Stanovisko Evropského výboru regionů Příležitosti a synergie preventivního přizpůsobení se změně klimatu s cílem podpořit udržitelnost a kvalitu života v regionech a obcích: jaké jsou k tomu nutné rámcové podmínky?

(2021/C 37/06)

Zpravodaj: Markku MARKKULA (FI/ELS), předseda rady města Espoo Odkaz: žádost předsednictví o vypracování stanoviska, čl. 41 písm. b) bod i)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Nutnost urychlit globální opatření

1.

zdůrazňuje, že politické vedení by mělo přistupovat ke změně klimatu jako k naléhavé situaci a ke globální hrozbě, kterou je třeba řešit kolektivně pomocí společných opatření a norem tím, že se odstraní izolovanost a překážky. EU by měla zastávat aktivní vedoucí úlohu při přechodu ke klimaticky neutrální ekonomice a odolnější společnosti, aby zajistila příznivé životní podmínky a docílila toho, že se jasné, důvěryhodné a rovnocenné postupy pro evropské podniky a veřejné i soukromé instituce budou uplatňovat na celém světě;

2.

zdůrazňuje, že je důležité, aby města a regiony plnily aktivní úlohu a spojily své síly s místním a mezinárodním průmyslem za účelem přizpůsobení se změně klimatu a jejího zmírnění prostřednictvím přijímání stále ambicióznějších a realistických cílů. Poukazuje na to, že je nezbytné urychlit opatření v rámci všech příslušných politik EU, navýšit financování určené na přizpůsobení, společně vypracovat vhodné metody a nástroje na přizpůsobení, posílit přeshraniční spolupráci a výměnu zkušeností a osvědčených postupů, zvýšit odolnost a adaptační kapacity a podpořit řešení blízká přírodě a příležitosti pro inovace;

3.

bere na vědomí, že zhruba 800 regionálních samospráv v 17 členských státech vyhlásilo stav nouze v oblasti klimatu, což znamená, že asi 40 % občanů EU žije v místních a regionálních správních celcích, jejichž političtí představitelé navíc zdůraznili, oficiálně přijali a vyhlásili vážnou situaci globální klimatické krize. Zdůrazňuje, že v důsledku toho vzniká velká podpora pro aktivní vedení usilující o klimaticky neutrální Evropu zdůrazňováním perspektivy vycházející zdola (1);

4.

zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 ještě vystupňovala naléhavost přijmout včasná a koordinovaná opatření. Současné zkušenosti s pandemií poukázaly na potřebu zlepšit odolnost sociálních a hospodářských systémů, aby mohly čelit rozsáhlým narušením, neboť nepředvídané krize způsobují komplexní rizika, a to zejména v příliš úzce zaměřených ekonomikách;

5.

upozorňuje na to, že politiky EU v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování musí být lépe propojeny s veřejným a soukromým sektorem i s činnostmi občanů v rámci jednotlivých odvětví politiky EU v oblasti klimatu. Jedná se o systém obchodování s emisemi (ETS), rozhodnutí o „sdílení úsilí“ a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Má-li být do roku 2050 dosaženo klimatické neutrality, musí EU urychlit dekarbonizaci činností ve všech odvětvích. Města a regiony mají ve spolupráci s průmyslem prvořadou odpovědnost za odvětví, na něž se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, zejména co se týče vytápění, chlazení, využívání půdy a dopravy;

Úloha orgánů na nižší než celostátní úrovni v rámci cílů udržitelného rozvoje OSN a UNFCCC

6.

domnívá se, že orgány na nižší než celostátní úrovni musí hrát klíčovou úlohu při prosazování globálních ambicí v oblasti klimatu a že politiky přizpůsobování by měly plnit zásadní roli při lokalizaci cílů udržitelného rozvoje OSN. EU musí vytvořit pobídky pro obce, aby splnily cíle udržitelného rozvoje;

7.

vyzývá UNFCCC, aby oficiálně uznala úlohu nižší než celostátní úrovně a aktivně podporovala účast správních orgánů na nižší než celostátní úrovni při provádění politik zmírňování a přizpůsobování a navrhla smluvním stranám, aby přijaly ambiciózní cíle. Poukazuje na místní příspěvky předkládané jako dobrovolná místní hodnocení, které svědčí o tom, že města představují úroveň, kde se provádějí důležité činnosti a kde lze nejlépe zkoumat synergie a vzájemné vazby mezi jednotlivými cíli udržitelného rozvoje;

