—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 19. května 2021 o zprávě Komise o Turecku za roky 2019–2020 (1) a na usnesení ze dne 21. ledna 2021 o situaci v oblasti lidských práv v Turecku, zejména o případu Selahattina Demirtaşe a dalších vězňů svědomí (2);

—

s ohledem na prohlášení stálého zpravodaje Parlamentu pro Turecko a předsedy delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko ze dne 21. dubna 2022 o závěrečném jednání v rámci soudního řízení týkajícího se případu Gezi a na jejich prohlášení ze dne 18. prosince 2020 o soudním rozhodnutí týkajícím se Osmana Kavaly a s ohledem na prohlášení předsedy delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko ze dne 20. února 2020 o zadržování Osmana Kavaly,

—

s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2021 o politice rozšíření EU (COM(2021)0644) a na doprovodnou zprávu o Turecku za rok 2021 (SWD(2021)0290),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 24. června 2021 a na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2021 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení,

—

s ohledem na prohlášení vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 26. dubna 2022 o odsouzení pana Osmana Kavaly a na předchozí prohlášení Evropské služby pro vnější činnost ohledně této věci,

—

s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 10. prosince 2019 ve věci Kavala vs. Turecko (28749/18), který se stal dne 11. května 2020 pravomocným,

—

s ohledem na příslušná usnesení Výboru ministrů Rady Evropy, včetně prozatímního usnesení ze dne 2. prosince 2021 o výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kavala proti Turecku, a na prozatímní usnesení ze dne 2. února 2022 o tomtéž, které v důsledku toho, že se Turecko odmítlo řídit rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva z roku 2019 a Osmana Kavalu propustit, vedlo k zahájení řízení pro nesplnění povinností proti Turecku,

—

s ohledem na reakci generálního tajemníka Rady Evropy ze dne 18. února 2020 na rozsudek týkající se Osmana Kavaly v Turecku a na reakci komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 19. února 2020 na opakované zatčení Osmana Kavaly,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech ze dne 4. listopadu 1950, jíž je Turecko smluvní stranou,

—

s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se uvádí, že se „Vysoké smluvní strany […] budou řídit pravomocnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve všech sporech, jichž jsou stranou“, a tudíž s ohledem na povinnost Turecka provést všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva,

—

s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který přijalo dne 19. prosince 1966 Valné shromáždění OSN a jehož je Turecko smluvní stranou, a zejména na jeho článek 9, který se týká svévolného zatýkání a zadržování,

—

s ohledem na rozhodnutí 13. istanbulského vrchního trestního soudu v případu Gezi ze dne 25. dubna 2022,

—

s ohledem na rozhodnutí 30. istanbulského vrchního trestního soudu v případu Gezi ze dne 18. února 2020,

—

s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

—

s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 25. dubna 2022 odsoudil 13. istanbulský vrchní trestní soud, kterému předsedal soudce Mesut Özdemir, filantropa a význačného obránce lidských práv Osmana Kavalu k doživotnímu trestu odnětí svobody bez možnosti propuštění poté, co jej uznal vinným z pokusu o svržení vlády, že jej však zprostil obvinění ze špionáže; vzhledem k tomu, že k 18 letům odnětí svobody bylo na základě stejného obvinění odsouzeno sedm dalších obžalovaných, včetně architektky Mücelly Yapıcıové, právníka Cana Atalaye, urbanisty Tayfuna Kahramana, ředitele Evropské školy politologie Boğaziçi Aliho Hakana Altınaye, zakladatele Istanbulské univerzity Bilgi Yiğita Aliho Ekmekçiho, filmové producentky Çiğdem Mater Utkuové a dokumentaristky Mine Özerdenové; vzhledem k tomu, že soud nařídil jejich okamžité zatčení v soudní síni; vzhledem k tomu, že jejich obvinění je politicky motivováno a nikdy nebylo dokázáno, a to ani v rozsudku ze dne 25. dubna 2022;

B.

