Obsah
I.Pokyny pro členské státy týkající se osvědčených postupů sloužících k urychlení postupů udělování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů
1.Úvod
2.Rychlejší a kratší správní povolovací postupy
a.Ustanovení směrnice RED II a srovnání osvědčených postupů při jejich provádění
b.Další osvědčené postupy pro zkrácení délky povolovacích postupů nad rámec směrnice RED II
c.Zvýšení flexibility při přizpůsobování technologických specifikací v době mezi podáním žádosti a výstavbou projektů
3.Vnitřní koordinace a jasné a digitalizované postupy vedoucí ke snížení složitosti správních povolovacích řízení
a.Ustanovení směrnice RED II o jednotném kontaktním místě a srovnání osvědčených postupů při jejich provádění
b.Další příklady osvědčených postupů ke snížení složitosti správních postupů nad rámec směrnice RED II
4.Dostatečné lidské zdroje a kvalifikace subjektů udělujících povolení
5.Lepší identifikace a plánování lokalit pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů
a.Omezení ve využívání půdy a moře a osvědčené postupy usnadňující určení vhodných oblastí
b.Multifunkční využití prostoru
c.Přijetí ze strany komunit a jejich zapojení
d.Hlediska týkající se životního prostředí
e.Hlediska týkající se obrany a letectví
6.Snazší připojení k síti, elektrárny s kombinovanými technologiemi, modernizace a inovativní technologie
a.Problémy s připojením k síti
b.Elektrárny s kombinovanou technologií
c.Modernizace
d.Vodík
e.Podpora inovací
II.Pokyny pro členské státy k usnadnění smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů
1.Úvod
2.Otázky týkající se právní úpravy
3.Rozšíření dostupnosti podnikových smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů na malé a střední podniky
4.Podpora přeshraničních smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů
I.Pokyny pro členské státy týkající se osvědčených postupů sloužících k urychlení postupů udělování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů
1.Úvod
Energie z obnovitelných zdrojů je ústředním prvkem přechodu na čistou energii, který je nezbytný pro dosažení cílů Pařížské dohody a Zelené dohody pro Evropu. S ohledem na to návrh revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie („RED II”), který Komise předložila v červenci 2021 v rámci balíčku, jehož prostřednictvím se plní Zelená dohoda pro Evropu, navrhuje, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie v roce 2030 ve srovnání s rokem 2020 zdvojnásobil a dosáhl alespoň 40 %.
V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se z nejrychlejšího možného zavádění obnovitelných zdrojů energie stala strategická priorita EU, neboť to povede ke snížení naší závislosti na (především dovážených) fosilních palivech a pomůže nám to znovu zajistit cenovou dostupnost energie.
Spolu s opatřeními k zajištění dostatečných dodávek plynu a plánu úspor energie v rámci přípravy na příští zimu přispěje co nejrychlejší přidání nových kapacit z obnovitelných zdrojů k dlouhodobějším opatřením ke zmírnění krize. Sdělení REPowerEU navazující na sdělení o souboru opatření z října 2021 nastínilo plán zbavit Evropu závislosti na ruských fosilních palivech, počínaje plynem, dlouho před koncem tohoto desetiletí. V tomto sdělení bylo rovněž navrženo, aby spolunormotvůrci zvážili stanovení vyšších nebo dřívějších cílů ohledně energie z obnovitelných zdrojů, a bylo zde uvedeno, že do roku 2030 dojde k urychlenému zavádění větrné a solární energie, jakož i tepelných čerpadel, zvýšení průměrné míry zavádění o 20 % a vybudování dalšího výkonu ve výši 80 GW pro zvýšení výroby vodíku z obnovitelných zdrojů.
To znamená, že aby včas došlo k potřebnému zvýšení kapacity, bude třeba výrazně zvýšit stávající tempo zavádění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.
Vysoké ceny energie, které jsou způsobeny především vysokými cenami fosilního plynu, jsou dalším důvodem k urychlení zavádění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a ke snížení negativních dopadů na naše občany a podniky. Čím dál častěji nabízejí projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů na velkoobchodním trhu elektřinu za ceny, které jsou výrazně nižší než ceny elektřiny z elektráren na fosilní paliva. K jejich rychlému uvedení na trh je třeba urychlit povolovací proces. Využívání smluv o nákupu energie z obnovitelných zdrojů dává evropskému průmyslu a podnikům přímý přístup k levné energii z obnovitelných zdrojů a zároveň poskytuje oznamovatelům projektů v oblasti obnovitelných zdrojů stabilitu, bez toho, aby museli čekat na finanční podporu členských států, čímž se v rámci EU zvyšuje dostupnost cenově dostupné, bezpečné a udržitelné energie.
Bez ohledu na to, zda jsou projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů vyvíjeny prostřednictvím veřejných výběrových řízení, smluv o nákupu energie z obnovitelných zdrojů právnickými osobami nebo na obchodním základě, překážky související s udělováním povolení a jinými správními postupy brzdí projekty, zvyšují nejistotu a náklady a odrazují investory, což ohrožuje dosažení cílů EU v oblasti dekarbonizace a navrhovaného cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Mezi tyto překážky, které se nacházejí většinou na vnitrostátní, regionální nebo dokonce místní úrovni, patří složitost platných pravidel pro výběr lokalit a správní povolení pro projekty, problémy s připojením k síti, omezení týkající se úpravy technologických specifikací během povolovacího postupu nebo personální otázky orgánů udělujících povolení či provozovatelů sítí. V důsledku toho může doba realizace projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů trvat až deset let. Důvody pro odstranění těchto překážek jsou nyní silnější než kdy jindy.
Směrnice RED II z roku 2018 zavedla pravidla týkající se organizace a maximální doby trvání správní části povolovacího řízení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, zahrnující všechna příslušná povolení k výstavbě, modernizaci a provozu zařízení a pro jejich připojení k síti. Členské státy byly povinny provést směrnici RED II, včetně těchto nových ustanovení, ve svých vnitrostátních právních předpisech do 30. června 2021, avšak žádný členský stát v této lhůtě neoznámil úplné provedení směrnice RED II. V důsledku toho Komise v červenci 2021 zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti všem členským státům z důvodu neprovedení směrnice RED II, aby je tak přiměla k plnění jejich povinností, včetně povinností týkajících se správních postupů. Většina členských států mezitím oznámila Komisi přijetí vnitrostátních opatření za účelem úplného nebo částečného provedení směrnice RED II. V době zveřejnění těchto pokynů deset členských států neoznámilo žádná vnitrostátní opatření provádějící pravidla zavedená směrnicí RED II týkající se organizace a doby trvání povolovacího řízení (tj. článkem 16), zatímco zbývající členské státy oznámily provedení alespoň některých z požadovaných opatření.
Komise podotýká, že v současné době existují mezi členskými státy značné rozdíly ve vnitrostátních nebo regionálních pravidlech povolovacích řízení co do délky a složitosti jejich správních postupů. Z toho vyplývá, že je zde značný potenciál pro zlepšení a že se členské státy od sebe mohou učit navzájem. Zúčastněné strany požádaly Komisi o vyjasnění ustanovení směrnice RED II týkajících se správních postupů a o šíření osvědčených postupů s cílem poskytnout orgánům udělujícím povolení vodítko při jejich uplatňování.
Tyto pokyny představují osvědčené postupy členských států, jejichž cílem je snížení administrativní zátěže a zvýšení jistoty při plánování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Doprovází doporučení Komise o urychlení povolovacích postupů a usnadnění smluv o nákupu elektřiny, které bylo přijato spolu s návrhem cílené změny směrnice RED II týkající se udělování povolení. Tyto iniciativy jsou součástí širšího balíčku opatření v rámci plánu REPowerEU a evropského semestru, která podporují urychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie.
K řešení stávajících a k identifikaci nových překážek bránících povolování je třeba přistupovat jako k nepřetržitému procesu. Komise v této souvislosti rovněž od března 2022 spolupracuje s orgány členských států na odstraňování procesních překážek v rámci pracovní skupiny pro prosazování pravidel jednotného trhu. Úplné a rychlé provedení doporučení na základě konkrétních návrhů zjednodušení a zkrácení obsažených v těchto pokynech umožní zkrácení doby realizace projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a jejich rychlejší rozsáhlé zavádění.
Tyto pokyny určují níže uvedené hlavní oblasti, kde je třeba zlepšit povolování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů: zkrácení délky a složitosti správních povolovacích postupů, dostatečný počet a kvalifikace pracovníků v rámci subjektů udělujících povolení a orgánů odpovědných za posuzování vlivů na životní prostředí, postupy výběru lokalit a otázky týkající se připojení k síti. V mnoha členských státech navíc existují překážky související s nedostatečnou podporou určitých projektů ze strany veřejnosti nebo příslušných místních zúčastněných stran. V následujících kapitolách budou stručně vysvětleny překážky, možná řešení a také zjištěné osvědčené postupy v rámci vnitrostátních opatření k provedení směrnice RED II nebo opatření, která jdou nad rámec uvedené směrnice.
2.Rychlejší a kratší správní povolovací postupy
Doba trvání povolovacích postupů se mezi jednotlivými technologiemi energie z obnovitelných zdrojů a mezi členskými státy značně liší. U projektů v oblasti větrné energie na moři může realizace probíhat až deset let, i když nedávno dokončené nizozemské větrné elektrárny na moři, jako jsou elektrárny Borssele III a IV, byly uvedeny do provozu čtyři až pět let po udělení veřejné zakázky. Pokud jde o větrnou energii na pevnině, vykázaná doba trvání povolovacího řízení se pohybuje mezi třemi a devíti lety a existují značné rozdíly nejen mezi členskými státy, ale někdy i mezi jednotlivými regiony v rámci stejného státu. U pozemních solárních projektů se vykazovaná délka pohybuje od přibližně jednoho roku do více než čtyř a půl let.
Tyto průměry však vycházejí ze vzorků, které nejsou plně reprezentativní, neboť v celé Evropské unii chybí srovnatelné údaje o celkové délce povolovacích postupů pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, včetně přípravy a dokončení posouzení vlivů na životní prostředí, udělení povolení k připojení k síti a řešení případných právních problémů. Kromě toho délka povolovacích postupů pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů závisí i na dostupnosti a urychleném zavádění nebo posilování sítí za účelem připojení těchto projektů a integrace vyrobené energie. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že v některých členských státech mohou být postupy rychlejší, nikoli však nutně efektivnější. Různé druhy překážek mohou navzdory rychlejším postupům vést k tomu, že bude schváleno méně projektů. Z toho vyplývá potřeba zaměřit se proaktivně na překážky, které brání povolovacím postupům ve všech členských státech, a na jejich odstraňování. V rámci Nástroje pro technickou podporu Komise poskytuje sedmnácti členským státům pomoc při postupném omezování jejich závislosti na ruských fosilních palivech v souladu s plánem REPowerEU, včetně rychlejšího povolování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a posílení zavádění střešních solárních zařízení. Konkrétně Komise v rámci výzvy Nástroje pro technickou podporu 2023 nabízí členským státům stěžejní technickou podporu týkající se „Urychlení postupů udělování povolení pro energii z obnovitelných zdrojů“.
Ukázalo se, že regionální spolupráce mezi členskými státy při implementaci podobných velkých projektů energetické infrastruktury působí jako katalyzátor urychlení povolování a realizace těchto projektů. Komise předsedá čtyřem pracovním skupinám na vysoké úrovni v různých regionech Evropské unie. Vysoká míra politické podpory, které se těmto skupinám dostává, umožňuje vytvoření společné regionální vize, stanovení regionálních priorit a poskytnutí strategického vedení při implementaci projektů společného zájmu v oblasti energetické infrastruktury, což vyžaduje silný konsenzus. Vzhledem k tomu, že rozvoj větrné energie na moři uznávají všechny pracovní skupiny na vysoké úrovni jako celoevropskou prioritu, mohou být hlavní projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů označeny za priority v rámci činnosti těchto skupin a mohou těžit z pečlivého monitorování a posílené spolupráce na různých politických úrovních mezi členskými státy v rámci určitého regionu.
a.Ustanovení směrnice RED II a srovnání osvědčených postupů při jejich provádění
Směrnice RED II stanoví, že správní postupy pro povolování v případě zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů a související infrastruktury sítě, včetně všech příslušných povolovacích, certifikačních a licenčních postupů příslušných orgánů, nesmí trvat déle než dva roky. Podobné ustanovení o zjednodušení povolovacích postupů pro vodíkovou infrastrukturu je obsaženo v navrhovaném balíčku týkajícím se vodíku a dekarbonizace trhů s plynem. U projektů do 150 kW a u projektů modernizace stávajících zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů nepřesáhne délka správních řízení jeden rok. Tyto lhůty nezahrnují dobu potřebnou k dosažení souladu s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí, což může trvat dlouho, ani délku jakéhokoli soudního řízení, a za mimořádných okolností mohou být prodlouženy o jeden rok.
Kromě provedení požadovaných ustanovení ve vnitrostátním právu některé členské státy zavedly doplňující vysvětlení, která upřesňují podmínky umožňující prodloužení lhůty, nebo pověřily příslušné orgány, aby mezi sebou úzce spolupracovaly s cílem zajistit dodržování dohodnutých lhůt. Pokud jde o prodloužení lhůty až o jeden další rok, Švédsko upřesňuje, že tuto lhůtu lze prodloužit v případě, kdy je zapotřebí časově náročných doplnění v důsledku nových předpisů, informací či pokynů, nebo pokud je zpoždění způsobeno vnějšími okolnostmi, které od samého počátku nebylo možné předvídat. Slovinsko zavádí ustanovení, podle nějž oznamovatel projektu musí před uplynutím stanovené lhůty obdržet odůvodněné rozhodnutí, kterým se za výjimečných okolností vysvětlených v daném rozhodnutí řízení prodlouží nejvýše o jeden rok.
Pokud jde o zajištění toho, aby v případech, kdy je zapojeno více orgánů, délka povolovacího postupu nepřekročila dohodnuté lhůty, prováděcí opatření Finska zahrnují požadavek, aby v případě, kdy je pro výstavbu, modernizaci, připojení k síti a provoz elektrárny na výrobu energie z obnovitelných zdrojů zapotřebí více než jedno povolovací nebo správní schvalovací řízení, příslušné odpovědné orgány spolupracovaly na dodržení lhůt. Úkolem jednotného kontaktního místa pro předkladatele projektů je v případě potřeby pomáhat příslušným orgánům, aby se dohodly na lhůtách zpracování v rámci svých postupů. Prováděcí právní předpisy navíc stanoví okamžik pro výpočet začátku a konce lhůty a jednotné kontaktní místo je pověřeno sledováním dodržování lhůt.
Pokud jde o monitorování a podávání zpráv o vnitrostátních předpisech, v integrovaných vnitrostátních zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, které mají být předloženy Komisi do 15. března 2023 a poté mají být předkládány každé dva roky, jsou členské státy povinny informovat o konkrétních opatřeních vedoucích ke splnění požadavků stanovených v článcích 15 až 17 směrnice RED II, aby povolovací postupy byly jednodušší, kratší a transparentnější. Kromě toho by soudržné celounijní monitorování a posuzování správních povolovacích postupů pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů poskytlo Komisi, členským státům a předkladatelům projektů přehled o délce různých fází udělování oprávnění projektům, jejich rozsahu, požadavcích a zúčastněných orgánech, jakož i o možných společných rysech průtahů a dalších problematických míst v rámci všech technologií výroby energie z obnovitelných zdrojů nebo fází udělování oprávnění.
b.Další osvědčené postupy pro zkrácení délky povolovacích postupů nad rámec směrnice RED II
Do lhůty stanovené ve směrnici RED II se nezapočítává délka soudního řízení, členské státy však mohou přijmout opatření ke zkrácení řízení prodloužených v důsledku soudních sporů. I když je třeba zajistit právo na přístup ke spravedlnosti, mohou členské státy uspořádat svůj vnitrostátní soudní systém tak, aby bylo zajištěno rychlejší vyřizování soudních sporů, jako jsou jednoinstanční řízení pro některé projekty vnitrostátního významu, stanovení lhůt pro určité fáze soudního řízení v závislosti na vnitrostátních okolnostech, aby se zabránilo zbytečnému prodlužování odvolacích řízení, nebo zavedení ustanovení zaměřených na omezení zneužívajících soudních sporů. Několik členských států již přijalo opatření ke zkrácení délky soudních řízení týkajících se povolení.
Francie snížila počet možných odvolání proti environmentálním povolením pro projekty větrných elektráren na pevnině ze tří na pouhá dvě. Od 1. prosince 2018 lze odvolání podávat přímo u správních odvolacích soudů a již nemusí být nejprve projednána před správním soudem (v případě větrné energie na moři tomu tak již bylo od přijetí vyhlášky v lednu 2016).
