EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 13.3.2019

COM(2019) 142 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o stavu rozšíření produkce relevantních potravinářských a krmných plodin ve světě

Obsah

I.Úvod

II.Právní rámec EU pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy

III.Určení surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy

III.1Celosvětové rozšiřování v odvětví zemědělských komodit

III.2Odhad rozšíření surovin na půdu s velkou zásobou uhlíku

III.3Určení „výrazného“ rozšíření na půdu s velkou zásobou uhlíku

IV.Certifikace biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy

V.Závěry

I.Úvod

Nová směrnice o energii z obnovitelných zdrojů 1 (dále jen „směrnice RED II“ nebo „směrnice“) vstoupila v platnost dne 24. prosince 2018 2 . Tato směrnice podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie v příštím desetiletí pomocí závazného cíle pro energii z obnovitelných zdrojů v celé EU do roku 2030 ve výši alespoň 32 %, kterého mají členské státy dosáhnout společně. Za tímto účelem směrnice obsahuje řadu odvětvových opatření na podporu dalšího využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví elektřiny, vytápění, chlazení a dopravy, přičemž všeobecným cílem je přispět ke snížení emisí skleníkových plynů, ke zlepšení energetické bezpečnosti, k posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti technologií a průmyslu z hlediska energie z obnovitelných zdrojů a k tvorbě pracovních míst a růstu.

Směrnice rovněž posiluje unijní rámec udržitelnosti pro bioenergii, aby zajistila spolehlivé úspory emisí skleníkových plynů a minimalizovala nezamýšlené dopady na životní prostředí. Zavádí zejména nový přístup k řešení emisí způsobených nepřímou změnou ve využívání půdy, která souvisí s výrobou biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Za tímto účelem směrnice stanoví pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy (dále jen „paliva s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy“) vyrobená z potravinářských nebo krmných plodin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, vnitrostátní limity, které nejpozději do roku 2030 klesnou postupně až na nulu. Tyto limity ovlivní množství uvedených paliv, které lze zohlednit při výpočtu celkového národního podílu obnovitelných zdrojů a podílu obnovitelných zdrojů v dopravě. Směrnice však zavádí výjimku z těchto limitů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, které jsou certifikovány jako biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

V této souvislosti směrnice požaduje, aby Komise přijala akt v přenesené pravomoci, který stanoví kritéria pro i) určení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno výrazné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, a ii) certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy („dále jen „paliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy“). Akt v přenesené pravomoci má doprovázet tuto zprávu (dále jen „zpráva“) o stavu rozšiřování produkce příslušných potravinářských a krmných plodin po celém světě. Tato zpráva obsahuje informace týkající se kritérií stanovených ve výše uvedeném aktu v přenesené pravomoci s cílem určit paliva s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdymezi potravinářskými nebo krmnými plodinami se značným rozšířením na půdu s velkou zásobou uhlíku a paliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Oddíl 2 této zprávy popisuje vývoj politiky EU v oblasti řešení dopadů nepřímé změny ve využívání půdy. Oddíl 3 přezkoumává nejnovější údaje o stavu rozšiřování produkce příslušných potravinářských a krmných plodin po celém světě. Oddíl 4 popisuje přístup k určení paliv s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdyz potravinářských nebo krmných plodin se značným rozšířením na půdu s velkou zásobou uhlíku a oddíl 5 přístup k certifikaci paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

II.Právní rámec EU pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy

Odvětví dopravy je z hlediska energie a klimatu obzvláště náročné: spotřebuje přibližně jednu třetinu celkové poptávky EU po energii, je téměř v plné míře závislé na fosilních palivech a jeho emise skleníkových plynů rostou. Právní předpisy EU 3 již na začátku 21. století s cílem řešit tyto problémy vyžadovaly, aby členské státy stanovily orientační národní cíle pro biopaliva a další obnovitelné pohonné hmoty v dopravě, neboť z důvodu technického pokroku byly motory většiny vozidel v oběhu v Unii v té době již přizpůsobeny tak, aby fungovaly s nízkoprocentní směsí biopaliva. Biopaliva byla jediným dostupným obnovitelným zdrojem energie, s nimiž mohla být zahájena dekarbonizace odvětví dopravy, v němž se v letech 1990 až 2010 očekával nárůst emisí CO2 o 50 %.

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie 4 z roku 2009 (dále jen „směrnice RED“) následně podpořila dekarbonizaci odvětví dopravy tím, že stanovila konkrétní 10% závazný cíl pro energii z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020. Podle vykázaných údajů a odhadů tvořila energie z obnovitelných zdrojů v roce 2017 přibližně 7 % z celkové konečné spotřeby energie v dopravě. Jelikož elektřina z obnovitelných zdrojů, bioplyn a moderní suroviny hrají v současnosti v dopravě pouze malou roli, pochází značná část využití energie z obnovitelných zdrojů v tomto odvětví z konvenčních biopaliv 5 .

Dále směrnice RED stanoví závazná kritéria pro úsporu skleníkových plynů a udržitelnost, která musí biopaliva 6 a biokapaliny podle definice uvedené v této směrnici splňovat, aby mohly být započítány do národních a unijních cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a aby byly způsobilé pro režimy veřejné podpory. Tato kritéria vymezují nepřípustné oblasti (především půdu s velkou zásobou uhlíku nebo vysokou biologickou rozmanitostí), které nemohou být zdrojem surovin používaných pro výrobu biopaliv a biokapalin, a stanoví minimální požadavky na úsporu emisí skleníkových plynů, jichž má být dosaženo pomocí biopaliv a biokapalin v porovnání s palivy fosilními. Tato kritéria přispěla k omezení rizika přímého dopadu využívání půdy souvisejícího s výrobou konvenčních biopaliv a biokapalin, avšak neřeší dopady nepřímé.

Nepřímá změna ve využívání půdy související s konvenčními biopalivy

K nepřímým dopadům může dojít, pokud se k výrobě paliv pocházejících z biomasy začnou využívat pastviny nebo zemědělská půda dříve určené pro trhy s potravinami a krmivy. Poptávka po potravinách a krmivech bude muset být i nadále uspokojována buď intenzifikací stávající produkce, nebo přeměnou nezemědělské půdy na půdu pro zemědělskou produkci na jiném místě. Ve druhém případě může nepřímá změna ve využívání půdy (přeměna nezemědělské půdy na zemědělskou půdu pro produkci potravin nebo krmiv) vést k emisím skleníkových plynů 7 , zejména pokud se dotýká půdy s velkou zásobou uhlíku, jako jsou lesy, mokřady a rašeliniště. Tyto emise skleníkových plynů, které nejsou zahrnuty do kritérií úspor emisí skleníkových plynů stanovených ve směrnici RED, mohou být značné a mohly by negovat některé nebo veškeré úspory emisí skleníkových plynů z jednotlivých biopaliv 8 . Očekává se totiž, že téměř celá výroba biopaliv bude v roce 2020 pocházet z plodin pěstovaných na půdě, která by se mohla využívat k uspokojení poptávky trhů s potravinami a krmivy.

Nepřímou změnu ve využívání půdy však nelze sledovat ani měřit. K odhadu potenciálních dopadů je třeba tvořit modely. Ty mají řadu omezení, ale i přesto jsou dostatečně spolehlivé na to, aby prokázaly riziko nepřímé změny ve využívání půdy související s konvenčními biopalivy. Na základě těchto skutečností zaujala směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy 9 z roku 2015 preventivní přístup s cílem minimalizovat celkový dopad nepřímé změny ve využívání půdy stanovením limitu podílu konvenčních biopaliv 10 a biokapalin, který lze započítat do národních cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a do 10% cíle pro obnovitelné zdroje v dopravě. Toto opatření je doplněno povinností každého členského státu stanovit orientační cíl pro pokročilá paliva z obnovitelných zdrojů s referenční hodnotou ve výši 0,5 % pro rok 2020 s cílem podnítit přechod k takovým palivům, u nichž se má za to, že mají na nepřímou změnu ve využívání půdy nižší nebo nulové dopady.

Kromě toho směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy obsahuje faktory této změny pro různé kategorie surovin na základě potravin a krmiv. Tyto faktory uvádějí emise vyplývající z nepřímé změny ve využívání půdy spojené s výrobou konvenčních biopaliv a biokapalin a dodavatelé paliv je mají používat pro účely podávání zpráv, nikoli však pro výpočet úspor emisí skleníkových plynů z výroby biopaliv.

Řešení nepřímé změny ve využívání půdy pomocí směrnice RED II

Směrnice RED II přistupuje ke snižování dopadů nepřímé změny ve využívání půdy v souvislosti s konvenčními biopalivy, biokapalinami a palivy z biomasy cíleněji 11 . Vzhledem k tomu, že emise vyplývající z nepřímé změny ve využívání půdy nelze měřit s takovou mírou přesnosti, jaká je vyžadována pro zahrnutí do metodiky výpočtu emisí skleníkových plynů v EU, zachovává přístup spočívající v omezení množství konvenčních biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy 12 spotřebovaných v dopravě, které lze zohlednit při výpočtu vnitrostátního celkového podílu obnovitelné energie a odvětvového podílu v dopravě. Tento limit je však vyjádřen ve formě vnitrostátních stropů, které odpovídají stávajícím úrovním těchto paliv v každém členském státě v roce 2020.

Je povolena určitá flexibilita, neboť tyto vnitrostátní limity mohou být zvýšeny ještě o jeden procentní bod, ale celkové maximum je zachováno tak, aby nemohly překročit 7 % konečné spotřeby energie v silniční a železniční dopravě v roce 2020. Členské státy mohou dále stanovit nižší limit pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, které jsou spojeny s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, jako jsou paliva vyrobená z olejnin.

Souběžně s tím je posilována podpora pokročilých biopaliv a bioplynu prostřednictvím konkrétního závazného cíle, kterým je minimální podíl 3,5 % pro rok 2030, se dvěma milníky v mezidobí (0,2 % v roce 2022 a 1 % v roce 2025).