8.

považuje konferenci smluvních stran UNFCCC COP26 za zásadně důležitý mezník pro upevnění vedoucí pozice EU v rámci globálních opatření v oblasti klimatu a zdůrazňuje, že probíhající činnosti a závazky regionů a měst by měly mít na konferenci COP26 výraznou a viditelnou úlohu. Je odhodlán podporovat orgány EU ve spolupráci s UNFCCC, aby byly v celosvětové diplomacii týkající se klimatu a v rámci činností v této oblasti zviditelněny orgány na nižší než celostátní úrovni a byl více uznán jejich význam. Zdůrazňuje v tomto smyslu spolupráci s mezinárodními komunitami a síťovými organizacemi, jako jsou ICLEI, Under2 Coalition, Regions4, Climate Alliance a UCLG (Spojená města a místní samosprávy);

Za vlivnější strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu založenou na nových poznatcích, učení a inovacích

9.

vítá plán týkající se nové, ambicióznější strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, který v rámci ambicí EU v oblasti klimatu do roku 2030 a 2050 klade větší důraz na přizpůsobování prostřednictvím zlepšování znalostí, intenzivnějšího plánování a urychlení opatření a tím, že uznává nutnost, aby na místní a regionální úrovni existovaly politiky přizpůsobování. V této souvislosti zdůrazňuje, že otázky týkající se přizpůsobování se změně klimatu musí být účinně začleňovány do všech oblastí politiky. Vyzývá Komisi, aby v souladu se zásadami aktivní subsidiarity a proporcionality vypracovala novou strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu s jasnými cíli a ukazateli;

10.

domnívá se, že za účelem podpory orgánů na nižší než celostátní úrovni v jejich globálních opatřeních týkajících se cílů udržitelného rozvoje musí jít příkladem sama EU. To znamená také spolupráci s potenciálními partnery mimo EU na základě hodnot EU;

11.

zdůrazňuje, že aby bylo možné jednat, je zapotřebí celoevropský systém pro přizpůsobování a dobře fungující struktura víceúrovňové správy s jasnými úkoly. Je důležité vytvořit účinné regionální a místní mechanismy pro přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování s využitím společných sítí veřejného, soukromého a třetího sektoru a prostřednictvím zlepšení znalostí a schopností a navýšení finančních zdrojů;

12.

zdůrazňuje, že při přizpůsobování se změně klimatu jsou důležitá přírodě blízká řešení, neboť jejich provádění skýtá příležitosti k překonávání vzájemně propojených krizí v oblastech klimatu, přírody a zdraví, vznikají díky němu přínosy jak v sociální, tak v ekologické sféře a současně se podporuje udržitelnost a odolnost. Přírodě blízká řešení mohou být rovněž významným prostředkem k dosažení cílů udržitelného rozvoje a naplnění ambic UNFCCC, zejména pokud jde o využívání synergií mezi různými cíli udržitelného rozvoje a opatřeními v oblasti klimatu;

13.

poukazuje na to, že přizpůsobování se změně klimatu bude vyžadovat rozsáhlou transformaci a bude muset být začleněno jako průřezová priorita do územního plánování a správy. Politiky přizpůsobování mají významné důsledky pro zdraví a sociální spravedlnost;

14.

konstatuje, že místní připravenost související s přizpůsobováním se změně klimatu se v celosvětovém měřítku i v rámci Evropy liší. Klimatická rizika v současnosti nejsou do celkového řízení rizik a plánování připravenosti obcí v širší míře zahrnuta;

15.

zdůrazňuje, že mají-li být všechna opatření v oblasti klimatu, včetně přizpůsobování, úspěšná, musí být založena na nejlepších dostupných znalostech a inovacích a plně závisejí na zapojení občanů. Nejdůvěryhodnější úrovní správy jsou místní a regionální orgány, neboť nejlépe vědí, co je zapotřebí a jak účinně řešit potřeby a očekávání evropských občanů;

