normálních okolností uložena. Dále tvrdí, že na základě zásady rovného zacházení na ni měl Tribunál toto snížení o 10 % uplatnit zejména z důvodu, že společnost Bonar, které bylo toto snížení přiznáno, spolupracovala s Komisí v podstatě stejným způsobem jako FLS Plast. Napadený rozsudek každopádně není v tomto ohledu dostatečně odůvodněný.

    73

    Pokud jde o první uplatněnou výtku, Tribunál právem v bodě 164 napadeného rozsudku připomněl, že „[K]omise má [...] široký prostor pro uvážení při hodnocení kvality a užitečnosti spolupráce určitého podniku, zejména v porovnání s přispěním jiných podniků“ a že „v rámci tohoto posouzení nemůže porušit zásadu rovného zacházení“.

    74

    Tribunál kromě toho v bodě 177 napadeného rozsudku rozhodl, že „postoj [FLS Plast] během správního řízení byl jednoznačný“ a že i když FLS Plast „oznámila, že její zpochybnění je omezeno na skutkové okolnosti, z nichž Komise vycházela, aby jí přičetla solidární odpovědnost za protiprávní jednání, zpochybnění [FLS Plast] se týkalo samotných základů [tohoto protiprávního jednání]“, a to „na rozdíl od toho, jak tomu bylo v případě společnosti [Bonar]“. V tomtéž bodě napadeného rozsudku Tribunál rovněž konstatoval, že FLS Plast „mimo jiné popřela účast pana H. na schůzce [...] ze dne 21. prosince 1993“.

    75

    Tribunál dále v bodě 178 napadeného rozsudku zdůraznil, že FLS Plast „nepředložila žádný argument umožňující prokázat, že její spolupráce usnadnila práci Komise, jak to vyžaduje judikatura“, a v bodě 179 uvedeného rozsudku konečně rozhodl, že „[K]omise za těchto podmínek nepřekročila meze své posuzovací pravomoci, když [společnosti Bonar] přiznala snížení o 10 % za nezpochybnění skutkových zjištění a odmítla takové snížení přiznat žalobkyni“.

    76

    Aby však FLS Plast ve fázi kasačního opravného prostředku zpochybnila toto posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem, měla se podle ustálené judikatury dovolávat toho, že Tribunál zkreslil skutkové okolnosti nebo důkazy, což neučinila. Je totiž třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co FLS Plast naznačuje ve své replice, z bodů 68 až 75 a 82 kasačního opravného prostředku nijak nevyplývá, že se tato společnost dovolává zkreslení skutkových okolností nebo důkazů Tribunálem.

    77

    Z výše uvedených úvah vyplývá, že uvedená výtka, uplatněná v rámci první a druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast, musí být odmítnuta jako nepřípustná.

    78

    Pokud jde dále o výtku vycházející z porušení zásady rovného zacházení Tribunálem, v bodech 73 až 77 tohoto rozsudku již bylo uvedeno, že aby bylo možné porovnat chování společnosti FLS Plast na jedné straně a společnosti Bonar na straně druhé, bylo by nezbytné, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem vlastním posouzením, což Soudnímu dvoru v řízení o kasačním opravném prostředku nepřísluší, s výjimkou případu, kdy Tribunál zkreslí skutkové okolnosti nebo důkazy, které mu byly předloženy k přezkumu. Takové zkreslení však nebylo včas uplatněno a a fortiori ani prokázáno společností FLS Plast. Tato výtka musí být tedy rovněž odmítnuta jako nepřípustná.

    79

    Konečně pokud jde o nedostatek odůvodnění, kterého se v tomto kontextu dovolává FLS Plast, v bodech 73 až 75 tohoto rozsudku již bylo připomenuto, že Tribunál měl s ohledem na široký prostor pro uvážení, který má Komise při hodnocení kvality a užitečnosti spolupráce určitého podniku, zejména v porovnání s přispěním jiných podniků (v tomto smyslu viz rozsudek SGL Carbon v. Komise, C‑328/05 P, EU:C:2007:277, bod 88), za to, že skutečnosti uplatněné FLS Plast k prokázání toho, že její údajné nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění pomohlo tomuto orgánu nebo že toto nezpochybnění bylo přinejmenším srovnatelné s nezpochybněním Bonar, jsou nedostatečné. Odůvodnění poskytnuté Tribunálem v tomto ohledu zjevně umožňuje FLS Plast pochopit důvody, proč Tribunál odmítl dotyčnou argumentaci, a Soudnímu dvoru provést soudní přezkum. Tento argument FLS Plast je tudíž neopodstatněný.

