EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 24.10.2023

COM(2023) 650 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o stavu energetické unie 2023

(podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu)

{SWD(2023) 646 final}

Úvod a hlavní body

V loňském roce, právě když se svět začal vzpamatovávat z hospodářské krize vyvolané celosvětovou pandemií, čelila Evropská unie (EU) jedné z největších výzev od svého založení, kdy na našem kontinentu propukla válka a nastala nejhorší světová energetická krize za poslední desetiletí. Ukrajina se stala terčem neoprávněného a nevyprovokovaného vojenského útoku a Rusko použilo dodávky energií jako zbraň s cílem narušit dodávky fosilních paliv do Evropy, a tím poškodit naše hospodářství.

Bylo třeba přijmout opatření k úsporám energie, diverzifikovat naše dodávky energie a urychlit přechod na čistou energii, a tím co nejdříve snížit závislost na dovozu fosilních paliv z Ruska. EU a jejích dvacet sedm členských států podniklo rázné, rozhodné a jednotné kroky. Komise navrhla plán REPowerEU, který byl v průběhu roku doprovázen několika mimořádnými legislativními opatřeními, jež byla rychle přijata. Společně jako EU jsme dokázali zabránit přerušení dodávek energie, podařilo se nám zmírnit tlak na energetické trhy a zvýšili jsme dodávky čisté energie z obnovitelných zdrojů. V květnu 2023 vyrobila EU poprvé v historii více elektřiny z větrné a solární energie než z fosilních paliv.

Stručně řečeno, EU se podařilo vyhnout nejhorší energetické krizi. Zároveň jsme krizi využili k tomu, abychom posílili náš cíl urychlit přechod na čistou energii, který je zaměřen na to, aby se Evropa do roku 2050 stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Zelená dohoda pro Evropu, která je odpovědí EU na výzvu plynoucí z minulosti 1 2 , je nyní nejen klimatickým imperativem a evropskou strategií růstu, ale také nutností z hlediska energetické bezpečnosti a autonomie EU. Zelená nová dohoda pro Evropu se stala ústředním prvkem naší celkové hospodářské strategie a klíčovým faktorem růstu a konkurenceschopnosti.

Nejhorší dopady krize jsou sice již za námi, ale není žádný důvod pro přehnanou spokojenost. Energetické trhy zůstávají i nadále zranitelné, dotace na fosilní paliva se během krize zvýšily, inflace je stále vysoká, naši kritickou infrastrukturu je třeba chránit, a to i před sabotážemi, a z dopadu krize je patrné riziko závislosti na nespolehlivých zdrojích. Z dlouhodobého hlediska musí EU i nadále zajišťovat cenově dostupnou, spolehlivou a přístupnou energii pro domácnosti a posilovat průmyslovou a hospodářskou konkurenceschopnost svého průmyslu a hospodářství, aby zůstala hlavním globálním hráčem. Energetická krize a narušení dodavatelského řetězce v posledních dvou letech ukazují, jak důležité je zvýšit výrobní kapacitu průmyslu pro nulové čisté emise v EU a posílit jeho konkurenceschopnost. V rámci aktu o průmyslu pro nulové čisté emise 3 Komise navrhla důležité reformy pro zvýšení výrobní kapacity v EU, které by měly být doplněny opatřeními na lepší ochranu našeho průmyslu před narušením trhu ze strany zemí mimo EU. Silný evropský průmysl čistých technologií má pro budoucnost EU klíčový význam.

Výroční zpráva o stavu energetické unie je spolu s doprovodnými zprávami důležitým nástrojem pro hodnocení pokroku EU při plnění cílů energetické unie 4 a přechodu na čistou energii v souladu s cíli v oblasti energetiky a klimatu. Letošní zpráva se ohlíží za tím, jak EU reagovala na bezprecedentní krize a výzvy během mandátu současné Komise, a zamýšlí se nad výzvami, které přetrvávají.

Zpráva se skládá ze tří částí. První část popisuje způsob, jakým způsobem vysoké ambice v oblasti klimatu a životního prostředí v rámci evropské zelené dohody poskytly základ pro strategii reakce na krizi EU a strategie pro růst a konkurenceschopnost. Druhá část analyzuje současný stav provádění energetické unie ve všech jejích pěti rozměrech na základě posouzení zpráv o pokroku členských států při plnění jejich vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu provedeného Komisí. Poslední část poukazuje na budoucí výzvy pro energetický systém a energetickou politiku EU.

Spolu s touto zprávou se zveřejňuje soubor níže uvedených doprovodných zpráv. Ty poskytují podrobnější hodnocení pokroku při provádění iniciativ energetické unie v pěti dimenzích a přechodu na čistou energii.

-Hodnocení pokroku při plnění cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu 5 6

-Zpráva o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti z roku 2023 7

-Zpráva o udržitelnosti bioenergie podle nařízení (EU) 2018/1999 8

-Zpráva o renovaci vnitrostátního fondu vnitrostátního fondu obytných a nebytových budov a budov s téměř nulovou spotřebou energie podle nařízení (EU) 2018/1999 9

-Zpráva o provádění směrnice o elektrické energii EU/2019/944 10

-Zpráva o energetických dotacích v Evropě 2023 11

-Zpráva o pokroku při provádění opatření v oblasti klimatu 12

-Zpráva o fungování trhu s uhlíkem 2022 13

-Zpráva o jakosti benzinu a motorové nafty používaných v silniční dopravě 14

-Zpráva o provádění směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého 15

1. ZELENÁ DOHODA PRO EVROPU JAKO STRATEGIE RŮSTU A REAKCE NA KRIZI: NA CESTĚ KE KLIMATICKÉ NEUTRALITĚ

1.1    Zelená dohoda pro Evropu a energetická unie: rekapitulace a pohled do období po krizích

Energetika hraje klíčovou roli už od počátků evropské integrace. V roce 1952 vytvořilo Evropské společenství uhlí a oceli, předchůdce EU, jednotný trh s uhlím a ocelí, na kterém se v té době shromažďoval hlavní zdroj energie. O několik let později byl spolu s Římskou smlouvou (1957) založen Euratom, jehož cílem bylo vytvořit společný trh pro rozvoj mírového využití atomové energie. V 90. letech 20. století obnovitelné zdroje energie vstoupila do evropské agendy spolu s prvními orientačními cíli. Lisabonská smlouva (2007) zakotvila ve smlouvách EU energetickou politiku jako pravomoc sdílenou mezi členskými státy a EU. Od té doby její význam neustále roste, což se projevuje i v současné agendě Komise.

Obrázek 1: Časová osa od zahájení činnosti současné Komise 19

Krátce po svém nástupu do funkce vyhlásila prezidentka von der Leyenová Zelenou dohodu pro Evropu 20  jako zastřešující politickou prioritu. Komise se zavázala řešit problémy v oblasti energetiky, klimatu a životního prostředí a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, a to v souladu s Pařížskou dohodou. Evropský právní rámec pro klima 21 stanovil, že hospodářství EU by mělo do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů (GHG) nejméně o 55 % ve srovnání s rokem 1990, a požaduje, aby se EU do roku 2050 stala klimaticky neutrální. To vyžaduje transformaci EU ve společnost, která chrání svůj přírodní kapitál a má moderní, konkurenceschopné hospodářství, které účinně využívá zdroje a je založeno na čisté energii. Pro dosažení tohoto cíle hraje zásadní roli transformace energetického systému, neboť výroba a využívání energie se podílí na emisích skleníkových plynů v EU více než 75 %. Energetická unie podporuje přechod na čistou energii, neboť v rámci soudržného a integrovaného přístupu sjednocuje všechny aspekty energetické politiky. Energetická unie je založena na pěti rozměrech: 1) bezpečnost, solidarita a důvěra; 2) plně integrovaný vnitřní trh s energií; 3) energetická účinnost; 4) opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace hospodářství a 5) výzkum, inovace a konkurenceschopnost. Všechny tyto rozměry mají zásadní význam pro Zelenou dohodu pro Evropu a pro deklarovanou ambici EU stát se globálním lídrem, pokud jde o výzvu v oblasti změny klimatu a zhoršování životního prostředí, tím, že bude sloužit jako důvěryhodný příklad při energetickém přechodu.

Pouhé čtyři měsíce poté, co se Komise ujala úřadu, propukla pandemie COVID-19, která zásadním způsobem zasáhla do plánované práce, a Komise přešla do režimu krizového řízení. Rozsáhlá omezení volného pohybu osob vyvolala vážnou hospodářskou krizi. Komise přijala strategické rozhodnutí urychlit transformaci hospodářství a společnosti a využít Zelenou dohodu pro Evropu jako strategii obnovy a růstu.

Komise navrhla nástroj pro oživení NextGenerationEU 22 , jehož prostřednictvím získává finanční prostředky půjčkami na kapitálových trzích jménem EU jako celku v nebývalém rozsahu. To Komisi umožňuje nabídnout atraktivnější podmínky, které se přenášejí na příjemce jejích programů financování. Znamená to, že EU je schopna poskytovat členským státům půjčky v rámci Nástroje pro oživení a odolnost v souladu s úvěrovým ratingem a stupnicí EU byla emitentem. V rámci tohoto nástroje se EU stala největším emitentem zelených dluhopisů na světě. Nejméně 37 % Nástroje pro oživení a odolnost směřuje na reformy a investice do zelených technologií a kapacit, včetně udržitelné mobility, energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie, přizpůsobení se změně klimatu, oběhového hospodářství a biologické rozmanitosti. To umožnilo masivní investice do přechodu na čistou energii a zároveň zmírnilo důsledky hospodářské krize.

Komise se snaží překonat krizi a nasměrovat další investice do cílů Zelené dohody pro Evropu a současně zavedla několik legislativních opatření, aby pokročila v přechodu na čistou energii a zvýšila svůj cíl v oblasti klimatu pro rok 2030. V červenci a prosinci 2021 Komise navrhla balíček „fit for 55“, soubor návrhů na revizi a aktualizaci právních předpisů EU v oblasti energetiky, klimatu a biologické rozmanitosti. Balíček zahrnoval mimo jiné návrhy směrnice o obnovitelných zdrojích energie 23 , směrnice o energetické účinnosti 24 , směrnice o zdanění energie 25 , směrnice o energetické náročnosti budov 26 , balíčku opatření pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem 27 , nařízení o snižování emisí metanu v odvětví energetiky 28 , Sociálního klimatického fondu 29 a několik dalších návrhů zaměřených na posílení zásady „znečišťovatel platí“, aspekty biologické rozmanitosti a zvýšení přirozených propadů uhlíku. Jednání o těchto důležitých dokumentech výrazně pokročila a z velké části již byla dokončena v roce 2023. Spolunormotvůrci schválili vyšší cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a vyšší cíl v oblasti energetické účinnosti. Jednání o energetické náročnosti budov a o právních předpisech týkajících se trhu s vodíkem a dekarbonizovaným plynem probíhají a cílem spolunormotvůrců je dosáhnout dohody do konce roku 2023. Probíhají také jednání o směrnici o zdanění energie, která by měla být dokončena do roku 2024.

V únoru 2022 začala neodůvodněná a nevyprovokovaná ruská agresivní válka proti Ukrajině. To společně s předchozí manipulací s dodávkami a cenami pohonných hmot ze strany Ruska, využitou jako prostředek nátlaku vůči Evropě, přispělo k vážné krizi cen energií, která se začala projevovat již na podzim 2021. Ceny energií dosáhly v srpnu 2022 svého maxima ve výši 294 EUR/MWh u plynu a 474 EUR/MWh u elektřiny 30 , což výrazně zvyšuje životní náklady, snižuje globální konkurenceschopnost podniků v EU a omezuje výrobu v energeticky náročných průmyslových odvětvích 31 . EU a její členské státy opět zůstaly jednotné a dohodly se na postupném odstranění závislosti EU na ruských fosilních palivech do roku 2027. Členské státy zavedly různá opatření ke zmírnění dopadu vysokých cen energie, zejména prostřednictvím přímé podpory poskytované konečným spotřebitelům. Kromě toho členské státy podporovaly úspory energie a zasahovaly do velkoobchodních i maloobchodních trhů s energií 32 .

Komise stála v čele reakce EU na energetickou krizi a v květnu 2022 přijala plán REPowerEU 33 , včetně strategie vnějšího zapojení v oblasti energetiky 34 . Jejím cílem bylo šetřit energií a řešit vysoké ceny energie, diverzifikovat dodávky energie a dále urychlit přechod na čistou energii, přičemž konečným cílem bylo ukončit závislost na dovozu fosilních paliv z Ruska nejpozději do roku 2027.

Plán REPowerEU rovněž rozšířil možnosti financování v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, který se stal hlavním nástrojem pro zajištění finančních prostředků EU na podporu cílů REPowerEU. Po přijetí nařízení o plánu REPowerEU 35 měly členské státy v rámci svých aktualizovaných plánů pro oživení a odolnost předložit nové specializované kapitoly 36 , v nichž nastíní reformy a investice ke zvýšení odolnosti, bezpečnosti a udržitelnosti energetického systému EU. V rámci stávajících plánů členské státy dosud přidělily 50 % svých prostředků, tj. celkem 252 miliard EUR, na opatření, která přispívají k dosažení cíle v oblasti klimatu, a tím podporují cíle plánu REPowerEU a energetickou nezávislost.

Kromě plánu REPowerEU a nařízení o skladování zemního plynu 37 , které bylo prvním právním předpisem navrženým v reakci na krizi v březnu 2022, Komise v průběhu roku 2022 navrhla a Rada v rekordně krátkém čase přijala několik mimořádných legislativních iniciativ podle článku 122 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) s cílem zmírnit dopady energetické krize v průmyslu a domácnostech. Jednalo se o nařízení o opatřeních ke snížení poptávky po plynu 38 , nařízení o intervenci s cílem řešit vysoké ceny energie 39 , nařízení o fondu solidarity 40 , mechanismus korekce trhu 41 a nařízení o povolování 42 . Tyto iniciativy pomohly zajistit bezpečnost dodávek plynu snížením poptávky po plynu o 18 % a po elektřině (ve špičkách) a urychlit zavádění obnovitelných zdrojů energie. Jejich cílem bylo také přesměrovat nadměrné zisky výrobců energie na spotřebitele a průmysl, omezit nadměrné zvyšování cen a posílit solidaritu mezi členskými státy, aby jeden z nich zasáhl, když jinému hrozí nedostatek dodávek plynu. Členské státy se rozhodly sdružit svou poptávku po plynu prostřednictvím nově vytvořené energetické platformy EU 43  a učinit první kroky ke společnému nákupu prostřednictvím mechanismu agregace poptávky AggregateEU. Mezitím byla prodloužena platnost nařízení o opatřeních ke snížení poptávky po plynu. Další opatření přijatá podle článku 122 SFEU prokázala svou užitečnost v dlouhodobější perspektivě a již byla nebo by v budoucnu mohla být začleněna do stálých právních předpisů.

EU zároveň podpořila ukrajinský energetický systém poskytnutím 4 969 generátorů elektrické energie a 2 507 transformátorů prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU, zřízením Fondu na podporu energetiky Ukrajiny sekretariátem Energetického společenství s aktuálním příslibem ze strany dárců ve výši 218 milionů EUR, darováním 5 700 solárních panelů a stabilizací ukrajinské a moldavské elektrické soustavy prostřednictvím její synchronizace s kontinentální evropskou sítí. EU rovněž Ukrajině poskytla více než 54,8 milionu EUR v podobě materiální pomoci a pomoci v oblasti jaderné bezpečnosti. Komise společně s Energetickým společenstvím podporuje Ukrajinu, Moldavsko a země západního Balkánu v jejich neustálém sbližování s acquis EU, což je důležitý krok v přípravě na budoucí přistoupení k EU. Prostřednictvím mezinárodních koordinačních mechanismů, jako je koordinační skupina G7+, EU koordinuje své kroky s globálními aktéry v reakci na cílenou ničivou kampaň Ruska zaměřenou na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.

Dalším zásadním krokem k udržení strategické autonomie byla příprava na budoucnost zajištěním bezpečných dodávek technologií pro nulové čisté emise a kritických surovin pro souběžnou transformaci. Současný geopolitický kontext rovněž zvýšil konkurenci v průmyslu pro nulové čisté emise, přičemž celosvětový trh s klíčovými, masově vyráběnými technologiemi pro nulové čisté emise se do roku 2030 ztrojnásobí a jeho roční hodnota dosáhne přibližně 600 miliard EUR. Několik zemí mimo EU navíc zavedlo iniciativy 44 na podporu rozvoje domácích hodnotových řetězců v oblasti čistých energetických technologií. Kombinace přímého a nepřímého vlivu vysokých cen energie a ekonomických a geopolitických otřesů zvýšila výrobní a instalační náklady větrných a v menší míře i solárních projektů 45 . Pokud se podíváme na hodnotové řetězce v oblasti čisté energie, EU je v případě přístupu k materiálům a produktům, které jsou důležité pro zavádění technologií čisté energie, vysoce závislá na zemích mimo EU a přinejmenším v jedné fázi hodnotových řetězců je závislá na Číně. Podíváme-li se konkrétně na odvětví solární energie, v roce 2022 pocházely téměř všechny panely prodané v EU z dovozu a přibližně 90 % z nich pocházelo z Číny. Za posledních pět let bylo na čínské výrobky vynaloženo 18,5 miliardy EUR, tj. 91 % všech výdajů na dovoz fotovoltaiky.

Průmyslový plán Zelené dohody 46 , přijatý v únoru 2023, nastínil plány pro zajištění vedoucího průmyslového postavení EU v oblasti technologií pro nulové čisté emise a pro posun k tomu, aby přestala být čistým dovozcem a více se spoléhala na silnou domácí výrobní základnu, prostřednictvím urychleného přístupu k financování, zdokonalení dovedností a lepší podpoře obchodu s cílem zvýšit naši konkurenceschopnost v oblasti čistých technologií. Následné legislativní návrhy, akt o průmyslu pro nulové čisté emise a akt o kritických surovinách 47 , byly předloženy s cílem zjednodušit regulační rámec, který je zásadní pro přilákání investic, snížení závislosti EU na vysoce koncentrovaném dovozu a zvýšení přístupu oběhového hospodářství k dodávkám strategických surovin. Oba akty jsou v současné době projednávány spolunormotvůrci s cílem dosáhnout dohody do prosince 2023. S tím souvisí i zpráva o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti technologií čisté energie do roku 2023 48 , která je přílohou této zprávy a která poskytuje informace o hlavních faktorech, příležitostech a výzvách pro EU, pokud jde o posílení její konkurenceschopnosti v oblasti průmyslu pro nulové čisté emise, a konkrétněji v oblasti strategických technologií čisté energie. Další opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti EU v odvětví čistých technologií zahrnují evropský balíček týkající se větrné energie, akční plán pro sítě, řadu dialogů s průmyslem o přechodu na čistou energii a revidovaný strategický plán pro energetické technologie. Všechna tato opatření mají posílit konkurenceschopnost EU v odvětví čisté energie a budou doplněna zvláštní zprávou 49 o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kterou vypracoval Mario Draghi.

EU současně zvyšuje své úsilí o přechod k oběhovému hospodářství, v jehož rámci by se celosvětová těžba a spotřeba materiálů mohla snížit o jednu třetinu 50 , a to díky lepšímu designu výrobků, jejich trvanlivosti, opětovnému použití a recyklaci, což povede i ke snížení dopadů na životní prostředí 51 . Akt o kritických surovinách bude motivovat k recyklaci kritických surovin s cílem pokrýt 15 % poptávky EU z druhotných surovin. Tím se posílí bezpečnost dodávek kritických surovin do Evropy, aniž by se vytvořila kdekoli jinde jakákoli závislost.

EU nadále pracuje na posílení postavení spotřebitelů energie a na tom, aby měli prospěch ze zavádění levných obnovitelných zdrojů energie v celém energetickém systému EU. V březnu 2023 Komise navrhla cílenou reformu uspořádání trhu s elektřinou 52 a nařízení o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií 53 , s cílem učinit odvětví EU čistším a konkurenceschopnějším a zahrnout strukturální opatření na posílení a ochranu spotřebitelů a současně snížit dominantní vliv plynu na cenu elektřiny. Navrhovaná reforma podpoří konkurenční trhy a transparentní stanovování cen. Spotřebitelé a průmysl v EU budou lépe chráněni před manipulací s trhem a jeho zneužíváním díky posílení role Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). Cílem spolunormotvůrců je ukončit jednání do konce roku 2023.

Cenová dostupnost energie je jedním z hlavních cílů energetické unie a hraje klíčovou roli v Zelené dohodě pro Evropu a v opatřeních pro reakce na krizi. Aby se zajistilo, že přechod na čistou energii neopomine žádnou osobu, žádné odvětví ani žádný region, zůstává tento politický rámec důležitější než kdykoli předtím.

Již před energetickou krizí navrhla Komise několik opatření, která mají zajistit, aby se všichni zapojili do zelené transformace, přičemž jednou z důležitých iniciativ je mechanismus pro spravedlivou transformaci 54 . Společně s iniciativou pro uhelné regiony procházející transformací Komise nadále podporuje regiony, které jsou nejvíce postiženy přechodem na klimatickou neutralitu. Do konce října 2023 předložilo dvacet sedm členských států sedmdesát územních plánů spravedlivé transformace, v nichž podrobně popisují průběh své transformace do roku 2030 v souladu s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu. Platforma pro spravedlivou transformaci poskytuje uzpůsobenou, na potřeby orientovanou pomoc a budování kapacit v regionech s vysokou spotřebou uhlí a podporuje zavádění Fondu pro spravedlivou transformaci.

Sociální klimatický fond má za cíl zabránit negativním dopadům, které mohou vzniknout v důsledku nového systému EU pro obchodování s emisemi, který rozšiřuje nástroj pro stanovení cen uhlíku na emise z budov, silniční dopravy a spalování paliv v průmyslu, na něž se nevztahuje stávající systém obchodování s emisemi. Sociální klimatický fond, který byl přijat v dubnu 2023, poskytne členským státům v období 2026–2032 odhadem 86,7 miliardy EUR na podporu zranitelných domácností, mikropodniků a uživatelů dopravy tím, že jim pomůže investovat do energetické účinnosti budov, dekarbonizovat vytápění a chlazení budov a přejít na obnovitelnější energii a poskytnout lepší přístup k mobilitě a dopravě s nulovými a nízkými emisemi. Členské státy budou mít rovněž možnost vynaložit část prostředků na dočasnou přímou podporu příjmů.

Aktualizace směrnice o energetické účinnosti rovněž klade větší důraz na zmírnění energetické chudoby a posílení postavení spotřebitelů. Nová ustanovení zahrnují vůbec první definici „energetické chudoby“ v EU a vyžadují, aby členské státy při provádění opatření v oblasti energetické účinnosti upřednostňovaly osoby postižené energetickou chudobou, zranitelné zákazníky, domácnosti s nízkými příjmy a případně osoby žijící v sociálním bydlení.

Během energetické krize nebyly mnohé domácnosti schopné platit účty za energie. Ze srovnávacího přehledu podmínek pro spotřebitele pro rok 2023 55 vyplývá, že v roce 2022 mělo 16 % evropských spotřebitelů potíže s placením účtů za energie a 71 % z nich změnilo své návyky, aby uspořili energii. V roce 2022 se energetická chudoba, měřená neschopností udržet doma dostatečné teplo, týkala 9,3 % obyvatel EU, což mělo dopad na přibližně 40 milionů lidí  56 ,, oproti přibližně 30 milionům v roce 2021. Výsledky modelování 57 ukazují, že v důsledku změn cen energie v období od srpna 2021 do ledna 2023 (ve srovnání s předchozími 18 měsíci) by energetická chudoba v celé EU výrazně vzrostla, pokud by nedošlo k politickým zásahům. V rámci mimořádných legislativních iniciativ v roce 2022 na ochranu spotřebitelů před vysokými cenami energií Komise rovněž navrhla nařízení o solidaritě, které zmírnilo dopad na cenu plynu tím, že se zabývalo poptávkou, a mechanismus tržních korekcí, který omezil ceny na trzích s plynem v EU.