16.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby podporovaly rozvoj: a. udržitelnosti jako „nového normálního stavu“ pro všechny komunity, podniky i jednotlivce; b. udržitelnosti, uhlíkové neutrality, oběhového hospodářství a odolnosti jako vůdčí zásady veškerého rozhodování ve veřejném i soukromém sektoru, včetně rozpočtových procesů; c. plánování zaměřeného na udržitelnost a opatření založených na spolupráci, znalostech a osvědčených postupech; d. výzkumu v oblasti udržitelnosti a společné činnosti, a to multidisciplinární i interdisciplinární, s cílem zlepšit know-how a jeho diverzifikaci; e. digitálního připojení s náležitou kapacitou pro všechny občany jakožto průřezového prvku, který zaručí ekologickou a digitální transformaci; f. způsobů, jak všechny tyto prvky začlenit do všech vzdělávacích řešení v Evropské unii; g. financování měst a regionů za účelem rekvalifikace a prohlubování dovedností pracovní síly;

17.

zasazuje se o snižování uhlíkové stopy tím, že budou minimalizovány negativní dopady výrobků, služeb a organizací. Vyzývá rovněž k tomu, aby byl kladen větší důraz na omezování uhlíkové stopy u spotřebitelů tím, že se prokáže budoucí pozitivní dopad, který mohou mít výrobky, služby nebo organizace na udržitelnost;

18.

podporuje rozvoj místních vědeckých platforem pro změnu klimatu (které již v různých regionech existují a hrají úlohu „místních panelů pro změnu klimatu“) s cílem podnítit spolupráci s vědci a podpořit rozhodování volených místních představitelů;

19.

zdůrazňuje, že při přizpůsobování se změně klimatu je klíčovým faktorem budování odolnosti jednotlivců, komunit a regionů. Vyzdvihuje význam chápání, učení, rozvoje kapacit a koncepcí pro posílení kultury meziregionální a nadnárodní spolupráce tak, aby fungovala prakticky po celém světě;

20.

vyzývá Komisi, aby vytvořila celoevropské nástroje spolupráce ke společnému vytváření nových řešení výzev v oblasti klimatu a více je využívala. Podněcuje k vytvoření virtuálních týmů pro koučování on-line a k zavedení vzájemného mentorství s cílem podpořit nový a inovativní udržitelný rozvoj na regionální a místní úrovni. Regiony a města jsou ochotny sloužit jako testovací prostředí pro vývoj nových řešení, která mohou uspokojit různé potřeby jednotlivých území EU;

21.

poukazuje na užitečnost sítě živých laboratoří pro to, aby byly odstraněny rozdíly v přizpůsobování se změně klimatu a jejím zmírňování a podpořily se inovace pro udržitelný rozvoj;

22.

vyzdvihuje úlohu zemědělství a lesnictví (SZP) v rámci celosvětové politiky v oblasti klimatu, neboť hrají důležitou úlohu při zvyšování odolnosti a udržitelnosti a v podporování inovativních řešení ve venkovských oblastech. V tomto smyslu musí být do SZP začleněny cíle Zelené dohody, zejména strategie v oblasti biologické rozmanitosti a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, s cílem ukončit vazbu subvencí na výměr zemědělské půdy a místo toho je následně navázat na dodržování přísných a závazných norem pro ochranu klimatu, biologickou rozmanitost, používání pesticidů a dobré životní podmínky zvířat, zkrácené dodavatelské řetězce a podporu místní produkce;

23.

zdůrazňuje pozitivní součinnost mezi politikami v oblasti zachování biologické rozmanitosti a politikami zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, což jsou základní pilíře, na nichž je celosvětový boj proti změně klimatu založen;

24.

zdůrazňuje, že při posuzování nebezpečí a rizik na místní úrovni je důležité používat preventivní informační systémy, jako např. Galileo a Copernicus. To vyžaduje systematičtější a komplexnější řešení v oblasti vytěžování a zpracování údajů na místní a regionální úrovni, jako je využívání satelitů a senzorů s nástroji podporovanými geografickými informačními systémy, aby bylo možné mapovat místa zranitelná vůči různým rizikům týkajícím se klimatu. Vybízí místní a regionální orgány, aby využívaly dostupné údaje a služby, zejména ty, které poskytuje služba programu Copernicus v oblasti změny klimatu (C3S), a těžily z jejich výhod;

25.

zdůrazňuje, že je třeba posílit investice do vesmírných technologií, neboť se jedná o klíčovou složku udržitelného a odolného rozvoje, jež poskytuje relevantní informace o klimatických rizicích a souvisejících adaptačních opatřeních. Je připraven v této oblasti spolupracovat s Komisí, Společným výzkumným střediskem a EEA na prozkoumání opatření pro přiblížení těchto technologií místním a regionálním orgánům;