    80

    Z toho důvodu je třeba první a druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako zčásti nepřípustné a zčásti neopodstatněné.

    – Ke třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku

    81

    Pokud jde o třetí část třetího důvodu uplatněného FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku, která vychází z toho, že jí Komise neprávem nepřiznala snížení pokuty o 30 %, přestože tvořila hospodářskou entitu s Trioplast Wittenheim, je třeba připomenout, že Tribunál v bodě 168 napadeného rozsudku odmítl tento argument a měl za to, že „[K]omise musela posoudit spolupráci obou společností na šetření individuálním způsobem“.

    82

    Tribunál v tomto ohledu v bodě 172 napadeného rozsudku rozhodl, že „pro společnosti Trioplast Wittenheim, Trioplast Industrier a [FLS Plast] byly právem stanoveny individuální výchozí částky, které byly poté upraveny podle okolností jim vlastních“. Tribunál však v bodě 173 uvedeného rozsudku konstatoval, že „z napadeného rozhodnutí ani z písemností předložených Tribunálu nevyplývá, že [Trioplast Industrier] poskytla informace odůvodňující snížení [pokuty] o 30 %“, a v bodě 174 uvedeného rozsudku konstatoval, že „vzhledem k tomu, že žádná z následných mateřských společností neposkytla Komisi užitečné informace, Komise zacházela se dvěma srovnatelnými situacemi odlišně“. Tribunál nicméně v bodech 175 a 176 téhož rozsudku rozhodl, že vzhledem k tomu, že se nikdo nemůže ve svůj prospěch dovolávat protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, FLS Plast „se nemůže dovolávat skutečnosti, že Komise neprávem rozšířila užitek ze spolupráce poskytnuté společností Trioplast Wittenheim na společnost Trioplast Industrier“.

    83

    Je nutno konstatovat, že Tribunál sice právem rozhodl, že FLS Plast nemá nárok na snížení pokuty o 30 %, které bylo mimoto přiznáno Trioplast Industrier na základě sdělení o shovívavosti, toto rozhodnutí Tribunálu však spočívá na právně nesprávném odůvodnění.

    84

    Je však třeba připomenout, že i když odůvodnění rozsudku Tribunálu vykazuje porušení unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozsudku a odůvodnění je třeba nahradit (viz rozsudek Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, EU:C:2011:372, bod 171 a citovaná judikatura).

    85

    V tomto ohledu je třeba mít za to, že pouze podniku, který spolupracuje s Komisí na základě sdělení o shovívavosti, může být na základě tohoto sdělení přiznáno snížení pokuty, která by mu byla bez této spolupráce uložena. Toto snížení nelze rozšířit na společnost, která byla během určité části období, kdy trvalo protiprávní jednání, součástí hospodářské entity tvořené prvně uvedeným podnikem, ale která již nebyla její součástí v okamžiku, kdy tento podnik spolupracoval s Komisí.

    86

    Opačný výklad, který zastává FLS Plast, by obecně znamenal, že společnosti, která se původně účastnila protiprávního jednání jakožto mateřská společnost dceřiné společnosti přímo se účastnící tohoto protiprávního jednání a která následně převedla tuto dceřinou společnost na jiný podnik, by v případech převodu podniku bylo případně přiznáno snížení pokuty přiznané posledně uvedenému podniku na základě jeho spolupráce s Komisí, ačkoli uvedená společnost sama nepřispěla k odhalení dotčeného protiprávního jednání ani v okamžiku spolupráce nevykonávala rozhodující vliv na svoji bývalou dceřinou společnost.

    87

    S ohledem na cíl sdělení o shovívavosti, který spočívá v podpoře odhalování chování, která jsou v rozporu s článkem 101 SFEU, a za účelem zajištění účinného uplatňování tohoto ustanovení proto nic neodůvodňuje to, aby snížení pokuty přiznané podniku na základě jeho spolupráce s Komisí bylo rozšířeno na podnik, který v minulosti kontroloval dceřinou společnost účastnící se dotčeného protiprávního jednání, ale sám nepřispěl k jeho odhalení.

