EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 4.4.2019
SWD(2019) 111 final
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE
Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2019: politické souvislosti
Průvodní dokument k
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2019:
Evropa, která chrání své občany a zlepšuje kvalitu jejich života
{COM(2019) 149 final} - {SWD(2019) 112 final} - {SWD(2019) 113 final} - {SWD(2019) 114 final} - {SWD(2019) 115 final} - {SWD(2019) 116 final} - {SWD(2019) 117 final} - {SWD(2019) 118 final} - {SWD(2019) 119 final} - {SWD(2019) 120 final} - {SWD(2019) 121 final} - {SWD(2019) 122 final} - {SWD(2019) 123 final} - {SWD(2019) 124 final} - {SWD(2019) 125 final} - {SWD(2019) 126 final} - {SWD(2019) 127 final} - {SWD(2019) 128 final} - {SWD(2019) 129 final} - {SWD(2019) 130 final} - {SWD(2019) 131 final} - {SWD(2019) 132 final} - {SWD(2019) 133 final} - {SWD(2019) 134 final} - {SWD(2019) 135 final} - {SWD(2019) 136 final} - {SWD(2019) 137 final} - {SWD(2019) 138 final} - {SWD(2019) 139 final}
Politické souvislosti — Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí za rok 2019
I.O přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí
Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí představuje druhé vydání pravidelného cyklu analýz, dialogu a spolupráce, který byl poprvé oznámen v roce 2016
a jehož cílem je zlepšit provádění stávající politiky a právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. První sdělení týkající se přezkumu provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a série zpráv o 28 zemích byly zveřejněny v únoru 2017
a stávající soubor zpráv tvoří balíček za rok 2019. Cílem těchto zpráv je podpořit debatu o společných výzvách v oblasti životního prostředí v EU a o nejúčinnějších způsobech, jak reagovat na nejnaléhavější klíčové nedostatky v provádění napříč členskými státy. Opírají se o podrobné odvětvové prováděcí zprávy, které Komise shromáždila nebo vydala v rámci konkrétních právních předpisů v oblasti životního prostředí, ale i o zprávy o stavu životního prostředí a o další zprávy Evropské agentury pro životní prostředí. Tyto zprávy o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí nenahrazují zvláštní právní nástroje a dialog, které mají zajistit dodržování závazných pravidel EU.
Zprávy se všeobecně řídí strukturou 7. akčního programu pro životní prostředí
a odkazují na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a na související cíle udržitelného rozvoje
, a to v rozsahu, ve kterém odrážejí povinnosti a politické cíle stanovené právními předpisy EU v oblasti životního prostředí.
Hlavní identifikované výzvy přihlížejí k takovým faktorům, jako je dopad na kvalitu života občanů, pokrok, kterého bylo až doposud dosaženo při plnění cílů v oblasti životního prostředí, a důsledky z hlediska zdrojů.
Ke zprávám týkajícím se jednotlivých zemí je přiloženo sdělení nazvané „Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2019: Evropa, která chrání své občany a zlepšuje kvalitu jejich života“. Identifikuje společné problémy a uvádí předběžné závěry o možných hlavních příčinách nedostatečných výsledků členských států. Na tomto základě navrhuje strukturované způsoby, jak dosahovat lepších výsledků, a to vedle konkrétních prioritních činností zahrnutých ve zprávách týkajících se jednotlivých zemí. Sdělení obsahuje přílohu s navrhovanými činnostmi, které jsou pro přehlednost rozčleněny podle jednotlivých členských států.
Klíčovou cestou ke zlepšení výkonnosti je rozvíjet kapacitu orgánů pro ochranu životního prostředí, zejména dovednosti a odborné znalosti jejich zaměstnanců. Evropská komise vytvořila na podporu přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí program TAIEX-EIR PEER 2 PEER (P2P)
, jehož cílem je usnadňovat vzájemnou výměnu mezi zaměstnanci orgánů pro ochranu životního prostředí tak, aby mohli mít přímý prospěch z osvědčených postupů v jiných zemích a regionech.
Program P2P je praktický nástroj, který poskytuje podporu upravenou na míru orgánům členských států, které provádějí politiku a právní předpisy v oblasti životního prostředí. Komise tento nástroj TAIEX úspěšně uplatňuje po více než 20 let v oblasti politiky rozšíření a politiky sousedství a nedávno i při pomoci ohledně politiky soudržnosti prostřednictvím programu TAIEX REGIO P2P. Vzhledem k tomu, že v prvním roce fungování tohoto nástroje (2018) bylo provedeno dvacet projektů v oblasti životního prostředí a byly zapojeny všechny členské státy, naplňuje tento nástroj potřebu doplňkových nástrojů pro zlepšení odbornosti prováděcích orgánů na základě výměny zkušeností.
Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí se liší od hodnocení OECD týkajícího se výkonnosti politik v oblasti životního prostředí tím, že každé dva roky vyhodnocuje provádění klíčových požadavků právních předpisů a politik EU v oblasti životního prostředí v každém členském státě EU. Výsledkem jsou poměrně stručné zprávy, které poskytují přehled o pokroku v oblasti provádění a o srovnatelnosti v rámci celé EU.
Politické souvislosti
Zprávy o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí jsou určeny nejen odborníkům na oblast životního prostředí, ale také dalším orgánům a širší veřejnosti, a proto může být objasnění politických souvislostí užitečné pro chápání informací specifických pro jednotlivé země, které jsou v těchto zprávách uvedeny. Aby však zprávy o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí týkající se jednotlivých zemí zůstaly i nadále stručné, jsou některé obecné informace o jednotlivých tematických odvětvích uvedeny v tomto podkladovém dokumentu, a nikoli v jednotlivých zprávách.
Obecné cíle EU a příslušné cíle udržitelného rozvoje jsou uvedeny v modrých rámečcích. Každý oddíl také obsahuje v poznámkách pod čarou odkazy na internetové stránky, kde lze nalézt podrobné informace. Podrobnější základní informace o politikách a právních předpisech EU v oblasti životního prostředí lze nalézt na internetové stránce Europa
.
Každá zpráva o zemi mapuje hlavní problémy při provádění evropské politiky a právních předpisů v oblasti životního prostředí, jakož i osvědčené postupy včetně výborných výsledků dané země. Celkově mají orgány EU pro ochranu životního prostředí na všech úrovních významný potenciál ke zlepšování svých výsledků tím, že se budou od sebe navzájem učit.
II.Tematické oblasti
1.Přeměna EU na zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové oběhové hospodářství účinně využívající zdroje
Opatření vedoucí k oběhovému hospodářství
Akční plán pro oběhové hospodářství klade důraz na nutnost přechodu k „oběhovému“ hospodářství, které je založeno na životním cyklu, maximálně opětovně využívá zdroje a dosahuje téměř nulového zbytkového odpadu. Výše uvedené lze usnadnit rozvojem a zpřístupněním inovativních finančních nástrojů a rovněž financováním ekologických inovací.
Balíčku k oběhovému hospodářství se týkají tři cíle udržitelného rozvoje. Cíl udržitelného rozvoje č. 8 podporuje trvalý, inkluzivní a udržitelný hospodářský růst. Cíl udržitelného rozvoje č. 9 vyzdvihuje potřebu vybudovat odolnou infrastrukturu a podporovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace. Cíl udržitelného rozvoje č. 12 podporuje státy, aby do roku 2030 dosáhly udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a jejich efektivního využívání.