26.

poukazuje na to, že přizpůsobení by mělo být uznáno jako důležitý pilíř Zelené dohody pro Evropu jakožto nové strategie EU pro růst. Vítá navrhovaný evropský právní rámec pro klima jako způsob, jak poskytnout zastřešující rámec jak pro zmírňování změny klimatu, tak pro přizpůsobování se této změně;

Města a regiony by měly mít významnější úlohu v politikách přizpůsobování

27.

zdůrazňuje, že města a regiony jsou inovátory a průkopníky, pokud jde o opatření v oblasti klimatu a přizpůsobování se změně klimatu, a že se často účastní výzkumných a inovačních projektů, jako jsou projekty v rámci programů Horizont 2020 a Horizont Evropa, díky čemuž mohou působit jako vyslanci přizpůsobování se změně klimatu v celé Evropě a prosazovat přeshraniční spolupráci mezi orgány na nižší než celostátní úrovní na řešení klimatických výzev;

28.

konstatuje, že místní orgány jsou odpovědné za více než 70 % omezení změny klimatu a za téměř 90 % opatření pro přizpůsobení se změně klimatu a že žádná politika přizpůsobení nebude fungovat, pokud nebude zohledňovat potřeby, názory a odborné znalosti místních regionů a měst. Upozorňuje na to, že podle odhadů přijalo přibližně 40 % měst s více než 150 000 obyvateli v celé EU plány na přizpůsobení se změně klimatu (2);

29.

digitální aplikace mohou hrát klíčovou úlohu při pomoci místním a regionálním orgánům s prováděním cílů udržitelného rozvoje a cílů v oblasti klimatu nebo při přizpůsobování se změně klimatu. V otázkách přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování této změny je proto vždy nutné uvažovat o udržitelných digitálních řešeních. Je třeba si vyměňovat příklady osvědčených postupů a zároveň neustále kontrolovat skutečnou účinnost digitálních řešení;

30.

poukazuje na to, že změny klimatu se v Evropě a na celém světě nejviditelněji projevují extrémními povětrnostními jevy, jako jsou vlny veder, záplavy, nedostatek vody, požáry a nemoci, které způsobují značné ztráty na životech, finanční škody a zhoršení kvality života. Poznamenává rovněž, že vylidňování venkovských oblastí, ztráta přístupu k úrodné půdě a úbytek biologické rozmanitosti vytvářejí sociální a ekonomické potíže, jež se stávají rostoucím globálním problémem, který bude mít v Evropě ohromné důsledky (3);

31.

zdůrazňuje zásadní význam dvou misí zaměřených na klima: „Evropa odolná vůči změně klimatu“ a „100 klimaticky neutrálních měst do roku 2030“. Přeje si spolupracovat s Komisí při podpoře žádostí a nominací z komunit, měst a regionů, které reprezentují celkovou zeměpisnou, sociální a hospodářskou rozmanitost evropských území. Je připraven vypracovat společně s misemi, Paktem starostů a primátorů a dalšími subjekty prováděcí rámec k dosažení cíle klimatické neutrality;

32.

doporučuje, aby Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) spolu s různými odbornými organizacemi, jako je Společné výzkumné středisko, partnerství pro přizpůsobení se změně klimatu v rámci městské agendy (4) a Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky (5), pravidelně poskytovala aktuální informace o vědeckých poznatcích a prezentovala specifické projekty týkající se změny klimatu, dopadů a zranitelnosti v hlavních biogeografických regionech v Evropě;

33.

poukazuje na to, že dopad změny klimatu je nerovnoměrný a že při správné volbě politiky mají klíčový význam územní faktory. Vhodná opatření pro přizpůsobování závisejí na konkrétních zranitelných místech, například v nejvzdálenějších regionech EU, na ostrovech, v horských a pobřežních oblastech a v Arktidě;

34.

