OZNÁMENÍ KOMISE

Pokyny podporující uplatňování nařízení 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody

(2022/C 298/01)

Obsah

1.

Úvod

3

2.

Obecné a správní povinnosti

3

2.1.

Oblast působnosti

4

2.1.1.

Kritéria

4

2.1.2.

Předložení a přezkum rozhodnutí

5

2.2.

Příslušný orgán

5

2.3.

Kontaktní místa

6

2.4.

Odpovědné strany

6

2.4.1.

Odpovědnost provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod za kvalitu vody

7

2.4.2.

Odpovědnost ostatních subjektů

7

2.5.

Povolení

8

2.5.1.

Orgány vydávající povolení

8

2.5.2.

Žádost o povolení

9

2.5.3.

Obsah povolení

9

2.5.4.

Výjimky pro výzkumné a pilotní projekty

10

2.6.

Kontroly souladu

10

2.7.

Sankce

10

2.8.

Osvěta a sdílení informací

11

3.

Technické aspekty

12

3.1.

Řízení rizik

12

3.1.1.

Hlavní prvky řízení rizik

13

3.1.2.

Popis systému

15

3.1.3.

Subjekty a úlohy

15

3.1.4.

Určení nebezpečnosti a ohrožená prostředí a populace

15

3.1.5.

Metody posuzování environmentálních a zdravotních rizik

18

3.1.6.

Podmínky týkající se dodatečných požadavků

20

3.1.7.

Posouzení dopadu na životní prostředí

20

3.1.8.

Systémy kontroly kvality a monitorování životního prostředí

20

3.1.9.

Řízení mimořádných událostí a koordinace

21

3.2.

Druhy plodin a třídy recyklované odpadní vody

21

3.2.1.

Příklady metod zavlažování a druhů plodin

22

3.2.2.

Příklady použití bariér pro dosažení požadované třídy kvality vody

24

3.3.

Validační monitorování

26

3.3.1.

Obecné zásady

26

3.3.2.

Protokoly validačního monitorování

27

3.3.3.

Příklady validačního monitorování

28

3.3.4.

Další zdroje:

29

1.   Úvod

Vodní zdroje EU jsou stále více zatěžovány. To vede k nedostatku vody, kdy vodní zdroje nestačí k pokrytí všech potřeb, a ke zhoršování kvality vody. K problémům dostupnosti sladké vody dále významně přispívají změna klimatu, nepředvídatelné změny charakteru počasí a sucho. Opětovné využívání recyklované odpadní vody je všeobecně uznáváno jako postup, který přispívá k účinnějšímu hospodaření s vodními zdroji a pomáhá přizpůsobit naše systémy změně klimatu v souladu se strategií EU stanovenou v Zelené dohodě pro Evropu (1).

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/741 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (nařízení o opětovném využívání vody) (2) je usnadnit a podpořit praxi opětovného využívání vody pro zavlažování v zemědělství, což je odvětví, které může být obzvlášť zranitelné, pokud jde o nedostatečné nebo nepravidelně dostupné vodní zdroje, a učinit tak potravinový systém EU udržitelnějším a odolnějším (3) a zároveň chránit veřejné zdraví a životní prostředí.

Nařízení o opětovném využívání vody platné od 26. června 2023 stanoví jednotné minimální požadavky na kvalitu vody pro bezpečné opětovné využívání vyčištěné městské odpadní vody k zavlažování v zemědělství. Harmonizované minimální požadavky rovněž zajistí řádné fungování jednotného trhu se zemědělskými produkty a měly by posílit důvěru spotřebitelů.

Podle tohoto nařízení musí městské odpadní vody vyčištěné v souladu s požadavky směrnice 91/271/EHS upravující čištění městských odpadních vod (směrnice o čištění městských odpadních vod) (4) projít dalším čištěním, aby splňovaly nové minimální parametry kvality a staly se vhodnými pro použití v zemědělství.

Kromě jednotných minimálních požadavků na kvalitu vody stanoví nařízení také jednotné minimální požadavky na monitorování, pravidla řízení rizik pro posouzení a řešení případných dalších zdravotních a environmentálních rizik, povinnosti týkající se povolení a pravidla transparentnosti, podle nichž musí být klíčové informace o všech projektech opětovného využívání vody veřejně dostupné.

Ustanovení čl. 11 odst. 5 nařízení o opětovném využívání vody vyžaduje, aby Komise po konzultaci s členskými státy vypracovala pokyny pro uplatňování nařízení. Tyto pokyny stanoví toto sdělení. Bylo připraveno v úzké spolupráci s pracovní skupinou pro opětovné využívání vody (5) – zřízenou v rámci strategické koordinační skupiny pro vodní politiku (6) – jejímiž členy jsou orgány členských států a organizace zúčastněných stran. Pracovní skupina pro opětovné využívání vody tento dokument důkladně projednala na dvou zasedáních ve dnech 21.–22. října 2021 a 18. února 2022 a předložila písemné připomínky.

Oddíl 2 těchto pokynů se zabývá obecnými a správními povinnostmi stanovenými nařízením, včetně oblasti jeho působnosti. Oddíl 3 se zaměřuje na techničtější aspekty.

2.   Obecné a správní povinnosti

Tento oddíl se zaměřuje na následující aspekty: oblast působnosti nařízení, a zejména použití čl. 2 odst. 2, příslušný(é) orgán(y), kontaktní místa a přeshraniční spolupráci, povinnosti jednotlivých aktérů, povolení, kontroly souladu, sankce, zvyšování povědomí a sdílení informací.

2.1.    Oblast působnosti

Nařízení se použije ve všech případech, kdy je vyčištěná městská odpadní voda opětovně využita pro zavlažování v zemědělství. Podle čl. 2 odst. 2 však mohou členské státy rozhodnout, že v jedné nebo více oblastech povodí nebo v jejich částech není opětovné využívání vody pro zavlažování v zemědělství vhodné.

Rozhodnutí podle čl. 2 odst. 2 účinně zakazují opětovné využívání vody na určitém území (jeho části), a proto se nařízení v těchto oblastech nepoužije. Jinými slovy, pokud by členský stát považoval opětovné využívání vody za nevhodné pouze na části svého území, nařízení by se přesto v plném rozsahu vztahovalo na zbývající oblasti, kde lze vodu opětovně využívat.

Některé z obecnějších povinností uvedených v tomto nařízení by mohly platit i v případě, že je opětovné využívání vody zakázáno v celém členském státě. Například:

—	ustanovení čl. 2 odst. 3 o výjimkách pro výzkumné projekty: pokud členský stát takové projekty povolí, měl by určit příslušné orgány odpovědné za kontrolu dodržování kritérií stanovených v čl. 2 odst. 3,

—	článek 8 o určení kontaktního místa pro spolupráci s jinými členskými státy,

—	ustanovení čl. 10 odst. 1 o informování veřejnosti o kontaktním místě,

—	článek 15 o sankcích, které mají zajistit, aby v případě, že je přijato rozhodnutí nepovolit opětovné využívání vody, bylo toto rozhodnutí dodržováno, tj. aby voda nebyla opětovně využívána a aby všechny výzkumné projekty, na které se vztahuje výjimka, splňovaly příslušné podmínky.

Nebude-li přijato rozhodnutí podle čl. 2 odst. 2, musí mít do dne, kdy nařízení začne platit (26. června 2023), každá odpovědná strana v rámci systému pro opětovné využívání vody možnost požádat o povolení.

Jinými slovy, standardní situace (pokud neexistuje vnitrostátní rozhodnutí, které by stanovilo jinak) je taková, že opětovné využívání vody je povoleno na základě povolení uděleného podle nařízení. To znamená, že plán řízení rizik musí zahrnovat všechna možná rizika a daný projekt musí být plně v souladu se všemi právními předpisy EU v oblasti zdraví a životního prostředí.

2.1.1.   Kritéria

Rozhodnutí o tom, zda má opětovné využívání vody hrát roli v integrovaném hospodaření s vodou, může ovlivnit řada různých okolností a klimatických charakteristik v členských státech.

Je možné, že klimatické podmínky některých členských států mohou vést k tomu, že opětovné využívání vody bude z důvodu hojnosti srážek zbytečné a/nebo nehospodárné. I v členských státech, které se potýkají s nedostatkem vody a opakujícími se obdobími sucha, však mohou nastat okolnosti, které znamenají, že opětovné využívání vody obvykle určené k řešení nedostatku vody nemusí být vhodným postupem.

Může tomu tak být například v případě, že některé oblasti trpí dlouhotrvajícím obdobím sucha a ekologický průtok a dobrý stav útvarů povrchových vod závisí na vypouštění vyčištěných odpadních vod. Pokud by se měla vyčištěná odpadní voda přesměrovat do zařízení pro recyklaci odpadních vod a následně do zemědělství, mohlo by to povrchový vodní tok připravit o množství vody nezbytné pro zajištění minimálního ekologického průtoku.

V těchto případech je rovněž nutné posoudit dopad využívání alternativních zdrojů, tj. odběrů z (jiných) útvarů povrchových a/nebo podzemních vod, protože i ty mohou mít vliv na množství/kvalitu vody. Zátěž, jako je odběr vody, by mohla mít vliv na kvantitativní stav útvarů podzemních vod a v takovém případě by mohlo opětovné využití vody nabídnout alternativní zdroj vody. Mohou nastat i situace, kdy se nejedná o zátěž v důsledku odběru a náklady na opětovné využití vody nemusí být konkurenceschopné s jinými vodními zdroji.

Při každém rozhodování je proto třeba pečlivě zvážit výhody a nevýhody opětovného využívání vody. Při rozhodnutí neprovádět opětovné využívání vody v dané oblasti v rámci integrovaného hospodaření s vodou by měly být všechny tyto aspekty zohledněny.

Ustanovení čl. 2 odst. 2 nařízení stanoví kritéria, která musí členské státy zohlednit při stanovení toho, že v určitých oblastech povodí (nebo jejich částech) není opětovné využívání vody vhodné.

Členské státy, které takové rozhodnutí podle čl. 2 odst. 2 nařízení přijmou, musí toto rozhodnutí řádně odůvodnit a předložit Komisi. Je-li tento zákaz důsledkem vlivu na kvalitu útvarů povrchových vod, jejichž průtok a ekologický stav závisí na vypouštěných odpadních vodách, je rozhodnutí řádně odůvodněno, pokud uvádí:

—	které útvary jsou ovlivněny,

—	jejich aktuální stav,

—	jaká další nákladově efektivní opatření byla přijata a mohou být přijata za účelem odstranění nedostatků bránících dosažení dobrého stavu a/nebo zamezení zhoršení stavu,

—	alternativní zdroje vody pro zavlažování v zemědělství a

—	zda by tyto další zdroje mohly vést k nadměrnému odběru z jiných útvarů povrchových nebo podzemních vod, což by mohlo ovlivnit jejich kvantitativní nebo kvalitativní stav.

Pokud je rozhodnutí založeno na kritériích nákladové efektivnosti, je důležité zohlednit všechny náklady, a to jak náklady na životní prostředí, tak náklady na zdroje (na recyklovanou odpadní vodu a na alternativní zdroj či zdroje, které členský stát považuje za vhodnější). Užitečné základní informace může poskytnout ekonomická analýza provedená podle článku 5 a přílohy III směrnice 2000/60/ES.

2.1.2.   Předložení a přezkum rozhodnutí

Každé řádně odůvodněné a jasně vysvětlené rozhodnutí založené na kritériích stanovených v čl. 2 odst. 2 nařízení musí být písemně předloženo Komisi prostřednictvím běžných komunikačních kanálů (např. prostřednictvím stálého zastoupení členského státu při EU). Členský stát musí rovněž každé takové rozhodnutí zpřístupnit veřejnosti v souladu s čl. 10 odst. 3.

Ustanovení čl. 2 odst. 2 nařízení stanoví, že každé takové rozhodnutí musí být v případě potřeby přezkoumáno, aby zohledňovalo měnící se okolnosti. Tato rozhodnutí musí být přezkoumána zejména s přihlédnutím k prognózám v oblasti změny klimatu a vnitrostátním strategiím pro přizpůsobení se změně klimatu (aktualizovaným každé dva roky) (7) a alespoň každých šest let s přihlédnutím k plánům povodí sestaveným podle směrnice 2000/60/ES.

Každé rozhodnutí o zákazu opětovného využívání vody by proto mělo být odůvodněno v širším kontextu integrovaného hospodaření s vodou. Mělo by být plně slučitelné s přístupem k řízení stanoveným v příslušných plánech povodí a také s politikami zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

To znamená, že rozhodnutí o zákazu opětovného využívání vody musí vycházet z informací o stavu vody, zátěži a o dopadech a opatřeních shromážděných a stanovených v těchto plánech. To by rovněž znamenalo provést posouzení nákladů na životní prostředí a nákladů na zdroje recyklované odpadní vody i jiných vodních zdrojů, a to i s přihlédnutím k ekonomické analýze provedené podle článku 5 směrnice 2000/60/ES.