    88

    V projednávaném případě je třeba připomenout, že v okamžiku, kdy Trioplast Wittenheim spolupracovala s Komisí, tedy od prosince 2002, již tato společnost netvořila hospodářskou entitu s FLS Plast. Z toho plyne, že na FLS Plast nelze uplatnit snížení základní výše pokuty o 30 %, které bylo přiznáno Trioplast Industrier s ohledem na skutečnost, že tato společnost tvořila s Trioplast Wittenheim hospodářskou entitu jakožto mateřská společnost posledně uvedené.

    89

    Za těchto podmínek je mimoto irelevantní otázka, zda snížení základní výše pokuty o 30 % bylo Trioplast Industrier přiznáno právem, jelikož toto snížení nemohlo být každopádně uplatněno na FLS Plast z důvodu rovného zacházení, protože posledně uvedená společnost se nenacházela v situaci srovnatelné se situací Trioplast Industrier.

    90

    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že důvod kasačního opravného prostředku uplatněný FLS Plast směřuje v této části proti odůvodnění napadeného rozsudku, jež Soudní dvůr v bodech 84 až 88 tohoto rozsudku nahradil vlastním odůvodněním, které může právně odůvodnit rozhodnutí, že snížení pokuty o 30 %, které bylo přiznáno Trioplast Industrier, nemohlo být uplatněno na FLS Plast.

    91

    Z toho plyne, že třetí část důvodu uplatněného FLS Plast na podporu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti tomuto nahrazenému odůvodnění, je neopodstatněná.

    92

    Vzhledem k tomu, že všechny části třetího důvodu kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku FLS Plast zamítnout v plném rozsahu.

    Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení zásady proporcionality a povinnosti Tribunálu odůvodnit výpočet pokuty

    Argumentace účastnic řízení

    93

    Pokud jde o první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, jež vychází z porušení zásady proporcionality při stanovení výše pokuty uložené FLS Plast, tato společnost připomíná, že dotčeného protiprávního jednání se během tří po sobě následujících období účastnily tři různé podniky jakožto mateřské společnosti Trioplast Wittenheim. Trioplast Wittenheim je podle jejího názoru jediným adresátem sporného rozhodnutí, který patřil ke každému ze tří protiprávně jednajících podniků po celou dobu trvání protiprávního jednání. Jelikož promlčecí lhůta pro uložení pokuty v případě společnosti Saint-Gobain uplynula, pouze společnost Trioplast Wittenheim lze prohlásit za odpovědnou za protiprávní jednání v období před rokem 1992.

    94

    Pokuta uložená FLS Plast přitom po přijetí napadeného rozsudku dosahuje částky 14,45 milionů eur, což odpovídá více než 80 % z celkové pokuty uložené Trioplast Wittenheim za 20 let účasti na protiprávním jednání. Společnost FLS Plast se však protiprávního jednání účastnila, a to nepřímo, jen po dobu sedmi let, tedy 35 % z celkové doby trvání protiprávního jednání. Tento přístup je zjevně nepřiměřený. Přinejmenším společná a nerozdílná odpovědnost přičtená mateřské společnosti musí přiměřeně souviset s obdobím, během kterého tvořila hospodářskou entitu se svou dceřinou společností.

    95

    Podle FLS Plast nesmí být mateřská společnost považována za samostatného pachatele, ale spíše za ručitele za pokutu skutečně uloženou dceřiné společnosti, která se účastnila kartelové dohody. Komise nemůže od mateřských společností vymáhat vyšší částku, než je původní pokuta uložená dceřiné společnosti. Komise nezohlednila tuto zásadu, když od FLS Plast požadovala částku odpovídající 80 % pokuty uložené Trioplast Wittenheim za celkovou dobu trvání protiprávního jednání.

    96

    Vzhledem k tomu, že celková doba, po kterou se Trioplast Wittenheim účastnila protiprávního jednání, činila 20 let a FLS Plast patřila k téže hospodářské entitě jako tato společnost po dobu sedmi let, pokuta uložená FLS Plast nesmí být podle jejího názoru v zásadě vyšší než sedm dvacetin pokuty uložené Trioplast Wittenheim, tedy 6,25 milionu eur.