Kromě toho, i když členské státy mohou započítat konvenční biopaliva a paliva z biomasy k dosažení 14% cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v odvětví dopravy, mohou úroveň tohoto cíle i snížit, pokud se rozhodnou, že budou uvedená paliva v souvislosti s tímto cílem zohledňovat v nižší míře. Pokud se například členský stát rozhodne, že s konvenčními biopalivy a palivy z biomasy nebude vůbec počítat, mohl by být tento cíl snížen o maximální podíl 7 %.

Směrnice dále zavádí dodatečný limit pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobená z potravinářských nebo krmných plodin, u nichž je pozorováno významné rozšiřování oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, jako je tomu v případě biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vyrobených z těchto surovin, u nichž hrozí vysoké riziko nepřímé změny ve využívání půdy 13 . Vzhledem k tomu, že zjištěné rozšiřování na půdu s velkou zásobou uhlíku je důsledkem zvýšené poptávky po plodinách, lze očekávat, že další zvýšení poptávky po těchto vstupních surovinách pro účely výroby biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy situaci zhorší, pokud nebudou uplatněna opatření, která zabrání účinkům vytěsňování, jako je certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy. Příspěvek těchto paliv k cíli v oblasti obnovitelné energie v dopravě (a také pro výpočet vnitrostátního celkového podílu energie z obnovitelných zdrojů) proto bude od roku 2021 omezen na úroveň spotřeby těchto paliv v roce 2019. Od 31. prosince 2023 bude muset být jejich příspěvek postupně snižován až na 0 %, a to nejpozději do roku 2030.

Směrnice však umožňuje biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené z těchto surovin vyloučit z uvedeného limitu za předpokladu, že jsou certifikovány jako biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Tuto certifikaci mohou dostat suroviny pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, které se vyrábějí v podmínkách, které brání vlivům nepřímé změny ve využívání půdy z toho důvodu, že byly pěstovány na nevyužívané půdě nebo pocházejí z plodin, které využívají zlepšených zemědělských postupů, jak je blíže upřesněno v této zprávě.

III.Určení surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy 

Stanovení kritérií pro určení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, zahrnuje dva úkoly:

1.určení rozšíření surovin používaných pro výrobu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy na půdu s velkým obsahem uhlíku a

2.definici toho, co je „značné“ rozšíření surovin.

Komise za tímto účelem uskutečnila rozsáhlý výzkum a konzultace, jejichž součástí byly:

-přezkum příslušné odborné literatury;

-celkové posouzení založené na údajích GIS (zeměpisný informační systém) a

-rozsáhlá konzultace prostřednictvím řady schůzek s odborníky a zúčastněnými stranami, od nichž Komise získala cenné informace, které byly zohledněny při přípravě této zprávy a souvisejícího aktu v přenesené pravomoci.

III.1Celosvětové rozšiřování v odvětví zemědělských komodit

V posledních desetiletích se v důsledku rostoucího počtu světové populace a vyšší životní úrovně zvýšila poptávka po potravinách, krmivech, energii a vláknech z ekosystémů Země. Tato rozšířená poptávka vedla ke zvýšené potřebě zemědělských komodit v celém světě, což je trend, který se očekává i v budoucnu 14 . Zvýšené používání biopaliv v EU k této stávající poptávce po zemědělských komoditách přispělo.

Cílem této zprávy je zachytit globální trendy v rozšiřování surovin pro výrobu biopaliv pozorované od roku 2008. Tento rok byl vybrán proto, aby se zajistila soudržnost politik s konečnými termíny pro ochranu půdy s vysokou biologickou rozmanitostí a půdy s velkou zásobou uhlíku stanovené v článku 29 směrnice.

Jak je uvedeno v tabulce 1, v období 2008–2016 vzrostla produkce všech hlavních zemědělských komodit, které se používají k výrobě konvenčních biopaliv, s výjimkou ječmene a žita. Růst produkce byl obzvláště výrazný u palmového oleje, sóji a kukuřice, což se projevuje i v údajích o sklizňových plochách. Zvýšení produkce pšenice, slunečnice, řepky olejky a cukrové řepy bylo většinou dosaženo zvýšením produktivity.

  Tabulka 1: Rozšíření celosvětové produkce hlavních surovin pro výrobu biopaliv (2008–2016); zdroj: vlastní výpočet na základě údajů z FAOstat a USDA-FAS

Růst zemědělské poptávky lze obvykle uspokojit zvýšením výnosů a rozšířením zemědělské půdy. V situaci, kdy je možnost vhodné zemědělské půdy i potenciálního zvýšení výnosů omezená, se zvýšená poptávka po zemědělských plodinách stává základním motivačním faktorem pro odlesňování. Některé další klíčové faktory, jako je dosažení maximálního zisku z produkce a dodržování souvisejících platných právních předpisů, budou pravděpodobně také hrát roli při určování toho, jak má být zvýšená poptávka uspokojena a do jaké míry způsobuje odlesňování.

III.2Odhad rozšíření surovin na půdu s velkou zásobou uhlíku

V důsledku rostoucí celosvětové poptávky po zemědělských komoditách byla část poptávky po biopalivech pokryta rozšířením půdy, která byla v celosvětovém měřítku vymezena pro zemědělství. Pokud k tomuto rozšíření dochází na půdě s velkou zásobou uhlíku, může dojít k významným emisím skleníkových plynů a k závažné ztrátě biologické rozmanitosti. S cílem odhadnout rozšíření příslušných surovin na půdu bohatou na uhlík (podle definice ve směrnici RED II) provedlo Společné výzkumné středisko (JRC) Evropské komise přezkum příslušné odborné literatury (viz příloha I) doplněný o globální posouzení založené na GIS (viz přílohu II).

Přezkum odborné literatury

Na základě přezkumu odborné literatury týkajícího se rozšíření produkčních ploch zemědělských komodit na půdu s velkou zásobou uhlíku se zjistilo, že žádná samostatná studie nepřináší výsledky pro všechny suroviny, které se používají k výrobě biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Namísto toho se studie obvykle zaměřují na konkrétní regiony a specifické plodiny, a to převážně na sóju a palmový olej, zatímco pro jiné plodiny jsou údaje nedostatečné. Kromě toho různé studie nejen uvádějí různá období pro rozšíření plodin, ale mají i odlišný přístup k časové prodlevě mezi odlesněním a rozšířením plodin. Studie, které zvažují půdní pokryv pouze jeden nebo dva roky před pěstováním plodin, budou odlesňování přičítat plodině menší měrou než studie, které půdní pokryv zvažují v delším předchozím období. To může vést k podcenění dopadu plodiny na odlesňování, protože i v případě, že odlesněné plochy nejsou bezprostředně používány k produkci plodin, může být konečný cíl využívat půdu k produkci plodin jedním z nejdůležitějších faktorů odlesňování. Bylo-li to možné, byly výsledky těchto regionálních studií spojeny tak, aby se dal odvodit celosvětový odhad rozšíření pro každou jednotlivou plodinu, jak je shrnuto níže.

Sójové boby

Vzhledem k tomu, že neexistují studie, které by poskytovaly aktuální údaje v celosvětovém měřítku, byly sloučeny údaje ze studií a databází z Brazílie, dalších jihoamerických zemí a zbytku světa. Pokud jde o Brazílii, údaje o rozšiřování sóji od roku 2008 byly převzaty z brazilské databáze IBGE-SIDRA a byly sloučeny s údaji o rozšiřování do lesních oblastí v Cerradu [Gibbs a kol. 2015], přičemž se vypočítal průměr za období 2009–2013 v Amazonii [Richards a kol. 2017] a ve zbytku Brazílie [Agroicone 2018]. Studie [Graesser a kol. 2015] poskytuje údaje o rozšíření plodiny na lesní půdu v ostatních latinskoamerických zemích. Pokud jde o zbývající oblasti světa, dalo se v literatuře týkající se zemí, v nichž došlo k největšímu rozšíření pěstování sóji od roku 2008, tj. v Indii, na Ukrajině, v Rusku a v Kanadě, zjistit jen málo znepokojujících skutečností souvisejících s pěstováním sóji, které vede k přímému odlesňování. Proto se předpokládá, že na zbytek světa připadá 2 % podíl rozšíření na lesní půdu. V důsledku toho byl průměrný světový podíl rozšiřování sóji na půdu s velkou zásobou uhlíku odhadnut na 8 %.

Palmový olej

Na základě vzorků z plantáží palem olejných v satelitních údajích odhadla studie [Vijay a kol. 2016] podíl rozšíření palmového oleje na lesní půdu v letech 1989 až 2013 a vykázala výsledky podle jednotlivých zemí. Při stanovení těchto vnitrostátních průměrů s ohledem na nárůst vnitrostátní sklizňové plochy palmového oleje v letech 2008 až 2016 se došlo k tomu, že v celém světě se 45 % rozšíření palmového oleje týkalo půdy, na níž byl v roce 1989 les. Tomuto výsledku dodává důvěryhodnost zjištění, že výsledky pro Indonésii a Malajsii se shodují se závěry jiných studií, které se soustředily na tyto regiony. Doplňující údaje studie [Henders a kol. 2015] přisoudily za období 2008 až 2011 v průměru 0,43 Mha/rok zjištěného odlesnění rozšíření palem olejných. To rovněž představuje 45 % odhadovaného nárůstu světové plochy osázené palmami olejnými pro produkci palmového oleje v uvedeném období 15 . Několik studií rovněž analyzovalo podíl rozšíření palmového oleje na rašeliniště. Přičtením největší váhy výsledkům studie [Miettinen a kol. 2012, 2016], kterou lze považovat za nejpokročilejší studii v této oblasti, a za předpokladu, že ve zbytku světa nebude docházet k vysušování rašelinišť ve prospěch palem, získáme interpolovaný vážený průměrný odhad 23% rozšíření palmového oleje na rašeliniště v celém světě v letech 2008 až 2011.