Nizozemsko rozhodlo, že proti povolením pro projekty větrných elektráren na pevnině o výkonu nad 100 MW a projekty solárních fotovoltaických elektráren o výkonu nad 50 MW se lze odvolat pouze k vrchnímu soudu.
Kromě zjednodušení rámce týkajícího se soudních řízení zavedly některé členské státy také jiná opatření, která umožňují stanovení priorit, a tím i urychlení povolovacích postupů, jako je stanovení kategorií strategických projektů. Některé projekty celostátního významu mohou být přijaty legislativním postupem prostřednictvím zvláštního aktu v souladu s čl. 2 odst. 5 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). To členským státům umožňuje vyjmout tento projekt z působnosti ustanovení týkajících se veřejné konzultace.
Regionální vláda Andalusie ve Španělsku vytvořila „akcelerační jednotku“ pro projekty, které jsou považovány za strategické a spadají do působnosti regionálního odboru veřejné správy a vnitra. Uznání strategického významu znamená, že se vybraným projektům dostane preferenčního zacházení, pokud jde o správní zpracování povolení a oprávnění potřebných k jejich realizaci.
Dalším dobrým způsobem, jak urychlit povolování, je umožnit podávání více žádostí souběžně, a nikoli postupně, a to i pro související projekty v oblasti sítí.
Například v Rakousku mohou oznamovatelé požádat o udělení více povolení (licence na výrobu elektřiny, povolení v rámci řízení podle zákona o ochraně přírody, povolení v rámci řízení podle zákona o letectví, povolení podle zákona o lesním hospodaření, povolení podle zákona o vodách, povolení podle zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a stavebního povolení) souběžně. Souběžně mohou probíhat i výběr lokality a podání žádosti o připojení k síti. Ve Francii a Belgii (Vlámsko a Valonsko) byla zavedena řízení pro získání „jednotného povolení“. V případě Vlámska a Valonska tato jednotná povolení kombinují řízení pro získání povolení v oblasti životního prostředí a stavebních povolení spolu s výjimkami pro malé projekty. Ve Francii řízení umožňuje jednotné posouzení více povolení pro projekty větrných elektráren, včetně environmentálních povolení, koridorů elektrického vedení pro leteckou navigaci a armádu a licence na výrobu elektřiny.
Pokud jde o malé obnovitelné zdroje energie domácností a energetických společenství, nedostatek zdrojů ještě dále prohlubuje překážky, s nimiž se již potýkají profesionální účastníci trhu. V Řecku se energetickým společenstvím dostává přednostního zacházení u žádostí o připojení k síti, schvalování podmínek pro ochranu životního prostředí a udělování licencí pro výrobu ve srovnání s jinými žádostmi podanými na stejném území v rámci stejného cyklu podávání žádostí. V Portugalsku společenství pro obnovitelné zdroje v závislosti na instalovaném výkonu nebo využití veřejné sítě pro dodávky elektřiny v případě vlastní spotřeby těží z výjimek z požadavků na předchozí kontrolu/komunikaci, registraci a provoz. V Irsku nemusí mít energetická společenství před podáním žádosti o připojení k síti stavební povolení a podléhají zjednodušenému povolovacímu postupu.
Povolování mohou urychlit též včasné veřejné konzultace a provedení některých studií v dřívější fázi procesu. Například u projektů společného zájmu pomohla povinná veřejná konzultace týkající se volby umístění projektu provedená již na začátku povolovacího řízení k identifikaci a řešení problémů ohledně přijetí projektu ze strany veřejnosti.
A konečně lze posuzování ze strany orgánů udělujících povolení v rámci řízení týkajících se životního prostředí urychlit stanovením konkrétních lhůt. Vyžaduje-li se posouzení vlivů na životní prostředí, měly by členské státy omezit délku různých kroků v rámci postupu posuzování vlivů na životní prostředí
zavedením závazných maximálních lhůt, a to zejména pro:
·vydání stanoviska o určení rozsahu posuzování příslušným orgánem – ne více než jeden měsíc,
·uzavření posuzování vlivů na životní prostředí a vydání odůvodněného závěru – nejdéle tři měsíce s možností prodloužení o další tři měsíce,
·uzavření veřejných konzultací ohledně dokumentace vlivů záměru na životní prostředí – ne déle než dva měsíce,
·vydání povolení – nejvýše šest měsíců.
Přibližně polovina členských států již stanovila konkrétní lhůty, v nichž mají příslušné orgány po obdržení výsledků posuzování vlivů na životní prostředí předloženého oznamovatelem projekty schválit. V mnoha případech tyto lhůty nepřesahují jeden či dva měsíce (Bulharsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Malta, Rumunsko a Řecko).
Dalším možným zjednodušením je podmíněná výjimka ze stavebních povolení spojená s oznamovací povinností pro malé fotovoltaické systémy. V belgickém regionu Vlámsko jsou solární fotovoltaické systémy za určitých podmínek osvobozeny od povinnosti získání stavebního povolení.
c.Zvýšení flexibility při přizpůsobování technologických specifikací v době mezi podáním žádosti a výstavbou projektů
Délka povolovacích postupů nebo průtahy při povolování mohou vést v případech, kdy jsou oznamovatelé projektů povinni realizovat technické specifikace přesně tak, jak byly uvedeny v původní žádosti, k instalaci technologií, která není optimální. V případech, kdy udělení povolení trvá tak dlouho, že mezitím schválené technologické řešení zastaralo, by předkladatel projektu musel požádat o nové povolení nebo provést nové posouzení vlivů na životní prostředí, aby mohl využít nejnovější dostupné technologie. Větší flexibilita, tzn. že oznamovatelé budou moci podávat žádosti týkající se řady technologických parametrů, pomáhá rychlejšímu zavádění nejúčinnějších technologií, aniž by to nutně znamenalo větší dopad na životní prostředí.
Některé členské státy používají k řešení tohoto problému povolení typu „box model“, které umožňuje oznamovatelům stanovit v žádosti o povolení řadu technologických parametrů (např. pokud jde o výšku konce listu větrné turbíny v nejvyšším bodě), což jim poskytuje flexibilitu při zavádění nejmodernějších technologií a maximalizaci účinnosti a výroby energie z obnovitelných zdrojů. Například Švédsko již umožňuje uplatňování tohoto modelu povolení u některých projektů v oblasti větrné energie. Oznamovatelé projektů musí uvést rozlohu projektu, maximální počet turbín, maximální výšku konce listu větrné turbíny v nejvyšším bodě, vyhrazené oblasti v rámci lokality, kde se projekt nalézá, a maximální stopu dané infrastruktury. Mohou flexibilně optimalizovat uspořádání a zvětšovat nebo zmenšovat velikost rotoru a výšku středu turbíny. Oznamovatelé mohou rovněž využívat nejnovější technologii turbín k optimalizaci uspořádání a k maximalizaci kapacity uvedené v povolení. Rumunsko povoluje změny typu větrné turbíny po vydání konečného stavebního povolení, pokud jsou splněny klíčové parametry (výška konce listu větrné turbíny v nejvyšším bodě a rotor). Oznamovatelé jsou pouze povinni tyto změny oznámit příslušným orgánům.
3.Vnitřní koordinace a jasné a digitalizované postupy vedoucí ke snížení složitosti správních povolovacích řízení
V závislosti na členském státě musí předkladatelé projektů spolupracovat se správními orgány na celostátní, regionální a obecní úrovni nebo s různými útvary či ministerstvy. Několik vrstev místy protichůdných celostátních a regionálních právních předpisů a postupů, jakož i chybějící jasné rozdělení pravomocí mezi celostátními, regionálními nebo místními orgány představují zbytečnou komplikaci a mohou vést k průtahům v povolovacím řízení. Podle zúčastněných stran není vždy jasné, zda je zapojení některých orgánů do správního povolovacího řízení povinné a zda je jejich stanovisko závazné. Pokud je navíc do udělování povolení zapojeno několik veřejných subjektů, často chybí transparentnost, pokud jde o stav projektové žádosti a fázi, která je problematická. Zavádění digitálních nástrojů a řešení je kromě toho v rámci různých správních orgánů nerovnoměrné.
a.Ustanovení směrnice RED II o jednotném kontaktním místě a srovnání osvědčených postupů při jejich provádění
Směrnice RED II členským státům ukládá, aby určily jednotné kontaktní místo pro udělování povolení pro stavbu, modernizaci a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a související infrastruktury sítě, podobně jako je uvedeno v ustanoveních nařízení o transevropských energetických sítích a v návrhu balíčku týkajícího se vodíku a dekarbonizace trhů s plynem. Příklady existují i v jiných odvětvích, kde zavedení jednotných kontaktních míst snížilo množství času a nákladů investovaných do vyhledávání informací, zejména v souvislosti s požadavky týkajícími se udělování licencí a povolení. V souladu se zásadou subsidiarity poskytuje směrnice RED II členským státům flexibilitu při výběru nejvhodnějších prováděcích pravidel s tím, že žadatelé nebudou muset během celého povolovacího řízení kontaktovat více než jedno kontaktní místo.
Existují různé možnosti, jak navrhnout jednotné kontaktní místo. Čistě správní jednotné kontaktní místo zajišťuje komunikaci mezi předkladatelem projektu v oblasti obnovitelných zdrojů energie a příslušnými orgány zapojenými do udělování různých povolení nezbytných pro výstavbu elektrárny a její připojení k síti. Lze rovněž uvažovat o rozšíření mandátu správního kontaktního místa, které by tak mohlo být pověřeno vydáváním všech nezbytných povolení. Pro projekty různých velikostí zahrnující různé technologie obnovitelných zdrojů energie nebo spadající pod různé jednotky správního členění v rámci členského státu lze zřídit více jednotných kontaktních míst, pokud má každý žadatel jednotné kontaktní místo, na které se může při řešení konkrétního projektu spolehnout.
Jednotná kontaktní místa byla rovněž zřízena subjekty odpovědnými za infrastrukturu sítě, jako jsou „příslušné vnitrostátní orgány“ pro projekty společného zájmu podle nařízení o transevropských energetických sítích nebo národní regulační orgány, provozovatelé přenosových soustav a celostátní, regionální nebo místní orgány pro jiné typy sítí. V případě projektů společného zájmu je vhodná úzká koordinace a sladění procesů mezi jednotnými kontaktními místy podle směrnice RED II a „příslušnými vnitrostátními orgány“. Stávající struktury regionální spolupráce zabývající se energetickou politikou, jako jsou výše uvedené politické pracovní skupiny na vysoké úrovni, by mohly být vhodným prostředkem, jak tuto úzkou koordinaci prozkoumat a rozšířit.
Pokud jde o vnitrostátní předpisy provádějící směrnici RED II, zvolily členské státy ve většině případů jako jednotné kontaktní místo stávající vnitrostátní energetickou agenturu nebo jinou prováděcí agenturu, jejímž úkolem je zefektivnit správní proces podávání žádostí a udělování povolení. Pokud jsou vyjmenovány všechny orgány, s nimiž jednotné kontaktní místo zajišťuje komunikaci a koordinaci, zvyšuje se tím jistota a transparentnost pro předkladatele projektů; to samé platí i o uvádění odkazů na konkrétní právní předpisy, ohledně nichž může kontaktní místo poskytnout poradenství.
V případě Dánska byla jako kontaktní místo určena Dánská energetická agentura (DEA), která poskytuje obecné pokyny týkající se správního řízení, včetně kroků, které je třeba učinit pro zřízení a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Pokud jde o větrnou energii na moři, vydává povolení pro projekty umístěné v dánských teritoriálních vodách a výlučné ekonomické zóně sama agentura DEA. DEA připravuje a vydává licence prostřednictvím opakujícího se procesu s příslušnými orgány a za účelem eliminace protichůdných zájmů jim předává informace specifické pro dané projekty.
V případě Švédska je zřízením digitálního kontaktního místa a odpovědností za něj pověřena Švédská energetická agentura. Prostřednictvím kontaktního místa musí být poskytnuto přímé spojení na orgány vyřizující daný případ. Vnitrostátní předpisy provádějící směrnici RED II rovněž obsahují seznam orgánů, které budou kontaktnímu místu nápomocny, včetně orgánů a agentur odpovědných za námořní záležitosti, ochranu životního prostředí, národní dědictví a zemědělství, jakož i obcí.
Jednotné kontaktní místo ve Finsku má za úkol poskytovat procesní poradenství v oblasti povolovacích a jiných správních postupů pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Vnitrostátní předpisy obsahují seznam prvků, ohledně nichž má kontaktní místo povinnost poskytovat poradenství, včetně stanoviska obranných sil k přijatelnosti výstavby větrných elektráren.
b.Další příklady osvědčených postupů ke snížení složitosti správních postupů nad rámec směrnice RED II
V případech, kdy je potřeba, aby různé správní orgány koordinovaly svou činnost a vydaly souhlas, by mohla být absence odpovědi ze strany jednoho správního orgánu, která zdržuje další kroky, zmírněna zavedením principu kladného rozhodnutí vyplývajícího z nečinnosti správního orgánu za jasně vymezených podmínek, a pokud odpověď nevyžadují právní předpisy EU nebo vnitrostátní právní předpisy. Španělsko nedávno zavedlo princip kladného rozhodnutí vyplývajícího z nečinnosti správního orgánu pro konkrétní správní kroky vyhláškou z roku 2020 pro zařízení sloužící pro vlastní spotřebu a fotovoltaické elektrárny. Pokud si několik zúčastněných správních orgánů musí vzájemně odpovědět a neučiní tak do 30 dnů, považuje se konkrétní správní krok za schválený.
Pokud jde o širší využití digitálních nástrojů a řešení v rámci povolovacích postupů, směrnice RED II požaduje, aby žadatelé mohli předložit příslušné dokumenty rovněž v digitální podobě. Kromě toho by používání elektronické komunikace za účelem nahrazení papírových formulářů a platforem digitální komunikace sjednocujících různé procesy podávání žádostí mohlo rovněž pomoci pracovníkům orgánů udělujících povolení při vyřizování žádostí a dále vytvořit základ pro sledování a zlepšování postupů. To by rovněž zvýšilo transparentnost pro předkladatele projektů, pokud jde o aktuální stav jejich žádosti, a všem zúčastněným orgánům by to umožnilo přístup ke stejnému centralizovanému záznamu týkajícímu se daného projektu.
Kypr v tomto ohledu do svého plánu pro oživení a odolnost zahrnul reformu, kterou se zřizuje digitální jednotné kontaktní místo s cílem zefektivnit povolování pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Podle plánu pro oživení a odolnost Kypr rovněž požádal GŘ REFORM o technickou pomoc s navrhováním metodiky potřebné pro vytvoření jednotného kontaktního místa. Německá spolková země Dolní Sasko zavedla elektronický formulář žádosti o povolení pro žádosti týkající se ochrany proti imisím (ELiA), který používá osm německých spolkových zemí a který nabízí možnost šifrovaného předkládání dokumentů k žádosti. V Nizozemsku existuje on-line platforma pro podávání žádostí o „univerzální povolení pro fyzické aspekty“ pro větrnou energii na pevnině a pozemní fotovoltaiku. On-line platforma je přístupná jak odpovědnému orgánu, tak oznamovateli projektu, a to bez ohledu na to, zda je odpovědným orgánem v rámci povolovacího postupu obec, provincie, nebo národní vláda. Kromě toho některé provincie využívají on-line platformu k podávání žádostí o vydání povolení pro činnosti v chráněných oblastech.
4.Dostatečné lidské zdroje a kvalifikace subjektů udělujících povolení
Zpracování stoupajícího počtu povolení k projektům bude vyžadovat dostatečný počet náležitě kvalifikovaných pracovníků orgánů udělujících povolení a provozovatelů sítí, jakož i pracovníků odpovědných za posuzování vlivů na životní prostředí a zaměstnanců vnitrostátních soudů, před nimiž jsou vedena odvolací řízení. Jak je vysvětleno v průběžné zprávě RES Simplify a potvrzeno konzultacemi, které Komise v souvislosti s touto iniciativou uskutečnila, nedostatek pracovníků orgánů udělujících povolení v současné době představuje významnou překážku pro zavádění projektů v mnoha členských státech – pracovníků je buď nedostatek, nebo tito pracovníci nemají pro zpracování projektových žádostí potřebné odborné znalosti či dovednosti. Podle zjištění uvedené zprávy je nedostatek pracovníků údajně výraznější ve velkých členských státech, kde je problém větší na celostátní úrovni než na regionální úrovni, zatímco nedostatek odborných znalostí je častější na trzích s menším povědomím o určité technologii a menším počtem dokončených projektů. K nedostatku odborných znalostí často dochází na místní úrovni, kde mají pracovníci méně příležitostí se specializovat, nebo souvisí se složitými technickými a právními otázkami. To je běžné zejména ve venkovských oblastech, které mají malé správní kapacity, ale ve kterých jsou navrhovány rozsáhlé projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Personální problémy mají dopad na další překážky, neboť úřady nemají kapacitu pro vzájemnou koordinaci své pracovní činnosti, což by umožnilo hladší provádění správních řízení. To zahrnuje i zavedení jednotného kontaktního místa, kde může nedostatek pracovníků či příslušných odborných znalostí vytvářet další problematická místa ve správních postupech. Je proto klíčové zajistit odpovídající dovednosti a atraktivní pracovní místa v dotčených odvětvích, a to na různých úrovních správy, zejména v rámci orgánů udělujících povolení.
