1.

Článek 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který Evropské unii svěřuje pravomoc provádět činnosti v oblasti sportu, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, článek 165 SFEU, podle něhož má Unie přispívat k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci, jakož i článek 195 SFEU, který stanoví, že Unie doplňuje činnost členských států v odvětví cestovního ruchu, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků Unie v tomto odvětví a podporou vytváření příznivého prostředí pro jejich rozvoj.

2.

Pracovní plán Evropské unie v oblasti sportu na období 2024–2027 (1), který ve svých hlavních cílech stanoví strategický rámec pro spolupráci na úrovni Unie v oblasti sportu s cílem „prostřednictvím meziodvětvové spolupráce podporovat povědomí o sportovním cestovním ruchu, který může hrát klíčovou úlohu v udržitelném rozvoji tohoto odvětví a při budování jeho odolnosti“.

3.

Politický kontext, který je uveden v příloze těchto závěrů.

4.

Pro účely těchto závěrů se sportovním cestovním ruchem rozumí činnosti v oblasti cestovního ruchu, při nichž je cestování motivováno účastí na sportu nebo pohybové aktivitě nebo účastí na sportovních akcích, soutěžích či atraktivních událostech souvisejících se sportem nebo jejich sledováním.

5.

Sportovní cestovní ruch v sobě propojuje význam cestovního ruchu z ekonomického hlediska se sociální a kulturní hodnotou sportu a jeho hodnotou spočívající v upevňování zdraví a může sloužit jako strategický nástroj pro udržitelný a dlouhodobý místní a regionální rozvoj. Je-li plánován odpovědným a přiměřeným způsobem, může podporovat územní soudržnost, kvalitní pracovní místa, ochranu kulturního dědictví a odolné destinace a zároveň zajišťovat dlouhodobé ekonomické, sociální a environmentální přínosy pro místní komunity, mimo jiné prostřednictvím sportovních akcí, které mohou zvýšit účast na sportu, posílit komunitní identitu a zvýšit viditelnost regionů, v nichž se tyto akce konají.

6.

V této souvislosti je udržitelnost chápána jako hlavní zásada, která zajišťuje, aby při koncipování veřejných politik a postupů a při ekonomických činnostech byly v dlouhodobém horizontu zohledňovány environmentální, sociální a ekonomické aspekty.

7.

Předpokladem udržitelného sportovního cestovního ruchu je, aby činnosti realizované v jeho rámci byly slučitelné s cíli v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu a zároveň přinášely návštěvníkům a místním komunitám dlouhodobou hodnotu. Činnosti v oblasti sportovního cestovního ruchu by měly být rozvíjeny v souladu s cíli OSN v oblasti udržitelného rozvoje, přičemž by měly zajišťovat rovnováhu mezi sociálními a environmentálními povinnostmi, jakož i ekonomickou životaschopnost.

8.

Poskytováním příležitostí k účasti a výměnám znalostí může sportovní cestovní ruch prosazovat základní hodnoty Unie, posilovat sociální soudržnost a podporovat nediskriminaci.

9.

Na místní a regionální úrovni může sportovní cestovní ruch posilovat ekonomické ekosystémy tím, že podporuje zaměstnanost, motivuje k podnikání a investicím, útraty návštěvníků generují ekonomickou hodnotu a prostřednictvím činností souvisejících se sportem přispívá k prodloužení turistické sezóny, přičemž je současně třeba brát v potaz ochranu životního prostředí, cíle v oblasti klimatu a rozdílnou povahu sportovního cestovního ruchu v různých členských státech.

10.

V dlouhodobějším horizontu může přispět k robustnějšímu budování marketingové identity příslušných destinací a k jejich mezinárodnímu zviditelnění a současně může prostřednictvím aktivit a hodnot souvisejících se sportem zajistit regionům a komunitám odpovídající postavení, a to za předpokladu, že turistické toky budou řízeny udržitelným způsobem, a současně může posílit atraktivitu Evropy jako destinace v rámci sportovního cestovního ruchu.

11.