    97

    Ve druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast tvrdí, že napadený rozsudek je v tomto kontextu nedostatečně odůvodněn.

    98

    Podle FLS Plast je totiž odpověď Tribunálu na její argumenty omezena na jediný bod 100 napadeného rozsudku. Tribunál pouze ověřil, zda Komise jednala v souladu s Pokyny o metodě stanovování pokut udělených [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“). Mechanické uplatňování pokynů však nemůže zaručit proporcionalitu pokuty, která z nich plyne, v každém individuálním případě.

    99

    Komise má za to, že obě části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné. Podle jejího názoru totiž představují pouhý návrh na snížení pokuty a FLS Plast neuvedla žádné nesprávné právní posouzení Tribunálu v tomto kontextu. Argumenty FLS Plast směřují podle Komise k opětovnému přezkumu samotného sporného rozhodnutí a nejsou zformulovány jako závažné výtky vůči napadenému rozsudku. Musí být tudíž prohlášeny za nepřípustné.

    100

    Podpůrně, pokud jde o první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, Komise odmítá, že rozdělení odpovědnosti mezi společnosti, které jsou v různých okamžicích součástí téže hospodářské entity, musí být přiměřené délce účasti každé společnosti této entity na protiprávním jednání nebo době vlastnictví dceřiné společnosti, která se dopustila dotčeného protiprávního jednání. Vzhledem k tomu, že výchozí částka pro výpočet pokuty je pevně stanovena a nezávisí na době trvání protiprávního jednání, ale pouze odráží jeho závažnost, zvýšení základní částky pokuty o 10 % za rok účasti podniku na protiprávním jednání z důvodu doby trvání vede k uložení pokut, které nejsou striktně úměrné době trvání protiprávního jednání.

    101

    Pokud jde o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, jež vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku, Komise má za to, že Tribunál naopak v bodech 92 až 105 napadeného rozsudku konkrétně odpověděl na argument FLS Plast týkající se nepřiměřenosti pokuty, která jí byla uložena.

    102

    Společnost FLS Plast v replice namítá, že když tvrdila, že Tribunál měl dospět k závěru, že částka, jejíž zaplacení jí bylo uloženo ve sporném rozhodnutí, je nepřiměřená délce její přímé účasti na protiprávním jednání, jasně uplatnila závažné výtky založené na nesprávných právních posouzeních, kterých se Tribunál dopustil v napadeném rozsudku.

    103

    Co se týče druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, FLS Plast tvrdí, že skutečnost, že nemá v úmyslu se v kasačním opravném prostředku zabývat všemi mezerami napadeného rozsudku, nemá žádný vliv na závažnost čtvrtého důvodu, který uplatňuje na podporu tohoto kasačního opravného prostředku.

    104

    Komise v duplice opakuje argument, že FLS Plast, která nemohla odhalit žádnou mezeru v napadeném rozsudku, se snaží dosáhnout celkového opětovného přezkumu samotného sporného rozhodnutí.

    Závěry Soudního dvora

    – K přípustnosti

    105

    Pokud jde o přípustnost čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného FLS Plast, postačí konstatovat, že výtky formulované touto společností proti napadenému rozsudku, které v případě první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál potvrdil výpočet pokuty provedený Komisí, což vedlo k uložení nepřiměřené pokuty, a v případě druhé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku z toho, že Tribunál odůvodnil toto rozhodnutí pouze odkazem na pokyny, což představuje vadu odůvodnění, dostatečně jasně vyplývají z bodů 99 až 123 jejího kasačního opravného prostředku a umožňují Soudnímu dvoru provést přezkum. Obě části čtvrtého důvodu uplatněného FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku jsou tedy přípustné.

    – K věci samé

    106

    Pokud jde o první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, jež vychází z porušení zásady proporcionality při stanovování pokuty, je třeba odmítnout argument FLS Plast, že musí být považována za ručitele za pokutu skutečně uloženou její dceřiné společnosti, která se účastnila kartelové dohody, a že Komise nemůže vymáhat od mateřských společností vyšší částku, než je „původní“ pokuta uložená dceřiné společnosti.

