EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.2.2021

COM(2021) 54 final

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004, pokud jde o regionální souhrnný zemědělský účet

(Text s významem pro EHP)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.    SOUVISLOSTI NÁVRHU

•    Odůvodnění a cíle návrhu

•    Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

·vytvářet vysoce kvalitní statistiky, které budou účinně a efektivně naplňovat potřeby uživatelů,

·zlepšit harmonizaci a soudržnost evropské zemědělské statistiky.

•    Soulad s ostatními politikami Unie

·Zelené dohody pro Evropu se související strategií v oblasti biologické rozmanitosti a strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ a

·hospodářství ve prospěch lidí.

•    Právní základ

Právní základ pro evropskou statistiku poskytuje článek 338 Smlouvy o fungování Evropské unie. Opatření k tvorbě statistik potřebná pro činnost Unie přijímají řádným legislativním postupem Evropský parlament a Rada. Ustanovení článku 338 stanoví požadavky na tvorbu evropské statistiky, když uvádí, že musí splňovat zásady nestrannosti, spolehlivosti, objektivity, vědecké nezávislosti, hospodárnosti výdajů a důvěrnosti statistických informací.

•    Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

•    Proporcionalita

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z těchto důvodů:

Zajistí kvalitu a srovnatelnost evropské zemědělské statistiky shromážděné a sestavené při uplatnění stejných zásad napříč členskými státy. Obdobně zajistí, aby evropská zemědělská statistika zůstala relevantní a byla přizpůsobena tak, aby odpovídala potřebám uživatelů. Nařízením se tvorba statistik nákladově zefektivní a zároveň se zohlední specifické vlastnosti systémů jednotlivých členských států.

V souladu se zásadou proporcionality se navrhované nařízení omezuje na míru nezbytně nutnou k dosažení svého cíle a nepřekračuje rámec toho, co je pro tento účel nezbytné.

•    Volba nástroje

3.    VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•    Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

•    Konzultace se zúčastněnými stranami

Veřejná konzultace probíhala pro účely vypracování hodnocení a podrobné výsledky jsou uvedeny ve zvláštní zprávě 11 .

Hlavní zjištění této veřejné konzultace, která tvoří jádro strategie zemědělské statistiky 2020 a následně tohoto nařízení, jsou tři:

Stávající právní předpisy Unie týkající se zemědělské statistiky dostatečně nevyhovují novým a vznikajícím potřebám údajů, protože poskytování těchto údajů není součástí legislativních aktů a tyto akty nejsou dostatečně pružné a integrované, aby mohly na nové potřeby včas reagovat.

Tyto nové potřeby údajů přinesl především nový vývoj v oblasti zemědělství, revidované právní předpisy a měnící se politické priority, zejména v rámci nedávno reformované SZP.

Sběr údajů není harmonizovaný a soudržný, protože vyvstávají potřeby nových údajů, právní předpisy se po mnoho let vypracovávaly odděleně a v různých oblastech zemědělské statistiky se používají částečně odlišné definice a koncepce.

Zátěž související s poskytováním údajů se považuje za příliš vysokou, protože potřeby údajů narůstají, sběr údajů není harmonizovaný a zdroje na úrovni Unie a členských států se nadále zmenšují. Potvrdilo se, že tato zátěž ohrožuje jak sběr údajů, tak jejich kvalitu.

•    Sběr a využití výsledků odborných konzultací

•    Posouzení dopadů

•    Účelnost právních předpisů a zjednodušení

•    Základní práva

4.    ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

5.    OSTATNÍ PRVKY

•    Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

•    Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

–upřesnit lhůtu pro první předání údajů v případě regionálního souhrnného zemědělského účtu (čl. 3 odst. 2);

–udělit případné výjimky z uplatňování požadavků na regionální souhrnný zemědělský účet (článek 4b);

–zahrnout postup projednávání ve výboru (článek 4c), který stávající právní předpisy neobsahují, avšak měl by být doplněn;

–v příloze I je navrženo velmi malé množství dalších změn (na základě konzultací s expertními skupinami).

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004, pokud jde o regionální souhrnný zemědělský účet 

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 338 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 16 obsahuje referenční rámec společných standardů, definic, klasifikací a účetních pravidel pro sestavování účtů členských států splňujících statistické požadavky Unie (dále jen „ESA 2010“).

(2)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004 17 stanoví souhrnný zemědělský účet (dále též „SZÚ“) v Unii tím, že vymezuje metodiku a lhůty pro předávání zemědělských účtů. Souhrnné zemědělské účty jsou satelitními účty národních účtů, jak je definováno v ESA 2010, jejichž účelem je získat výsledky, které jsou harmonizované a srovnatelné mezi členskými státy, aby bylo možné sestavit účty pro účely Unie.

(3)    Regionální souhrnný zemědělský účet (dále též „RSZÚ“) představuje souhrnný zemědělský účet (SZÚ) přizpůsobený na regionální úrovni. Samotné národní údaje nepodávají úplný obraz toho, co se odehrává na podrobnější úrovni v celé její složitosti. Regionální údaje proto pomáhají lépe porozumět rozmanitosti, která panuje mezi regiony, a doplňují údaje týkající se Unie, eurozóny a jednotlivých členských států. Je proto nezbytné začlenit regionální souhrnný zemědělský účet do nařízení (ES) č. 138/2004, a to jak z pohledu metodiky, tak z hlediska odpovídajících lhůt pro předávání těchto údajů.

(4)    Statistiky již nejsou považovány pouze za jeden z mnoha zdrojů informací pro účely tvorby politik, ale namísto toho hrají v tomto procesu ústřední roli. Rozhodování založené na faktech vyžaduje statistiky, které v souladu s účely, kterým slouží, splňují vysoká kritéria kvality, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 18 .    

(5)    Nařízení (ES) č. 223/2009 poskytuje právní rámec pro evropskou statistiku a požaduje od členských států, aby dodržovaly statistické zásady a kritéria kvality stanovené v nařízení. Pro posuzování a zlepšování kvality evropských statistik a pro související komunikaci mají zásadní význam zprávy o kvalitě. Výbor pro Evropský statistický systém (ESSC) schválil jako normu systému ESS pro podávání zpráv o kvalitě jednotnou integrovanou strukturu metadat. Prostřednictvím jednotných norem a harmonizovaných metod by tak mělo dojít ke splnění požadavků na statistickou kvalitu stanovených v nařízení (ES) č. 223/2009, zejména v čl. 12 odst. 3 uvedeného nařízení.