Cukrová třtina

Více než 80 % celosvětového rozšíření cukrové třtiny proběhlo v Brazílii od roku 2008 do roku 2015. Studie [Adami a kol. 2012] uvedla, že k rozšíření cukrové třtiny ve střední a jižní Brazílii v letech 2000 až 2009 na lesní půdu došlo pouze v 0,6 %. Ačkoli k přibližně 90 % světového rozšíření cukrové třtiny došlo v uvedeném období v tomto regionu, určité rozšíření se odehrálo i v jiných regionech Brazílie, na které se tato studie nevztahuje. Studie [Sparovek a kol. 2008] souhlasila s tím, že v období let 1996 až 2006 se rozšíření cukrové třtiny ve středu a na jihu Brazílie téměř ve všech případech dotýkalo pastvin nebo jiných plodin. K dalšímu 27% rozšíření však došlo v „okrajových“ oblastech na pobřeží a uvnitř amazonského biomu, na severovýchodě a v biomu Atlantického lesa. V těchto okrajových regionech existovala korelace mezi ztrátou lesů na obec a rozšířením cukrové třtiny. V dokumentu však nejsou uvedeny žádné údaje o podílu rozšíření na lesní půdu. V důsledku toho nelze z literatury odvodit žádnou přiměřenou kvantifikaci odlesňování z důvodu cukrové třtiny.

Kukuřice

Obiloviny, jako je kukuřice, se obvykle nepovažují za příčinu odlesňování, protože většina produkce probíhá v mírném pásmu, v němž odlesňování obecně nedosahuje vysoké úrovně. Zároveň je kukuřice také tropickou plodinou, kterou často pěstují drobní zemědělci, a na velkých farmách se často střídá se sójovými boby. Rozšíření v Číně bylo soustředěno na okrajovou půdu na severovýchodě země [Hansen 2017], přičemž se předpokládá, že převážně šlo o stepní travní porosty, a nikoli o les. Rozšíření v Brazílii a Argentině by mohlo být přiřazeno stejné procento odlesňování jako v případě sóji v Brazílii. Studie [Lark a kol. 2015] zjistila, že 3 % rozšíření kukuřice v USA v letech 2008 až 2012 byla na úkor lesů, 8 % na úkor křovin a 2 % na úkor mokřadů. V literatuře však nebyly zjištěny žádné celosvětové odhady přeměny půdy.

Ostatní plodiny

Pro ostatní plodiny existuje jen velmi málo údajů, zejména v celosvětovém měřítku. Jediné soubory údajů týkajících se rozšíření plodin po celém světě uvádějí výsledky podle zemí [FAO 2018] [USDA 2018]. Je tedy možné zvolit korelaci rozšíření plodin na vnitrostátní úrovni s odlesňováním na vnitrostátní úrovni [Cuypers a kol. 2013], [Malins 2018], to však nelze považovat za dostatečný důkaz pro spojení plodiny s odlesňováním, protože daná plodina se nemusí pěstovat v té části země, v níž k odlesňování dochází.

V důsledku kritického přezkoumání odborné literatury lze dospět k závěru, že nejlepší odhady pro podíl nedávného rozšíření na lesní půdu s velkou zásobou uhlíku zahrnují 8 % u sóji a 45 % u palmy olejné. V literatuře nebyly k dispozici dostatečné údaje, které by poskytly spolehlivé odhady pro ostatní plodiny.

Posouzení rozšíření surovin na oblasti bohaté na uhlík na základě GIS

S cílem zabývat se důsledně všemi plodinami významnými pro biopaliva byl přezkum literatury doplněn souhrnným posouzením na základě GIS týkajícím se rozšíření surovin pro výrobu biopaliv na oblasti s velkou zásobou uhlíku, přičemž byly použity údaje poskytnuté Institutem pro světové zdroje (WRI) a Sdružením pro udržitelný rozvoj při univerzitě v Arkansasu (viz rámeček 1).

V tabulce 2 jsou shrnuty výsledky posouzení na základě GIS, na nichž je vidět velký rozdíl mezi surovinami významnými pro výrobu biopaliv, pokud jde o rozsah, v jakém je jejich rozšíření spojeno s odlesňováním. Údaje ukazují, že v období 2008 až 2015 se produkční plochy slunečnice, cukrové řepy a řepky olejky zvětšovaly jen pomalu a pouze zanedbatelný podíl rozšíření se odehrál na půdě s velkou zásobou uhlíku. U kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a sóji bylo celkové rozšíření výraznější, avšak podíly rozšíření na lesní půdu jsou u každé suroviny nižší než 5 %. Naproti tomu u palmového oleje analýza ukázala jak nejvyšší rychlost celkového rozšíření ploch, tak nejvyšší podíl rozšíření na lesní půdu (70 %). Palmový olej je též jedinou plodinou, kde k velkému podílu rozšíření dochází na rašeliništích (18 %).

Výsledky posouzení založeného na GIS se zdají být v souladu s obecnými trendy zjištěnými ve vědecké literatuře, která byla pro tuto zprávu přezkoumána. V případě palmového oleje se odhadovaný podíl rozšíření na lesní půdu pohybuje na horní hranici zjištění uvedených ve vědecké literatuře, což ukazuje na vysoký podíl rozšíření na lesní půdu, obvykle v rozmezí 40–50 %. Jedním z možných vysvětlení rozdílu je časová prodleva mezi odstraněním lesního porostu a pěstováním palem 16 .

Podle směrnice RED II jsou všechny plochy, které byly v lednu 2008 lesem, pokládány za odlesněné oblasti, pokud jsou využívány k produkci surovin pro výrobu biopaliv, bez ohledu na datum skutečného zahájení pěstování těchto surovin. Toto ustanovení bylo zohledněno v posouzení založeném na GIS, zatímco většina regionálních studií bere v úvahu kratší časový odstup mezi odlesněním a vysazením palem. Na druhé straně podíl rozšiřování na rašeliniště odvozený z analýzy je v zásadě v souladu s odhady zjištěnými v odborné literatuře. Za nejlepší dostupné vědecké důkazy lze proto považovat konzervativnější odhady ve výši 45 %, pokud jde o průměrný světový podíl rozšíření palmového oleje na lesní půdu, a 23 %, pokud jde o podíl rozšíření oblasti produkce na rašeliniště.

Údaj o přeměně půdy odhadnutý na základě GIS pro sóju ve výši 4 % je nižší než kombinované odhady založené na regionální literatuře, které činí 8 %. Tuto změnu lze vysvětlit tím, že regionální literatura používá místní údaje doplněné odborným posudkem, pokud jde o to, která plodina přímo následuje po odlesnění v konkrétním pixelu, což je pro použití v celosvětovém měřítku při posouzení na základě GIS nepraktické. Z tohoto důvodu lze odhad 8% podílu rozšíření sóji na lesní půdu převzatý z regionální literatury považovat za údaj zohledňující nejlepší dostupné vědecké údaje. 

 Tabulka 2: Sledované rozšíření ploch osázených 17 potravinářskými a krmnými plodinami (ze statistik FAO a USDA) spojené s odlesňováním podle posouzení na základě GIS.

Rizika nepřímé změny ve využívání půdy spojená s biopalivy na bázi potravin a krmiv

Závěry výše uvedeného výzkumu založeného na GIS jsou v souladu s výsledky modelování nepřímé změny ve využívání půdy, které důsledně určuje olejniny používané k výrobě biopaliv, jako je palmový olej, řepka olejka, sója a slunečnice, spojované s vyšším rizikem nepřímé změny ve využívání půdy ve srovnání s jinými konvenčními surovinami na výrobu paliv, jako jsou cukernaté plodiny nebo plodiny bohaté na škrob. Tento trend byl dále potvrzen v nedávném přezkumu celosvětového vědeckého výzkumu v oblasti nepřímé změny ve využívání půdy 18 .

Příloha VIII směrnice RED II kromě toho obsahuje seznam předběžných odhadnutých faktorů emisí způsobených nepřímou změnou ve využívání půdy, kde olejniny mají přibližně čtyřikrát vyšší faktor nepřímé změny ve využívání půdy než jiné druhy plodin. V důsledku toho mohou členské státy podle čl. 26 odst. 1 směrnice RED II stanovit nižší limit podílu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vyrobených z potravinářských a krmných plodin se zvláštním odkazem na olejniny. Vzhledem k nejistotě ohledně modelování nepřímé změny ve využívání půdy je nicméně při stanovování kritérií pro určení paliv s rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, vyráběných z potravinářských nebo krmných plodin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, v této fázi vhodnější nerozlišovat mezi různými kategoriemi plodin, jako jsou plodiny bohaté na škrob, cukernaté plodiny a olejniny.

III.3Určení „výrazného“ rozšíření na půdu s velkou zásobou uhlíku

V souladu s pověřením směrnice RED II má Komise stanovit, co představuje „značné“ rozšíření příslušné suroviny na půdu s velkou zásobou uhlíku, s cílem zajistit, aby všechna biopaliva, která se započítávají do cíle pro energii z obnovitelných zdrojů pro rok 2030, dosáhla čistých úspor emisí skleníkových plynů (ve srovnání s fosilními palivy). Pro tento účel hrají rozhodující úlohu při určování „významnosti“ rozšíření půdy tři faktory: absolutní a relevantní rozsah rozšíření půdy od určitého roku ve srovnání s celkovou plochou produkce příslušné plodiny; podíl tohoto rozšíření na půdu s velkou zásobou uhlíku a druh příslušných plodin a oblastí s velkou zásobou uhlíku.

