—

uznat důvody směřující ke zrušení uvedené v žalobě za přípustné a vyhovět jim,

—

zrušit čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Komise ze dne 28. října 2009 (státní podpora C 45/2007, ex NN 51/2007, ex CP 9/2007) o daňových odpisech goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích v rozsahu, v němž stanoví, že čl. 12 odst. 2 Texto Refundido de la Ley del Impuesto sobre Sociedades (TRLIS) (zákon o dani z příjmu právnických osob) obsahuje prvky státní podpory,

—

podpůrně, zrušit článek 4 v rozsahu, v němž se příkaz k navrácení podpor vztahuje na operace uskutečněné před zveřejněním konečného rozhodnutí, které je předmětem této žaloby, v Úředním věstníku Evropské unie,

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

Porušení čl. 107 odst. 1 SFEU v tom, že napadené rozhodnutí považuje dotčené opatření za státní podporu. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala, že dotčené daňové opatření zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“,jak vyžaduje čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise pouze předpokládá, že toto daňové opatření je selektivní vzhledem k tomu, že se vztahuje pouze na nabytí podílů v zahraničních společnostech, a nikoli ve společnostech tuzemských. Žalobkyně se domnívá, že uvedená argumentace je nesprávná a točí se v kruhu: skutečnost, že uplatnění dotčeného opatření — jako kteréhokoli jiného daňového předpisu — je založeno na splnění určitých objektivních požadavků, z tohoto opatření nečiní právně ani fakticky selektivní opatření. Automatická povaha argumentace Komise znamená, že každé daňové opatření je prima facie považováno za selektivní.

Pro úplnost, jak právní analýza opatření, tak statistické údaje Španělského království ukazují, že čl. 12 odst. 5 TRLIS je obecné opatření otevřené, právně i fakticky, všem podnikům podléhajícím španělské dani z příjmu právnických osob bez ohledu na jejich velikost, povahu, odvětví nebo původ.

Krom toho na první pohled rozdílné zacházení čl. 12 odst. 5 TRLIS rozhodně nepředstavuje selektivní výhodu, ale slouží k tomu, aby bylo z daňového hlediska stejně zacházeno se všemi operacemi nabytí akcií, ať už tuzemských nebo zahraničních, vzhledem k tomu, že pokud z důvodu nemožnosti uskutečnění přeshraničního spojení lze provést daňové odpisy goodwillu pouze na vnitrostátní úrovni, neboť existují daňová ustanovení, která je povolují, čl. 12 odst. 5 TRLIS ve skutečnosti pouze rozšiřuje tuto možnost na koupi aktiv v zahraničních společnostech.

Podpůrně, rozhodnutí Komise je nepřiměřené, vzhledem k tomu, že jeho použití na případy převzetí kontroly zahraničních podniků by mělo být alespoň srovnatelné s případy vnitrostátních spojení,a tedy odůvodněnými strukturou a logikou španělského systému.

2)

Porušení čl. 107 odst. 1 SFEU vyplývající z nesprávného právního posouzení při určení příjemce podpory.

Podpůrně, a třebaže má za to, že čl. 12 odst. 5 TRLIS obsahuje prvky státní podpory, měla Komise provést úplnou ekonomickou analýzu za účelem určení toho, kdo je příjemcem podpory. Žalobkyně se domnívá, že příjemci podpor (ve formě přehnané ceny za podíly) jsou v každém případě prodejci podílů, a nikoli, jak tvrdí Komise, španělské podniky, které uvedeného opatření využily.

3)

Konečně, žalobkyně poukazuje na porušení zásady legitimního očekávání, pokud jde o časovou působnost příkazu k navrácení podpor.