(6)    Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o podávání zpráv o kvalitě a jejich obsah. Komisi by dále měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o případné výjimky z uplatňování požadavků na regionální souhrnný zemědělský účet. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.

(7)    SZÚ poskytuje třikrát za rok evropským tvůrcům politik důležité roční makroekonomické údaje. Po prvních a druhých odhadovaných údajích se předávají konečné údaje. Stávající lhůta pro předání druhých odhadovaných údajů SZÚ neposkytuje po skončení sledovaného období mnoho prostoru pro shromáždění kvalitnějších údajů v porovnání s poskytnutými prvními odhadovanými údaji SZÚ. S cílem zvýšit kvalitu těchto druhých odhadů je třeba lhůtu pro předání mírně posunout.

(8)    Nařízení (ES) č. 138/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)    Návrh byl konzultován s Výborem pro Evropský statistický systém,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 138/2004 se mění takto:

1)    v čl. 3 odst. 2 se doplňuje nová věta, která zní:

„2. První předání údajů proběhne u regionálního souhrnného zemědělského účtu nejpozději do 30. června 2022.“

2)    vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4a

Posouzení kvality

1. Členské státy přijmou opatření nutná k zajištění kvality předávaných údajů a metadat.

2. Pro účely tohoto nařízení se pro údaje, které mají být předány v souladu s článkem 3 tohoto nařízení, použijí kritéria kvality stanovená v čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 223/2009.

3. Komise (Eurostat) posoudí kvalitu předávaných údajů.

4. Při uplatňování kritérií kvality uvedených v odstavci 2 na údaje, na které se vztahuje toto nařízení, stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů formu, strukturu, periodicitu a hodnotící ukazatele zpráv o kvalitě a dále stanoví lhůtu pro poskytnutí těchto zpráv Komisi (Eurostatu). Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 4c odst. 2.

5. Členské státy informují Komisi (Eurostat) co nejdříve o všech relevantních informacích nebo změnách ohledně provádění tohoto nařízení, které by ovlivnily kvalitu předávaných údajů.

6. Členské státy na základě řádně odůvodněné žádosti Komise (Eurostatu) poskytnou další upřesňující informace nezbytné pro hodnocení kvality statistických informací.

 
Článek 4b

Výjimky

1. Pokud by použití tohoto nařízení vyžadovalo výrazné úpravy vnitrostátního statistického systému členského státu, pokud jde o provádění obsahu přílohy I bodu VII „Regionální souhrnný zemědělský účet“ a programu předávání údajů pro regionální zemědělský účet, jak je uvedeno v příloze II, může Komise přijmout prováděcí akty, kterými udělí tomuto členskému státu výjimku na dobu nejvýše dvou let.

2. Příslušný členský stát předloží Komisi řádně odůvodněnou žádost o udělení této výjimky do tří měsíců ode dne [vložte datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v článku 4c.

Článek 4c

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Výbor pro Evropský statistický systém zřízený nařízením (ES) č. 223/2009. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

3) Příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení.

4) Příloha II se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament    Za Radu

předseda    předseda/předsedkyně

(1)    SWD(2017)96 – Hodnocení v pracovním dokumentu útvarů Komise doprovázejícím dokument „Strategie pro zemědělskou statistiku do roku 2020 a na další období“ a následné potenciální legislativní scénáře (k dispozici pouze v angličtině).

(2)     https://ec.europa.eu/eurostat/documents/749240/749310/Strategy+on+agricultural+statistics+Final+version+for+publication.pdf (k dispozici pouze v angličtině).

(3)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zelená dohoda pro Evropu, COM(2019) 640 ze dne 11.12.2019.

(4)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004 ze dne 5. prosince 2003 o souhrnném zemědělském účtu ve Společenství (Úř. věst. L 33, 5.2.2004, s. 1).

(5)    Zvláštní zpráva č. 1/2016: Je Komisí zavedený systém měření výkonnosti ve vztahu k příjmům zemědělců dobře koncipovaný a vychází ze spolehlivých údajů?

(6)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).

(7)    Stávající program byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 99/2013 ze dne 15. ledna 2013 o evropském statistickém programu na období let 2013 až 2017. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1951 ze dne 25. října 2017 byl prodloužen do roku 2020.

(8)

   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1951 ze dne 25. října 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 99/2013 o evropském statistickém programu na období let 2013 až 2017 prodloužením tohoto programu do roku 2020 (Úř. věst. L 284, 31.10.2017, s. 1).

(9)     https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024_cs

(10)    COM(2018) 441.

(11)    Internetové stránky Eurostatu k veřejným konzultacím: http://ec.europa.eu/eurostat/about/opportunities/consultations/eass (k dispozici pouze v angličtině).     Zpráva o otevřené veřejné konzultaci:     http://ec.europa.eu/eurostat/documents/10186/6937766/Agricultural-Statistics-Strategy-2020-Report.docx (k dispozici pouze v angličtině).

(12)    Příručka k souhrnnému zemědělskému a lesnickému účtu SSZÚ/SLÚ 97 (rev. 1.1), 2000, https://ec.europa.eu/eurostat/fr/web/products-manuals-and-guidelines/-/KS-27-00-782  
(k dispozici v angličtině, francouzštině a němčině).

(13)     SWD(2016) 430   (k dispozici pouze v angličtině).

(14)     https://ec.europa.eu/smart-regulation/impact/ia_carried_out/docs/ia_2016/sec_2016_0519_en.pdf (k dispozici pouze v angličtině).

(15)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1091 ze dne 18. července 2018 o integrované statistice zemědělských podniků a o zrušení nařízení (ES) č. 1166/2008 a (EU) č. 1337/2011 (Úř. věst. L 200, 7.8.2018, s. 1).

(16)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (Úř. věst. L 174, 26.6.2013, s. 1).

(17)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004 ze dne 5. prosince 2003 o souhrnném zemědělském účtu ve Společenství (Úř. věst. L 33, 5.2.2004, s. 1).