K řešení nedostatku pracovníků na jedné straně a nedostatku dovedností na straně druhé je zapotřebí cílený a anticipativní přístup. V rámci tohoto přístupu a v souladu s přístupem Evropské komise k začleňování genderového hlediska ve všech oblastech, včetně ekologické a digitální transformace, je třeba věnovat zvláštní pozornost zvýšení účasti žen a rovným příležitostem pro všechny na všech úrovních.
Členské státy byly v rámci svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu požádány o poskytnutí informací o celkovém plánovaném instalovaném výkonu výroby energie z obnovitelných zdrojů v období 2021–2030 vyděleném novou kapacitou a modernizací podle technologie a odvětví v MW. Členské státy byly rovněž povinny stanovit konkrétní opatření pro poskytování informací a odborné přípravy. Tento plánovaný instalovaný výkon spolu s posouzením navýšení kapacity při zachování stávajícího počtu pracovníků by měl členským státům sloužit jako vodítko při odhadování personálních a rozpočtových potřeb orgánů udělujících povolení.
I když pro orgány udělující povolení existují pouze omezené údaje o zaměstnanosti, region Aragonie ve Španělsku v roce 2018 udělil nová povolení pro větrné elektrárny na pevnině o celkovém výkonu 1 100 MW, přičemž 30 jeho pracovníků bylo pověřeno výhradně zpracováním žádostí o povolení pro větrné a fotovoltaické elektrárny. Finsko vyčlenilo 6 milionů EUR ze svého plánu pro oživení a odolnost na dočasné najímání lidských zdrojů pro účely vyřizování povolení, postupů a projektů v oblasti životního prostředí v období 2021–2023 a na podporu nových energetických technologií, včetně větrné energie na moři, velkých solárních projektů a geotermální energie. Finanční podpora bude sloužit k pokrytí personálních nákladů spojených s posuzováním vlivů na životní prostředí, vyřizováním odvolání proti rozhodnutím o povoleních v oblasti životního prostředí a na podporu obcí a okresů při zajišťování územního plánování a udělování stavebních povolení. Itálie zřídila 40člennou pracovní skupinu pod dohledem ministerstva pro ekologickou transformaci, která se věnuje provádění vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a plánu pro oživení a odolnost. Jejím úkolem je urychlit zpracování posuzování vlivů na životní prostředí. Každý člen pracovní skupiny má odbornou praxi v délce nejméně pět let, jakož i dovednosti nezbytné k posuzování technických, environmentálních a krajinných aspektů projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Německý 18bodový plán zjednodušení povolování projektů větrných elektráren na pevnině předpokládá, že spolkové země musí zajistit, aby orgány pověřené plánováním a schvalováním měly k dispozici dostatečný počet pracovníků a nezbytné technické vybavení pro zpracování žádostí o povolení. Německá koaliční dohoda navíc obsahuje odkaz na externí projektové týmy, které mají zmírnit zátěž orgánů udělujících povolení.
Pokud jde o zajištění toho, aby pracovníci orgánů odpovědných za posuzování povolení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů měli odpovídající odborné znalosti týkající se právních a technických záležitostí, jedním z možných prvních kroků směřujících k řešení současných nedostatků v oblasti kvalifikace by mohlo být vytvoření Erasmus+ Aliance pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností mezi veřejnými orgány, průmyslem, sociálními partnery, vzdělávacími institucemi a institucemi odborné přípravy. V roce 2021 se konal kulatý stůl na vysoké úrovni v rámci Evropského paktu pro dovednosti, na němž se sešly zúčastněné strany z odvětví obnovitelné energie, který byl součástí řady kulatých stolů s průmyslovými ekosystémy, jejichž cílem je mobilizovat zapojení zúčastněných stran do Paktu pro dovednosti. Pakt pro dovednosti je nový model, jak se zapojit do řešení výzev v oblasti dovedností nezbytných pro hospodářské oživení a jak realizovat průmyslovou strategii EU a ekologickou a digitální transformaci. Jeho cílem je řešit nedostatky týkající se dovedností napříč průmyslovými ekosystémy tím, že mobilizuje společnosti, pracovníky, celostátní, regionální a místní orgány, sociální partnery, průmyslové organizace, poskytovatele odborného vzdělávání a přípravy, obchodní komory a služby zaměstnanosti, aby investovali do opatření na prohlubování dovedností a změnu kvalifikace. V návaznosti na kulatý stůl je Komise připravena usnadnit přípravu rozsáhlého partnerství v oblasti dovedností pro obnovitelnou energii na pevnině. Kromě toho jsou k dispozici příslušné možnosti financování ze strany EU (např. program LIFE, fondy politiky soudržnosti, nástroje technické pomoci). V této souvislosti je rovněž klíčové vzájemné uznávání diplomů, dovedností a kvalifikací v rámci celé EU, což je obzvláště důležité v příhraničních regionech EU.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, že je nutné zaměřit iniciativy v oblasti odborné přípravy a dovedností rovněž konkrétně na pracovníky regionálních a místních orgánů udělujících povolení a aby zohledňovaly specifika jejich úloh. V tomto ohledu se členské státy vyzývají, aby přijaly opatření a poskytly dostatečné možnosti školení.
V současné době se již realizuje plán pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností pro námořní technologie, který se zabývá strategií získávání dovedností v oblasti obnovitelných zdrojů energie na moři a zkoumá potenciál tohoto odvětví stát se hnací silou digitální a ekologické transformace. Partnerství v oblasti správy by mohlo být pro odvětví obnovitelných zdrojů energie na moři obzvláště důležité, neboť některé členské státy se teprve chystají na povolování svých prvních projektů obnovitelných zdrojů energie na moři, zatímco jiné získaly již více zkušeností.
S cílem usnadnit výměnu informací, snížit složitost zavádění velkých projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a zmírnit naléhavou potřebu budování kapacit by členské státy mohly rovněž zvážit zřízení dobrovolných platforem pro orgány udělující povolení. Tyto platformy by mohly fungovat jako úložiště pro sdílení znalostí poskytující osvědčené postupy s cílem zvýšit účinnost nebo nacházet součinnost v různých postupech členských států. Kromě toho, jak se ukázalo i u projektů v oblasti infrastruktury, by mohli předkladatelé projektů těžit z iniciativ zaměřených na budování kapacit, jejichž cílem je odstraňování průtahů v důsledku nízké kvality dokumentů a studií předkládaných orgánům udělujícím povolení.
5.Lepší identifikace a plánování lokalit pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů
Dekarbonizovaný energetický systém založený převážně na obnovitelných zdrojích energie bude obecně vyžadovat více prostoru než tradiční energetický systém, který se vyznačuje většími, centralizovanými zařízeními na výrobu energie. Vzhledem k tomu, že je Evropa z velké části hustě osídleným kontinentem, konflikty ohledně využívání půdy a potřeba vyvažovat různé veřejné statky a zájmy jsou zde častým jevem. Projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů čelí konkurenci ohledně přístupu do vhodných oblastí a omezením ve využívání půdy a moře, která vyplývají zejména ze zemědělství/rybolovu, námořních dopravních tras, kulturního dědictví a činností souvisejících s obranou. Klíčovými nástroji pro urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie ve střednědobém až dlouhodobém horizontu jsou proto dobře navržené územní plánování a analytické studie proveditelnosti. Uplatňují se již v rané fázi, mají potenciál snížit dopady na životní prostředí a konflikty týkající se využívání půdy a moře a nasměrovat oznamovatele projektů ke vhodným lokalitám, což pak může vést k urychlení povolovacích postupů.
a.Omezení ve využívání půdy a moře a osvědčené postupy usnadňující určení vhodných oblastí
Strategičtější přístup k určování lokalit pro zavádění obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím územního plánování bude mít zásadní význam pro zajištění dostatečného prostoru pro umístění dodatečných kapacit v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které jsou nezbytné pro splnění cílů EU. To se týká technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na moři i na pevnině, jakož i odvětví vytápění z obnovitelných zdrojů. Příslušná správní úroveň těchto plánů se může u jednotlivých technologií lišit – například vhodné lokality pro umístění větrných elektráren by bylo třeba určit spíše na regionální úrovni, zatímco lokality pro umístění malých solárních fotovoltaických elektráren mohou být určeny na obecní úrovni. Územní plány námořních prostor se vypracovávají na celostátní úrovni a stále častěji ve spolupráci se sousedními zeměmi v rámci téže přímořské oblasti. Strategie pro energii na moři objasnila, že klíčovým pilířem zavádění těchto technologií je územní plánování námořních prostor. Revidované nařízení o transevropských energetických sítích ukládá členským státům povinnost, aby spolupracovaly při stanovování svých cílů pro zavádění energie z obnovitelných zdrojů na moři do roku 2050, s mezistupni v letech 2030 a 2040. Sdělení REPowerEU vyzvalo členské státy k urychlené identifikaci vhodných pevninských a mořských oblastí pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů odpovídající jejich vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu a jejich příspěvku k dosažení revidovaného cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030. V rámci tohoto mapování by měly být identifikovány omezené a jasně definované oblasti jako obzvláště vhodné oblasti pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie (vhodné oblasti), přičemž je třeba se pokud možno vyhnout oblastem s významem pro životní prostředí a upřednostňovat mimo jiné znehodnocenou půdu, kterou nelze využít pro zemědělské účely.
V tomto ohledu by bylo přínosné prozkoumat možnost využití znehodnocených oblastí, jako jsou staré lomy, uzavřené doly, skládky nebo staré průmyslové oblasti, parkoviště a území podél dopravních koridorů, jako jsou dálnice a železniční tratě. V některých případech může využití brownfieldů pro obnovitelnou energii přinést další výhody, jako je blízkost městských oblastí a silničních sítí či připojení k síti. Na druhé straně by to vyžadovalo řešení souvisejících problémů, jako je kontaminace, nevyřešené otázky vlastnictví nebo nedostatek pobídek pro obnovu brownfieldů.
Důležité je, že v rámci spravedlivé transformace by se uhelné doly v uhelných regionech procházejících transformací mohly v závislosti na své poloze a okolním průmyslovém ekosystému stát atraktivními lokalitami pro přeměnu na větrné a solární fotovoltaické elektrárny, nebo dokonce pro výrobu geotermální energie či energie z vodíku. Obecněji řečeno, uhelné regiony mají významný potenciál pro zavádění obnovitelných zdrojů energie – odhaduje se na přibližně 1,4 GW větrné energie a 2,7 GW solární energie. Další výhodou lokalit bývalé těžby fosilních paliv je to, že často mají dobré připojení k síti a na místě je dostupná pracovní síla. Příklady existují ve Španělsku, Řecku nebo Maďarsku a Německo zkoumá způsoby využití plovoucích fotovoltaických elektráren na jezerech vzniklých v rámci rekultivačních opatření v oblastech bývalé těžby hnědého uhlí.
Směrnice RED II dosud neobsahuje konkrétní požadavky na výběr lokality ani vymezení prioritních oblastí pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Ve vnitrostátních právních předpisech, kterými se provádí článek 15 směrnice RED II, však Itálie stanovila platné předpisy pro určení oblastí vhodných pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Celková kapacita, kterou lze instalovat v určených oblastech, musí být přinejmenším rovna kapacitě, která byla ve vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu označena jako nezbytná pro dosažení cílů v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Tyto předpisy rovněž upřesňují, že při určování oblastí vhodných pro obnovitelné zdroje energie je třeba zohlednit dopad na životní prostředí, kulturní dědictví, krajinu, jakož i další relevantní aspekty, jako je dostupnost zdrojů a infrastruktura sítě.
Koordinace v rámci různých úrovní veřejné správy má zásadní význam zejména ve federálních státech nebo v zemích s autonomními regiony. V Německu jsou spolkové země povinny podávat spolkové vládě zprávy o stavu obnovitelných zdrojů energie, včetně povolených zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, stavu modernizace a výměry půdy, která je podle regionálních a městských územních plánů k dispozici pro další zavádění větrné energie. Koaliční dohoda předpokládá, že dvě procenta území budou určena pro větrnou energii na pevnině. Ve spolkových zemích Hesensko a Šlesvicko-Holštýnsko to již bylo úspěšně provedeno.
Kromě podpůrného rámce pro územní plánování mohou digitální nástroje, jako jsou on-line databáze a katastry geografického informačního systému (GIS), rovněž usnadnit identifikaci vhodné půdy (např. zobrazení potenciálu podle jednotlivých technologií, omezených oblastí, znehodnocené půdy, která není použitelná pro zemědělství, dostupnosti sítě, stávajících projektů a údajů/studií či předběžných posouzení dopadů na životní prostředí). Na unijní úrovni provádí vizualizaci některých z těchto údajů geografická laboratoř pro energetiku a průmysl (EIGL). Komise právě dokončila začlenění souborů údajů do nástroje EIGL, které mohou členským státům pomoci určit vhodné oblasti pro projekty v oblasti větrné a solární energie. Ačkoli relevantní soubory údajů závisí na posuzovaném obnovitelném zdroji energie, do nástroje EIGL již byly zahrnuty tyto údaje: lokality sítě Natura 2000, vnitrostátně vymezené oblasti, oblasti klíčové z hlediska biologické rozmanitosti a významné ptačí oblasti, jakož i údaje o půdě.
Zahrnutí těchto souborů údajů do mapovacího nástroje nepřináší žádná omezení ani překážky pro zavádění infrastruktur obnovitelných zdrojů energie v souladu s příslušnými právními předpisy a současně usnadňuje jejich zavádění a zároveň minimalizuje konflikty. Mapovací nástroj je tedy zamýšlen jako podpůrný a posilující nástroj sloužící k podpoře rozhodnutí v oblasti plánování učiněných vnitrostátními a regionálními orgány, které by jinak nemusely mít okamžitý přístup k celé škále dostupných údajů, se zvláštním přínosem pro projekty, u nichž je pravděpodobné, že budou mít přeshraniční dopady. To by mělo vést a podporovat investiční rozhodnutí hospodářských subjektů na základě předvídatelnosti a jasnosti. Komise má v úmyslu tento mapovací nástroj dále rozvinout začleněním dalších souborů údajů a propojením s digitálními nástroji územního plánování členských států.
V Dánsku je on-line platforma The Danish Environmental Portal (Dánský environmentální portál) společným veřejným partnerstvím ve vlastnictví státu, obcí a regionů. Portál zahrnuje informace o celém státě a obsahuje údaje o životním prostředí, vodě, přírodě a využití půdy specifické pro jednotlivé oblasti. Umožňuje orgánům aktualizovat údaje a přistupovat k nim v rámci všech správních jednotek, odvětví a zeměpisných oblastí. Soukromé osoby a odborníci mohou portál rovněž využívat pro přístup k údajům o různých omezeních využívání půdy týkajících se např. ochrany přírody, zástavby a plánování v konkrétních oblastech. V Chorvatsku slouží portál veřejně přístupných dat Chorvatské republiky jako datová platforma pro shromažďování, klasifikaci a šíření veřejně přístupných dat vytvořených veřejným sektorem, včetně geolokačních, meteorologických a environmentálních dat. V Polsku Komise podporuje vývoj databáze bývalých a současných uhelných dolů propojené s geografickým informačním systémem, jejímž cílem je určit možné opětovné využití daných lokalit, včetně využití pro řešení v oblasti čisté energie. Podobný projekt Komise podpořila také v Řecku. V Belgii v regionu Brusel si občané mohou ověřit potenciál svých střech z hlediska výroby fotovoltaické energie. Pro zjednodušení udělování licencí a povolení pro instalace malých geotermálních tepelných čerpadel již některé regiony v Rakousku, Francii, Německu a Itálii provozují systémy třízónových semaforů založené na geologických průzkumech, které označují oblasti, kde se vyžaduje prosté oznámení, oblasti, kde se vyžaduje povolení, a oblasti, kde je vrtání zakázáno.
b.Multifunkční využití prostoru
Dalším způsobem, jak řešit omezení využívání půdy a moře, je usnadnění multifunkčního využívání prostoru. Tento přístup v územním plánování námořních prostor může podpořit koexistenci energetické infrastruktury a námořních tras a přispět k ochraně mořských ekosystémů. Jiné přístupy, jako jsou agrofotovoltaika nebo plovoucí solární elektrárny, mohou optimalizovat prostor, který je projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů k dispozici. Zrušení omezení ve vnitrostátních právních předpisech zakazujících multifunkční využití prostoru nebo vytvoření zvláštního rámce pro multifunkční využití by mohlo umožnit realizaci většího množství projektů. Na podporu nových multifunkčních projektů budou rovněž zapotřebí inovace v oblasti udělování povolení, což je obvykle proces úzce vázaný na konkrétní odvětví.
