1.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/24

1)

Je třeba pojem „zrušení“ definovaný v čl. 2 písm. i) nařízení [č. 261/2004/ES (1)] vykládat ve výlučném smyslu chybějícího odletu v souladu s dřívějším plánem nebo také ve smyslu jakékoli okolnosti, která způsobuje, že tento let s rezervací odletěl, ale nedorazil do cíle, včetně nuceného návratu z technických příčin na původní letiště?

2)

Je třeba pojem „další náhrady“ podle článku 12 uvedeného nařízení vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu v případě zrušení přiznat náhradu škody a újmy, včetně nemajetkové újmy, za neplnění smlouvy o letecké přepravě v souladu s kritérii stanovenými vnitrostátní právní úpravou a judikaturou ohledně neplnění smluv, nebo tyto náhrady naopak mají odpovídat toliko řádně prokázaným nákladům vynaloženým cestujícími a nedostatečně nahrazenými leteckým dopravcem v souladu s tím, co požadují články 8 a 9 nařízení č. 261/2004/ES, aniž by na tato ustanovení bylo výslovně odkazováno, nebo jsou konečně tyto dva pojmy dalších náhrad slučitelné mezi sebou?