(18)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.2.2021

COM(2021) 54 final

PŘÍLOHY

návrhu

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 138/2004, pokud jde o regionální souhrnný zemědělský účet

PŘÍLOHA I

Příloha I se mění takto:

1) v oddílu „Obsah“ se doplňuje nový bod VII. Regionální souhrnný zemědělský účet:

„VII. Regionální souhrnný zemědělský účet

A.Obecné zásady

1.Úvod

2.Regionální hospodářství, regionální území

3.Základní jednotka při sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu

4.Metody sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu

5.Pojetí sídla a území

6.Odvětví zemědělství a charakteristické jednotky

B.Transakce s produkty

1.Produkce

2.Mezispotřeba

3.Tvorba hrubého kapitálu

C.Rozdělovací transakce a jiné toky

1.Všeobecná pravidla

2.Přidaná hodnota

3.Spotřeba fixního kapitálu

4.Subvence

5.Daně

6.Náhrady zaměstnancům

7.Provozní přebytek, čistý

8.Úroky, pachtovné 

9.Zemědělský podnikatelský důchod: všeobecná pravidla pro výpočet

D.Stručné zhodnocení provádění

1.Úvod

2.Vymezení regionálního zemědělství

3.Měření zemědělské produkce

4.Neoddělitelné nezemědělské vedlejší činnosti

5.Mezispotřeba“;

2) v bodě 1.27 se třetí odrážka nahrazuje tímto:

„ – nemohou podle konvence zahrnovat THFK ve formě nezemědělských produktů vyrobených ve vlastní režii (např. budovy nebo stroje). Předpokládá se, že tato výroba pro vlastní konečné užití je oddělitelnou činností, a vykazuje se tedy jako výroba oddělené místní činnostní jednotky. Služby ubytování poskytnuté zaměstnancům jako naturální odměna musí být zaznamenány podobným způsobem (zachycují se jako naturální odměna na účtu tvorby důchodů),“;

3) bod 2.006 se nahrazuje tímto:

„2.006 Na SZÚ se ceny udávají zaokrouhlené na nejbližší celé číslo nebo na jedno či dvě desetinná místa v závislosti na statistické spolehlivosti dostupných cenových údajů. Pro sestavení SZÚ jsou zapotřebí příslušné informace o cenách vstupů a výstupů.“;

4) v bodě 2.108 se písmeno g) nahrazuje tímto:

„g) v hrubém pojistném obsažená úhrada za služby pojištění za účelem pojistného krytí rizik, jako jsou ztráty na hospodářských zvířatech, škody způsobené krupobitím, mrazem, požárem, vichřicemi atd. Zbytek, tj. čisté pojistné, je složkou zaplaceného hrubého pojistného, které je k dispozici pojišťovnám pro likvidaci škod.

Rozdělit přesně hrubé pojistné na uvedené dvě složky je možné pouze na úrovni celého národního hospodářství, což se provádí v rámci národních účtů. Členění složky služeb podle výrobních odvětví se obecně provádí pomocí vhodných klíčů, a to v souvislosti se sestavováním tabulek vstupů a výstupů (input-output). Při vyplňování této položky na SZÚ je proto třeba postupovat podle metodiky národních účtů (k zachycení subvencí souvisejících s pojišťovacími službami – viz 3.063, poznámka pod čarou 1);“;

5) v bodě 2.136 se třetí odrážka nahrazuje tímto:

„ – změny v zařazení nebo struktuře dlouhodobých aktiv: např. změna hospodářského účelu užití půdy, mléčného skotu určeného na výrobu masa (viz 2.149, poznámka pod čarou 1) nebo zemědělských budov přestavěných pro soukromé nebo jiné hospodářské využití.“;

6) doplňuje se kapitola VII. Regionální souhrnný zemědělský účet:

„VII.    REGIONÁLNÍ SOUHRNNÝ ZEMĚDĚLSKÝ ÚČET

A.    OBECNÉ ZÁSADY

1.    Úvod

7.01.    Regionální účty hrají důležitou roli při formulování, provádění a hodnocení regionálních politik. Objektivní, spolehlivé, konzistentní, relevantní a harmonizované regionální statistické ukazatele poskytují pevný základ politikám, které jsou zaměřeny na snižování hospodářských a sociálních rozdílů mezi evropskými regiony.

7.02.    Regionální souhrnný zemědělský účet (RSZÚ) představuje souhrnný zemědělský účet (SZÚ) přizpůsobený na regionální úrovni.

7.03.    Regionální souhrnný zemědělský účet je tvořen stejnou sadou účtů jako SZÚ, koncepční problémy a problémy týkající se měření však způsobují, že se pro regiony používá sada účtů, které mají omezenější rozsah a míru podrobnosti než SZÚ na vnitrostátní úrovni.

7.04.    Jakožto regionální účty se regionální souhrnný zemědělský účet sestavuje na základě přímo shromážděných regionálních údajů a na základě celostátních údajů s regionálním členěním založeným na předpokladech. Neexistence dostatečně úplných, včasných a spolehlivých regionálních informací vyžaduje používat při sestavování regionálních účtů předpoklady. To znamená, že některé rozdíly mezi regiony nejsou nutně v regionálních účtech podchyceny (ESA 2010, 13.08).

2.    Regionální hospodářství, regionální území

7.05.    Sestavování regionálních účtů, ať už se týkají odvětví nebo institucionálních sektorů, vždy vyžaduje jasnou definici regionálního hospodářství a regionálního území. V teoretické rovině zahrnuje odvětví zemědělství v regionu jednotky (zemědělské podniky) zabývající se zemědělskými činnostmi (viz 1.60 až 1.66) na regionálním území.

7.06.    Regionální hospodářství země je částí celkového hospodářství této země. Celkové hospodářství je vymezeno prostřednictvím institucionálních jednotek a sektorů. Skládá se ze všech institucionálních jednotek, jejichž převažující ekonomický zájem se soustřeďuje na ekonomickém území země. Ekonomické území se neshoduje zcela přesně se zeměpisným územím dané země (viz 7.08). Ekonomické území země se dělí na regionální území a extraregionální území (ESA 2010, 13.09).

7.07.    Regionální území je tvořeno tou částí ekonomického území země, která je přímo přiřazena k regionu vymezenému v systému ESA 2010. Svobodná pásma, včetně celních skladů a továren pod celní kontrolou, jsou přiřazena k regionům, ve kterých se nacházejí.

7.08.    Toto rozdělení území se však zcela neshoduje s pojetím ekonomického území země používaným v rámci národních účtů. Extraregionální území je tvořeno částmi ekonomického území země, které nelze přiřadit k jednomu regionu a které jsou vyloučeny z regionálního souhrnného zemědělského účtu, tj.:                

       a)    národní vzdušný prostor, teritoriální vody a kontinentální šelf, který se nachází v mezinárodních vodách, na něž daná země uplatňuje výhradní práva;

       b)    teritoriální enklávy (tj. zeměpisná území, která se nacházejí v zahraničí a jsou využívána podle mezinárodních dohod nebo smluv mezi státy vládními zastupitelstvími země (vyslanectvími, konzuláty, vojenskými základnami, vědeckými stanicemi atd.);

       c)    ložiska ropy, zemního plynu apod. v mezinárodních vodách mimo kontinentální šelf dané země obhospodařovaná rezidentskými jednotkami.