První faktor ověřuje, zda se daná surovina skutečně rozšiřuje do nových oblastí. Za tímto účelem je třeba vzít v úvahu jak průměrné roční absolutní nárůst (tj. 100 000 ha při zohlednění značného rozšíření) i poměrný nárůst (tj. 1 % při zohlednění průměrného ročního zvýšení produktivity) plochy produkce v porovnání s celkovou plochou produkce této suroviny. Tato dvojí prahová hodnota umožňuje vyloučit suroviny, u nichž se nezaznamenává žádné nebo jen velmi omezené rozšíření celkové plochy produkce (zejména proto, že zvýšení výroby se dosahuje spíše zvýšením výnosů než rozšířením oblastí). Tyto suroviny by nezpůsobily významné odlesňování, a tudíž vysoké emise skleníkových plynů způsobené nepřímými změnami ve využívání půdy. Jedná se například o slunečnicový olej, neboť v období 2008–2016 se plocha jeho produkce rozšířila o méně než 100 000 ha a o 0,5 % ročně, zatímco jeho celková produkce se ve stejném období zvýšila o 3,4 %.

U plodin, které tyto prahové hodnoty pro rozšíření půdy přesahují, je druhým rozhodujícím prvkem podíl rozšíření produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku. Tento podíl určuje, zda a do jaké míry mohou biopaliva dosáhnout úspor emisí skleníkových plynů. V situaci, kdy jsou emise skleníkových plynů způsobené rozšířením této suroviny na půdu s velkou zásobou uhlíku vyšší než přímé úspory emisí skleníkových plynů z biopaliv z určitého druhu surovin, nepovede výroba takových biopaliv v porovnání s fosilními palivy k úsporám emisí skleníkových plynů.

Podle směrnice RED II musí biopaliva ve srovnání s fosilními palivy snížit emise skleníkových plynů alespoň o 50 % 19 , a to na základě analýzy životního cyklu, která zahrnuje všechny přímé emise, nezahrnuje však emise nepřímé. Jak je uvedeno v rámečku 2, biopaliva vyrobená z plodin, jež přesahují obecnou prahovou hodnotu 14 % rozšíření produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, by úspory emisí nedosáhla. Na základě zásady předběžné opatrnosti se zdá být vhodné použít na zjištěnou úroveň diskontní faktor ve výši přibližně 30 %. Proto je nutné stanovit konzervativnější prahovou hodnotu ve výši 10 %, aby se zajistilo, že biopaliva dosáhnou značné čisté úspory emisí skleníkových plynů, a aby byla minimalizována ztráta biologické rozmanitosti související s nepřímou změnou ve využívání půdy.

Za třetí, při určování toho, co se rozumí „významným“ rozšířením, je důležité vzít v úvahu značné rozdíly mezi různými typy oblastí s velkými zásobami uhlíku a mezi různými druhy surovin.

Například rašeliniště je třeba za účelem vytvoření a udržování plantáže palmy olejné odvodnit. Rozklad rašeliny vede k významným emisím CO2, jejichž uvolňování pokračuje tak dlouho, dokud plantáž produkuje a rašeliniště není opětovně zavodněno. Během prvních 20 let po odvodnění se tyto emise CO2 kumulují do výše přibližně trojnásobku emisí, které se předpokládají výše v souvislosti s odlesněním téže oblasti. V souladu s tím by tento důležitý dopad měl být zvážen při výpočtu významu emisí z půdy s velkou zásobou uhlíku, např. pomocí multiplikátoru ve výši 2,6 pro rozšíření na rašeliniště 20 . Kromě toho mají trvalé kultury (palma a cukrová třtina), jakož i kukuřice a cukrová řepa, výrazně vyšší výnos z hlediska energetického obsahu obchodovaných produktů 21 , než se předpokládalo pro výpočet prahové hodnoty ve výši 14% 22 . Zohledňují se prostřednictvím „faktoru produktivity“ uvedeného v rámečku 3.

V rámečku 3 je uveden vybraný vzorec pro výpočet toho, zda surovina relevantní pro biopaliva překračuje nebo nepřekračuje stanovenou prahovou hodnotu 10 % významného rozšíření. Tento vzorec zohledňuje podíl rozšíření suroviny na oblasti s velkou zásobou uhlíku, jak je definováno ve směrnici RED II, a faktor produktivity různých vstupních surovin.

IV.Certifikace biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy 

Dopadům nepřímé změny ve využívání půdy v souvislosti s biopalivy, biokapalinami a palivy z biomasy, které se všeobecně spojují s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, se lze za určitých okolností vyhnout, přičemž pěstování příslušných surovin může být pro dotčené produkční plochy dokonce prospěšné. Jak je popsáno v oddíle 2, hlavní příčinou nepřímé změny ve využívání půdy je další poptávka po surovinách, která je výsledkem zvýšené spotřeby konvenčních biopaliv. Tomuto vytěsňovacímu účinku lze předejít pomocí certifikovaných biopaliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

Předcházení vytěsňování půdy prostřednictvím doplňkových opatření

Biopaliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy jsou paliva vyrobená z dalších surovin, které byly pěstovány na nevyužívané půdě nebo které jsou výsledkem zvýšení produktivity. Výroba biopaliv z těchto dalších surovin nepřímou změnu ve využívání půdy nezpůsobí, protože taková surovina nekonkuruje produkci potravin a krmiv a zamezí se vytěsňovacím účinkům. Tyto další suroviny by se podle požadavků směrnice měly považovat za palivo s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, pouze pokud jsou produkovány udržitelným způsobem.

Ke splnění cíle koncepce nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy jsou nezbytná přísná kritéria, která účinně podpoří osvědčené postupy a zabrání neočekávaným ziskům. Opatření musí být zároveň proveditelná v praxi a musí předcházet nadměrné administrativní zátěži. Revidovaná směrnice určuje dva zdroje pro další suroviny, které mohou být použity pro výrobu paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Jedná se o suroviny, které jsou výsledkem opatření zvyšujících zemědělskou produktivitu na již využívaných pozemcích, a o suroviny vyplývající z pěstování plodin na plochách, které se předtím k pěstování plodin nevyužívaly.

Zajištění doplňkovosti nad rámec běžné praxe

Průměrné zvýšení produktivity stále není dostatečné k tomu, aby se zamezilo veškerým rizikům vytěsňovacích účinků, protože se zemědělská produktivita neustále zlepšuje, zatímco koncepce doplňkovosti, která je ústředním bodem certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy, vyžaduje přijetí opatření nad rámec běžných podmínek. V této souvislosti směrnice RED II stanoví, že způsobilé by mělo být pouze zvýšení produktivity, které překračuje očekávanou úroveň zvýšení.

Za tímto účelem je nutné analyzovat, zda opatření přesahuje běžnou praxi v době jeho provádění, a zároveň omezit způsobilost opatření na přiměřenou dobu, která hospodářským subjektům umožní získat zpět investiční náklady a zajistí trvalou účinnost rámce. Pro tento účel je vhodná desetiletá lhůta způsobilosti 31 . Kromě toho by uskutečněná zvýšení produktivity měla být porovnána s dynamickou výchozí úrovní s ohledem na globální trendy výnosů plodin. Zohledňuje se při tom to, že v některých případech se v průběhu času dosáhne určitých zlepšení díky technologickému vývoji (např. výnosnější osivo) bez aktivního zásahu zemědělce.

Aby se však přístup použitý ke stanovení dynamické výchozí úrovně mohl uplatnit a osvědčit v praxi, musí být spolehlivý a jednoduchý. Z tohoto důvodu by dynamická výchozí úroveň měla vycházet z kombinace průměrných výnosů, kterých zemědělec dosáhl během 3letého období předcházejícího roku uplatňování opatření doplňkovosti, a dlouhodobého vývoje výnosů příslušných surovin.

Způsobilost dalších surovin, jež jsou výsledkem opatření zvyšujících produktivitu nebo pěstování surovin na nevyužívané půdě, by měla být omezena na případy, které jsou ve srovnání s běžnou praxí skutečně doplňkové. Nejuznávanějším rámcem pro posouzení „doplňkovosti“ projektů je mechanismus čistého rozvoje vyvinutý v rámci Kjótského protokolu (viz rámeček 4). Je třeba poznamenat, že mechanismus čistého rozvoje se zaměřuje na průmyslové projekty, a proto jeho přístup nelze napodobit v plném rozsahu, avšak jeho požadavky týkající se investic a analýzy překážek jsou pro certifikaci biopaliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy relevantní. Uplatnění těchto požadavků na certifikaci nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy by znamenalo, že opatření na zvýšení produktivity nebo na pěstování surovin na dříve nevyužívané půdě nebudou finančně atraktivní nebo budou čelit jiným překážkám bránícím jejich provádění (např. dovednosti/technologie atd.) bez tržní prémie spojené s poptávkou po biopalivech v EU 32 .

Zajištění důkladného ověřování souladu a auditních kontrol

Prokázání souladu s tímto kritériem vyžaduje důkladné posouzení, které nemusí být za určitých okolností opodstatněné a které by mohlo představovat překážku pro úspěšné provádění tohoto přístupu. Drobným zemědělcům 34 , zejména v rozvojových zemích, budou například často chybět administrativní kapacity a znalosti, aby mohli taková posouzení provádět, přičemž budou zjevně čelit překážkám, které brání zavedení opatření zvyšujících produktivitu. Podobně lze doplňkovost předpokládat u projektů, které využívají opuštěnou půdu nebo půdu závažným způsobem znehodnocenou, neboť tato situace půdy již odráží existenci překážek, které brání jejímu obdělávání.

Lze očekávat, že při provádění metodiky certifikace nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy budou hrát klíčovou úlohu dobrovolné režimy, které získaly rozsáhlé zkušenosti při provádění kritérií udržitelnosti pro biopaliva po celém světě. Komise uznala již třináct dobrovolných režimů k prokázání souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů. Směrnice RED II rozšířila její pravomoc uznávat tyto systémy tak, aby se vztahovala i na paliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

V zájmu zajištění spolehlivého a harmonizovaného provádění stanoví Komise v souladu s čl. 30 odst. 8 směrnice RED II další technická pravidla týkající se konkrétních ověřovacích a kontrolních postupů v prováděcím aktu. Tento prováděcí akt Komise přijme nejpozději do 30. června 2021. Dobrovolné režimy mohou certifikovat paliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, přičemž pro každý režim se jednotlivě vypracují vlastní normy podobně jako v případě certifikace souladu s kritérii udržitelnosti, a Komise může tyto režimy uznávat v souladu s ustanoveními směrnice RED II.