Transformování našeho lineárního hospodářství na oběhové představuje příležitost učinit je udržitelnějším a konkurenceschopnějším. Tento posun bude stimulovat investice a vytvářet jak krátkodobé, tak dlouhodobé výhody pro hospodářství, životní prostředí i občany.
Po přijetí akčního plánu pro oběhové hospodářství v roce 2015 a po vytvoření související platformy zúčastněných stran v roce 2017 přijala Evropská komise v lednu 2018 nový balíček výstupů
. Ten zahrnoval další iniciativy, například: i) strategii EU týkající se plastů, ii) sdělení o způsobech řešení interakce mezi právními předpisy týkajícími se chemických látek, výrobků a odpadu, iii) zprávu o kritických surovinách a iv) rámec pro sledování pokroku na cestě k oběhovému hospodářství
.
Podpora oběhového hospodářství se rovněž stala prioritou, která se od roku 2016 opakovaně objevuje v roční analýze růstu evropského semestru.
Rámec pro monitorování sleduje klíčové trendy a vzorce s cílem porozumět tomu, jak se vyvíjejí jednotlivé prvky oběhového hospodářství. Tento rámec se skládá ze souboru deseti klíčových ukazatelů, které se týkají každé jednotlivé fáze, např. výroby, spotřeby, nakládání s odpady a druhotných surovin atd., jakož i ekonomických aspektů, jako jsou například investice, pracovní místa, hrubá přidaná hodnota a inovace.
Malé a střední podniky a účinné využívání zdrojů
Malé a střední podniky mohou proměnit výzvy v oblasti životního prostředí na příležitosti, například přijímáním opatření v oblasti účinného využívání zdrojů, získáváním veřejné podpory a nabízením ekologických výrobků a služeb. Přezkum výkonnosti malých a středních podniků
představuje jeden z hlavních nástrojů, které Komise používá k monitorování a hodnocení pokroku malých a středních podniků v oblasti účinného využívání zdrojů a dalších ukazatelů v oblasti životního prostředí.
Ekologické inovace
Srovnávací přehled ekologických inovací (ECO-IS)
, který pro Komisi vytvořila observatoř ekologických inovací, poskytuje přehled o výkonnosti členských států EU v oblasti ekologických inovací v pěti oblastech: vstupy ekologických inovací, činnosti v oblasti ekologických inovací, výstupy ekologických inovací, výsledky z hlediska účinného využívání zdrojů a sociálně-ekonomické výsledky.
Nakládání s odpady
Přeměnu odpadu na zdroje podporuje:
i) úplné provedení právních předpisů Unie v oblasti odpadů, které zahrnují hierarchii způsobů nakládání s odpady; potřebu zajistit oddělený sběr odpadu; cíle v oblasti nahrazení skládek atd.;
ii) omezování vzniku odpadu a vzniku odpadu na obyvatele v absolutním vyjádření a
iii) omezování energetického využití na nerecyklovatelné materiály a postupné odstraňování skládkování recyklovatelného nebo využitelného odpadu.
Cíl udržitelného rozvoje č. 12, který byl uveden výše, podporuje činnosti v oblasti nakládání s odpady.
Přístup EU k nakládání s odpady vychází z „hierarchie způsobů nakládání s odpady“, která je definována v rámcové směrnici o odpadech. Ta stanovuje priority při utváření odpadové politiky. Hierarchie je následující: prevence, (příprava na) opětovné použití, recyklace, využití a jako nejméně upřednostňovaná možnost likvidace (která zahrnuje skládkování a spalování bez energetického využití). Pokrok směřující k dosahování cílů recyklace a omezování skládkování odpadu, jakož i k přijímání odpovídajících plánů pro nakládání s odpady / programů předcházení vzniku odpadů jsou vedle ukazatelů produkce odpadu a typů zpracování odpadu i nadále klíčovými prostředky měření výkonnosti členských států.
Přijetí změn právních předpisů upravujících nakládání s odpady spolunormotvůrci
a nedávný návrh na snížení dopadu některých plastů na životní prostředí jsou příkladem společného úsilí na úrovni Evropské unie, které směřuje k podpoře oběhového hospodářství a ke zlepšení nakládání s odpady. Tato zpráva se však v souladu s oblastí působnosti přezkumu provádění právních předpisů zaměřuje na nadcházející cíle v oblasti recyklace (50 % do roku 2020) a na nakládání s komunálním odpadem obecně. Provádění nových pravidel a cílů bude posuzováno v dalších cyklech přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí.
Změna klimatu
EU se zavázala k provádění ambiciózních opatření v oblasti klimatu na mezinárodní úrovni i v rámci EU tím, že dne 5. října 2016 ratifikovala Pařížskou dohodu o klimatu. Cílem EU je snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % a do roku 2030 nejméně o 40 % v porovnání s rokem 1990. Dlouhodobým cílem EU je usilovat o snížení svých emisí do roku 2050 o 80–95 %, a to v rámci úsilí, které vyžadují rozvinuté země jako skupina. Přizpůsobení se nepříznivým vlivům změny klimatu má zásadní význam pro zmírnění jejích již nyní viditelných účinků a pro zlepšení připravenosti na budoucí dopady a odolnosti vůči nim.
Cílem udržitelného rozvoje č. 13 je uvést do praxe závazek přijatý v Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu a zprovoznit Zelený klimatický fond. Jeho cílem je rovněž zvýšit odolnost zemí a jejich schopnost přizpůsobit se nebezpečím souvisejícím s klimatem a přírodními pohromami.
EU má zavedeny potřebné právní předpisy, aby dosáhla cílů EU v oblasti klimatu stanovených pro roky 2020 a 2030. Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS)
zahrnuje všechny velké producenty emisí skleníkových plynů v odvětví průmyslu, energetiky a letectví v EU. Tento systém je základním kamenem politiky EU v boji proti změně klimatu a klíčovým nástrojem snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním způsobem. EU ETS se používá ve všech členských státech a vykazuje velmi vysokou míru dodržování požadavků. Zařízení pokrývají každoročně přibližně 99 % svých emisí požadovaným počtem povolenek. Příslušné orgány provádějí různé kontroly souladu u ročních výkazů emisí předkládaných jednotlivými zařízeními. U emisí, na něž se systém EU ETS nevztahuje, mají členské státy závazné vnitrostátní cíle v souladu s právními předpisy o sdílení úsilí
.
Všechny země EU jsou povinny monitorovat své emise v rámci mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů v EU, který stanoví vlastní vnitřní pravidla EU v oblasti podávání zpráv na základě mezinárodně dohodnutých závazků. Všechny členské státy sice požadavky v oblasti podávání zpráv splnily, avšak i nadále pokračují v práci na zlepšování úplnosti a včasnosti podávání.