7.09.    Klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)( 1 ) poskytuje prosté, jednotné členění ekonomického území Evropské unie. Pro vnitrostátní účely lze regionální účty také sestavit na podrobnější regionální úrovni (ESA 2010, 13.12).

3.    Základní jednotka při sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu

7.10.    Jednotkami používanými pro regionální účty podle odvětví jsou místní činnostní jednotky. Místní činnostní jednotka je pozorovatelnou formou výrobní jednotky.

7.11.    Statistický přístup (odvětví) „si vystačí“ s pozorovatelnou jednotkou, i když to znamená odchýlení se od jedné činnosti. Stejně jako v případě SNA 2008 upřednostňuje ESA 2010 statistický přístup a podporuje místní činnostní jednotky pro sestavování národních účtů podle odvětví. Vymezují tedy stejnou jednotku pro odvětví, ať už na regionální, či národní úrovni.

7.12.    Stejně jako SZÚ používá regionální souhrnný zemědělský účet jako základní jednotku pro odvětví zemědělství zemědělský podnik – „přizpůsobený“ podle určitých konvencí, aby splňoval příslušné cíle. Pro tuto volbu existují dva zásadní důvody. Jednotka „zemědělský podnik“ je jednak místní činnostní jednotkou pro odvětví zemědělství (viz 1.09 až 1.17), která je definovaná jako část činnostní jednotky, jež se vztahuje k místní úrovni. Místní činnostní jednotka je rovněž nejvhodnější jednotkou pro odvětví zemědělství, ačkoli zahrnuje nezemědělské vedlejší činnosti, které nelze uvádět odděleně od zemědělských činností (viz 1.15 a 1.16, 1.25 až 1.32).

7.13.    Použití zemědělského podniku jako základní jednotky znamená zahrnutí nezemědělské vedlejší činnosti těchto podniků do regionálního zemědělského účtu (viz 7.12). Jelikož účelem SZÚ je změřit, popsat a analyzovat tvorbu důchodů ze zemědělské hospodářské činnosti, nezahrnuje jednotky, u kterých je zemědělská činnost pouze činností ve volném čase (např. domácí zahrady a domácí chov hospodářských zvířat). Oproti tomu jsou do SZÚ zahrnuty jednotky provádějící samozásobitelské hospodaření (viz 1.24).

7.14.    Zemědělský podnik je referenční jednotkou pro statistické zjišťování týkající se odvětví zemědělství, ať už na národní, nebo regionální úrovni. Výhoda spočívá v tom, že kvantitativní hodnocení produkce může být založeno přímo na statistických systémech pro měření ploch, výnosů, velikosti stáda atd. Volba zemědělského podniku rovněž přispívá k lepší účetní soudržnosti.

4.    Metody sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu

7.15.    Systém ESA (ESA 2010, 13.24 až 13.32) navrhuje dvě metody, které se týkají odvětví nebo institucionálních sektorů: metoda zdola nahoru a metoda shora dolů. Metoda zdola nahoru spočívá ve shromažďování údajů na úrovni jednotek (místních činnostních jednotek, institucionálních jednotek) a jejich následném sčítání, aby se získala regionální hodnota pro různé souhrnné ukazatele. Metoda shora dolů získává regionální hodnoty rozčleněním národních údajů pomocí ukazatele, který co nejvíce zohledňuje regionální rozložení příslušné proměnné. Tyto dvě metody lze také různými způsoby kombinovat, což systém ESA označuje jako „kombinace metod zdola nahoru a shora dolů“. Upřednostňují se metody zdola nahoru, ačkoli se ve skutečnosti v mnoha případech používá „kombinace metod zdola nahoru a shora dolů“.

5.    Pojetí sídla a území

7.16.    Hospodářské transakce podniků i domácností mohou překračovat hranice regionů. Podniky mohou rovněž vykonávat svou činnost ve více než jednom regionu, a to buď trvale, nebo dočasně, např. velké farmy mohou vykonávat svou činnost v různých regionech. Je proto zapotřebí zformulovat jasnou zásadu, která by pomohla členským státům při řádném přiřazování této meziregionální činnosti k příslušnému regionu.

7.17.    Regionální účty odvětví jsou založeny na kritériu sídla výrobní jednotky. Každé odvětví na regionální úrovni zahrnuje skupinu místních činnostních jednotek se stejnou nebo podobnou hlavní hospodářskou činností, jejichž ekonomický zájem se soustřeďuje na daném regionálním území. Tento soustředěný zájem se často pojí s konkrétním dlouhotrvajícím umístěním v daném regionu, například institucionálních jednotek, ke kterým místní činnostní jednotky patří.

7.18.    Regionální účty však mají řadu odlišných funkcí. U některých činností není vždy snadné vymezit jako příslušnou oblast region. Vztah mezi umístěním vedení podniku a fyzickým umístěním podniku může být zdrojem problémů, neboť činitele zemědělské výroby může řídit vedení podniku z jiného regionu. U regionálního souhrnného zemědělského účtu je důležité tyto dva subjekty oddělit. Z tohoto důvodu musí být podnik přiřazen k regionu, ve kterém jsou umístěny jeho výrobní činitele, a nikoli k regionu, ve kterém se nachází jeho vedení. Od jednoho vedení podniku tedy může být odděleno několik jednotek v rámci regionálního souhrnného zemědělského účtu – tolik jednotek, kolik je regionů, ve kterých jsou umístěny místní činnostní jednotky, které se nacházejí mimo region vedení podniku.

7.19.    Alternativní pojetí, které se obecně u národních a regionálních účtů nepoužívá, by bylo přísně územní. Podle tohoto pojetí jsou činnosti přiřazeny k území, ve kterém jsou skutečně vykonávány, bez ohledu na sídlo jednotek zapojených do příslušné činnosti.

7.20.    Přestože se přístup založený na sídle používá u regionálního přiřazování transakcí rezidentských jednotek přednostně, umožňuje systém ESA 2010 do určité míry i používání přístupu založeného na území (ESA 2010, 13.21). Tyto případy nastávají při vytváření fiktivních jednotek pro pozemky a budovy v regionu nebo zemi, ve které se tyto pozemky nebo budovy nacházejí.