V říjnu 2022 Komise navrhla opatření s názvem Podpora cenově dostupné energie, které členským státům umožnilo využít nevyčerpané finanční prostředky politiky soudržnosti v rámci jejich přídělu na období 2014–2020 k poskytnutí přímé podpory zranitelným rodinám a malým a středním podnikům. Členské státy zavedly režimy na ochranu spotřebitelů a podniků na základě upravených pravidel státní podpory (dočasný krizový a přechodný rámec) a dalších opatření v oblasti sociální politiky. V roce 2022 se odhaduje, že celková částka vyplacených dotací na energie bude činit 93 miliard EUR pro domácnosti a 53 miliard EUR pro průmysl. Celková výše dotací na energie v roce 2022 se odhaduje na 390 miliard EUR.

Komise rovněž zveřejnila doporučení o energetické chudobě 58  a zprostředkovala společné prohlášení o zvýšené ochraně spotřebitelů mezi klíčovými zúčastněnými stranami v odvětví energetiky 59 . V neposlední řadě Komise formálně zřídila koordinační skupinu pro energetickou chudobu, kde mohou členské státy sdílet osvědčené postupy a řešení, jak pomoci nejzranitelnějším členům společnosti překonat krizi.

Podle Mezinárodní energetické agentury mělo zvýšení dodávek energie z obnovitelných zdrojů pozitivní dopad na spotřebitele, neboť bez dodatečné instalované kapacity by velkoobchodní ceny elektřiny byly na všech evropských trzích o 8 % vyšší. Očekává se, že dodatečná instalovaná kapacity fotovoltaiky a větrné energie ušetří spotřebitelům v EU v letech 2021 až 2023 přibližně 100 miliard EUR 60 . Vysoké ceny energie zároveň zvýšily zájem spotřebitelů o kolektivní systémy vlastní spotřeby. Členské státy pokročily v provádění legislativních ustanovení pro energetická společenství a Komise navrhla další rozšíření pravomocí spotřebitelů.

Obrázek 2: Rozdělení opatření zaměřených na cenovou dostupnost. Zdroj: ACER – Analýza mimořádných energetických opatření na vysoké úrovni, 20. března 2023 [ odkaz ]

Rozhodný a jednotný postup EU, doprovázený příznivými podmínkami (např. mírná zima, nižší poptávka po energii v Asii) pomohl zmírnit dopady energetické krize. Poté, co cen energií dosáhly v srpnu 2022 svého vrcholu, ceny zemního plynu v období od ledna do června 2023 klesly v průměru na 44 EUR/MWh a ceny elektřiny v průměru na 107 EUR/MWh 61 . V reakci na ruskou agresi zavedla EU vůči Rusku omezující opatření, včetně úplného zákazu dovozu uhlí a zákazu dovozu ropy přepravované po moři. EU zcela ukončila dovoz ruského uhlí, snížila svou závislost na ruské ropě přibližně o 90 % a dovoz ruského plynu se v období od března 2021 do března 2023 snížil o 75 %. EU společně snížila svou energetickou závislost na Rusku a zabránila přerušení dodávek energie. EU však musí zůstat ve střehu a pokračovat ve snižování energetické závislosti, neboť riziko přerušení dodávek energie a následných nárazových nárůstů cen stále existuje.

1.2 Energetický systém EU před zimou 2023–2024: Situace v oblasti energetické bezpečnosti v EU a jejích členských státech

Díky dostupnosti různých zdrojů energie, naplněným zásobníkům plynu, snížené poptávce po energii a stále větší diverzifikaci dodavatelů energie je EU před zimou 2023-2024 dobře připravena zajistit energetickou bezpečnost.

Přetrvávají však rizika, jako je možné úplné zastavení dovozu z ropovodů a útoky na kritickou infrastrukturu. Energetický systém a bezpečnost dodávek energie mohou ovlivnit i častější extrémní výkyvy počasí. Ve společné odolnosti EU budou hrát i nadále klíčovou roli vyvážený přístup a solidarita mezi členskými státy.

Opatření přijatá v roce 2022 výrazně zmírnila tlak na trhy s energií a ceny plynu. Nicméně ceny zemního plynu jsou stále vyšší než v období 2015–2019, kdy se ceny plynu pohybovaly v průměru mezi 15–20 EUR za MWh. Ceny zůstávají volatilní a reagují na jakékoli narušení světového trhu, což dokládá nedávné zvýšení cen plynu v důsledku krize na Blízkém východě a dočasného uzavření plynového pole v Izraeli a také zjištěný únik v plynovodu v Pobaltí spojujícím Finsko s Estonskem. EU musí zůstat ve střehu, neboť kumulativní dopad těchto událostí v kombinaci s nejistotou na trhu by mohl ovlivnit evropské i světové trhy s energií.

Dodávky energie při sníženém dovozu z Ruska

Roky 2022 a 2023 patřily pro energetický systém EU k nejnáročnějším, ale EU se podařilo udržet bezpečnost dodávek energie, a dokonce ji zvýšit. Rychlá a úspěšná realizace plánu REPowerEU pomohla výrazně snížit podíl ruského plynu na dovozu do EU a současně zajistit dostatek plynu pro období s vysokou poptávkou a stlačit ceny energie z jejich historických maxim.

 
Obrázek 3: Složení dovozu zemního plynu (plynovody a LNG) v období 2021–2023; Zdroj: tým hlavního ekonoma ENER, na základě údajů JRC, ENTSO-G, Refinitiv]

V případě zemního plynu se v uplynulém roce výrazně zlepšila bezpečnost dodávek a EU je na dobré cestě ke splnění cíle REPowerEU, kterým je dosáhnout do roku 2027 nezávislosti na ruských fosilních palivech. V roce 2022 klesl celkový dovoz ruského plynu (LNG a zemní plyn přepravovaný plynovody) na 80 miliard m3 (24 % dovozu do EU), zatímco před krizí činil roční dovoz 155 miliard m3 (45 %). Přestože se dovoz LNG z Ruska od roku 2021 zvýšil, představuje velmi malou část celkového dovozu plynu. V roce 2023 se celkový dovoz ještě více sníží, podle prognóz by měl činit přibližně 40–45 miliard m3. V červnu 2023 se ruskými plynovody dováželo pouze 8 % plynu, zatímco před útočnou válkou to bylo více než 50 % 62 . Díky významnému úsilí o diverzifikaci a snížení poptávky se EU podařilo nahradit veškerý chybějící objem z Ruska. Nová politika skladování nejenže zajistila energetickou bezpečnost období zimy 2022–2023, ale také komfortnější situaci pro nadcházející zimu.

Obrázek 4: Podíl ruského plynu z plynovodů na celkovém dovozu zemního plynu do EU; Zdroj: tým hlavního ekonoma ENER, na základě údajů JRC, ENTSO-G, Refinitiv

Nařízení o skladování plynu 63 přijaté v červnu 2022 přispělo k tomu, že v listopadu 2022 došlo k historicky nejvyššímu naplnění zásobníku na úrovni 95 %, čímž byl překonán cíl naplnění ve výši 80 %. Na konci topné sezóny 2022–2023 dosáhla EU naplnění zásobníků na úrovni více než 56 % a svého cíle naplnění zásobníků plynu z 90 % dosáhla 18. srpna 2023, tedy více než dva měsíce před listopadovým termínem. 

 Dovoz ruské ropy do EU se od března 2022 snížil o 90 %, aniž by to mělo významný dopad na hospodářství EU. Členské státy udržují nouzové zásoby ropy v souladu s právními předpisy EU. Sankce EU a cenový strop skupiny G7 na ropu dováženou z Ruska neměly vliv na bezpečnost dodávek ropy do EU a zároveň měly zamýšlený účinek v podobě omezení příjmů z ruské ropy. Ve svém jedenáctém balíčku sankcí EU zavedla nástroje proti obcházení, které mají zabránit dovozu ropných produktů vyrobených v jiných zemích z ruské ropy nebo produktů s neznámým původem 64 . Komise spolu s odborníky z členských států v rámci koordinační skupiny pro ropu pozorně sleduje trhy s ropou, neboť další přerušení dodávek ze strany OPEC a Ruska by mohly zvýšit napětí na trhu. Přestože členské státy udržují vysoké úrovně nouzových zásob ropy, zejména nafty, je třeba si uvědomit, že kumulativní dopad nedávných událostí by mohl potenciálně ovlivnit bezpečnost dodávek v EU a světové energetické trhy.

Tváří v tvář energetické krizi EU zvýšila a urychlila zavádění technologií obnovitelných zdrojů energie, což posílilo dodávky energie do EU a zásadním způsobem podpořilo dlouhodobé omezování dovozu ruských fosilních paliv. Na základě plánu REPowerEU přijala EU nařízení o udělování povolení 65 , které zjednodušilo a urychlilo postupy udělování povolení v oblasti obnovitelných zdrojů tím, že se zaměřilo na konkrétní technologie a projekty s nejvyšším potenciálem rychlého nasazení, jako jsou solární fotovoltaika na umělých stavbách a tepelná čerpadla a také modernizace. V roce 2022 byla instalována nová kapacita pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v objemu 57 GW, především v podobě solárních fotovoltaických a větrných turbín. V obou odvětvích je to přibližně o 50 % více než v roce 2021. To pomohlo více než vyrovnat nízkou výrobu vodní energie v roce 2022 (12 % celkové výroby elektřiny), i když v roce 2023 došlo díky vyšším srážkám a vyšší hladině v nádržích k jejímu obnovení na průměrnou úroveň 66 . V odvětví vytápění z obnovitelných zdrojů vzrostlo využívání tepelných čerpadel ve srovnání s rokem 2021 o 39 % 67 . Trh se solární tepelnou energií vzrostl o téměř 12 % 68 . Výroba elektřiny z pevných biopaliv byla stabilní a představovala přibližně 3 % celkové výroby elektřiny (2,9 % v roce 2020 a 3,1 % v roce 2021). Hlavním obnovitelným zdrojem energie v EU zůstává bioenergie (přibližně 60 %), která kombinuje energii pro výrobu elektřiny a tepla. Celkově se podíl obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu v průběhu let 2022 a 2023 výrazně zvýšil a EU se dohodla na urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie s cílem dosáhnout do roku 2030 podílu v energetickém mixu EU ve výši 42,5 % a ambicí dosáhnout 45 % 69 .

Obrázek 6: Podíl obnovitelných zdrojů na dodávkách elektřiny v roce 2022; Zdroj: tým hlavního ekonoma ENER, na základě údajů Fraunhoferovy společnosti, ENTSO-E

Transformace energetiky rovněž pomáhá řešit znečištění ovzduší a snižovat související předčasná úmrtí a dopady na ekosystémy. Podle třetího výhledu pro čisté ovzduší 70 bude mít urychlené zavádění větrné a solární energie díky plánu REPowerEU dlouhodobý přínos pro čistotu ovzduší 71 .

K bezpečnosti dodávek elektřiny nadále přispívá jaderná energie. V roce 2023 se z ní vyrobí přibližně 24 % veškeré elektřiny vyrobené v EU (23 % v roce 2022; 26 % v roce 2021). Jaderné elektrárny v EU stárnou a zároveň se objevují nové pokročilé jaderné technologie, jako jsou malé modulární reaktory, což vyžaduje značné investice do tohoto odvětví. S ohledem na to Komise přijala opatření ke zlepšení investičního prostředí pro dlouhodobý provoz a nové kapacity 72 . V takovéto situaci musí členské státy, které mají jadernou energii jako součást svého energetického mixu, včas rozhodnout o investicích do dlouhodobého provozu stávajících jaderných elektráren a provést příslušná zlepšení bezpečnosti a účinnosti.

Komise a Zásobovací agentura Euratomu v úzké spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami v dotčených členských státech a podobně smýšlejícími mezinárodními partnery rovněž zvýšily své úsilí o podporu pokračující diverzifikace dodávek jaderného paliva a služeb jaderného palivového cyklu s cílem přejít na spolehlivější dodavatele, kteří nepocházejí z Ruska 73 . Cílem je zmírnit rizika v některých členských státech spojená se závislostí na dodávkách ruského jaderného paliva a službách cyklu jaderného paliva a také náhradních dílů a údržby, a to zajištěním dostupnosti paliva a alternativních jaderných dodávek.

Poptávka po energii

Komise navrhla několik opatření na úsporu energie a snížení spotřeby energie v souladu se zásadou „energetická účinnost na prvním místě“. V květnu 2022 Komise ve svém sdělení EU „Úspory energie v EU“ 74  nastínila možná opatření členských států ke snížení spotřeby energie a zvýšení energetické účinnosti v budovách, průmyslu a dopravě. To bylo doplněno iniciativou Komise, Paktu starostů a primátorů EU a Evropského výboru regionů Energy Saving Sprint (Sprint za úsporami energie) 75  na podporu měst při přijímání okamžitých opatření ve stejném směru.

V roce 2022 se Rada dohodla na dobrovolném cíli snížit poptávku po plynu o 15 % (neboli 45 miliard m3) do jara 2023, který byl překročen, neboť poptávka klesla o 18 % (neboli o 53 miliard m3), přičemž všechna odvětví snížila svou poptávku po plynu. Na základě těchto zkušeností byl dobrovolný cíl prodloužen do března 2024 a odhaduje se, že díky němu se ušetří přibližně 60 miliard m3 plynu. V říjnu 2022 zavedla Rada mimořádná časově omezená opatření ke snížení poptávky po elektřině a k přerozdělení mimořádně vysokých příjmů energetického odvětví mezi konečné zákazníky 76 . Nařízení stanovilo cíl snížit celkovou poptávku po elektřině o 10 % a nejméně o 5 % v době špičky. Zatímco snížení poptávky ve špičkách bylo dosaženo, snížení celkové spotřeby elektřiny o 10 % bylo pro členské státy náročné.

Obrázek 7: Snížení poptávky po zemním plynu (srpen 2022 – srpen 2023 oproti pětiletému průměru); Zdroj: Eurostat

EU učinila významné kroky k posílení právních předpisů pro větší energetickou účinnost. Očekává se, že v důsledku aktualizace směrnice o energetické účinnosti 77 EU do roku 2030 sníží konečnou spotřebu energie na úrovni EU o 11,7 % ve srovnání s odhady v referenčním scénáři z roku 2020. Kromě toho byla přijata nová pravidla pro spotřebu elektrických spotřebičů v pohotovostním režimu 78 , a byla zpřístupněna databáze Evropského registru výrobků pro označování energetickými štítky 79  , která je novým nástrojem pro širokou veřejnost a veřejné zadavatele sloužícím k identifikaci energeticky účinných výrobků.

Diverzifikace zdrojů energie

V důsledku plánu REPowerEU a úsilí EU o postupné odstranění závislosti na ruských fosilních palivech EU výrazně diverzifikovala své dodávky energie. V dubnu 2022 Komise na základě pověření Evropské rady vytvořila energetickou platformu EU 80 , která má za úkol sdružovat poptávku EU po plynu a koordinovat dobrovolné společné nákupy s cílem dosáhnout výhodných smluv s mezinárodními dodavateli, kteří nepocházejí z Ruska. Energetická platforma EU byla otevřena také Gruzii, Moldavsku, Ukrajině a zemím západního Balkánu; k platformě se přihlásily Ukrajina, Moldavsko a Srbsko. 

Dne 25. dubna 2023 začala fungovat platforma pro agregaci poptávky AggregateEU a dosud proběhla tři úspěšná kola výběrových řízení, a to v květnu, červnu/červenci a září/říjnu 2023. Výsledkem těchto tří kol byla agregovaná poptávka ve výši 44,75 mld. m3, byly obdrženy nabídky v objemu 52 mld. m3 a celkem 34,78 mld. m3 částečně nebo zcela odpovídalo nabídkám a poptávce. Poptávka vyjádřená kupujícími z EU jen v prvních dvou výzvách byla dvakrát vyšší než povinný cíl 13,5 miliardy m3 stanovený nařízením Rady (EU) 2022/2576. K energetické platformě EU se připojilo přibližně 170 společností a souhrnné objemy ukazují, že se jedná o účinný nástroj, který využívá politickou a tržní váhu EU. V souvislosti s interinstitucionálními jednáními o navrhovaném balíčku opatření pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem spolunormotvůrci diskutují o možnostech pokračujícího fungování platformy AggregateEU pro nákupy plynu po roce 2024 a rozšíření mechanismu na další produkty, jako je vodík z obnovitelných zdrojů a další obnovitelné plyny. 

Komise podpořila členské státy při řešení problémů v oblasti plynárenské infrastruktury, které byly zjištěny v rámci plánu REPowerEU, a při provádění projektů společného zájmu v pátém seznamu Unie, které byly vybrány v souladu s předchozím nařízením o transevropské energetické infrastruktuře. Mnohé z nich jsou finančně podporovány prostřednictvím Nástroje pro propojení Evropy a fondů politiky soudržnosti. V rámci samotného Nástroje pro propojení Evropy byly v letech 2021 a 2022 poskytnuty granty na projekty energetických infrastruktur společného zájmu ve výši 1,64 miliardy EUR. Projekty společného zájmu dokončené v předchozích měsících ukončily závislost všech členských států na jediném dodavateli energie a EU dosáhla významného pokroku v oblasti diverzifikace dodávek energie a optimalizaci stávající infrastruktury zemního plynu pomocí plynovodů, např. tzv. baltského plynovodu, polsko-slovenského plynovodu, propojení mezi Řeckem a Bulharskem, které umožňuje reverzní tok mezi Francií a Německem, a terminálů LNG, např. v Německu, Řecku, Itálii a Finsku. V zájmu energetické bezpečnosti členských států a regionů bude EU nadále podporovat kritické projekty, které nejsou ekonomicky životaschopné bez finanční nebo regulační pomoci EU, například prostřednictvím Nástroje pro propojení Evropy, Nástroje pro oživení a odolnost, urychlení udělení povolení a případných výjimek.

Kromě toho Komise pracovala na posílení vztahů s mezinárodními partnery a na diverzifikaci dovozu plynu a LNG směrem ke spolehlivějším dodavatelům, kteří nepocházejí z Ruska. S cílem nahradit snížený dovoz z Ruska EU rozšířila dovoz zemního plynu a LNG z Norska a USA. Dovoz LNG z USA se v roce 2022 s 49,3 mld. m3 více než zdvojnásobil (2021: 18,9 miliardy m3). Dovoz plynu z Norska pomocí plynovodů se zvýšil ze 79,26 miliardy m3 v roce 2021 na 86,69 miliardy m3 v roce 2022, přičemž podíl Norska na celkovém dovozu plynu do EU pomocí plynovodů vzrostl z 30 % na 40 %. Komise vede pravidelný dialog s Nigérií, která je největším producentem LNG v Africe. V červenci 2023 byla s Uruguayí a Argentinou podepsána nová memoranda o porozumění týkající se spolupráce v oblasti energetické transformace. V červenci 2022 přijaly EU a Ázerbájdžán nové memorandum o porozumění o strategickém partnerství v oblasti energetiky a EU zvýšila dodávky plynu z této země o 40 %. Obě strany se dohodly, že do roku 2027 zdvojnásobí dodávky plynu do EU prostřednictvím jižního plynového koridoru a posílí spolupráci v oblasti čisté energie, energetické účinnosti, přenosu elektřiny a emisí metanu.

V oblasti Středomoří Komise pokračovala ve spolupráci s Egyptem, Izraelem a Plynovým fórem východního Středomoří na provádění třístranného memoranda o porozumění, které pomohlo zvýšit dodávky LNG z Egypta do EU z 1,1 miliardy m3 v roce 2021 na 4,2 miliardy m3 v roce 2022. Komise bude nadále sledovat situaci na Blízkém východě a její možný dopad na světové trhy s energií. EU zároveň pokračovala v dialogu s Alžírskem i Egyptem ohledně úsilí o snížení emisí metanu, mimo jiné prostřednictvím zavedení principu „vy shromažďujete – my odebíráme“, v jehož rámci by společnosti mohly shromažďovat a prodávat získaný plyn, který by jinak byl vypouštěn nebo spalován. EU pokračovala v dialogu s Alžírskem s cílem dále rozvíjet strategické partnerství v oblasti energetiky. Alžírsko je hlavním středomořským dodavatelem zemního plynu do EU a v budoucnu by se mohlo stát dodavatelem nízkouhlíkové energie z obnovitelných zdrojů. Celkový dovoz energie z Alžírska se v roce 2022 mírně snížil na 40,35 miliardy m3 (2021: 44,1 miliardy m3). Dovoz pomocí plynovodů do Španělska se snížil, zatímco dovoz do Itálie vzrostl 81 .

EU zamýšlí zvýšit dodávky vodíku z obnovitelných zdrojů jako součást diverzifikovaného a dekarbonizovaného energetického systému nezávislého na dovozu energie z Ruska. Navrhovaný balíček opatření pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem vymezí uspořádání trhu s vodíkem a zajistí snadnější přístup na trh s obnovitelnými a nízkouhlíkovými plyny. Evropská vodíková banka 82 pomůže překonat počáteční investiční problémy v oblasti obnovitelného vodíku tím, že pokryje rozdíl v nákladech na obnovitelný vodík a fosilní paliva. Agregace poptávky po vodíku by mohla umožnit propojení budoucích výrobců a odběratelů vodíku a pomohla by využít politickou a tržní váhu EU vůči mezinárodním výrobcům vodíku, což by vedlo k dostupnějším cenám. EU usiluje o partnerství se zeměmi v povodí Středozemního moře, v oblasti Severního moře, se zeměmi Perského zálivu, Saúdskou Arábií a Ukrajinou za účelem možného dovozu vodíku z obnovitelných zdrojů. V roce 2022, na konferenci COP 27 v Šarm aš-Šajchu, již EU uzavřela partnerství s Egyptem s cílem usnadnit investice a obchod s vodíkem z obnovitelných zdrojů.

2.    ZHODNOCENÍ POKROKU ČLENSKÝCH STÁTŮ PŘI PLNĚNÍ AMBICÍ V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU PRO ROK 2030

Do 15. března 2023 měly členské státy poprvé předložit integrovanou zprávu o pokroku v provádění svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu z roku 2020, které se vztahují na období 2021–2030. Toto podávání zpráv se týkalo pokroku při dosahování jejich cílů, úkolů a příspěvků v rámci pěti rozměrů energetické unie, včetně emisí skleníkových plynů a jejich odstraňování, ale i provádění nebo změn politik a opatření členských států a jejich financování.

Kromě toho musely členské státy podat zprávu o pokroku v plnění svých adaptačních cílů, o dopadu svých politik a opatření na kvalitu ovzduší a emise látek znečišťujících ovzduší a o krocích podniknutých k navázání víceúrovňového dialogu v oblasti energetiky a klimatu. Na základě jejich zpráv Komise posoudila pokrok členských států v provádění jejich prvních vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Toto posouzení má zásadní význam pro zhodnocení toho, jak EU pokročila v plnění svých ambicí v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 83 . Úplné posouzení je uvedeno v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je přiložen k této zprávě.   Zpráva o pokroku v oblasti klimatu dále obsahuje posouzení pokroku v oblasti politiky týkající se klimatu podle nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu 84 a podle evropského právního rámce pro klima, včetně historicky prvního společného pokroku členských států v plnění cíle EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. 