V.Závěry

Rostoucí celosvětová poptávka po potravinářských a krmných plodinách vyžaduje, aby zemědělství neustále zvyšovalo produkci. Toho lze dosáhnout jak zvýšením výnosů, tak rozšířením zemědělské plochy. Pokud k rozšíření dochází na půdě s velkou zásobou uhlíku nebo s vysoce biologicky rozmanitými stanovišti, může tento proces vést k negativním dopadům nepřímé změny ve využívání půdy.

V této souvislosti směrnice RED II omezuje příspěvek konvenčních biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy spotřebovaných v dopravě směrem k cíli Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030. Podíl biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy bude od roku 2020 omezen na úroveň roku 2019 a poté bude v období od roku 2023 nejpozději do roku 2030 postupně snižován až na nulu.

Podle nejlepších dostupných vědeckých důkazů o rozšiřování zemědělství od roku 2008, které byly předloženy v této zprávě, je palmový olej v současné době jedinou surovinou, u níž je rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku tak výrazné, že výsledné emise skleníkových plynů v důsledku změny ve využívání půdy eliminují všechny úspory emisí skleníkových plynů z paliv vyráběných z této suroviny ve srovnání s využíváním fosilních paliv. Palmový olej lze tedy považovat za surovinu s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u níž je zjištěno značné rozšíření na půdu s velkou zásobou uhlíku.

Je však důležité poznamenat, že ne všechny suroviny pro výrobu palmového oleje používané k výrobě bioenergie mají škodlivý dopad na nepřímou změnu ve využívání půdy ve smyslu článku 26 směrnice RED II. Určitá produkce by proto mohla být považována za produkci s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. K určení takové produkce jsou k dispozici dva druhy opatření, tj. zvýšení produktivity na stávající půdě a pěstování surovin na nevyužívané půdě, např. na půdě opuštěné nebo na půdě závažným způsobem znehodnocené. Tato opatření mají zásadní význam pro předcházení tomu, aby výroba biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy začala konkurovat potřebě uspokojit rostoucí poptávku po potravinách a krmivech. Směrnice vylučuje všechna paliva s certifikací nízkého rizika nepřímé změny ve využívání půdy z postupného stahování. Kritéria pro certifikaci paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy by mohla účinně zmírnit vytěsňovací účinky související s poptávkou po těchto palivech, pokud se budou brát v potaz pouze další suroviny používané k výrobě biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy.

Komise bude pokračovat v hodnocení vývoje v zemědělství, včetně stavu rozšíření zemědělských ploch, na základě nových vědeckých důkazů a při přípravě přezkumu této zprávy, který bude proveden do 30. června 2021, shromáždí zkušenosti získané při certifikaci paliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Poté Komise přezkoumá údaje obsažené ve zprávě s ohledem na vývoj okolností a nejnovější dostupné vědecké důkazy. Je důležité připomenout, že tato zpráva odráží pouze současnou situaci založenou na nejnovějších trendech a budoucí hodnocení toho, které suroviny jsou v závislosti na budoucím vývoji celosvětového zemědělství klasifikovány jako suroviny s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, mohou dospět k odlišným závěrům.

(1)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(2)    Členské státy musí provést její ustanovení do vnitrostátního práva do 30. června 2021.

(3)      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě.

(4)      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES.

(5)      Biopaliva vyráběná z potravinářských nebo krmných plodin.

(6)      Definice „biopaliv“ ve směrnici RED zahrnuje jak plynná, tak kapalná paliva z biomasy používaná v dopravě. V případě směrnice RED II tomu tak již není, jelikož „biopaliva“ jsou definována jako paliva zahrnující pouze kapalná paliva z biomasy používaná v dopravě.

(7)      Po vykácení lesů a vysušení rašelinišť se uvolňuje CO2 uložený ve stromech a v půdě.

(8)      SWD(2012) 343 final.

(9)      Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(10)      „Biopaliva“ definovaná ve směrnici RED.

(11)      „Paliva z biomasy“ je nový výraz zavedený ve směrnici RED II, který tato paliva definuje jako plynná a pevná paliva vyrobená z biomasy.

(12)      Jelikož se omezení týká pouze konvenčních paliv z biomasy spotřebovaných v dopravě, tzn. v praxi plynných paliv používaných pro dopravu (část definice biopaliv ve směrnici RED), nedochází k žádné podstatné změně týkající se paliv, na která se toto omezení vztahuje.

(13)      Je důležité poznamenat, že pozorované rozšiřování oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku nepředstavuje přímou změnu ve využívání půdy ve smyslu směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Rozšiřování je spíše důsledkem zvýšené poptávky po plodinách ze všech odvětví. Přímé změny ve využívání půdy s velkou zásobou uhlíku pro výrobu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy jsou zakázány na základě kritérií EU pro udržitelnost.

(14)      Zpráva JRC z roku 2017: „Report Challenges of Global Agriculture in a Climate Change Context by 2050“ (Zpráva – Výzvy celosvětového zemědělství v kontextu změny klimatu do roku 2050).

(15)      Údaje o sklizňové ploše jsou k dispozici za všechny země. Tato plocha je však menší než osázená plocha, protože nevzrostlé palmy neplodí. Poměr nárůstu osázené plochy ke sklizňové ploše však závisí i na podílu plochy nevzrostlých palem pocházejících z přesazení. Zvětšení osázené plochy bylo zjištěno ve vnitrostátních statistikách Indonésie a Malajsie a spojeno s přepočítaným nárůstem sklizňové plochy ve zbytku světa.

(16)      Ve srovnání s údaji z literatury přičítá posouzení GIS menší míru odlesňování plodinám, které bezprostředně následují po odlesnění, a větší míru těm plodinám, které mohou rovněž na místní úrovni odlesňování způsobovat, ale často se vysazují až několik let po odlesnění, což je v souladu s přístupem uplatňovaným na základě kritérií udržitelnosti směrnice RED II.

(17)      Hrubý nárůst osázené plochy je součtem rozšíření ve všech zemích, kde se plocha nezmenšila. U jednoletých plodin se rozloha obdělávané půdy přibližuje sklizňové ploše; u víceletých plodin se zohlednila plocha s nevzrostlými plodinami.

(18)      Woltjer a kol. 2017: „Analysis of the latest available scientific research and evidence on ILUC greenhouse gas emissions associated with production of biofuels and bioliquids“ (Analýza nejnovějšího dostupného vědeckého výzkumu a důkazů o emisích skleníkových plynů vyplývajících z nepřímé změny ve využívání půdy v souvislosti s výrobou biopaliv a biokapalin).

(19)      Na biopaliva vyráběná v zařízeních, jejichž provoz byl zahájen po 5. říjnu 2015, se vztahují přísnější kritéria pro snížení emisí skleníkových plynů, přičemž biopaliva vyráběná ve starých zařízeních často dosahují vyšších úspor.

(20)      Odhaduje se, že ztráta uhlíku v důsledku odvodňování rašelinišť během 20 let bude přibližně 2,6násobkem odhadované čisté ztráty uhlíku způsobené přeměnou lesních porostů na minerální půdu s výsadbou palmy olejné (107 tun na hektar).

(21)      Obdobně jako u přístupu, který uplatňuje směrnice RED II pro emise z pěstování, byly emise ze změn ve využívání půdy přiděleny všem obchodovaným produktům pocházejícím z plodin (např. rostlinný olej a extrahovaný šrot olejnatých semen, nikoli však rostlinné zbytky) v poměru k jejich energetickému obsahu.

(22)      Vzhledem k průměrným výnosům za období let 2008–2015 v prvních deseti zemích vývozu (vážených podle vývozu) jsou výnosy této skupiny plodin vyšší než „referenční hodnota“ 55 GJ/ha/y, konkrétně o faktor 1,7 u kukuřice, 2,5 u palmového oleje, 3,2 u cukrové řepy a 2,2 u cukrové třtiny.

(23)      Mokřady (včetně rašelinišť), souvisle zalesněné oblasti a zalesněné oblasti s porostem koruny tvořícím 10 až 30 %. Půda je kategorizována na základě svého stavu v roce 2008. Oblasti s porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nejsou chráněny, pokud mohou biopaliva vyráběná ze surovin pěstovaných na půdě po její přeměně stále splňovat kritéria pro úspory emisí skleníkových plynů, které lze očekávat u trvalých kultur.

(24)      Emise z deštného pralesa, v němž obvykle probíhá selektivní těžba dřeva do doby jeho přeměny na plantáž palmy olejné, jsou v průměru podstatně vyšší, ale jsou částečně kompenzovány vyšší stálou zásobou uhlíku samotné plantáže. Čisté změny rovněž berou v úvahu uhlík uložený v podzemní biomase a půdě.

(25)      Doba amortizace pro výpočet emisí z deklarovaných přímých změn ve využívání půdy podle směrnice RED je stanovena na 20 let.

(26)      Energetický výnos zahrnuje energii (výhřevnost) jak biopaliva tak vedlejších produktů, které se zohledňují při výpočtu standardních hodnot úspor energie uvedených v příloze V směrnice. Tento výnos představuje průměr za období let 2008–2015 v prvních deseti zemích vývozu (vážených podle vývozu).

(27)      Biopaliva obvykle dosáhnou větší úspory než je minimální požadovaná úspora emisí ve výši 50 %. Pro účely tohoto výpočtu se předpokládá průměrná úspora ve výši 55 %.