7.21.    V hypotetickém případě, kdy rezidentské jednotky v regionu vykonávají činnost pouze na svém regionálním území, se pojetí sídla shoduje s pojetím území. Je tomu tak i v případě regionálního přiřazování založeného na fiktivních jednotkách vytvořených pro pozemky a budovy a pro podniky nezapsané v obchodním rejstříku v jiných zemích nebo v regionech, které se liší od regionu sídla vlastníka.

6.    Odvětví zemědělství a charakteristické jednotky 

7.22.    Odvětví se skládá ze všech místních činnostních jednotek, které vykonávají stejnou nebo podobnou hospodářskou činnost (viz 1.59). Podle popisu na SZÚ odpovídá odvětví zemědělství v zásadě oddílu 01 NACE Revize 2, přičemž rozdíly jsou uvedeny v bodech 1.62 až 1.66. Oblast působnosti regionálního souhrnného zemědělského účtu lze vymezit na základě seznamu charakteristických činností vypracovaného pro SZÚ. Mezi odvětvím zemědělství na SZÚ, a tedy i na regionálním souhrnném zemědělském účtu, a odvětvím vytvořeným v rámci národních účtů (viz 1.93) existují rozdíly.

B.    TRANSAKCE S PRODUKTY

7.23.    Oceňování zemědělské produkce vytváří řadu specifických problémů. Nejdůležitější z nich se týkají sezónních produktů, živočišné výroby a časového rozvržení záznamů v účtech. Metodika SZÚ stanovuje přesná pravidla, která upravují, jak by měly být zohledňovány dopady skladování sezónních produktů, jak by měla být měřena živočišná výroba a jak musí být zaznamenávány produkty z nedokončené výroby. Tyto zásady musí být dodrženy při sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu. Nevylučuje to však možnost provedení určitých úprav na regionální úrovni, například pro živočišnou výrobu. Je třeba zdůraznit, že celková hodnota regionálního ocenění se musí shodovat s oceněním SZÚ.

1.    Produkce

a)    Měření produkce

7.24.    Na regionálním souhrnném zemědělském účtu představuje produkce regionu úhrn produktů v rámci SZÚ vytvořených během účetního období v tomto regionu všemi jednotkami odvětví zemědělství, ať už určených pro marketing mimo toto odvětví, pro prodej do jiných podniků nebo v některých případech pro využití stejným podnikem. Z tohoto důvodu:

       a)    jakýkoli zemědělský produkt opouštějící podnik v regionu by měl být zaznamenán jako součást produkce tohoto regionu, a to bez ohledu na jeho místo určení nebo jednotku, která jej kupuje;

       b)    některé zemědělské produkty používané jako mezispotřeba téhož podniku by měly být zahrnuty do produkce regionu (viz 2.056).

7.25.    Výrobní proces obvykle trvá u hospodářských zvířat několik let. Při oceňování hospodářských zvířat je nutné rozlišovat mezi zvířaty klasifikovanými jako dlouhodobá aktiva (chovná a tažná zvířata, dojnice atd.) a zvířaty klasifikovanými jako zásoby (zvířata určená hlavně pro maso). Aby se zamezilo dvojímu započítávání, provádí se transakce zahrnující pohyb zvířat mezi podniky (které se považují za „kladný“ prodej pro podnik prodávající hospodářská zvířata a za „záporný“ prodej pro podnik nakupující hospodářská zvířata) tak, jak je uvedeno níže.

       a)    Transakce mezi podniky ve stejném regionu, které zahrnují zvířata klasifikovaná jako dlouhodobá aktiva, se vzájemně vyruší, kromě nákladů na převod vlastnictví ( 2 ). Nezaznamenávají se do prodeje podniků, a proto nejsou zahrnuty do produkce daného regionu.

       b)    Zvířata klasifikovaná jako zásoby, která jsou předmětem transakce mezi regiony, se považují za kladný prodej (spolu s vývozem) pro region původu a zvířata zakoupená z jiných regionů jako záporný prodej (spolu s dovozem) ( 3 ).

       c)    Pokud se náklady na převod vlastnictví (dopravní přirážky, obchodní rozpětí atd.) vztahují k obchodu se zvířaty klasifikovanými jako zásoby, odečtou se od produkce. K tomu dochází automaticky u nákupů od podniků v jiných regionech, jelikož tyto náklady tvoří součást „záporného“ prodeje, zatímco v případě obchodu se zvířaty mezi podniky ve stejném regionu se upraví prodej, a tedy i produkce.

b)    Ocenění produkce

7.26.    Produkce by měla být oceněna v základních cenách (viz 2.082.), tj. včetně dotací na produkty, minus daně z produktů. Tato metoda výpočtu znamená, že daně a dotace na produkty musí být rozčleněny podle regionů.

2.    Mezispotřeba 

a)    Definice

7.27.    Mezispotřeba zahrnuje zboží (jiné než dlouhodobá aktiva) a tržní služby spotřebované během výrobního procesu při výrobě jiného zboží (viz 2.097 až 2.109).

7.28.    Při sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu mezispotřeba zahrnuje:

       a)    zemědělské produkty pořízené ke spotřebě během výrobního procesu od jiných podniků (v témže regionu nebo v jiném regionu);

       b)    některé produkty používané jako spotřeba uvnitř jednotky a zachycené jako produkce (viz 2.054 až 2.058 a 7.24).    

7.29.    S nepřímo měřenými finančními zprostředkovatelskými službami (FISIM) se v konkrétních případech zachází v regionálních účtech stejným způsobem jako v národních účtech. Pokud je odhad stavu půjček a vkladů k dispozici podle regionů, lze použít metodu zdola nahoru. Odhad stavu půjček a vkladů však obvykle nebývá podle regionů k dispozici. V takovém případě se rozvržení FISIM do uživatelských odvětví provádí druhou nejlepší metodou: jako ukazatel pro rozdělení se použije regionální hrubá produkce nebo hrubá přidaná hodnota podle odvětví (ESA 2010, 13.40).

b)    Ocenění mezispotřeby

7.30.    Všechny produkty a služby používané pro mezispotřebu by měly být oceněny v pořizovacích cenách (bez odpočitatelné DPH) (viz 2.110 až 2.114).