Výše uvedený mapovací nástroj EIGL nyní rovněž zahrnuje soubor údajů o stávajících čistírnách odpadních vod, v nichž by se daly realizovat projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, a bude dále rozvíjen s cílem usnadnit multifunkční využívání prostoru.
Několik členských států (včetně Německa, Itálie, Francie, Španělska a Polska) se zabývá pokyny pro iniciativy týkající se agrofotovoltaiky, což je praxe kombinující zemědělskou výrobu a výrobu energie pomocí solárních fotovoltaických elektráren, která se v posledních několika letech začala rozšiřovat. Dvojí užití prostřednictvím agrofotovoltaiky může pomoci zlepšit postoj veřejnosti a přinést přímý prospěch zemědělcům a venkovským komunitám. Vědecký výzkum ukazuje, že tyto přístupy mohou rovněž přinést i vedlejší přínosy, jako je lepší zadržování vody v suchých oblastech a celkově lepší produktivita. Bylo by prospěšné dosáhnout na vnitrostátní a regionální úrovni shody ohledně definic a kritérií dopadu. Tím by se připravila půda pro systematičtější povolování agrofotovoltaiky v územních plánech a pomohlo by se zabránit negativním dopadům na zemědělce.
Podobný postup se objevil i v námořním prostoru, kde Belgie ve svém územním plánu námořních prostor určila místa, kde budou současně probíhat různé činnosti, tj. produkce potravin (rybolov, akvakultura) a výroba energie z obnovitelných zdrojů na moři, čímž záměrně podpořila synergie a multifunkční využití. Multifunkční využití se může rovněž rozvíjet přidáním nových činností ke stávajícím činnostem. Dále lze kombinovat mořskou hospodářskou činnost s ochranou přírody (např. lokality sítě Natura 2000) nebo obnovou.
c.Přijetí ze strany komunit a jejich zapojení
Centrálně stanovené cíle v oblasti zavádění nebo využívání prostoru mohou být důležité v závislosti na vnitrostátním kontextu, neboť obce často vnímají rozvoj energie z obnovitelných zdrojů z místního hlediska a ne vždy zohledňují vnitrostátní cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu by rozvoj obnovitelných zdrojů energie měl být na místní úrovni podporován a neměl by být vnímán jako něco, co je místním komunitám vnucováno na jejich úkor. Včasné zapojení veřejnosti do přípravy regionálních nebo místních územních plánů má proto zásadní význam, stejně jako opatření, která místním komunitám umožní využívat zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v jejich okolí, a to i v rámci širšího kontextu sociálně spravedlivé ekologické transformace. Toho lze dosáhnout prostřednictvím energetických společenství, snížení nákladů na elektřinu nebo systémů finanční spoluúčasti („spoluvlastnictví“ nebo „spolupodílnictví“) či plánů průmyslového rozvoje regionu.
Takové systémy mohou být organizovány v různých formách, např. financování z vnitrostátních nebo regionálních zdrojů přidělované místním orgánům za účelem poskytování lokalit a zdrojů, provozovatelé elektráren, kteří přímo platí místním orgánům určitý poplatek nebo daň, nebo provozovatelé elektráren, kteří dobrovolně platí regionálnímu sdružení za účelem zlepšení místní situace. Tyto platby by měly být vázány na konkrétní účely, jejichž cílem je zvýšení sociálního přínosu pro občany, jako jsou sociální služby (např. mateřské školy a zdravotní služby) nebo infrastruktura (např. ulice nebo veřejná doprava). Jasný regulační rámec zamezuje individuálním vyjednáváním, která by mohla vést k nerovným výsledkům a představovat vyšší riziko zneužití pravomoci veřejného činitele.
Příklady systémů zavedených na vnitrostátní úrovni zahrnují „systém ekologických fondů“ pro obce, v nichž se realizují projekty v oblasti větrné energie v Dánsku, systém dotací pro obce v Lucembursku nebo minimální míru účasti místních obyvatel předpokládanou pro různé regionální energetické strategie v Nizozemsku. Zákon o změně klimatu španělských Baleárských ostrovů obsahuje zvláštní ustanovení o tom, že všechny projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie s výkonem nad 5 MW musí otevřít alespoň 20 % příslušné investice místnímu obyvatelstvu. Další možností, jak posílit účast místní ekonomiky jsou možnosti investování do podílů na projektech v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jak to například propaguje označení „Crowdfunding for Green Growth“ ve Francii. Tyto přístupy skupinového financování, jakož i některé další systémy finanční účasti však vytvářejí výhody pouze pro ty občany, kteří jsou schopni do projektů investovat („spoluvlastnictví“ s účastí na řízení či bez ní).
Společenství pro obnovitelné zdroje představují velmi účinné nástroje ke zvýšení aktivní účasti místního obyvatelstva v oblasti transformace energetiky a přínosů pro něj. Mohou rovněž pomoci řešit energetickou chudobu. V Řecku definice energetických společenství stanoví, že se aktivně podílejí na snižování energetické chudoby a na podpoře výroby a skladování energie a energetické soběstačnosti ostrovů. Za tímto účelem mají zranitelní spotřebitelé a občané žijící pod hranicí chudoby rovněž nárok na virtuální čisté měření a mohou využívat energii vyrobenou společenstvím, aniž by byli jeho součástí (pokud se nacházejí ze zeměpisného hlediska v jeho blízkosti). V Belgii vyvinuly společnosti působící v oblasti sociálního bydlení inovativní obchodní model, v jehož rámci investují do solárních panelů umístěných na střechách budov určených pro sociální bydlení a náklady na využívání fotovoltaických panelů a vyrobené elektřiny jsou zahrnuty do nájemného. Díky významnému rozsahu projektu jsou náklady na pronájem nižší než současné ceny elektřiny.
V příhraničních regionech EU mohou hrát významnou úlohu přeshraniční energetická společenství. V tomto směru je průkopníkem projekt SEREH – The Smart Energy Region of Emmen-Haren (Chytrý energetický region Emmen-Haren) v rámci programu Interreg pro přeshraniční spolupráci mezi Německem a Nizozemskem. Rozvíjí decentralizovaný přeshraniční trh s elektřinou a energií a ostatní příhraniční regiony budou moci vycházet z jeho poznatků a doporučení.
Pokud jde o zapojení komunit do transformace energetiky, v roce 2021 zahájili irský provozovatel přenosové soustavy EirGrid, organizace Friends of the Earth a iniciativa Renewables Grid Initiative společný tříletý projekt, jehož cílem je zapojení komunit do dialogu o výzvách a příležitostech spojených s transformací energetiky v Irsku.
Blízkost větrných turbín k obytným budovám je v některých případech také důvodem, proč se veřejnost staví proti těmto projektům. V těchto případech občané vyjadřují své obavy z nepříjemných dopadů, jako je hluk a vizuální stránka věci.
Předpisy týkající se vzdálenosti větrných turbín od obytných budov se v jednotlivých členských státech liší – v některých případech závisí velikost odstupu na daném regionu či obci, případně na hustotě osídlení v oblasti, kde se turbíny nacházejí. V jiných případech určuje velikost odstupu výška konce listu větrné turbíny v nejvyšším bodě a průměr rotoru.
Velmi velké odstupy mohou vést pouze k nepatrným dodatečným přínosům z hlediska snížení hluku a zároveň zvyšují náklady spojené s obslužnými komunikacemi a podpůrnou infrastrukturou a vzdalují výrobu elektřiny od poptávky. Předpisy, které jsou v tomto ohledu restriktivní, mohou rovněž způsobit to, že pro projekty nebude k dispozici velký podíl půdy nebo se omezí možnosti modernizace stávajících větrných parků pomocí nejmodernější technologie. V důsledku toho musí oznamovatelé někdy instalovat zastaralá zařízení ve formě menších a méně účinných větrných turbín, aby splnili požadavky na vzdálenost. Oznamovatelé projektů se rovněž mohou rozhodnout pro prodloužení životnosti namísto modernizace stávajících lokalit.
Pravidla týkající se vzdálenosti od obytných budov by měla být věcně podložená a založená na důkazech, např. ve vztahu k hluku a vizuálnímu rušení, a měla by být stanovena na nezbytnou minimální vzdálenost. Při stanovování pravidel musí členské státy vyvážit potřebu minimalizovat negativní účinky větrných turbín a maximalizovat dostupnost půdy pro rozvoj projektů, a to i s přihlédnutím k dalším omezením územního plánování. Kromě toho jsou za účelem zajištění investiční jistoty oznamovatelů projektů zapotřebí jasné a transparentní informace o omezeních týkajících se vzdálenosti od obytných budov.
d.Hlediska týkající se životního prostředí
Mezi nejčastější problémy spojené s výběrem lokalit, jimž oznamovatelé projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie čelí, patří délka a složitost postupů, které je třeba provést pro dodržení právních předpisů v oblasti životního prostředí, jakož i střety s ekologickými zájmovými skupinami nebo občany. Povolení a související posouzení dopadů jsou nástrojem k vyvážení různých společenských zájmů, zároveň však mohou přispívat ke zvyšování složitosti a zavádění dalších překážek v oblasti správy a soudnictví. Jakmile je potřeba posoudit a vyvážit různé společenské zájmy, proces jejich zvažování a rozhodování si nutně vyžádá určitý čas. Proto je nezbytné začlenit environmentální aspekty do procesů plánování v oblasti energie z obnovitelných zdrojů od samého počátku. To umožňuje určit pravděpodobné významné vlivy na životní prostředí a zamýšlená opatření k jejich co největší prevenci, snížení a kompenzaci. Kromě toho existují možnosti, které by členským státům umožnily zefektivnit postupy s cílem zajistit soulad s právními předpisy v oblasti životního prostředí a usnadnit předkladatelům výběr vhodných lokalit. To rovněž pomůže omezit případné konflikty s ekologickými skupinami a dotčenými jedinci, ale také s orgány na různých úrovních veřejné správy. Tyto konflikty se týkají zejména větrné energie, geotermální energie a hydroelektrické energie, ale také velkých solárních fotovoltaických zařízení. Zatímco přístup ke spravedlnosti je základním právem, tyto konflikty lze rychleji vyřešit pomocí mechanismů alternativního řešení sporů a mediace.
I.Požadavky vyplývající z právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a způsoby, jak zefektivnit dodržování předpisů
Z práva Unie může vyplývat povinnost vypracovat u jednoho projektu několik posouzení vlivů na životní prostředí. Specifické dodatečné požadavky v rámci povolovacích řízení jsou často zaváděny na vnitrostátní úrovni (např. v souvislosti s otázkami týkajícími se vlastnictví, územního plánování nebo kulturního dědictví). Četné právní požadavky a souběžná posouzení u jednoho projektu mohou zvyšovat náklady na administrativu a provádění a mohou vést ke zpožděním, nesrovnalostem a nejistotě ve správním řízení při jejich uplatňování. Článek 2 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (směrnice EIA) výslovně stanoví, že posuzování vlivů na životní prostředí může být začleněno do jiných postupů. To nabízí značný potenciál pro zjednodušení udělování environmentálních povolení, pokud je vyžadováno několik posouzení vlivů na životní prostředí vyplývajících z několika různých směrnic (směrnice EIA, směrnice SEA, směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků, směrnice o průmyslových emisích, rámcové směrnice o vodě, směrnice Seveso atd.) a pokud je zapojeno několik různých orgánů. V rámci přístupu založeného na „jednotném kontaktním místě“ lze výše uvedená posouzení a jejich schválení vypracovat odděleně, avšak koordinovaně; posouzení však mohou být také spojena v rámci jednoho postupu.
Bezproblémové zavádění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by rovněž mohlo být podpořeno transparentním a strategickým plánováním. Pokud jde o environmentální povolení, členské státy by mohly zvýšit právní jistotu a transparentnost tím, že by systematicky uplatňovaly směrnici o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA)
na plánovací dokumenty, které jsou relevantní pro povolování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Strategické posuzování vlivů na životní prostředí umožňuje strategicky plánovat rozvoj projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s větší jistotou a při zohlednění povinností v oblasti životního prostředí. Vnitrostátní orgány a oznamovatelé projektů se mohou případně spolehnout na výsledky strategického posouzení vlivů na životní prostředí a tyto výsledky zohlednit při následném vypracování projektu, zejména při určování přiměřených alternativ v souvislosti s cíli pro ochranu a zachování přírody. To členským státům umožňuje využít energetický potenciál různých obnovitelných zdrojů energie a zároveň zmírnit negativní dopady energetických projektů na životní prostředí. Strategické posuzování vlivů na životní prostředí rovněž podporuje integrovanější a účinnější přístup k územnímu plánování, jelikož aspekty související se životním prostředím jsou zohledňovány v raných fázích procesu plánování a na mnohem strategičtější úrovni. Toto plánovaní se promítá také do menšího počtu konfliktů na úrovni jednotlivých projektů, a to jak z hlediska podstaty, tak z hlediska přijetí ze strany veřejnosti.
Komise nedávno přijala revidované metodické pokyny k čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, tj. k odpovídajícímu posouzení plánů a projektů ve vztahu k lokalitám sítě Natura 2000. Tyto pokyny spolu s odvětvovými pokyny pro větrnou energii, přenos energie a hydroelektrickou energii poskytují mnoho praktických příkladů, jak usnadnit schvalování projektů, aniž by byly ohroženy potřeby ochrany přírody, mimo jiné prostřednictvím strategického (územního) plánování, využívání spolehlivých údajů o životním prostředí a vhodných zmírňujících opatření. Podle rámcové směrnice o vodě byly rovněž vypracovány pokyny, které objasňují zejména možnosti zefektivnění postupů pro posuzování dopadů na životní prostředí, určují lepší alternativní opatření v oblasti životního prostředí, odůvodňují existenci převažujícího veřejného zájmu a určují vhodná zmírňující opatření.
Projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů nepodléhají automaticky povinnému posuzování vlivů na životní prostředí a členské státy by měly v tomto ohledu stanovit jasné prahové hodnoty v rámci možností flexibility, které směrnice EIA umožňuje. Například na Slovensku se ustanovení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vztahují pouze na fotovoltaické elektrárny s výkonem nad 5 MW. V případě elektráren s výkonem v rozmezí od 5 do 50 MW následuje postup šetření (tj. zjišťovací řízení). Na fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem 50 MW a vyšším se vztahuje povinné posouzení.
Dalším způsobem urychlení postupů jsou jasná a transparentní kritéria pro posuzování vlivů na životní prostředí sdělená oznamovateli projektu na začátku celého procesu. Podle směrnice EIA může oznamovatel požádat příslušný orgán o vydání stanoviska o určení rozsahu posuzování, které stanoví obsah a rozsah posouzení a specifikuje informace, které mají být zahrnuty do zprávy o posouzení vlivů na životní prostředí. V řadě členských států je toto určení rozsahu povinné (Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Lucembursko, Rumunsko). Praktické zkušenosti ukazují, že vyjasnění rozsahu a úrovně podrobnosti informací z hlediska životního prostředí v rané fázi zabraňuje opakovaným diskuzím mezi oznamovatelem a příslušnými orgány, stejně jako novým žádostem v pozdější fázi, a urychluje tak schvalování projektu.
Aby se usnadnilo využívání stávajících možností flexibility v právních předpisech EU v oblasti životního prostředí, měly by členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech vyjasnit, že plánování, výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jejich připojení k síti a související síť jako taková se považují za projekty v převažujícím veřejném zájmu a v zájmu veřejné bezpečnosti s ohledem na legislativní návrh, kterým se mění a posilují ustanovení směrnice (EU) 2018/2001 týkající se správních postupů. Proto by se na tyto projekty měl vztahovat co nejpříznivější postup, který je k dispozici v rámci plánovacích a povolovacích postupů členských států.
Pojem „naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu“ je uveden v několika právních předpisech v oblasti životního prostředí.
Podle čl. 6 odst. 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť tento princip znamená, že příslušné vnitrostátní orgány musí podmínit své schválení dotčených plánů a projektů tím, že zvážení zájmů plynoucích z cílů ochrany lokality sítě Natura 2000, která je příslušnou iniciativou dotčena, a naléhavých důvodů převáží ve prospěch těchto důvodů. To vyžaduje individuální posouzení každého případu.