(28)      Souvisle zalesněné plochy.

(29)      Mokřady, včetně rašelinišť.

(30)      Hodnoty faktoru produktivity jsou specifické pro plodiny a byly vypočítány na základě výnosů dosažených v deseti největších zemích vývozu (vážené podle jejich podílu na vývozu). Palmový olej, cukrová třtina, cukrová řepa a kukuřice mají výrazně vyšší hodnotu než ostatní posuzované plodiny, a jsou jim proto přiděleny zvláštní „faktory produktivity“ ve výši 2,5, 2,2 3,2 a 1,7, zatímco u ostatních plodin lze zhruba předpokládat standardní faktor produktivity 1.

(31)      Ecofys (2016): „Methodologies identification and certification of low ILUC risk biofuels“ (Určení metodik a certifikace biopaliv s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy).

(32)      Podle směrnice RED II se biopaliva vyráběná ze surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy do roku 2030 postupně přestanou vyrábět, pokud nebudou certifikována jako biopaliva s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. Biopalivo, biokapaliny nebo paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy proto pravděpodobně budou schopny dosáhnout vyšší tržní hodnoty.

(33)      https://cdm.unfccc.int/methodologies/PAmethodologies/tools/am-tool-01-v5.2.pdf/history_view.

(34)      Odhaduje se, že 84 % zemědělských podniků v celém světě řídí drobní zemědělci, kteří obhospodařují méně než 2 ha půdy. Lowder, S.K., Skoet, J., Raney, T., 2016. „The number, size, and distribution of farms, smallholder farms, and family farms worldwide“ (Počet, velikost a rozmístění zemědělských podniků, drobných zemědělských podniků a rodinných zemědělských podniků na celém světě). World Dev. 87, s. 16–29.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 13.3.2019

COM(2019) 142 final

PŘÍLOHY

ZPRÁVY KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o stavu rozšíření produkce relevantních potravinářských a krmných plodin ve světě

PŘÍLOHA 1

Přezkum literatury o rozšíření plodin na půdu s velkou zásobou uhlíku

Oblast působnosti

Tento přezkum provedený Společným výzkumným střediskem Komise poskytuje přehled a shrnuje nejdůležitější výsledky vědecké literatury týkající se rozšíření oblastí produkce zemědělských komodit na půdu s velkou zásobou uhlíku ve smyslu směrnice RED II.

Sójové boby 

Existuje pouze jedna odborně recenzovaná studie, která odhaduje odlesnění způsobené sójovými boby v celosvětovém měřítku v časovém rámci, který zahrnuje odlesňování po roce 2008. Studie [Henders a kol. 2015] začala s měřeními meziročního rozsahu odlesňování ve všech tropických oblastech na základě systému GIS a přiřadila ho různým faktorům, včetně rozšíření sóji a palmového oleje, v souladu s komplexním přezkumem regionální literatury (podrobnosti o přezkumu jsou uvedeny v jejích doplňujících informacích). Její údaje se však týkají pouze období 2000–2011.

Vzhledem k tomu, že chybí studie, které by poskytly nejnovější údaje v celosvětovém měřítku, byly spojeny údaje z Brazílie, jiných jihoamerických zemí a zbytku světa. Pokud jde o Brazílii, údaje o rozšíření sóji od roku 2008 byly převzaty z brazilské databáze IBGE-SIDRA a byly spojeny s údaji o rozšíření do lesních oblastí v Cerradu [Gibbs a kol. 2015], přičemž byl stanoven průměr za období 2009–2013 v Amazonii [Richards a kol.] 1 a ve zbytku Brazílie [Agroicone 2018]. Výsledkem byl vážený průměr rozšíření na lesní půdu ve výši 10,4 %. Ten byl spojen s údaji z Argentiny, Paraguaye, Uruguaye a Bolívie a zbytku světa, a to následovně:

Jediné dohledané kvantitativní údaje pro ostatní latinskoamerické země uvádí studie [Graesser a kol. 2015], která měřila rozšíření všech plodin na orné půdě na půdu lesní. Pokud jde o zbývající oblasti světa, kde bylo zaznamenáno největší rozšíření sóji od roku 2008, tj. Indii, Ukrajinu, Rusko a Kanadu, bylo ohledně pěstování sóji, které vede k přímému odlesňování, zjištěno jen málo důkazů. Proto se pro zbytek světa předpokládá nízký podíl 2 % rozšíření na lesní půdu. V důsledku toho byl průměrný celosvětový podíl rozšíření sóji odhadnut na 8 %.

Srovnání s jinými nedávnými přezkumy

Většina údajů týkajících se odlesňování v důsledku pěstování sóji předchází platnosti brazilského moratoria na sóju z roku 2008, a není proto pro tento odhad relevantní.

Přezkum, který zadala organizace Transport and Environment [Malins 2018], obsahuje pečlivý přezkum regionálních údajů o rozšíření sóji a odlesňování a dochází k závěru, že k nejméně 7 % celosvětového rozšíření sóji od roku 2008 došlo na lesní půdu. Pro podíly rozšíření sóji se však vzaly v úvahu odlišné roky a nebyly použity údaje a výsledky ze studií [Agricone 2018] a [Richards a kol. 2017].

Přezkum, který zadala společnost Sofiproteol [LCAworks 2018], rovněž zahrnuje přezkum regionální literatury o odlesňování v důsledku pěstování sóji ve světě v letech 2006–2016. Dospívá k závěru, že k 19 % celosvětového rozšíření sóji došlo na lesní půdu. Není nicméně zřejmé, odkud v této studii pochází předpoklad týkající se rozšíření na lesní půdu ve „zbytku Brazílie“, a někdy se ve studii za les považuje jakákoli „přírodní půda“. Při výpočtu průměrů se navíc regionální údaje o sóji váží spíše podle celkové regionální produkce sóji než podle oblasti jejího rozšíření. Proto nemůže být údaj 19 % považován za velmi spolehlivý.

Společnost Agroicone vypracovala pro Komisi dokument, v němž cituje nezveřejněné dílo společnosti Agrosatelite z roku 2018, z něhož vyplývá obrovské snížení podílu lesů v důsledku rozšíření sóji v Cerradu (zejména v části Matipoba) v letech 2014–2017, a to z 23 % v letech 2007–2014 na 8 % v letech 2014–2017.

Palmový olej

Pomocí výběru vzorků plantáží palmy olejné v satelitních údajích odhadla studie [Vijay a kol. 2016] podíl rozšiřování pěstování palmy olejné na lesní půdu v letech 1989 až 2013 a výsledky vykázala podle jednotlivých zemí. Při stanovení těchto vnitrostátních průměrů s ohledem na nárůst vnitrostátní sklizňové plochy palmového oleje v letech 2008 až 2016 došla studie k tomu, že v celém světě se 45 % rozšíření palmy olejné týkalo půdy, kterou v roce 1989 pokrýval les.

Podle doplňkových údajů studie [Henders a kol. 2015] je v období 2008–2011 rozšíření palmového oleje přiřazen průměr 0,43 Mha/rok zjištěného odlesnění. To představuje 45 % odhadovaného nárůstu celosvětové plochy osázené palmami olejnými pro produkci palmového oleje v uvedeném období 2 .

V celosvětové studii pro Evropskou komisi [Cuypers a kol. 2013] bylo na vnitrostátní úrovni přičítáno měřené odlesnění různým faktorům, jako je těžba dřeva, pastva a různé plodiny. Z jejích výsledků vyplývá, že 59 % rozšíření palmového oleje v letech 1990 až 2008 souviselo s odlesňováním.

Srovnání regionálních studií pro Indonésii a Malajsii

Studie [Abood a kol. 2015] zjistila, že 1,6 milionu hektarů v Indonésii v letech 2000 až 2010 bylo odlesněno v rámci koncesí udělených průmyslovým výrobcům palmového oleje. To je podle údajů indonéské vlády 36 % celkového rozšíření plochy osázené palmou olejnou v tomto období.

Za stejné období odhadla studie [Carlson a kol. 2013] vyšší procentní podíl odlesňování: 1,7 Mha úbytku lesa na základě koncesí na palmový olej na indonéském Borneu; přibližně 70 % rozšiřování sklizňové plochy v tomto regionu [Malins 2018]. V pozdějším dokumentu uvádí studie [Carlson a kol. 2018] za období 2000–2015 1,84 Mha úbytku lesa na základě koncesí na palmový olej na indonéském Borneu a 0,55 Mha na Sumatře.

Studie [SARvision 2011] zjistila, že v letech 2005 až 2010 bylo 865 tisíc hektarů lesa vykáceno v rámci známých koncesí na palmový olej v malajsijské provincii na Borneu Sarawak, kde dochází k největšímu rozšíření palmového oleje. To odpovídá přibližně polovině zvětšení sklizňové plochy palmového oleje v té době 3 .

Studie [Gaveau a kol. 2016] zmapovala překrývání odlesňování s rozšiřováním průmyslových (tj. nikoli drobných) plantáží palmy olejné na Borneu v pětiletých intervalech v letech 1990 až 2015. Poukazuje na to, že valná většina plantáží palmy olejné na Borneu byla v roce 1973 lesem; nižší podíly odlesnění jsou výsledkem omezení prodlení mezi vykácením lesa a pěstováním palmy olejné. Z výsledků studie vyplývá, že v případě průmyslových plantáží palmy olejné na indonéském Borneu došlo ke zhruba 42% rozšíření v letech 2010 až 2015 na půdu, kde byl o pouhých pět let dříve les; v případě malajsijské části Bornea se jedná přibližně o 75 %. Posouzení použilo užší definici lesa než směrnice RED II a v úvahu bralo pouze les s porostem koruny tvořícím více než 90 % a vyloučilo les sekundární (tj. rekultivovaný les a křoviny po vykácení nebo požáru v minulosti).