3.    Tvorba hrubého kapitálu 

7.31.    Tvorba hrubého kapitálu pro zemědělství se dělí na:

       a)    tvorbu hrubého fixního kapitálu;

       b)    změny zásob.

a)    Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK)

7.32.    V zemědělství dochází k tvorbě fixního kapitálu v případě, kdy držitel získá nebo vytvoří dlouhodobá aktiva, která jsou určena k použití po dobu delší než jeden rok jako výrobní prostředek v procesu zemědělské výroby. Kritériem přiřazení pro zachycení tvorby hrubého fixního kapitálu jsou odvětví uživatelů, nikoli odvětví, do kterého patří právní vlastník.

7.33.    Dlouhodobá aktiva vlastněná víceregionální jednotkou se rozvrhují do místních činnostních jednotek, kde se používají. Dlouhodobá aktiva používaná v rámci operativního leasingu se zaznamenávají v regionu vlastníka aktiv a aktiva používaná v rámci finančního leasingu se zaznamenávají v regionu uživatele (ESA 2010, 13.33).

7.34.    Nová aktiva zahrnutá do fixního kapitálu se zaznamenávají v hrubé výši, tj. bez odečtení spotřeby fixního kapitálu. Dále se u těchto aktiv obecně počítá spotřeba fixního kapitálu. Tvorba čistého kapitálu se získá odečtením spotřeby dlouhodobých aktiv od tvorby hrubého kapitálu.

7.35.    Výrobní jednotky si mohou mezi sebou prodávat stávající aktiva, např. použité stroje. Pokud se aktiva pohybují napříč odvětvími a regiony, měla by být celková zaplacená cena zahrnuta do tvorby hrubého fixního kapitálu v jednom odvětví nebo regionu a obdržená cena by měla být odečtena od tvorby hrubého fixního kapitálu v druhém odvětví nebo regionu. Transakční náklady na převod vlastnictví aktiv, například právní poplatky za prodej pozemků a stávajících budov, nabyvatel započítá jako další tvorbu hrubého fixního kapitálu i v případě, že některé z nákladů hradí prodávající.

7.36.    Tvorba hrubého fixního kapitálu pro chovná a tažná zvířata regionu odpovídá rozdílu mezi nákupem mimo region (včetně dovozu) a prodejem do jiných regionů (včetně vývozu), přičemž se zohledňují náklady na převod vlastnictví v rámci regionu. Po agregaci všech regionů je důležité zajistit, aby se meziregionální toky vzájemně vyrušily (bez nákladů na převod vlastnictví), aby tak součet celkové regionální tvorby hrubého fixního kapitálu odpovídal tvorbě hrubého fixního kapitálu národních zemědělských účtů. Pokud je fixní kapitál tvořen hospodářskými zvířaty, například tažnými zvířaty nebo chovnými zvířaty nebo zvířaty chovanými pro mléko, ocení se v případě použití metody zdola nahoru v souladu s následující konvencí: prodej zvířat podnikům v jiných regionech představuje zápornou tvorbu hrubého fixního kapitálu, zatímco nákup z jiných regionů představuje kladnou tvorbu hrubého fixního kapitálu.

b)    Změny zásob

7.37.    Zásoby zahrnují veškerá aktiva, která nejsou součástí fixního kapitálu a která jsou k určitému okamžiku dočasně v držení výrobními jednotkami. Rozlišují se dva druhy zásob: výrobní zásoby a odbytové zásoby (viz 2.171).

7.38.    U zvířat klasifikovaných jako zásoby zahrnuje obchod, který se má zohlednit při výpočtu změn zásob, prodej a nákup z jiných regionů, jakož i dovoz a vývoz.

C.    ROZDĚLOVACÍ TRANSAKCE A JINÉ TOKY

7.39.    Praktické potíže se zajišťováním spolehlivých regionálních údajů o rozdělovacích transakcích v některých případech, zejména pokud jednotky vykonávají činnosti ve více než jednom regionu, nebo pokud region, ve kterém se určité činnosti provádějí, není vždy jasně vymezenou oblastí, objasňují, proč systém ESA zahrnuje regionální účty odvětví zemědělství pouze s ohledem na několik souhrnných ukazatelů: přidaná hodnota, subvence, daně, náhrady zaměstnancům, pachtovné a jiný důchod, úroky a tvorba hrubého fixního kapitálu.

1.    Všeobecná pravidla

7.40.    Rozdělovací transakce jsou zaznamenány na základě nároku, jinými slovy v okamžiku, kdy se ekonomická hodnota vytváří, přeměňuje nebo mizí, nebo když pohledávky a závazky vznikají, přeměňují se nebo se zruší, nikoliv když se uskutečňuje platba. Tato zásada zachycování (založená na právech a závazcích) se používá pro všechny toky, bez ohledu na to, zda se jedná o toky peněžní nebo zda k nim dochází mezi jednotkami či uvnitř téže jednotky.

7.41.    Pokud však nelze přesně určit datum nabytí pohledávky (dluhu), lze použít datum uskutečnění platby nebo jiný přijatelný aproximační postup na základě časového rozlišení (viz 3.007).

2.    Přidaná hodnota

a)    Všeobecná pravidla

7.42.    Přidaná hodnota je výsledkem výrobní činnosti hospodářství nebo některého z jeho odvětví během daného období a je vyrovnávací položkou účtu výroby. Jde o rozdíl mezi hodnotou produkce a hodnotou mezispotřeby. Představuje klíčovou položku při měření produktivity hospodářství nebo odvětví (viz 3.013) nebo regionu či odvětví regionu.

b)    Ocenění přidané hodnoty

7.43.    Přidaná hodnota může být uváděna v hrubém vyjádření (hrubá přidaná hodnota v základních cenách) nebo čistém vyjádření (čistá přidaná hodnota v základních cenách), tj. před odečtením spotřeby fixního kapitálu nebo poté. V souladu s metodou oceňování produkce (základní cena) a mezispotřeby (kupní cena) se čistá přidaná hodnota měří v základních cenách (viz 3.013).

7.44.    Z použití základních cen vyplývá, že daně z produktů a subvence na produkty musí být přiřazeny ke konkrétním výrobkům a službám, které následně musí být rozděleny mezi regiony.

7.45.    Odečtením ostatních daní z výroby od přidané hodnoty v základních cenách a přičtením ostatních subvencí na výrobu se získá přidaná hodnota v nákladech výrobních činitelů. Čistá přidaná hodnota v nákladech výrobních činitelů představuje důchod výrobních činitelů (viz 3.014).