Členské státy by měly stanovit jasné a jednoduché postupy pro prověřování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s cílem posoudit, zda je pravděpodobné, že budou mít významný negativní dopad na lokality sítě Natura 2000, ať už samy o sobě, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty. Pokud příslušné orgány nemohou vyloučit významné dopady, mělo by být provedeno odpovídající posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
S ohledem na konkrétní cíle ochrany pro danou lokalitu by mělo být provedeno jak zjišťovací řízení, tak odpovídající posouzení. Za tímto účelem by členské státy měly bezodkladně stanovit konkrétní cíle ochrany pro jednotlivé lokality sítě Natura 2000. To umožní řádné a rychlé posouzení pravděpodobnosti dopadů na lokality sítě Natura 2000 během fáze zjišťovacího řízení a samotných dopadů během odpovídajícího posouzení. Jasnost ohledně samotných dopadů na lokality sítě Natura 2000 a pravděpodobnosti jejich výskytu je v zájmu předkladatelů projektů a orgánů členských států, neboť přispívá k rychlému dokončení povolovacího postupu s požadovanou právní jistotou.
Členské státy by měly urychleně dokončit povolovací řízení schválením všech projektů, u nichž není pravděpodobné, že budou mít významný dopad na lokality sítě Natura 2000 s ohledem na cíle ochrany specifické pro dané lokality, ani samostatně, ani v kombinaci s jinými plány nebo projekty.
Členské státy by rovněž měly urychleně dokončit povolovací řízení schválením všech projektů, u kterých bylo na základě posouzení zjištěno, že neovlivňují celistvost lokality sítě Natura 2000 s ohledem na cíle ochrany specifické pro danou lokalitu, ani samostatně, ani v kombinaci s jinými plány nebo projekty. Členské státy by proto měly zajistit, aby projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů zahrnovaly zmírňující opatření s cílem účinně předcházet negativním dopadům na chráněná stanoviště a druhy v lokalitách sítě Natura 2000 nebo tyto dopady omezovat.
Projekt v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, který má vliv na celistvost lokality sítě Natura 2000, může být schválen, pokud neexistují alternativní řešení a po zvážení zájmů plynoucích z cílů ochrany dotčené lokality a veřejného zájmu souvisejícího s daným projektem převažuje veřejný zájem, za předpokladu, že jsou přijata veškerá kompenzační opatření nezbytná k zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000. Toto rozhodnutí přijímají příslušné orgány na základě zájmů dotčených v každém jednotlivém případě. Členské státy by měly stanovit jasné pokyny pro příslušné orgány, aby v případě projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů přijímaly taková rozhodnutí, která by mohla být odůvodněna v souvislosti s různými veřejnými zájmy, např. s ohledem na jejich příspěvek k energetické bezpečnosti (nezávislost na energii z dovozu) nebo veřejné bezpečnosti (zajištění potřeb vytápění a elektřiny), nebo mají-li jejich důsledky zásadní význam pro životní prostředí (zmírňování změny klimatu).
Pojem převažujícího veřejného zájmu je rovněž relevantní pro ustanovení směrnice o ochraně přírodních stanovišť týkající se ochrany druhů. Cílem těchto ustanovení, zejména článku 12, je ochrana druhů mimo jiné zákazem jejich úmyslného vyrušování nebo usmrcování bez ohledu na to, kde se vyskytují, a nikoli pouze v lokalitách sítě Natura 2000. Ustanovení čl. 16 odst. 1 obsahuje odchylku, která mimo jiné umožňuje úmyslné usmrcení nebo vyrušení jedince chráněného druhu, pokud neexistuje uspokojivá alternativa a pokud navzdory udělené odchylce populace příslušného druhu přetrvávají ve svém přirozeném areálu rozšíření v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany. V čl. 16 odst. 1 je uveden seznam důvodů, kterými lze udělení takové odchylky odůvodnit. Projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů mohou být odůvodněny jedním nebo více z výše uvedených důvodů. Je důležité zdůraznit, že v první řadě nemusí být nutné spoléhat se na odchylky. Nahodilé usmrcení nebo vyrušování jedinců chráněných druhů není překážkou rozvoje projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, pokud tyto projekty zahrnují zmírňující opatření s cílem účinně a v co nejvyšší míře zabránit usmrcování nebo vyrušování chráněných druhů. V těchto případech by tedy nahodilé usmrcování nebo vyrušování jedinců chráněných druhů nemělo být považováno za úmyslné, a proto by nespadalo do působnosti čl. 12 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť ani článku 5 směrnice o ochraně ptáků. Členské státy by měly zavést systém pro sledování nahodilého usmrcování nebo vyrušování dotčených druhů a na základě shromážděných informací přijmout další opatření nezbytná k zajištění toho, aby nahodilé usmrcování nebo vyrušování nemělo významný negativní dopad na dotčený druh. Členské státy by rovněž měly podporovat výzkum a inovace a podporovat projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, přičemž by měly zahrnout inovativní zmírňující opatření sledující jejich účinnost při předcházení usmrcování a vyrušování ptáků a dalších chráněných druhů a s ohledem na výsledky monitorování tato opatření podle potřeby upravit tak, aby zajistily, že nedojde k významnému negativnímu dopadu na populace dotčených druhů.
Pojem převažujícího veřejného zájmu a potřeba zvážit výhody pro udržitelný rozvoj a potenciální negativní dopad na životní prostředí platí i v kontextu rámcové směrnice o vodě. Ustanovení čl. 4 odst. 7 této směrnice vyžaduje předchozí schválení všech nových změn nebo projektů, které mohou zhoršit stav vodních útvarů, v souladu s judikaturou Soudního dvora EU
. To v první řadě vyžaduje posouzení možného dopadu na všechny potenciálně dotčené vodní útvary. Je-li zhoršení pravděpodobné, musí se posoudit následující faktory:
1)zda lze výhody pro udržitelný rozvoj považovat za zájem převažující nad potenciálním negativním dopadem na stav vod;
2)zda neexistují ekologičtější alternativní řešení pro dosažení přínosů pro udržitelný rozvoj, která nejsou nepřiměřeně nákladná;
3)zda jsou přijata veškerá praktická opatření k co největšímu zmírnění dopadu.
Tyto procesní kroky mohou těžit z informací získaných v rámci posouzení, která mají být provedena podle různých dalších právních předpisů v oblasti životního prostředí (včetně směrnic SEA, EIA a směrnice o ochraně přírodních stanovišť), jak je vysvětleno v nedávných pokynech vypracovaných Komisí ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami. V této fázi by pak bylo možné těžit z informací získaných na základě posouzení podle rámcové směrnice o vodě. Koordinované nebo pokud možno společné postupy mohou významně zjednodušit a zkrátit schvalování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.
II.Vnitrostátní přístupy, které usnadňují výběr vhodných lokalit nebo přizpůsobení projektů z hlediska životního prostředí
Centrální poskytování dostupných ekologických studií a pravidelně aktualizovaných údajů týkajících se daného regionu a technologie, případně aktivní provádění posouzení vlivů na životní prostředí ze strany dotčených orgánů v souvislosti s příslušnými aspekty uvádění zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů do provozu, je velmi důležitým nástrojem k usnadnění procesu výběru lokality pro oznamovatele projektů nebo k tomu, aby oznamovatelé mohli projekty odpovídajícím způsobem navrhovat.
Ve Španělsku vytvořila vláda nástroj, který má pomoci při strategickém rozhodování o umístění velkých solárních a větrných zařízení. Nástroj mapuje environmentální citlivost vnitrostátního území a určuje oblasti s nejvýraznějšími faktory environmentálních podmínek z hlediska provádění projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Ačkoli tyto nástroje nevyjímají projekty z příslušného procesu posuzování vlivů na životní prostředí, slouží jako užitečné vodítko ke zjištění faktorů environmentálních podmínek spojených s umístěním zařízení již od rané fáze. V Německu vypracovalo Sdružení pro ochranu přírody (NABU) a Německé sdružení pro solární energii (BSW-Solar) společný dokument obsahující kritéria pro plánování pozemních solárních projektů šetrných k životnímu prostředí. Region Vlámsko v Belgii spravuje internetovou mapu větrných parků s vyznačením citlivosti z hlediska výskytu ptáků a netopýrů, jejímž cílem je určit oblasti, ve kterých může umístění větrných turbín představovat riziko pro ptáky nebo netopýry, a poskytovat informace a pokyny pro další posouzení na úrovni lokality a strategické plánování.
V Nizozemsku a Německu existují příklady osvědčených postupů v oblasti předběžného posuzování vlivů větrných elektráren na moři na životní prostředí. Plán rozvoje lokalit německého Spolkového úřadu pro námořní dopravu a hydrografii zahrnuje rozsáhlé konzultační procesy, včasná šetření přizpůsobivosti lokality a strategická posouzení vlivů na životní prostředí. Díky terénním analýzám týkajícím se obecných kritérií vhodnosti, jako jsou environmentální aspekty nebo bezpečnost lodní dopravy, které úřad provedl, je pro předkladatele projektů v regionu riziko spojené s žádostí o povolení výrazně sníženo. Nizozemské Ministerstvo hospodářství a klimatické politiky provádí ekologický program pro větrné elektrárny na moři, který byl vytvořen s cílem rozšířit znalosti o vlivu větrných elektráren na chráněné druhy. Výsledky programu jsou zohledněny při určování budoucích lokalit pro větrné elektrárny na moři v Nizozemsku. Vytvoření podobných postupů ve vztahu k vnitrozemským lokalitám by bylo obzvláště přínosné pro oznamovatele menších projektů a pro odvětví vytápění z obnovitelných zdrojů.
e.Hlediska týkající se obrany a letectví
Mezi nejčastější překážky výstavby větrných parků, zejména v severovýchodní Evropě, patří konflikty s letectvím a vojenským využitím prostoru. Pokud z posouzení provedeného vnitrostátními obrannými silami vyplyne, že plánované větrné parky by mohly zasahovat do vojenských radarových a radiokomunikačních systémů, tato skutečnost by mohla realizaci projektu zabránit nebo vést k požadavku na instalaci nižších větrných turbín.
Účinným řešením této překážky jsou investice do dalších radarových zařízení. V tomto ohledu se vláda v Estonsku rozhodla investovat do dalších radarů, které budou zprovozněny v roce 2024 a pomohou řešit výšková omezení pro větrné turbíny v severovýchodní části země. Estonská armáda nedávno souhlasila s omezením počtu zón, ve kterých nelze stavět zařízení na výrobu větrné energie. V důsledku toho v současné době nejsou na 60 % estonského území žádná výšková omezení. Podobně Litva zakoupila radary, které budou použity k pokrytí slepých míst, kde větrné turbíny ruší signál vojenských radarů.
Další překážka se týká schopnosti vojenských orgánů a orgánů v oblasti obrany vznášet námitky proti projektům týkajícím se větrné energie, a to i v pozdní fázi vývoje projektu, kdy již byla vydána povolení pro projekt a byly vyčleněny značné zdroje. Tento problém by mohl být zmírněn zavedením zvláštních komunikačních kanálů mezi zástupci odvětví obnovitelné energie a zástupci obrany a civilního letectví s cílem umožnit výměnu informací v průběhu vývoje projektu a minimalizovat výskyt námitek v pozdějších fázích projektu. Finsko a Francie zřídily zvláštní pracovní skupinu pro posílení spolupráce mezi subjekty zabývajícími se výstavbou větrných parků a zástupci obranných sil. Kromě toho Komise a Evropská obranná agentura v návaznosti na Strategii EU pro obnovitelnou energii na moři zavádějí společné opatření s cílem určit překážky rozvoje energie z obnovitelných zdrojů na moři v oblastech vyhrazených pro obranné činnosti a zlepšit koexistenci. Tento projekt je realizován v rámci programu Horizont Evropa.
6.Snazší připojení k síti, elektrárny s kombinovanými technologiemi, modernizace a inovativní technologie
Lepší propojení elektrizační soustavy je předpokladem pro začlenění vyšších podílů energie z obnovitelných zdrojů do evropského energetického systému. Revidované nařízení o transevropských energetických sítích obsahuje posílená ustanovení o integrovaném plánování infrastruktury, jejichž cílem je zajistit prostřednictvím integrace odvětví co nejefektivnější a nejúčinnější řešení a umožnit preventivní investice do sítě s ohledem na budoucí rozšíření kapacit výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Přestože malá zařízení již využívají ustanovení o postupech pro připojení k síti na základě prostého oznámení podle článku 17 směrnice RED II, získání povolení k připojení k síti je stále jedním z požadovaných procesních kroků u většiny ostatních projektů, které vedou k novým kapacitám pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Na povolovací řízení pro vybavení nezbytné k připojení k síti se vztahuje povinnost zřídit jednotná kontaktní místa uvedená v článku 16, jejichž cílem je zlepšit koordinaci a synchronizaci četných povolovacích postupů (spravovaných provozovateli soustav a veřejnými orgány). Modernizace stávajících zařízení (podle definice v čl. 2 bodě 10 směrnice RED II) a hybridizace, tj. kombinace různých technologií obnovitelných zdrojů energie na jednom místě, jsou způsoby, jak racionálně využívat kapacity sítě a omezit potřeby jejího rozšíření, a proto by měly být co nejvíce usnadněny.
a.Problémy s připojením k síti
Problémy spojené s připojením k síti jsou velmi rozšířené, a ačkoli mají obecně menší dopady než jiné administrativní překážky, pokud jde o zpoždění, v některých členských státech mohou zavádění energie z obnovitelných zdrojů úplně zastavit. Hlavní problémy spojené s připojením k síti jsou velmi často způsobeny (zjevně) nedostatečnými kapacitami sítě, které vyžadují jednání mezi oznamovatelem projektu a provozovatelem soustavy ohledně možnosti, načasování a nákladů na připojení zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů k síti, což vede ke zpožděním projektu. V některých členských státech představuje nedostatek transparentnosti, pokud jde o dostupnost kapacity sítě, rovněž překážku pro určení místa, kde bude projekt umístěn. Další problém pro zavádění energie z obnovitelných zdrojů pramení z konfliktů s provozovateli distribuční a přenosové soustavy ohledně výkladu technických předpisů, přístupu k údajům nebo rozložení nákladů na připojení. Trend zvyšování nákladů na připojení navíc ohrožuje hospodářskou životaschopnost mnoha projektů, zejména v členských státech, kde náklady na připojení k síti a na její rozšíření musí nést oznamovatelé projektů. V některých členských státech dochází k dalšímu prohloubení těchto problémů v důsledku spekulativního chování účastníků trhu, kteří jsou motivováni k hromadění a prodeji povolení k připojení k síti, když kapacity sítě klesají.
Problémy s připojením k síti jsou ještě naléhavější v případě výroby tepla z obnovitelných zdrojů, neboť teplo vyráběné tímto způsobem není možné přepravovat na delší vzdálenosti. Bylo by přínosné zajistit, aby zařízení na výrobu tepla z obnovitelných zdrojů měla přístup ke zrychleným postupům pro připojení k síti, podobně jako je tomu v některých členských státech v případě zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Osvědčeným postupem, který by mohl pomoci řešit výše uvedené problémy, je plné využití digitalizace a zajištění transparentních procesů, tj. usnadnění povolení pro připojení k síti prostřednictvím elektronické komunikace a činností jednotných kontaktních míst, a to na základě jasných úloh a procesů, které jsou popsány v transparentních pokynech. V Estonsku vnitrostátní provozovatel přenosové soustavy, společnost Elering, provozuje elektronický portál pro podávání žádostí, na němž lze předložit všechny dokumenty nezbytné pro připojení zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů k elektrizační soustavě.
Umožnění podávání žádostí o povolení pro připojení k síti a jejich schvalování souběžně s jinými oprávněními, jako například v Rakousku, může rovněž pomoci celkově urychlit povolovací řízení. V Irsku se pro energetická společenství předpokládají zvláštní zvýhodněné způsoby připojení, včetně možnosti požádat o povolení kdykoli, výjimky z požadavku předchozího stavebního povolení, platnosti povolení připojení k síti po dobu dvou let a každoroční rezervace patnácti nabídek připojení pro energetická společenství.