2.2.    Příslušný orgán

Příslušné orgány uvedené v čl. 3 odst. 1 jsou odpovědné za:

—	vydávání povolení k produkci a dodávkám recyklované odpadní vody, včetně zajištění zavedení plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody,

—	zjištění, zda jsou splněna kritéria pro vynětí výzkumných nebo pilotních projektů z působnosti nařízení (v příslušných případech),

—	ověřování dodržování podmínek stanovených v povoleních a přijímání následných opatření v případě jejich porušení.

Tyto povinnosti mohou například zahrnovat: přezkoumání plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody a zajištění toho, aby zahrnoval všechny aspekty, pravidelné ověřování dodržování opatření a úkolů uvedených v plánech, usnadňování komunikace mezi různými subjekty systému opětovného využívání vody, koordinace výměny informací s jinými orgány. V závislosti na svém správním uspořádání, například na strukturách, které slouží ke správě povodí, se členské státy mohou rozhodnout, že určí více než jeden příslušný orgán.

Pokud se některý členský stát v souladu s článkem 2 rozhodne, že produkce a opětovné využívání recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství není vhodné v žádné oblasti povodí (fakticky na celém jeho území), bylo by zřízení příslušného orgánu nezbytné pouze v případě, že by byly prováděny výzkumné a pilotní projekty týkající se opětovného využívání vody pro zavlažování v zemědělství. Stejně tak pokud členský stát povolí produkci recyklované odpadní vody, ale nikoli její použití, musí příslušný orgán rovněž spravovat povolení k produkci.

2.3.    Kontaktní místa

Článek 8 nařízení vyžaduje, aby členské státy určily kontaktní místo pro spolupráci s kontaktními místy jiných členských států.

Úkolem kontaktních míst je: a) přijímat a odesílat žádosti o pomoc; b) poskytovat na požádání pomoc a c) koordinovat komunikaci mezi příslušnými orgány v různých členských státech. Například před udělením povolení k produkci nebo dodávce recyklované odpadní vody si musí příslušné orgány vyměnit informace o podmínkách stanovených v příslušném povolení a plánech řízení rizik s kontaktním místem v členském státě, v němž se má recyklovaná odpadní voda používat. Kontaktní místa by měla na žádosti o pomoc reagovat bez zbytečného prodlení.

Vytvoření kontaktních míst nemusí být nutné, pokud se členský stát na základě čl. 2 odst. 2 rozhodne, že používání recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství není vhodné v žádné oblasti povodí (fakticky na celém jeho území).

Pokud však členský stát nepovolí využívání recyklované odpadní vody na svém území, ale vyváží recyklovanou odpadní vodu do sousední země, kontaktní místo mít přesto musí. Podobně je zřízení kontaktního místa nutné v členských státech, které recyklovanou odpadní vodu neprodukují na svém území, ale chtějí ji dovážet ze sousední země pro použití při zavlažování.

Kromě toho mohou společné povodí nějakým způsobem ovlivňovat projekty prováděné v sousedním členském státě, a vyžadovat tedy konzultace mezi příslušnými orgány členských států prostřednictvím kontaktních míst.

2.4.    Odpovědné strany

Nařízení vymezuje řadu „odpovědných stran“, tj. subjektů vykonávajících úlohu nebo činnost v rámci systému pro opětovné využívání vody. Systém pro opětovné využívání vody definovaný v čl. 3 odst. 15 zahrnuje infrastrukturu a další technické části od vtoku do čistírny městských odpadních vod až po místo, kde se recyklovaná odpadní voda používá k zavlažování v zemědělství, případně včetně infrastruktury pro distribuci a uchovávání.

Ustanovení čl. 3 odst. 14 stanoví, že mezi odpovědné strany patří:

—	provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod,

—	provozovatel čistírny městských odpadních vod, pokud se liší od provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod,

—	příslušný orgán jiný než určený příslušný orgán a

—	provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody nebo provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody.

Nařízení popisuje minimální povinnosti provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod (viz oddíl 2.4.1).

V povolení vydaném příslušným orgánem budou stanoveny povinnosti ostatních odpovědných stran s přihlédnutím k povinnostem uvedeným v plánu řízení rizik.

K úkolům jiných orgánů, odlišných od příslušného orgánu, by mohl patřit přezkum plánů řízení rizik za účelem ověření souladu s platnými předpisy (např. v oblasti zdraví, životního prostředí, zemědělství), stanovení konkrétních požadavků v oblasti jejich působnosti a vydání stanoviska k plánu řízení rizik.

Členské státy mohou v případě potřeby a v souladu s vnitrostátními právními předpisy úlohy a povinnosti dále vymezit, pokud zachovají soulad s minimálními pravidly.

2.4.1.   Odpovědnost provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod za kvalitu vody

Provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod provozuje nebo spravuje zařízení pro recyklaci odpadních vod a může jím být soukromý nebo veřejný subjekt. Může se jednat o jiný subjekt, než je provozovatel čistírny městských odpadních vod podle směrnice o čištění městských odpadních vod.

V čl. 4 odst. 1 nařízení se upřesňuje, že provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod odpovídá za kvalitu recyklované odpadní vody v místě dodržování hodnot.

Místem dodržování hodnot je podle definice v čl. 3 odst. 11 místo, v němž provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod dodává recyklovanou odpadní vodu dalšímu subjektu v řetězci. V závislosti na konkrétním uspořádání systému pro opětovné využívání vody v daném členském státě může být tímto dalším subjektem koncový uživatel, nebo pokud se voda přepravuje, distribuuje nebo uchovává pro budoucí použití, jimi mohou být jiné subjekty.

V místě dodržování hodnot, které bude stanoveno v povolení k produkci a dodávce recyklované odpadní vody (viz oddíl 2.5 o povoleních), musí provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod zajistit, aby recyklovaná odpadní voda splňovala minimální požadavky stanovené v příloze I, jakož i všechny další příslušné podmínky stanovené příslušným orgánem v příslušném povolení a uvedené v plánu řízení rizik.

2.4.2.   Odpovědnost ostatních subjektů

Za místem dodržování hodnot přechází odpovědnost za kvalitu vody na další subjekt v řetězci, a to buď na koncového uživatele, nebo na zprostředkující subjekt odpovědný za distribuci nebo uchovávání.

Plán řízení rizik musí stanovit podmínky týkající se distribuce, uchovávání a používání, pokud je to relevantní, a určit, které strany v systému pro opětovné využívání vody jsou odpovědné za plnění uvedených požadavků.

Pokud plán řízení rizik stanoví podmínky použití pro koncového uživatele, musí být tyto podmínky v souladu s právními předpisy EU o hygieně potravin (a krmiv) a souvisejícími dokumenty, zejména s těmi, které jsou uvedeny v nařízení o opětovném použití vody. Patří mezi ně:

—	Nařízení (ES) č. 178/2002 (8): „obecné potravinové právo“, které (v článku 17) stanoví primární odpovědnost všech provozovatelů potravinářských podniků (včetně prvovýrobců, tj. zemědělců).

—

Nařízení (ES) č. 852/2004 (9) o hygieně potravin: v čl. 4 odst. 1 se opakuje odpovědnost prvovýrobců za dodržování obecných hygienických pravidel (správné hygienické praxe) stanovených v příloze I uvedeného nařízení. Příloha I část A oddíl II bod 5 písm. c) stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků, kteří vyrábějí nebo sklízejí rostlinné produkty, musí přijmout vhodná opatření a podle potřeby používat pitnou nebo čistou vodu, je-li to nezbytné k prevenci kontaminace.

—	Nařízení (ES) č. 2073/2005 (10) o mikrobiologických kritériích pro potraviny, která zahrnují kritéria týkající se bakterií E. coli v některých potravinách jiného než živočišného původu (po sklizni).

—

Nařízení (EU) 2017/625 (11) (kterým se nahrazuje nařízení (ES) č. 882/2004), jímž se stanoví právní rámec pro úřední kontroly potravin a bezpečnosti potravin v jakékoli fázi produkce, zpracování a distribuce. Příslušné orgány musí prosazovat a ověřovat, zda provozovatel potravinářského podniku splňuje požadavky na bezpečnost potravin.

—	Oznámení Komise, ve kterém vydává pokyny pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím hygieny potravin (12).

Nařízení o opětovném využívání vody, které definuje kvalitu vody určitého zdroje vody ve fázi před prvovýrobou (před jejím použitím k zavlažování), pravidla hygieny potravin doplňuje. Pravidla hygieny potravin (a krmiv) platí od fáze prvovýroby, včetně zavlažování, a vztahují se na všechny aspekty zavlažování u všech zdrojů vody.

2.5.    Povolení

Ustanovení čl. 6 odst. 1 nařízení vyžaduje, aby produkce a dodávka recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství podléhala povolení. V souladu s čl. 6 odst. 3. musí všechna povolení vycházet z plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody a musí stanovit povinnosti provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod a v příslušných případech všech dalších odpovědných stran.

V nařízení jsou popsány informace, které musí povolení obsahovat, ale upřesnění podrobností postupů pro vydávání povolení, například pokud jde o určení příslušných orgánů a lhůty, je na členských státech.

Tento oddíl se tedy nezabývá otázkami souvisejícími s postupem, pouze uvádí, že nařízení výslovně umožňuje členským státům používat stávající postupy pro vydávání povolení, pokud jsou upraveny tak, aby splňovaly požadavky stanovené v nařízení.

2.5.1.   Orgány vydávající povolení

Povolení k opětovnému využívání vody mohou vydávat pouze příslušné orgány určené členskými státy. Nemělo by docházet ke střetu zájmů mezi stranami odpovědnými za vypracování návrhu plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody a žádosti o povolení a orgánem, který povolení k produkci a dodávce recyklované odpadní vody vydává.

Pro účely posouzení žádosti příslušný orgán konzultuje jiné příslušné orgány, zejména vodohospodářské a zdravotnické orgány (pokud jsou odlišné od příslušného orgánu) a jakoukoli jinou stranu, kterou příslušný orgán považuje za relevantní, a vyměňuje si s nimi informace.

Příklady

Na vnitrostátní úrovni je možných několik různých uspořádání, jak ukazují níže uvedené příklady.

Příklad 1 – Je-li zařízení pro recyklaci odpadních vod, a tedy i jeho provozovatel, totožné s čistírnou městských odpadních vod, příslušným orgánem by mohl být orgán vydávající povolení k čištění městských odpadních vod, a mohl by tak být odlišný od vodohospodářských a zdravotnických orgánů.

V těchto případech je nutná úzká spolupráce mezi jednotlivými orgány, aby bylo zajištěno, že i) budou dodržovány platné normy pro vodu a nebudou překračovány maximální limity, je-li do útvaru povrchové vody vypouštěn snížený objem vody, a ii) budou dodržovány hygienické normy, pokud se voda používá k zavlažování.

V těchto případech se mohou vodohospodářské nebo hygienické orgány podílet na procesu přípravy plánu řízení rizik a žádosti o povolení, protože by nedocházelo ke střetu zájmů s orgánem, který povolení vydává.

Příklad 2 – Je-li zařízení pro recyklaci odpadních vod, a tedy i jeho provozovatel, odlišné od čistírny městských odpadních vod, může být příslušný orgán pro vydávání povolení k opětovnému využívání vody odlišný od orgánu, který povoluje čistírnu městských odpadních vod.

Mohou to být například vodohospodářské nebo zdravotnické orgány. V takovém případě se tyto orgány nemohou podílet na vypracování žádosti o povolení nebo plánu řízení rizik, protože by se jednalo o střet zájmů mezi povolujícím orgánem a stranami, které žádost o povolení a plán řízení rizik vypracovávají.

Tyto orgány by nicméně mohly být požádány o poskytování údajů nebo jiných informací, například údajů o monitorování vodních zdrojů nebo jiných environmentálních údajů, jako vstupních údajů pro tento proces a poskytovat tak doporučení týkající se postupů, které je třeba dodržovat, a podobně.

Příklad 3 – Pokud je zařízení pro recyklaci odpadních vod ve vlastnictví příslušného orgánu, měly by být zavedeny postupy, které zabrání střetu zájmů, zajistí, aby žádost o povolení a plán řízení rizik připravily odpovídajícím způsobem všechny odpovědné strany a aby nedocházelo k ovlivňování osoby nebo útvaru odpovědného za vydávání povolení.

Pokud jsou splněny všechny požadavky pro vydání povolení, měl by příslušný orgán členského státu (v souladu s čl. 6 odst. 5) vydat povolení obsahující všechny nezbytné podmínky a opatření stanovené v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody, a to bez zbytečného odkladu. To by mělo zajistit regulační jistotu pro všechny zúčastněné strany.

Pokud příslušný orgán potřebuje vzhledem ke složitosti žádosti k rozhodnutí o vydání povolení více než dvanáct měsíců od data, kdy obdržel úplnou žádost, musí sdělit žadateli (žadatelům) předpokládané datum tohoto rozhodnutí.

2.5.2.   Žádost o povolení

Podle čl. 6 odst. 2 může o povolení nebo změnu stávajícího povolení požádat kterákoli odpovědná strana v systému pro opětovné využívání vody, včetně koncového uživatele, je-li to relevantní v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Svou žádost musí předložit příslušnému orgánu členského státu, ve kterém je zařízení pro recyklaci odpadních vod provozováno nebo ve kterém se jeho provoz plánuje.