3.    Spotřeba fixního kapitálu 

7.46.    V regionálním souhrnném zemědělském účtu trpí zboží a služby, které tvoří fixní kapitál podniku (například výsadby kultur s opakovanou úrodou, stroje a budovy, velká vylepšení půdy, software, náklady na převod vlastnictví nevyráběných aktiv atd.) opotřebením a zastaráváním jako u výrobních prostředků ve výrobním procesu. Toto opotřebení a zastarávání se měří jako spotřeba fixního kapitálu. Obdobně jako v rámci SZÚ by se spotřeba fixního kapitálu neměla zjišťovat za produktivní zvířata.

4.    Subvence

7.47.    Regionální souhrnný zemědělský účet používá stejná pravidla jako SZÚ: toky, které jsou v SZÚ klasifikovány jako provozní subvence, jsou klasifikovány stejným způsobem v regionálním souhrnném zemědělském účtu, přičemž obdobný přístup platí v případě toků ve formě kapitálových transferů.

5.    Daně

7.48.    Regionální souhrnný zemědělský účet používá stejná pravidla jako SZÚ: různé druhy daní jsou klasifikovány stejným způsobem v regionálním souhrnném zemědělském účtu jako v SZÚ.

6.    Náhrady zaměstnancům

7.49.    U výrobců se náhrady zaměstnancům rozvrhují do místních činnostních jednotek, kde jsou lidé zaměstnáni. Pokud nejsou tyto údaje k dispozici, náhrady zaměstnancům se rozvrhují pomocí druhé nejlepší metody, která je založena na počtu odpracovaných hodin. Pokud nejsou k dispozici ani náhrady zaměstnancům, ani počty odpracovaných hodin, používá se počet osob zaměstnaných u místních činnostních jednotek (viz ESA 2010, 13.42).

7.    Čistý provozní přebytek 

7.50.    Čistý provozní přebytek se získá z čisté přidané hodnoty v základních cenách odečtením náhrad zaměstnancům a ostatních daní z výroby a přičtením ostatních subvencí na výrobu.

8.    Úroky, pachtovné

7.51.    Regionální souhrnný zemědělský účet používá stejná pravidla jako SZÚ: toky, které jsou klasifikovány jako úroky, pachtovné v SZÚ jsou klasifikovány stejným způsobem v regionálním souhrnném zemědělském účtu.

9.    Zemědělský podnikatelský důchod: všeobecná pravidla pro výpočet

7.52.    Přímo splatný důchod z vlastnictví vyplývající ze zemědělských činností a nezemědělských vedlejších činnosti, tj. nákladové úroky z půjček uzavřených v souvislosti s těmito činnostmi, včetně nákupu zemědělské půdy, a pachtovné placené vlastníkům pozemku, se odečte od provozního přebytku (viz 3.070 až 3.087).

D. STRUČNÉ ZHODNOCENÍ PROVÁDĚNÍ

1.    Úvod

7.53.    Tento oddíl má za cíl zdůraznit některé aspekty metodiky, zejména výběr zemědělského podniku a měření produkce.

7.54.    Zemědělský podnik je referenční jednotkou pro statistické zjišťování týkající se zemědělství na národní i nižší než národní úrovni. Představuje to pro regionální souhrnný zemědělský účet velkou výhodu, neboť to znamená, že ocenění objemu produkce může být založeno přímo na statistických systémech pro měření ploch půdy, výnosů, velikostí stád atd. Výběr podniku má rovněž tu výhodu, že umožňuje větší konzistentnost účtů. Produkce a náklady se totiž vztahují k totožným souborům jednotek, ačkoli se u jednotlivých zdrojů liší metody extrapolace. Na základě výběru podniku spolu s příslušnými charakteristickými činnostmi a jednotkami není nutné provádět úpravy, které by mohly být sporné, například v případě domácích zahrad a domácího chovu hospodářských zvířat bez držitele. Tato konvence usnadňuje srovnávání mezi zeměmi. Propojenost se statistickými údaji ve skutečných množstvích, které jsou pro zemědělství klíčové a které zaručují konzistentnost měření účetních záznamů z důvodu omezení úprav nebo mimo statistických oprav, zjevně zjednodušuje a zkvalitňuje výpočty. Tyto aspekty jsou rovněž v souladu s cílem spočívajícím v upřednostňování přístupu zdola nahoru na regionálním souhrnném zemědělském účtu.

2.    Vymezení regionálního zemědělství

7.55.    Odvětví zemědělství každého regionu se skládá ze všech podniků, jejichž výrobní činitelé se nacházejí v tomto regionu. Tento princip, který je v souladu s pojetím sídla výrobních jednotek, může vyvolávat několik problémů: zemědělská statistika obvykle definuje umístění podniků podle jejich vedení podniku, nikoli přímo podle umístění výrobních činitelů. Tato dvě umístění nejsou vždy totožná, což bude pravděpodobně častým jevem, jelikož podniky rostou. Při sestavování regionálního souhrnného zemědělského účtu by proto měly být některé podniky přeřazeny do jiných regionů, a v některých případech by měly být dokonce rozděleny. V praxi by to mohlo být obtížné. Jako vhodnější by se proto mohlo jevit zachování stejného umístění podniků jako u statistického zjišťování. Tento návrh však závisí na dvou podmínkách: zaprvé způsob stanovení umístění musí být u všech regionů v dané zemi totožný a zadruhé všechny účetní položky musí být oceňovány ze zdrojů, které používají stejná pravidla pro stanovení umístění podniků.

3.    Měření zemědělské produkce 

7.56.    Zemědělská produkce zahrnuje některé rostlinné výrobky, které jsou opětovně použity stejným podnikem ve formě mezispotřeby; jedná se zejména o krmiva. Zejména u plodin na orné půdě lze regionální produkci často určit na základě množství sklizeného v každém regionu, kterému je následně přidělena hodnota pomocí ceny. V tomto případě se ocení veškerá produkce, ať už určená pro marketing mimo odvětví, pro prodej do jiných podniků nebo pro využití stejným podnikem. Produkce každého regionu se tedy získává přímo, v souladu s koncepcí přijatou pro SZÚ a regionální souhrnný zemědělský účet. Ceny, kterými se oceňuje produkce, jež představuje spotřebu uvnitř jednotky, mohou také vycházet z regionálních údajů a odpovídat cenám, za které je tato produkce uváděna na trh. Nedostatek regionálních cenových údajů však představuje při oceňování produkce všeobecný problém, a to jak u (regionální) produkce, která je uváděna na trh, tak produkce, která představuje spotřebu uvnitř jednotky. Ocenění produktů představujících spotřebu uvnitř jednotky na regionálním souhrnném zemědělském účtu proto způsobuje stejné problémy jako ocenění produktů, které jsou uváděny na trh. V situaci, kdy množství nelze ocenit na regionální úrovni, se samozřejmě jedná o něco jiného. V takovém případě lze obecně použít metodu shora dolů založenou na ocenění na národní úrovni ( 4 ).