Aktivní zapojení místních komunit a relevantních zainteresovaných stran, včetně místních sportovních organizací a místních sportovních klubů, do plánování a realizace iniciativ v oblasti sportovního cestovního ruchu, a to i prostřednictvím udržitelně koncipované infrastruktury, může pomoci maximalizovat pozitivní dopady, zachovat místní kulturu a dědictví a posílit odpovědnost, identitu a odolnost komunit na místní úrovni.

12.

Pokud je sportovní cestovní ruch strategicky plánován a je přiměřený místním kapacitám, může představovat alternativu k některým modelům masové turistiky, které jsou spojeny s nevyváženým cestovním ruchem a souvisejícími environmentálními a sociálními tlaky. Může pomoci řešit územní rozdíly tím, že bude diverzifikovat produkty cestovního ruchu, propagovat méně známé destinace a podněcovat odpovědnější a vyváženější formy cestovního ruchu, včetně těch, které souvisejí se sportovními akcemi malého a středního rozsahu, což může v průběhu času podpořit atraktivitu příslušných destinací.

13.

Pokud není sportovní cestovní ruch náležitě řízen, mohou neudržitelné postupy uplatňované v jeho rámci vytvářet environmentální tlaky, a tím přispívat ke změně klimatu a být touto změnou ovlivněny. Dopady změny klimatu mohou být zároveň ovlivněny i postupy v oblasti sportovního cestovního ruchu, které jsou udržitelné. Sportovní cestovní ruch by se proto měl při svém rozvoji i nadále přizpůsobovat environmentálním rizikům a měl by být plně v souladu s cíli Unie v oblasti klimatické neutrality. Dále by měl být podporován prostřednictvím integrovaného, přiměřeného a na budoucnost orientovaného plánování, které by v případě, že to bude proveditelné, zahrnovalo i systematické posuzování dopadů a monitorování na základě srovnatelných a harmonizovaných ukazatelů, s cílem zvýšit odolnost destinací v rámci sportovního cestovního ruchu.

14.

Významnou část environmentální stopy cestovního ruchu představují emise související s dopravou. Pro rozvoj udržitelného sportovního cestovního ruchu je zapotřebí plánování mobility zohledňující klima, včetně prosazování nízkouhlíkových a aktivních druhů dopravy, a odpovídající infrastruktura a pobídky na podporu využívání veřejné dopravy.

15.

Při rozvoji sportovního cestovního ruchu by se měla brát náležitě v potaz potřeba udržitelně využívat přírodní zdroje a zachovat suchozemské, pobřežní a mořské prostředí, zejména v citlivých ekosystémech. Ve vhodných případech a v souladu s celostátními, regionálními a místními ujednáními mohou příjmy ze sportovního cestovního ruchu přispívat rovněž k ochraně životního prostředí, udržitelné infrastruktuře a dlouhodobému řízení destinací.

16.

K uplatňování udržitelnějších postupů v oblasti sportovního cestovního ruchu může přispět zvyšování informovanosti účastníků sportovního cestovního ruchu a místních obyvatel, jakož i organizátorů a poskytovatelů služeb prostřednictvím iniciativ zaměřených na environmentální vzdělávání a budování kapacit.

17.

Důležitou úlohu při rozvoji udržitelného sportovního cestovního ruchu může hrát spolupráce mezi orgány veřejné správy, místními podniky, sportovními organizacemi, ekologickými organizacemi a dalšími relevantními zainteresovanými stranami na místní, regionální, celostátní a mezinárodní úrovni, a to i prostřednictvím lepší koordinace, výměny znalostí a sdílení osvědčených postupů.

18.

Tím, že sportovní cestovní ruch podporuje sociální interakce a začleňování, důvěru, vytváření sítí a dialog mezi účastníky z různých prostředí, může posílit prosazování vzájemného porozumění, genderové rovnosti, účasti osob se zdravotním postižením, mezikulturního dialogu a mezilidských kontaktů, a to i jako nástroj sportovní diplomacie.

19.

Sportovní cestovní ruch, je-li rozvíjen a realizován udržitelným a inkluzivním způsobem, může přispět k dosažení několika cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména cílů udržitelného rozvoje č. 1, 3, 5, 8, 10, 11, 12, 13, 15, 16 a 17.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

27.

28.

29.

30.

31.

32.

33.

34.

35.

36.

37.

38.