V některých projektech opětovného využívání vody předává provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod recyklovanou odpadní vodu přímo koncovému uživateli. V jiných projektech však do hry vstupují další subjekty a může být nezbytný jak provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody, tak provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody.

V těchto případech se mohou členské státy rozhodnout, že budou od těchto provozovatelů a koncových uživatelů vyžadovat zvláštní povolení v souladu s čl. 6 odst. 7. Tato zvláštní povolení pak musí stanovit povinnosti, včetně všech dodatečných požadavků a dalších bariér určených v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody vypracovaném podle čl. 5 odst. 4.

2.5.3.   Obsah povolení

Jak je stanoveno v čl. 6 odst. 3, musí povolení – nebo více povolení, je-li vyžadováno zvláštní povolení od jiných odpovědných stran než od provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod (čl. 6 odst. 7) – vycházet z plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody.

Plán řízení rizik pro opětovné využívání vody musí být vypracován v souladu s přílohou II nařízení. Musí stanovit podmínky, které je třeba splnit, aby byl zajištěn soulad s požadavky na kvalitu vody, její využívání a monitorování podle přílohy I nařízení.

V povolení musí být uvedeno následující:

—	třída nebo třídy kvality recyklované odpadní vody a zemědělské využití, pro něž je vydáno povolení,

—	místo nebo místa, kde je využívání povoleno,

—	zařízení pro recyklaci odpadních vod, včetně například umístění zařízení, kontaktních údajů provozovatele a odhadovaného ročního objemu recyklované odpadní vody, jenž má být vyprodukován,

—	podmínky týkající se minimálních požadavků na kvalitu vody a monitorování stanovené v oddíle 2 přílohy I, které by mohly zahrnovat specifikace ohledně typu úpravy,

—	veškeré podmínky v souvislosti s dodatečnými požadavky na provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod stanovenými v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody,

—

veškeré další podmínky potřebné ke zmírnění všech nepřijatelných rizik pro životní prostředí nebo pro zdraví lidí a zvířat. Ty by mohly zahrnovat informace o konkrétní roli, úkolech, činnostech a povinnostech dalších odpovědných stran v systému, nebo povinnosti související se systémy monitorování životního prostředí v závislosti na výsledcích plánu řízení rizik a následné postupy, pokud se objeví negativní důsledky pro životní prostředí,

—	doba platnosti povolení,

—	místo dodržování hodnot, kde budou prováděny kontroly pro ověření, zda provozovatel plní své povinnosti, pokud jde o kvalitu recyklované odpadní vody.

Jak je stanoveno v čl. 6 odst. 6, povolení se musí pravidelně přezkoumávat a v případě potřeby aktualizovat. Povolení musí být přezkoumáno a aktualizováno alespoň při následujících změnách:

—	podstatná změna kapacity zařízení,

—	zařízení je modernizováno nebo bylo přidáno nové vybavení nebo procesy, což vede k nutnosti validačního monitorování před zahájením provozu (v případě vody třídy A),

—	změny klimatických nebo jiných podmínek, které významně ovlivňují ekologický stav útvarů povrchových vod.

2.5.4.   Výjimky pro výzkumné a pilotní projekty

Podle čl. 2 odst. 1 se nařízení použije, kdykoliv se vyčištěná městská odpadní voda opětovně využívá pro účely zavlažování v zemědělství. Podle čl. 2 odst. 3 však mohou být z tohoto pravidla vyňaty výzkumné nebo pilotní projekty, pokud jsou splněny určité podmínky. Příslušný orgán musí stanovit, že jsou splněna tato kritéria pro udělení této výjimky:

—	výzkumný nebo pilotní projekt nebude prováděn ve vodním útvaru využívaném pro odběr vody určené k lidské spotřebě nebo uvnitř příslušného ochranného pásma určeného podle směrnice 2000/60/ES,

—	výzkumný nebo pilotní projekt bude náležitě sledován.

Je na příslušném orgánu, aby v jednotlivých případech stanovil podmínky a frekvence monitorování potřebné k zajištění souladu s rámcovou směrnicí o vodě a dalšími platnými právními předpisy.

Výjimky nesmí trvat déle než pět let. Kromě toho nesmí být žádné plodiny vypěstované v rámci výzkumného nebo pilotního projektu, na které se vztahuje výjimka z tohoto nařízení, uvedeny na trh.

2.6.    Kontroly souladu

Příslušné orgány musí provádět kontroly souladu, aby bylo zajištěno, že jednotlivé strany systému pro opětovné využívání vody splňují požadavky stanovené v povoleních.

Tyto požadavky se mohou vztahovat na provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod v místě dodržování hodnot nebo na další odpovědné strany či koncové uživatele, a to v souladu s plánem řízení rizik pro opětovné využívání vody.

Pokud tyto subjekty působí v různých členských státech – například v rámci přeshraničního projektu uvedeného v oddíle 2.3 – musí tyto kontroly provádět příslušné orgány s jurisdikcí pro tyto subjekty.

2.7.    Sankce

V souladu s článkem 15 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a měly by přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

Při stanovování sankcí lze zohlednit tato kritéria:

a)	povahu, závažnost, rozsah a dobu trvání porušení;

b)	zda k porušení došlo úmyslně, nebo z nedbalosti;

c)	oblasti dotčené porušením, zejména citlivé oblasti;

d)	výhodu vyplývající z tohoto porušení pro odpovědné osoby (aby bylo zajištěno, že odpovědné osoby budou této výhody zbaveny);

e)	opakovaný charakter porušení (aby se zabránilo dalším porušením stejného druhu).

Členské státy by měly zavést opatření pro zajištění dodržování předpisů za účelem předcházení a odhalování porušování předpisů a ukládání sankcí. Zajištění dodržování předpisů zahrnuje všechny způsoby, jakými orgány veřejné moci zasahují s cílem zajistit, aby podniky a další subjekty („nositelé povinností“) dodržovaly své povinnosti v oblasti životního prostředí, včetně například inspekcí a donucovacích opatření.

Obecně lze zvážit tři kategorie opatření:

—	monitorování souladu s předpisy: to znamená analýza, hodnocení, dohled, inspekce, vyšetřování, audity či jiné kontroly a zásahy prováděné příslušným orgánem, v zastoupení příslušného orgánu nebo pod jeho dohledem s cílem zjistit, zda nositelé povinností plní vymahatelné povinnosti,

—	následná opatření a prosazování právních předpisů: to znamená opatření příslušného orgánu podle správního, občanského nebo trestního práva přijatá v reakci na neplnění nebo na podezření z neplnění vymahatelné povinnosti a

—	podpora dodržování předpisů a prevence jejich nedodržování: to znamená opatření na podporu plnění vymahatelných povinností jinak než prostřednictvím monitorování nebo následných opatření a prosazování souladu.

Toto pravidlo se vztahuje na všechny aspekty nařízení, včetně pravidel, která se členské státy mohou rozhodnout zavést, pokud jde o oblasti jejich území, kde se opětovné využívání vody nepovažuje za vhodné, nebo pokud jde o vědecké či pilotní výzkumné projekty.

2.8.    Osvěta a sdílení informací

Podle článku 9 jsou členské státy provádějící opětovné využívání vody pro zavlažování v zemědělství povinny organizovat všeobecné osvětové kampaně, které by mohly zahrnovat propagaci výhod bezpečného opětovného využívání vody.

Rozsah a vyznění těchto kampaní si mohou členské státy volně přizpůsobit svým konkrétním podmínkám, včetně rozsahu opětovného využívání vody. Mohou rovněž pořádat zvláštní informační kampaně pro koncové uživatele s cílem případně podpořit používání recyklované odpadní vody jako bezpečné a udržitelné alternativy pro zavlažování a zajistit její optimální a bezpečné používání s vysokou úrovní ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat.

Takové informační kampaně mohou být užitečné pro rozptýlení případných obav veřejnosti z opětovného využívání vody a mohou pomoci zajistit širokou podporu pro zavedení systému opětovného využívání vody. V této souvislosti se pro vybudování důvěry a uznání doporučuje již od počátku zapojit zúčastněné subjekty a pečlivě formulovat sdělení s využitím osobních zkušeností a zaměřením se na problémy specifické pro danou lokalitu.

Osvědčené postupy naznačují, že pro oslovení širokého publika může být účinná účast veřejnosti a zúčastněných subjektů na více úrovních, od cílených osvětových kampaní až po konzultace a zapojení zúčastněných subjektů do plánování a rozhodování na vyšší úrovni.

Obecně lze říci, že v dokumentu „Pokyny společné strategie provádění k integraci opětovného využívání vody do plánování a řízení v kontextu rámcové směrnice o vodě“ (13) z roku 2016 se doporučuje jako vstupní informace pro informační a osvětové kampaně shromažďovat následující informace:

—	zdůvodnění potřeby opětovného využívání vody, např. v souvislosti s nedostatkem vody, a to i za budoucích klimatických podmínek,

—	náklady na instalaci čisticích a distribučních systémů,

—	přínosy a nevýhody/rizika pro životní prostředí,

—	sociální a ekonomické přínosy a nevýhody/rizika, transparentnost ohledně rizik expozice pro veřejnost, způsobu jejich řešení a platných norem čištění.

Je rovněž důležité zohlednit náklady na ztráty na úrodě způsobené nedostatkem vody pro zavlažování, které by bylo možné minimalizovat využitím spolehlivého a předvídatelnějšího zdroje vody, jako je recyklovaná odpadní voda.

Články 10 a 11 nařízení stanoví pravidla týkající se informací, které mají být zpřístupněny veřejnosti, a informace o tom, jak se tato pravidla provádějí. Tyto informace musí být přístupné Evropské komisi, Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropskému středisku pro prevenci a kontrolu nemocí.

Mezi informace, které musí být pravidelně zpřístupňovány veřejnosti, patří:

—	množství a kvalita dodávané recyklované odpadní vody,

—	procentní podíl recyklované odpadní vody na celkovém množství vyčištěné městské odpadní vody, pokud jsou tyto údaje k dispozici,

—	výsledky kontrol souladu,

—	určená kontaktní místa a

—	rozhodnutí podle čl. 2 odst. 2.

Kromě toho budou muset členské státy zveřejňovat soubory údajů s dalšími informacemi o výsledcích kontrol souladu a také další informace o případech nesouladu, včetně opatření přijatých k obnovení souladu.

Členské státy si mohou zvolit nejvhodnější formát a způsob sdělování informací podle článku 10 veřejnosti, které přizpůsobí svým konkrétním podmínkám.

Pokud jde o článek 11, který upřesňuje informace týkající se provádění, jež musí členské státy zpřístupnit, mohou být formát a prezentace těchto údajů stanoveny v prováděcích aktech, které může vypracovat Komise s pomocí výboru zřízeného podle směrnice 2000/60/ES a v souladu s postupem uvedeným v článku 14.

3.   Technické aspekty

Tento oddíl se zabývá: všemi aspekty souvisejícími s řízením rizik, druhy plodin a třídami recyklované odpadní vody a validačním monitorováním.

3.1.    Řízení rizik

Jak je stanoveno v čl. 5 odst. 1 nařízení, příslušný orgán je v konečném důsledku odpovědný za zajištění toho, aby byl zaveden plán řízení rizik, který se zabývá všemi možnými aspekty projektu opětovného využívání vody, včetně produkce, dodávky a používání recyklované odpadní vody, a který přiděluje odpovědnost za každý aspekt řízení projektu opětovného využívání vody.

Zatímco příslušný orgán je odpovědný za to, aby byl plán řízení rizik zaveden, stranami, které musí plán skutečně vypracovat, jsou provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod, další odpovědné strany a případně koncoví uživatelé.

Osobou/osobami/subjektem, které plán řízení rizik skutečně vypracovávají a navrhují, může být kterákoli z „odpovědných stran“ zapojených do systému pro opětovné využívání vody nebo koncový uživatel v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Pro účely správného provádění nařízení nezáleží na tom, kdo plán skutečně připravuje nebo sestavuje, pokud jsou konzultovány všechny příslušné odpovědné strany a koncoví uživatelé, jak vyžaduje povaha, umístění a vlastnosti systému opětovného využívání vody.

Plán řízení rizik se může vztahovat na jeden nebo více systémů pro opětovné využívání vody, pokud se konkrétně zabývá všemi aspekty požadovanými nařízením. To by mohlo vést k vytvoření systému, v němž by byla stanovena řada standardních základních prvků – například v případech podobných plodin a zavlažovacích postupů v obsluhované oblasti nebo v kodexu správné praxe – které by mohly tvořit základ individuálněji přizpůsobeného plánu řízení rizik pro konkrétní systémy opětovného využívání vody.

Aspekty, kterými se plán řízení rizik musí zabývat (podle požadavků nařízení), zahrnují všechny dodatečné požadavky na provozovatele zařízení, které musí být splněny před tím, než je voda dodána dalšímu účastníkovi řetězce. A příslušná preventivní/nápravná opatření a bariéry, monitorování nebo jiné požadavky, které musí v systému opětovného využívání vody zavést ostatní účastníci systému, aby byla zajištěna jeho bezpečnost za místem dodržování hodnot.