7.57.    U zvířat, ať už jsou klasifikována jako zásoby nebo fixní kapitál, je třeba zohlednit následující:

·oceňování změn zásob a tvorby hrubého fixního kapitálu týkajícího se zvířat na regionální úrovni, přičemž tyto dva toky jsou ve skutečnosti součástí nepřímé metody výpočtu produkce;

·oceňování obchodu se zvířaty mezi regiony, přičemž tento obchod je rovněž součástí nepřímé metody výpočtu produkce;

·rozdělení toků dovozu a vývozu zvířat mezi regiony;

·odpovídající přístup k nákladům na převod vlastnictví;

·způsob úpravy regionálního souhrnného zemědělského účtu podle SZÚ.

7.58.    V některých případech může být nepřímá metoda výpočtu živočišné produkce na regionální úrovni příliš složitá. V takových případech je vhodnější vypočítat produkci na základě modelu pomocí reálných údajů a následně upravit hodnoty na hodnoty na SZÚ.

4.    Neoddělitelné nezemědělské vedlejší činnosti 

7.59.    Existuje několik způsobů, jak zahrnout neoddělitelné nezemědělské vedlejší činnosti do regionálního souhrnného zemědělského účtu, a to v závislosti na druhu činnosti. Některé z těchto vedlejších činností jsou na regionální úrovni vysoce koncentrované – například zpracování zemědělských produktů. V takovém případě může ocenění produkce z hlediska množství i cen vycházet z místních statistických údajů. U této produkce jsou hodnoty na SZÚ v podstatě shodné s hodnotami na regionálním souhrnném zemědělském účtu. V jiných případech to však může být obtížnější. U některých činností například nemusí být dostupný žádný regionální zdroj, zejména pokud tyto činnosti nejsou od samého začátku v některých regionech koncentrované. U ostatních činností jsou regionální údaje poskytovány ze statistických zjišťování nebo mikroekonomických účetních údajů (například zemědělské účetní datové sítě (FADN)), nelze však zaručit jejich regionální reprezentativnost. Údaje mohou být rovněž zastaralé, přičemž pro jejich spolehlivou aktualizaci nemusí být k dispozici žádné zdroje. V neposlední řadě jsou na regionální úrovni někdy k dispozici kvalitativní ukazatele. Ve všech těchto případech jsou výchozími hodnotami pro regionální souhrnný zemědělský účet hodnoty SZÚ, přičemž často se musí používat metoda shora dolů.

5.    Mezispotřeba

7.60.    Mezispotřeba na regionálním souhrnném zemědělském účtu zahrnuje zemědělské produkty používané podniky, ať už s nimi jejich držitelé obchodují přímo ve stejném regionu nebo v různých regionech, nebo se jejich držitelé mění prostřednictvím zprostředkovatelů, kteří se mohou nebo nemusí stát vlastníky těchto produktů před jejich dalším prodejem atd. Některé zemědělské produkty spotřeby uvnitř jednotky se rovněž zachycují jako mezispotřeba, zejména některé plodiny používané jako krmiva. Jako mezispotřeba se nezachycuje nákup zvířat, ani jsou-li dovážena.

7.61.    První metodou výpočtu mezispotřeby zemědělských produktů na regionální úrovni je výpočet rozdílu mezi produkcí regionálního souhrnného zemědělského účtu a částí produkce, která má opustit odvětví, a to podle jednotlivých produktů ( 5 ). Nejedná se však o zcela přesné vyjádření mezispotřeby zemědělských produktů ve všech regionech, jelikož ačkoli jsou do ní zahrnuty zemědělské produkty určené k mezispotřebě podniky v jiných regionech, nejsou do ní zahrnuty zemědělské produkty pocházející z podniků v jiných regionech. Mezispotřebu je proto nutné upravit podle hodnot na SZÚ.

7.62.    Další metoda výpočtu, kterou lze použít, používá jako zdroj informací síť FADN. Pomocí tohoto zdroje lze ocenit mezispotřebu zemědělských produktů bez ohledu na to, zda pochází z prodeje jinými podniky nebo z jiných zdrojů, například z dovozu. Síť FADN však nezahrnuje úplně všechny produkty, které jsou používány jako mezispotřeba konkrétním podnikem, a proto je nutné provést opravy. Mezispotřebu je proto obdobně nutné upravit podle hodnot na SZÚ.“

PŘÍLOHA II

Příloha II se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA II

PROGRAM PŘEDÁVÁNÍ ÚDAJŮ

Za každou položku produkce (položky 01 až 18 včetně podpoložek) i za její složky se musí předávat hodnota v základních cenách (hodnota v cenách výrobců, subvence na produkty a daně z produktů).

Údaje za účet výroby a za tvorbu hrubého fixního kapitálu se musí předávat v běžných cenách i v cenách z předcházejícího roku.

Všechny hodnoty se vykazují v milionech jednotek národní měny. Vstup práce se vyjadřuje v tisících ročních pracovních jednotek.

Údaje pro regionální zemědělský účet se musí předávat pouze v běžných cenách.

1.    Účet výroby

2.    Účet tvorby důchodů

3.    Účet podnikatelských důchodů

4.    Součásti kapitálového účtu

5.    Vstup práce v zemědělství

“

(1)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:02003R1059-20191113

(2)    Pokud odpovídající prodej a nákup spadají do stejného účetního období.

(3)    Nákup zvířete se nikdy nezaznamenává jako mezispotřeba (v zásadě se jedná o pořízení nedokončené výroby, viz 2.067.), přičemž výpočet živočišné produkce lze provést pouze nepřímo, na základě prodeje, tvorby hrubého fixního kapitálu a změny zásob.

(4)    Podle použité metody by měla být spotřeba uvnitř jednotky upravena na hodnoty SZÚ.

(5)    V tomto případě nejsou zahrnuty dovážené zemědělské produkty (mimo zvířata).