žádá přijetí naléhavých opatření v Arktidě, kde jsou zimní teploty již o 2,5 oC vyšší oproti úrovni před průmyslovou revolucí, což znamená, že mořský led a sníh tají nebývalou rychlostí, jak nedávno prokázala např. expedice MOSAiC. Zvláštní pozornosti je zde třeba z důvodu větší citlivosti Arktidy, známé též jako „polární amplifikace“;

35.

poukazuje na výjimečné bohatství středomořské přírody a na její mimořádnou zranitelnost vůči přírodním katastrofám, změně klimatu a sociálně-ekonomickému rozvoji. Jsou zapotřebí zvláštní opatření ke zvýšení udržitelnosti přírodních zdrojů, zejména k ochraně biologické rozmanitosti;

36.

zdůrazňuje, že změna klimatu úzce souvisí se sociálně-ekonomickými změnami, jako je urbanizace. Upozorňuje na to, že městské oblasti v Evropě, v nichž žijí tři čtvrtiny obyvatel, čelí výzvám v oblasti klimatu, jež vyžadují individualizovaná řešení a podporu ze strany EU a členských států (6). Rovněž zdůrazňuje význam venkovských a příměstských oblastí, kde je někdy snížení emisí ještě obtížnější. Z toho důvodu žádá vhodná řešení také pro tyto oblasti;

37.

poukazuje na to, že víceúrovňový dialog o klimatu a energetice má potenciál stát se silným nástrojem, jenž zajistí účinnou vertikální integraci politik přizpůsobování a jejich plošné zohlednění. Je třeba ho rozšířit tak, aby zahrnoval celou Zelenou dohodu;

38.

zdůrazňuje, že Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky a obdobné iniciativy plní zásadně důležitou úlohu v tom, aby se politiky přizpůsobování dostaly blíže k městům a regionům. Signatáři paktu mají také významnou roli při provádění akčních plánů pro udržitelnou energetiku a klimatická opatření;

39.

zdůrazňuje, že je důležité posílit využívání, rozšiřování a zavádění inovativních digitálních technologií, které napomohou rozvoji kapacit integrace a soudržnosti, aby bylo možné dosáhnout inteligentní územní strategie. Technologie 5G, internet věcí a analýza dat, které jsou příklady těchto technologií, je třeba vnímat jako prvky umožňující digitální a ekologickou transformaci regionů a měst, a zejména jako přelomové nástroje pro poskytování digitálních veřejných služeb, zvyšování energetické účinnosti, podporu kultury a cestovního ruchu a sociální a územní soudržnost;

40.

vyzdvihuje úlohu energetických systémů v rámci přizpůsobování a rovněž jejich vzájemné propojení, jak je popsáno ve sdělení o strategii EU pro integraci energetického systému (7), a vyzývá Evropskou komisi, aby v návaznosti na toto sdělení toto propojení dále zkoumala;

41.

poukazuje na to, že je důležité posílit evropská partnerství mezi regiony a městy a využívat při tom koncepci inteligentní specializace. Doporučuje, aby města a regiony plnily významnější úlohu v rámci platformy pro přizpůsobování se změně klimatu (8), a velice si přeje prohloubit spolupráci zejména s Evropskou agenturou pro životní prostředí, znalostním a inovačním společenstvím pro klima Evropského inovačního a technologického institutu a Společným výzkumným střediskem;

42.

poukazuje na potřebu zlepšit prováděcí kapacity regionů a měst a na význam dostatečného počtu zaměstnanců včetně kvalifikovaných pracovníků. Zejména na obecní úrovni je třeba systematicky zajišťovat nezbytnou pracovní sílu pro koordinaci mnoha oblastí činnosti a oblastí odpovědnosti souvisejících s prováděním cílů udržitelného rozvoje a cílů v oblasti klimatu;

Financování a globální pravidla

43.

naléhavě vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost systému stanovování cen CO2. Změna klimatu vyžaduje nové investice, zejména do soukromého sektoru, a to pro účely přizpůsobování se této změně a jejího zmírňování. Za účelem přilákání potřebných investic by měla být cena CO2 stanovena tak, aby byla předvídatelná a přiměřená. Tento systém by měl podnítit energetické a jiné společnosti k tomu, aby hrály důležitou úlohu v plnění klimatických cílů a tvorbě nových, uhlíkově neutrálních řešení;

44.

zdůrazňuje, že k tomu, aby se otázka CO2 stala transparentní součástí hospodářského systému a aby se podpořil přechod k uhlíkové neutralitě, je zapotřebí účinnější systém stanovování cen CO2 včetně mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. To by vytvořilo nové rovné podmínky pro udržitelná opatření a je to klíčovým nástrojem pro zajištění transparentnosti systému týkajícího se CO2 na všech úrovních a ve všech odvětvích;