Průhledné a koordinované plánování pomůže EU dosáhnout cílů do roku 2030 i na další období. Členské státy v současné době připravují integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a dlouhodobé strategie týkající se klimatu a energetiky. První vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu se budou týkat období od roku 2021 do roku 2030 a budou vycházet z opakujícího se (iterativního) procesu řízení mezi členskými státy a Komisí. V souladu s Pařížskou dohodou připraví EU a její členské státy do roku 2020 rovněž strategie v oblasti klimatu do poloviny století.
Byly přijaty právní předpisy EU v oblasti klimatu pro jednotlivá odvětví s cílem vytvořit pobídku ke snižování emisí z dopravy, z námořní dopravy a z fluorovaných plynů používaných ve výrobcích.
Doprava je hlavní příčinou znečištění ovzduší ve městech a připadá na ni téměř čtvrtina emisí skleníkových plynů v Evropě. V odvětví dopravy od roku 1990 nedocházelo ke stejně trvalému snižování emisí skleníkových plynů jako v ostatních odvětvích. Právní předpisy EU
stanoví závazné cíle pro emise CO2 u nových osobních a dodávkových automobilů pro celý vozový park EU na období 2020/2021. Na tomto základě se pro každého výrobce vypočítá konkrétní cíl v oblasti emisí. Pokud výrobci svou cílovou hodnotu překročí, musí uhradit poplatek za překročení emisí. Členské státy proto musí každoročně monitorovat údaje o emisích CO2 u všech nově registrovaných vozidel a hlásit je Evropské agentuře pro životní prostředí. Právní předpisy EU také vyžadují, aby členské státy zajistily, že spotřebitelům budou poskytnuty
příslušné informace
včetně označení palivové účinnosti vozidla a jeho emisí CO2 s cílem motivovat je k používání účinnějších vozidel. Dalším důležitým prvkem při snižování emisí skleníkových plynů z dopravy je
jakost paliva
. Právní předpisy EU vyžadují, aby se do roku 2020 snížila intenzita skleníkových plynů z vozidel až o 10 %.
Od roku 2018 musí velké lodě, které využívají přístavy v EU, monitorovat a vykazovat své řádně ověřené roční emise a další relevantní informace. První monitorovací zprávy musí být předloženy Komisi do 30. dubna 2019.
EU přijala několik právních předpisů k omezení emisí fluorovaných skleníkových plynů (F-plynů), včetně částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC). „Směrnice o mobilních klimatizačních systémech (MAC)“
se vztahuje na klimatizační systémy používané v malých motorových vozidlech a „nařízení o fluorovaných skleníkových plynech (F‑plynech)“
zahrnuje všechny klíčové aplikace, v nichž se tyto plyny používají, a postupně snižuje množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které by mohly být uváděny na trh v EU, s cílem omezit jejich dopad na klima. Díky novému nařízení o F-plynech se předpokládá, že do roku 2030 dojde ke snížení emisí F-plynů v EU o dvě třetiny v porovnání s jejich úrovněmi v roce 2014. Toto nařízení je přímo použitelné ve všech členských státech. Členské státy musely zavést školicí a certifikační programy a pravidla pro sankce a do roku 2017 je oznámit Komisi.
Další rozhodnutí EU
stanoví pravidla pro započítávání emisí skleníkových plynů a jejich odstraňování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví jako první krok k zahrnutí těchto činností do závazku EU v oblasti snižování emisí.
Cílem strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu
, přijaté v roce 2013, je přispět k lepší odolnosti Evropy vůči změně klimatu, a to podporou pozitivní činnosti členských států, lépe informovaného rozhodování a přizpůsobení v klíčových zranitelných odvětvích. Tato strategie stanoví konzistentní a dobře koordinovaný přístup s cílem zvyšovat připravenost a schopnost všech úrovní správy reagovat na dopady změny klimatu.
2.Ochrana, zachování a zlepšování přírodního kapitálu
Příroda a biologická rozmanitost
Cílem strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti je do roku 2020 zastavit snižování biologické rozmanitosti v EU. To vyžaduje úplné provedení směrnice o ochraně volně žijících ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť s cílem dosáhnout příznivého stavu chráněných druhů a stanovišť z hlediska ochrany. Vyžaduje to rovněž, aby zemědělská a lesnická odvětví pomáhala udržovat a zlepšovat biologickou rozmanitost.
Cíl udržitelného rozvoje č. 15 vyžaduje, aby země chránily, obnovovaly a podporovaly udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařily s lesy, bojovaly proti desertifikaci, zastavily úbytek biologické rozmanitosti a zastavily a následně zvrátily degradaci půdy.
Základem evropských právních předpisů zaměřených na zachování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v EU je směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť z roku 1992
a směrnice o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979
. Jedním z klíčových nástrojů pro provádění cílů těchto směrnic a zajištění dlouhodobé ochrany, zachování a přetrvání nejcennějších a nejohroženějších druhů a přírodních stanovišť v Evropě a ekosystémů, které spoluutvářejí, je Natura 2000, největší koordinovaná soustava chráněných oblastí na světě.
Směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně volně žijících ptáků vyžadují, aby členské státy zavedly soudržnou vnitrostátní síť stanovišť Natura 2000. Komise posuzuje dodržování tohoto požadavku jednotlivě pro každý typ druhů a stanovišť, který se vyskytuje na vnitrostátním území členských států. Poslední aktualizaci tohoto posouzení provedla Komise s pomocí Evropské agentury pro životní prostředí.
Klíčovým milníkem při plnění cílů těchto směrnic je vnitrostátní vyhlášení lokalit sítě Natura 2000 za zvláštní oblasti ochrany podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a za zvláště chráněné oblasti podle směrnice o ochraně volně žijících ptáků
. Klíčové ukazatele pro měření výkonnosti členských států tvoří jejich pokrok v následujících oblastech: i) výběr nejvhodnějších lokalit pro vytvoření spojité sítě Natura 2000, ii) právní vyhlášení dané lokality na vnitrostátní úrovni a iii) zachování nebo zlepšení stavu druhů a stanovišť významných pro EU z hlediska jejich ochrany.
Po důkladném vyhodnocení právních předpisů EU o ochraně přírody přijala Evropská komise v dubnu 2017 akční plán, jehož cílem je zlepšit jejich provádění a posílit jejich přínos k dosahování cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020. Akční plán EU pro přírodu, lidi a hospodářství navrhl 15 konkrétních opatření, která mají být provedena v letech 2017 až 2019.
Udržování a obnova ekosystémů a jejich služeb
Cílem strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti je udržet a obnovit ekosystémy a jejich služby zahrnutím zelené infrastruktury do územního plánování a obnovením nejméně 15 % degradovaných ekosystémů do roku 2020. Strategie EU pro zelenou infrastrukturu podporuje začlenění zelené infrastruktury do souvisejících plánů a programů.
Zelená infrastruktura skýtá ekologické, ekonomické a společenské výhody díky přirozeným řešením, která pomáhají překonat roztříštěnost stanovišť a chránit nebo obnovit ekologickou konektivitu. Zlepšuje odolnost ekosystémů a tím zajišťuje trvalé poskytování ekosystémových služeb. V neposlední řadě nám pomáhá porozumět výhodám, které příroda poskytuje, a může pomoci rovněž mobilizovat investice, které budou tyto výhody maximalizovat.