Plán řízení rizik popisuje úkoly a požadavky a jasně určuje povinnosti příslušných účastníků systému.

Mohou nastat případy, kdy dosud nebyl stanoven konkrétní koncový uživatel. V takových případech by mohl být plán řízení rizik vypracován na základě zamýšleného využití recyklované odpadní vody v určité oblasti (např. na základě nejběžnějších zemědělských postupů a plodin).

Pokud je po dokončení plánu řízení rizik identifikován nový koncový uživatel, mělo by se provést posouzení, zda je nutné plán upravit: například zavlažovací postupy a plodiny nového koncového uživatele se mohou lišit od těch, kterým zařízení pro recyklaci odpadních vod již slouží (vyžadují například vyšší třídu kvality vody).

V takovém případě může plán řízení rizik vyžadovat přehodnocení všech rizik, preventivních opatření nebo bariér pro nová použití. To může vyžadovat určité úpravy v systému opětovného využívání vody (případně i úpravy povolení, které vycházejí z plánu řízení rizik). Toto přehodnocení může provést kterákoli z odpovědných stran, případně koncový uživatel.

3.1.1.   Hlavní prvky řízení rizik

Plán řízení rizik musí vycházet z prvků řízení rizik uvedených v příloze II nařízení. Musí se řídit systematickým postupem, jehož součástí je provedení strukturované analýzy systému pro opětovné využívání vody, identifikace potenciálních nebezpečí a nebezpečných událostí (společně s ohroženými populacemi a prostředím a souvisejícími cestami expozice) a případně plánování možných preventivních opatření a bariér pro řízení a zmírnění vyhodnocených rizik.

Měl by také obsahovat ustanovení o komunikaci a spolupráci mezi zúčastněnými stranami, aby bylo zajištěno, že v případě potřeby bude přijato a oznámeno nápravné opatření. Hlavní prvky plánu řízení rizik (key elements of the risk management plan, KRM) jsou základem pro zajištění bezpečného používání recyklované odpadní vody a hospodaření s ní za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat i životního prostředí.

V příloze II nařízení je uvedeno jedenáct hlavních prvků plánu řízení rizik, které jsou rozděleny do částí A, B a C a tvoří základ navrhovaného celkového přístupu k plánu řízení rizik.

Jedná se o:

Část A – Hlavní prvky řízení rizik 1. Popis systému (KRM 1) – popis celého systému pro opětovné využívání vody, od vtoku do čistírny městských odpadních vod až po místo využití. 2. Subjekty a úlohy (KRM 2) – identifikace všech stran zapojených do systému opětovného využívání vody s jejich úlohami a povinnostmi. 3. Identifikace nebezpečí (KRM 3) – identifikace potenciálních nebezpečí (patogenů a znečišťujících látek) a nebezpečných událostí (např. poruch při čištění) spojených se systémem pro opětovné využívání vody. 4. Ohrožená prostředí a populace a cesty expozice (KRM 4) – identifikace populací a prostředí potenciálně vystavených každému zjištěnému nebezpečí. 5. Posouzení rizik pro životní prostředí a zdraví (KRM 5) – u každého dříve identifikovaného nebezpečí identifikace potenciálních souvisejících rizik pro každý receptor (lidé, zvířata, plodiny nebo rostliny, jiné suchozemské organismy, vodní organismy, půdy nebo životní prostředí obecně) u každé cesty expozice. Posouzení rizik lze provést s využitím kvalitativních nebo semikvantitativních metod. Kvantitativní posouzení rizik by vyžadovalo dostatek podpůrných údajů. Toto posouzení rizik by mělo rovněž zohlednit veškeré povinnosti a požadavky stanovené právními předpisy EU uvedenými v nařízení, jakož i veškeré příslušné vnitrostátní nebo místní právní předpisy.

Část B – Podmínky týkající se dodatečných požadavků 6. Dodatečné požadavky (KRM 6) – výsledky posouzení rizik mohou vést ke stanovení dodatečných nebo přísnějších požadavků na kvalitu vody a monitorování, než jsou požadavky uvedené v oddíle 2 přílohy I nařízení. Jsou-li zahrnuty dodatečné parametry nebo limity, měly by vycházet z výsledků posouzení rizik a měly by být podloženy vědeckými důkazy, že pocházejí ze systému pro opětovné využívání vody, a nikoli z jiných zdrojů. Tyto dodatečné parametry mohou zahrnovat také následující znečišťující látky: těžké kovy, pesticidy, vedlejší produkty dezinfekce, léčivé přípravky, látky, které nově vzbuzují obavy, bakterie vykazující antimikrobiální rezistenci.

Část C – Preventivní opatření 7. Preventivní opatření (KRM 7) – identifikace preventivních opatření nebo bariér (dodatečných nebo již zavedených), které by měly být použity na části systému pro opětovné využívání vody, aby se omezilo nebo zmírnilo zjištěné riziko. Například metody kontroly přístupu, dodatečná úprava vody nebo zvláštní technologie zavlažování či bariéry. 8. Systémy řízení kvality (KRM 8) – stanovení opatření pro řízení kvality, včetně protokolů pro monitorování recyklované odpadní vody z hlediska příslušných parametrů a adekvátních programů údržby vybavení, aby byla zajištěna účinnost řetězce čištění a přijatých preventivních opatření. 9. Systém monitorování životního prostředí (KRM 9) – zřízení systému monitorování životního prostředí pro kontrolu uvolňování identifikovaných znečišťujících látek v exponovaných receptorech životního prostředí (např. sladká voda, podzemní voda, půda). Systém monitorování by případně mohl zahrnovat již zavedené zdokumentované postupy pro zajištění trvalé ochrany životního prostředí, případně by tyto postupy mohly být dále rozpracovány nebo přizpůsobeny v závislosti na výsledcích posouzení rizik pro životní prostředí. 10. Řízení mimořádných událostí (KRM 10) – vytvoření protokolů pro řízení havárií a mimořádných událostí. 11. Koordinace (KRM 11) – stanovení koordinačních a komunikačních mechanismů mezi různými subjekty zapojenými do systému pro opětovné využívání vody.

Jedna z možných struktur, která by mohla pomoci uspořádat analýzu hlavních prvků plánu řízení rizik, je popsána v technické zprávě Společného výzkumného střediska (JRC) „Technical Guidance – Water Reuse Risk Management for Agricultural Irrigation Schemes in Europe“ (Technické pokyny – Řízení rizik opětovného využívání vody pro systémy zavlažování v zemědělství v Evropě) (14). Tato zpráva JRC navrhuje modulární strukturu (viz obrázek 1), v níž se každý modul zaměřuje na určitý aspekt plánu řízení rizik a zahrnuje několik hlavních prvků plánu řízení rizik:

—	Modul I – Příprava (KRM 1 a 2),

—	Modul II – Posouzení rizik (KRM 3, 4, 5 a 6),

—	Modul III – Monitorování (KRM 6 a 9),

—	Modul IV – Správa, řízení a komunikace (KRM 7, 8, 9, 10 a 11).

Obrázek 1

Hlavní prvky řízení rizik (KRM) opětovného využívání vody uspořádané do čtyř modulů, které usnadňují formulaci plánu řízení rizik

3.1.2.   Popis systému

Výchozím bodem úplné charakteristiky celého systému pro opětovné využívání vody – od vstupního bodu surové odpadní vody do čistírny městských odpadních vod až po konečné využití recyklované odpadní vody – je podrobný popis systému (KRM 1). Měl by obsahovat podrobný popis čistírny městských odpadních vod a/nebo zařízení pro recyklaci odpadních vod, veškeré infrastruktury související s čerpáním, uchováváním a distribucí, zavlažovacích systémů a konečného využití v rámci stanovených hranic systému (viz příklad na obrázku 2).

Aby bylo možné shromáždit údaje potřebné pro posouzení rizik, měl by popis systému zahrnovat také charakteristiku kvality vody u zdrojů odpadních vod odváděných do čistírny městských odpadních vod, údaje o objemu vody, případné proměnlivosti a povětrnostních událostech a popis okolních environmentálních matric (půda, podzemní a povrchová voda, ekosystémy).

Obrázek 2

Hlavní prvky systému pro opětovné využívání vody, identifikace receptorů při posuzování rizik

3.1.3.   Subjekty a úlohy

U každého prvku systému pro opětovné využívání vody je třeba určit všechny zúčastněné subjekty a jejich úlohy a povinnosti (KRM 2).

Zahrnuty by měly být subjekty odpovědné za i) provoz zařízení (provozovatele čistíren městských odpadních vod a zařízení pro recyklaci odpadních vod); ii) dopravu a uchovávání, je-li to relevantní, a iii) zavlažovaná pole (zemědělce). Zahrnuty by měly být rovněž všechny příslušné orgány nebo subjekty (např. vodohospodářské orgány, orgány ochrany veřejného zdraví, orgány ochrany životního prostředí) nebo jiné strany, jako jsou sdružení zemědělců a konsorcia zavlažovatelů.

3.1.4.   Určení nebezpečnosti a ohrožená prostředí a populace

Prvky KRM 3 a KRM 4 zahrnují:

1.	identifikaci všech potenciálních nebezpečí (znečišťujících látek a patogenů) nebo nebezpečných událostí (poruch při čištění, náhodných úniků, kontaminace), které pocházejí ze systému pro opětovné využívání vody a mohou představovat riziko pro veřejné zdraví a/nebo životní prostředí;

2.	charakteristiku potenciálních cest expozice každému nebezpečí u zjištěných receptorů lidí, zvířat nebo životního prostředí (vystavené populace a prostředí). Tyto prvky jsou nezbytné pro následné posouzení zdravotních a environmentálních rizik (KRM 5).

Identifikace nebezpečí (KRM 3) by měla zahrnovat všechny patogeny a znečišťující látky v recyklované odpadní vodě, které by mohly představovat riziko pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí.

Mikrobiální patogeny v recyklované odpadní vodě (např. E. coli a další bakterie, viry, paraziti) využívané pro zavlažování v zemědělství by mohly být zodpovědné za propuknutí nemocí přenášených vodou (např. gastroenteritidy) a další akutní účinky (15).

Riziko pro lidské zdraví mohou představovat i chemické znečišťující látky, které mohou být v recyklované odpadní vodě stále přítomny. Chemické kontaminující látky jsou však v odpadních vodách z čistíren městských odpadních vod většinou přítomny v nízkých koncentracích a k vyvolání onemocnění nebo akutních reakcí obvykle vyžadují delší dobu expozice, takže celkově je riziko spojené s těmito kontaminujícími látkami nižší než riziko, které představují patogeny.

Je důležité identifikovat všechna průmyslová odvětví nacházející se v oblasti obsluhované čistírnou městských odpadních vod, jejichž vypouštění do městské stokové soustavy může přispívat k vysokým koncentracím určitých chemických znečišťujících látek v městských odpadních vodách (např. odvětví farmaceutického průmyslu, odvětví galvanizace).

V důsledku nebezpečných událostí, jako je náhodné nebo nevhodné vypouštění, mohou v odpadních vodách z čistírny městských odpadních vod vzniknout nekontrolované koncentrace nebezpečných chemických látek. Jejich pravděpodobnost lze minimalizovat pomocí vhodných preventivních opatření (16).

Úplný soulad recyklované odpadní vody se všemi právními předpisy platnými pro systém pro opětovné využívání vody, které upravují obsah mikrobiologických i chemických znečišťujících látek, společně s požadavky na zavlažování v zemědělství stanovenými právními předpisy o hygieně krmiv a potravin, by zajistil ochranu životního prostředí i zdraví lidí a zvířat.

Systém řízení rizik by proto měl zajistit, aby používání recyklované odpadní vody nevedlo ke škodlivé koncentraci kontaminujících látek v určité environmentální matrici (např. v podzemní vodě) a aby byla přijata vhodná preventivní opatření, která tomu zabrání (např. vhodnou úpravou ke snížení obsahu znečišťujících látek v rámci stanovených limitů, minimalizací případného náhodného vypuštění do okolí).

Současně s charakteristikou recyklované odpadní vody by mohl být stanoven výchozí kontrolní seznam relevantních nebezpečí (patogenů a chemických znečišťujících látek), přičemž by měly být zohledněny také všechny příslušné právní předpisy EU a vnitrostátní a místní právní předpisy, jakož i požadavky právních předpisů (uvedených v příloze II bodě 5 nařízení) na ochranu zdrojů povrchových a podzemních vod. K těmto právním předpisům patří: rámcová směrnice o vodě 2000/60/ES, směrnice o podzemních vodách 2006/118/ES, směrnice o normách environmentální kvality 2008/105/ES, směrnice o dusičnanech 91/676/EHS a případně směrnice o vodách ke koupání 2006/7/ES a směrnice o pitné vodě 2020/2184.

Požadavky, které by recyklovaná odpadní voda měla splňovat, budou záviset na podmínkách systému pro opětovné využívání vody specifických pro danou lokalitu a na posouzení toho, jak může využívání recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství ovlivnit okolní prostředí potenciálními cestami (např. odtok zavlažovací vody, infiltrace do podzemních vod atd.).