    107

    Soudní dvůr již rozhodl, že pokud jde o zaplacení pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže, vztah solidarity, který existuje mezi dvěma společnostmi, které tvoří hospodářskou entitu, se nemůže omezit na formu záruky poskytované mateřskou společností k zajištění platby pokuty uložené dceřiné společnosti a že argumentace, podle které této mateřské společnosti nemohlo být uloženo zaplacení vyšší pokuty, než je pokuta uložená její dceřiné společnosti, je tak neopodstatněná (v tomto smyslu viz rozsudek Kendrion v. Komise, C‑50/12 P, EU:C:2013:771, body 56 a 58). Tato judikatura zohledňuje skutečnost, že zásada individualizace trestů a sankcí vyžaduje, aby podle čl. 23 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) byla výše pokuty, která musí být zaplacena solidárně, stanovena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a jeho délky trvání (rozsudek Areva a další v. Komise, C‑247/11 P a C‑253/11 P, EU:C:2014:257, bod 127 a citovaná judikatura).

    108

    Pokud jde dále o argument vycházející z údajně nepřiměřené povahy pokuty vzhledem k době trvání protiprávního jednání, je třeba konstatovat, že FLS Plast tuto povahu dosud neprokázala.

    109

    V tomto ohledu je totiž třeba upřesnit, že Tribunál je zajisté povinen dbát na to, aby byly při výpočtu výše pokuty uložené podniku za to, že se podílel na porušení pravidel unijního práva v oblasti hospodářské soutěže, náležitě zohledněny doba trvání tohoto protiprávního jednání a účasti na něm. Doba trvání protiprávního jednání však není jediným a nutně ani nejdůležitějším prvkem, který Komise nebo Tribunál musí vzít v úvahu pro účely výpočtu této pokuty.

    110

    V projednávané věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že pokuty uložené FLS Plast a ostatním společnostem účastnícím se dotčené kartelové dohody nebyly vypočítány pouze na základě jednotlivých délek trvání účasti těchto společností. Pokud tak jde o FLS Plast, výše pokuty, která jí byla uložena, nutně nemusela být přesně proporcionální a dokonce ani „rozumně“ proporcionální délce účasti této společnosti na dotčeném protiprávním jednání, ale musela náležitě odrážet závažnost protiprávního jednání, k němuž došlo.

    111

    Pokud jde o závažnost tohoto protiprávního jednání, je třeba připomenout, že toto protiprávní jednání spočívalo v účasti na všech dohodách a jednáních ve vzájemné shodě týkajících se šesti členských států a že se týkalo stanovení cen a zavedení společných modelů výpočtu cen, rozdělení trhů a přidělování prodejních kvót, rozdělení zákazníků, obchodů a zakázek, jednání ve vzájemné shodě při předkládání nabídek v rámci některých zadávacích řízení a výměny individualizovaných informací. Z tohoto důvodu Komise v bodě 765 odůvodnění sporného rozhodnutí správně kvalifikovala toto protiprávní jednání jako „velmi závažné“. Společnost FLS Plast tuto kvalifikaci v kasačním opravném prostředku nezpochybnila.

    112

    Za těchto podmínek nic nenasvědčuje tomu, že když Tribunál stanovil pokutu, za jejíž zaplacení byla FLS Plast solidárně odpovědná podle čl. 2 písm. f) sporného rozhodnutí, na 14,45 milionu eur, tedy na částku výrazně nižší, než je minimální částka 20 milionů eur, kterou Komise obvykle považuje za výchozí částku pro výpočet pokut za „velmi závažná“ protiprávní jednání a která je stanovena v bodě 1 A třetí odrážce pokynů, stanovil v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci uloženou pokutu v nepřiměřené výši.

    113

    První část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná.

    114

    Co se týče druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, jež vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž v něm byl odmítnut argument, že Komise při stanovení pokuty uložené FLS Plast porušila zásadu proporcionality vzhledem k délce účasti této společnosti na protiprávním jednání, je třeba konstatovat, že ani tato část nemůže obstát.

    115

    Tribunál se tímto argumentem zabýval v bodě 100 napadeného rozsudku, ve kterém konstatoval, že „výtka, že odpovědnost [FLS Plast] je zjevně nepřiměřená době, po kterou vlastnila akcie společnosti Trioplast Wittenheim, není opodstatněná. Žádné pravidlo ani žádná právní zásada nestanoví, že Komise má takovou proporcionalitu zajistit. Je pravda, že Komise musí podle pokynů zohlednit dobu trvání protiprávního jednání. V projednávané věci však bylo prokázáno [...], že v případě společnosti [FLS Plast] Komise zvýšila výchozí částku, kterou přidělila [FLS Plast], o 10 % za rok, během kterého se [tato společnost] účastnila protiprávního jednání“.