Integrovaná povaha podávání zpráv představuje ve srovnání s četnými povinnostmi týkajícími se podávání zpráv a hodnocení podle acquis v oblasti energetiky a klimatu před vstupem nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu v platnost výrazné snížení administrativní zátěže na straně Komise i členských států. Toto integrované podávání zpráv umožnilo komplexnější posouzení pokroku při plnění cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030. Skutečnost, že podávání zpráv probíhalo prostřednictvím elektronické platformy, výrazně přispěla ke zjednodušení procesu předkládání a ke zvýšení srovnatelnosti údajů, což usnadnilo následný přezkum a posouzení.

Členské státy v současné době rovněž aktualizují své vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, přičemž vycházejí z dosavadního pokroku. V současné době musí brát v úvahu nové legislativní a politické prostředí (balíček opatření „fit for 55“; změnu geopolitické situace oproti původním vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu; a reakci EU v rámci plánu REPowerEU), aby zajistily, že společně dosáhnou zvýšených ambicí prostřednictvím politik, které jsou založeny na důvěryhodném a promyšleném plánování členských států.

2.1. Pokrok v plnění cílů, úkolů a příspěvků EU a členských států pro rok 2030

Po výrazném oživení emisí skleníkových plynů v roce 2021, k němuž došlo po bezprecedentním poklesu v roce 2020 v důsledku pandemie COVID-19, se očekává, že emise v EU v roce 2022 budou opět odpovídat klesajícímu trendu posledních třiceti let, kterého bylo dosaženo před pandemií. Podle předběžných údajů se celkové domácí emise skleníkových plynů v EU (tj. bez využití půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) a mezinárodní letecké dopravy) v roce 2022 snížily o 2,4 % oproti roku 2021, zatímco HDP EU vzrostl o 3,5 %. To se projevilo snížením emisí skleníkových plynů o 30,4 % ve srovnání s výchozím rokem 1990 (resp. o 29 % se zahrnutím mezinárodní letecké dopravy). Očekává se, že vykazované čisté pohlcení skleníkových plynů z LULUCF se rovněž mírně zvýší 85 . V důsledku toho se očekává, že čisté emise skleníkových plynů v roce 2022 (tj. včetně LULUCF) budou o 32,5 % nižší než v roce 1990 (nebo o 31,1 %, pokud se zahrne mezinárodní letecká doprava).

Nejnovější prognózy emisí skleníkových plynů, které předložily členské státy, však vykazují značné rozdíly oproti společným cílům EU v oblasti klimatu, a to i při zohlednění dodatečných opatření. Aby EU pokračovala na cestě ke splnění cíle snížení emisí do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050, musí výrazně zrychlit tempo změn a více se zaměřit na oblasti, kde dochází ve značné míře k požadovanému snížení emisí (např. budovy, doprava), kde byl pokrok v poslední době příliš pomalý (např. zemědělství), nebo kde se snížení emisí v posledních letech dokonce ubíralo nesprávným směrem (např. LULUCF) 86 .

S cílem zohlednit změnu klimatu a připravit půdu pro účinné a informované přizpůsobení se klimatu v souvislosti se zvýšenou četností a intenzitou extrémních povětrnostních jevů považují členské státy vlny veder, sucha, silnější bouře a zvýšené množství srážek za nebezpečí pro energetickou unii. Mezi příklady zranitelnosti a rizik uváděných ve všech dimenzích energetické unie patří zranitelnost v rámci energetického systému (např. vodní energie oproti riziku nedostatku vody a sucha, jaderná energie oproti riziku rostoucí teploty chladicí vody v důsledku vln veder, snížení dostupnosti a kvality biomasy, přerušení provozu sítě).

S cílem řešit tato rizika si členské státy stanovily jak zastřešující národní, tak odvětvové adaptační cíle v souvisejících odvětvích, jako je zemědělství, stavebnictví, lesnictví, energetika, infrastruktura a doprava. Dvacet členských států uvedlo adaptační cíle, přičemž většina z nich plně odpovídá zjištěným rizikům (čtrnáct plně, šest částečně). Rámce pro monitorování a hodnocení adaptačních cílů jsou v členských státech buď nové, nebo se teprve vytvářejí a fungují v rámci národních adaptačních strategií nebo plánů, přičemž jen zřídka zohledňují synergie s rozměry energetické unie, které se odrážejí ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Dvanáct členských států vykázalo jasný pokrok v provádění adaptačních opatření u každého adaptačního cíle.

V roce 2021 dosáhla EU podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 21,8 %, což představuje mírné snížení oproti roku 2020 (22 %) 87 . Zatímco v absolutních číslech se spotřeba energie z obnovitelných zdrojů oproti roku 2020 zvýšila přibližně o 5 % na 220 804 Mtoe ve srovnání s 209 595 Mtoe v předchozím roce, celková spotřeba energie rostla rychleji, neboť po zrušení omezení v důsledku pandemie COVID došlo ke zvýšení hospodářské aktivity. V několika členských státech navíc klesly podíly energie z obnovitelných zdrojů kvůli zpoždění při provádění pravidel směrnice o obnovitelných zdrojích energie týkajících se kritérií udržitelnosti pro bioenergii.

Podíváme-li se na pokrok na cestě k dosažení cílů pro rok 2030, zjistíme, že podíl 21,8 % v roce 2021 je mírně nižší než cíl závazného předběžného plánu týkajícího se podílu ve výši 22,2 % pro rok 2022 88   založený na současném cíli pro rok 2030 ve výši 32 %. Na základě aktualizovaného cíle ve výši 42,5 % by však byl tento podíl o více než 2 procentní body nižší než plán (milník by byl na úrovni 24,05 %).

Od roku 2010 se celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů každoročně zvyšuje v průměru o 0,67 procentního bodu. Nový cíl EU pro rok 2030 ve výši 42,5 % (a ještě více ambiciózní cíl ve výši 45 %) bude v nadcházejících letech vyžadovat mnohem rychlejší růst. Zvláště výrazný pokrok byl zaznamenán v odvětví elektřiny, kde se podíl obnovitelných zdrojů zvýšil z 21,3 % v roce 2010 na 37,6 % v roce 2021. Pokrok v oblasti vytápění a chlazení (ze 17 % na 22,9 %) a dopravy (z 5,5 % na 9,1 %) byl o něco menší.

Podíly energie z obnovitelných zdrojů v roce 2021 se v jednotlivých členských státech značně liší, což odráží rozdílné výchozí pozice a vnitrostátní cíle stanovené pro jednotlivé členské státy v původní směrnici o obnovitelných zdrojích energie a vnitrostátní příspěvky stanovené ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Nejvyššího podílu obnovitelné energie v roce 2021 dosáhlo Švédsko (62,6 %), následované Finskem (43,1 %) a Lotyšskem (42,1 %). Nejnižší podíl energie z obnovitelných zdrojů, který nepřesáhl úroveň 13 %, měly Belgie, Irsko, Lucembursko, Malta a Nizozemsko. V několika členských státech došlo k výraznému snížení tohoto podílu, zejména v Bulharsku, a to o 6,3 procentního bodu, a v Irsku – o 3,7 procentního bodu (v obou případech zejména v důsledku snížení podílu bioenergie). Jiné země, jako například Estonsko (nárůst o téměř 8 procentních bodů, částečně díky statistickým převodům), zaznamenaly výrazné zvýšení.

S ohledem na vnitrostátní zavádění a aktuálně oznámené statistické převody dosáhly v roce 2021 podílu nižšího než jejich závazný cíl pro rok 2020 podle původní směrnice o obnovitelných zdrojích energie tyto členské státy: Francie (o 3,7 procentního bodu nižší než cíl pro rok 2020), Irsko (3,5 procentního bodu), Nizozemsko (1 procentní bod) a Rumunsko (0,6 procentního bodu). V důsledku toho budou muset tyto členské státy přijmout do jednoho roku dodatečná opatření, aby pokryly tento rozdíl v příštím roce 89 .

EU splnila cílové hodnoty týkající se energetické účinnosti pro rok 2020 stanovené ve směrnici o energetické účinnosti, a to jak z hlediska spotřeby primární energie, tak z hlediska konečné spotřeby energie 90 . Hodnoty jsou však výrazně ovlivněny krizí COVID-19 a opatřeními volného pohybu osob, která omezila celkovou aktivitu a následně snížila poptávku po energii.

V roce 2021 činila spotřeba primární energie v EU 1 311 Mtoe, což je přibližně o 6 % více než v roce 2020. To je pravděpodobně způsobeno oživením po krizi COVID-19, i když spotřeba primární energie zůstala na nižší úrovni než v roce 2019. To zatím neodráží společné úsilí EU o snížení poptávky po energii po ruské agresi proti Ukrajině. Pokud bude klesající trend pokračovat i v následujících letech, bude to znamenat, že došlo ke strukturálnímu zlepšení.

Absolutní konečná spotřeba energie v roce 2021 ve srovnání s rokem 2005 klesla v osmnácti členských státech, v osmi členských státech vzrostla a ve třech členských státech (Litva, Malta a Polsko) se zvýšila o více než 20 %. V roce 2021 došlo ve všech členských státech k nárůstu celkové konečné spotřeby energie ve srovnání s rokem 2020. Celkově lze říci, že posoudíme-li pokrok v souvislosti s vývojem do roku 2030, hodnoty primární a konečné spotřeby energie stále ještě nejsou v souladu s cíli pro rok 2030.

Vykázané nové roční úspory energie v rámci povinných úspor energie podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti činí 10 384 ktoe/rok. Objem nových ročních úspor, který odpovídá cíli 0,8 % za rok 91 , činí za 25 členských států, které podaly zprávu společně, 7 309 ktoe za rok. Vykázané úspory jsou tak o 42,1 % vyšší než požadované úspory.

Několik členských států, které poskytly údaje, vykazuje určitý pokrok směrem k cílům renovace budov pro rok 2030 stanoveným ve vnitrostátních dlouhodobých strategiích renovací 92 . Počet nových a renovovaných budov s téměř nulovou spotřebou energie, které se od konce roku 2020 staly standardem pro nové budovy v členských státech 93 , se v letech 2020 až 2021 zvýšil v průměru o 80 %. Členské státy rovněž poskytly celou řadu milníků a ukazatelů pokroku na vnitrostátní úrovni, které se zaměřují na zlepšení stavu fondu budov a snížení jejich spotřeby energie. Je třeba zvýšit úsilí při sledování vývoje fondu budov. V tomto ohledu obsahuje přínosná ustanovení návrh 94 aktualizace směrnice o energetické náročnosti budov, jako například plány renovací budov a vnitrostátní databáze pro energetickou náročnost budov, které mají každoročně poskytovat údaje středisku EU pro sledování fondu budov 95 .

Celkově lze říci, že většina členských států si ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu na rok 2019 stanovila národní cíle a úkoly související s energetickou bezpečností. Tyto cíle mají různou podobu a sahají například od výstavby a využívání zařízení pro skladování energie až po výstavbu terminálů LNG nebo snížení závislosti na dovozu energie. Tyto závazky posilují energetickou bezpečnost EU.

Komise nebyla schopna posoudit pokrok EU při dosahování cílů diverzifikace, a tím i energetické bezpečnosti, neboť pouze sedm členských států mělo stanoveno související cíl nebo úkol. Téměř všechny země, které si takové cíle diverzifikace stanovily, však zaznamenaly určitý pokrok.

Totéž platí pro snižování závislosti na dovozu energie ze zemí mimo EU, neboť pouze šest členských států si v této oblasti stanovilo kvantifikovatelné cíle. Ze zemí, které si stanovily zvláštní cíle týkající se závislosti na dovozu, některé země nezaznamenaly žádný významný pokrok (např. Řecko) nebo dokonce zaznamenaly zhoršení situace (např. Chorvatsko, Polsko). Určitý pokrok zaznamenalo pouze Bulharsko, Itálie a Estonsko. Závislost EU na dovozu fosilních paliv byla v průběhu devíti let předcházejících sledovanému období do značné míry stabilní, neboť v roce 2021 se oproti roku 2012 zvýšila pouze o jeden procentní bod. Tento ukazatel nezahrnuje důsledky ruské invaze na Ukrajinu, protože údaje jsou k dispozici pouze do roku 2021. Vzhledem k tomu, že členské státy ustoupily od dovozu ruských fosilních paliv, situace se pravděpodobně výrazně změnila.

Pokrok do roku 2021 při plnění cíle týkajícího se vyvinutí schopnosti zvládnout omezení nebo přerušení dodávky některého zdroje energie se zdá být pozitivní, přičemž většina zemí dosáhla významného pokroku v oblasti odolnosti svých plynárenských a energetických soustav.

Členské státy vyvinuly značné úsilí o zvýšení přeshraniční kapacity. Dokončení různých projektů společného zájmu by mělo dále zlepšit úroveň propojení. Nicméně sedm členských států (IE, EL, ES, FR, IT, CY, RO) zaostávalo za cílem propojení do roku 2030 a čtyři členské státy (IE, ES, IT, CY) zaostávaly rovněž za cílem propojení pro rok 2020. Pro splnění cílů do roku 2030 je zapotřebí dalšího úsilí, zejména pokud jde o včasné provedení plánovaných přeshraničních projektů.

Ne všechny členské státy si stanovily vnitrostátní cíle v oblasti flexibility energetického systému. U těch, které je mají stanoveny, se vnitrostátní cíle liší, pokud jde o přizpůsobivost a měřitelnost. Švédsko stanovilo šest vnitrostátních cílů v oblasti řešení flexibility s cílem určit a odstranit překážky a podpořit flexibilitu, jako je odezva na straně poptávky a skladování. Řecko zavedlo jasné rámce týkající se účasti a fungování odezvy na straně poptávky a dosáhlo pokroku v oblasti získávání odezvy na straně poptávky pro trhy s energií.

Pokud jde o výzkum, inovace a konkurenceschopnost, dvacet členských států podalo zprávu o opatřeních provádějících cíle a politiky v rámci Evropského strategického plánu pro energetické technologie. Většina členských států informovala o komplexních programech financování výzkumu, které podporují vývoj technologií zahrnutých do oblasti působnosti pracovních skupin pro provádění plánu. Pokud jde o veřejné výdaje na výzkum a inovace, devatenáct členských států poskytlo informace o kvantifikovatelných vnitrostátních cílech a pět členských států vykázalo informace porovnáním s cílem. Ze třinácti členských států, které poskytly údaje za roky 2020 i 2021, zaznamenalo dvanáct nárůst investic do výzkumu a inovací (AT, CZ, DE, ES, FR, LT, MT, NL, AT, PT, FI, SE) a pouze jeden zaznamenal mírný pokles (EL).

Celková částka energetických dotací v EU do roku 2021 vzrostla na 216 miliard EUR. V přímém důsledku energetické krize dosáhla tato částka v roce 2022 výše 390 miliard EUR. V reakci na krizi v oblasti cen energií vytvořily členské státy 230 dočasných dotačních nástrojů v celkové odhadované hodnotě 195 miliard EUR. Významná část dočasných nástrojů byla určena domácnostem, které obdržely podporu ve výši 93 miliard EUR. Podpora poskytnutá odvětví silniční dopravy dosáhla výše 31 miliard EUR, zatímco meziodvětvové dotace činily 75 miliard EUR. Mnohá z těchto opatření, která členské státy přijaly na ochranu domácností a komerčních a průmyslových odběratelů, by měla být postupně zrušena v roce 2023 nebo po návratu cen energie na stabilní úroveň.

Krize vedla k dočasnému nárůstu dotací na fosilní paliva (především zemní plyn a silniční pohonné hmoty), které v roce 2022dosáhly 123 miliard EUR. Přestože roční využití obnovitelných zdrojů energie každoročně roste, dotace vyplacené na obnovitelné zdroje energie klesly z 88 miliard EUR v roce 2020 na 86 miliard EUR v roce 2021 a na 87 miliard EUR v roce 2022. To je způsobeno především tržními dotačními nástroji, jako jsou výkupní ceny a rozdílové smlouvy. V dobách vysokých tržních cen plynuly vládám náhrady od výrobců energie z obnovitelných zdrojů.

Krize narušila dlouhodobý trend snižování dotací na fosilní paliva. Přibližně polovina dotací na fosilní paliva (58 miliard EUR) v roce 2024 skončí nebo se jedná o dotace krátkodobé povahy. U zbývajícího přibližně 1 % (1,7 miliardy EUR) je datum ukončení stanoveno ve střednědobém horizontu (2025–2030). V případě ostatních 52 % (64 miliard EUR) těchto dotací na fosilní paliva zatím není stanoveno žádné datum ukončení, nebo bylo datum ukončení stanoveno po roce 2030 96 .

Členské státy používají k řešení energetické chudoby různé přístupy, které jsou založené buď na kvantitativních cílech, nebo na kvalitativnějším hodnocení. Zatímco některé země dosáhly pokroku, jiné se potýkají s problémy při poskytování jasného hodnocení pokroku. Energetická chudoba je v právu EU pevně zakotvena: členské státy nesou odpovědnost za zjištění počtu domácností trpících energetickou chudobou na svém území a za provádění kombinace strukturálních a sociálních politik v případě, že je počet těchto domácností značný 97 .

Podíl domácností, které si nemohou dovolit dostatečné vytápění, v roce 2021 ve většině členských států klesl. Výrazný nárůst mezi roky 2019 a 2021 hlásí pouze Španělsko. Vzhledem ke značné geografické rozmanitosti jsou však zasaženy všechny členské státy, přičemž údaje se pohybují od 1,4 % v případě Finska po 22,5 % v případě Bulharska. Je třeba poznamenat, že tyto vykázané údaje dosud neodrážejí nárůst počtu domácností, které si v roce 2022 nemohly dovolit dostatečné vytápění v důsledku prudkého nárůstu cen energií (viz oddíl 1.1). Členské státy zároveň minulou zimu zavedly značný počet mimořádných opatření, která přispěla k omezení dopadu energetické krize na nejzranitelnější domácnosti.

2.2. Politiky a opatření k dosažení cílů, úkolů a příspěvků EU a členských států pro rok 2030

Zásadního pokroku při dosahování ambicí pro rok 2030 je dosaženo díky tomu, že členské státy zajišťují odpovídající a důvěryhodné politiky a opatření, ale i nezbytné financování, aby podpořily své cíle, úkoly a příspěvky stanovené v jejich vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a v právních předpisech schválených na úrovni EU. V roce 2023 toto podávání zpráv poprvé pokrývá všech pět rozměrů energetické unie integrovaným způsobem. Celkový počet vykázaných jednotlivých politik a opatření se zvýšil z 2 052 v roce 2021 98 na 3 039 v roce 2023. Na jeden členský stát připadá v průměru 113 jednotlivých politik a opatření. V porovnání s rokem 2021 se jedná o nárůst o 48 %. Kromě toho se výrazně zvýšil počet nově zavedených politik a opatření, což může být způsobeno potřebou členských států zavést nové politiky a opatření, aby splnily své cíle v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030.

Není možné provést strukturální srovnání dostupných a nezbytných finančních prostředků pro dosažení cílů, úkolů a příspěvků, které členské státy stanovily ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Údaje jsou často neúplné nebo nejednotné, a strukturální srovnání tedy není možné. V příštím cyklu podávání zpráv bude proto důležité zvýšit dostupnost, jednotnost a srovnatelnost vykazovaných informací.

Na úrovni EU byla v roce 2023 zveřejněna první výzva k předkládání návrhů v rámci mechanismu EU pro financování energie z obnovitelných zdrojů. Výzva je založena na dobrovolné účasti Lucemburska jako přispívající země, která do mechanismu vloží 40 milionů EUR, a Finsko je hostitelskou zemí, kde budou vybudovány projekty fotovoltaických elektráren, které budou vyrábět obnovitelnou energii o celkové kapacitě až 400 MW. Lucembursko a Finsko se budou v následujících patnácti letech dělit o statistické přínosy elektřiny vyrobené v rámci podporovaných projektů. Komise v současné době připravuje další výzvu k předkládání návrhů na rok 2024.

V roce 2023 byl prostřednictvím dvou úspěšných výzev realizován Nástroj pro propojení Evropy v oblasti energetiky a jeho část zaměřená na obnovitelné zdroje energie a přeshraniční projekty. Ty podpořily větrnou elektrárnu na moři ELWIND, kterou vystavěly Estonsko a Lotyšsko, projekt vodíkového hodnotového řetězce CICERONE, který vytvořily Španělsko, Itálie, Nizozemsko a Německo, větrnou elektrárnu na moři SLOWP, kterou vystavěly Estonsko a Lucembursko, a přeshraniční větrnou elektrárnu na pevnině ULP-RES. V letech 2021 a 2022 byly na projekty kritické infrastruktury společného zájmu poskytnuty granty z fondu Nástroje pro propojení Evropy v celkové výši 1,64 miliardy EUR.

Pokud jde o účinky a náklady politik a opatření, osmnáct členských států vykázalo kvantitativní úspory skleníkových plynů ex ante. Úspory dosahují 407 miliónů tun (Mt) ekvivalentu CO2 v roce 2025, 703 Mt v roce 2030, 577 Mt v roce 2035 a 537 Mt v roce 2040. Uváděné úspory se zdají být neúplné, a to vzhledem k tomu, že pokles po roce 2030 neodpovídá očekávání rostoucích úspor v čase.

Členské státy podaly zprávy o budoucích dopadech emisí látek znečišťujících ovzduší vyplývajících z provádění politik a opatření stanovených v jejich vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu pouze v omezené míře a v různém rozsahu. Zatímco dva členské státy uvádějí dopady (téměř všech svých) politik a opatření, většina z nich zahrnuje (mnohem) menší podíl politik a opatření a šest členských států neuvedlo dopady na kvalitu ovzduší a emise do ovzduší u žádné politiky a opatření. Většina členských států, které podaly zprávu, uvedla, že v důsledku provádění politik a opatření došlo ke snížení emisí jednotlivých znečišťujících látek (NOx, NH3, PM2,5, SO2, NMVOC), přičemž u některých znečišťujících látek (např. SO2) byly dopady zřetelnější než u jiných (například NH3, PM2,5).

2.3. Regionální spolupráce

Lepší regionální spolupráce může posílit dopad a soudržnost energetické unie ve všech jejích pěti rozměrech. Většina členských států informovala o svém pokroku při provádění regionální spolupráce a většina z nich vykázala určitý pokrok alespoň u jedné ze svých iniciativ nebo projektů regionální spolupráce. Uváděné projekty nebo iniciativy regionální spolupráce pokrývají všech pět dimenzí, i když většina z nich se zaměřuje na energetickou bezpečnost, vnitřní trh s energií a dekarbonizaci, přičemž méně projektů nebo iniciativ se týká energetické účinnosti nebo výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti.

Regionální spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů energie získává stále větší dynamiku, zejména v odvětví prací na moři. Na základě spolupráce v oblasti energetiky v Severním moři (NSEC) a plánu propojení baltského trhu s energií (BEMIP) podepsaly země kolem Severního a Baltského moře několik prohlášení 99 a memorand o porozumění s cílem společně rozvíjet potenciál činností na moři v obou přímořských oblastech. Kromě toho se od ledna 2022 více než dvacetkrát setkali evropští ministři energetiky, a to v různých formátech (například na neformálních a mimořádných zasedáních Rady TTE).

Některé členské státy vykazují pokrok v oblasti regionální spolupráce prostřednictvím regionálních fór, jako je Pentalaterální energetické fórum a NSEC, prostřednictvím strategií, jako je strategie EU pro jadransko-jónský region 100 , a prostřednictvím spolupráce v rámci technických energetických projektů realizovaných prostřednictvím Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, programů Interreg a Nástroje pro propojení Evropy.