Pokud by recyklovaná odpadní voda měla proniknout do vodních útvarů (povrchových nebo podzemních) v oblasti, kterou systém pro opětovné využívání vody obsluhuje, mělo by toto posouzení zejména zvážit, zda by vodní recipienty i nadále splňovaly environmentální cíle článku 4 rámcové směrnice o vodě (tj. dobrý ekologický a chemický stav povrchových vod a dobrý chemický stav podzemních vod – přičemž chemický stav je dále specifikován ve směrnici o normách environmentální kvality a ve směrnici o podzemních vodách).

Dobrý ekologický a chemický stav povrchových vod znamená soulad s normami EU a vnitrostátními normami kvality životního prostředí. Unijní normy kvality životního prostředí jsou stanoveny směrnicí o normách environmentální kvality, zatímco vnitrostátní normy se mohou týkat znečišťujících látek, které představují problém na vnitrostátní úrovni, tj. znečišťující látky specifické pro povodí, které jsou součástí dobrého ekologického stavu povrchových vod.

Směrnice o normách environmentální kvality stanoví rovněž mechanismus „ seznamu sledovaných ukazatelů“ ke shromažďování údajů z monitorování na úrovni EU o znečišťujících látkách, které nově vzbuzují obavy, a látkách, které mohou představovat riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím, a u nichž údaje o riziku nejsou dostatečné pro stanovení normy environmentální kvality.

Chemický stav sladkých vod, který členské státy určily v rámci svých plánů povodí, je k nahlédnutí prostřednictvím systému WISE (17).

Další informace o normách environmentální kvality pro prioritní látky jsou k dispozici v databázi agentury ECHA (18).

Příslušné informace o emisích specifických znečišťujících látek lze nalézt v evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek (platí pro čistírny městských odpadních vod s kapacitou 100 000 PE) (19).

Pro ochranu povrchových a podzemních vod mohou platit také další podmínky specifické pro danou lokalitu: například pokud se systém pro opětovné využívání vody a zavlažované plochy nacházejí v blízkosti zóny ohrožené dusičnany vymezené podle směrnice o dusičnanech.

Přestože by opětovné využívání vody v zemědělství mohlo být způsobem, jak získat živiny pro zavlažování, je třeba nepodcenit prevenci znečištění vodních zdrojů dusičnany, spočívající ve snížení obsahu dusičnanů v recyklované odpadní vodě pod úroveň škodlivých hodnot.

Podobně, pokud je pravděpodobné, že recyklovaná odpadní voda pronikne do vodních útvarů klasifikovaných jako ochranná pásma zdrojů pitné vody, je důležité i) identifikovat veškerá rizika kontaminace zdrojů pitné vody regulovanými znečišťujícími látkami přítomnými v recyklované odpadní vodě a ii) naplánovat veškeré úpravy potřebné k jejich snížení na přijatelnou úroveň.

Pokud recyklovaná odpadní voda odtéká do povrchových vod využívaných k rekreačnímu koupání, mohou být navíc zahrnuty další požadavky na patogenní látky vyplývající ze směrnice o vodách ke koupání. Cílem těchto právních předpisů je chránit životní prostředí a lidské zdraví stanovením norem a/nebo povinností monitorování patogenů nebo chemických látek, včetně těžkých kovů, vedlejších produktů dezinfekce, léčiv a dalších látek klasifikovaných jako prioritní znečišťující látky.

Vzhledem k tomu, že recyklovaná odpadní voda se používá k zavlažování v zemědělství, uvádí nařízení v příloze II bodě 5 další právní předpisy, které chrání potraviny a krmiva, půdu, plodiny a zvířata. Důležitost požadavků těchto právních předpisů pro konkrétní systém pro opětovné využívání vody bude záviset na typech pěstování (např. výroba potravin nebo krmiv) a postupech (např. používání pesticidů, používání kalů z čistíren odpadních vod) na zemědělském poli zavlažovaném recyklovanou odpadní vodou.

Takové požadavky zahrnují: požadavky na hygienu potravin (nařízení (ES) č. 852/2004), hygienu krmiv (nařízení (ES) č. 183/2005), mikrobiologická kritéria (nařízení (ES) č. 2073/2005), maximální limity kontaminujících látek v potravinách (nařízení (ES) č. 1881/2006), limity pesticidů v potravinách a krmivech (nařízení (ES) č. 396/2005), používání kalů z čistíren odpadních vod (směrnice 86/278/EHS) a ochranu zdraví zvířat (nařízení (ES) č. 1069/2009 a (EU) č. 142/2011).

Obrázek 3 znázorňuje grafický příklad způsobu určení toho, která směrnice nebo nařízení se na systém pro opětovné využívání vody vztahuje, se zohledněním možných cest recyklované odpadní vody do environmentálních matric (zdrojů sladké vody) v důsledku náhodných úniků nebo odtoku ze zavlažovaného pole.

Obrázek rovněž znázorňuje nařízení a směrnice uvedené v příloze II bodě 5, které by se mohly použít v závislosti na zemědělských postupech. Tabulka, v níž je uvedena použitelnost těchto požadavků na systém pro opětovné využívání vody, je rovněž uvedena v příloze 2 tohoto sdělení.

Obrázek 3

Příklad i) způsobu určení platných směrnic a nařízení v systému pro opětovné využívání vody na základě možných cest, kterými se recyklovaná odpadní voda dostává do okolního prostředí (povrchové a podzemní vody), a ii) nařízení a směrnic, které by se mohly vztahovat na zavlažování v zemědělství v závislosti na konkrétních zemědělských postupech

Měly by být zváženy i další specifické aspekty související s vlivem parametrů kvality recyklované odpadní vody na agronomické vlastnosti, včetně nebezpečí pro půdu a plodiny/rostliny. Podle normy ISO 16075-1:2020 jsou agronomická rizika z recyklované odpadní vody, která by mohla poškodit půdu a zavlažované plodiny, následující: i) chemické látky, jako je salinita, bor, toxicita specifických iontů; ii) další chemické prvky a iii) živiny.

Patogeny, které by mohly vyvolat choroby rostlin nebo plodin, se v recyklované odpadní vodě vypouštěné z čistíren městských odpadních vod obvykle nevyskytují. Jejich přítomnost v recyklované odpadní vodě by však mohla být posuzována v podmínkách specifických pro danou lokalitu (např. odtok zavlažovací vody infikované rostlinnými patogeny).

Příloha 2 tohoto sdělení obsahuje informativní příklady a tabulky patogenů a znečišťujících látek, které se obvykle vyskytují v odpadních vodách z čistíren městských odpadních vod a jsou regulovány některými výše uvedenými směrnicemi a nařízeními, a dále příklady agronomických rizik, která by mohla mít při zavlažování v zemědělství vliv na půdu, plodiny a sladkou a podzemní vodu.

Obsahuje rovněž příklady nebezpečných událostí a cest expozice pro posouzení rizik pro zdraví a životní prostředí a příklady ohrožených populací a prostředí.

Upozorňujeme však, že seznamy zdrojů v příloze nelze považovat za vyčerpávající a jsou uvedeny pouze pro informaci. Nebezpečí je třeba přesně identifikovat u každého konkrétního systému pro opětovné využívání vody s ohledem na charakteristiku recyklované odpadní vody a veškeré platné požadavky.

Na seznam nebezpečí by mohly být přidány i některé další znečišťující látky, které dosud nejsou regulovány a nelze je nalézt v uvedených směrnicích a nařízeních (např. mikroplasty nebo některé sloučeniny, které nově vzbuzují obavy), pokud bude jejich riziko pro zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí podloženo vědeckými důkazy a bude prokázáno, že tyto kontaminující látky pocházejí ze systému pro opětovné využívání vody, a nikoli z jiných zdrojů. V posouzení rizik by také mohl být určen zdroj těchto kontaminujících látek, např. jako důsledek přítomnosti určitých průmyslových odvětví, a naplánována případná preventivní opatření.

3.1.5.   Metody posuzování environmentálních a zdravotních rizik

Posouzení environmentálních a zdravotních rizik (KRM 5) by mělo být provedeno s ohledem na dříve identifikovaná nebezpečí (jednotlivě nebo ve skupinách) a nebezpečné události, potenciální cesty expozice a receptory zjištěné v rámci systému pro opětovné využívání vody.

Posouzení rizik lze provést s využitím kvalitativních nebo semikvantitativních metod. Jako nejvhodnější a ekonomicky nejschůdnější metoda je navrhováno kvalitativní posouzení rizik. Kvantitativní posouzení rizik lze použít u projektů s vysokým rizikem a v případě, že je pro jeho realizaci k dispozici dostatek podpůrných údajů.

Pokud jde o metodiky, lze při těchto posouzeních použít metodiky kvalitativní, semikvantitativní a kvantitativní. Posouzení zdravotních rizik hodnotí případná rizika pro zdraví lidí a zvířat, zatímco cílem posouzení environmentálních rizik je určit, zda mají kontaminující látky zjištěné v recyklované odpadní vodě vliv na stav kvality environmentálních matric.

Kvalitativní a semikvantitativní posouzení rizik lze provést několika způsoby, jako jsou stromy událostí, matice nebo ukazatele. Obvyklou metodikou je metodika založená na kombinovaném hodnocení pravděpodobnosti a rozsahu/závažnosti dopadu nebezpečí na exponovaný receptor.

Analýzu pravděpodobnosti lze provést prostřednictvím revize historických údajů nebo posouzením lidských chyb, stromové struktury poruchových stavů a stromů událostí. Analýza dopadů se obvykle provádí prostřednictvím klasifikace do kategorií s rostoucími stupni závažnosti dopadu.

V publikovaných pokynech a normách je k dispozici několik metod kvalitativního a semikvantitativního posouzení rizik, kterými se lze řídit (např. pokyny WHO, 2006; ISO 20426 (2018); FAO a WHO, 2019) (20).

V příloze 3 tohoto sdělení jsou uvedeny některé kvalitativní a semikvantitativní metody posuzování zdravotních rizik pomocí matric pro stanovení pravděpodobnosti a závažnosti dopadu. V příloze je rovněž uveden příklad semikvantitativní metodiky použitelné pro vodní zdroje. Další praktické příklady jsou uvedeny v technické zprávě JRC (21).

Kvantitativní posouzení rizik může poskytnout numerický odhad rizika – například dopad konkrétní mikrobiální infekce za jeden rok v rámci určitého scénáře.

Tato charakteristika rizik pro zdraví lidí a zvířat je obvykle založena na vztahu mezi dávkou a odezvou za účelem zjištění toho, zda může mít nebezpečí nebo nebezpečná událost vliv na zdraví.

Posouzení zdravotních rizik na základě mikrobiálního nebezpečí lze provést pomocí kvantitativního hodnocení mikrobiálního rizika (QMRA), které je založeno na vyhodnocení vztahu dávky a odezvy mezi koncentrací nebezpečí a účinkem, který může mít na receptory. Výstupy z této metody představují hodnoty pravděpodobnosti nepříznivých účinků na zdraví a jsou vyjádřeny pravděpodobností infekce nebo ukazatelem počtu let života poznamenaných onemocněním (disability-adjusted life years, DALY).

Tento přístup může přinést odpovědi na konkrétní otázky, které se vztahují k určitému bodu. Má-li tedy být zahrnut celý projekt a má-li být dosaženo zvýšení úrovně bezpečnosti, lze ho kombinovat s kvalitativními nebo semikvantitativními metodami.

Metodiky a kritéria hodnocení QMRA a DALY jsou k dispozici v pokynech WHO (2006) a v pokynech WHO týkajících se hodnocení QMRA (2016) (22).

Kvantitativní přístup k posuzování rizik pro životní prostředí (kvantitativní hodnocení chemických rizik, QCRA) je obvykle založen na:

—	poměru odhadu koncentrace v životním prostředí vypočteného pomocí komplexních modelů osudu a přenosů konkrétní znečišťující látky do složek životního prostředí a

—	odhadu koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům, nebo maximální přípustné koncentrace znečišťující látky stanovené platnými právními předpisy (např. environmentálními normami kvality platnými pro vodní útvary podle stavu jejich jakosti).

Takový postup vyžaduje značný objem údajů z monitorování získaných z projektů opětovného využívání vody a podrobné charakteristiky okolního prostředí. To znamená, že je použitelný pouze u projektů, u nichž je k dispozici dostatek údajů a předpoklady jsou podloženy vědeckými důkazy.

3.1.6.   Podmínky týkající se dodatečných požadavků

Výsledek posouzení zdravotních a environmentálních rizik pomůže určit, zda by měly být doplněny zvláštní dodatečné požadavky (KRM 6) na parametry kvality vody a monitorování (dodatečné nebo přísnější než požadavky uvedené v příloze I oddíle 2).

To by se mohlo týkat dalších patogenů nebo znečišťujících látek identifikovaných v rámci posouzení zdravotních a environmentálních rizik se zohledněním podmínek specifických pro danou lokalitu, jakož i platných směrnic a nařízení, jak bylo popsáno výše.