45.

podporuje výzvu EP, aby byl vytvořen čistý rozpočet na emise skleníkových plynů EU-27 založený na nejnovějších vědeckých výpočtech používaných IPCC, který by v souladu s cíli Pařížské dohody odpovídal spravedlivému podílu zbývajících globálních emisí Unie a jenž by představoval vodítko pro způsob, jímž by mohla Unie dosáhnout čistých nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050;

46.

vyzývá EU, aby na celosvětové úrovni zastávala silnou vedoucí funkci s cílem vypracovat do roku 2030 nezbytný systém stanovování cen CO2 a uhlíkového rozpočtu a vyjednat obdobné prvky se svými globálními obchodními partnery;

47.

navrhuje, aby se podporovaly dlouhodobé investice do infrastruktury související s přizpůsobováním, které by byly financované EU. Upozorňuje na význam vhodných finančních příležitostí pro přizpůsobení se změně klimatu pro všechny úrovně správy a také na význam zkoumání nových potenciálních možností pro stávající zařízení a nových a inovačních řešení;

48.

doporučuje, aby EU a vlády členských států zajistily stabilní a systematické veřejné financování pro přizpůsobování, například pro veřejné služby, pohotovostní a záchranné služby a zdravotní péči. Za účelem preventivního přizpůsobení je třeba provádět komplexní investice do infrastruktury a záchranných nástrojů, které by začlenily přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování do celkových opatření zaměřených na udržitelnost;

49.

vítá, že bylo ohlášeno vydání zelených dluhopisů na financování opatření v oblasti klimatu. Varuje před tím, že veřejné zdroje nemusí stačit k řešení všech potřeb v oblasti přizpůsobení a že by mělo být podporováno soukromé financování opatření pro přizpůsobování. Je důležité, aby kritéria taxonomie a přístup týkající se toho, co má být považováno za udržitelné a co nezpůsobuje škody, byly nastaveny tak, aby těm, kdo chtějí provádět udržitelné investice, nepřinášely administrativní zátěž. To platí zejména tehdy, když tyto aspekty přesahují platné právní předpisy EU a členských států;

50.

oceňuje, že se nový rámec na období 2021–2027 výrazně zaměří na inteligentnější Evropu prostřednictvím inovací a na ekologičtější a bezuhlíkovou Evropu. Vyzývá k tomu, aby VR hrál důležitější úlohu při orientaci využívání souboru nástrojů pro regionální veřejné a soukromé investice do přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování. To znamená také podporu strategií vedených na místní úrovni a posílení pozice místních orgánů při spravování unijních, vnitrostátních, regionálních a místních fondů. Poukazuje na to, že evropské programy musí podporovat vytváření a sdílení osvědčených řešení v oblasti klimatu, což bude ku prospěchu obcí různých velikostí;

51.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nejlépe znají potřeby a problémy občanů a jsou zodpovědné za provádění politik EU na místní a regionální úrovni. Je tudíž zapotřebí, aby členské státy místní a regionální orgány zapojovaly do rozhodovacího procesu v souvislosti s právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy. VR členské státy vybízí, aby na ně na základě zásady subsidiarity rovněž delegovaly správu fondů a finančních nástrojů;

52.

konstatuje, že Evropská investiční banka (EIB) přijala nový závazek zvýšit do roku 2025 podíl finančních prostředků určených na opatření v oblasti klimatu a environmentální udržitelnosti a vypracovat akční plán v oblasti klimatu (9). Vítá zavedení systému EIB pro posuzování klimatických rizik (CRA) za účelem systematického posuzování materiálních klimatických rizik;

53.

upozorňuje na to, že rozvíjení nové strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu musí vycházet ze zásad stanovených v Zelené dohodě pro Evropu. Naléhavě vyzývá Komisi, aby v tomto rámci uznala města a regiony jako plnohodnotné partnery a aby lépe řešila rozdíly mezi místními strategiemi pro přizpůsobení vycházejícími zdola a vnitrostátními strategiemi pro přizpůsobení;

Lepší soudržnost a provádění opatření v celé Evropě

54.

poukazuje na to, že cíle klimatického paktu závisejí na aktivní subsidiaritě a víceúrovňové správě. VR je proto připraven poskytnout při provádění klimatického paktu (10) politickou podporu a rozšířit jej do všech měst a regionů Evropy. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby mezi opatření této důležité iniciativy zařadila adaptační opatření;