2.4. Víceúrovňový dialog

Víceúrovňový dialog je základním nástrojem pro získání celospolečenského souhlasu s potřebou energetické transformace a s dosažením ambicí v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030. Většina členských států vykázala činnosti související se zaváděním vnitrostátních víceúrovňových dialogů o klimatu a energetice, přičemž zmínila vytvoření různých fór, platforem a výborů. Do nich se zapojily místní orgány, organizace občanské společnosti, podnikatelská obec, investoři, další příslušné zúčastněné strany a široká veřejnost.

Úroveň vyspělosti, propracovanosti a struktury těchto dialogů se však v jednotlivých členských státech značně liší. Některé členské státy zmiňují struktury nebo metody, které se používají již několik let, dokonce ještě před vstupem nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu v platnost, zatímco jiné členské státy uvádějí postupy zavedené od roku 2022 nebo postupy, které se právě zavádějí.

Několika členským státům se podařilo postavit svůj postup do širší perspektivy, zdůraznit pravidelnost a trvalost svých iniciativ, kvalifikovat a kvantifikovat své činnosti, výsledky a dosažené dopady, zatímco jiné členské státy spíše vyjmenovaly své konzultace a akce, aniž by vysvětlily celkový přístup nebo to, jak jsou jejich iniciativy vzájemně propojeny. Několik členských států se výrazně zaměřilo na začlenění místních orgánů, které však není výrazněji uplatňováno.

Mnohé členské státy omezují rozsah svých víceúrovňových dialogů o klimatu a energetice na proces vytváření vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, ačkoli nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu usiluje o komplexnější rámec a požaduje, aby členské státy navázaly víceúrovňový dialog zahrnující různé scénáře politik v oblasti energetiky a klimatu, včetně dlouhodobých, a přezkoumávaly dosažený pokrok.

3.    ZÁVĚR, VÝHLED a PŘETRVÁVAJÍCÍ VÝZVY

Energetická krize, která postihla EU, ukázala, jak důležitá je připravenost a odolnost. Zároveň se ukázalo, že koordinace na úrovni EU a společná opatření EU a členských států jsou účinná, což vedlo k větší jednotě členských států a většímu geopolitickému vlivu a váze EU. V budoucnu bude mít pro zajištění energetické bezpečnosti, zvýšení energetické nezávislosti EU a dokončení přechodu na čistou energii i nadále zásadní význam odolnost a sladění opatření členských států a EU. Nedávný vývoj rovněž zdůraznil, že energetická bezpečnost je pro hospodářskou bezpečnost EU klíčová, neboť většina hospodářských odvětví závisí na stabilních dodávkách energie a dodavatelských řetězcích.

Komise bude i nadále úzce spolupracovat s Parlamentem i Radou s cílem dospět před koncem mandátu stávající Komise ke spravedlivým, vyváženým a současně ambiciózním dohodám o zbývajících iniciativách v rámci Zelené dohody pro Evropu. To by EU umožnilo vytvořit pevný legislativní základ a zaměřit se na jeho provádění, aby byla schopna řešit výzvy, které jí brání stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Členské státy současně budou muset do 30. června 2024, po posouzení jejich návrhů ze strany Komise a jejích doporučeních k těmto návrhům, dokončit své aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Tyto plány, které podrobně stanoví způsob, jakým budou jednotlivé členské státy plnit klíčový úkol, jímž je provedení Zelené dohody pro Evropu do roku 2030, tudíž budou představovat ústřední bod strategie EU a členských států pro dosažení pokročilejších cílů a ambicí energetické unie.

EU se podařilo úspěšně zvládnout nedávné obtíže, ale několik velkých výzev nadále přetrvává. Tyto výzvy bude třeba řešit v krátkodobém až střednědobém horizontu, aby se posílila odolnost a suverenita EU v oblasti energetiky, napomohlo se konkurenceschopnosti jejího průmyslu, zajistila trvalá pracovní místa a klimatická neutralita se stala realitou pro budoucí generace. Níže je podrobně popsáno několik oblastí, na které je třeba se zaměřit.

1)Modernizovaná struktura správy a politiky EU v oblasti energetiky a klimatu po roce 2030

Díky návrhům v rámci balíčku „fit for 55“ a plánu REPowerEU je nyní EU téměř plně vybavena legislativními i nelegislativními nástroji pro uskutečnění přechodu na čistou energii pomocí bezpečné, cenově dostupné a konkurenceschopné energie. S ohledem na nadcházející přezkum nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu v roce 2024 bude možná nutné přehodnotit strukturu správy a politiky EU v oblasti klimatu a energetiky. Od počátku ruské invaze na Ukrajinu měly pro úspěšné zmírnění dopadů energetické krize zásadní význam koordinace a opatření v oblasti energetiky na úrovni EU. Pro dosažení cílů EU v oblasti energetiky, včetně postupného ukončení dovozu ruských fosilních paliv do roku 2027 a budování strategické energetické autonomie, je důležitá strategická koordinace energetické politiky na úrovni EU. Přezkum rámce pro správu opatření v oblasti energetiky a klimatu musí odrážet změny, které přinesl balíček „fit for 55“, a posílit schopnost EU plnit své cíle. To bude nezbytné pro to, aby EU mohla jít příkladem a přesvědčila mezinárodní partnery, aby i oni plnili cíle přechodu na čistou energii, a to počínaje globálními cíli v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie před konferencí COP 28, která se uskuteční koncem roku.

Kromě toho nastal čas zamyslet se nad cílem v oblasti skleníkových plynů pro rok 2040. Tento cíl by měl představovat věrohodné a měřitelné kroky k dosažení dlouhodobého cíle klimatické neutrality do roku 2050. Stanovení cíle pro emise skleníkových plynů do roku 2040 zvýší dlouhodobou předvídatelnost pro investory a zároveň umožní nákladově efektivní energetické transformace, zvýší konkurenceschopnost průmyslu EU a upevní pozici EU jako světového lídra v oblasti přechodu na čistou energii. Cesta ke klimatické neutralitě, bezpečnost dodávek ani cenová dostupnost nejsou samozřejmostí. Proto musí budoucí správa v oblasti klimatu a energetiky umožnit EU a členským státům řešit zbývající výzvy a zajistit, aby Unie zůstala konkurenceschopným globálním hráčem. 

2)Významně podpořit konkurenceschopnost a vedoucí postavení EU v oblasti průmyslu

Konkurenceschopnost EU je důležitou zárukou technologické suverenity EU a nezávislosti jejího energetického systému. Stávající Komise považuje udržení a posílení konkurenceschopnosti EU za strategicky důležité. To je patrné i z požadavku předsedkyně Komise, aby Mario Draghi vypracoval zvláštní zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti. Konkurenceschopné evropské podniky a silná výrobní základna pro čisté technologie jsou nezbytné pro dosažení cílů EU v oblasti energetiky. Inflace je nadále vysoká. To ovlivňuje přechod na čistou energii, zejména investice do obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, které jsou kapitálově náročné. Ačkoli se ceny zemního plynu po krizi stabilizovaly, stále jsou dvojnásobné než v době před krizí 101 a EU se soustavně potýká s vyššími cenami energií než jiné oblasti světa 102 . V rámci přechodu na čistou energii bude třeba zajistit bezpečný, levný, spolehlivý a stabilní přístup k elektřině. Vysoké ceny energií vytvářejí konkurenční nevýhodu nejen pro výrobu v EU, ale i s pro celosvětový závod v oblasti čistých technologií.

V důsledku přijetí zákona o snížení inflace investují USA veřejné prostředky na podporu ekologicky udržitelné spotřeby, výroby a investic, a to především prostřednictvím cílených daňových úlev (celkem 500 miliard USD, z nichž 60 % je určeno pro energetický sektor). Zároveň je lídrem v oblasti podpory čistých technologií Čína 103 , a to prostřednictvím ekonomiky zaměřené na investice. Čína vyrábí obrovské množství dotovaných fotovoltaických panelů a uspokojuje silnou poptávku na trhu EU.

Prostřednictvím aktu o průmyslu pro nulové čisté emise, který je součástí průmyslového plánu Zelené dohody, se Komise snaží zvýšit konkurenceschopnost EU a její domácí výrobní kapacity v oblasti technologií pro nulové čisté emise. Aby EU zůstala konkurenceschopná, musí vybudovat kapacity, které budou co nejúčinněji využívat všechny příslušné technologie, a to prostřednictvím vhodného právního rámce. Komise předkládá evropský balíček opatření v oblasti větrné energie, který má řešit specifické problémy v odvětví větrné energie. Klíčové prvky tohoto balíčku budou zahrnovat opatření týkající se dalšího urychlení udělování povolení, zlepšení aukčních systémů v celé EU, dovedností, přístupu k financování a stabilních dodavatelských řetězců. Kromě toho by EU mohla v rámci dvoustranných obchodních dohod nebo prostřednictvím průmyslových partnerství pro nulové čisté emise navázat partnerství s vybranými zeměmi mimo EU, které mají odpovídající průmyslové kapacity a nižší výrobní náklady.

Regulační a finanční rámec EU se snaží překlenout propast mezi výzkumem a inovacemi (VaI) a uváděním na trh v nových nebo začínajících odvětvích čistých technologií. Komise bude i nadále podporovat výzkum a inovace v úzkém partnerství s průmyslem, aby se urychlil vývoj čistých technologií a posílila výrobní základnu EU. Cílená pravidla pro zadávání zelených veřejných zakázek by konkrétně mohla pomoci dále mobilizovat soukromé investice na podporu začínajících a rozvíjejících se podniků v EU. Prověrkou konkurenceschopnosti každého nového právního předpisu a legislativního návrhu s cílem zmírnit povinnosti v oblasti podávání zpráv na úrovni EU o 25 % dojde ke zlepšení podnikatelského prostředí pro malé a střední podniky. Zahájení dialogů o přechodu na čistou energii s průmyslem rovněž podporuje vytváření obchodního modelu pro dekarbonizaci průmyslu (např. ocel, baterie). Současně EU posílí ochranu svého průmyslu před narušováním trhu ze strany třetích zemí. Prvním krokem je zahájení antisubvenčního šetření v případě elektromobilů pocházejících z Číny. Inteligentní a inovativní technologie již hrají zásadní roli při analýze a optimalizaci energetických systémů. V této souvislosti a v oblasti výzkumu a inovací se očekává, že poroste význam umělé inteligence. Komise pracuje na minimálních celosvětových standardech pro bezpečné a etické využívání umělé inteligence. Budoucnost našeho odvětví čistých technologií musí být v rukou Evropy.

3)Zajištění spolehlivých dodávek kritických surovin

Spolehlivý přístup k určitým surovinám je v EU stále větším problémem. Tento přístup bude mít zásadní význam pro přechod na čistou energii a konkurenceschopnost průmyslu EU. Většina ekologických technologií vyžaduje značné množství kovů a minerálů, jako je měď, lithium a kobalt. Podle Mezinárodní energetické agentury může být v důsledku rostoucí poptávky čím dál omezenější nabídka některých surovin 104 . Ačkoli se předpokládá, že poptávka EU po kritických surovinách dramaticky vzroste, do značné míry závisí na dovozu z několika málo, často kvazimonopolních zemí mimo EU (například 98 % dodávek vzácných zemin a 93 % hořčíku získává EU z Číny) 105 . Nedávná krize poukázala na rizika a důsledky přílišné závislosti na jedné zemi a Čína již zavedla opatření omezující vývoz galia a germania, které jsou nezbytné pro polovodiče a solární panely. Cílem návrhu aktu o kritických surovinách předloženého Komisí je zajistit přístup k bezpečným a udržitelným dodávkám těchto materiálů. Bezpečnost dodávek kritických surovin v EU může rovněž zlepšit pokrok na cestě k oběhovému využívání materiálů. Zdá se, že jsou nezbytná další opatření zaměřená na diverzifikaci přístupu k surovinám. Komise dále oznámila, že vytvoří nový klub pro kritické suroviny určený pro všechny podobně smýšlející země, které chtějí posílit globální dodavatelské řetězce, posilovat Světovou obchodní organizaci a více prosazovat boj proti nekalým obchodním praktikám.

4)Zajistit potřebné investice pro přechod na čistou energii

Aby bylo možné dosáhnout ambiciózních cílů pro rok 2030, bude nutné značně zvýšit investice do přechodu na čistou energii, přičemž se očekává, že veřejné zdroje budou omezené. Ve své zprávě o strategickém výhledu z roku 2023 Komise odhadovala, že k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a plánu REPowerEU je zapotřebí dodatečných ročních investic ve výši 620 miliard EUR 106 . Přestože klíčovou roli budou hrát evropské finanční instituce, jako je Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj, většina investic bude muset pocházet ze soukromého sektoru. EU musí vytvořit přitažlivé investiční prostředí a získat soukromé finanční prostředky. Za tímto účelem EU pracuje na zavedení robustního rámce pro udržitelné financování 107 , který by umožnil nasměrovat více soukromého kapitálu do zelené a udržitelné transformace, včetně energie z obnovitelných zdrojů. Významným faktorem umožňujícím nezbytné investice je dlouhodobá předvídatelnost politik. Zjednodušený a méně byrokratický přístup k podpoře EU (konkrétně k půjčkám a zárukám za půjčky) by zvýšil přitažlivost jednotného trhu pro zelené investice a podpořil pákový efekt soukromých investic prostřednictvím rozpočtu EU.

5)Nabízet dostupné ceny energie a zajistit silnou ochranu a posílení postavení spotřebitelů

Skutečná energetická unie musí zajistit dostupné ceny energie ve prospěch všech, a to již v krátkodobém horizontu. Spotřebitelé a společnost sehráli důležitou roli při zvládání dopadů energetické krize tím, že snížili svou poptávku po energii, i když to pro mnohé z nich znamenalo zhoršení finančních problémů. Z krize však mohli vyjít oslabení, přičemž ceny zemního plynu a elektřiny jsou v dnešní době stále dvojnásobné než před krizí 108 . Přechod k více elektrifikovanému, dekarbonizovanému a decentralizovanému energetickému systému umožní, aby se spotřebitelé dostali do pozice, v níž mohou skutečně ovlivňovat opatření týkající se dekarbonizace, a to díky vzniku inovativních modelů pro posílení postavení spotřebitelů, které se soustředí na kolektivní výrobu energie pro vlastní spotřebu a sdílení energie. 

Tyto systémy zajišťují, že spotřebitelé mohou využívat přiměřených cen elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů energie vyráběných mimo místo. Pro spravedlivý přechod je důležité, aby byly tyto systémy dostupné domácnostem s nízkými příjmy a aby byli spotřebitelé dostatečně informováni a měli k dispozici silný soubor práv, právní ochrany a podpůrných opatření, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Další zavádění inteligentních měřičů v domácnostech bude mít zásadní význam pro posílení postavení spotřebitelů a podporu inteligentnějších modelů spotřeby energie a úspor energie. V příhraničních regionech může místní přeshraniční spolupráce v oblasti energetiky pomoci řešit problém menšího počtu obyvatel těchto oblastí tím, že přispěje k jejich hospodářskému oživení. EU bude muset i nadále hrát klíčovou úlohu v podpoře široké veřejnosti, aby zůstala hnací silou přechodu na zelenou energii a zajistila vyváženou a spravedlivou transformaci. Zásadní význam má kromě toho i nadále uplatňování zásady „energetická účinnost na prvním místě“.

6)Zlepšit trhy s energií, energetické sítě a dále integrovat energetický systém

Energetický systém EU budoucnosti bude muset být integrovaný a bude se muset vyrovnávat se stále větší decentralizací. Je třeba urychleně posílit energetické sítě a upravit trh s energií. Čistý, účinný a integrovaný energetický systém bude vyžadovat značné investice do přenosových a distribučních sítí, aby bylo zajištěno propojení, přizpůsobení decentralizované výrobě a reakci na straně poptávky a umožnění pronikání vysokého podílu levné obnovitelné energie. Důležité kroky v tomto směru navrhne připravovaný akční plán pro sítě. Poroste úloha umělé inteligence při řízení a optimalizaci budoucího energetického systému EU. V souvislosti se stále větší digitalizací energetického systému roste riziko kybernetických útoků, což vyžaduje vhodná opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti. Energetické trhy budou muset poskytovat vhodné investiční signály pro obnovitelné zdroje energie, opatření v oblasti energetické účinnosti a použití nezbytných sítí. Trhy se budou muset přizpůsobit nejen většímu počtu účastníků působících na místní úrovni, ale také usnadnit rozvoj rozsáhlých a složitých hybridních projektů v oblasti obnovitelné energie, někdy i daleko na moři. Jako první krok bude důležité, aby všechny členské státy provedly balíček návrhů týkajících se čisté energie 109 .

Digitalizace, flexibilita a reakce na straně poptávky budou hrát klíčovou roli v dobře fungujícím čistém a decentralizovaném energetickém systému. EU přijala komplexní legislativní rámec pro řešení těchto problémů. Kromě toho Komise předložila strukturální reformu uspořádání trhu s elektřinou v souvislosti s energetickou krizí. To sníží dopad fosilních paliv na ceny energie a podpoří zavádění čistších a flexibilnějších řešení. Přesto stále přetrvávají významné překážky, které brání zavádění vhodných obchodních modelů a technických řešení, jako jsou inteligentní sítě. Další integrace maloobchodních trhů může vyžadovat prozkoumání inovativních nástrojů a pobídek k urychlení přechodu na čistou a spravedlivou energii. Za tímto účelem bude EU spolupracovat se všemi účastníky trhu s cílem usnadnit aktivní účast a plně využít potenciál integrovaných trhů s energií v EU. Energetický systém se zároveň musí přizpůsobit dramatickým změnám souvisejícím s klimatem.

7)Řešení nedostatku kvalifikací a pracovních sil v odvětví energetiky

Nedostatek kvalifikací a pracovních sil představuje překážku při provádění přechodu na čistou energii a pro konkurenceschopnost EU. Podle odhadů bude dosažení našich cílů v rámci plánu REPowerEU vyžadovat vytvoření více než 3,5 milionu pracovních míst 110 do roku 2030, což znamená více než ztrojnásobení stávající pracovní síly, která se odhaduje na 1,5 milionu pracovníků. Jedná se o pracovní místa v samotném odvětví čisté energie, ale také ve výrobě, stavebnictví, dopravě a službách spojených s podporou výroby a zaváděním těchto technologií 111 . Předpokladem pro to je dostupnost dovedností a schopnost pracovníků přejít do těchto nově vznikajících odvětví. Téměř 30 % podniků v EU, které se zabývají výrobou elektrických zařízení, čelilo v roce 2022 nedostatku pracovních sil. Očekává se, že tato tendence bude sílit a ovlivní i odvětví jaderné energetiky. V této souvislosti musí být prioritou EU zvyšování a rekvalifikace pracovníků při současném zajištění genderově vyváženého, spravedlivého a inkluzivního pracovního prostředí. Je třeba zlepšit přístup na trh práce, zejména pro ženy, mladé lidi a migranty, a věnovat pozornost zajištění dobrých pracovních podmínek. V souladu s politickým cílem nikoho neopomenout je pro společenskou přijatelnost přechodu na čistou energii zásadní rovněž zajistit, aby přinesl občanům EU dobré pracovní příležitosti.

8)Zaměřit se na dopad nedostatku vody na energetické systémy

Je třeba věnovat větší pozornost vazbám mezi energetickým systémem a dostupností sladké vody. Je tomu tak proto, že voda má pro energetický systém EU zásadní význam a extrémní povětrnostní jevy jsou stále častější a intenzivnější. Voda se v EU používá u téměř všech druhů výroby energie a její nedostatek již ovlivnil výrobu energie v EU, například ve vodních a konvenčních tepelných elektrárnách, při chlazení jaderných reaktorů nebo při přepravě paliv po vodních cestách. Konference OSN o vodě 2023 zdůraznila, že důležitý je integrovaný přístup ke krizím v oblasti vody, energie, potravin a ekosystémů 112 .

9)Stanovit pevný časový rámec pro postupné ukončení dotací na fosilní paliva

Během energetické krize dotace na fosilní paliva vzrostly, přestože dlouhodobý trend byl sestupný. Vzhledem k tomu, že více než 50 % (64 miliard EUR) dotací na fosilní paliva ještě nemá stanovené datum ukončení, bude důležité stanovit časový rámec pro postupné ukončení dotací na fosilní paliva v souladu s cíli dekarbonizace stanovenými v Zelené dohodě pro Evropu a v plánu REPowerEU.

Závěr

EU působí ve stále složitějším mezinárodním prostředí 113 , v němž různí mezinárodní aktéři přejímají nové a často více konfrontační role. Svět se přizpůsobuje omezování toků mezi Ruskem a Evropou, v důsledku čehož procházejí mezinárodní energetické trhy hlubokou změnou orientace a jsou nadále zranitelné. Jedním z příkladů je i celosvětový závod v oblasti čistých technologií. Tyto nové geopolitické faktory mezinárodní konkurenceschopnosti je třeba zohlednit při vytváření budoucí energetické politiky, která vytvoří základ pro hospodářskou prosperitu a bezpečnost. EU bude i nadále prosazovat otevřený a spravedlivý obchod, a to navzdory praktikám některých zemí mimo EU. Zahájení antisubvenčního šetření týkajícího se elektromobilů pocházejících z Číny je příkladem toho, jakým způsobem může EU přijmout opatření ke spravedlivé ochraně svého hospodářství před riziky narušení trhu.

Zároveň je ve strategickém zájmu EU posílit mezinárodní partnerství, včetně partnerství s kandidátskými zeměmi, neboť to povede ke zvýšení bezpečnosti a vlivu EU. I nadále bude mít zásadní význam v mezinárodní spolupráci přístup EU založený na „partnerství rovnocenných stran“, neboť nejvýhodnější partnerství hledá stále více zemí.

Klíčovou roli bude hrát solidarita mezi členskými státy a spojenectví s podobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou členové G7.  EU a její členské státy musí jednat jednotně a koordinovaně, a to jak na domácím, tak na mezinárodním poli, aby se zvýšil jejich vliv. Předsedkyně Komise to vyjádřila takto: „Budeme-li vnitřně sjednoceni, nikdo zvenčí nás nerozdělí“ 114 .

Do dnešního dne EU dosáhla pokroku v oblasti energetické nezávislosti, bezpečnosti a ochrany a je připravena na spravedlivý a cenově dostupný globální přechod na čistou energii. Inflační trendy a důsledky klimatické krize současně činí budoucí kontext ještě složitějším. Důležitým mezníkem pro splnění stanovených úkolů a reakci na změnu okolností od přijetí prvních plánů v roce 2019 budou konečné aktualizované verze vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu, očekávané v roce 2024. Nyní musí EU pokračovat v započatém procesu, předvídat a řešit budoucí výzvy a urychlit provádění široké škály politických iniciativ zahájených v rámci Zelené dohody pro Evropu. Politiky a investice již musí zohledňovat perspektivu po roce 2030. 

(1)

  Projev předsedkyně Komise von der Leyenové o stavu Unie v roce 2023 .

(2)

Viz Investiční plán Zelené dohody pro Evropu – COM(2020) 21.

(3)

COM(2023) 161 final.

(4)

Energetická unie podporuje přechod na čistou energii, neboť v rámci soudržného a integrovaného přístupu sjednocuje všechny aspekty energetické politiky. Energetická unie je založena na pěti rozměrech: 1) bezpečnost, solidarita a důvěra; 2) plně integrovaný vnitřní trh s energií; 3) energetická účinnost; 4) opatření v oblasti klimatu a dekarbonizace hospodářství a 5) výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

(5)

Každý členský stát podává Komisi každé dva roky zprávu o stavu provádění svého vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu prostřednictvím integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, která zahrnuje všech pět rozměrů energetické unie. Tam, kde je to možné, se při podávání zpráv a hodnocení využívají srovnatelné energetické statistiky. V důsledku toho se nejnovější konsolidované údaje v některých oblastech vztahují k roku 2021 nebo 2022. Údaje, jejichž sběr byl ukončen v roce 2021, neodrážejí skutečnost, že mnoho členských států od začátku ruské agresivní války proti Ukrajině výraznou měrou upustilo od dovozu fosilních paliv z Ruska.