Při posouzení rizik by například mohlo být zjištěno, že určitá znečišťující látka v recyklované odpadní vodě (např. dusičnany) by mohla mít negativní vliv na blízký vodní útvar (např. v důsledku eutrofizace), pokud by byla v recyklované odpadní vodě přítomna ve vyšší koncentraci, než je předpokládaná maximální přípustná koncentrace.

Proto by mohl být pro kvalitu recyklované odpadní vody stanoven limit založený na maximální přípustné koncentraci vyplývající z posouzení rizik a tento parametr by mohl být zařazen mezi monitorované parametry.

Maximální přípustné koncentrace by se také mohly rovnat například požadovaným limitům pro určitou třídu kvality (např. environmentální normy kvality) exponovaného vodního útvaru. Seznam dodatečných parametrů se stanovenými limity pro kvalitu vody a monitorování by bylo možné doplnit, pokud je zřejmé, že pocházejí ze systému pro opětovné využívání vody a jejich referenční hodnoty jsou podloženy posouzením rizik a dostatečným stupněm vědeckých poznatků.

3.1.7.   Posouzení dopadu na životní prostředí

KRM 7 by měl zahrnovat identifikaci preventivních opatření a bariér použitelných u systému pro opětovné využívání vody za účelem odstranění zjištěných nebezpečí, která by mohla vést k riziku, nebo jejich snížení na přijatelnou úroveň.

Preventivní opatření představují jakékoli úpravy, činnosti nebo postupy, ať už zavedené, nebo zjištěné během posouzení rizik, které lze použít v různých částech systému pro opětovné využívání vody. Například: i) v čistírně městských odpadních vod (tj. vyhodnocení stávajícího procesu a/nebo stanovení dalších úprav); ii) v zařízení pro recyklaci odpadních vod (např. posouzení přidání pokročilých způsobů úpravy); iii) na zavlažovaných polích (např. zvážení alternativních metod zavlažování, které minimalizují rizika expozice, zajištění nárazníkových zón atd.), ochrana pracovníků a zemědělců (např. stanovení specifických osobních ochranných prostředků nebo hygienických protokolů kromě případných opatření již přijatých za účelem dodržení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci).

Stanovení bariér nebo úprav stávajícího zavlažovacího systému by mohlo vycházet z vyhodnocení stávajících metod, typu plodin a třídy vody a mělo by být provedeno po konzultaci se zemědělci a dalšími subjekty zapojenými do systému pro opětovné využívání vody. Příklady preventivních opatření a bariér naleznete v příloze 4 tohoto dokumentu.

3.1.8.   Systémy kontroly kvality a monitorování životního prostředí

Prvky KRM 8 a KRM 9 zahrnují všechny monitorovací činnosti plánované pro systém pro opětovné využívání vody: stanovení postupů a protokolů pro kontrolu kvality systému a pro systém monitorování životního prostředí.

Programy monitorování provozu a životního prostředí poskytují pracovníkům, veřejnosti a úřadům záruku, že systém je dostatečně výkonný. Měly by zahrnovat protokoly, programy (např. umístění, parametry, četnost) a postupy alespoň pro požadavky na běžné monitorování a všechny další parametry a limity, které byly v rámci posouzení rizik (KRM 6) určeny jako dodatečné požadavky.

V případě potřeby mohou provozovatelé zařízení vypracovat také systém řízení kvality vytvořený podle norem ISO 9001 nebo rovnocenných norem.

Protokoly monitorování životního prostředí by měly vycházet z výsledků posouzení rizik pro životní prostředí, aby byla při využívání recyklované odpadní vody zajištěna trvalá ochrana životního prostředí. Protokoly by měly být v souladu se stávajícími právními předpisy, např. monitorování vodních zdrojů by mělo být v souladu se směrnicí 90/2009/ES (23), aby byla zajištěna srovnatelnost výsledků s výsledky získanými monitorováním podle rámcové směrnice o vodě.

3.1.9.   Řízení mimořádných událostí a koordinace

Prvky KRM 10 a KRM 11 zahrnují řízení, mimořádné události a komunikační protokoly související s prvky KRM 10 (řízení mimořádných událostí) a KRM 11 (koordinace).

Tyto programy představují základ pro účinnou komunikaci mezi stranami odpovědnými za plán řízení rizik a zúčastněnými subjekty.

Prvek KRM 11 by měl obsahovat protokoly o způsobu předávání informací mezi jednotlivými subjekty, formáty a postup hlášení nehod a mimořádných událostí, postupy oznamování, zdroje informací a konzultační procesy.

V příloze 5 tohoto sdělení lze nalézt příklady i) protokolů pro řízení mimořádných událostí a nouzových situací a ii) komunikačních protokolů.

3.2.    Druhy plodin a třídy recyklované odpadní vody

Za účelem bezpečného používání recyklované odpadní vody stanoví tabulka 1 v příloze I nařízení povolené třídy kvality recyklované odpadní vody (třída A, B, C, D), které musí být použity pro zavlažování dané kategorie plodin na základě zvolené metody zavlažování.

Minimální požadavky na kvalitu vody u jednotlivých tříd v tabulce 2 v příloze I se liší především koncentrací bakterií E. coli i dalšími souhrnnými ukazateli.

Kombinací druhů plodin a počtu a typu akreditovaných bariér, jako jsou metody zavlažování, lze minimalizovat rizika tím, že se zamezí jakémukoli kontaktu recyklované odpadní vody s jedlými částmi zavlažovaných produktů (příklady viz příloha 4 tohoto sdělení).

Za tímto účelem je důležité nejprve zjistit, zda je pravděpodobné, že jedlá část plodin přijde do kontaktu s recyklovanou odpadní vodou. Riziko kontaktu by mělo být posouzeno u každého jednotlivého systému pro opětovné využívání vody, a to posouzením předpokládané vzdálenosti jedlé části plodin od zavlažované půdy a možných cest recyklované odpadní vody při postřiku, dopadu v kapkách nebo zaplavení.

Pokud plodiny procházejí dalšími úpravami (např. vařením nebo průmyslovými procesy), které případnou kontaminaci snižují, měly by být tyto úpravy rovněž zohledněny.

Podle nařízení lze recyklovanou odpadní vodu používat k zemědělskému zavlažování těchto plodin:

—

potravinářské plodiny konzumované za syrova: plodiny pěstované pro lidskou spotřebu, které neprocházejí dalším zpracováním. Na základě vzdálenosti (24) jedlé části plodiny od země se dále klasifikují takto: — okopaniny: které rostou v půdě pod zemí a jedlá je jejich kořenová část (např. mrkev, cibule, řepa), — nadzemní plodiny s nízkým vzrůstem: které rostou nad zemí v částečném kontaktu s půdou. Tyto plodiny lze dále rozdělit na plodiny, které rostou na povrchu půdy, jako jsou listové plodiny (např. salát), a plodiny, které rostou nad zemí s jedlou částí ve výšce < 25 cm nad povrchem půdy (např. rajčata, paprika), — nadzemní plodiny s vysokým vzrůstem: které rostou nad zemí a mají jedlé části ve výšce > 50 cm nad povrchem půdy a které se proto půdy běžně nedotýkají (např. ovocné stromy),

—	zpracované potravinářské plodiny: plodiny pěstované pro lidskou spotřebu, které projdou dalším zpracováním (tj. tepelnou úpravou nebo průmyslovým zpracováním) a nebudou konzumovány za syrova (např. rýže, pšenice),

—	nepotravinářské plodiny (pícniny): plodiny pěstované nikoli pro lidskou spotřebu, ale jako pastvinové směsi a pícniny nebo pro jiná odvětví (technické, energetické a osivové plodiny).

Metody zavlažování lze obecně rozdělit na:

—	otevřené nebo gravitační zavlažovací systémy: voda se aplikuje přímo na povrch půdy a není vystavena tlaku. Patří sem závlaha zatopením a závlaha brázdovým podmokem,

—	systémy závlahy postřikem: voda je rozprašována do vzduchu a dopadá na povrch půdy jako déšť,

—	systémy mikrozavlažování: voda se aplikuje lokálně pomocí kapkových nebo stékacích systémů (povrchových nebo podpovrchových) nebo pomocí mikropostřiků.

Metody zavlažování by měly být posuzovány jako cesty, kterými se mohou kontaminující látky potenciálně dostat k plodinám. Například u postřikových systémů by mohly být nadzemní plodiny s vysokým vzrůstem (např. ovocné stromy) vystaveny kontaminaci padajícími kapkami, a proto by se měla obecně používat voda vyšší kvality.

Lokalizované systémy (např. kapková závlaha) jsou spojeny s nižším rizikem kontaminace, protože voda směřuje k nejedlé části plodin. Pro dosažení požadované třídy kvality vody lze použít i další vhodné a akreditované bariéry (viz oddíl 3.2.2 a příloha 4).

Mělo by se rovněž posoudit případné riziko pro zdraví pracovníků nebo osob žijících v blízkosti zavlažované oblasti. K příjemcům žijícím v blízkosti zavlažovaných oblastí by se například mohly dostat aerosoly z postřikovacích systémů. Rizika spojená s aerosoly závisí zejména na kvalitě zavlažovací vody a rychlosti větru (který odpovídá za šíření aerosolů kolem zavlažované oblasti).

Upozorňujeme, že metody zavlažování a preventivní opatření či bariéry uvedené v následujícím oddíle jsou příklady navrhovaného postupu výkladu tabulky 1 v příloze I. Nejedná se o vyčerpávající seznam.

Měly by být posouzeny zavlažovací systémy a preventivní opatření či bariéry, které jsou již zavedeny nebo plánovány, aby se zjistilo, zda by mohly být zapotřebí další požadavky (např. další ošetření nebo bariéry, změny zavlažovacího systému) s cílem minimalizovat potenciální kontaminaci plodin v závislosti na třídě recyklované odpadní vody.

3.2.1.   Příklady metod zavlažování a druhů plodin

Obrázek 4 znázorňuje dva příklady schémat, která by mohla pomoci při stanovení tříd recyklované odpadní vody, jež poskytují dostatečnou ochranu spotřebitelů a pracovníků před bakterií E.coli při zavlažování a) gravitačními nebo tlakovými metodami nebo b) lokalizovanými systémy.

Bez ohledu na třídu vody zohledňují schémata i další mikrobiální požadavky, pokud se recyklovaná odpadní voda používá k zavlažování pastvin nebo pícnin (střevní paraziti, poznámka 3 k obrázku 4) a pokud existuje riziko aerosolů (Legionella spp., poznámka 1 k obrázku 4).

Obrázek 4

Příklady schémat pro výběr třídy recyklované odpadní vody (podle nařízení) v případě a) metod otevřeného zavlažování nebo b) metod lokalizovaného zavlažování

Následující příklad z Pokynů WHO k bezpečnostním plánům (Worked example: SSP in Newtown – hypothetical) (Funkční příklad: SSP v Newtownu – hypotetický) byl přizpůsoben požadavkům nařízení, aby bylo možné ukázat, jak lze výše uvedená schémata použít v praxi.

V úvahu byly vzaty pouze prvky tohoto příkladu, které povoluje nařízení. Recyklovaná odpadní voda byla použita při pěstování několika druhů plodin s použitím různých metod zavlažování (tabulka 1).

Tabulka 1

Druhy plodin a metody zavlažování použité v příkladu

Kategorie plodin	Metody zavlažování	Konečné využití plodin (*1)
— kořenové plodiny konzumované za syrova (cibule, mrkev) — nízkorostoucí listové plodiny konzumované za syrova (salát, paprika) — vysokorostoucí plodiny konzumované za syrova (ovoce)	— povodně — otevřené brázdy — ruční aplikace (např. lopatky, konve) — závlaha postřikem	— konzumují zemědělci a jejich rodiny — prodej místní komunitě ke spotřebě — prodej do okolních měst ke spotřebě

V tomto případě by podle tabulek 1 a 2 přílohy I nařízení měly být s ohledem na možné cesty, kterými by se recyklovaná odpadní voda mohla dostat k plodinám, vybrány tyto třídy:

—	u kořenových a listových plodin konzumovaných za syrova, pokud se používá závlaha zatopením, brázdovým podmokem nebo postřikem třída A (E. coli ≤ 10 KTJ/100 ml),

—	u potravinářských plodin s nízkým vzrůstem, které se konzumují za syrova (např. paprika): pokud se používá závlaha zatopením, brázdovým podmokem nebo postřikem třída A (E. coli ≤ 10 KTJ/100 ml), pokud se používají systémy kapkového nebo podpovrchového zavlažování třída B (E. coli ≤ 100 KTJ/100 ml),

—	u potravinářských plodin s vysokým vzrůstem, které nejsou v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou (např. ovocné stromy) pouze při použití závlahy brázdovým podmokem nebo zatopením třída B (E. coli ≤ 100 KTJ/100 ml).

Na základě dalšího posouzení rizik může být v případě přítomnosti ovoce s jedlou slupkou při zavlažování postřikem vyžadována třída A, aby se zabránilo možné kontaminaci ovoce vodou z postřiku. V případě ovoce s nejedlou slupkou by mohla být vhodná třída B, ale konečný výběr kvality vody by měl vycházet z posouzení rizik.