    116

    Toto odůvodnění je sice stručné, avšak umožňuje pochopit důvod, proč Tribunál odmítl argumentaci uplatněnou FLS Plast v tomto kontextu. Uvedené odůvodnění je třeba navíc vykládat ve spojení s úvahami Tribunálu uvedenými v bodech 92 až 105 napadeného rozsudku, které se rovněž týkají výpočtu pokuty podle délky účasti FLS Plast na protiprávním jednání, zejména s ohledem na délku účasti společností Trioplast Industrier a Saint-Gobain SA na tomto protiprávním jednání.

    117

    Tribunál v bodě 101 napadeného rozsudku v tomto ohledu zejména zdůraznil, že „nelze přijmout tvrzení, že Komise měla rozdělit výchozí částku dříve, než ji v závislosti na dalších skutečnostech upravila, z důvodu, že Trioplast Wittenheim patřila postupně skupině Saint‑Gobain, společnosti [FLS Plast] a společnosti Trioplast Industrier. Zaprvé společnost [FLS Plast] neuvádí žádnou normu nebo právní zásadu, která by ukládala povinnost v tomto směru. Zadruhé přístup, v jehož rámci byla mateřské společnosti vyměřena stejná výchozí částka jako dceřiné společnosti, která se přímo účastnila na kartelové dohodě, a to bez rozdělení této výchozí částky v případě, že se postupem času vystřídalo několik mateřských společností, nemůže být sám o sobě považován za nevhodný“.

    118

    Zejména s ohledem na úvahy uvedené v bodě 101 napadeného rozsudku je odůvodnění poskytnuté Tribunálem v bodě 100 daného rozsudku zjevně dostatečné k tomu, aby se FLS Plast mohla seznámit s důvodem, proč Tribunál odmítl její argumentaci v tomto kontextu, a Soudní dvůr mohl provést přezkum. Nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v tomto ohledu nelze v důsledku toho konstatovat.

    119

    Vzhledem k tomu, že obě části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, tento důvod kasačního opravného prostředku musí být prohlášen za neopodstatněný v plném rozsahu.

    K pátému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z nepřiměřené délky řízení před Tribunálem

    Argumentace účastnic řízení

    120

    V pátém důvodu kasačního opravného prostředku FLS Plast vytýká Tribunálu, že napadený rozsudek vydal v řízení, jehož délka byla nepřiměřená, neboť mezi podáním návrhu a vynesením rozsudku uplynulo šest let. FLS Plast je toho názoru, že Tribunál v důsledku toho porušil práva, kterých se může dovolávat na základě článku 47 Listiny a čl. 6 odst. 1 EÚLP.

    121

    FLS Plast v tomto ohledu poznamenává, že Tribunál byl nečinný po dobu čtyř let a čtyř měsíců, a to mezi ukončením písemné části řízení dne 20. února 2007 a dnem konání jednání dne 22. června 2011, aniž byla tato dlouhá nečinnost odůvodněna přijetím organizačních procesních opatření nebo vyšetřovacích opatření. Jedinou činností Tribunálu během tohoto období bylo zaslání dotazníku tvořeného čtyřmi otázkami účastnicím řízení před jednáním.

    122

    Podle FLS Plast nejsou sporné rozhodnutí a argumenty, které uplatnila, natolik složité, aby Tribunálu bránily připravit ústní část řízení ve lhůtě kratší než čtyři roky a čtyři měsíce.

    123

    FLS Plast zdůrazňuje, že Tribunál mohl vydat své první rozsudky zpochybňující sporné rozhodnutí dne 13. září 2010. V září 2010 tak již Tribunál mohl rozhodnout v rámci těchto ostatních rozsudků, jelikož provedl veškerá hospodářská posouzení a skutková šetření nezbytná k tomuto účelu. Uvedené rozsudky se navíc týkaly Trioplast Industrier (rozsudek Tribunálu Trioplast Industrier v. Komise, T‑40/06, EU:T:2010:388) a Trioplast Wittenheim (rozsudek Tribunálu Trioplast Wittenheim v. Komise, T‑26/06, EU:T:2010:387). Všechny relevantní skutkové okolnosti v projednávané věci jsou přitom podle jejího názoru totožné se skutkovými okolnostmi, které byly Tribunály předloženy v rámci rozsudku Trioplast Wittenheim v. Komise (EU:T:2010:387). Nic tudíž neodůvodňuje lhůtu jednoho roku a pěti měsíců, která uplynula od vynesení posledně uvedeného rozsudku Tribunálem do vynesení napadeného rozsudku.