(6)

Pracovní dokument útvarů Komise SWD(2023) 646.

(7)

Pracovní dokument útvarů Komise COM(2023) 652.

(8)

Příloha I sdělení COM(2023) 650

(9)

Příloha II sdělení COM(2023) 650

(10)

Příloha III sdělení COM(2023) 650

(11)

COM(2023) 651

(12)

COM(2023) 653

(13)

COM(2023) 654 (bude přijato dne 31. října 2023)

(14)

COM(2023) 655

(15)

COM(2023) 657

(16)

Současná výše dovozu ruského plynu v období od ledna do srpna 2023 dosahuje 28 miliard m3.

(17)

Pětiletý průměr ve srovnání se spotřebou plynu v období od srpna 2022 do srpna 2023.

(18)

  Výroba fosilních paliv v EU je rekordně nízká, neboť poptávka klesá | Ember (ember-climate.org) .

(19)

První návrhy v rámci balíčku „fit for 55“ zahrnovaly směrnici o obnovitelných zdrojích energie, směrnici o energetické účinnosti, směrnici o zdanění energie a Sociální klimatický fond; druhý balíček návrhů „fit for 55“ zahrnoval směrnici o energetické náročnosti budov a balíček opatření pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem.

(20)

COM(2019) 640 final.

(21)

Nařízení (EU) 2021/1119.

(22)

COM(2020) 456 final.

(23)

COM(2021) 557 final.

(24)

COM(2021) 558 final, směrnice (EU) 2023/1791.

(25)

COM(2021) 563 final.

(26)

COM(2021) 802 final, jednání probíhají.

(27)

COM(2021) 803 final a COM(2021) 804 final.

(28)

COM(2021) 805 final.

(29)

COM(2021) 568 final, přijaté nařízení (EU) 2023/955.

(30)

Ceny jsou založeny na týdenních průměrech denních cen plynu na burze Title Transfer Facility a na váženém průměru cen elektřiny na hlavních trzích EU s elektřinou (DE, ES, FR, NL) a trhu Nord Pool (DK, EE, LV, LT, FI, SE, NO). Ceny plynu na vnitrodenním trhu dosáhly nejvyšších hodnot přes 320 EUR/MWh.

(31)

Na velkoobchodním denním trhu je cena, kterou obdrží všichni účastníci trhu, stanovena poslední elektrárnou, která je zapotřebí k pokrytí poptávky, tedy elektrárnou s nejvyššími mezními náklady, v okamžiku, kdy se na trzích obchoduje. Růst cen plynu a černého uhlí se může projevit ve vyšších cenách, za které uhelné a plynové elektrárny nabízejí elektřinu na velkoobchodním denním trhu. To může vést ke zvýšení cen na denním trhu v celé Unii, neboť plynové a uhelné elektrárny jsou často elektrárnami s nejvyššími mezními náklady potřebnými k uspokojení poptávky po elektřině.

(32)

  ACER: Posouzení mimořádných opatření na trzích s elektřinou .

(33)

COM(2022) 230 final.

(34)

JOIN(2022) 23 final.

(35)

Nařízení (EU) 2023/435.

(36)

V rámci Nástroje pro technickou podporu Komise poskytla sedmnácti členským státům (BE, BG, CY, CZ, EE, EL, ES, FI, HR, HU, IE, IT, PL, PT, RO, SI, SK) pomoc při provádění iniciativy REPowerEU a při určování reforem a investic do postupného ukončení dovozu fosilních paliv z Ruska.

(37)

COM(2022) 135 final – nařízení (EU) 2022/1032.

(38)

COM(2022) 361 – nařízení Rady (EU) 2022/1369.

(39)

COM(2022) 473 – nařízení Rady (EU) 2022/1854.

(40)

COM(2022) 549 – nařízení Rady (EU) 2022/2576.

(41)

COM(2022) 668 – nařízení Rady (EU) 2022/2758.

(42)

COM(2022) 591 – nařízení Rady (EU) 2022/2577.

(43)

  Energetická platforma EU .

(44)

Například americký zákon o snížení inflace v roce 2022, plán Made in China 2025 a japonský základní plán pro GX: politika zelené transformace.

(45)

Podle některých zúčastněných stran se náklady na výstavbu větrných elektráren na moři v EU v roce 2023 zvýší až o 40 %.

(46)

COM(2023) 62 final.

(47)

COM(2023) 160 final.

(48)

COM(2023) 652.

(49)

  Projev předsedkyně Komise von der Leyenové o stavu Unie v roce 2023 .

(50)

Oběhové hospodářství, 2023, Zpráva o oběhovém hospodářství.

(51)

Oběhové hospodářství by snížilo zátěž životního prostředí spojenou s těžbou surovin, emisemi skleníkových plynů a produkcí odpadů. Podle globálního výhledu v oblasti zdrojů z roku 2019 vypracovaného organizací International Resource Pannel by oběhové hospodářství mohlo snížit dopady na biologickou rozmanitost a vodu o 90 %, emise skleníkových plynů o 50 % a zlepšit lidské zdraví.

(52)

COM(2023) 148 final, SWD(2023) 58 final.

(53)

COM(2023) 147 final.

(54)

Mechanismus pro spravedlivou transformaci se skládá ze tří pilířů: Fondu pro spravedlivou transformaci (nařízení (EU) 2021/1056), úvěrového nástroje pro veřejný sektor a režimu v rámci programu InvestEU.

(55)

  Srovnávací přehled podmínek pro spotřebitele 2023 .

(56)

Eurostat.

(57)

 Podklady a výsledky viz AMEDI : Hodnocení a monitorování dopadů na zaměstnanost a distribuci a JRC:   Vliv rostoucích cen energií a spotřebitelských cen na finance domácností, chudobu a sociální vyloučení v EU .

(58)

C(2023) 4080.

(59)

Eurelectric, Eurogas, European Energy Retailers, DSO Entity, E-DSO, CEDEC a GEODE.

(60)

  IEA: Aktualizace trhu s obnovitelnou energií – červen 2023 .

(61)

  Výroba fosilních paliv v EU je rekordně nízká, neboť poptávka klesá | Ember (ember-climate.org) .

(62)

Hlavní ekonom ENER.

(63)

COM(2022) 135 final – nařízení (EU) 2017/1938.

(64)

  Ruská útočná válka proti Ukrajině: EU přijala jedenáctý balíček hospodářských a individuálních sankcí .

(65)

COM(2022) 591 – nařízení Rady (EU) 2022/2577.

(66)

  Výroba fosilních paliv v EU je rekordně nízká, neboť poptávka klesá | Ember (ember-climate.org) .

(67)

  Údaje o trhu – Evropská asociace tepelných čerpadel (ehpa.org) .

(68)

  Barometr solární tepelné a koncentrované solární energie 2023 .

(69)

  Zelená dohoda pro Evropu: EU se dohodla na přísnějších právních předpisech, které urychlí zavádění obnovitelných zdrojů energie .

(70)

COM(2022) 673 final.

(71)

 Oživení spotřeby uhlí v důsledku postupného ukončování používání ruského plynu však v krátkodobém horizontu zhorší kvalitu ovzduší.

(72)

Doplňkový akt v přenesené pravomoci EU, který za přísných podmínek zahrnuje konkrétní jaderné činnosti do taxonomie EU, a akt o průmyslu pro nulové čisté emise.

(73)

Z dvanácti členských států vyrábějících jadernou energii jsou na dodávkách ruského jaderného paliva plně závislé čtyři státy (Bulharsko, Česko, Maďarsko a Slovensko) a jeden stát je závislý částečně (Finsko). Některé z těchto zemí jsou obzvláště zranitelné, protože jaderná energie představuje velký podíl na výrobě elektřiny (až 53,8 %) a jejich závislost na dalších ruských dodávkách energie (plyn, ropa) je vysoká. Závislost na Rusku v oblasti služeb cyklu jaderného paliva (konverze, obohacování a přepracování) dalece přesahuje rámec pěti výše uvedených členských států. Kromě toho Komise a Zásobovací agentura Euratomu v současné době vyhodnocují rozsah stávajících závislostí EU v jaderném odvětví, pokud jde o dodávky náhradních dílů a služeb údržby ze strany subjektů kontrolovaných Ruskem.

(74)

COM(2022) 240 final.

(75)

  Sprint měst za úsporami energie .

(76)

COM(2022) 473 – nařízení Rady (EU) 2022/1854.

(77)

COM(2021) 558 final, směrnice (EU) 2023/1791.

(78)

Nařízení Komise (EU) 2023/826.

(79)

  Evropský registr výrobků pro označování energetickými štítky (EPREL) .

(80)

COM(2022) 549 – nařízení Rady (EU) 2022/2576.

(81)

Hlavní ekonom ENER, na základě údajů JRC, ENTSO-G Transparency.

(82)

COM(2023) 156 final.

(83)

Každý členský stát podává Komisi každé dva roky zprávu o stavu provádění svého vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu prostřednictvím integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, která zahrnuje všech pět rozměrů energetické unie. Tam, kde je to možné, se při podávání zpráv a hodnocení využívají srovnatelné energetické statistiky. V důsledku toho se nejnovější konsolidované údaje v některých oblastech vztahují k roku 2021 nebo 2022. Údaje, jejichž sběr byl ukončen v roce 2021, neodrážejí skutečnost, že mnoho členských států od začátku ruské agresivní války proti Ukrajině výraznou měrou upustilo od dovozu fosilních paliv z Ruska.

(84)

Nařízení (EU) 2018/1999.

(85)

Přibližné údaje za rok 2022 by mohly naznačovat zlom v klesajícím trendu propadu LULUCF pozorovaném v posledních letech. Hodnocení však bere v úvahu velkou nejistotu těchto údajů a skutečnost, že bude pravděpodobně předmětem zásadních revizí.

(86)

 Tamtéž.

(87)

Podle zpráv členských států v souladu se statistikami Eurostat SHARES.

(88)

Článek 4 nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(89)

 V souladu s čl. 32 odst. 4 nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(90)

  Analýza zpráv o cílech pro rok 2020 podle článku 27 nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu – energetická účinnost .

(91)

V případě Kypru a Malty činí toto tempo 0,24 % za rok.

(92)

  Posouzení prvních dlouhodobých strategií renovací podle směrnice o energetické náročnosti budov (článek 2a) .

(93)

Jak je stanoveno ve směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov.

(94)

COM(2021) 802 final.

(95)

V roce 2023 bylo modernizováno středisko EU pro sledování fondu budov .

(96)

Podrobnosti o dotacích na fosilní paliva jsou uvedeny v doprovodné zprávě o energetických dotacích v Evropě.

(97)

Článek 3 nařízení (EU) 2018/1999.

(98)

Podle článku 18 nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(99)

  Marienborgské prohlášení a společné prohlášení o větrné energii na moři v Baltském moři .

(100)

  Strategie EU pro jadransko-jónský region (ec.europa.eu) .

(101)

  Výroba fosilních paliv v EU je rekordně nízká, neboť poptávka klesá | Ember (ember-climate.org) .

(102)

Energetická krize a válka na Ukrajině vedly k exponenciálnímu nárůstu a sbližování cen mezi Evropou a Asií a k dočasnému prohloubení nepříznivého cenového rozdílu mezi EU a USA (např. ještě před maximy dosaženými v létě 2022 byly ceny elektřiny a plynu v EU dva- až pětkrát, resp. tři- až pětkrát vyšší než v USA). To by mohlo pokračovat i v nadcházejícím desetiletí (levnější americký plyn a zejména elektřina).

(103)

  Strategické perspektivy: Konkurence v nové bezuhlíkové průmyslové éře .

(104)

 Očekává se, že celosvětová poptávka po vzácných zeminách používaných ve větrných turbínách se do roku 2050 zvýší pětinásobně, poptávka po niklu používaném v bateriích se do roku 2040 zvýší patnáctinásobně, poptávka po lithiu používaném v elektromobilech se do roku 2050 zvýší 57násobně, poptávka po kovech platinové skupiny používaných ve vodíkových palivových článcích se do roku 2050 zvýší 970násobně (zdroj: COM(2023) 160 final).

(105)

  RMIS – Surovinový informační systém (europa.eu) .

(106)

COM(2023) 376 final; na základě dokumentu SWD(2023) 68 final a dokumentu COM(2022) 438 final. Kromě toho bude akt o průmyslu pro nulové čisté emise vyžadovat na období 2023–2030 celkem 92 miliard EUR.

(107)

  Balíček týkající se udržitelného financování, 13. června 2023 .

(108)

  Výroba fosilních paliv v EU je rekordně nízká, neboť poptávka klesá | Ember (ember-climate.org) .

(109)

  Balíček návrhů „Čistá energie pro všechny Evropany“ .

(110)

  Pakt pro dovednosti: Zahájení rozsáhlého partnerství v oblasti dovednosti pro energii z obnovitelných zdrojů .

(111)

Viz dokument SWD(2023) 68 final týkající se odhadu investičních potřeb v oblasti dovedností pro akt o průmyslu pro nulové čisté emise.

(112)

  Konference OSN o vodě 2023: Shrnutí jednání provedené předsedou valného shromáždění .

(113)

Viz Zpráva o strategickém výhledu do roku 2023, COM(2023) 376 final.

(114)

  Projev předsedkyně Komise von der Leyenové o stavu Unie v roce 2023 .

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 24.10.2023

COM(2023) 650 final

Zpráva Unie o udržitelnosti v oblasti bioenergie

PŘÍLOHA

zprávy Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

Zpráva o stavu energetické unie 2023

(podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu)

{SWD(2023) 646 final}

Úvod

Článek 35 nařízení (EU) 2018/1999 1 (dále jen „nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu“) stanoví, že Komise musí do 31. října každoročně předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu energetické unie, která musí počínaje rokem 2023 každé dva roky zahrnovat zprávu o udržitelnosti bioenergie v rámci Unie, obsahující informace uvedené v příloze X tohoto nařízení.  Tato zpráva splňuje tuto povinnost týkající se podávání zpráv a byla vypracována především na základě informací, které členské státy poskytly ve svých integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu uvedených v článku 17 nařízení o správě a řízení.

Bioenergie vyráběná ze zemědělských a lesnických surovin a organického odpadu zůstala i nadále hlavním zdrojem obnovitelné energie v EU a v roce 2021 bude představovat přibližně 59 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. V oblasti bioenergie mají největší podíl primární pevná biopaliva, a to 70,3 %. Na kapalná biopaliva připadá 12,9 %, na bioplyn/biometan 10,1 % a podíl obnovitelných zdrojů z komunálního odpadu představuje 6,6 %.

Hrubá spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v EU podle druhu (2021, % a Mtoe) 2

Současná a předpokládaná udržitelná dostupnost biomasy a poptávka po biomase

Údaje o nabídce biomasy vykázalo dvacet šest členských států 3 . V EU je hlavní surovinou pro výrobu pevné biomasy dřevní biomasa (na obrázku níže označená jako „lesní biomasa“), která tvoří 66 % z celkového množství, a dále biomasa z organického odpadu (26 %) a zemědělská biomasa (8 %). Německo zaznamenává významnou produkci organické odpadní biomasy (137 675 tisíc m3). Zároveň uvádí největší podíl produkce lesní biomasy (66 658 tisíc m3) v EU, za ním následuje Švédsko (65 102 tisíc m3). Největší objem zemědělské biomasy vykazuje Španělsko (20 844 tisíc m3).

Primární dodávky pevné biomasy v 1 000 m3 pro výrobu energie, domácí výroba v roce 2021 4 , seskupeno podle původu vstupní suroviny

Největší vykázanou kategorií ve všech členských státech byla lesní biomasa (262 858 tisíc m3). Německo vykázalo 12 % z celkových primárních dodávek pevné biomasy z lesů, následované Španělskem a Polskem (obě země vykázaly 11 %) a Švédskem a Francií (obě země vykázaly 10 %). Druhou největší vykázanou kategorií dodávek pevné biomasy byl komunální odpad (171 023 tisíc m3 – 24 % z celkového množství). Německo vykázalo 74 % celkového množství obnovitelného komunálního odpadu, následovalo Švédsko (8 %), Belgie (6 %), Španělsko a Nizozemsko (obě země vykázaly 4 % z celkového množství), Itálie (2 %) a Rakousko a Portugalsko (obě země vykázaly 1 % z celkového množství). Třetí největší vykázanou kategorií primárních dodávek pevné biomasy byly druhotné průmyslové produkty z lesních zdrojů (144 821 tisíc m3 – 20 % z celkového množství). Švédsko vykázalo 22 % celkového objemu vykázaných druhotných průmyslových produktů z lesních zdrojů, následovalo Finsko (20 %), Rakousko (11 %), Německo (10 %), Francie (6 %), Polsko (5 %), Estonsko (4 %) a Lotyšsko (4 %).

Pokud jde o různé druhy domácí výroby pevné biomasy, v období od roku 2008 byl vypozorován největší nárůst 5 u využití dřevěných pelet (413 %), odpadu živočišného původu (351,9 %), obnovitelného podílu průmyslového odpadu (58,6 %), palivového dřeva, dřevního odpadu a vedlejších produktů (29,5 %) a černého louhu (25 %). Ostatní rostlinné materiály a zbytky byly jediným druhem pevné biomasy, u kterého došlo v porovnání s rokem 2008 k poklesu o 8,8 %. Celkově se primární dodávky pevné biomasy v EU zvýšily z 3 336 811 TJ v roce 2008 na 4 454 768 TJ v roce 2021, což představuje celkový nárůst o 33,5 %.

Celková výroba pevné biomasy v EU-27 6

Výše uvedený graf „Celková výroba pevné biomasy v EU-27“ uvádí kategorie používané v energetických bilancích Eurostatu. Pro účely integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu jsou v části 1 písm. m) přílohy IX nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu stanoveny jiné kategorie, které mají širší využití než energetické účely. V roce 2021 7 , pokud jde o jednotlivé členské státy, bylo největším výrobcem pevné biomasy v EU Německo (767 891 TJ), následované Francií (530 659 TJ), Švédskem (460 620 TJ), Polskem (377 690 TJ) a Finskem (352 535 TJ). Následuje Rakousko s 250 710 TJ, Estonsko se 104 208 TJ a Řecko s 33 317 TJ. Na základě vykázaných údajů 8 pochází v Německu největší podíl pevné biomasy z obnovitelného komunálního odpadu (125 984 tisíc m3). Ostatní členské státy vykazují především pevnou biomasu z lesnictví, přičemž často nerozlišují mezi využitím energie a materiálu. Členské státy společně uvedly, že největší kategorií pevné biomasy z lesnictví je kulatina (215 440 tisíc m3), následovaná palivovým dřevem (176 304 tisíc m3) a obnovitelným komunálním odpadem (171 023 m3).

Domácí výroba bioplynu vykázaná v roce 2020 (levý sloupec) a 2021 (pravý sloupec) v jednotlivých členských státech. Chybové sloupce znázorňují rozdíl oproti hodnotám uvedeným v energetických bilancích Eurostatu. Zdroj: Integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu a [NRG_BAL_C]

V integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu členské státy vykázaly svou domácí výrobu bioplynu v letech 2020 a 2021. V roce 2020 bylo podle vykázaných údajů největším výrobcem bioplynu Německo s 52,8 % celkového vyrobeného množství (7 765 ktoe), následované Itálií, která se na celkovém množství podílela 13,7 % (2 018 ktoe), Francií se 7,4 % (1 090 ktoe), Českem (4,1 %, 595 ktoe) a Dánskem (3,4 %, 505 ktoe). V roce 2021 zůstalo největším výrobcem Německo, které se na celkové produkci podílelo 50,4 % (7 518 ktoe), následované Itálií (13,9 %, 2 078 ktoe), Francií 9,4 % (1 404 ktoe) a Dánskem (4,2 %, 625 ktoe), které ve výrobě bioplynu předstihlo Česko (4,0 %, 591 ktoe). Belgie, Finsko, Maďarsko a Švédsko nevykázaly žádnou výrobu bioplynu ani v roce 2020, ani v roce 2021, zatímco Estonsko, Rumunsko a Slovinsko vykázaly výrobu bioplynu pouze v roce 2021. Česko, Řecko, Polsko a Lotyšsko vykázaly pokles výroby bioplynu mezi roky 2020 a 2021 o 18,5 %. Domácí výroba bioplynu vykázaná v EU v roce 2021 činila 14 929 ktoe, což představuje nárůst o 1,7 % oproti 14 687 ktoe v roce 2020.

Dvacet jedna členských států uvedlo v integrované vnitrostátní zprávě o pokroku v oblasti energetiky a klimatu údaje o vývoji dodávek bioenergie a o tom, zda to má dopad na celkové a odvětvové trajektorie pro energii z obnovitelných zdrojů v letech 2021 až 2030. Osm členských států 9 uvedlo, že nebyly zaznamenány žádné významné dopady nebo aktualizace, které by bylo třeba vykázat. Ze zbývajících třinácti členských států upozornily na dopady spojené s ruskou útočnou válkou proti Ukrajině Maďarsko a Lotyšsko. Švédsko zdůraznilo, že ceny v důsledku energetické krize vzrostly. Některé členské státy (Estonsko, Slovensko) uvedly, že změny v právních předpisech mají dopad na využívání biomasy k výrobě energie. Jiné země (Itálie, Slovinsko) uvedly, že v období do roku 2030 se očekává nárůst využívání biomasy k výrobě energie.

Poptávka po biomase podle odvětví

Pevná biomasa se používá v odvětvích průmyslu, bydlení a energetiky 10 . V roce 2021 se v odvětví průmyslu spotřebovalo 21,1 Mtoe pevné biomasy, v odvětví bydlení 45,1 Mtoe a v odvětví energetiky 33,0 Mtoe. Největšími spotřebiteli pevné biomasy jsou Německo, Francie a Švédsko. Využití tuhé biomasy v těchto odvětvích se oproti roku 2012 zvýšilo o 13,4 %.

Konečná spotřeba pevné biomasy v odvětvích průmyslu, bydlení a energetiky v roce 2021 v jednotlivých členských státech EU 11

Odvětví dopravy

V roce 2021 představovala konečná spotřeba biopaliv v odvětví dopravy v EU celkem 16,5 Mtoe 12 a oproti roku 2013 se zvýšila o 39 %. V absolutním vyjádření tento nárůst souvisí se zvýšenou nabídkou bionafty, nicméně v relativním vyjádření zůstává podíl bionafty na celkové spotřebě biopaliv v odvětví dopravy poměrně stabilní na úrovni přibližně 80 % včetně roku 2021. Bionafta se používá ve všech sedmadvaceti členských státech. Druhým nejčastěji spotřebovávaným druhem paliva byl bioetanol, který představoval 18 %, ale používá se ve všech členských státech s výjimkou Kypru a Malty.

Spotřeba biometanu a ostatních kapalných biopaliv představuje dohromady méně než 1 % celkového množství biopaliv spotřebovaných v odvětví dopravy. Šest členských států 13 vykazuje údaje o využití bioplynů v odvětví dopravy v integrované vnitrostátní zprávě o pokroku v oblasti energetiky a klimatu. Na Švédsko připadá 67,4 % celkové spotřeby bioplynů v dopravě v EU.