3.2.2.   Příklady použití bariér pro dosažení požadované třídy kvality vody

Ustanovení čl. 2 odst. 4 nařízení stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků mohou dosáhnout kvality vody požadované pro splnění požadavků nařízení č. 852/2004 tím, že za místem dodržování hodnot použijí několik možností úpravy vody, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími možnostmi bez úpravy.

Podle multibariérového přístupu lze totiž snížení počtu bakterií o několik řádů pro získání požadované třídy kvality vody dosáhnout kombinací různých možností úpravy a možností bez úpravy (bariér).

Podle čl. 3 odst. 12 nařízení se při použití recyklované odpadní vody k zavlažování definuje bariéra jako:

—	jakýkoli prostředek, včetně fyzických či procesních kroků nebo podmínek použití, který snižuje riziko infekce lidí, nebo předchází jeho vzniku, tím, že zabraňuje kontaktu recyklované odpadní vody s i) produkty určenými ke konzumaci, nebo ii) s osobami, které jsou jí přímo vystaveny, nebo

—	jiný prostředek, který například snižuje koncentraci mikroorganismů v recyklované odpadní vodě nebo brání jejich přežití na produktech určených ke konzumaci.

Jinými slovy, a v souladu s přílohou I oddílem 2 nařízení, by bariéra měla být považována za prostředek k minimalizaci rizik na úroveň odpovídající rizikům požadované třídy kvality vody pro vybrané plodiny.

U různých bariér lze dosáhnout různého snížení obsahu bakterií a pro dosažení požadovaného celkového snížení obsahu bakterií nezbytného pro minimalizaci jakýchkoli rizik na základě zvolené třídy kvality vody lze na recyklovanou odpadní vodu použít i jejich kombinaci.

V tabulce 2 je uveden počet bariér, který je třeba použít u dané třídy kvality recyklované odpadní vody pro dosažení požadované ekvivalentní úrovně vyšší třídy, a to na základě typu plodiny.

V tabulce 3 jsou uvedeny typy akreditovaných překážek a s nimi související snížení obsahu bakterií.

Příloha 4 tohoto sdělení obsahuje příklady způsobu stanovení typu a počtu bariér podle druhu plodiny a třídy kvality vody.

Tabulka 2

Navrhovaný počet bariér potřebných pro zavlažování recyklovanou odpadní vodou podle kvality (upraveno podle tabulky 3 normy ISO 16075:2020)

Poznámka – změny v tabulce podle normy ISO byly provedeny výhradně proto, aby se z této tabulky vyloučily třídy kvality vody a druhy plodin, které nejsou předmětem nařízení o opětovném využívání vody. Další vysvětlení způsobu výkladu této tabulky ve vztahu k nařízení o opětovném využívání vody naleznete pod tabulkou.

Kategorie(1)	Zavlažování zeleniny konzumované za syrova(2)	Zavlažování zeleniny po zpracování a pastvin(3)	Zavlažování potravinářských plodin jiných než zelenina (sady, vinice) a v zahradnictví(4)	Zavlažování pícnin a osivových plodin(5)	Zavlažování technických a energetických plodin(6)
A	0	0	0	0	0
B	1	0	0	0	0
C	3	1	1	0	0
D	zakázáno	zakázáno	3	1 (*)	0
Následující definice jednotlivých sloupců v tabulce jsou v souladu s tabulkou 1 přílohy 1 nařízení o opětovném využívání vody a mají čtenáři pomoci najít kategorii plodin, která zhruba odpovídá kategorizaci ISO, a určit tak, které další bariéry mohou být potřebné: (1) Minimální třída kvality recyklované odpadní vody. (2) Potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část je v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, a kořenové plodiny konzumované za syrova. (3) Zpracované potravinářské plodiny a nepotravinářské plodiny, včetně plodin určených ke krmení zvířat na produkci mléka a masa. (4) Potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část roste nad zemí a není v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou. (5) Potravinářské plodiny konzumované v syrovém stavu, pokud je jejich jedlá část vypěstována nad zemí a není v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, zpracované potravinářské plodiny a nepotravinářské plodiny, včetně plodin určených ke krmení zvířat na produkci mléka a masa (v obou případech při použití kapkového zavlažování nebo jiné metody zavlažování, při níž nedochází k přímému kontaktu s jedlou částí plodiny). Pozn. Plodiny z osiva, které jsou zde uvedeny, mohou být určeny k lidské spotřebě nebo jako krmivo pro zvířata. (6) Technické a energetické plodiny a plodiny z osiva (určené k produkci osiva k setí). (*) Poznámka z normy ISO 16075:2020: Jedlá semena nebo semena určená k setí, která byla zavlažována méně než 30 dní před sklizní. Pokud je doba před sklizní rovna 30 dnům nebo je delší, lze třídu D použít přímo bez omezení (tj. bez nutnosti dalších bariér).

Tabulka 3

Typy akreditovaných bariér a příslušné řádové snížení množství patogenů (převzato z tabulky 2 normy ISO 16075:2020)

Změny byly provedeny výhradně proto, aby se z této tabulky vyloučily třídy kvality vody a druhy plodin, které nejsou předmětem nařízení o opětovném využívání vody.

Typ bariéry	Použití	Logaritmické snížení množství patogenů	Počet bariér
ZAVLAŽOVÁNÍ POTRAVINÁŘSKÝCH PLODIN
Kapkové zavlažování	Kapkové zavlažování plodin s nízkým vzrůstem přibližně 25 cm nebo více nad zemí	2	1
	Kapkové zavlažování plodin s vysokým vzrůstem přibližně 50 cm nebo více nad zemí	4	2
	Podpovrchové kapkové zavlažování, při kterém voda nevzlíná k povrchu půdy	6	3
Zavlažování postřikem a kropením	Zavlažování plodin s nízkým vzrůstem postřikovačem a mikropostřikovačem přibližně 25 cm nebo více od proudu vody	2	1
	Zavlažování ovocných stromů postřikovačem a mikropostřikovačem přibližně 50 cm nebo více od proudu vody	4	2
Dodatečná dezinfekce v terénu	Nízká úroveň dezinfekce (< 1 mg/l celkového obsahu chloru po 30 minutách chlorování)	2	1
	Vysoká úroveň dezinfekce (≥ 1 mg/l celkového obsahu chloru po 30 minutách chlorování)	4	2
Krycí fólie odolná proti slunci	V případě kapkového zavlažování, kdy plachta odděluje závlahu od zeleniny	2 až 4	1
Zánik patogenů	Podpora zániku zastavením nebo přerušením zavlažování před sklizní	0,5 až 2 krát denně	1 až 2
Omytí produktů před prodejem zákazníkům	Omytí salátů, zeleniny a ovoce pitnou vodou	1	1
Dezinfekce produktů před prodejem zákazníkům	Omytí salátů, zeleniny a ovoce slabým dezinfekčním roztokem a opláchnutí pitnou vodou	1	1
Oloupání produktů	Oloupání ovoce a kořenových plodin	2	1
ZAVLAŽOVÁNÍ PÍCNIN A OSIVOVÝCH PLODIN
Kontrola přístupu	Omezení vstupu na zavlažované pole po dobu 24 hodin a více po zavlažování, například vstup zvířat na pastviny nebo pracovníků na pole	0,5 až 2	1
	Omezení vstupu na zavlažované pole pět a více dní po zavlažování	2 až 4	2
Sušení pícnin na slunci	Pícniny a další plodiny, které se suší na slunci a sklízejí před konzumací	2 až 4	2
Poznámka: Bariéry mohou být na zavlažovacím poli již umístěny. Bariéry ve formě omezení plodin a metod zavlažování jsou v nařízení již zahrnuty při výběru třídy kvality recyklované odpadní vody a druhu plodiny.

3.3.    Validační monitorování

3.3.1.   Obecné zásady

Validační monitorování je nezbytné k prokázání toho, že návrh nových systémů pro opětovné využívání vody nebo jakékoli změny stávajících linek pro úpravu vody zajistí spolehlivé a důsledné dosažení určitých úrovní inaktivace mikrobiálních ukazatelů pro třídu A kvality recyklované odpadní vody (tabulka 4 v příloze I nařízení). Inaktivace mikrobiálních indikátorů je vyjádřena ve snížení log10 (25).

Validační monitorování se liší od běžného rutinního monitorování, které provádí provozovatel (tabulka 3 – příloha I nařízení), aby se ujistil, že proces úpravy splňuje požadavky nařízení. Mělo by být chápáno jako intenzivní krátkodobá činnost, která se provádí před uvedením do provozu nebo ve fázi spouštění nových čisticích souprav či procesů nebo při jejich modernizaci.

Změny v systému pro opětovné využívání vody, jejichž součástí je aktualizace procesů, mohou být způsobeny například strukturálními změnami:

1.	průtoku a/nebo kvality odpadních vod v důsledku nových povolení k vypouštění do systému odpadních vod;

2.	populačních ekvivalentů (PE) obsluhovaných čistírnou městských odpadních vod;

3.	klimatických podmínek (nárůst počtu událostí sezónních srážek nebo sucha);

4.	dalších podmínek, které nejsou předmětem plánu řízení rizik a které vyžadují aktualizaci používaných technologií/procesů.

Vzhledem k tomu, že podstatné změny kapacity čistírny městských odpadních vod nebo modernizace čisticí linky systému pro opětovné využívání vody vyžadují přezkoumání nebo aktualizaci stávajícího povolení (čl. 6 odst. 6), doporučuje se ukončit validační monitorování před zahájením povolovacího řízení.

V každém případě se může stát, že během validačních činností nebude recyklovaná odpadní voda dodávána ke konečnému použití, dokud nebude dokončeno monitorování. Během této doby by se recyklovaná odpadní voda mohla vracet buď ke vstupu do čistírny městských odpadních vod, nebo do určeného místa vypouštění, dokud nebudou splněny validační požadavky na mikrobiální kvalitu.

Jakmile validační monitorování potvrdí, že nový systém nebo technologie splňují požadavky na mikrobiální indikátory, stačí pokračovat v požadavcích na rutinní monitorování.

Na podporu validačních činností lze připravit zprávu, v níž bude popsán postup validačního monitorování, návrh experimentu a analýza vstupních a výstupních vzorků z hlediska požadovaných mikrobiálních indikátorů. Zprávu by měl vypracovat kvalifikovaný odborník na odpadní vody.

Zařízení pro recyklaci odpadních vod, která byla již v provozu a ke dni 25. června 2020 nadále splňují požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody stanovené v tabulce 2 písm. a), nemají povinnost validační monitorování provádět.

3.3.2.   Protokoly validačního monitorování

Tabulka 4 v příloze I nařízení stanoví hodnoty snížení log10, které musí být prostřednictvím validačního monitorování v řetězci čištění (tj. mezi vstupním bodem surové odpadní vody do čistírny městských odpadních vod a místem dodržování hodnot) dodrženy u indikátorů bakterií, virů a prvoků (E. coli, Campylobacter, celkové kolifágy/F-specifické kolifágy/somatické kolifágy/kolifágy, rotaviry, spory Clostridium perfringens / bakterie redukující sporulující sulfát a Cryptosporidium).

Vzhledem k tomu, že v každém zařízení pro recyklaci odpadních vod lze požadovaného snížení log10 dosáhnout kombinací různých procesů, nelze určit jednotný harmonizovaný protokol validačního monitorování. Tento protokol by měli v každém konkrétním případě stanovit a provádět spíše odborníci na odpadní vody.

Při sestavování validačního protokolu pro systém pro opětovné využívání vody určí rozdíl mezi koncentracemi v surové odpadní vodě a v cílové třídě kvality vody potřebný počet a úroveň úprav (obrázek 5).

U dobře zavedených procesů úpravy jsou výchozí hodnoty odstranění log10 často k dispozici v technických pokynech, učebnicích a zveřejněných údajích. U inovativních procesů by měl být navržen testovací protokol, pomocí kterého by se shromáždily údaje o snížení log10.

Na obrázku 5 je znázorněn příklad, jak lze dosáhnout cílového snížení log10 obsahu bakterií E coli součtem více úprav. Je třeba poznamenat, že ačkoli primární a sekundární úpravy mohou snížit obsah patogenních bakterií o několik logaritmických jednotek, úpravy, které jsou spojeny s největším snížením logaritmických jednotek, jsou dezinfekce a terciární úprava, a ty je třeba pečlivě charakterizovat.

Pokud systém sestává z více úprav, hodnoty odstranění logaritmických jednotek by mohly být stanoveny na základě technických hodnot nebo provedením protokolů předběžného testování na místě nebo na dálku. V zařízení(ch) by pak mohla být provedena validační analýza vstupních a výstupních vzorků. Na národní nebo jiné úrovni mohou být vypracovány pokyny nebo normy pro standardizaci validačního monitorování.