Odhadování přírodního kapitálu
Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti vyzývá členské státy, aby do roku 2014 zmapovaly a posoudily stav ekosystémů a jejich služeb na svém vnitrostátním území, posoudily ekonomickou hodnotu těchto služeb a do roku 2020 začlenily tyto hodnoty do účetních a vykazovacích systémů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni.
Platformy pro podnikání a biologickou rozmanitost, sítě a komunity pro sdílení praktických postupů představují klíčové nástroje podpory a usnadňování posuzování přírodního kapitálu pro poskytovatele obchodních a finančních služeb, například prostřednictvím protokolu sdružení Natural Capital Coalition
. Tato hodnocení přispívají ke strategii EU pro biologickou rozmanitost tím, že pomáhají soukromým firmám v lepším porozumění a ocenění jak jejich dopadu na přírodu, tak závislosti na ní. Platformy pro biologickou rozmanitost byly zřízeny na úrovni EU
i v řadě členských států.
Invazní nepůvodní druhy
V rámci strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti je třeba do roku 2020 dosáhnout následujících cílů:
i) identifikace invazních nepůvodních druhů;
ii) kontrola nebo vyhubení prioritních druhů a
iii) kontrola cest s cílem zabránit tomu, aby nové invazní druhy narušovaly evropskou biologickou rozmanitost.
To podporuje nařízení o invazních nepůvodních druzích, které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2015.
Invazní nepůvodní druhy
jsou živočichové a rostliny vysazené náhodou anebo úmyslně do volné přírody, kde se normálně nevyskytují a kde mohou mít potenciálně závažné negativní důsledky pro své nové životní prostředí. Představují velkou hrozbu pro původní rostliny a živočichy v Evropě a každoročně způsobují hospodářství EU škody v hodnotě miliard eur.
Nařízení o invazních nepůvodních druzích stanoví postup identifikace invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU
a také vhodná opatření, která je třeba u těchto druhů přijmout v rámci celé EU. Tato opatření se týkají prevence, včasného zjištění a rychlé eradikace a regulace. Jak členské státy, tak Evropská komise mohou navrhnout druhy, které mají být do tohoto seznamu zařazeny, na základě posouzení rizik.
Ochrana půdy
Tematická strategie EU pro ochranu půdy zdůrazňuje potřebu zajistit udržitelné využívání půdy. To vyžaduje zabránění další degradaci půdy a zachování jejích funkcí, ale i obnovu degradovaných půd. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje z roku 2011 stanoví, že politiky EU do roku 2020 musí zohlednit své přímé a nepřímé dopady na využívání půdy.
Cíl udržitelného rozvoje č. 15 vyžaduje, aby země bojovaly proti desertifikaci, obnovovaly znehodnocenou krajinu a půdu včetně pozemků postižených desertifikací, suchem či záplavami a usilovaly o dosažení světa, ve kterém již nedochází k degradaci půdy, do roku 2030.
Půda je významným zdrojem pro život a hospodářství. Zajišťuje potraviny, vlákenné suroviny a biomasu mimo jiné pro obnovitelnou energii, pohlcování uhlíku, čištění vody a regulaci povodní, poskytování surovin a stavebního materiálu. Půda je zranitelným a vyčerpatelným zdrojem a v EU dochází k její rostoucí degradaci. Stávající způsoby využívání půdy rovněž zvyšují roztříštěnost stanovišť. Ochranu půdy nepřímo řeší politiky EU v takových oblastech, jako je zemědělství, voda, odpady, chemické látky a předcházení průmyslovému znečištění.
Eroze půdy vodou je přirozený proces, který mohou zhoršovat lidské činnosti, jako jsou nevhodné zemědělské postupy, odlesňování, lesní požáry nebo stavební práce.
Organická hmota v půdě hraje důležitou roli při koloběhu uhlíku a klimatických změnách. Půda je po mořích druhým největším pohlcovačem uhlíku na světě. Organická složka půdy, která poskytuje rostlinám živiny a zlepšuje dostupnost vody, je důležitým ukazatelem zdraví půdy a biologické rozmanitosti. Hlavními příčinami úbytku obsahu organického uhlíku v půdách způsobeného člověkem jsou změny ve využívání půdy (zejména přeměna travních porostů na ornou půdu a odlesňování), odvodňování a úbytek mokřadů a škodlivé zemědělské postupy. Ztráta organické hmoty v půdě může zvýšit riziko eroze a vést ke zhoršení struktury a kvality půdy.
V únoru 2017 zveřejnila Komise v úzké spolupráci s odborníky na půdu jmenovanými členskými státy aktualizovaný seznam a posouzení nástrojů politiky ochrany půdy v zemích EU
.
Při ochraně půdy mohou hrát důležitou roli finanční nástroje EU. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova může pomoci zvýšit obsah organické složky v půdě a zmírnit erozi půdy, zatímco Evropský fond pro regionální rozvoj může podpořit sanaci průmyslových areálů a kontaminované půdy.
Ochrana mořského prostředí
Politika a právní předpisy EU týkající se mořských a pobřežních oblastí vyžadují, aby byl do roku 2020 zmírněn dopad tlaků na mořské vody za účelem dosažení nebo zachování dobrého stavu prostředí a zajištění udržitelného řízení pobřežních zón.
Cíl udržitelného rozvoje č. 14 vyžaduje, aby země chránily a udržitelně využívaly oceány, moře a mořské zdroje v zájmu zajištění udržitelného rozvoje.
Cílem rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí
je dosáhnout do roku 2020 dobrého stavu prostředí ve všech mořských vodách EU. Za tímto účelem musí členské státy vypracovat strategii pro své mořské vody a spolupracovat se zeměmi EU, které sdílí stejnou mořskou (pod)oblast.
Směrnice o územním plánování námořních prostor
a doporučení EU z roku 2002 o integrované správě pobřežních zón
vedly k
rozhodnutí Rady 2010/631/EU
, které zavedlo rámec pro tento typ plánování. Navíc probíhající pobřežní díla v souladu s rámcovou směrnicí o vodě
vytvářejí základ pro využívání námořního prostoru – včetně pobřežních oblastí – k zajištění toho, aby lidské činnosti na moři probíhaly účinným, bezpečným a udržitelným způsobem odolným vůči změnám klimatu.
3.Zajišťování zdraví a kvality života občanů
Kvalita ovzduší
Politika a právní předpisy EU v oblasti čistého ovzduší požadují významné zlepšení kvality ovzduší v EU a přiblížení EU úrovním kvality doporučeným Světovou zdravotnickou organizací. Znečištění ovzduší a jeho dopady na lidské zdraví, ekosystémy a biologickou rozmanitost by měly být dále snižovány s dlouhodobým cílem nepřesahovat kritické zátěže a úrovně. To vyžaduje zvýšené úsilí k dosažení plné shody s právními předpisy EU, které upravují kvalitu ovzduší, a definování strategických cílů a činností po roce 2020.
EU vypracovala komplexní soubor právních předpisů v oblasti kvality ovzduší
, který zavádí u celé řady látek znečišťujících ovzduší normy a cíle založené na zdraví. V rámci toho musí členské státy rovněž zajistit, aby byly Komisi běžně hlášeny aktuální informace o venkovní koncentraci různých látek znečišťujících ovzduší v dané oblasti a aby byly poskytovány veřejnosti. Směrnice o národních emisních stropech dále stanoví cíle pro snížení objemu emisí u hlavních látek znečišťujících ovzduší na vnitrostátní úrovni.
