1)

Je pod pojmem „rozhodnutí o právu péče o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte“ ve smyslu čl. 10 písm b) bodu iv) nařízení (ES) č. 2201/2003 (dále jen „nařízení Brusel IIa“) (1) třeba chápat i předběžnou úpravu, kterou se přenáší „rodičovská rozhodovací pravomoc“, a to zejména právo určit místo pobytu dítěte, až do vydání konečného rozhodnutí o právu péče o dítě na rodiče, který dítě unesl?

2)

Spadá rozhodnutí, jímž se nařizuje navrácení (dítěte), do oblasti působnosti čl. 11 odst. 8 nařízení Brusel IIa pouze tehdy, pokud soud nařídí navrácení na základě jím vydaného rozhodnutí o právu péče o dítě?

3)

V případě kladné odpovědi na otázku č. 1 nebo otázku č. 2:

4)

V případě záporné odpovědi na otázku č. 1, otázku č. 2 nebo otázku č. 3.1:

Brání rozhodnutí vydané soudem druhého státu, které je podle jeho práva nutno pokládat za vykonatelné a kterým bylo předběžně přeneseno právo péče o dítě rodiči, který dítě unesl, podle čl. 47 odst. 2 nařízení Brusel IIa výkonu rozhodnutí, jímž se nařizuje navrácení dítěte, dříve vydaného prvním státem podle čl. 11 odst. 8 nařízení Brusel IIa i tehdy, pokud nebránilo výkonu rozhodnutí, jímž se nařizuje navrácení dítěte, vydaného druhým státem podle Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“)?

5)

V případě záporné odpovědi i na otázku č. 4: