Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011TN0342

    Věc T-342/11: Žaloba podaná dne 30. června 2011 — CEEES a Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio v. Komise

    Úř. věst. C 252, 27.8.2011, p. 40–41 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    27.8.2011   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 252/40


    Žaloba podaná dne 30. června 2011 — CEEES a Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio v. Komise

    (Věc T-342/11)

    2011/C 252/90

    Jednací jazyk: španělština

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio (CEEES) (Španělsko) a Asociación de Gestores de Estaciones de Servicio (Madrid, Španělsko) (zástupci: A. Hernández Pardo, advokát, a B. Marín Corral, advokátka)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

    zrušil napadený akt; a

    následně konstatoval, že Komise je povinna uložit společnosti REPSOL pokutu nebo penále za porušení článku 9 nařízení (ES) č. 1/2003.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Tato žaloba je podána proti rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2011 přijatému ve věci COMP/39.461/CEEES AOP-REPSOL, kterým se Komise vyslovila k přípustnosti stížnosti podané žalobkyněmi dne 30. května 2007. Tato stížnost se zakládala na třech následujících hlavních argumentech:

    a)

    existenci horizontálních dohod uzavřených mezi Asociación de operadores Petrolíferos (AOP) a jejími členy, kterými mezi sebou omezili soutěž;

    b)

    porušení článků 101 SFEU a 102 SFEU z důvodu zachování maloobchodních cen;

    c)

    nesplnění rozhodnutí Komise ze dne 12. dubna 2006 (2006/446/ES) ohledně řízení podle článku 81 Smlouvy o ES přijatého v souladu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 (věc COMP/B-1/38.348 — Repsol CPP) ze strany společnosti REPSOL, jakož i důsledky tohoto nesplnění v podobě sankcí.

    Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že nejsou dány dostatečné důvody k tomu, aby bylo vůči společnosti REPSOL přijato jedno z opatření stanovených v nařízení č. 1/2003 pro případy, kdy strany nedodrží své závazky.

    Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

    1)

    První žalobní důvod vychází z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 v souvislosti s porušením zásady přímého účinku práva Společenství.

    Žalobkyně zejména tvrdí, že Komise vzhledem ke konstatováním vnitrostátního úřadu pro hospodářskou soutěž neměla pominout nedodržení závazku ze strany společnosti REPSOL, v rámci kterého se uvedená společnost zavázala ukončit praktiku spočívající ve stanovování cen. Skutečnosti prokázané vnitrostátním úřadem pro hospodářskou soutěž, pokud jde o porušení článku 101 SFEU, měly Komisi postačit k závěru, že společnost REPSOL své závazky nedodržela.

    Skutečnost, že Komise v případě nesplnění rozhodnutí týkajícího se závazků nezasáhne z důvodu, že podle jejího názoru disponuje v tomto ohledu diskreční pravomocí, ohrožuje samou podstatu mechanismů stojících za přijímáním závazků jako alternativního řešení k zahájení řízení o sankcích a posuzovací pravomoc Komise tím mění ve svévoli, která může vést k hrubému porušení práva na obhajobu.

    2)

    Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 23 odst. 2 písm. c) a čl. 24 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1/2003.

    Podle žalobkyň měla Komise při takovém porušení článku 9 nařízení č. 1/2003, jako je porušení v projednávané věci, uložit pokuty nebo penále stanovené výše zmíněnými ustanoveními.


    Top