Kvalita ovzduší v Evropské unii (EU) se v posledních několika desetiletích značně zlepšila díky politikám EU v oblasti kvality ovzduší, jimž se podařilo omezit řadu znečišťujících látek. Ve většině členských států jsou však dosud značně překračovány limity koncentrace znečištění u jedné nebo více škodlivých látek znečišťujících ovzduší. Tato situace je obzvláště závažná v městských oblastech, kde žije většina Evropanů. To přímo ovlivňuje zdraví a kvalitu života a způsobuje závažná onemocnění, jako je astma, kardiovaskulární problémy a rakovina plic. Znečištění ovzduší je i nadále nejčastější environmentální příčinou předčasných úmrtí v EU, která dle odhadu způsobí přes 400 000 předčasných úmrtí za rok
. To s sebou nese rovněž vysokou cenu pro společnost, neboť odhady celkových externích nákladů spojených s dopady na zdraví se pohybují v rozmezí 330 až 940 miliard EUR ročně
.
Program Čisté ovzduší pro Evropu (COM(2013) 918) znovu potvrdil celkový strategický cíl dosáhnout co nejdříve plného souladu se stávajícími normami kvality ovzduší v celé EU.
Podpora a pokyny členským státům týkající se souladu byly poskytnuty prostřednictvím předchozího přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, dialogů o čistotě ovzduší a fóra pro čisté ovzduší, výboru odborníků / skupiny odborníků pro kvalitu ovzduší, příležitostí financování (Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti, programy LIFE), programu pro spolupráci se soudci.
Průmyslové emise
Hlavními cíli politiky EU v oblasti průmyslových emisí jsou:
i) ochrana vzduchu, vody a půdy;
ii) předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi;
iii) zlepšování energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů a
iv) sanace kontaminovaných lokalit.
K dosažení tohoto cíle přijímá EU integrovaný přístup k prevenci a omezování běžných a náhodných průmyslových emisí. Základním kamenem této politiky je směrnice o průmyslových emisích
.
Průmyslové činnosti jsou sice důležité pro hospodářský rozvoj, mohou však mít významný nepříznivý dopad na životní prostředí.
Cílem acquis EU, zejména pak směrnice o průmyslových emisích, je prevence a omezování škodlivých průmyslových emisí u zdroje prostřednictvím systému povolení u velkých zařízení založeném na využívání nejlepších dostupných technik, které jsou účinné z hlediska energie a zdrojů. Zahrnuje také zpřísněné mezní hodnoty emisí pro spalovací zařízení a časové omezení některých pružných nastavení pro plnění mezních hodnot emisí, jakož i vyspělý režim inspekcí, který vyžaduje plány a programy založené na rizicích.
Průmyslová odvětví, o nichž je známo, že představují největší zátěž pro životní prostředí z hlediska emisí do ovzduší, jsou: i) energetika, ii) kovy a iii) „další činnosti“ (zejména intenzivní chov drůbeže nebo prasat a ošetřování ploch).
Hluk
Směrnice o hluku ve venkovním prostředí
stanoví společný obecný přístup k vyvarování se, prevenci a omezení škodlivých účinků expozice hluku ve venkovním prostředí.
Nadměrný hluk, například z letadel, železnic a silnic, je významnou příčinou špatného zdravotního stavu
. Hluk může způsobit kardiovaskulární onemocnění včetně ischemické choroby srdeční a cévní mozkové příhody a může vést k předčasnému úmrtí. Hluk může také přerušovat spánek s rušivými účinky na endokrinní systém, způsobovat lidem nepohodlí a snižovat schopnost dětí učit se.
Každý čtvrtý občan EU je vystaven úrovním hluku, které jsou škodlivé pro jeho zdraví. Z předběžného posouzení vyplynulo, že počet předčasných úmrtí činí nejméně 16 600 ročně
.
Ve snaze řešit tento problém vyžadují právní předpisy EU posuzování a mapování expozice hluku ve venkovním prostředí – ačkoli nestanoví limitní hodnoty hluku – s cílem zajistit, aby byly informace o hluku ve venkovním prostředí a o jeho účincích zpřístupňovány veřejnosti. Členské státy musely rovněž přijmout akční plány za účelem prevence nebo snižování hluku ve venkovním prostředí a za účelem zachování prostředí, kde jsou úrovně hluku dobré. Z první analýzy, kterou provedla Evropská agentura pro životní prostředí, vyplývá, že v letech 2007 až 2012 se expozice hluku ze silniční dopravy ve městech snížila pouze v 60 % případů.
Jakost vody a hospodaření s vodou
Právní předpisy a politika EU vyžadují výrazné omezení dopadu tlaků na brakické, pobřežní a sladké vody (včetně povrchových a podzemních vod). Dosažení, zachování nebo zlepšení dobrého stavu vodních útvarů, jak je uvedeno v rámcové směrnici o vodě, zajistí, aby občané v celé EU měli prospěch z kvalitní a bezpečné pitné vody a vody ke koupání. Dále zajistí, aby byl udržitelnějším a z hlediska zdrojů efektivnějším způsobem řízen koloběh živin (dusíku a fosforu).
Cíl udržitelného rozvoje č. 6 vyžaduje, aby země zajistily všem dostupnost vody a sanitačních zařízení prostřednictvím integrovaného řízení vodních zdrojů.
Celkovými cíli politiky a právních předpisů EU v oblasti vodních zdrojů jsou ochrana vodních zdrojů EU, ochrana lidského zdraví a snižování následků povodní. Stávající soubor právních předpisů EU v oblasti vody
zavádí ochranný rámec pro zajištění vysokých standardů pro všechny vodní útvary v EU a řeší konkrétní zdroje znečištění (například ze zemědělství, městských oblastí a z průmyslových činností). Vyžaduje rovněž začlenění předpokládaných dopadů změny klimatu do příslušných nástrojů plánování, jako jsou například plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik.
Plány povodí, které vyžaduje rámcová směrnice o vodě, spolu s novými plány pro zvládání povodňových rizik, které vyžaduje směrnice o povodních, mohou chránit a zlepšovat vodní prostředí a zajistit udržitelné využívání vody v EU. To zahrnuje povrchové sladké vody, jako jsou jezera a řeky, podzemní vodu, ústí řek a pobřežní vody do vzdálenosti jedné námořní míle.
Chemické látky
EU usiluje o to, aby do roku 2020 zajistila výrobu a používání chemických látek způsobem, který by minimalizoval jakékoli významné nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí.
Cílem udržitelného rozvoje č. 3.9 je do roku 2030 podstatně snížit počet úmrtí a onemocnění vlivem nebezpečných chemických látek a znečištěného a kontaminovaného vzduchu, vody a půdy.
Expozice nebezpečným chemickým látkám může vážně poškodit životní prostředí a lidské zdraví. Environmentálně šetrné nakládání s chemickými látkami a jejich bezpečné používání je hlavním cílem právních předpisů EU v oblasti chemických látek. Existuje také cíl jednotného trhu: právní předpisy zajišťují volný pohyb látek na vnitřním trhu a zároveň posilují konkurenceschopnost a inovace.