V pozdější zprávě studie [Gaveau a kol. 2018] ukazuje, že v období 2008–2017 došlo v indonéské části Bornea k 36% rozšíření průmyslových plantáží (na 88 % z toho se získával palmový olej) na půdu se starými lesy, které byly v témže roce vykáceny, zatímco v malajsijské části Bornea činil průměr 69 %. V indonéské části Bornea míra odlesňování v důsledku vysázení plantáží v různých letech velmi silně korelovala s cenou surového palmového oleje v předchozí sezóně, zatímco v části malajsijské byla korelace slabší, což naznačuje dlouhodobější centralizované plánování odlesňování. Výsledky ukázaly, že míra rozšiřování palmového oleje se od svého vrcholu v letech 2009–2012 snížila, zatímco jeho podíl na lesní půdě zůstal stabilní.

Studie [Gunarso a kol. 2013] analyzovala změnu půdního pokryvu spojenou s rozšiřováním palmy olejné v Indonésii a Malajsii pro jednání u kulatého stolu o udržitelném palmovém oleji (RSPO). Nejnovější změny, o nichž studie informuje, se týkají oblastí s plantážemi palmy olejné, které byly vysazeny v letech 2005 až 2010. Ukazují procentní podíl této oblasti, který v roce 2005 spadal do různých kategorií využívání půdy. Po doplnění kategorií, které by jednoznačně splňovaly definici lesa ve směrnici, vyplynul minimálně 37% podíl rozšíření na lesní půdu za celou Indonésii. Ostatní vykazované kategorie využívání půdy však zahrnují křovinatý porost (který je podle zprávy v podstatě závažným způsobem znehodnocený les), což rovněž obecně odpovídá definici lesa ve směrnici. V Indonésii se jedná o velkou kategorii, neboť lesy v blízkosti plantáží jsou často závažným způsobem znehodnoceny lesními požáry předtím, než se plantáž na danou půdu rozšíří. Po započtení těchto předchozích druhů využití půdy jako lesa (jak tomu mohlo být v roce 2000) se celkový podíl odlesňování v Indonésii v letech 2005 až 2010 zvýší na přibližně 75 %, což přibližně potvrzuje zjištění studie [Carlson 2013].

Pokud jde o Malajsii, studie [Gunarso a kol. 2013] uvádí, že v letech 2006 až 2010 došlo k 34% rozšíření palmového oleje přímo na lesní půdu. Uvedla však také výrazné rozšíření na „holou půdu“ v roce 2006 a předpokládala, že část této půdy byla holá, protože dříve se na ní nacházel les. Na základě jejích doplňujících informací se lze domnívat, že více než třetina holé půdy v roce 2006 byla o šest let dříve lesem, což svědčí o tom, že se pravděpodobně jednalo o zalesněné oblasti, které byly vykáceny pro účely výsadby. Zahrnutím těchto lesních oblastí by se podíl rozšíření palmového oleje spojeného s odlesňováním v Malajsii zvýšil až na 47 %.

Místo použití satelitních snímků k určení předchozího půdního pokryvu na území, kde se rozšířily indonéské plantáže palmy olejné, odkázala studie [Austin a kol. 2017] na mapy využívání půdy vydané indonéským Ministerstvem životního prostředí a lesnictví. Přitom bylo zjištěno, že pouze asi 20 % půdy využívané k rozšíření průmyslového palmového oleje v letech 2005 až 2015 bylo na uvedených mapách o pět let dříve klasifikováno jako „les“. Její definice lesa specifikuje porost koruny tvořící více než 30 % (namísto více než 10 %, jak uvádí směrnice) a nezahrnuje křoviny, které by v některých případech splňovaly definici lesa uvedenou ve směrnici. K dalšímu 40% rozšíření palmového oleje došlo na těch kategoriích využívání půdy, které zahrnovaly křoviny. Z těchto důvodů se má za to, že údaj ze studie [Austin a kol. 2017] s 20% rozšířením na lesní půdu v letech 2010 až 2015 je pro účely této zprávy pravděpodobně podhodnocen.

Jak ukazuje tabulka, pro zbytek světa jsou vykazovány nižší podíly rozšíření na lesní půdu. Vážením výsledků pro Latinskou Ameriku, Afriku a zbytek Asie (s výjimkou Indonésie a Malajsie) byl zjištěn průměrný podíl rozšíření plantáží palmy olejné na lesní půdu ve výši 13 %.

Celkově lze s ohledem na výsledky regionálních studií týkajících se rozšíření palmového oleje na půdu s velkou zásobou uhlíku v Malajsii a Indonésii a na důkazy o takovém rozšiřování ve zbytku světa považovat celosvětový průměrný podíl rozšíření palmového oleje na lesní půdu ve výši 45 %, který navrhla studie [Vijay a kol. 2016], za dobrý odhad. 

Podíl rozšíření palmy olejné na rašelinu

Studie [Abood a kol. 2014] zjistila, že 21 % známých indonéských koncesí na palmový olej se použilo na rašeliništích a 10 % na hluboké rašelině (více než 3 metry), která má být podle vyhlášky indonéské vlády z roku 1990 chráněna před odvodněním. Studie dále uvedla, že v letech 2000 až 2010 bylo z důvodu indonéských koncesí na palmový olej ztraceno 535 kha rašelinného mokřadního lesa, což představuje 33 % rozšíření palmového oleje na základě koncesí.

Studie [Miettinen a kol. 2012, 2016] analyzovaly satelitní snímky s vysokým rozlišením s cílem sledovat šíření vzrostlých plantáží palmy olejné na rašeliništích v době mezi lety 1990 a 2015. K identifikaci rašelinišť využily evropský digitální archiv půdy JRC a uvádějí, že plantáže palmy olejné se v letech 2007 až 2015 rozšířily na indonéská rašeliniště o 1 089 kha a na malajská rašeliniště o 436 kha . Pokud tyto údaje vydělíme přírůstkem plochy vzrostlých plantáží palmy olejné v tomto období 4 , získáme podíl 24% rozšíření palmového oleje na rašelinu v Indonésii a 42% rozšíření v Malajsii. V posledním období, na něž se zpráva vztahuje (2010 až 2015), činí odpovídající údaje 25 % a 36 %.

Malajsijská rada pro palmový olej zveřejnila studii palmového oleje [Omar a kol. 2010] na základě identifikace pěstování palmy olejné pomocí GIS a mapu půdy od malajsijského Ministerstva zemědělství. Uvádí, že procentní podíl pěstování palmy olejné na rašelině v Malajsii vzrostl z 8,2 % v roce 2003 na 13,3 % v roce 2009, což odpovídá 313 kha resp. 666 kha. Ve stejném období její údaje ukazují, že se celková plocha plantáží palmy olejné rozšířila z 3 813 na 5 011 kha, takže podíl tohoto rozšíření na rašelinu činil 30 %.

Studie [SARvision 2011] zjistila, v Sarawaku, což je malajsijská provincie na Borneu, kde dochází k největšímu rozšiřování pěstování palem olejných, bylo v letech 2005 až 2010 celkem 535 tisíc hektarů rašelinného lesa vykáceno v rámci známých koncesí na palmový olej. To odpovídá přibližně 32% zvětšení sklizňové plochy palmového oleje v té době 5 . Chybí zde úbytek rašelinného lesa z důvodu palmového oleje mimo rámec koncesí a jakákoli přeměna rašelinišť, která nebyla v době přeměny zalesněna.

Studie [Gunarso a kol. 2013] uvádí nezvykle nízký podíl rozšíření palmového oleje na rašelině v Malajsii (podle doplňujících informací pouze 6 % v letech 2000 až 2010). To je mnohem méně než jakýkoli jiný odhad, a to i z malajsijských zdrojů, a proto byl tento údaj vyloučen 6 .

V případě Indonésie doplňující údaje studie [Gunarso a kol. 2013] ukazují, že k 24 % rozšíření palmového oleje v letech 2005 až 2010 došlo na půdu rašelinného mokřadního lesa a tento nárůst se zvyšuje přibližně až na 26 %, pokud je zahrnuta přeměna z rašelinného mokřadního lesa přes „holou půdu“.

Studie [Austin a kol. 2017] uvádí, že podíl rozšíření plantáží palmy olejné na rašelinu v Indonésii zůstal přibližně na 20 % za všechna období, která tato studie zkoumala (1995–2015), a to bez jakékoli korekce ohledně „holé půdy“. Důvod, proč jsou výsledky Austinovy studie nižší než v ostatních studiích, spočívá v tom, že využil mapu rašeliny „BBSDLP“ 7 od indonéského Ministerstva zemědělství (H. Valin, soukromá komunikace, 5. prosince 2018). Tato mapa nezahrnuje oblasti s hloubkou rašeliny menší než 0,5 m 8 , což je částečně důvodem, proč ukazuje o 13,5 % méně rašelinišť, než uvádějí mapy Wetlands International, které podle průzkumů situace na místě samy o sobě pravděpodobně podhodnocují plochu rašeliny přibližně o 10–13 %. [Hooijer a Vernimmen 2013].

Kvantitativní údaje pro podíl rozšíření palmy olejné na rašeliniště ve zbytku světa nejsou k dispozici. V letech 2008 až 2015 se palmový olej v Latinské Americe rozšířil o 9 %, v ostatních částech Asie o 5 % a v Africe o 3 %. V Jižní Americe, zejména v Peru, Bolívii, Venezuele a podél Amazonky, existují značné plochy s tropickou rašelinou, které však nejsou významnými oblastmi produkce palmového oleje. Největší tropický rašelinný mokřadní les na světě se však rozkládá v povodí řeky Kongo, kde byla udělena již nejméně jedna velmi rozsáhlá koncese na palmový olej na 470 kha (např. 10 % celkové plochy palmového oleje v Malajsii), která se z 89 % nachází na rašelině [Dargie a kol. 2018]. Panují obavy, že s tím, jak se zpomaluje růst produkce v zemích jihovýchodní Asie, bude více investic směrováno do rozvoje palmového oleje na rašeliništích v Africe a v Latinské Americe.

