Žaloba podaná dne 19. února 2009 – Itálie v. Komise

(Věc T-84/09)

2009/C 90/55

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: L. Ventrella, avvocato dello Stato)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Italská vláda napadla u Soudu prvního stupně Evropských společenství rozhodnutí Komise K(2008) 7820, ze dne 8. prosince 2008, které vylučuje „z financování Společenství některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF)“.

Komise obzvláště vyloučila z financování ze záruční sekce EZOZF různé kategorie výdajů vynaložených Itálií během hospodářských roků 2003 až 2007.

Žaloba se týká obzvláště třech bodů rozhodnutí:

Pokud jde o první bod, v žalobě se uvádí, že postoj Komise je stižen porušením podstatných formálních náležitostí (článek 253 ES) spočívajícím v nedodržení kontradiktornosti, nedostatku šetření a nedostatku odůvodnění, jakož i porušení zásady proporcionality a zkreslení skutečností.

V této věci, jelikož absolutní nedostatek a absolutní neúčinnost kontrol nebyly zpochybněny, Komise považovala za správné uplatnit paušální opravu ve výši 10 %, která je zcela nepřiměřená a nespravedlivá a zjevně způsobuje protiprávnost – z tohoto hlediska – napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o druhý bod, Komise uplatnila paušální finanční opravy (10 % a 5 %) dosahující celkové hodnoty 105 536 076,42 eur pro hospodářské roky 2001-2002 a 2002-2003.

V této souvislosti se v žalobě uvádí, že rozhodnutí je stiženo porušením podstatných formálních náležitostí (článek 253 ES) spočívajícím v nedostatku odůvodnění, porušení zásady proporcionality a článků 26 a 28 nařízení č. 2366/98 (původní znění a doplněné znění nařízení č. 1780/03). Italská vláda obzvláště tvrdí, že Komise bez přiměřeného odůvodnění nepřihlédla, i když měla tuto povinnost, k vysvětlujícím skutečnostem předloženým řádně italskými orgány, zejména pokud jde o obecnou organizaci systému sankcí v Itálii a úplné ukončení sytému GIS oleicolo. V každém případě paušální hodnota sankce uplatněné Komisí má neopodstatněnou a zjevně nepřiměřenou výši, jelikož podle italské vlády, i kdyby se prokázalo, že došlo k jasnému nevykonání pravidel Společenství, riziko by nepřekračovalo 22 504 075,39 eur.

Pokud jde o třetí bod, Komise se domnívala, na základě neshodného, nedostatečného a nezjevného odůvodnění, že nemůže přijmout odůvodňující skutečnosti uvedené Itálií během jednání a před Smírčím orgánem, protože „rezerva 4 % poskytnutá čl. 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 296/96 [článek 9 nařízení Komise (ES) č. 883/2006] musela postačovat pro opravná řízení, sporné případy a dodatečné kontroly“. Italská vláda v této souvislosti zdůrazňuje, že limit 4 % není možné chápat jako absolutní hranici: ve skutečnosti, vzhledem na její účel ochrany rozpočtu Společenství před podvody může být překročena vždy, když – jako v předmětné věci – existují rozumné důvody ke zpochybnění rizika podvodu ve výši překračující 4 %. Toto se zdá být jediným výkladem tohoto pravidla, který je soudržný s jeho podstatou.