V roce 2020 činila primární výroba kapalných biopaliv 15,64 Mtoe, což po připočtení čistého dovozu představuje 17,82 Mtoe celkových dodávek energie. V roce 2021 se primární výroba kapalných biopaliv zvýšila o 3 %, tj. na 15,96 Mtoe, přičemž čistý dovoz vzrostl o 7 %, tj. na 19,06 Mtoe. Podobného nárůstu se dosáhne při použití souboru multiplikátorů pro biopaliva podle přílohy IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie: celkový jmenovatel RES-T s multiplikátory činil 242,33 Mtoe (2020) a 263,80 Mtoe (2021 14 ). I přesto, že v roce 2021 došlo po bezpečnostních opatřeních souvisejících s pandemií v roce 2020 k návratu k obvyklé mobilitě, klesl celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě mezi roky 2020 a 2021 z 10,25 % na 9,09 %. Jinými slovy, nárůst výroby biopaliv spolu s ostatními obnovitelnými zdroji byl nižší než nárůst celkové spotřeby pohonných hmot v dopravě mezi roky 2020 a 2021. Největší pokles podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě byl zaznamenán v Maďarsku (–5,41 %), ačkoli množství energie z obnovitelných zdrojů v dopravě uvedené na trh vzrostlo ze 4,4 Mtoe v roce 2020 na 5 Mtoe v roce 2021.

Celkově lze v odvětví dopravy pozorovat stále větší posun k využívání obnovitelných zdrojů energie 15 . Pokud jde o celkový objem, v průběhu času se výrazně zvýšilo využívání pokročilých biopaliv a dalších biopaliv vyrobených ze surovin uvedených v příloze IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie, ale i podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů. V roce 2021 tato biopaliva představovala nejvyšší podíl u energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, a to 4,2 % (s multiplikátory). Pokročilá biopaliva a další biopaliva vyráběná ze surovin uvedených v příloze IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie se většinou vyrábějí z odpadu a zbytků, a proto nemají takové negativní dopady na využívání půdy jako biopaliva získávaná z potravinářských a krmných plodin. Z hlediska dodané energie z obnovitelných zdrojů (bez multiplikátorů) však biopaliva vyrobená z potravinářských a krmných plodin měla i nadále nejvyšší podíl ze všech nositelů energie z obnovitelných zdrojů (3,9 % celkové spotřeby energie v dopravě).

Největší spotřeba biopaliv vyrobených z potravinářských a krmných plodin byla zaznamenána ve Francii a Německu (2 562 ktoe, resp. 2 122 ktoe v roce 2021), což může souviset s velikostí země a počtem obyvatel. Ve Španělsku lze pozorovat klesající trend: biopaliva vyrobená z potravinářských a krmných plodin v roce 2018 dosahovala objemu 1 737 ktoe, ale v roce 2021 tento objem klesl na 693 ktoe. Ve Finsku byl mezi roky 2020 a 2021 zaznamenán velký pokles u biopaliv z potravinářských a krmných plodin (z 303 ktoe na 65 ktoe). Pokud jde o údaje týkající se rizika nepřímé změny ve využívání půdy u biopaliv, údaje čtrnácti členských států byly neúplné. Německo uvedlo, že 42 %biopaliv pocházejících z potravinářských a krmných plodin bylo vyrobeno ze surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Podobně bylo vykázáno i ve Španělsku a Itálii, že více než 50 % biopaliv pocházejících z potravinářských a krmných plodin se vyrábí ze surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie 16 bude započítávání biopaliv s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy ukončeno nejpozději do roku 2030. Několik členských států již přijalo opatření k postupnému vyřazení těchto paliv.

Odvětví vytápění a chlazení

V roce 2021 byly paliva z biomasy a biokapaliny použity k výrobě 17,3 Mtoe hrubého tepla v EU 17 . Pevná biomasa se na celkové spotřebě paliv z biomasy na vytápění v EU podílí 76,0 %, 18,1 % připadá na obnovitelný komunální odpad a 5,0 % na bioplyny. Největším spotřebitelem pevné biomasy na vytápění je Švédsko, které využije 20,8 % celkové spotřeby EU, následované Finskem (15,8 %) a Dánskem (13,1 %). Pokud jde o bioplyn, ten se využívá především v odvětví vytápění v Německu a Itálii.

Obrázek 27: Konečná spotřeba energie z paliv z biomasy používaných při výrobě tepla v roce 2021 v jednotlivých členských státech

Odvětví elektřiny

V roce 2021 bylo použito k výrobě 14,6 Mtoe hrubé elektřiny 45,6 Mtoe paliv z biomasy a biokapalin 18 , což představovalo 15 % celkové hrubé skladby elektřiny z obnovitelných zdrojů a 6 % celkové hrubé množství elektřiny. 74 % hrubého množství elektřiny z biomasy bylo vyrobeno v teplárnách a elektrárnách. Nejvíce se využívá pevná biomasa (54,8 %), následovaná bioplyny (31,1 %). Obnovitelný komunální odpad představuje 11,6 %, zatímco biokapaliny 2,6 %. Německo je největším spotřebitelem paliv z biomasy pro účely výroby elektřiny (27,7 % celkové spotřeby paliv z biomasy a 57,0 % spotřeby bioplynu). Pokud jde o spotřebu pevné biomasy na výrobu elektřiny, významnými spotřebiteli jsou Finsko (13,7 %) a Švédsko (12,0 %). Belgie, Itálie a Slovinsko spotřebují dohromady pro účely výroby elektřiny pouze 1,1 ktoe bionafty. Spotřeba paliv z biomasy a biokapalin pro účely výroby elektřiny od roku 2012 a v roce 2021 zaznamenala trvalý nárůst, a to zejména díky nárůstu používání pevné biomasy o 28,7 % oproti roku 2012.

Celkově lze ve všech třech odvětvích pozorovat vzestupný trend spotřeby biomasy.

Výhled

Členské státy obecně poskytly omezené informace o předpokládaných primárních dodávkách biomasy podle výchozích surovin a původu. Z jednadvaceti členských států, které poskytly informace, jich osm 19 neuvádí žádné významné dopady ani aktualizace, které by bylo třeba doplnit. Pět členských států 20 vyjádřilo obavy ohledně uspokojení poptávky domácí nabídkou biomasy pro různá odvětví vzhledem k fyzickým omezením (omezený potenciál, zdravotní stav lesů, omezená infrastruktura pro větší odběr bioenergie) a právním omezením používání biomasy. Pět členských států 21 podává údaje o stabilitě poptávky po biomase, Slovinsko vykazuje zvýšení nabídky dřevní biomasy a Nizozemsko zavádí limit na dřevní biomasu pro vytápění. Francie informuje o aktualizacích trajektorií a Španělsko zdůrazňuje celkové pozitivní účinky, aniž by uvedlo podrobné informace. Předložené odhadované trajektorie podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v jednotlivých odvětvích do roku 2030 v odvětví elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy, ale i podle jednotlivých technologií obnovitelných zdrojů, nejsou dostatečně podrobné, aby mohly poskytnout ucelený přehled o poptávce po bioenergii s rozčleněním na teplo, elektřinu a dopravu a na dodávky biomasy podle surovin a původu (s rozlišením na domácí výrobu a dovoz).

Dovoz biomasy

V integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu dvacet čtyři členských států oznámilo dovoz pevné biomasy 22 . Španělsko, Rumunsko a Lucembursko nenahlásily žádný dovoz pevné biomasy. Je třeba poznamenat, že žádný členský stát nevykázal dovoz zemědělské biomasy a pařezů. Dovoz pevné biomasy představuje 19 % celkové primární pevné biomasy pro výrobu energie/bioenergie. Největší podíl na vykázaných dovážených surovinách má černý louh 23 (677 404 tisíc m3). Druhou největší vykázanou kategorií byla biomasa lesnického původu a nejvíce dováženou surovinou v této kategorii byly dřevěné pelety (21 926 tisíc m3), následované kulatinou, štěpinami, pilinami a ostatními částečkami dřeva.

Suroviny z lesní biomasy používané k výrobě energie, vykázané jako dovezené v EU 24

Pokud jde o dovoz dřevěných pelet do EU, největším dovozcem je Nizozemsko 25 (téměř 30 % celkového dovozu dřevěných pelet do EU), následované Dánskem (26 %) 26 ,  27 . Dovoz dřevěných štěpin představuje 8 % celkových dodávek dřevěných štěpin pro spotřebu energie v roce 2021. Francie dovezla třetinu (33,2 %) celkového objemu dovezených dřevěných štěpin; za ní následovala Litva s 22 %, Lotyšsko s téměř 10 % a Itálie s téměř 9 %. Celkově byl od roku 2019 zaznamenán nárůst dovozu dřevěných pelet o 27 %, zatímco dovoz dřevěných štěpin se mezi roky 2019 a 2020 snížil o 10 %. Prostřednictvím obchodních bilancí Eurostatu 28 lze vysledovat zeměpisný původ dřevěných pelet (do roku 2021) a dřevěných štěpin (pouze do roku 2020). V obou kategoriích bylo největším vývozcem do EU Rusko, následované Spojenými státy a Běloruskem – v případě dřevěných pelet – a Běloruskem (které spolu s Ruskem představuje 82 % celkového dovozu dřevěných štěpin), Norskem (8 %), Brazílií (5 %), Uruguayí (4 %) a Ukrajinou (2 %) v případě dřevěných štěpin. Po nevyprovokované a neoprávněné vojenské agresi Ruska proti Ukrajině vyjádřily zúčastněné strany obavy z možných důsledků, které by to mohlo mít na ceny dovozu dřevěných pelet a štěpin.

Dovoz organického odpadu představuje 1 % celkových dodávek organického odpadu pro spotřebu energie v roce 2021. Pouze čtyři členské státy 29 uvedly, že dovážejí biomasu z organického odpadu. Švédsko je největším dovozcem organického odpadu a obnovitelného komunálního odpadu. Nizozemsko a Belgie byly jedinými členskými státy, které vykázaly dovoz odpadních kalů, a to v objemu 56 tisíc m3 a 4 tisíce m3.

V roce 2021 EU dovezla celkem 8 194 ktoe 30 surovin pro výrobu biopaliv. Bioetanol se vyrábí převážně ze surovin pocházejících z EU (přibližně 78 %), zatímco pouze přibližně polovina bionafty (43 %) se vyrábí ze surovin pocházejících z EU (obrázek níže). Pokud jde o dovoz biopaliv, suroviny pro biopaliva se dovážejí především z Indonésie a Malajsie a představují 17 % celkového dovozu surovin pro bionaftu. Zbývajících 41 % dovážených surovin pro bionaftu je diverzifikováno ve více než devíti zemích světa.

Zeměpisný původ surovin pro bionaftu (nahoře) a bioetanol (dole) v EU v roce 2021

Opatření oznámená členskými státy na podporu bioenergie a dodržování kritérií udržitelnosti a kritérií úspory emisí skleníkových plynů stanovených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II) podporuje bioenergii, pokud je udržitelná a certifikovaná. Směrnice, včetně přísnějších kritérií udržitelnosti uvedených v článku 29, musela být provedena ve vnitrostátním právu do června 2021. V současné době probíhají kontroly tohoto provedení 31 . Většina členských států alespoň částečně provedla článek 29 a aktualizovala své stávající právní předpisy tak, aby zahrnovaly přísnější pravidla obsažená v přepracovaném znění směrnice. Některé členské státy zavedly kromě primárních a sekundárních právních předpisů také některé pokyny nebo zásady v právních předpisech týkajících se životního prostředí nebo ochrany přírody. V integrované vnitrostátní zprávě o pokroku v oblasti energetiky a klimatu členské státy výslovně neuváděly opatření týkající se kritérií udržitelnosti. Členské státy však uvedly opatření související s provedením směrnice ve vnitrostátním právu (a tedy včetně provádění kritérií udržitelnosti). Udržitelnou certifikaci zmínily dva členské státy: Španělsko oznámilo opatření týkající se plynu z obnovitelných zdrojů, který má certifikovanou udržitelnost, zatímco Itálie oznámila dvě opatření, z nichž jedno se týkalo zavedení národního systému certifikace udržitelnosti biopaliv a druhé aktualizace systému certifikace.

Pouze některé členské státy uvedly opatření týkající se podpory udržitelnosti lesní biomasy pro výrobu energie a pouze Španělsko uvedlo dvě opatření týkající se udržitelného obhospodařování lesů a udržování a zlepšování lesních rezerv. Žádný členský stát neuvedl informace o problémech souvisejících s dostupností lesní biomasy.

Pokud jde o kritéria LULUCF 32 , členské státy uvedly ve svých integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu pouze omezené informace. Je třeba poznamenat, že všechny členské státy EU jsou signatáři Pařížské dohody a předložily vnitrostátně stanovené příspěvky Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) 33 . Třináct 34  z osmnácti členských států, které podaly informace v této oblasti, výslovně uvedlo, že zavedly na celostátní nebo nižší než celostátní úrovni právní předpisy, aby zajistily, že emise nepřevýší pohlcování.

Aby se snížila závislost EU na dovozu fosilních paliv, navrhla Komise v plánu REPowerEU 35 urychlit výrobu biometanu vyráběného udržitelným způsobem (především z organického odpadu a zbytků z lesnictví a zemědělství, aby se zabránilo dopadům změn ve využívání půdy). Byl navržen cíl dosáhnout do roku 2030 roční výroby udržitelného biometanu ve výši 35 miliard m3, aby se snížil dovoz zemního plynu z Ruska a urychlil přechod EU na čistou energii. V integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu dvaceti čtyř členských států, které již vykázaly opatření, dvacet jedna členských států vykázalo opatření týkající se podpory bioplynu a biometanu 36 a přibližně jedna třetina členských států, které podaly zprávu, uvedla opatření na podporu biometanu v odvětví dopravy, zejména v podobě povinnosti týkající se přimíchávání. Ostatní členské státy uvedly alespoň jedno opatření na podporu nebo regulaci vtlačování plynu z obnovitelných zdrojů, konkrétně bioplynu/biometanu, do rozvodné sítě zemního plynu 37 . Švédsko neuvádí v letech 2020 a 2021 žádné údaje ani o využití biometanu v dopravě, ani o výrobě bioplynu, přestože je jedním z nejvyspělejších trhů s biometanem v EU a má největší podíl využití bioplynu v dopravě. Ve svých integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu nevykázaly žádnou výrobu bioplynu za rok 2020 ani za rok 2021 i Belgie, Finsko a Maďarsko.

Některé členské státy se ve svých integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zmínily o pověřeních k přimíchávání a kvótách na podporu pokročilých biopaliv. V některých případech (Dánsko, Francie, Itálie, Malta, Španělsko) již tato opatření vstoupila v platnost, zatímco v jiných, například ve Slovinsku a Chorvatsku, mají být opatření ke zvýšení podílu pokročilých biopaliv v odvětví dopravy zavedena v nejbližší době. Španělsko vykázalo různá opatření, která podporují výrobu pokročilých biopaliv pro použití nejen v silniční, ale také v letecké a námořní dopravě, ale regulační rámec pro tato opatření se stále vyvíjí.

Členské státy byly požádány, aby v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podaly zprávu o změnách cen komodit a změnách ve využití půdy v jejich zemi, které souvisejí se zvýšeným využíváním biomasy. Pokud jde o ceny komodit, členské státy uvedly, že ačkoli se ceny komodit v posledních letech mohly zvýšit, nesouvisí to se zvýšeným využíváním biomasy k výrobě energie. Španělsko uvedlo, že podíl surovin používaných pro bioenergetické účely je v porovnání s celkovým množstvím vyrobených surovin malý. Kypr a Estonsko uvádějí, že v jejich zemích se zemědělské suroviny k výrobě energie nepoužívají, a proto neexistuje žádná souvislost mezi využíváním biomasy k výrobě energie a kolísáním cen komodit.

Pokud jde o využití půdy, příslušné údaje vykázalo čtrnáct členských států 38 , z toho pět členských států 39 poskytlo také kvantitativní údaje. Finsko, Litva a Slovensko nezaznamenaly žádné změny ve využívání půdy. Dánsko, Itálie a Lotyšsko oznámily nárůst plochy půdy související s výrobou bioenergie. Dánsko oznámilo zvýšení pěstování kukuřice jako vedlejší suroviny pro bioplyn, a to z 2 390 ha v roce 2012 na současných 17 433 ha v roce 2020/2021, ačkoli pro výrobu bioplynu jsou převážně využívány odpad a zbytky. Itálie oznámila změny ve využití půdy, aniž by uvedla další podrobné údaje. Lotyšsko vykázalo u obilovin v roce 2021 nárůst o 3,0 % oproti roku 2020, ale upozorňujeme, že tato změna je ve srovnání s ostatní ornou půdou zanedbatelná. Polsko uvádí roční nárůst pěstování plodin pro výrobu bioenergie ve výši 4 %, resp. odhadované zvýšení o 797 ha půdy v roce 2021. Lucembursko bylo jediným členským státem, který vykázal snížení využití půdy pro energetické plodiny o 0,6 procentního bodu v období let 2018 až 2022. Převládající energetickou plodinou je kukuřice pro výrobu bioplynu (67 % v roce 2022). Rakousko, Kypr, Maďarsko, Malta, Španělsko a Švédsko uvedly, že pro účely bioenergie nevyužívají žádnou nebo žádnou podstatnou plochu půdy.

Technologický vývoj a využívání biopaliv vyrobených ze vstupních surovin uvedených v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001

Příloha IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie obsahuje seznam surovin, které lze použít pro výrobu bioplynu pro dopravu, pokročilých biopaliv a biopaliv. Pokročilá biopaliva se vyrábějí ze surovin uvedených v části A přílohy IX směrnice o obnovitelných zdrojích energie, zatímco v části B jsou uvedeny suroviny pro výrobu biopaliv a bioplynu pro dopravu (v tomto oddíle společně označované jako „biopaliva podle přílohy IX“), jejichž příspěvek k minimálnímu podílu stanovenému v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci je omezený a lze jej považovat za dvojnásobek jejich energetického obsahu. V integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu většina členských států 40 neuvedla objemy využívání a výroby surovin uvedených v příloze IX, přičemž jednotky a roky, za které byly údaje poskytnuty, se v jednotlivých členských státech liší. Pro následující analýzu jsou použity údaje uvedené ve statistikách SHARES.

Na následujícím obrázku je uvedena spotřeba biopaliv podle přílohy IX je za období let 2017–2021. Celkově dochází k nárůstu spotřeby biopaliv uvedených v příloze IX, a to z 2 317 ktoe v roce 2017 na 5 474 ktoe v roce 2021. Ze všech surovin uvedených v příloze IX má nejvyšší podíl spotřeba biopaliv vyrobených z použitého kuchyňského oleje (příloha IX část B písm. a)). Pokud jde o suroviny uvedené v příloze IX části A, nejvyšší podíl má spotřeba biopaliv získaných ze surovin uvedených v písmenech d) frakce biomasy na průmyslovém odpadu, který není vhodný pro využití v potravinovém či krmivovém řetězci a g) odpadní vody z lisovny palmového oleje a trsy prázdných palmových plodů. Naproti tomu se ze surovin uvedených v příloze IX části A v celé EU ve všech posuzovaných letech nepoužívají vůbec nebo se používají v množství menším než 1 ktoe tyto suroviny: a) řasy, pokud jsou pěstovány na pevnině ve vodních nádržích či fotobioreaktorech; l) ořechové skořápky; m) plevy; n) kukuřičné klasy zbavené zrn a q) další lignocelulózové vlákniny, s výjimkou pilařského dřeva a dýhařského dřeva.

Vývoj poptávky po biopalivech uvedených v příloze IX v EU-27 v období let 2017 až 2021 41  

Itálie je největším spotřebitelem biopaliv uvedených v příloze IX a spolu se Španělskem největším uživatelem biopaliv uvedených v části A přílohy IX. Itálie je rovněž největším spotřebitelem biopaliv uvedených v části B přílohy IX, za ní následuje Německo, Španělsko, Nizozemsko a Švédsko. Ostatní členské státy (Rumunsko a Lotyšsko) nespotřebovaly žádné suroviny uvedené v příloze IX, zatímco Rakousko spotřebovalo pouze malé množství (méně než 1 ktoe).

Rozdělení spotřeby biopaliv uvedených v příloze IX na jednotlivé vstupní suroviny v každém členském státě v roce 2021 42  

Deset členských států 43 podalo zprávu o technologickém vývoji a zavádění biopaliv uvedených v příloze IX, tyto údaje však byly roztříštěné a nejednotné. Na základě dostupných informací 44 existuje v pěti členských státech přinejmenším dvanáct investic souvisejících s výrobou hydrogenačně upravených rostlinných olejů s roční kapacitou v rozmezí od 24 do 1 300 kt ročně 45 . Největší jednotlivé kapacity jsou vykázány ve Švédsku: a to Lysekil a Göteborg, každá s výrobní kapacitou 1 300 kt hydrogenačně upravených rostlinných olejů. Druhou nejvíce zastoupenou technologií je výroba bioetanolu, u níž je v šesti členských státech realizováno šest investic o kapacitě 25–50 kt za rok 46 . Ve třech členských státech byla vykázána výroba biometanolu v pěti závodech (s kapacitou v rozmezí od 5,25 do 450 kt za rok) 47 . Dalšími investicemi jsou Fischer-Tropsch (Francie), biometan, BioLPG, Naptha (všechny v Nizozemsku), nebo se jedná o neznámé/různé investice (Finsko).

Dostupné výsledky vědeckého výzkumu týkající se nepřímé změny ve využívání půdy

Komise sleduje situaci týkající se biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy a bude nadále pravidelně aktualizovat údaje na základě nejnovějších vědeckých poznatků. Komise v této souvislosti zahájila dvě studie 48 a v současné době probíhá jejich hodnocení. Výsledky studie budou sloužit Komisi k tomu, aby v případě potřeby aktualizovala kritéria používaná pro určení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy a pro certifikaci paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

Další pokyny k provádění certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy byly zahrnuty do kapitoly V prováděcího nařízení (EU) 2022/996 49 o pravidlech pro certifikaci v nepovinných režimech. V článcích 24 až 27 jsou vysvětleny konkrétní požadavky na certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy a jsou zde obsažena pravidla pro prokazování adicionality a uvedeny podrobné pokyny pro splnění požadavků na výrobu na nevyužité nebo opuštěné půdě a pro stanovení dodatečné biomasy pro opatření na zvýšení výnosů. Cílem těchto technických pravidel je zajistit harmonizovaný a spolehlivý přístup všech certifikačních orgánů. Komise může tyto pokyny dále rozpracovat na základě výsledků pilotního testování metodiky, které bylo nedávno dokončeno v rámci výše uvedených studií zadaných Komisí 50 .

Dobrovolné a vnitrostátní režimy certifikace podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie

Dobrovolné režimy a vnitrostátní režimy certifikace zemí EU pomáhají zajistit, aby biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, ale i vodík z obnovitelných zdrojů a jeho deriváty (obnovitelná paliva nebiologického původu) a recyklovaná uhlíková paliva byly vyráběny udržitelným způsobem, a to tím, že ověří, že splňují kritéria udržitelnosti EU a příslušné metodiky pro obnovitelná paliva nebiologického původu a recyklovaná uhlíková paliva.

Režimy jako takové ověřují, že:

·výroba surovin používaných pro výrobu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy neprobíhá na půdě s vysokou biologickou rozmanitostí a že půda s vysokým obsahem uhlíku není přeměňována na půdu pro výrobu těchto surovin,

·elektřina používaná k výrobě vodíku z obnovitelných zdrojů je obnovitelného původu a

·výroba obnovitelných paliv a plynů vede k dostatečným úsporám emisí skleníkových plynů.

Některé režimy zohledňují také další aspekty udržitelnosti, jako je ochrana půdy, vody, ovzduší a sociální kritéria. Při certifikaci ověřuje externí auditor celý výrobní řetězec od původu surovin a energie až po výrobce nebo obchodníka s palivy.