Vzhledem k tomu, že infrastruktura má zásadní význam pro zajištění využívání energie z obnovitelných zdrojů, měly by členské státy a vnitrostátní regulační orgány zvážit způsoby, jak umožnit a usnadnit předběžné investice do projektů energetické infrastruktury. Přístup k síti vyžaduje zvláštní pozornost v odvětví výroby elektřiny na moři, neboť mořské větrné parky jsou obvykle vzdálené od stávající sítě a před připojením projektu na moři může být nutné posílení elektrizační soustavy na pevnině. Vzhledem k tomu, jak dlouho realizace projektu trvá, a vzhledem k prostorovým omezením na moři a specifickým technickým výzvám spojeným s výstavbou podmořské infrastruktury by bylo vhodné rozvíjet elektrizační soustavy na moři s ohledem na budoucí zvýšení výrobních kapacit nebo elektrizační soustavy s technologickými vlastnostmi, které přesahují rámec toho, co je nezbytné v krátkodobém horizontu. Revidované nařízení o transevropských energetických sítích stanoví pravidla, která umožňují, aby projekty vystavené vyšší míře rizika, mimo jiné v důsledku potřeby předběžných investic, využívaly regulační pobídky ke zmírnění dodatečných rizik. Komise bude spolupracovat s vnitrostátními regulačními orgány a s Agenturou Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) s cílem zajistit jasné rámce pro hodnocení vyšších rizik investic do projektů energetické infrastruktury a dále zajistit, aby byl v každém členském státě zaveden přístup k řešení těchto rizik. V tomto ohledu budou Komise, členské státy a agentura ACER podporovat vnitrostátní regulační orgány při vypracování aktualizovaných metodik, které předkladatelům projektů umožní provádět předběžné investice umožňující do sítí integrovat větší objemy inovativní energie z obnovitelných zdrojů na moři a na pevnině.
Přeshraniční koordinace je obzvláště důležitá, pokud jde o hybridní síťová zařízení na moři a zařízení pro výrobu energie, aby bylo možné koordinovat povolování a rozvoj zařízení infrastruktury sítě s povolováním a rozvojem výrobních zařízení. Zavedením jednotných kontaktních míst v rámci revidovaného nařízení o transevropských energetických sítích Komise vybízí členské státy, aby přizpůsobily svůj povolovací režim tak, aby umožňoval účinnou a efektivní přeshraniční koordinaci. Členské státy by se minimálně měly zavázat k tomu, že do budoucna nebude možné další prodloužení povolovacích postupů a že bude zaveden a plně uplatňován status nejvyššího vnitrostátního významu, u nějž se ukázalo, že povolovací řízení urychluje.
Dalším nástrojem k řešení výše popsaných problémů spojených s připojením k síti je zajištění transparentnosti kapacit sítě, v ideálním případě prostřednictvím povinnosti uveřejňovat otevřená data a pomocí online databází v podobě geografických informačních systémů. Tato transparentnost umožňuje oznamovatelům projektů zaměřit se na lokality s vyšší dostupností kapacity sítě a zohlednit předpokládané náklady na připojení k síti ve svých rozhodnutích o výběru lokality. Ve Španělsku jsou provozovatelé přenosových a distribučních soustav povinni zveřejňovat dostupnou kapacitu sítě online. V Belgii jsou nejlepší místa pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů znázorněna na mapě kapacity vnitrostátní sítě. Transparentní informování o kapacitách sítě není závazné a nemá vliv na to, zda projekt získá povolení, avšak zajišťuje větší přehled pro oznamovatele projektů.
Francie zavedla regionální plány připojení k síti pro obnovitelné zdroje energie s cílem urychlit připojení k energetické síti a navíc rozložit náklady rovnoměrně po celém území. Tento plánovací nástroj umožňuje krajským ředitelstvím pro životní prostředí, plánování a bydlení a oznamovatelům projektů bedlivě sledovat rozvoj energetické sítě v celé zemi. Tyto plány navíc umožňují plánování a předvídání budoucích potřeb připojení k síti.
Plány územního rozvoje vypracované v rámci procesů územního plánování námořních prostor v Německu rovněž zahrnují příslušné potřeby rozvoje sítě na moři. To v zásadě povede k synchronizaci rozvoje větrného parku a sítě, neboť plán umožňuje provozovatelům sítí plánovat na základě dlouhodobějšího výhledu.
Provozovatelé soustav mohou rovněž řešit problémy s kapacitou sítě tím, že nabízejí flexibilní připojení, což jim umožňuje omezit přístup k síti v době špičkového zatížení. Provozovatelé sítí by případně měli využít potenciál flexibility distribuovaných výrobců, aktivních zákazníků a energetických společenství rozvíjením místních trhů s flexibilitou. Členské státy by měly podporovat otevřenost provozovatelů soustav vůči těmto inovativnějším řešením.
b.Elektrárny s kombinovanou technologií
Elektrárny s kombinovanou technologií, označované také jako hybridní elektrárny, využívají a kombinují různé obnovitelné zdroje a související technologie (např. kombinace větrné a solární elektrárny a případně zařízení pro ukládání energie) v jednom místě. Kombinace různých technologií je rovněž důležitá u elektráren na moři, kde lze například kombinovat větrné parky na moři s obnovitelnou energií z moří nebo plovoucími solárními zařízeními. Přestože je počet těchto elektráren v současné době stále omezený, se zvyšujícím se podílem intermitentních obnovitelných zdrojů energie v elektrické síti nabízí hybridizace řadu výhod. V souvislosti s omezenou kapacitou připojení k síti umožňuje hybridizace optimalizovat využívání sítí a může pomoci snížit investiční náklady na infrastrukturu. Kombinace různých technologií může rovněž zajistit stabilnější výstup energie a zmírnit intermitentní povahu výroby energie z obnovitelných zdrojů, pokud jsou kombinovány různé obnovitelné zdroje energie se vzájemně se doplňujícími profily výroby energie (např. větrné a solární elektrárny). Doplnění zařízení pro ukládání energie může umožnit ukládání energie bez nutnosti omezit výrobu v případě, kdy by výroba energie z obnovitelných zdrojů překročila povolenou kapacitu připojení k síti.
Mezi současné výzvy spojené s rozvojem elektráren s kombinovanou technologií patří chybějící jasný regulační rámec, problémy s přístupem k síti a její dostupnost. Regulační rámec by musel vyjasnit aspekty, jako jsou platná pravidla pro udělování povolení pro elektrárny kombinující různé technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů nebo skladování, včetně aspektů zabezpečení kapacity sítě, a pravidla pro sledování toků energie mezi zásobníky energie a sítí.
Přístup k síti a její dostupnost může představovat překážku pro rozvoj elektráren s kombinovanou technologií, pokud tyto elektrárny musí žádat o kapacitu sítě, která se rovná součtu komponent elektrárny podle jednotlivých technologií. Tuto překážku lze řešit například tím, že se elektrárnám umožní požádat o kapacitu sítě na základě maximální předpokládané výroby namísto součtu kapacit jednotlivých doplňujících se technologií. Kapacita připojení by tedy měla být přidělena kombinovanému projektu, a nikoli tak, jako by se jednalo o dva samostatné projekty vyžadující zdvojnásobení kapacity.
Portugalsko v roce 2019 zavedlo změny ve svém režimu udělování licencí na výrobu elektřiny, které umožňují „hybridizaci“ dvou technologií v téže infrastruktuře a místě připojení v rámci sítě až do maximální licencované kapacity. To umožňuje maximalizovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů, aniž by vznikly dodatečné náklady na investice do infrastruktury sítě. Doplnění druhé technologie podléhá dodatečným licenčním požadavkům. Španělsko rovněž zavedlo změny právních předpisů, které umožňují přístup k síti elektrárnám využívajícím různé technologie výroby elektrické energie, pokud je to technicky proveditelné. V případě hybridizace stávajících zařízení a za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky týkající se kapacity a vzdálenosti mezi zařízeními, se vyžaduje pouze aktualizace stávající smlouvy o připojení. Obě země rovněž zavedly bodové systémy, které mají stimulovat projekty využívající kombinaci technologií tím, že jim dávají vyšší prioritu při připojení k síti.
c.Modernizace
Modernizace je definována jako obnova elektráren vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů, včetně úplného nebo částečného nahrazení zařízení nebo provozních systémů a vybavení za účelem náhrady výkonu či zvýšení účinnosti nebo výkonu zařízení.
Ačkoli se modernizace dosud soustředila pouze na několik trhů, koncem 20. let 21. století by se mohla stát klíčovou podnikatelskou činností v odvětví větrné energie v celé Evropě. K přínosům modernizace patří stávající připojení k síti, znalost dostupnosti větrných zdrojů a potenciálních dopadů na životní prostředí a často vysoká míra přijetí ze strany veřejnosti. V Dánsku došlo mezi lety 2012 a 2019 k nárůstu výkonu větrných elektráren o 1,3 GW, z čehož 576,8 MW pocházelo z modernizace stávajících zařízení, a zároveň došlo k čistému poklesu počtu větrných turbín o 109 díky vyšší účinnosti nových turbín. Projekty na zelené louce dosáhly pouze o 10 % většího výkonu než projekty modernizace.
Analýza organizace WindEurope, která se týkala 137 projektů modernizace elektráren v Evropě, ukazuje, že v průměru se počet turbín v těchto modernizovaných větrných parcích snížil o 27 %, instalovaný výkon se však zdvojnásobil a výroba elektřiny se ztrojnásobila.
Modernizace bude rovněž hrát roli u velkých vodních elektráren, neboť velká část dostupného potenciálu hydroelektrické energie je již využívána. Zvyšuje se rovněž počet solárních projektů, které dosáhnou konce své životnosti a budou kandidáty na výměnu některých komponent nebo na modernizaci vedoucí ke zvýšení kapacity. Pro modernizaci solárních elektráren tak rovněž bude potřeba stanovit jasné pokyny a zjednodušené postupy.
Směrnice RED II stanoví členským státům povinnost usnadnit modernizaci stávajících zařízení tím, že zajistí zjednodušené povolovací řízení, jehož délka nepřesáhne jeden rok. Tuto lhůtu lze prodloužit až o jeden rok, je-li to odůvodněno mimořádnými okolnostmi, jako jsou naléhavé důvody z hlediska bezpečnosti nebo podstatné dopady na síť nebo původní kapacitu, velikost nebo výkonnost zařízení. Členské státy mohou rovněž zavést postup pro připojení k síti na základě prostého oznámení pro projekty modernizace zařízení, u nichž se neočekává žádný významný negativní dopad na životní prostředí nebo sociální dopad, místo toho, aby bylo nutné podat novou žádost o povolení.
Podle předkladatelů projektů musí projekty modernizace v současné době ve většině členských států projít stejnými postupy podávání žádostí a povolovacími postupy jako projekty budované na zelené louce, a to včetně potřeby provést posouzení vlivů na životní prostředí. Za faktory, které snižují možnosti modernizace stávajících projektů, se v tomto odvětví považuje také rostoucí počet obydlí v blízkosti stávajících větrných parků, zvětšování velikosti turbín, zvětšování chráněných oblastí nebo zvětšování povolené vzdálenosti mezi větrnými parky a vojenskými radary. V důsledku toho provozovatelé obvykle volí prodloužení životnosti stávajících zařízení na co nejdelší dobu, po které na konci životnosti zařízení následuje úplné vyřazení z provozu; tím však přicházíme o příležitost využít modernizaci při dosahování cílů pro rok 2030.
Směrnice EIA uvádí některá zařízení na výrobu elektřiny, jako jsou větrné parky a vodní elektrárny, mezi záměry (projekty), pro které se posouzení vlivů na životní prostředí automaticky nevyžaduje. Místo toho musí členské státy určit, zda záměr toto posouzení vyžaduje. To se provádí v rámci „zjišťovacího řízení“, které určuje vlivy záměru na základě prahových hodnot nebo kritérií nebo posouzení každého individuálního případu, s přihlédnutím ke kritériím výběru zjišťovacího řízení definovaným ve směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí. V souladu se směrnicí EIA mohou členské státy stanovit prahové hodnoty nebo kritéria pro určení podmínek, za kterých záměry nemusí projít zjišťovacím řízením. Směrnice EIA rovněž poskytuje dodatečnou flexibilitu příslušným orgánům, které mohou rozhodnout, že posouzení vlivů na životní prostředí není vyžadováno na základě popisu prvků záměru nebo opatření, která oznamovatel zamýšlí přijmout za účelem předcházení nebo zabránění významnému vlivu na životní prostředí.
V mnoha případech by modernizace těchto projektů znamenala změny nebo rozšíření stávajících záměrů. Většina změn nebo rozšíření stávajících záměrů spadá mezi typy záměrů uvedené v příloze II směrnice EIA, a proto se na ně vztahuje zjišťovací řízení a nemusí se u nich automaticky provádět posouzení vlivů na životní prostředí. Komise vydala pokyny týkající se uplatňování směrnice EIA na změny a rozšíření záměrů
. Jak Komise v těchto pokynech vysvětlila, změna nebo rozšíření záměrů předpokládá, že pokud jde o vlivy na životní prostředí, existují rizika podobná rizikům původního záměru. To by mělo být posouzeno během zjišťovacího řízení nebo posuzování vlivů na životní prostředí.
Odpovídající posouzení se rovněž vyžaduje u všech projektů nebo plánů spadajících do oblasti působnosti čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, pokud je pravděpodobné, že budou mít významný negativní dopad na lokality sítě Natura 2000 samy o sobě nebo v kombinaci s jinými plány či projekty. Plány a projekty, u nichž se má za to, že pravděpodobně nebudou mít významný negativní vliv na celistvost příslušné lokality, lze prověřovat, aniž by bylo nutné provést odpovídající posouzení. S ohledem na konkrétní cíle ochrany pro danou lokalitu by mělo být provedeno jak zjišťovací řízení, tak odpovídající posouzení. Je možné, že tyto cíle v době povolovacího řízení původního projektu neexistovaly nebo byly od udělení povolení revidovány. Před udělením oprávnění by proto orgány měly analyzovat dopad modernizovaných zařízení s ohledem na příslušné cíle ochrany.
Stejně tak podle rámcové směrnice o vodě mohou být nové projekty schváleny pouze v případě, že 1) nevedou ke zhoršení stavu žádného vodního útvaru ani neohrožují dosažení cíle rámcové směrnice o vodě, nebo 2) splňují všechny podmínky čl. 4 odst. 7 (výjimka z první zásady). Posouzení potenciálních dopadů projektů je proto obecně nezbytné k prokázání, že jedna z těchto dvou podmínek byla splněna.
Některé členské státy zavedly legislativní nebo procedurální změny, které rámec pro modernizaci zjednodušují. Itálie zavedla legislativní změny pro projekty modernizace a není podle nich vyžadováno žádné oprávnění pro úpravy větrných turbín nebo jejich komponent, které by znamenaly změnu velikosti nepřesahující 15 % původní velikosti turbíny. V Německu právní předpisy stanoví, že pro modernizaci větrných elektráren je třeba posoudit pouze změny oproti stávajícímu stavu. Veřejná slyšení jsou vyžadována pouze v případě, že o to oznamovatel projektu požádá. Francie rovněž zavedla požadavky týkající se posuzování vlivů na životní prostředí na základě prahových hodnot pro změny počtu a výšky turbín. Pokud se počet turbín a výška špičky turbíny zvýší nejvýše o 10 %, nepovažuje se to za významnou změnu a posouzení vlivů na životní prostředí týkající se dopadů na hluk a biologickou rozmanitost je považováno za dostatečné. V případě, že se počet turbín a výška špičky turbíny zvýší o více než 50 %, považuje se změna za podstatnou a je nutné provést nové posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud se zvýšení pohybuje mezi 10 % a 50 %, příslušné orgány posuzují jednotlivé případy, např. na základě komplexního monitorování životního prostředí a přijetí na místní úrovni. V Dánsku jsou zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů rozdělena do tří skupin na základě výkonu – do 10 MW, 10–25 MW a nad 25 MW. V případě změn výkonu, včetně změn v důsledku modernizace, je třeba změny ohlásit nebo požádat o novou licenci podle toho, do které skupiny zařízení spadá. Elektrárny s výkonem do 10 MW jsou osvobozeny od povinnosti požádat o novou licenci, zatímco elektrárny s výkonem mezi 10 a 25 MW jsou vyňaty, pokud před zahájením výstavby informují o změně Dánskou energetickou agenturu a provozovatele přenosové soustavy. U elektráren s výkonem nad 25 MW je vždy v případě modernizace nebo jakékoli jiné změny výkonu zařízení zapotřebí získat licenci.
d.Vodík
Urychlení výroby energie z obnovitelných zdrojů je rovněž důležité pro zajištění dekarbonizovaných a cenově dostupných nosičů energie v odvětvích, která budou i nadále závislá na plynech a palivech. Zejména přeměna elektřiny z obnovitelných zdrojů na obnovitelný vodík prostřednictvím elektrolyzérů bude jednou z důležitých cest pro náš budoucí energetický systém.
Přeměna elektřiny z obnovitelných zdrojů na vodík a následná přeprava, skladování a expedice vodíku konečným spotřebitelům se s největší pravděpodobností setkají se stejnými překážkami, které se objevují u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jako je absence dostatečného množství přiměřeně kvalifikovaných pracovníků pro zpracování žádostí o povolení a doba trvání správních postupů. Důvodem je, že vodíkový hodnotový řetězec teprve vzniká a chybí zkušenosti se souvisejícími novými inovativními technologiemi. Zastaralá nebo chybějící právní úprava na všech úrovních správy pro výrobu a používání vodíku může vést k matoucím nebo nevhodným povolovacím postupům. Některé z těchto procesů mohou být příliš složité, mohou se lišit v různých zemích nebo regionech a často přesahují odhadovaný časový rámec pro zpracování žádosti o povolení.
Veškeré překážky rozvoje vodíkových projektů nemusí být vzhledem k relativně malým zkušenostem s těmito projekty známy, a proto by mohla být přínosem výměna informací na příslušných fórech. Postupem času se navíc mohou objevit osvědčené postupy pro řešení některých konkrétních překážek a mohou být prostřednictvím těchto fór sdíleny.
Aliance pro čistý vodík v současné době pracuje na zprávě iniciované zúčastněnými stranami o překážkách souvisejících s povolováním vodíkových projektů, z níž budou vyvozena některá doporučení a osvědčené postupy. Z počátečního posouzení zpětné vazby, kterou v rámci zprávy poskytly zúčastněné strany, vyplývá, že existence jednotného kontaktního místa by mohla zjednodušit a zefektivnit povolovací postup, zejména pokud je zapojeno několik příslušných orgánů.
Upřednostnění provádění právních předpisů týkajících se vodíku by pomohlo vyjasnit regulační rámec a jeho použitelnost, vybudovat odborné znalosti, pokud jde o technologie obnovitelného vodíku, a zlepšit jednotnost a dodržování stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí. Německo zavedlo rámec, který upravuje, jaká oprávnění jsou nutná pro změnu využití plynovodů za účelem přepravy vodíku. Německo navíc zákonem upravilo, že stávající smluvní práva k užívání pozemků pro infrastrukturu zemního plynu musí být vykládána v tom smyslu, že umožňují změnu ze zemního plynu na vodík.
Pokyny nebo příručky stanovující povolovací postupy pro zařízení na výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů by dále zvýšily předvídatelnost a zlepšily účinnost celkového procesu pro všechny zúčastněné strany. Portugalsko již takové pokyny pro projekty v oblasti vodíku připravilo.
Podobně jako u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů může mít územní plánování zásadní význam pro určení vhodných míst pro zavádění elektrolyzérů. Na základě plánů integrovaných sítí by mohly být určeny oblasti vyhrazené pro elektrolyzéry. To by mohlo přispět ke zvýšení motivace k zavádění elektrolyzérů v místech, kde se mohou uplatnit při předcházení přetížení elektrických sítí nebo jeho řešení a kde mohou přinést vyšší společenský přínos (např. tím, že se zabrání zvýšení sazeb za přístup k elektrické síti v důsledku nutného posílení sítě). Návrhy v tomto směru se objevovaly v rámci nedávné konzultace zúčastněných stran o regulaci trhu s vodíkem v Nizozemsku.
e.Podpora inovací
Povolovací postupy by rovněž mohly ovlivnit budoucí zavádění inovativních dekarbonizačních technologií, včetně pilotních a demonstračních projektů, které budou potřeba k dosažení klimatické neutrality. Vzhledem k inovativní povaze těchto technologií chybí zkušenosti s příslušnými povolovacími postupy.
Jednou z možných cest, jak inovace podpořit, je prostřednictvím regulačního pískoviště. Regulační pískoviště jsou rámce, které vytvořením strukturovaného prostředí pro experimentování umožní testování inovativních technologií, produktů, služeb nebo přístupů po omezenou dobu a v omezeném rozsahu, pod regulačním dohledem a se zajištěním vhodných záruk. Regulační pískoviště se již používají v odvětví financí, bankovnictví a informačních a komunikačních technologií, avšak využití v odvětví energetiky bylo dosud poměrně omezené. Vytvoření regulačního pískoviště vychází ze snahy umožnit inovátorům testovat nové technologie a obchodní modely, které mohou být pouze částečně slučitelné se stávajícím právním a regulačním rámcem, a umožnit regulačním orgánům seznámit se s konkrétními inovacemi, aby jim mohly přizpůsobit regulační prostředí.
Ve Francii byla regulační pískoviště pro odvětví energetiky zavedena do právních předpisů. Pískoviště umožňuje vnitrostátnímu regulačnímu orgánu CRE udělit výjimky z podmínek přístupu k sítím a jejich využívání pro experimentální zavádění inovativních technologií nebo služeb podporujících transformaci energetiky, inteligentní sítě a infrastruktury. V rámci tohoto režimu byla několika projektům udělena výjimka, včetně projektu, jehož cílem je zvýšit výkon větrných parků, odchylně od ustanovení francouzského energetického zákoníku, který omezuje instalovaný výkon výrobních zařízení připojených k veřejné elektrické distribuční soustavě vysokého napětí.
V Nizozemsku vydalo Ministerstvo hospodářství vyhlášku o experimentech s decentralizovanou, udržitelnou výrobou elektřiny, na jejímž základě bylo povoleno zřídit v rámci projektů pískoviště. Předem byly definovány články zákona o elektřině, z jejichž uplatnění mohla být stanovena pro projekty výjimka, a způsobilé byly pouze malé subjekty, jako jsou energetická společenství a sdružení vlastníků domů. V návaznosti na to byl předložen návrh vyhlášky, která rozšiřuje oblast působnosti, velikost a škálu způsobilých subjektů pro budoucí pískoviště.
Rakouské Spolkové ministerstvo pro ochranu klimatu, životní prostředí, mobilitu, inovace a technologie provozuje program financování „Energie.Frei.Raum“, který slouží jako přípravná fáze pro případné ustanovení o experimentování za účelem testování nových tržních modelů pro systémovou integraci technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, skladování energie a energetické účinnosti.
*****
Vzhledem k tomu, že členské státy musí do 30. června 2023 předložit Komisi návrh aktualizace svého posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, osvědčené postupy stanovené v těchto pokynech by mohly sloužit k určení politik a opatření, které by členské státy mohly předložit s cílem podpořit rozvoj energie z obnovitelných zdrojů.
II.Pokyny pro členské státy k usnadnění smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů
1.Úvod
Nákladová konkurenceschopnost využívání energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s fosilní energií stále roste, přičemž elektřina z obnovitelných zdrojů se ve vodních, geotermálních, solárních fotovoltaických a větrných elektrárnách na pevnině i na moři vyrábí s nižšími náklady, než jsou průměrné evropské ceny elektřiny pro spotřebitele mimo domácnosti (viz grafy uvedené níže).
Údaje: Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie (IRENA), 2021.
Údaje: Vývoj cen elektřiny pro spotřebitele mimo domácnosti na základě údajů Eurostatu.
Díky rychlému poklesu nákladů na energii z obnovitelných zdrojů překročily v roce 2016 evropské podniky prahovou hodnotu výkonu 1 GW podle smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, která představovala přibližně 3,5 % průmyslové spotřeby elektřiny. Od té doby tento objem exponenciálně vzrostl – v roce 2021 byl více než patnáctkrát vyšší než v roce 2016.
Ve své nejjednodušší podobě je smlouva o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo tepla z obnovitelných zdrojů kupní smlouvou mezi výrobcem energie z obnovitelných zdrojů a firemním odběratelem. Firemní odběratel se zavazuje, že bude po delší dobu nakupovat určitý objem energie z obnovitelných zdrojů za předem stanovenou cenu. Ve většině případů obdrží firemní odběratel rovněž záruku původu, která se vydává pro každou jednotku obnovitelné energie vyrobenou v EU. Odběratel tak může prokázat, že jeho smlouva o nákupu elektřiny, tepla nebo plynu (včetně vodíku z obnovitelných zdrojů) přímo přispívá ke konkrétnímu zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Převážná většina dosud uzavřených smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů (PPA) (viz obrázek 1).
Obrázek 1 Oznámení o PPA v letech 2013–2021 (GW smluvní kapacity); Re-Source (2021)
https://resource-platform.eu/buyers-toolkit/
Smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů přináší rozmanité výhody, zejména:
A.podnikům odebírajícím energii poskytují smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů pro jejich činnost nákladově konkurenceschopnou elektřinu a mohou být použity jako zajišťovací nástroj proti rizikům spojeným s cenou elektřiny na velkoobchodním trhu;
B.smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů svědčí o závazku firemních odběratelů k ekologické transformaci důvěryhodným způsobem, podporují jejich agendu sociální odpovědnosti podniků a pomáhají přilákat investory s ekologickými ambicemi;
C.pro oznamovatele projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie představují smlouvy o nákupu elektřiny alternativní nebo doplňkový zdroj stabilního příjmu ve srovnání s režimy veřejné podpory nebo obchodními trhy;
D.v případě vlád podnikové smlouvy o nákupu elektřiny představují alternativní způsob financování zavádění obnovitelných zdrojů energie a mohou snížit veřejné financování obnovitelných zdrojů energie v rámci režimů podpory.
Ačkoli využívání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů meziročně roste, tržní podíl projektů nákupu energie z obnovitelných zdrojů stále činí pouze 15–20 % ročního zavádění energie. Smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou navíc omezeny na některé členské státy a velké společnosti zaměřené na přímé jednání se zákazníky. V neposlední řadě je většina smluv o nákupu omezena na elektřinu z obnovitelných zdrojů, přestože 70 % poptávky po energii v průmyslu a obchodu tvoří poptávka po vytápění.
2.Otázky týkající se právní úpravy
V roce 2019 byl proveden celounijní průzkum a podrobná analýza deseti členských států s cílem určit hlavní překážky pro využívání podnikových smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Výsledky odhalily překážky v právních předpisech, politické překážky, ekonomické překážky, jakož i problémy v oblasti informovanosti.
Mezi hlavní překážky v právních předpisech patřila právní omezení pro uzavírání přímých smluv mezi výrobci a odběrateli, překážky pro uzavírání smluv s více než jedním dodavatelem a překážky pro převod záruk původu na odběratele. Politické překážky zahrnovaly režimy podpory, které byly neslučitelné s podnikovými smlouvami o nákupu elektřiny nebo si s nimi vzájemně konkurovaly, a dále omezený přehled o vývoji režimů podpory. Úvěruschopnost odběratelů, intermitentní povaha elektřiny z obnovitelných zdrojů a související náklady na řízení nerovnováhy objemu mezi výkonem projektů využívajících obnovitelné zdroje a poptávkou podniků prostřednictvím různých zprostředkovatelských smluv jsou hlavními ekonomickými překážkami. Kromě toho jsou transakční náklady stále vysoké a chybí produkty dlouhodobého zajištění, které by řešily nerovnováhu nebo selhání protistrany. Nadále také přetrvává nízké povědomí a zájem, zejména u malých a středních podniků, jakož i dojem, že podnikové smlouvy o nákupu elektřiny jsou dražší než velkoobchodní ceny elektřiny. V rámci veřejné konzultace zdůraznili výrobci i spotřebitelé význam vydávání záruk původu pro veškerou energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů bez ohledu na to, zda byl projekt vypracován v rámci režimů veřejné podpory, či nikoli. Kromě toho upozornili na důležitost koncipování režimů veřejné podpory tak, aby podporovaly a doplňovaly rozvoj projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v rámci podnikových smluv o nákupu elektřiny.
V důsledku toho jsou podnikové smlouvy o nákupu elektřiny v současné době omezeny na konkrétní členské státy, v nichž podmínky umožňují oznamovatelům projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů prodávat elektřinu přímo konečným spotřebitelům. Tyto podpůrné podmínky zahrnují: 1) dynamický trh pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, 2) likvidní velkoobchodní trhy s energií umožňující uzavírání zprostředkovatelských smluv a nákup produktů pro dlouhodobé zajištění, 3) neexistenci právních překážek uzavírání přímých smluv mezi dodavateli a spotřebiteli a 4) veřejná nabídková řízení, která podnikové smlouvy o nákupu elektřiny doplňují nebo k nim přispívají.
Směrnice o trhu s elektřinou z roku 2019, nařízení o trhu s elektřinou a směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů již řadu překážek v oblasti právních předpisů a řadu politických překážek řeší. Směrnice o trhu s elektřinou například vyžaduje, aby výrobci a kupující mohli ve všech členských státech uzavírat smlouvy přímo mezi sebou a aby si spotřebitelé mohli vybrat několik smluv o dodávkách. Na základě směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů musí členské státy předložit dlouhodobé harmonogramy týkající se jejich veřejných nabídkových řízení a jsou povinny ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu určit veškeré překážky, které brání uzavírání podnikových smluv o nákupu elektřiny, a zavést opatření k usnadnění jejich využívání. Pouze osm členských států oznámilo stávající překážky a opatření na podporu zavádění smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ve většině zemí však neexistuje jasný rámec, který by oznamovatelům projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie nebo podnikovým spotřebitelům umožňoval uzavírat smlouvy o přímém nákupu elektřiny.
Navzdory stávajícím překážkám trh s podnikovými smlouvami o nákupu elektřiny nadále roste. Španělsko je od roku 2020 největším trhem pro smlouvy o nákupu elektřiny v EU a představuje 23 % celkové smluvní kapacity a související finanční transakce s vysokou hodnotou představovaly téměř 1 % HDP země. V některých členských státech, například v Rumunsku, mohly být podnikové smlouvy o nákupu elektřiny uzavřeny teprve nedávno, protože veškerou elektřinu bylo nutno prodávat na centralizovaném trhu. Díky nové vyhlášce, která otevírá možnost uzavírání smluv o nákupu elektřiny, by se však objem obnovitelných zdrojů energie v porovnání s rumunským vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu mohl zdvojnásobit.
Smlouvy o nákupu elektřiny budou pravděpodobně získávat na atraktivitě jako „obchodní model“ pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů i po uplynutí doby, kdy jsou podporovány. Rada evropských energetických regulačních orgánů (CEER) ve své druhé zprávě o nepodporovaných obnovitelných zdrojích energie z roku 2021 tvrdí, že smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie jsou možnou alternativou pro větrné elektrárny na pevnině a také pro solární elektrárny, elektrárny na biomasu a vodní elektrárny. To je důležitý závěr, protože v rámci sledovaných zemí (členů CEER) 40 % (114 GW) v současnosti podporovaných obnovitelných zdrojů energie přestane být do roku 2030 podporováno a buď se na ně začnou vztahovat tržní podmínky, nebo bude jejich podpora prodloužena.
Členské státy mohou usnadnit rozvoj smluv o nákupu elektřiny prostřednictvím následujících opatření:
A.využití Nástroje pro technickou podporu EU nebo jiné poradenské či technické pomoci k provedení podrobného posouzení na podporu podnikových smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Toto řešení zvolila například Itálie. Jiné členské státy by mohly buď vypracovat podobné studie, nebo kopírovat zjištění již dokončených studií;
B.oznámení orientačního objemu zavádění obnovitelných zdrojů energie, který by měl být financován prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny. Oznamovatelé projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů tak získají přehled o očekávané rychlosti a možnostech rozvoje svého projektu. Takový krok učinilo Irsko;
C.zvážení nabídkových řízení, která by oznamovatelům projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů otevřela možnost čerpat „prázdniny“ v rámci jejich režimů veřejné podpory a prodávat elektřinu prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny. Takové inovativní opatření zavedlo Polsko, což přispělo k tomu, že se v roce 2021 stalo druhým největším trhem se smlouvami o nákupu elektřiny;
D.umožnění vydávání záruk původu v režimech veřejné podpory tak, aby příjmy ze záruk původu snížily potřebu veřejného financování.
3.Rozšíření dostupnosti podnikových smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů na malé a střední podniky
Evropským trhům se smlouvami o nákupu elektřiny dominují velcí firemní odběratelé. Velký počet těchto společností, včetně 58 společností se sídlem v EU, je organizován v rámci podnikové iniciativy RE100, která si klade za cíl využívat 100 % energie z obnovitelných zdrojů. Většina těchto společností dlouhodobě odebírá elektřinu v předvídatelných a velkých objemech a má dobré úvěrové hodnocení. Tyto společnosti se rovněž často zabývají činnostmi zaměřenými na spotřebitele a využívají smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů jako důležitý nástroj při budování značky svých produktů a k podpoře udržitelné odpovědnosti podniků, což zahrnuje snižování emisí skleníkových plynů z energie, kterou spotřebují v rámci celého hodnotového řetězce. V tomto ohledu zveřejňování zpráv v souladu s iniciativou organizace CDP umožňuje společnostem podávat zprávy o energii z obnovitelných zdrojů vyrobené zařízeními v místě provozu, zařízeními mimo místo provozu propojenými přímým vedením a prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny.