vzhledem k tomu, že Osman Kavala byl nejdříve dne 1. listopadu 2017 zatčen na základě obvinění týkajícího se protestů v parku Gezi v roce 2013 a pokusu o puč v roce 2016; vzhledem k tomu, že proces Gezi byl zahájen v červnu 2019; vzhledem k tomu, že pan Kavala byl obviněn z financování a organizování protestů v parku Gezi; vzhledem k tomu, že dne 18. února 2020 zprostil 30. istanbulský vrchní trestní soud pana Kavalu obvinění v procesu Gezi a nařídil jeho okamžité propuštění poté, co uvedl, že neexistují žádné konkrétní věcné důkazy, které by potvrzovaly, že došlo ke spáchání uvedených trestných činů; vzhledem k tomu, že tento soud zprostil obvinění také Mücellu Yapıcıovou, Cana Atalaye, Tayfuna Kahramana, Aliho Hakana Altınaye, Yiğita Aksakoğlua, Yiğita Aliho Ekmekçiho, Çiğdem Mater Utkuovou a Mine Özerdenovou; vzhledem k tomu, že pan Kavala byl v době zproštění obvinění jediným obviněným, který se stále nacházel ve vazbě, kde byl na základě nepodložených obvinění nezákonně držen od 18. října 2017;

C.

vzhledem k tomu, že dne 22. ledna 2021 třetí trestní senát istanbulského okresního soudu, který je odvolacím soudem, rozsudek, podle něhož byli pan Kavala a dalších osm obviněných zproštěni obvinění, zrušil;

D.

vzhledem k tomu, že s odvoláním na obvinění vznesená proti obviněným v této věci soud odůvodnil zrušení rozsudku tím, že se při přijímání předchozího rozhodnutí nepřihlédlo k takovým důkazům, jako jsou informace uváděné na sociálních médiích obviněných, jejich tisková prohlášení a hesla, která skandovali;

E.

vzhledem k tomu, že po dobu trestního řízení zůstávalo sedm obviněných, včetně novináře Cana Dündara a herce Mehmeta Aliho Alabory, v zahraničí; vzhledem k tomu, že soud oddělil jejich případ od případu devíti obviněných, kteří se stále nacházeli v zemi, a vydal na ně zatykač; vzhledem k tomu, že svým rozhodnutím ze dne 18. února 2020 soud zatýkací rozkazy zrušil;

F.

vzhledem k tomu, že jen několik hodin po zproštění obvinění a předtím, než bylo možné rozhodnutí o jeho propuštění provést, byl pan Kavala na příkaz nejvyššího istanbulského státního zastupce İrfana Fidana v souladu s článkem 309 tureckého trestního zákoníku na základě obvinění z pokusu o podkopání ústavního pořádku v souvislosti se souběžně probíhajícím šetřením jeho údajného zapojení do pokusu o puč, který proběhl dne 15. července 2016, znovu zatčen a převezen do policejní vazby;

G.

vzhledem k tomu, že dne 19. února 2020 turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan rozsudek 30. istanbulského vrchního trestního soudu odsoudil a prohlásil, že zproštění obvinění pana Kavaly je součástí intrik zosnovaných osobami, které „chtějí v některých zemích vyvolávat povstání a nepokoje“, a nazval tyto osoby „zlovolnými nepřáteli státu a jeho občanů“; vzhledem k tomu, že prohlášení prezidenta Erdoğana a dalších vysoce postavených činitelů aktivně podrývají nezávislost tureckého soudnictví;

H.

vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí o zproštění obvinění se odvolalo také státní zastupitelství a že se státní zástupce Edip Şahiner dožadoval zrušení tohoto rozhodnutí, aby tak trestní řízení uměle prodlužoval;

I.

vzhledem k tomu, že po prohlášení prezidenta Erdoğana zahájila Rada soudců a státních zástupců, jež odpovídá za jmenování soudců a správní záležitosti, vyšetřování tří soudců, kteří zprostili pana Kavalu a jeho osm spoluobviněných obvinění, a uvedla, že jejich rozhodnutí obsahuje chyby; vzhledem k tomu, že disciplinární řízení vůči těmto soudcům představuje podle všeho přímé vměšování do jejich rozhodovací pravomoci a může mít odrazující účinek na nezávislost všech členů soudnictví;

J.

vzhledem k tomu, že v souladu s tureckým zákonem č. 7188 o novelizaci trestního zákoníku a některých zákonů může být osoba podezřelá z terorismu nebo trestných činů proti státu zadržována před zahájením soudního řízení ve vazbě nejvýše po dobu dvou let; vhledem k tomu, že vyšetřování pana Kavaly podle článku 309 tureckého trestního zákoníku bylo zahájeno dne 25. února 2018; vzhledem k tomu, že skutečnost, že pan Kavala nebyl dne 25. února 2020 propuštěn, je proto porušením tureckého trestního zákoníku;

K.