Přestože jsou tyto režimy spravovány soukromými subjekty, Evropská komise je může uznat za režimy splňující pravidla uvedená ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Proces uznávání probíhá v souladu s čl. 30 odst. 4 a 6 směrnice o obnovitelných zdrojích energie.

Aby mohl být režim uznán Komisí, musí splňovat tato kritéria:

·výrobci surovin splňují kritéria udržitelnosti a kritéria pro výrobu obnovitelných paliv nebiologického původu stanovená ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie a jejích prováděcích právních předpisech;

·informace o vlastnostech udržitelnosti lze vysledovat až k původu výchozí suroviny;

·všechny informace jsou dobře zdokumentovány;

·společnosti jsou před zahájením účasti v režimu podrobeny auditu a pravidelně probíhají recertifikační nebo dozorové audity; a

·auditoři mají obecné i specifické auditorské dovednosti, které jsou nezbytné s ohledem na kritéria režimu.

Rozhodnutí o uznání dobrovolného režimu má obvykle předepsanou dobu platnosti 5 let.

Komise dosud formálně uznala patnáct dobrovolných a vnitrostátních režimů certifikace 51 . Prováděcí nařízení (EU) 2022/996 zavedlo nová a zpřísněná pravidla v oblasti certifikace bioenergie. Komise zahájila formální proces přehodnocování všech uznaných režimů, aby se ujistila, že jsou nadále vhodné pro ověřování souladu hospodářských subjektů s kritérii udržitelnosti podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Tento proces bude dokončen do konce roku 2023. Současně byly zahájeny nové postupy hodnocení pro režimy, které mají v úmyslu certifikovat obnovitelná paliva nebiologického původu na základě nově přijatých metodik pro hodnocení jejich udržitelnosti.

Komise plánuje do konce roku 2023 zahájit komplexní studii o výkonnosti režimu certifikace podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie. První výsledky této studie lze očekávat na konci roku 2024.

Aktualizace databáze Unie uvedené v čl. 28 odst. 2 směrnice (EU) 2018/2001

Podle čl. 28 odst. 2 směrnice o obnovitelných zdrojích energie Komise zajistí, aby byla vytvořena databáze Unie „umožňující sledování kapalných a plynných paliv používaných v odvětví dopravy“. Do oblasti působnosti jsou zahrnuta „biopaliva, obnovitelná paliva nebiologického původu a recyklovaná uhlíková paliva v odvětví dopravy“. Je třeba poznamenat, že pevná paliva z biomasy jsou z působnosti vyňata a oblast působnosti databáze Unie v současné době zahrnuje pouze odvětví dopravy. Komise v současné době připravuje zprovoznění databáze, která zajistí sledovatelnost paliv z obnovitelných zdrojů a posílí transparentnost. Prováděcí nařízení (EU) 2022/996 stanoví zvláštní pravidla, která mají zajistit účinné a harmonizované ověřování souladu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s pravidly směrnice o obnovitelných zdrojích energie a zabránit podvodům.

Podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie členské státy vyžadují, aby hospodářské subjekty do databáze zadávaly informace, včetně informací o udržitelnosti a úsporách emisí skleníkových plynů u paliv z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy uváděných na trh. Databáze Unie pokrývá celý dodavatelský řetězec, počínaje prvním sběrným místem zemědělských nebo lesnických surovin nebo sběrným místem odpadů a zbytků až po místo spotřeby. Pro místa sběru a body shromažďování to znamená, že v databázi Unie budou muset být zdokumentována i místa původu a do databáze Unie budou muset být zaznamenány všechny dodávky z těchto míst původu. Stejně tak bude nutné zaznamenat všechny závislé sklady a závislá sběrná místa, na něž se vztahuje skupinová certifikace, aby bylo možné dohledat příslušný materiál na každém místě, kde byl skladován.

V roce 2022 proběhlo první pilotní testování databáze Unie, které provedlo přibližně dvacet hospodářských subjektů. V návaznosti na tento proces byla dne 16. ledna 2023 databáze Unie oficiálně spuštěna s cílem zapojit do ní všechny příslušné hospodářské subjekty, dobrovolné mezinárodní a vnitrostátní režimy ověřování a členské státy EU. S databází Unie mohou být rovněž propojeny databáze jednotlivých členských států. Zapojování probíhá v několika fázích a zahrnuje registraci všech relevantních informací o uživateli. Hospodářské subjekty musí poskytnout informace o certifikovaném místě a aktivní certifikát shody. S cílem zajistit, aby mohl být každý hospodářský subjekt jednoznačně identifikován třetími stranami, se rovněž vyžaduje národní identifikační číslo z obchodního rejstříku (NTR ID) 52 . V březnu 2023 Komise rovněž uvedla do provozu online Wiki stránku, která má tento proces podpořit. Na této stránce jsou uvedeny základní informace o databázi Unie, příslušné školicí materiály a často kladené otázky 53 .

K 1. září 2023 bylo s podporou dobrovolných režimů zapojeno přibližně 8 000 hospodářských subjektů z celkového odhadovaného počtu přibližně 12 000. Členské státy rovněž zahájily proces na své straně tím, že určily a zapojily institucionální uživatele systému. Předpokládá se, že prvotní registrace zásob surovin a paliv bude zahájena, jakmile se zapojí alespoň 80 % hospodářských subjektů. Zaznamenané zásoby by měly odpovídat hodnotě čisté hmotnostní bilance za poslední období hmotnostní bilance. Po uplynutí této doby budou moci hospodářské subjekty v databázi Unie registrovat a spravovat transakce s příchozím a odchozím materiálem. Transakce musí být zaregistrovány do 72 hodin od data sjednání transakce / odeslání a doprovodné certifikáty udržitelnosti musí být aktualizovány před koncem období hmotnostní bilance.

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatřeních v oblasti klimatu (Úř. věst. nařízení (EU) 2018/1999).

(2)

Eurostat: Energetické bilance 2021.

(3)

Eurostat: Dodávky biomasy – roční údaje.

(4)

Eurostat: Dodávky biomasy, roční údaje.

(5)

Eurostat: tabulka NRG_CB_RW.

(6)

Eurostat: tabulka NRG_CB_RW.

(7)

Tamtéž.

(8)

Eurostat: Dodávky biomasy, roční údaje.

(9)

AT, BG, CY, CZ, DK, EL, FI a PT.

(10)

Eurostat: tabulka NRG_BAL_C.

(11)

Eurostat: Energetické bilance 2021, tabulka NRG_BAL_C.

(12)

Tamtéž.

(13)

AT, CZ, DK, EE, FI, IT, SE.

(14)

Eurostat: údaje ze statistik SHARES.

(15)

Tamtéž.

(16)

Směrnice (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

(17)

Eurostat: tabulka NRG_BAL_C Flow „Hrubá výroba tepla“ (doplňkový ukazatel). Tento ukazatel zahrnuje: veřejné výtopny + veřejné teplárny + závodní výtopny + závodní teplárny. Kódy produktů: bionafta [R5220P + R5220B]; bioplyny [kód: R5300]; ostatní kapalná biopaliva [R5290]; primární pevná biopaliva [R5110-5150_W6000RI]; obnovitelný komunální odpad [W6210]. Soubor údajů Energetické bilance (kód: NRG_BAL_C). Upozorňujeme, že tento ukazatel představuje hodnoty „výstupu z přeměny energie“. V případě výroby tepla se tedy jedná o energii, která se získá z paliv z biomasy a biokapalin po jejich přeměně.

(18)

Eurostat: tabulka NRG_BAL_C. Tok „Hrubá výroba elektřiny“ (doplňkový ukazatel). Tento ukazatel zahrnuje veřejné elektrárny + veřejné teplárny + závodní elektrárny + závodní teplárny. Kódy produktů: bionafta [R5220P + R5220B]; bioplyny [kód: R5300]; ostatní kapalná biopaliva [R5290]; primární pevná biopaliva [R5110-5150_W6000RI]; obnovitelný komunální odpad [W6210]. Soubor údajů Energetické bilance (kód: NRG_BAL_C).

(19)

AT, BG, CY, CZ, DK, EL, FI a PT.

(20)

HR, ES, HU, LT, SE.

(21)

IT, MT, LV, SK, SE.

(22)

Eurostat: Dodávky biomasy, roční údaje.

(23)

Černý louh je vedlejší produkt celulózového průmyslu, kdy z každé tuny dřevní hmoty vzniká jako vedlejší produkt 7 tun černého louhu; to znamená, že ve srovnání s původním dřevem použitým pro zpracování na buničinu může být objem vysoký, ale hustota energie nízká.

(24)

 Eurostat: Dodávky biomasy – roční údaje (NRG_CB_BM).

(25)

Tamtéž.

(26)

Více informací o dovozu dřevěných pelet lze nalézt v údajích Eurostatu, Obchod EU od roku 1988 prostřednictvím HS2-4-6 a CN8.

(27)

V obou souborech údajů bylo zjištěno, že dvěma největšími dovážejícími zeměmi jsou Nizozemsko a Dánsko. Podle údajů Eurostatu se dřevěné pelety dovážejí: v roce 2021 bylo 34 % všech dovozených dřevěných pelet dovezeno do Nizozemska, 15 % do Dánska, 12 % do Belgie a 8 % do Lotyšska.

(28)

Je třeba poznamenat, že uváděné údaje se týkají celkového množství dřevěných pelet dovezených do EU, tedy nejen pro výrobu energie.

(29)

BE, NL, PT. SE.

(30)

Evropská komise (2023): Zpráva o udržitelnosti bioenergie v rámci Unie – studie na podporu podávání zpráv podle článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 (návrh), bude zveřejněno.

(31)

  https://ec.europa.eu/atwork/applying-eu-law/infringements-proceedings/infringement_decisions/  

(32)

Využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví.

(33)

https://unfccc.int/NDCREG .  

(34)

 AT, BG, CZ, DK, EE, ES, FI, HR, LT, NL, PT, SI, SE.

(35)

COM(2022) 230 final.

(36)

AT, BE, CY, DK, EE, EL, ES, FI, FR, HR, HU, IE, IT, LT, LV, NL, PT, RO, SE, SI a SK.

(37)

DK, ES, FR, IT, PT, SE a SK.

(38)

AT, CY, DK, ES, FI, HU, IT, LV, LT, LU, MT, PL, SK a SE.

(39)

DK, LV, LT, LU, PL.

(40)

Množství biopaliv uvedených v příloze IX vykázaná v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu: DK, ES, IE, IT, LU.

(41)

Zdroj: databáze Eurostat SHARES.

(42)

Tamtéž.

(43)

BG, FI, FR, IT, NL, PL, RO, SK, ES, SE.

(44)

Evropská komise (2023): Zpráva o udržitelnosti bioenergie v rámci Unie – studie na podporu podávání zpráv podle článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 (návrh), bude zveřejněno.

(45)

FI, FR, NL, PL, SE.

(46)

BG, FI, IT, PL, RO, SK.

(47)

ES, NL, SE.

(48)

  https://iluc.guidehouse.com/  

(49)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/996 ze dne 14. června 2022 o pravidlech pro ověřování kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a kritérií nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy (Úř. věst. L 168, 27.6.2022, s. 1).

(50)

  https://guidehouse.com/case-studies/energy/2021/biofuels-with-indirect-land-use-change-risk  

(51)

Další informace a rozhodnutí o uznání naleznete na tomto odkazu: https://energy.ec.europa.eu/topics/renewable-energy/bioenergy/voluntary-schemes_en .

(52)

Národní identifikační číslo z obchodního rejstříku (NTR) je specifické pro danou zemi a může jím být číslo DPH, číslo z obchodního rejstříku nebo jiné podobné číslo.

(53)

  https://wikis.ec.europa.eu/display/UDBBIS/Union+Database+for+Biofuels+-+Public+wiki .  

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 24.10.2023

COM(2023) 650 final

Zpráva o renovaci vnitrostátního fondu obytných a nebytových budov a budov s téměř nulovou spotřebou energie

PŘÍLOHA

zprávy Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

Zpráva o stavu energetické unie 2023












(podle nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu)

{SWD(2023) 646 final}

1.Úvod a souvislosti

Sektor budov hraje klíčovou roli v dlouhodobé strategii týkající se snižování emisí skleníkových plynů v Evropské unii (EU) a také při dosahování dalších cílů Zelené dohody pro Evropu, jako je nulové znečištění nebo účinné využívání zdrojů. Hlavní cesty k dosažení fondu budov bez emisí uhlíku v EU jsou uvedeny ve směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a zaměřují se na stanovení nákladově optimálních minimálních požadavků na energetickou náročnost, podporu vysoce energeticky účinných budov a rozvoj dlouhodobých strategií renovace s cílem mobilizovat investice do energetické účinnosti v sektoru budov.

Od roku 2021 musí být všechny nové budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Ve směrnici o energetické náročnosti budov je uvedena široká definice budov s téměř nulovou spotřebou energie kombinující energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie prostřednictvím nákladově optimálního rámce; ukazatele týkající se budov s téměř nulovou spotřebou energie se v jednotlivých členských státech značně liší a odrážejí národní, regionální nebo místní podmínky. Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC) vyhodnotilo stav definic budov s téměř nulovou spotřebou energie v členských státech a nejnovější aktualizace týkající se definice, jejího provádění a také společných rysů a hlavních rozdílů mezi platnými definicemi budov s téměř nulovou spotřebou energie.

S cílem zajistit zlepšování energetické náročnosti stávajících budov směrnice o energetické náročnosti budov vyžaduje, aby členské státy vypracovaly dlouhodobé strategie renovací pro renovaci vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov. Strategie musí obsahovat plány s orientačními milníky pro roky 2030, 2040 a 2050, měřitelné ukazatele, očekávané úspory energie a širší přínosy energetických renovací. Strategie musí mít rovněž silnou finanční složku. Společné výzkumné středisko posoudilo soulad dlouhodobých strategií renovací s požadavky směrnice o energetické náročnosti budov.

V rámci podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu 1 mají členské státy za úkol každé dva roky aktualizovat mimo jiné cíle, milníky a ukazatele pokroku týkající se dlouhodobé strategie renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov. Mezi informace předkládané v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu patří také aktualizace o budovách s téměř nulovou spotřebou energie. Přestože v rámci integrované vnitrostátní zprávy v oblasti energetiky a klimatu předložily údaje a informace všechny členské státy 2 , v průměru se zdá, že úplnost vykazovaných údajů je u většiny témat a ukazatelů souvisejících s budovami omezená.

Tato zpráva, která vychází z posouzení údajů pocházejícího z prvního předkládání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu a provedeného JRC 3 a z dalších dostupných zdrojů, splňuje povinnost Komise stanovenou v článku 35 nařízení 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, aby předložila Evropskému parlamentu a Radě v rámci zprávy o stavu energetické unie tyto náležitosti:

–každé dva roky zprávu o celkovém pokroku při renovaci vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov jak veřejných, tak soukromých, v souladu s plány stanovenými v dlouhodobých strategiích renovace, které každý členský stát stanoví v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU,

–každé čtyři roky zprávu o celkovém pokroku týkajícím se zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie v členských státech v souladu s čl. 9 odst. 5 směrnice 2010/31/EU.

V neposlední řadě zpráva poskytuje aktuální informace o pokroku dosaženém při plnění pracovního plánu pro ekodesign a označování energetickými štítky na období 2022–2024, o němž má Komise každoročně informovat Evropský parlament a Radu.

2.Hlavní zjištění týkající se prvků integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu souvisejících s budovami

Podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu v roce 2023 představovalo první akci svého druhu, jejímž cílem bylo sledovat provádění a pokrok v oblasti vnitrostátních dlouhodobých strategií renovací z roku 2020, včetně řady ukazatelů a milníků, které mají členské státy vykazovat (většinou nepovinně) a které popisují stav a vývoj fondu budov v EU. Hlavní ukazatele a údaje týkající se budov, které měly členské státy vykázat, se týkají spotřeby energie, emisí skleníkových plynů, míry renovací a počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie 4 .

Úplnost vykazovaných údajů se zdá být u většiny témat a ukazatelů souvisejících s budovami v průměru omezená, s výjimkou jediné povinné oblasti vykazování týkající se příspěvku budov k celkovému cíli Unie v oblasti energetické účinnosti. Je proto obtížné vyhodnotit, zejména na agregované úrovni:

–pokrok členských států při plnění jejich cílů a

–trajektorii fondu budov v EU pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, a to i s ohledem na zvýšené průběžné ambice uvedené v balíčku „Fit-for-55“.

Tato situace zdůrazňuje potřebu zlepšit sledování provádění a pokroku v oblasti dlouhodobých strategických cílů do roku 2020, jak je například navrženo v přepracovaném návrhu směrnice o energetické náročnosti budov 5 .

Dalším složitým prvkem je různorodost definic v případě některých ukazatelů (například energeticky nejnáročnější budovy, míra renovací) a/nebo referenční roky. To bylo zjištěno již při posouzení dlouhodobých strategií z roku 2020.

Z údajů vykázaných v rámci integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu lze vyvodit následující předběžná zjištění:

–Spotřeba energie: úroveň vykazování je obecně nízká, zejména u primární energie. Obecně lze říci, že ve většině ze třinácti členských států, které předkládají zprávy v této oblasti, se spotřeba energie v budovách mezi lety 2020 a 2021 zvýšila (s určitými výjimkami v některých zemích, v závislosti na konkrétním odvětví). To může odrážet skutečnost, že rok 2021 byl ještě příliš brzkým na to, aby bylo možné měřit hmatatelné dopady zavedení dlouhodobých strategií.

–Emise skleníkových plynů: údaje o emisích z budov jsou rovněž poměrně neúplné a nesouvislé. Emise skleníkových plynů v letech 2020 až 2021 v průměru vzrostly (u jedenácti členských států, které poskytly některé údaje). Kromě toho několik zemí zaznamenalo určitý pokrok v plnění svých cílů v oblasti emisí pro rok 2030.

–Renovace: údaje o počtu budov, metrech čtverečních nebo míře renovací jsou z velké části neúplné a roztříštěné napříč jednotlivými členskými státy, a to i přes značný význam, který mají renovace pro dekarbonizaci fondu budov. Pouze osm členských států předložilo dostatečné údaje o renovaci a tyto státy vykázaly určitý pokrok v plnění cílů renovace budov do roku 2030 stanovených ve vnitrostátních dlouhodobých strategiích renovací: vykázaný pokrok se nezdá být dostatečný pro dosažení cílů v některých členských státech, ale v jiných je uspokojivý.

–Příspěvek ke globálním cílům v oblasti energetické účinnosti: jedná se o jediný povinný prvek integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu ve vztahu k budovám, a proto se jedná o prvek s nejvyšší úrovní vykazování (téměř 100 % členských států, které podávají zprávu). V rámci tohoto požadavku mohou být předkládány popisné a/nebo kvantitativní informace a odpovědi vykazují různou míru interpretace ze strany členských států. V některých případech navíc odpovědi neobsahují odkazy na konkrétní milníky nebo cíle, což ponechává prostor pro zlepšení.

–Milníky a ukazatele: Integrovaná vnitrostátní zpráva o pokroku v oblasti energetiky a klimatu poskytuje členským státům možnost stanovit konkrétní milníky a cíle, aby mohly aktualizovat své ambicí v oblasti dlouhodobé udržitelnosti z roku 2020. Této možnosti využila celá řada členských států a stanovily si cíle týkající se buď zlepšení stavu fondu budov, spotřeby energie, nebo emisí skleníkových plynů. Většina cílů je stanovena pro rok 2030. To by muselo být posouzeno v souvislosti s návrhem aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu rovněž z roku 2023.

Pokud jde o budovy s téměř nulovou spotřebou energie:

–Od června 2023 mají všechny státy zavedenou definici budov s téměř nulovou spotřebou pro nové budovy, která provádí směrnici o energetické náročnosti budov ve vnitrostátním právu. Většina členských států má rovněž zvláštní definici pro renovaci na budovy s téměř nulovou spotřebou energie.

–Na základě vnitrostátních definic byla odhadnuta energetická náročnost budov s téměř nulovou spotřebou energie, vyjádřená v potřebě primární energie z neobnovitelných zdrojů (kWh/m2 za rok) v členských státech a zprůměrovaná na úrovni EU. Průměrná potřeba primární energie z neobnovitelných zdrojů u nových rodinných domů se pohybuje od 15 kWh/m2 za rok do 95 kWh/m2 za rok, přičemž průměr na úrovni EU činí 52 kWh/m2 za rok.

–Ve většině případů jsou požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie u nových budov přísnější než požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie v případě renovací. Potřeba neobnovitelné primární energie u nových budov je v průměru o 30 % nižší než u renovovaných budov. Řada členských států má požadavky na nové a rekonstruované budovy s téměř nulovou spotřebou energie stejné.

–Pokrok na cestě k budovám s téměř nulovou spotřebou energie vykazuje šestnáct zemí, přičemž úroveň úplnosti v jejich členění je obecně nízká. U dvanácti členských států je možné porovnat údaje za roky 2021 a 2022: v šesti z nich se celkový počet budov s téměř nulovou spotřebou energie v posuzovaném období více než zdvojnásobil 6 . Celkový počet budov s téměř nulovou spotřebou energie, získaný agregováním údajů zemí, které předložily údaje za oba roky, se od roku 2021 do roku 2022 zvýšil o 12 %.

Kromě výše uvedených hlavních zjištění první předkládání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu poukázalo na potřebu zlepšit sledování vývoje fondu budov v členských státech a také zjednodušit a harmonizovat ukazatele a definice. V tomto ohledu návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov 7 stanoví, že dlouhodobé strategie renovací by se měly přeměnit ve vnitrostátní plány renovace budov, které by stanovovaly postup pro dosažení energeticky vysoce účinného fondu budov bez emisí uhlíku do roku 2050. Má se za to, že výše uvedené by mělo lépe posuzovat a dále harmonizovat plánování a podávání zpráv, aby byla zajištěna srovnatelnost a vyšší úroveň agregace. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov zejména poskytne společnou šablonu pro plány renovací budov, s jasnějším vymezením povinných a dobrovolných ukazatelů. To by usnadnilo předkládání informací. Kromě toho je rámec sledování posílen zavedením hodnocení plánů renovací budov ze strany Komise a vydáváním doporučení v rámci procesu vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Pokrok v provádění plánů renovací budov bude i nadále vykazován v rámci dvouletých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, které by bylo třeba dále posílit a uvést do souladu s vývojem plánů renovací budov.

Rozsáhlé přepracování a aktualizace provedené střediskem EU pro sledování fondu budov 8 v roce 2023 má poskytnout další příspěvek v tomto směru, například pokud jde o harmonizaci ukazatelů a sledování pokroku v oblasti stavu budov. Návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov dále zavádí ustanovení, která členským státům ukládají povinnost zřídit vnitrostátní databáze energetické náročnosti budov a každoročně předkládat jejich údaje středisku EU pro sledování fondu budov.

3.Posouzení dlouhodobých strategií renovací z roku 2020

Národní dlouhodobé strategie renovace jsou klíčovými politickými a plánovacími nástroji, které mají podpořit přechod na vysoce účinný fond budov bez emisí uhlíku do roku 2050. Vstupem novelizované směrnice o energetické náročnosti budov v platnost v roce 2018 9 došlo k přesunu ustanovení o dlouhodobých strategiích renovací, která byla dříve obsažena v článku 4 směrnice o energetické účinnosti, do nového článku 2a novelizované směrnice o energetické náročnosti budov. Ustanovení byla rovněž rozšířena o několik dalších požadavků. Z posouzení předložených dlouhodobých strategií z roku 2020 10 vyplynulo, že úroveň kvality podávaných zpráv se celkově zvýšila, přestože byl zjištěn určitý prostor pro zlepšení.