    124

    Konečně chování FLS Plast před Tribunálem není důvodem délky řízení před Tribunálem.

    125

    Komise vznáší námitku nepřípustnosti. Tento orgán tvrdí, že má-li jeden z účastníků řízení za to, že řízení před Tribunálem bylo nepřiměřeně dlouhé, přísluší mu domáhat se náhrady škody, kterou z tohoto důvodu utrpěl, podáním žaloby na náhradu škody. Taková nepřiměřená délka mimoto nemůže vést sama o sobě ke snížení pokuty, o které usiluje FLS Plast, neboť by to znamenalo změnu sporného rozhodnutí.

    126

    Kromě toho s ohledem na okolnosti projednávané věci a zejména s ohledem na význam pro podnik, složitost a chování je délka řízení před Tribunálem přiměřená. Komise v této souvislosti zdůrazňuje, že téměř všechny skutečnosti uplatněné na podporu sporného rozhodnutí byly FLS Plast zpochybněny, a musely být tudíž ověřeny. Vzhledem k tomu, že některé z těchto věcí se týkaly mateřských společností a jejich dceřiných společností, některá organizační opatření byla přijata, aby bylo možné tyto věci zkoumat a o nich rozhodnout společně. Podle jejího názoru je třeba zohlednit rovněž skutečnost, že FLS Plast podala velmi složitou žalobu obsahující mnoho žalobních důvodů, které byly rozděleny na několik částí. Čtrnáct ostatních žalobců rovněž předložilo podrobné procesní dokumenty.

    127

    Komise podpůrně uvádí, že pokud by Soudní dvůr případně dospěl k závěru, že byla porušena povinnost rozhodnout v přiměřené lhůtě, a považoval za nutné snížit pokutu, takové snížení by mělo být velmi omezené nebo pouze symbolické.

    128

    FLS Plast v replice tvrdí, že Komise neuvádí právní základ na podporu námitky nepřípustnosti, kterou vznesla.

    129

    Komise v duplice zdůrazňuje, že důvody uplatněné v rámci kasačního opravného prostředku se mohou týkat pouze nesprávných právních posouzení Tribunálu. Pátý důvod uplatněný FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku z takového pochybení nevychází.

    Závěry Soudního dvora

    130

    Jak vyplývá z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a z jeho judikatury, Soudní dvůr má v rámci kasačního opravného prostředku pravomoc přezkoumávat, zda nedostatky řízení, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího opravný prostředek, byly způsobeny Tribunálem (viz zejména rozsudek Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, bod 176).

    131

    Pokud jde o porušení článku 47 Listiny, kterého se dovolává FLS Plast, je třeba připomenout, že druhý pododstavec tohoto ustanovení uvádí, že „[k]aždý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem“. Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, tento článek se vztahuje k zásadě účinné soudní ochrany (viz zejména rozsudek Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, EU:C:2009:456, bod 179 a citovaná judikatura).

    132

    Takové právo, jehož existence byla před vstupem Listiny v platnost potvrzena jakožto obecná zásada unijního práva, se proto uplatní v rámci soudní žaloby proti rozhodnutí Komise (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, EU:C:2009:456, bod 178 a citovaná judikatura).

    133

    Rovněž je třeba připomenout, že podle Evropského soudu pro lidská práva musí překročení přiměřené lhůty rozhodování, jakožto procesní vada, která představuje porušení základního práva, vést k tomu, že dotyčný účastník řízení bude mít přístup k účinnému opravnému prostředku, který mu nabízí přiměřenou nápravu (v tomto smyslu viz ESLP, Kudła, č. 30210/96, § 156 a 157, EÚLP 2000-XI).