Snižování škodlivých účinků chemických látek je také nedílnou součástí politiky a práva EU v oblasti vodního hospodářství, kvality ovzduší a nakládání s odpady.
Horizontální právní předpisy týkající se chemických látek (nařízení REACH
, nařízení o klasifikaci, označování a balení (CLP)
, právní předpisy týkající se biocidních přípravků a přípravků na ochranu rostlin
) poskytují v celé EU základní ochranu lidského zdraví a životního prostředí a zajišťují stabilitu a předvídatelnost pro hospodářské subjekty.
Nařízení REACH a nařízení CLP jsou uplatňována přímo členskými státy, které musí o jejich provádění podávat zprávu každých 5 let. V roce 2016 zveřejnila Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) zprávu o nařízení REACH a o nařízení CLP
, dosud však neexistuje úplný a reprezentativní přehled o tom, jak byly tyto předpisy provedeny v jednotlivých členských státech.
V rámci svých opatření v oblasti prosazování práva, která jsou stále ve fázi vývoje, většina členských států provádí činnosti zaměřené na zvyšování informovanosti a podporuje používání alternativních zkušebních metod (namísto zkoušek na zvířatech). Členské státy si vyměňují zkušenosti v rámci fóra agentury ECHA pro prosazování
.
Toto fórum koordinuje různé iniciativy v oblasti prosazování práva, jako jsou například projekty REACH-EN-FORCE (REF), jejichž cílem je harmonizovat prosazování v jednotlivých členských státech a kontrolovat stávající úroveň dodržování konkrétních povinností ze strany průmyslu.
Do nařízení REACH, jakož i do nařízení o biocidních přípravcích a nařízení o přípravcích na ochranu rostlin byla zavedena právní ustanovení týkající se endokrinních disruptorů. Do nařízení o biocidních přípravcích i do nařízení o přípravcích na ochranu rostlin byla zahrnuta kritéria pro identifikaci endokrinních disruptorů, která vstoupila v platnost v roce 2017.
Podle Rotterdamské úmluvy jsou do činností fóra agentury ECHA pro prosazování zahrnuty i chemické látky, na něž se vztahuje nařízení o předchozím souhlasu (PIC)
.
Omezení výroby, vývoz a dovoz, bezpečnou manipulaci a ekologickou likvidaci perzistentních organických znečišťujících látek upravuje nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách
.
Zajištění lepší udržitelnosti měst
Politika EU v oblasti městského prostředí podporuje města v zavádění zásad pro udržitelné městské plánování a navrhování. Ty by měly zahrnovat inovativní přístupy k městské veřejné dopravě a mobilitě, k přizpůsobování se změně klimatu a odolnosti vůči ní, k udržitelným budovám, energetické účinnosti, sociálnímu začleňování, zdraví a dobrým životním podmínkám občanů a ochraně biologické rozmanitosti ve městech.
Cíl udržitelného rozvoje č. 11 se zaměřuje na vytvoření inkluzivních, bezpečných, odolných a udržitelných měst a obcí.
Přibližně 75 % obyvatelstva EU žije v městských oblastech. Městské oblasti představují obzvláštní výzvy pro životní prostředí a zdraví lidí, ale poskytují rovněž příležitosti a zvýšení efektivity při využívání zdrojů.
Členské státy, evropské orgány, města a zúčastněné strany vypracovaly „městskou agendu EU“ (zahrnující iniciativu pro inteligentní města), která má tyto problémy řešit komplexně včetně jejich propojení se sociálními a hospodářskými výzvami. V rámci této městské agendy bude vytvořeno 12 partnerství v oblasti identifikovaných výzev pro města, které zahrnují kvalitu ovzduší a bydlení, městskou mobilitu, transformaci energetiky, přizpůsobení se změně klimatu a udržitelné využívání půdy a řešení inspirovaná přírodou.
V této souvislosti zahájila Evropská komise v průběhu Zeleného týdne 2018 provoz nového dobrovolného nástroje, který umožní městům hodnocení a porovnávání vlivu jejich činnosti na životní prostředí z hlediska ukazatelů, na něž se vztahuje ocenění „Evropské zelené město“ (viz níže). Nástroj pro zelená města nabízí rovněž rady a příklady dobré praxe v oblasti „ekologizace“ měst.
EU podporuje města, aby se stala ekologičtějšími, a šíří pozitivní příklady prostřednictvím oceňování a financování. Jedná se například o cenu EU „Evropské zelené město“ pro města s více než 100 000 obyvateli a iniciativu EU „Zelený list“ pro města s 20 000 až 100 000 obyvateli.
Prostřednictvím Paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky podporuje EU místní opatření týkající se zmírňování změny klimatu, přizpůsobení a energetické účinnosti. Od jeho založení v roce 2008 oznámilo již více než 7 300 místních orgánů v EU svůj záměr snížit emise skleníkových plynů. Celkem 891 signatářů v EU oznámilo svůj záměr vypracovat strategie pro přizpůsobení se změně klimatu.
Prostřednictvím svého rámcového programu pro výzkum Horizont 2020 bude EU do roku 2020 investovat více než 200 milionů EUR do rozvoje a demonstrace řešení inspirovaných přírodou v městských oblastech. Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) doplňkově podporuje Městská inovativní opatření prováděná v letech 2014–2020 s cílem testovat nová a nevyzkoušená řešení městských problémů. Městská inovativní opatření mají na toto období celkový rozpočet prostředků z EFRR ve výši 372 milionů EUR.
III. Podpůrný rámec: prováděcí nástroje
4.Ekologické zdanění, zelené veřejné zakázky, financování a investice v oblasti životního prostředí
Ekologické zdanění a dotace s nepříznivým vlivem na životní prostředí
Finanční pobídky, daně a jiné ekonomické nástroje představují účinný a efektivní způsob, jak splnit cíle politiky životního prostředí. Akční plán pro oběhové hospodářství podporuje jejich využívání. Dotace s nepříznivým vlivem na životní prostředí jsou sledovány v kontextu evropského semestru a v rámci procesu správy energetické unie.
Daně za znečištění a využívání zdrojů motivují spotřebitele k volbám přínosným z hlediska životního prostředí a společnosti. Generují rovněž rozpočtové příjmy. Daňové systémy zvýhodňující více znečišťující technologie generují nižší daňové příjmy a vyšší náklady na zdravotní péči a sanaci.
Zelené veřejné zakázky
Politiky EU v oblasti zelených veřejných zakázek podporují členské státy v podniknutí dalších kroků, jejichž cílem je alespoň u 50 % veřejných zakázek uplatňovat kritéria pro zelené zakázky. Evropská komise pomáhá zvyšovat využívání veřejných zakázek jako strategického nástroje na podporu ochrany životního prostředí.
Zadávání zelených veřejných zakázek motivuje veřejné orgány ke snaze obstarat zboží a služby, které mají po dobu celého svého životního cyklu dopad na životní prostředí nižší než u srovnatelných výrobků a služeb, které by obstaraly v rámci běžného řízení.