Obrázek 5

Hodnocení libovolného multibariérového systému pro opětovné využívání vody za účelem snížení obsahu bakterií E.coli na požadovanou hodnotu snížení log10 pro zavlažování třídy A (předpokládané rozsahy snížení log10 jsou uvedeny v tabulce 3.4 australských pokynů – viz oddíl 3.3.4)

Jakmile jsou v zařízení pro recyklaci odpadních vod stanoveny způsoby úpravy, je k dispozici několik strategií provádění validačního monitorování, zejména provedení testů na dálku nebo předběžných testů na místě. K validaci lze použít kterýkoli z těchto postupů. Pokud však testy na dálku nestačí, lze je doplnit testováním na místě. Pro splnění validačních požadavků nařízení by pak stačilo provést test vstupních a výstupních vzorků odpadních vod.

V následujícím postupu je uvedeno, jak provést protokol předběžného testování:

—

Dostupné údaje o účinnosti úpravy z hlediska mikrobiálních indikátorů lze nejprve shromáždit na základě technických listů od dodavatelů, zveřejněné vědecké a technické literatury, pokynů legislativních orgánů nebo profesních subjektů a historických údajů. Tak by se zjistilo, zda je určitý proces dobře zaveden nebo zda je nutné provést předběžné testování.

—	Pokud je k dispozici dostatek technických údajů, které prokazují, že úpravy splňují validační požadavky, nemusí být protokol předběžného testování nutný.

Přesto však bude nutné provést analýzu vstupní a výstupní odpadní vody požadovanou v tabulce 4 přílohy I nařízení v rámci validačního monitorování během fáze uvedení do provozu, aby se prokázalo, že bylo dosaženo snížení obsahu mikrobů log10.

U konkrétního procesu/technologie by mohly být provedeny předběžné testy na nejnáročnějších organismech v každé skupině mikrobiálních indikátorů (bakterie, viry a prvoci) a poté validovány u všech skupin.

U inovativních technologií by mohly být provedeny laboratorní testy (na dálku) nebo pilotní testy (na dálku nebo na místě) za účelem shromáždění specifických parametrů návrhu nebo v případě nedostatku údajů o výkonnosti technologie.

Na základě dostupných informací a odborných znalostí odborníků na odpadní vody může být vypracován návrh experimentu. Laboratorní testy lze provádět na skutečné odpadní vodě, nebo pokud to není možné, lze připravit roztok s přidanými cílovými organismy. Vzorky by pak mohly být dále analyzovány na místě, aby se potvrdila laboratorní pozorování.

—

V případě testů na místě by provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod mohli po vypracování protokolu provádět validační monitorování. V případě potřeby by je mohli podpořit také nezávislí a kvalifikovaní odborníci, kteří by na tyto činnosti dohlíželi. Analýzu validačního monitorování by měla provádět nezávislá a certifikovaná laboratoř.

—	U mikrobiálního monitorování je důležité provést analýzu takového počtu vzorků, který je statisticky reprezentativní – tedy alespoň tří vzorků v každém odběrovém místě, aby bylo možné vypočítat průměry a směrodatné odchylky.

Doporučuje se, aby směrodatná odchylka mezi vzorky byla menší než 1 log10. Alespoň 90 % vzorků by mělo splňovat výkonnostní cíle. Četnost a doba trvání validačního monitorování by měly být stanoveny na základě protokolu vypracovaného pro konkrétní případ.

—	Pokud se v recyklované odpadní vodě nevyskytuje žádný biologický ukazatel, nejsou validační požadavky nutné. Zejména pokud mikrobiální ukazatel není v surové odpadní vodě přítomen nebo je přítomen v nízké koncentraci, má se za to, že validační monitorování tento ukazatel schválilo.

3.3.3.   Příklady validačního monitorování

Následující případ byl vybrán z australských pokynů jako příklad toho, jak by mohl být validační monitorovací protokol proveden podle požadavků nařízení.

V tomto případě se plánovalo zavlažování salátových plodin postřikem recyklovanou odpadní vodou z čistírny městských odpadních vod. Během uvádění nového zařízení do provozu a před schválením systému pro opětovné využívání vody (ve smyslu nařízení před udělením povolení) bylo vyžadováno validační monitorování.

V tomto příkladě nebyl systém navržen na základě dostupných technických norem, a proto nebyly k dispozici výchozí hodnoty pro snížení logaritmických jednotek. Proto bylo nutné vypracovat plán testování v laboratoři a v pilotním rozsahu, aby bylo možné získat údaje o účinnosti inaktivace vybraných mikrobů.

Řetězec čištění systému pro opětovné využívání vody zahrnoval: sekundární čištění, lagunu, koagulaci, flotaci rozpuštěným vzduchem a filtraci a chlorování. V tabulce 2 jsou uvedeny počáteční a konečné koncentrace z provedené analýzy. V posledním sloupci jsou pro informaci uvedeny minimální požadavky podle nařízení.

Tabulka 2

Výsledky validačního monitorování podle příkladu dostupného v australských pokynech

Indikátorové mikroorganismy (*2)	Počáteční koncentrace v surové odpadní vodě	Koncentrace ve vyčištěné odpadní vodě	Celkové snížení logaritmických jednotek	Výkonnostní cíl z nařízení (příloha I tabulka 4)
Cryptosporidium	2 000 /litr	<1 /50 litrů	5 log	≥ 5 log
Giardia	20 000 /litr	<1 /50 litrů	není k dispozici	není k dispozici
adenoviry, reoviry, enteroviry, hepatitida A	8 000 /litr	<1 /50 litrů	5,5 log	není k dispozici
E. coli	není k dispozici	< 1  KTJ/100  ml	> 6 log	≥ 5 log

3.3.4.   Další zdroje:

Vzhledem k tomu, že postup validačního monitorování by měl být navržen tak, aby zohledňoval specifické způsoby čištění, jsou zde uvedeny některé externí zdroje, které by odborníci v oblasti odpadních vod měli zvážit, jelikož jim mohou pomoci zavést specifický protokol.

Aspekt validace	Odkaz
Typické rozsahy snížení log10 u mikrobiálních indikátorů v běžných procesech čištění odpadních vod (26)	— Australian Guidelines for Water recycling: Managing Health and Environmental Risks (Australské pokyny pro recyklaci vody: Řízení zdravotních a environmentálních rizik), 2006, kapitola 3, tabulka 3.4. — Global water pathogen project part four. Management of risk from excreta and waste water pathogen reduction and survival in complete treatment works (Globální projekt výzkumu patogenů ve vodě, část čtvrtá. Řízení rizik snížení a přežívání patogenů v exkrementech a odpadních vodách v dokončených čistírnách odpadních vod), 2019, tabulka 1 — Metcalf & Eddy Inc. a kol. Waste Water Engineering: Zpracování a využití zdrojů. 5. vydání, McGraw-Hill Professional, 2013.
Validační protokoly pro dezinfekční systémy	— ISO 20468-4 Směrnice pro hodnocení účinnosti technologií čištění pro systémy k opětovnému využití vody – Část 4: Dezinfekce UV zářením — USEPA. 2006) Ultraviolet Disinfection Guidance Manual for the Final Long Term 2 Enhanced Surface Water Treatment Rule (Příručka pro dezinfekci ultrafialovým zářením podle pravidla 2 o konečné dlouhodobé posílené úpravě povrchových vod). EPA 815-R-06-007. Úřad pro ochranu životního prostředí USA, Kancelář pro vodu, Washington, DC. Úřad pro ochranu životního prostředí USA, Kancelář pro vodu, Washington, DC. USEPA, 2005. Membrane Filtration Guidance Manual (Příručka pro membránovou filtraci). EPA 815-R-06-009. Úřad pro ochranu životního prostředí USA, Kancelář pro vodu, Washington, DC. — Metcalf & Eddy Inc. a kol. Waste Water Engineering: Zpracování a využití zdrojů. 5. vydání, McGraw-Hill Professional, 2013.W

---

(1)  Na opětovné využívání vody poukazuje jak akční plán pro oběhové hospodářství (COM/2020/98 final), tak nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM/2021/82 final), protože schopnost EU reagovat na zvyšující se tlak na vodní zdroje by mohla být posílena rozsáhlejším opětovným využíváním vyčištěné odpadní vody. Kromě zavlažování lze opětovné využívání vody s výhodou využít i v průmyslovém odvětví, a přispět tak k dosažení cílů stanovených v návrhu Komise na revizi směrnice o průmyslových emisích (COM(2022) 156 final/2).

(2)  Úř. věst. L 177, 5.6.2020, s. 32.

(3)  Opětovné využívání vody by mohlo přispět k dosažení cíle snížení environmentální a klimatické stopy potravinového systému EU, který je stanoven ve strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (COM/2020/381 final).

(4)  Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40., směrnice o čištění městských odpadních vod vyžaduje, aby byly vyčištěné odpadní vody znovu použity, kdykoli je to vhodné. Tato směrnice je v současné době předmětem přezkumu, ale očekává se, že plánovaná budoucí legislativní úprava posílí vazbu na praxi opětovného využívání vody. Veškeré odkazy na tuto směrnici v tomto sdělení se proto v budoucnu budou vztahovat k plánovanému revidovanému právnímu předpisu o čištění městských odpadních vod.

(5)  Dříve nazývanou ad-hoc pracovní skupina pro opětovné využívání vody a v roce 2022 zřízenou jako stálá pracovní skupina.

(6)  Další informace o této skupině naleznete zde: https://circabc.europa.eu/ui/group/9ab5926d-bed4-4322-9aa7-9964bbe8312d/library/3644e20b-f5c5-46de-9d2f-3d9efb965fac?p=1&n=10&sort=modified_DESC

(7)  Ustanovení čl. 5 odst. 4 nařízení (EU) 2021/1119, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1), čl. 19 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s 1).

(8)  Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s.1).

(9)  Nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s.1).

(10)  Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny (Úř. věst. L 338, 22.12.2005, s.1).

(11)  Nařízení (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s.1).

(12)  Oznámení Komise o pokynech pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím správné hygieny (Úř. věst. C 163, 23.5.2017, s.1).

(13)  https://ec.europa.eu/environment/water/pdf/Guidelines_on_water_reuse.pdf

(14)  R. Maffettone a B. M. Gawlik (2022), Technical Guidance: Water Reuse Risk Management for Agricultural Irrigation Schemes in Europe, Evropská komise, Lucemburk, JRC 129596.

(15)  Akutní účinky: účinky na zdraví, které se obvykle dostavují rychle v důsledku krátkodobé expozice. Chronický účinek: nepříznivý účinek na zdraví vyplývající z dlouhodobé expozice určité látce.

(16)  Pokyny WHO pro bezpečné používání odpadní vody, exkrementů a šedé vody (WHO, 2006).

(17)  Katalog sladkovodních zdrojů WISE – https://water.europa.eu/freshwater/data-maps-and-tools/metadata#surface-water-bodies-priority-substances-2nd-rbmp-overview-chart

(18)  Normy environmentální kvality – ECHA – https://echa.europa.eu/environmental-quality-standards

(19)  Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek – https://ec.europa.eu/environment/industry/stationary/e-prtr/legislation.htm

(20)  FAO a WHO, 2019. Safety and Quality of Water Used in Food Production and Processing – Meeting report (Bezpečnost a kvalita vody používané při výrobě a zpracování potravin – zpráva ze zasedání). Řada Hodnocení mikrobiologických rizik č. 33 Řím – https://www.fao.org/3/ca6062en/CA6062EN.pdf

(21)  R. Maffettone a B. M. Gawlik (2022), Technical Guidance: Water Reuse Risk Management for Agricultural Irrigation Schemes in Europe, Evropská komise, Lucemburk, JRC 129596.

(22)  WHO, 2016. Quantitative Microbial Risk Assessment: Application for Water Safety Management (Kvantitativní hodnocení mikrobiálních rizik: Aplikace pro řízení bezpečnosti vody). Světová zdravotnická organizace, Ženeva, Švýcarsko – https://apps.who.int/iris/handle/10665/246195

(23)  Směrnice 2009/90/ESze dne 31. července 2009, kterou se podle směrnice 2000/60/ES stanoví technické specifikace pro chemické analýzy a monitorování stavu vod (Úř. věst. L 201, 1.8.2009, s.36).

(24)  Příklady vzdáleností mezi jedlými částmi plodin a zavlažovanou půdou jsou uvedeny v příloze 4.

(*1)  Aniž jsou dotčeny stávající platné právní předpisy a pokyny týkající se bezpečnosti a hygieny potravin. Je třeba upozornit, že podle ohraničení na obrázku 2 končí posouzení rizik v okamžiku, kde je plodina vypěstována.

(25)  Odstranění 1 log = 90 % snížení hustoty cílového organismu, odstranění 2 log = 99 % snížení, odstranění 3 log = 99,9 % snížení atd

(*2)  zjištěné pomocí buněčných kultur, s výjimkou hepatitidy A, která byla zjištěna pomocí polymerázové řetězové reakce

(26)  Míry snížení závisí na konkrétních provozních podmínkách, jako je referenční čas, doba kontaktu a koncentrace použitých chemikálií, velikost pórů, hloubka filtru, předúprava a další faktory. Uvedené rozsahy by neměly být použity jako základ pro návrh nebo nařízení – mají poskytnout relativní porovnání ve fázi návrhu protokolu validačního monitorování.