Žaloba podaná dne 14. září 2010 — Westfälische Drahtindustrie a další v. Komise

(Věc T-393/10)

()

2010/C 301/78

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Westfälische Drahtindustrie GmbH (Hamm, Německo), Westfälische Drahtindustrie Verwaltungsgesellschaft mbH & Co. KG (Hamm), a Pampus Industriebeteiligungen GmbH & Co. KG (Iserlohn, Německo) (zástupce: C. Stadler, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyň

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadají rozhodnutí Komise K(2010) 4387 v konečném znění ze dne 30. června 2010 ve věci COMP/38.344 — ocel na předpjaté výztuže. Napadeným rozhodnutím byly žalobkyním a dalším podnikům uloženy pokuty z důvodu porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Podle Komise se žalobkyně účastnily trvající dohody, popřípadě se podílely na jednání ve shodě v odvětví oceli na předpjaté výztuže v rámci vnitřního trhu a EHP.

Na podporu své žaloby uplatňují žalobkyně osm žalobních důvodů.

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že byl porušen čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1/2003 (1), jelikož domněnka, že se žalobkyně podílely na jediném a trvajícím protiprávním jednání, je nesprávná.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně podpůrně tvrdí, že byl porušen čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jelikož došlo k porušení základních zásad stanovování pokut s ohledem na dobu trvání protiprávního jednání, kterou žalovaná určila připočtením doby krize kartelu.

V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně uvádějí, že žalovaná porušila čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jelikož tím, že v neprospěch žalobkyň využila údajů obsažených v žádosti o snížení pokuty, porušila zásady ochrany legitimního očekávání a vázanosti správních orgánů vlastními akty.

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jelikož se žalovaná při posuzování závažnosti protiprávního jednání dopustila několika případů nesprávného posouzení.

V rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně poukazují na porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a povinnosti odůvodnění podle čl. 296 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 41 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. V této souvislosti uvádějí, že se žalovaná při stanovení pokuty svévolně odchýlila od metody výpočtu uvedené v napadeném rozhodnutí.

V rámci šestého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že žalobkyně porušila článek 23 nařízení č. 1/2003 tím, že při stanovení pokuty překročila rámec svého uvážení a porušila zásadu proporcionality.

V rámci sedmého žalobního důvodu žalobkyně poukazují na porušení čl. 296 odst. 2 SFEU a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie, jelikož žalovaná napadené rozhodnutí v podstatných aspektech neodůvodnila.

Konečně, v rámci osmého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila jejich právo na spravedlivý proces podle článku 27 nařízení č. 1/2003 a čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie, jelikož žalobkyním v podstatných aspektech neposkytla slyšení.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).