Kupní síla veřejných zakázek v EU činí zhruba 1,8 bilionu EUR (přibližně 14 % HDP). Významná část těchto peněz je vydávána do odvětví s vysokým dopadem na životní prostředí, jako je stavebnictví nebo doprava. Zelené veřejné zakázky proto mohou pomoci výrazně snížit negativní dopad veřejných výdajů na životní prostředí a podpořit udržitelné inovativní podniky. Komise navrhla kritéria EU v oblasti zadávání zelených veřejných zakázek
.
Financování a investice v oblasti životního prostředí
Pravidla evropských strukturálních a investičních fondů (fondů ESI) ukládají členským státům, aby ve svých strategiích a programech financování politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti, rozvoje venkova a námořní politiky podporovaly klima a životní prostředí.
Dosažení cílů udržitelnosti vyžaduje mobilizaci veřejných i soukromých zdrojů financování. Komise v březnu 2018 přijala akční plán týkající se financování udržitelného růstu
. Správné využívání evropských strukturálních a investičních fondů (fondů ESI)
, a to nejen vhodným plánováním, ale také při vynakládání prostředků, je základem pro plnění cílů v oblasti životního prostředí a pro jejich začleňování do jiných oblastí politiky. Junckerův investiční plán pro Evropu, tzv. „Junckerův plán“, rovněž podporuje projekty v oblasti životního prostředí a účinného využívání zdrojů, zejména prostřednictvím Evropského fondu pro strategické investice (EFSI), který poskytuje záruku na první ztrátu. To umožňuje EIB investovat do více projektů, které jsou často rizikovější. Program LIFE+ může poskytovat finanční podporu na přípravu rozvíjejících inovačních projektů v oblasti životního prostředí a shromažďovat potřebné finanční prostředky ze soukromých i veřejných zdrojů.
5.Posílení správy záležitostí týkajících se životního prostředí
Cíl udržitelného rozvoje č. 16 se zaměřuje na to, aby všem zajistil přístup ke spravedlnosti a vytvořil efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních. Cíl udržitelného rozvoje č. 17 se zaměřuje na lepší provádění, zlepšování koordinace politik a politickou soudržnost, na podporu vědy, technologie a inovací, na zakládání partnerství a měření pokroku.
Ve svém sdělení, které bylo vydáno společně se zprávami o jednotlivých zemích v rámci přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí za rok 2017, identifikovala Komise pět základních příčin problémů s prováděním v členských státech EU:
1.neúčinná koordinace mezi místními, regionálními a celostátními orgány;
2.nedostatečná správní kapacita a nedostatečné financování;
3.nedostatek poznatků a údajů;
4.nedostatečné mechanismy zajišťování dodržování předpisů a
5.nedostatečná integrace a soudržnost politik.
Tyto příčiny jsou řešeny v každé zprávě o jednotlivých zemích společně s platnými právními předpisy pro správu záležitostí týkajících se životního prostředí.
Komise přijala sdělení
o „opatřeních EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti“ a založila platformu spolupráce (Fórum pro dodržování právních předpisů a správu v oblasti životního prostředí), aby členské státy mohly spolupracovat na řešení těchto průřezových problémů. Komise rovněž zahájila projekt
o „vytvoření rámce pro posuzování správy záležitostí týkajících se životního prostředí“. Důkazy shromážděné v rámci tohoto projektu byly použity spolu s dalšími zdroji jako podklad k této části politických souvislostí.
Informovanost, účast veřejnosti a přístup k právní ochraně
Občané mohou životní prostředí chránit účinněji, mohou‑li se spolehnout na tři „pilíře“ Aarhuské úmluvy:
i) přístup k informacím;
ii) účast veřejnosti na rozhodování a
iii) přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
Účinné a efektivní sdílení informací v oblasti životního prostředí má zásadní význam pro veřejné orgány, veřejnost a podniky
. Účast veřejnosti umožňuje orgánům přijímat rozhodnutí, která zohledňují veřejné zájmy. Přístup k právní ochraně je souborem záruk, které umožňují občanům a nevládním organizacím využívat vnitrostátní soudy za účelem ochrany životního prostředí. Zahrnuje nárok obrátit se v právním sporu na soud („aktivní legitimace“).
Občané mohou při ochraně životního prostředí hrát účinnější úlohu, mohou‑li se spolehnout na tři výše uvedené „pilíře“ Aarhuské úmluvy. Větší zapojení veřejnosti rovněž pomůže zlepšit přijetí a soudržnost různých rozvojových projektů a tím zlepšit obchodní a sociální prostředí.
Informace o životním prostředí
Účinné a efektivní sdílení informací v oblasti životního prostředí je užitečné pro veřejné orgány, širokou veřejnost i podniky. Podniky a veřejné orgány by tedy měly vypracovávat zprávy o svých činnostech v oblasti životního prostředí a aktivně je šířit mezi veřejnost, a to čím dál více prostřednictvím elektronických prostředků.
Účast veřejnosti
Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu je důležitá pro zajištění toho, aby příslušný úřad svá rozhodnutí činil na nejlepším možném základě.
Přístup k právní ochraně
Přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí zahrnuje soubor záruk, které umožňují občanům a občanským sdružením vznášet před soudem námitky proti konání nebo nekonání příslušných orgánů veřejné správy. Je nástrojem decentralizovaného provádění předpisů EU v oblasti životního prostředí.
Posouzení v prvním kole přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí se zaměřilo na aktivní legitimaci (tj. na schopnost dané strany prokázat dostatečnou souvislost se zákonem a újmu ze zákona nebo z jednání, které je napadáno), která má zásadní význam pro přístup ke spravedlnosti a související náklady. Toto posouzení rovněž poprvé systematicky analyzovalo dostupnost praktických informací pro veřejnost. Tento přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí se zabývá tím, jak členské státy objasňují veřejnosti přístup k právní ochraně, aktivní legitimací a dalšími závažnými překážkami v obracení se na soud v záležitostech týkajících se přírody a znečišťování ovzduší.
Zajištění dodržování právních předpisů
Zajištění dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí se vztahuje na veškeré práce, které provádějí veřejné orgány s cílem zajistit, aby průmyslová odvětví, zemědělci a další subjekty plnili své povinnosti v oblasti ochrany vody, ovzduší a přírody a nakládání s odpady. Zahrnuje podpůrná opatření poskytovaná těmito orgány, například:
i) podporu dodržování právních předpisů;
ii) inspekce a další kontroly, které provádějí, např. sledování dodržování příslušných požadavků, a
iii) kroky, které provádějí s cílem zamezit porušování právních předpisů, ukládat sankce a vyžadovat nápravu škody, tj. vymáhání.
Občanské vědecké iniciativy a stížnosti pomáhají orgánům, aby lépe zaměřily své úsilí. Odpovědnost za životní prostředí zajišťuje, že nápravu veškerých škod platí znečišťovatel.
Povinnosti plynoucí z dodržování právních předpisů mohou mít podobu zákazů, obecných závazných pravidel, povolení a dalších opatření zavedených za účelem ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a zajištění dlouhodobých potřeb společnosti v oblasti zdrojů. To je objasněno ve sdělení o „opatřeních EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti“
.