Členské státy poskytly poměrně podrobný popis svého fondu budov, přičemž všechny strategie byly v případě této konkrétní položky vyhodnoceny jako plně vyhovující. Zjištěná zlepšení dlouhodobých strategií renovací oproti předchozím strategiím (podle směrnice o energetické účinnosti) zdůrazňují potřebu a význam jednotnějšího přístupu, který by měl kombinovat harmonizované šablony a zpřísněné pokyny. Zkušenosti se zprávami týkajícími se cílů z roku 2020, kde všechny země EU s výjimkou dvou použily standardní šablonu spolu s elektronickou platformou pro podávání zpráv, ukázaly, že je možné přistoupit k řešením, která jsou výhodná pro všechny strany, kdy se sníží zátěž členských států při podávání zpráv a zároveň se posílí srovnatelnost a strukturovaný přístup, což pomůže při definování účinnějších politických opatření. Velká většina strategií z roku 2020 obsahuje kvalitní přehled politik zaměřených na všechny veřejné budovy a poskytuje dlouhodobou vizi směřující k dosažení cíle fondu budov bez emisí uhlíku do roku 2050, a to s konkrétními mezistupni. Většina dlouhodobých strategií renovací zahrnuje milníky pro roky 2030 a 2050, ale ne vždy pro rok 2040.

Jak je uvedeno ve sdělení o renovační vlně, jednou z oblastí, které si zasluhují zvláštní pozornost, je řešení problému energetické chudoby a energeticky nejnáročnějších budov. Členské státy si zřejmě uvědomily důležitost zmírňování energetické chudoby a podpory energeticky chudých domácností. Obecně se navržené akce a opatření zdají být přiměřené 11 . Všechny dlouhodobé strategie z roku 2020 s výjimkou jedné obsahují konkrétní opatření k řešení energetické chudoby. Pokud jde o energeticky nejnáročnější budovy, většina zemí je určila za pomoci kombinace různých přístupů (např. energetická třída, stáří, spotřeba). V rámci integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023 dvacet členských států uvedlo, že alespoň jedno z jejich politických opatření nebo skupina opatření buď přispívá k jiným cílům (např. programy renovace budov), nebo se plně zaměřuje na zmírňování energetické chudoby (celkem 42). Speciální oddíl o energetické chudobě, který uvádí opatření, ukazatele a definice, lze nalézt v pracovním dokumentu Komise, který je přiložen k hodnocení pokroku při plnění cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu v roce 2023.

Všechny dlouhodobé strategie renovací z roku 2020 obsahují zvláštní oddíl věnovaný očekávaným úsporám energie a širším přínosům 12 , například těm, které se týkají zdraví, kvality vnitřního ovzduší a pozitivních hospodářských dopadů. V polovině případů však členské státy neposkytly vyčíslení těchto potenciálních přínosů 13 .

Solidní dlouhodobé strategie renovací mají zrychlit nákladově efektivní renovace stávajících budov, jejichž renovace v současné době probíhají pouze v omezené míře, a zajistit nárůst množství rozsáhlých renovací. Jako poslední poznámku však lze uvést, že úroveň ambicí dlouhodobých strategií renovací není vždy v souladu s cíli dekarbonizace pro rok 2050 14 .

3.1.Cíle v oblasti úspor energie

Orientační cíle spotřeby energie v celém fondu budov v EU pro roky 2030, 2040 a 2050 a úspory energie ve srovnání s referenčním rokem (uváděné členskými státy v dlouhodobých strategie renovací) jsou uvedeny v tabulce 1. Z důvodu jednotnosti byly všechny měrné jednotky převedeny na ktoe (kilotuny ropného ekvivalentu).

Tabulka 1. Cíle spotřeby a úspor energie v budovách uvedené v dlouhodobých strategiích z roku 2020 (zdroj: zpracování JRC založené na zprávách členských států, 2022)

Poznámky: KSE – konečná spotřeba energie, SPE – spotřeba primární energie; Belgie – Vlámsko: milníky pouze pro obytné budovy; Německo: milník pro PEC; Dánsko: orientační milníky budou stanoveny v souvislosti s akčním plánem v oblasti klimatu; Řecko: průměrné hodnoty snížení pro roky 2040 a 2050; Finsko: hodnoty představující hrubou potřebu tepla pro vytápění; Maďarsko: 2030 milník pro obytné budovy (3917 ktoe) a veřejné budovy (764 ktoe); milníky 2040 a 2050 pouze pro veřejné budovy; Irsko: cíle integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu: úspory SPE v odvětví bydlení: 2020: 8,44 TWh; 2030: 23,7 TWh; Itálie: vlastní výpočet pro milník pro rok 2030 založený na roční míře úspor; Litva: milníky pro PSE; Lotyšsko: milník pro rok 2030 z integrované vnitrostátní zprávy v oblasti energetiky a klimatu; Malta: milníky pouze pro obytné budovy; Portugalsko: milníky pro PSE; Švédsko: milníky týkající se nakupovaného tepla a elektřiny pro bytové domy, školy, úřady

3.2.Cíle v oblasti emisí skleníkových plynů

Cíle v oblasti emisí skleníkových plynů pro roky 2030, 2040 a 2050, které členské státy uvedly v dlouhodobé strategii pro životní prostředí z roku 2020, jsou shrnuty v tabulce 2. Z důvodu jednotnosti byly všechny měrné jednotky převedeny na MtCO2e (miliony tun ekvivalentu CO2). Většina zemí uvedla absolutní hodnoty emisí CO2 nebo ekvivalentu CO2 v budovách v letech 2030, 2040 a 2050, včetně referenční hodnoty emisí použité pro odhad procenta úspor. Referenční rok se pohybuje mezi lety 1990 a 2020, přičemž většina zemí jako referenční rok používá rok 2020. Ne všechny země poskytly všechny milníky pro emise.

Tabulka 2. Cíle v oblasti emisí skleníkových plynů a úspor pro budovy uvedené v dlouhodobých strategiích z roku 2020 (zdroj: zpracování JRC založené na zprávách členských států, 2022)

Poznámky: Itálie: Milník pro rok 2050 se vztahuje k jiným než obytným budovám (obytné budovy jsou uhlíkově neutrální); Lucembursko: milníky pouze pro obytné budovy; Lotyšsko: milník pro rok 2030 vypočtený na základě informací uvedených ve strategii; Švédsko: přímé emise skleníkových plynů jsou nízké, neboť hlavním zdrojem vytápění je tepelná energie a elektřina; do roku 2045 bude používání fosilních paliv úplně ukončeno

Obecně se zdá, že cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů jsou v celé EU ambiciózní. Řecko, Itálie, Litva a Španělsko chtějí do roku 2050 dosáhnout fondu budov s nulovými emisemi uhlíku a Švédsko chce tento cíl splnit do roku 2045. Vlámský region usiluje o dosažení nulových emisí ve veřejných budovách do roku 2050. Finsko, Francie, Maďarsko a Nizozemsko rovněž usilují o výrazné snížení emisí skleníkových plynů (o více než 90 % do roku 2050 ve srovnání s referenčními roky).

3.3.Cíle renovací

Tabulka 3 shrnuje cíle renovací fondu budov pro roky 2030, 2040 a 2050, jak je vykázaly členské státy v dlouhodobých strategiích renovací z roku 2020.

Tabulka 3. Dokončené a plánované energetické renovace budov uvedené v dlouhodobé strategie renovací z roku 2020 (zdroj: zpracování JRC založené na zprávách členských států, 2022)

Poznámky: Rakousko: roční míra renovací 1,5 % použitá pro odhad cílů úspor energie a emisí; strategie však zmiňuje legislativní program na období 2020–2024, který mimo jiné počítá se zvýšením míry renovací na 3 %; Belgie – Vlámsko: roční míra rozsáhlých renovací obytných budov 1,1 % v letech 2025 až 2050; Kypr: roční míra renovací 1 % zvažovaná v realistických scénářích použitých pro odhad úspor energie a emisí skleníkových plynů. Pro dosažení fondu budov s nulovými emisemi uhlíku do roku 2050 by se měla míra renovací ztrojnásobit; Česko: roční míry renovací a kumulativní renovace na základě optimálního scénáře vývoje fondu budov do roku 2050; Řecko: pouze milník v oblasti renovace obvodového pláště budovy; milníky pro renovaci energetických systémů stanovené v dlouhodobé strategii renovací; Finsko: průměrný milník u všech typů budov v energetické třídě C nebo vyšší; do roku 2050 zůstane pouze 70 % finského fondu budov, protože neobydlené budovy budou odstraněny; Irsko: renovace s cílem dosáhnout energetické třídy B2 nebo nákladově optimálního ekvivalentu nebo ekvivalentu uhlíku; Litva: ukazatel pro rok 2020 zahrnuje všechny nové a rekonstruované budovy v energetické třídě B nebo vyšší. Cíle zahrnují budovy, které mají být renovovány po roce 2021; Polsko: počet rozsáhlých energetických renovací v letech 2021 až 2050 se odhaduje na 4,7 milionů; Švédsko: každých deset let by měl být podíl budov v energetické třídě A až C vyšší než v předchozím referenčním roce a podíl budov ve třídě průkazu energetické náročnosti E až F nižší než v předchozím referenčním roce; Slovinsko: milníky pro podíl renovovaných jiných než obytných budov podle typu budovy a renovace (částečné nebo komplexní); Slovensko: podíl rozsáhlých renovací a renovací na budovy s téměř nulovou spotřebou energie se zvýší z 5 % (2020) na 50 % (2050), zatímco podíl lehkých renovací se sníží z 50 % (2020) na 10 % (2050).

Jak bylo zjištěno, cílové ukazatele renovací nejsou v EU harmonizovány. Značná část zemí/regionů (čtrnáct) poskytla absolutní hodnoty u počtu renovovaných budov/bytů nebo renovované podlahové plochy (v metrech čtverečních), zatímco třináct zemí/regionů vyjádřilo cíle renovace v roční míře renovací. Tři země navíc poskytly pouze kumulativní podíl renovovaných budov.

Většina zemí/regionů (devatenáct) zahrnula obytné i jiné než obytné budovy. Některé země/regiony se však zaměřily pouze na sektor bydlení (Malta, Vlámsko, Nizozemsko Německo, Španělsko, Lucembursko, Slovensko) nebo na specifické segmenty v rámci nebytového sektoru, jako jsou komerční budovy (Irsko) nebo veřejné budovy (Česko, Maďarsko, Lotyšsko).

Roční míra renovací plánovaná na příští desetiletí se pohybuje od 1 % do 6 %. Přesto se většina zemí snaží zvýšit roční renovaci v průměru z 1,5 % na 3 % 15 .

Rozdílné přístupy k definici cílů renovace ztěžují porovnání ambicí v oblasti renovací v EU a odhad souhrnného cíle renovací. Nicméně vycházíme-li pouze z informací uvedených v tabulce 3, renovační ambice v jednotlivých zemích EU se značně liší: některé země usilují o renovaci celého fondu budov do roku 2050, zatímco jiné země plánují do roku 2050 renovovat méně než polovinu svého fondu budov. Dopad energetických renovací rovněž značně závisí na rozsahu renovace, která ve většině případů není zřejmá.

4.Pokrok dosažený v dlouhodobých strategiích renovace budov podle integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023

Integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu obsahují zvláštní tabulky pro podávání zpráv o milnících a ukazatelích pokroku dosaženého členskými státy v dlouhodobé strategii renovací vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov (tabulky 2 až 5, příloha IV prováděcího nařízení 2022/2299).

Tento oddíl vychází z integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, integrací a aktualizací, které byly předloženy do 12. září 2023. K tomuto datu předložilo úplnou integrovanou vnitrostátní zprávu o pokroku v oblasti energetiky a klimatu (tj. integrovanou vnitrostátní zprávu o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zahrnující všechny datové toky) dvacet šest členských států 16 a v případě jednoho členského státu (Rumunsko) se datový tok 2 teprve připravuje. Proces předkládání byl v některých případech roztříštěný a nejednotný a členské státy v případě potřeby zveřejňovaly různé datové toky, integrace a specifikace.

V souladu se šablonou pro podávání integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu jsou údaje shromážděné v této oblasti seskupeny do jedenácti ukazatelů, které jsou uspořádány do sedmi hlavních témat. Níže uvedená tabulka 4 podává souhrnný přehled témat a ukazatelů a poskytuje přehled o úplnosti vykazování u jednotlivých témat a ukazatelů.

Tabulka 4. Úplnost integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, pokud jde o dlouhodobé strategie renovací (zdroj: zpracování JRC týkající se integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023)

Poznámky: Mia = povinné, je-li k dispozici; M = povinné

I když se u dílčích ukazatelů vyskytují značné rozdíly (např. fond obytných budov oproti fondu jiných než obytných budov nebo větší podrobnost údajů za rok 2020 ve srovnání s údaji za rok 2021), v průměru se úplnost údajů jeví jako problém u většiny témat a ukazatelů. Jediným tématem, kde informace vykázaly téměř všechny členské státy, je příspěvek k cíli Unie, který je rovněž jedinou povinnou položkou. Všechny zbývající položky, které jsou označené jako „povinné, je-li k dispozici“, vykazují obecně nízkou úroveň úplnosti (v některých případech nižší než 3 %), přičemž maximální hodnoty je dosaženo u ukazatelů plnění milníků, kdy byly údaje předloženy v téměř 63 % případů. Údaje o fondu budov jsou vykázány na úrovni úplnosti téměř 40 %, u budov s téměř nulovou spotřebou energie je to o něco více než 30 %, zatímco renovace jsou obecně vykázány v nedostatečné míře, neboť jsou předloženy údaje jen ve 3,2 % případů.

4.1.Fond budov

Obytné budovy

Členské státy poskytly údaje o fondu budov s různou mírou úplnosti: údaje o obytných budovách jsou nejúplnější, neboť za rok 2020 poskytlo údaje o počtu budov dvacet členských států a v roce 2021 sedmnáct členských států. Pokud jde o podlahovou plochu, dvacet jedna členských států poskytlo informace za rok 2020 a dvanáct za rok 2021. Celkově lze říci, že ze zemí, které předložily své integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, pouze dvě země neuvedly žádné údaje o svém fondu obytných budov.

Tabulka 5. Fond obytných budov (zdroj: Podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023, JRC, 2023)

Poznámky: n.a. = není k dispozici; n.v. = neověřeno; Energeticky nejnáročnější budovy (v %) a změna mezi roky 2020 a 2021 jsou vypočtenými hodnotami (členské státy je v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu neuvádějí); řádek týkající se EU (vypočtený údaj) uvádí součet vykázaných údajů nebo průměr vypočtených procent

Počet budov se v posuzovaných letech výrazně nezměnil, přičemž nejvyšší nárůst byl zaznamenán na Maltě (4,8 %). V průměru vzrostl fond budov o 1 %, zatímco počet energeticky nejnáročnějších budov se snížil téměř o 1 %. V tomto druhém segmentu se však vyskytovaly větší odchylky: od +9,6 % (Švédsko) do –9,4 % (Finsko). Počet budov byl doplněn údaji o podlahové ploše u většiny zemí, které poskytly informace o obytných budovách, s výjimkou Rakouska a Slovinska (uvedena pouze podlahová plocha) a Španělska a Lotyšska (pouze počet budov, s procentním nárůstem mezi roky 2020 a 2021 ve výši 0,3 %, resp. 0,4 %). Nárůst fondu budov z hlediska podlahové plochy byl téměř ve všech členských státech rovněž malý (v průměru vzrostl o 3 %), s výjimkou Bulharska, kde nárůst činil v jednom roce více než 18 %.

Pole týkající se energeticky nejnáročnějších budov vykazují v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu obecně nižší úroveň úplnosti. V případě obytných budov uvedlo svůj počet energeticky nejnáročnějších budov za rok 2020 devět zemí a pouze šest zemí uvedlo tento údaj za rok 2021 (u podlahové plochy jsou tyto údaje nižší). Energeticky nejnáročnější budovy představují v průměru 33–43 % vykázaného fondu budov z hlediska podlahové plochy, přičemž mezi jednotlivými členskými státy existují významné rozdíly: nejvyšší podíl mají Itálie a Litva (74 % a 62 % v roce 2020), zatímco ve Finsku (6 %) a Švédsku (5 %) je tento podíl zanedbatelný.

Jak vyplývá z analýzy posledních dlouhodobých strategií renovace budov, členské státy používají k definování energeticky nejnáročnějších budov různé přístupy: energetickou třídu, stáří, spotřeba energie. Z hlediska třídy průkazu energetické náročnosti (kterou zvolilo sedm zemí a belgické regiony Vlámsko a Valonsko) se prahová hodnota pro označování energetickým štítkem pohybovala od energetického štítku třídy G (v případě Německa) po energetický štítek třídy C (v případě pobřeží Chorvatska). Označení používaná v jednotlivých zemích EU není snadné srovnávat, neboť metodické přístupy se v jednotlivých zemích značně liší. Významné rozdíly jsou pozorovány také v případech, kdy vysoká energetická náročnost souvisela se stářím budovy: v Estonsku a Rumunsku byla prahová hodnota stanovena na rok 2000, zatímco ve Švédsku byly za energeticky nejnáročnější považovány budovy postavené v letech 1945–1975. Šest zemí definovalo energeticky nejnáročnější budovy podle spotřeby primární nebo konečné energie v kWh/m2, zatímco v dalších dvanácti zemích (včetně Bruselského regionu) nebyly zjištěny žádné informace.

Z nejednotnosti této definice pak vyplývá široká škála podílů, které zaujímá tento energeticky nejnáročnější segment vnitrostátního fondu staveb: v případě celkového počtu obytných budov je to v průměru 28 až 43 % (rozdíl závisí na posuzovaném roce a posuzovaných zemích), pohybuje se však od 5 až 6 % ve Finsku a Švédsku až po více než 90 % na Kypru. Tam, kde je umožněno srovnání, zůstaly tyto podíly v posledních dvou letech téměř beze změn.

Jiné než obytné budovy

Jak bylo zjištěno v předchozích zprávách a studiích, dostupnost údajů o jiných než obytných budovách je obecně nižší než u obytných budov. Ve skutečnosti uvedlo ve svých integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu určité informace o fondu jiných než obytných budov pouze osmnáct zemí (čtrnáct členských států uvedlo počet budov a čtrnáct podlahovou plochu). Jak je patrné z následující tabulky, často se stává, že hodnoty chybí.

Tabulka 6. Fond neobytných budov – podlahová plocha (zdroj: Podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023, JRC, 2023)

Poznámky:    n.a. = není k dispozici; Energeticky nejnáročnější budovy (v %) a změna mezi roky 2020 a 2021 jsou vypočtenými hodnotami (členské státy je v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu neuvádějí); řádek týkající se EU (vypočtený údaj) uvádí součet vykázaných údajů nebo průměr vypočtených procent

Veřejné budovy

Pokud jde o veřejné budovy, členské státy měly k dispozici méně údajů než v případě jiných než obytných budov a některé informace v této oblasti uvedlo dvanáct zemí. V případě veřejných budov jsou podíly energeticky nejnáročnějších budov a změna v letech 2020 a 2021 v souladu s podíly a změnou u jiných než obytných budov (u členských států, které vykázaly obojí). V Řecku došlo k nárůstu podílu energeticky nejnáročnějších budov, a to jak z hlediska počtu budov, tak i podlahové plochy, zatímco Chorvatsko vykázalo výrazný pokles.

Tabulka 7. Fond veřejných budov – podlahová plocha (zdroj: Podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023, JRC, 2023)

Poznámky:    n.a. = není k dispozici; Energeticky nejnáročnější budovy (v %) a změna mezi roky 2020 a 2021 jsou vypočtenými hodnotami (členské státy je v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu neuvádějí); řádek týkající se EU (vypočtený údaj) uvádí součet vykázaných údajů nebo průměr vypočtených procent

4.2.Spotřeba energie

Primární a konečná spotřeba energie

Úroveň vykazování údajů o spotřebě energie v sektoru budov je obecně nízká a u primární energie poskytlo v této oblasti informace pouze dvanáct zemí, přičemž v příslušných tabulkách celá řada údajů chybí. Pouze dvě země uvedly úplné sektorové členění (obytné, jiné než obytné a veřejné budovy) včetně podílu připadajícího na energeticky nejnáročnější budovy.

Ve všech členských státech, které mají k dispozici údaje za oba roky, je celkovým trendem mírný nárůst spotřeby primární energie v letech 2020 až 2021. Členské státy vykazují velmi rozdílnou situaci: nejvyšší nárůst byl zaznamenán ve Finsku, a to o 12 % v sektoru bydlení a o 19 % v nebytovém sektoru. Podíváme-li se na celkový fond budov, spotřeba primární energie se snížila v sektoru bydlení v Irsku, Lucembursku a Německu. Pokud vezmeme v úvahu energeticky nejnáročnější budovy, spotřeba primární energie se snížila ve Švédsku, v Chorvatsku a Litvě, ale také v Rumunsku (pouze u veřejných budov) a ve Finsku (pouze u obytných budov). U jiných než obytných budov ve Finsku spotřeba primární energie výrazně vzrostla (o 26 %).

Údaje týkající se konečné spotřeby energie (tabulka 8) jsou relativně úplnější (téměř 60 % členských států uvedlo údaje alespoň o celkové konečné spotřebě energie v sektoru bydlení v roce 2020), vysoký počet chybějících údajů však omezuje možnost vyvozovat obecné závěry na úrovni EU. Také v oblasti konečné spotřeby energie naznačuje krátkodobý vývoj všeobecný růst, až na určité výjimky, jako je sektor bydlení v Řecku a Irsku a – ve většině případů – energeticky nejnáročnější budovy (což může souviset s renovacemi).

Tabulka 8. Konečná spotřeba energie v budovách – změna mezi roky 2020 a 2021 (zdroj: Podávání integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023, JRC, 2023)

4.2.1.Sledování pokroku v oblasti spotřeby energie

Tabulka 9 shrnuje cíle a milníky v oblasti spotřeby energie v budovách, které uvedlo šestnáct zemí ve svých dlouhodobých strategiích renovací z roku 2020 a integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023. Tabulka uvádí pokrok v oblasti konečné spotřeby energie, avšak v případě Německa, Litvy a Portugalska představují tyto hodnoty spotřebu primární energie, neboť tyto země vyjádřily své cíle a milníky dlouhodobé strategie renovací ve spotřebě primární energie (jak je rovněž vidět v tabulce 1). Pokrok v plnění vnitrostátních cílů byl ve většině zemí sledován z hlediska roční konečné spotřeby energie. Několik zemí uvedlo další ukazatele související s energií, nejčastěji měrnou spotřebu energie.

Konkrétně tabulka uvádí (zleva doprava):

–referenční roky a hodnoty, které země použily pro stanovení cílů pro rok 2030,

–konečnou spotřebu energie (nebo úspory energie v případě Bulharska) vykázanou členskými státy za rok 2020 (třináct zemí) a rok 2021 (jedenáct zemí),

–cíle pro rok 2030 stanovené v dlouhodobé strategii renovací 2020,

–cíle pro rok 2030 uvedené v integrované vnitrostátní zprávě o pokroku v oblasti energetiky a klimatu.

Tabulka 9. Souhrn cílů a milníků v oblasti spotřeby energie v budovách uvedených v dlouhodobé strategii renovací z roku 2020, integrovaná vnitrostátní zpráva o pokroku v oblasti energetiky a klimatu z roku 2023 (zdroj: zpracování JRC založené na zprávách členských států, 2023)