    134

    Je však třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora platí, že vzhledem k nutnosti zajistit dodržování unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže nemůže Soudní dvůr navrhovatelce povolit, aby pouze z důvodu nerespektování přiměřené lhůty rozhodování zpochybnila výši pokuty, která jí byla uložena, i když všechny její důvody směřující proti konstatováním učiněným Tribunálem ohledně výše této pokuty a jednání, které sankcionuje, byly zamítnuty (viz zejména rozsudek Groupe Gascogne v. Komise, C‑58/12 P, EU:C:2013:770, bod 78 a citovaná judikatura).

    135

    Soudní dvůr totiž také rozhodl, že sankcí za porušení povinnosti unijního soudu rozhodnout věci, které mu byly předloženy, v přiměřené lhůtě, kterážto povinnost vyplývá z čl. 47 druhého pododstavce Listiny, je žaloba na náhradu škody podaná k Tribunálu, přičemž taková žaloba představuje účinný prostředek nápravy. Z toho plyne, že návrh na náhradu škody způsobené tím, že Tribunál nedodržel přiměřenou lhůtu rozhodování, nemůže být předložen přímo Soudnímu dvoru v rámci kasačního opravného prostředku, ale musí být předložena u samotného Tribunálu (viz zejména rozsudek Groupe Gascogne v. Komise, EU:C:2013:770, body 83 a 84).

    136

    Tribunálu, který zasedá v jiném složení, než v kterém rozhodoval o sporu, který vedl k řízení, jehož délka je kritizovaná, proto přísluší posoudit skutečnou existenci uplatněné škody i příčinnou souvislost této škody s nepřiměřenou délkou sporného soudního řízení tak, že přezkoumá důkazy předložené za tímto účelem (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Groupe Gascogne v. Komise, EU:C:2013:770, body 88 a 90).

    137

    Je však nutno konstatovat, že délka řízení před Tribunálem, v němž byl vydán napadený rozsudek, kterážto činila více než šest let, nemůže být odůvodněna žádnou okolností vlastní projednávané věci.

    138

    Zejména se ukazuje, že období mezi ukončením písemné části řízení, ke kterému došlo podáním dupliky Komise v únoru 2007, a zahájením ústní části řízení v červnu 2011 trvalo přibližně čtyři roky a čtyři měsíce. Délku tohoto období nelze vysvětlit pouhými okolnostmi věci, ať jde o složitost sporu, chování účastnic řízení nebo dále výskyt námitek či překážek v řízení.

    139

    Pokud jde o složitost sporu, z přezkumu žaloby podané FLS Plast, která je shrnuta v bodech 9 a 10 tohoto rozsudku, vyplývá, že i když uplatněné žalobní důvody vyžadovaly zevrubný přezkum, nevykazovaly zvláště vysoký stupeň obtížnosti. I když je pravda, že patnáct osob, kterým bylo určeno sporné rozhodnutí, proti němu podalo žalobu na neplatnost k Tribunálu, tato okolnost nemohla uvedenému soudu zabránit v provedení syntézy spisu a v přípravě ústní části řízení v kratším časovém úseku, než jsou čtyři roky a čtyři měsíce.

    140

    Pokud jde o chování účastníků řízení, nic ve spise předloženém Soudnímu dvoru nenasvědčuje tomu, že FLS Plast svým chováním přispěla ke zpomalení projednávání věci.

    141

    Z tohoto spisu konečně nevyplývá, že řízení bylo přerušeno nebo zpožděno výskytem námitek či překážek v řízení, které by mohly odůvodnit jeho délku.

    142

    S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba konstatovat, že řízení před Tribunálem bylo v rozporu s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny v rozsahu, v němž nesplňovalo požadavky vážící se k dodržení přiměřené lhůty rozhodování, což představuje dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznání práv jednotlivcům (v tomto smyslu viz rozsudek Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, EU:C:2000:361, bod 42).

    143

    Z úvah uvedených v bodech 134 až 136 tohoto rozsudku však vyplývá, že pátý důvod předložený FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

    144

    Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů uplatněných FLS Plast na podporu jejího kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, musí být kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.

    K nákladům řízení

    145

    Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

    146

    Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a FLS Plast neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí rovněž náklady řízení vynaložené Komisí.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

     

    1)

    Kasační opravný prostředek se zamítá.

     

    2)

    FLS Plast A/S se ukládá náhrada nákladů řízení.

     

    Podpisy.


    ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

    Top