Podpora a monitorování dodržování právních předpisů
K zajištění dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí slouží všechny způsoby, kterými veřejné orgány podporují, monitorují a prosazují dodržování právních předpisů a které jsou definovány takto:
·podporovat znamená pomáhat podnikům a jiným subjektům dodržovat předpisy,
·monitorovat znamená formou inspekcí a dalších kontrol shromažďovat informace o úrovni dodržování předpisů a poskytovat spolehlivé podklady pro prosazování a
·prosazovat znamená zastavit ty, kdo pravidla ignorují, udělit jim sankce a uložit jim nápravu škod.
Podpora zahrnuje zvyšování povědomí, pokyny a poradenství. Monitorování zahrnuje rutinní inspekce životního prostředí, policejní vyšetřování a audity životního prostředí prováděné orgány veřejné kontroly. Zahrnuje také přezkoumávání stížností podaných veřejností. Prosazování zahrnuje doporučení vyplývající z auditu, oficiální varování, vydávání příkazů k ukončení protiprávního jednání, správní pokuty, trestní stíhání a požadavky na nápravná opatření. Opatření se mohou lišit podle toho, co funguje nejlépe.
Občanské vědecké iniciativy a vyřizování stížností
Existují dva typy vyřizování stížností: i) stížnosti veřejným orgánům na problémy životního prostředí, které mají tyto orgány řešit, a ii) stížnosti na údajné nesplnění úkolů v oblasti ochrany životního prostředí ze strany veřejných orgánů, které jsou často předkládány vnitrostátní kanceláři veřejného ochránce práv.
Hlavními otázkami, kterými se tento oddíl zabývá, je transparentnost, angažovanost občanů, přístupnost a jednoduchost, důvěrnost, nezávislost a odpovědnost.
Prosazování práva
Trestná činnost v oblasti životního prostředí zahrnuje činy, které porušují právní předpisy v oblasti životního prostředí a způsobují značné škody na životním prostředí a lidském zdraví nebo je ohrožují. Mezi nejznámější příklady trestných činů proti životnímu prostředí patří: i) nezákonné emise nebo vypouštění látek do ovzduší, vody nebo půdy, ii) nezákonný obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími druhy, iii) nezákonný obchod s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu a iv) nezákonná přeprava nebo ukládání odpadů. Směrnice 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí stanoví seznam trestných činů proti životnímu prostředí, které musí všechny členské státy považovat za trestné činy, jsou-li spáchány úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti.
Klíčovým předpokladem zajištění řádné správy záležitostí týkajících se životního prostředí a zabránění trestné činnosti související s životním prostředím je integrita orgánů zabývajících se vymáháním práva. Jako některé z možných opatření při řešení těchto problémů je možné uvést prověřování personálu a dohled nad ním a odměňování příkladného chování.
Odpovědnost za životní prostředí
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (2004/35/ES) o odpovědnosti za životní prostředí stanoví rámec založený na zásadě „znečišťovatel platí“ za účelem předcházení škodám na životním prostředí a jejich nápravy.
Pro druhé kolo přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí nebyly k dispozici žádné nové zprávy týkající se směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, ale v rámci víceletého pracovního programu s členskými státy probíhá shromažďování důkazů.
Účinnost správ životního prostředí
Subjekty zapojené do provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí na úrovni EU a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni musí být vybaveny znalostmi, nástroji a kapacitou k zajištění toho, aby právní předpisy a řízení procesu prosazování přinášely zamýšlené výhody.
Administrativní kapacita a kvalita
Je nezbytné, aby zaměstnanci všech úrovní příslušné veřejné správy měli potřebné schopnosti, dovednosti, školení a zdroje, které jim umožní vykonávat jejich úkoly a navzájem spolupracovat a zajišťovat účinnou koordinaci v rámci systému víceúrovňové správy.
Koordinace a integrace
Environmentální integrace znamená zajištění plného zohledňování otázek životního prostředí při rozhodování a činnostech jiných odvětví. Udržitelný rozvoj vyžaduje obnovený důraz na koordinaci a integraci politik.
Přizpůsobivost, reformní dynamika a inovace (elektronická veřejná správa)
Elektronická veřejná správa může podnítit inovace a růst v celém hospodářství tím, že poskytne hlavní trh a platformu pro soukromé služby a zároveň sníží ekologickou stopu všech osob žijících v Evropě.
Umožnění financování a efektivního využívání finančních prostředků
Komise poskytuje finanční prostředky na projekty a iniciativy, které prosazují její politické priority v celé EU i mimo ni. Veřejné orgány by měly podporovat využívání dostupných prostředků na investice do životního prostředí a měly by být schopny přiměřeně plánovat a tyto prostředky vynakládat.
Mezinárodní dohody
Smlouvy EU vyžadují, aby politika EU v oblasti životního prostředí podporovala mezinárodní opatření určená k řešení regionálních nebo celosvětových problémů životního prostředí.
Většina problémů životního prostředí má přeshraniční povahu a celosvětovou působnost, což znamená, že je lze účinně řešit pouze za pomoci mezinárodní spolupráce. Mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí, které EU uzavřela, jsou závazné jak pro orgány EU, tak pro členské státy. Všechny strany musí podepsat, ratifikovat a účinně provádět všechny příslušné mnohostranné dohody v oblasti životního prostředí ve stanovených lhůtách. To rovněž významně přispěje k plnění cílů udržitelného rozvoje, ke kterým se členské státy zavázaly v roce 2015 a které obsahují celou řadu právně závazných smluv.
Některé členské státy dosud řadu těchto dohod nepodepsaly a/nebo neratifikovaly, což ohrožuje nejen provádění politik v oblasti životního prostředí, a to i v rámci EU, ale také důvěryhodnost Unie při souvisejících jednáních a na mezinárodních schůzkách, kde je zavedeným postupem politiky EU podpora přistoupení třetích států k těmto dohodám. U dohod, o nichž se hlasuje, má absence jednotlivých členských států často přímý negativní vliv na počet hlasů odevzdaných ze strany EU.
Lesy: Nařízení EU o těžbě dřeva (EUTR) / nařízení o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT)
V souladu s nařízením EU o těžbě dřeva, které zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva na trh EU, musí příslušné orgány v členských státech EU provádět pravidelné kontroly hospodářských subjektů a obchodníků a v případě porušování uplatňovat sankce.
Genetické zdroje: Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání
Nařízení EU o přístupu a sdílení přínosů provádí do práva EU opatření pro dodržování pravidel, která vyžaduje Nagojský protokol. To poskytuje obecný rámec pro zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů vyplývajících z využívání genetických zdrojů. Prvním krokem, na který se přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí zaměřil, je určení příslušných orgánů v členských státech EU, které odpovídají za provádění nařízení EU o přístupu a sdílení přínosů.
Mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy: Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES)
Základní nařízení
provádí do právních předpisů EU nejvýznamnější povinnosti plynoucí z Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Členské státy musí zřídit příslušné vnitrostátní orgány, které budou pravidelně zpracovávat (žádosti o) dovoz, (zpětný) vývoz a dokumenty pro obchod uvnitř EU. Musí rovněž každých šest měsíců informovat Komisi o zabavení nezákonných zásilek a tyto informace si vyměňovat prostřednictvím platformy
EU-TWIX
.