vzhledem k tomu, že skutečnost, že vrchní státní zastupitelství v Istanbulu neprovedlo po opětovném zatčení pana Kavaly nový výslech, ukazuje na to, že od vydání propouštěcího rozkazu ex offo dne 11. října 2019 nebyly nalezeny žádné další důkazy, které by dokládaly obvinění podle článku 309 tureckého trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že absence nových důkazů dokládá, že k opětovnému zatčení pana Kavaly na základě stejného obvinění neexistují důvěryhodné důvody;

L.

vzhledem k tomu, že jak uvedla komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatovićová, opětovné zatčení pana Kavaly je příkladem týrání; vzhledem k tomu, že je represivní rozhodnutí o opětovném zatčení pana Kavaly jasným porušením jak státního, tak i mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že celé trestní řízení vedené proti němu je jen řadou soudních manévrů a nesrovnalostí, prohlubovaných na základě politického vměšování, jejichž hlavním cílem je prodloužit panu Kavalovi vazbu;

M.

vzhledem k tomu, že kromě jiných iracionálních rozhodnutí byl mezi srpnem 2021 a únorem 2022 případ Gezi sloučen s tzv. procesem Çarşı, v němž bylo zproštění obvinění obžalovaných rovněž zrušeno; vzhledem k tomu, že soudce předsedající 30. istanbulskému vrchnímu trestnímu soudu, Mahmut Başbuğ, který o sloučení případů požádal, byl tentýž soudce, který jejich sloučení podepsal na 13. vrchním trestním soudu poté, co byl na tento soud dočasně jmenován; vzhledem k tomu, že později, v únoru 2022, 13. vrchní trestní soud rozhodl, že případy znovu rozdělí, a to bez zjevného důvodu; vzhledem k tomu, že jeden ze soudců soudního kolegia 13. nejvyššího trestního soudu pro soudní řízení konané dne 25. dubna 2022, Murat Bircan, kandidoval v roce 2018 za vládnoucí stranu do Velkého národního shromáždění;

N.

vzhledem k tomu, že dne 10. prosince 2019 ESLP rozhodl, že zadržování pana Kavaly je v rozporu s čl. 5 odst. 1 EÚLP kvůli chybějícímu důvodnému podezření, s čl. 5 odst. 4 této úmluvy kvůli absenci rychlého soudního přezkumu ze strany ústavního soudu a s článkem 18 ve spojení s čl. 5 odst. 1 této úmluvy, jelikož je jeho zadržování politicky motivované a jeho účelem je zajistit odrazující účinek na obránce lidských práv;

O.

vzhledem k tomu, že rozsudek ESLP se týká jak obvinění vznesených proti panu Kavalovi podle článku 312 tureckého trestního zákoníku za jeho údajnou účast na protestech v parku Gezi, tak obvinění, která proti němu byla vznesena podle článku 309 tohoto zákoníku za jeho údajné zapojení do neúspěšného puče, k němuž došlo dne 15. července 2016;

P.

vzhledem k tomu, že v rozsudku ESLP se požaduje, aby turecké orgány zajistily okamžité propuštění pana Kavaly; vzhledem k tomu, že v souvislosti s jeho propuštěním nedošlo k žádnému pokroku, a to navzdory závaznému rozsudku ESLP z roku 2019 a dvěma prozatímním usnesením Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 2. prosince 2021 a ze dne 2. února 2022, na základě nichž bylo proti Turecku zahájeno řízení o nesplnění povinnosti, jelikož odmítlo vykonat právně závazný rozsudek ESLP a okamžitě pana Kavalu propustit, což zvyšuje obavy EU ohledně toho, jak turecké soudy dodržují mezinárodní a unijní normy;

Q.

vzhledem k tomu, že turecká vládnoucí strana opakovaně narušuje právní stát, demokratické normy a normy v oblasti lidských práv tím, že často zasahuje proti politickým oponentům a obráncům lidských práv, kteří jsou v řadě případů obviňováni z terorismu, jenž je definován velmi široce;

R.

vzhledem k tomu, že poté, co několik členských států EU vydalo prohlášení odsuzující pokračující zadržování pana Kavaly, začalo Turecko hrozit tím, že deset jejich velvyslanců v Turecku prohlásí za nežádoucí osoby;

S.

vzhledem k tomu, že Turecko jako kandidátská země EU musí dodržovat nejvyšší standardy demokracie, včetně lidských práv, právního státu, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces, a striktně uplatňovat zásadu presumpce neviny a právo na řádný proces;

T.

vzhledem k tomu, že Turecko je od 9. srpna 1949 členem Rady Evropy, a je tedy povinno dodržovat EÚLP a vykonávat rozsudky ESLP;

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.