Velká průmyslová odvětví s vysokou spotřebou elektrické energie jsou dalším důležitým segmentem pro podnikové smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Velké hliníkové tavírny v Norsku již dlouhodobě získávají elektřinu prostřednictvím smluv o nákupu hydroelektrické energie. V nedávné době také uzavřely dlouhodobé smlouvy o nákupu větrné energie. Přesto je však míra využívání obnovitelné energie tímto druhem odběratelů v členských státech EU stále omezená.
Jednou ze zjištěných překážek je nedostatečná předvídatelnost, pokud jde o regulovanou složku cen elektřiny (sazby za připojení k síti a daně). Vzhledem k tomu, že tyto regulované složky tvoří významnou součást ceny elektřiny ze strany odběratelů, snižuje se tím atraktivita smluv o nákupu elektřiny jako dlouhodobého nástroje zajištění proti volatilitě cen elektřiny. Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) vydala hodnotící zprávu o uspořádání velkoobchodního trhu, která obsahuje zvláštní oddíl pojednávající o tom, jak lze zlepšit likviditu na velkoobchodních trzích s elektřinou, aby se zajistila dostupnost účinných zajišťovacích produktů.
Naproti tomu překážky, které malým a středním podnikům brání ve využívání podnikových smluv o nákupu elektřiny, jsou stále velmi vysoké. Malé a střední podniky představují 99 % evropských podniků, 54 % přidané hodnoty EU a odpovídají za 9–18 % hrubé domácí spotřeby v přepočtu na členský stát
. Právě tyto malé a střední podniky často čelí vysokým účtům za elektřinu v důsledku nízké spotřeby elektřiny v jednotlivých provozovnách, a mohly by tak mít ze smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů největší prospěch. To je důležité zejména od října 2021, kdy ceny elektřiny na velkoobchodním trhu s elektřinou rostou.
Kromě toho mají omezený přehled o své budoucí poptávce po elektřině, nižší úvěrové hodnocení a nižší objem spotřeby elektřiny, což komplikuje řízení nerovnováhy. Malé a střední podniky proto váhají s uzavíráním dlouhodobých smluv, zejména pokud nejsou jasné potenciální důsledky v případě, kdy by tyto smlouvy potřebovaly vypovědět. Dopady uzavírání dlouhodobých fyzických i virtuálních smluv o nákupu elektřiny na rozvahu společnosti podle účetního rámce pro deriváty podle mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nejsou vždy jasné. Nedostatečné povědomí o podnikových smlouvách o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů je další významnou překážkou pro jejich využívání malými a středními podniky a složitost sjednávání smluv o nákupu elektřiny působí jako měkká překážka pro ty odběratele, kteří se sjednáváním smluv nemají zkušenosti nebo kterým chybí potřebné prostředky. Evropské právní předpisy se dosud omezovaly na energetické audity a systémy hospodaření s energií, které se zabývají energetickou účinností (směrnice o energetické účinnosti, 2018). V neposlední řadě mají často malé a střední podniky omezený prostor pro zavádění řešení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v místě provozu.
Další významnou překážkou (a rizikovým faktorem) ve většině odvětví je úvěruschopnost odběratele. Poskytovatelé úvěrů na projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie i nadále vyžadují silné úvěrové hodnocení, aby bylo možné zvažovat financování smluv o nákupu elektřiny z bankovních úvěrů. Většina malých a středních podniků však nemá hodnocení vypracované některou z významných ratingových agentur. Úvěruschopnost a úvěrové hodnocení představují problém i pro některé společnosti v odvětví těžkého průmyslu a výroby a v evropských ekonomikách s relativně méně rozvinutými finančními trhy.
Podobné překážky existují i na straně nabídky. Oznamovatelé projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie z řad velkých společností, jako jsou Vattenfall, Eneco, Orsted a Iberdrola, dominují trhu, protože mají velké portfolio projektů a mohou spotřebiteli poskytovat více smluv o nákupu elektřiny upravených na míru. Rozsáhlé projekty výroby energie z obnovitelných zdrojů v tomto segmentu, jako jsou větrné parky na moři, se někdy potýkají s problémem nalézt před konečným investičním rozhodnutím dostatečný objem smluv o nákupu elektřiny. Na druhou stranu malé projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů čelí při vstupu na trh s podnikovými smlouvami o nákupu elektřiny jiným výzvám, a to z důvodu omezené viditelnosti, omezeného portfolia projektů a omezených technických a právních odborných znalostí potřebných k vyjednávání a uzavírání smluv o nákupu elektřiny. Podobně jsou společenství pro obnovitelné zdroje a občanská energetická společenství často příliš malá na to, aby uzavírala ekonomicky atraktivní smlouvy o nákupu elektřiny s velkými odběrateli.
Malý, ale rostoucí segment poradenských firem začal nabízet řešení pro malé a střední podniky, jako je možnost agregovat poptávku více spotřebitelů. Samotný průmysl rovněž zvažuje mechanismy agregace poptávky s cílem snížit rizika a náklady. Například v Řecku pracuje řada odvětví s vysokou energetickou náročností na koncepci tzv. Green Pool, v jejímž rámci by více společností sdružovalo svou poptávku po elektřině. Následně každý partner v daném odvětví uzavře jednu nebo více smluv o nákupu elektřiny, aby uspokojil svou poptávku na agregované úrovni. Aby se utvořila a upevnila zbývající poptávka po elektřině, je sjednána samostatná smlouva, jejímž cílem je snížit celkové náklady účastníků. Agregace projektů však také zvyšuje náklady a složitost uzavírání smluv o nákupu elektřiny. Kromě toho některé společnosti, které nabízejí energetické audity – jak vyžaduje směrnice o energetické účinnosti – již rozšiřují své služby tak, aby zahrnovaly posouzení smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů „v místě provozu“, „poblíž místa provozu“ nebo „mimo místo provozu“. Rozšíření služeb energetického auditu tak, aby zahrnovaly smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, je poměrně levné, neboť audity vycházejí z podobných údajů, které jsou již shromažďovány v rámci systémů hospodaření s energií (ISO 500001).
Nedávná zpráva agentury ACER o uspořádání velkoobchodního trhu s elektřinou v EU zdůrazňuje potřebu stimulovat smlouvy o nákupu elektřiny a zlepšit přístup pro menší účastníky trhu. Komise a skupina EIB zjistí, zda by za účelem řešení hospodářských překážek bylo možné podpořit smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů vytvořením zvláštních mechanismů financování a poradenství. Může se jednat o mechanismy, které novým odběratelům, jako jsou malé a střední podniky, usnadní lepší přístup ke smlouvám o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Program InvestEU již může podporovat financování investic do smluv o nákupu elektřiny. Členské státy by mohly iniciovat podobné záruky na podporu místních bank v jejich úsilí o podporu smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Rámec EU pro udržitelné financování rovněž bude motivovat k uzavírání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů a zvýší informovanost a zájem o tyto smlouvy mezi nefinančními a finančními podniky, což přispěje k přesměrování kapitálu do udržitelných investic. Mezi jeho relevantní prvky patří nařízení o taxonomii EU, první akt v přenesené pravomoci o taxonomii EU v oblasti klimatu a navrhovaná směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, které všechny přispívají k větší transparentnosti finančních a nefinančních trhů, pokud jde o udržitelnost. Taxonomie EU stanoví rámec pro definování environmentálně udržitelných hospodářských činností a stanoví požadavky na zveřejňování informací podle některých klíčových ukazatelů výkonnosti pro finanční a nefinanční podniky. Související návrh směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti rozšiřuje oblast působnosti požadavků na podávání zpráv nefinančních podniků tak, aby zahrnovaly všechny velké společnosti (bez ohledu na to, zda jsou kótované, či nikoli), a zahrnuje kótované malé a střední podniky
. Využívání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů bude důležitým nástrojem k prokázání souladu s příslušnými technickými screeningovými kritérii definovanými v aktu v přenesené pravomoci o taxonomii EU v oblasti klimatu a mohlo by být případně zohledněno v klíčových ukazatelích výkonnosti podle nařízení o taxonomii EU.
Nedávno vytvořená iniciativa Evropský pakt podniků může být další cestou, jak zvýšit povědomí o možnostech, které podnikům přináší uzavírání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Členské státy mohou k usnadnění rozvoje smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména pro malé a střední podniky, přijmout tato opatření:
A.vytvořit veřejnou platformu pro zvýšení transparentnosti cen, objemu, typů a stran zapojených do uzavírání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů;
B.zajistit provádění nařízení o taxonomii EU a jeho aktů v přenesené pravomoci a podporovat jejich dobrovolné uplatňování nad rámec legislativních požadavků;
C.zajistit flexibilní uzavírání smluv pro malé a střední podniky, včetně zvláštních pokynů pro poplatky za ukončení smlouvy pro malé podniky (článek 12 směrnice o elektřině);
D.umožnit uzavírání více smluv o dodávkách, aby dodavatelé a kupující mohli uzavírat smlouvy přímo mezi sebou (článek 4 směrnice o elektřině);
E.umožnit rozvoj projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie v místě provozu nebo v jeho blízkosti, které jsou rozvíjeny na základě smluv o nákupu elektřiny, zejména pokud jsou vyvíjeny jako systémy „za elektroměrem“ nebo prostřednictvím „soukromého vedení“;
F.snižovat riziko smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů prostřednictvím úvěrových záruk nebo pojištění podporovaných z veřejných finančních prostředků v souladu s pokyny pro státní podporu;
G.podporovat národní podpůrné banky a instituce, aby nabízely úvěrové produkty pro rozsáhlé projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, včetně větrných elektráren na moři, na trzích, kde je vzhledem k velikosti zařízení a délce výstavby obtížné uzavřít před rozhodnutím o finanční investici dostatečný objem smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů;
H.stanovit regulační podmínky, které umožní energetickým společenstvím prodávat přebytečnou energii prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů;
I.umožnit malým obchodním parkům nebo průmyslovým klastrům kolektivně nakupovat energii z obnovitelných zdrojů prostřednictvím dlouhodobých smluv o nákupu.
4.Podpora přeshraničních smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů
Výroba energie z obnovitelných zdrojů se v roce 2020 podílela na 37 % veškeré spotřeby elektřiny a 21,2 % veškeré spotřeby energie. Mezi členskými státy však existují velké rozdíly, přičemž podíl obnovitelných zdrojů v odvětví elektřiny se pohybuje od 9 % do 78 %. Podobně se podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie pohybuje od 10 % do 60 %.
Přeměna energetického systému na systém dodávek založený na energii z obnovitelných zdrojů bude vyžadovat využití nejlepších obnovitelných zdrojů v celé EU a dopravu energie do místa poptávky. Jednotný evropský trh umožňuje podnikům nakupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů v celé EU a zároveň podporuje další projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které mají být připojeny k síti.
Uživatelé z řad podniků již využívají výhod obnovitelných zdrojů energie tím, že uzavírají:
1.fyzické přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny;
2.virtuální přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny.
V případě fyzické přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny uzavírají odběratelé smlouvu se zařízením na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v jiné zemi a rezervují si práva na fyzickou nebo finanční kapacitu na příslušných propojovacích vedeních s cílem zajistit fyzické připojení k síti. To s sebou nese riziko a náklady spojené s přeshraničními převody. Naopak v případě virtuální přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny prodává výrobce elektřinu na místní velkoobchodní trh, zatímco odběratel nakupuje elektřinu na jiném místním velkoobchodním trhu. Smlouva mezi výrobcem elektřiny na jedné straně hranice a odběratelem na straně druhé spočívá ve finančním vyrovnání, kdy výrobce elektřiny obdrží platbu z místního velkoobchodního trhu s elektřinou a čisté vyrovnání za cenu podle smlouvy o nákupu elektřiny dohodnutou s kupujícím podnikem.
Výhodou pro odběratele je lepší přístup k nízkonákladovým projektům v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů v celé EU, schopnost agregovat zatížení v různých lokalitách a pokrýt větší rozsah své poptávky po elektřině. Oznamovatelům projektů v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů pak přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny umožňují přístup na trhy s vyššími cenami elektřiny, a tudíž větší ochotou platit za energii z obnovitelných zdrojů.
Kromě přeshraničních smluv o nákupu elektřiny v rámci jednotného evropského trhu s elektřinou existují také příležitosti k rozšíření přeshraničních smluv o nákupu elektřiny se třetími zeměmi. Konkrétním příkladem je spolupráce mezi Francií, Německem, Portugalskem, Španělskem a Marokem, která má za cíl analyzovat možnosti přeshraničních smluv o nákupu elektřiny mezi Marokem a členskými státy EU v rámci plánu pro udržitelný obchod s elektřinou. Klíčovým požadavkem v tomto ohledu bude zavedení spolehlivého a přesného systému záruk původu ve třetích zemích, který bude odolný proti podvodům a v jehož rámci budou záruky vydávat orgány nezávislé na výrobních, obchodních a dodavatelských činnostech.
Navzdory poměrně velkým rozdílům ve velkoobchodních cenách elektřiny a nákladech na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v EU je počet přeshraničních smluv o nákupu elektřiny stále omezený. Jednou z hlavních překážek jsou související hospodářská rizika, která vyplývají ze skutečnosti, že dodavatelé a spotřebitelé působí na různých trzích s odlišným vývojem cen a různými daňovými režimy, jakož i z potřeby řídit riziko ceny přeshraničního přenosu. Další překážkou je složitost smluv, zejména pokud musí být smlouvy v souladu s místními předpisy, které nejsou slučitelné. Další administrativní překážky souvisejí se zárukami původu, kde pravidla pro jejich vydávání, používání a rušení nejsou ve všech členských státech zcela harmonizována. To platí zejména pro přeshraniční smlouvy o nákupu elektřiny se zeměmi, které nezavedly rámec pro vydávání záruk původu pro podporovanou výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. V neposlední řadě je obtížnější vysvětlit přínos přeshraničních smluv o nákupu elektřiny pro účely sociální odpovědnosti podniků.
Navzdory těmto překážkám je vyvíjena činnost na podporu přeshraničních smluv o nákupu elektřiny, neboť tyto smlouvy poskytují jedinečnou příležitost a cenný nástroj k pokrytí vysokého podílu nebo dokonce veškeré spotřeby elektřiny jediného odběratele ze zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Směrnice o trhu s elektřinou z roku 2019 a nařízení o elektřině zvýšily flexibilitu trhu s elektřinou a různorodost tvorby cen, což může pomoci umožnit uzavírání přeshraničních smluv o nákupu elektřiny, a transevropská energetická síť podporuje rozvoj přeshraniční přenosové infrastruktury s cílem otevřít a umožnit přeshraniční toky elektřiny.
Za účelem řešení finančního rizika přeshraničních smluv o nákupu elektřiny lze mechanismy financování energie z obnovitelných zdrojů využít k usnadnění nákladově efektivnějšího zavádění obnovitelných zdrojů energie v celé EU. Finanční prostředky budou použity na nabídková řízení ve všech zemích EU, které jsou ochotny umožnit realizaci těchto projektů na svém území. Soukromí investoři, včetně podniků, mohou přispět k financování těchto nabídkových řízení a mohou požádat o záruky původu pro výrobu energie, které odpovídají jejich příspěvku.
Směrnice o obnovitelných zdrojích energie navíc vyžaduje, aby členské státy řešily místní právní překážky pro smlouvy o nákupu elektřiny a harmonizovaly záruky původu na základě revidované normy CEN-CENELEC 16325, což umožní, aby k přeshraničním podnikovým smlouvám o nákupu elektřiny byly doplněny příslušné záruky původu. Konečně, nové subjekty mohou být pobízeny k tomu, aby vstupovaly na trh s cílem poskytovat inovativní řešení na pomoc při získávání a uzavírání přeshraničních smluv o nákupu elektřiny v Evropě, jakož i nová řešení ke zmírnění rizik a výzev spojených s řízením podnikových smluv o nákupu elektřiny.
Členské státy mohou usnadnit rozvoj přeshraničních smluv o nákupu elektřiny prostřednictvím následujících opatření:
A.ve vhodných případech a v souladu s nařízením o transevropských energetických sítích posílení propojovací kapacity mezi členskými státy EU i se třetími zeměmi;
B.otevření stávajících sítí pro zvýšení přidělované přenosové kapacity;
C.odstranění překážek v právních předpisech, které mají vliv na převod záruk původu na odběratele, a zajištění další harmonizace pravidel pro používání záruk původu v různých zemích;
D.podpory rozvoje spolehlivých a přesných systémů záruk původu, které jsou odolné proti podvodům, ve třetích zemích.