55.

zdůrazňuje potenciál evropského klimatického paktu jednak jako inovativního nástroje správy, který posiluje spolupráci mezi místními a regionálními orgány a evropskými institucemi, ale také jako zastřešující iniciativy na podporu vytváření místních klimatických paktů v celé EU a usnadnění využívání osvědčených postupů, a to i v oblasti přizpůsobování se změně klimatu;

56.

znovu opakuje, že je důležité začlenit politiky přizpůsobování do územní infrastruktury a do krajinného plánování a péče o krajinu (11). Města a regiony by měly v tomto ohledu vyvinout značné úsilí;

57.

vítá návrh ambiciózního plánu dosažení cíle v oblasti klimatu do roku 2030 a vyzývá Komisi, aby do tohoto rámce zahrnula i adaptační opatření a cíle v oblasti přizpůsobení;

58.

zdůrazňuje, že několik iniciativ, jako jsou občanské dialogy, posuzování územního dopadu, víceúrovňové dialogy o energetice a klimatu a síť RegHub, jakož i Evropská městská iniciativa v rámci politiky soudržnosti po roce 2020, může podpořit jak posouzení adaptačních opatření, tak stanovení strategického programu tím, že zapojí subjekty, které jsou přímo ovlivněny změnou klimatu a adaptačními opatřeními;

59.

vítá zahájení „renovační vlny“ coby iniciativy zaměřené na budoucnost, která stupňuje úsilí EU v jedné z oblastí klíčových pro dosažení našich cílů v oblasti klimatu. V této souvislosti vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela úlohu renovace budov při zvyšování cílů přizpůsobení a posilování odolnosti zastavěného prostředí;

60.

poukazuje na to, že dopad změny klimatu na občany je různý v závislosti na sociální a hospodářské zranitelnosti, věku a pohlaví. Z toho důvodu by měl být v nové strategii EU důsledně zohledněn sociální aspekt politik přizpůsobování, a to na základě činnosti, kterou v této oblasti vyvíjí Evropská agentura pro životní prostředí (12);

61.

poukazuje na to, že členské státy v současné době vypracovávají různé plány a strategie, jako jsou strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, vnitrostátní dlouhodobé strategie a strategie udržitelného rozvoje, jakož i další odvětvové politiky např. v oblasti biologické rozmanitosti, lesnictví a zemědělství nebo územního plánování. To vyvolává riziko, že budou pro města a regiony zmatečné. Výbor vyzývá Evropskou komisi, aby znovu zvážila, zda by celkový rámec neměl mít integrovanější přístup;

62.

naléhá na Komisi, aby důrazně doporučila členským státům zapojit orgány na nižší než celostátní úrovni do přípravy svých strategií pro přizpůsobení a do podpory vypracovávání regionálních a místních strategií a také regionálního rozdělení celostátních strategií. VR je za tímto účelem ochoten uspořádat víceúrovňové dialogy o energetice a klimatu.

---

(1)  https://climateemergencydeclaration.org/climate-emergency-declarations-cover-15-million-citizens/.

(2)  Zpráva o provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM(2018) 738 final).

(3)  https://www.eea.europa.eu/themes/climate-change-adaptation.

(4)  https://ec.europa.eu/futurium/en/climate-adaptation.

(5)  https://www.paktstarostuaprimatoru.eu/.

(6)  https://www.paktstarostuaprimatoru.eu/.

(7)  COM(2020) 299 final.

(8)  https://climate-adapt.eea.europa.eu/.

(9)  https://www.eib.org/en/about/partners/cso/consultations/item/cb-roadmap-stakeholder-engagement.htm.

(10)  Viz stanovisko 1360/2020 Evropský klimatický pakt (Úř. věst. C 440, 18.12.2020, s. 99), zpravodaj: Rafał Trzaskowski (PL/ELS), dostupné zde: https://cor.europa.eu/CS/our-work/Pages/OpinionTimeline.aspx?opId=CDR-1360-2020.

(11)  https://ec.europa.eu/clima/sites/clima/files/adaptation/what/docs/swd_2013_137_en.pdf.

(12)  https://www.eea.europa.eu/publications/unequal-exposure-and-unequal-impacts.