Přičtením největší váhy výsledkům studií [Miettinen a kol. 2012, 2016], které lze považovat za nejpokročilejší součást odborné literatury, a za předpokladu, že ve zbytku světa nebude docházet k odvodňování rašelinišť ve prospěch palem, získáme interpolovaný vážený průměrný odhad 23% rozšíření palmového oleje na rašeliniště v celém světě v letech 2008 až 2011.

Cukrová třtina

K více než 80 % celosvětového rozšíření cukrové třtiny došlo v Brazílii od roku 2008 do roku 2015.

Studie [Cuypers a kol. 2013] odhadla, že 36 % rozšíření cukrové třtiny na celém světě v letech 1990 až 2008 se týkalo oblastí, které byla předtím zalesněné. Tento údaj však byl pravděpodobně nadhodnocen pro účely analýzy, neboť odlesňování se v něm spojovalo s lesním hospodářstvím a rozšiřováním pastvin a dalších plodin na vnitrostátní úrovni. Malý podíl odlesňování byl připisováno pastvinám, protože jejich čistá plocha se téměř nezvětšila; plocha s cukrovou třtinou se naopak výrazně rozšířila, a proto jí byl připsán vysoký podíl na odlesňování na vnitrostátní úrovni. Regiony Brazílie, kde došlo k rozšíření cukrové třtiny, se však většinou nepřekrývají s oblastmi s vysokým stupněm odlesnění, což nebylo v analýze [Cuypers a kol. 2013] zohledněno.

Studie [Adami a kol. 2012] uvedla, že k rozšíření cukrové třtiny ve střední a jižní Brazílii v letech 2000 až 2009 na lesní půdu došlo pouze v 0,6 %. Ačkoli přibližně 90 % celosvětového rozšíření cukrové třtiny v uvedeném období připadalo na tento region, k určitému rozšíření došlo v jiných regionech Brazílie, na které se tato studie nevztahuje.

Studie [Sparovek a kol. 2008] souhlasila s tím, že k rozšíření cukrové třtiny ve střední a jižní Brazílii v letech 1996 až 2006 došlo téměř výhradně na plochy s pastvinami nebo jinými plodinami (neboť v uvedeném regionu je velmi málo lesů). K dalšímu 27% rozšíření však došlo v „okrajových“ oblastech v okolí a uvnitř amazonského biomu, na severovýchodě i v biomu Atlantického lesa. V těchto okrajových regionech existovala korelace mezi úbytkem lesů na obec a rozšiřováním cukrové třtiny. V dokumentu však nejsou uvedeny žádné údaje o podílu rozšíření na lesní půdu.

V důsledku toho nelze z literatury odvodit žádnou přiměřenou kvantifikaci odlesňování způsobeného pěstováním cukrové třtiny.

Kukuřice

Obiloviny se obvykle za příčinu odlesňování nepovažují, protože většina produkce probíhá v mírném pásmu, v němž odlesňování obecně nedosahuje vysoké úrovně. Kukuřice je však také tropickou plodinou, kterou často pěstují drobní zemědělci, a na velkých farmách se často střídá se sójovými boby. K nepoměrnému rozšiřování kukuřice dochází v tropických regionech, kde je odlesňování běžnější a vznikají při něm vysoké emise uhlíku.

Rozšíření v Číně bylo soustředěno na méně úrodnou půdu na severovýchodě země [Hansen 2017], přičemž se předpokládá, že šlo převážně o stepní travní porosty, a nikoli o les. Rozšíření v Brazílii a Argentině by mohlo být přiřazeno stejné procento odlesňování jako v případě sóji v Brazílii. Studie [Lark a kol. 2015] zjistila, že v případě kukuřice v USA v letech 2008 až 2012 byla 3 % rozšíření na úkor lesů, 8 % na úkor křovin a 2 % na úkor mokřadů. Je nicméně složité provést celosvětový odhad bez podrobného přezkoumání vývoje v jednotlivých zemích.

Bibliografie

[Abood a kol. 2015] Abood, S. A., Lee, J. S. H., Burivalova, Z., Garcia-Ulloa, J., a Koh, L. P. (2015). Relative Contributions of the Logging, Fiber, Palm oil, and Mining Industries to Forest Loss in Indonesia. Conservation Letters, 8(1), 58–67. http://doi.org/10.1111/conl.12103

[Adami a kol. 2012] Adami, M., Rudorff, B. F. T., Freitas, R. M., Aguiar, D. A., Sugawara, L. M. a Mello, M. P. (2012). Remote Sensing Time Series to Evaluate Direct Land Use Change of Recent Expanded Sugarcane Crop in Brazil. Sustainability, 4, 574–585. http://doi.org/10.3390/su4040574

[Agroicone 2018] Moriera, A, Arantes,S. a Romeiro, M. (2018). RED II information paper: assessment of iLUC risk for sugarcane and soybean biofuels feedstock. Agroicone, Sao Paulo 2018.

[Austin a kol. 2017] Austin, K. G., Mosnier, A., Pirker, J., McCallum, I., Fritz, S. a Kasibhatla, P. S. (2017). Shifting patterns of palm oil driven deforestation in Indonesia and implications for zero-deforestation commitments. Land Use Policy, 69(srpen), 41–48. http://doi.org/10.1016/j.landusepol.2017.08.036

[Carlson a kol. 2013] Carlson, K. M., Curran, L. M., Asner, G. P., Pittman, A. M., Trigg, S. N. a Marion Adeney, J. (2013). Carbon emissions from forest conversion by Kalimantan palm oil plantations. Nature Clim. Change, z https://www.nature.com/nclimate/journal/v3/n3/pdf/nclimate1702.pdf.

[Curtis a kol. 2018] Curtis, P. G., Slay, C. M., Harris, N. L., Tyukavina, A. a Hansen, M. C. (2018). Classifying drivers of global forest loss. Science, 361(6407), 1108–1111. http://doi.org/10.1126/science.aau3445

[Cuypers a kol. 2013] Cuypers, D., Geerken, T., Gorissen, L., Peters, G., Karstensen, J., Prieler, S., van Velthuizen, H. (2013). The impact of EU consumption on deforestation: Comprehensive analysis of the impact of EU consumption on deforestation. Evropská komise. http://doi.org/10.2779/822269

[Dargie a kol. 2018] Dargie, G.C., Lawson, I.T., Rayden, T.J. a kol. Mitig Adapt Strateg Glob Change (2018). https://doi.org/10.1007/s11027-017-9774-8

[FAOstat 2008], Organizace OSN pro výživu a zemědělství, databáze statistických údajů o produkci plodin s možností vyhledávání,  http://www.fao.org/fastat/en/#data/QC

[Fehlenberg a kol. 2017] Fehlenberg, V., Baumann, M., Gasparri, N. I., Piquer-Rodriguez, M., Gavier-Pizarro, G. a Kuemmerle, T. (2017). The role of soybean production as an underlying driver of deforestation in the South American Chaco. Global Environmental Change, 45(April), 24–34. http://doi.org/10.1016/j.gloenvcha.2017.05.001

[Furumo & Aide 2017] Furumo, P. R. a Aide, T. M. (2017). Characterizing commercial palm oil expansion in Latin America: land use change and trade. Environmental Research Letters, 12(2), 024008. http://doi.org/10.1088/1748-9326/aa5892

[Gaveau 2016] Gaveau, D.L.A., Sheil, D., Husnayaen, Salim, M.A., Arjasakusuma, S., Ancrenaz, M., Pacheco, P., Meijaard, E., 2016. Rapid conversions and avoided deforestation: examining four decades of industrial plantation expansion in Borneo. Nature - Scientific Reports 6, 32017.

[Gaveau 2018] Gaveau, D.L.A., Locatelli, B., Salim, M.A., Yaen, H., Pacheco, P. a Sheil, D. Rise and fall of forest loss and industrial plantations in Borneo (2000–2017). Conservation Letters. 2018;e12622. https://doi.org/10.1111/conl.12622

[Gibbs a kol. 2015] Gibbs, H. K., Rausch, L., Munger, J., Schelly, I., Morton, D. C., Noojipady, P., Walker, N. F. (2015). Brazil’s Soy Moratorium: Supply-chain governance is needed to avoid deforestation. Science, 347(6220), 377–378. http://doi.org/10.1126/science.aaa0181.

[Graesser et al. 2015] Graesser, J., Aide, T. M., Grau, H. R. a Ramankutty, N. (2015). Cropland/pastureland dynamics and the slowdown of deforestation in Latin America. Environmental Research Letters, 10(3), 034017. http://doi.org/10.1088/1748-9326/10/3/034017

[Gunarso a kol. 2013] Gunarso, P., Hartoyo, M. E., Agus, F. a Killeen, T. J. (2013). Palm oil and Land Use Change in Indonesia, Malaysia and Papua New Guinea. RSPO. http://doi.org/papers2://publication/uuid/76FA59A7-334A-499C-B12D-3E24B6929AAE
Doplňující materiály: https://rspo.org/key-documents/supplementary-materials

[Hansen a kol. 2017] Hansen, J., M.A. Marchant, F. Tuan a A. Somwaru. 2017. „U.S. Agricultural Exports to China Increased Rapidly Making China the Number One Market.“ Choices. Q2. http://www.choicesmagazine.org/choices-magazine/theme-articles/us-commodity-markets-respond-to-changes-in-chinas-ag-policies/us-agricultural-exports-to-china-increased-rapidly-making-china-the-number-one-market

[Henders a kol. 2015] Henders, S., Persson, U. M. a Kastner, T. Trading forests: Land-use change and carbon emissions embodied in production and exports of forest-risk commodities. Environmental Research Letters, 10(12), 125012. http://doi.org/10.1088/1748-9326/10/12/125012 http://doi.org/10.1088/1748-9326/10/12/125012

[Hooijer a Vernimmen 2013] Hooijer, A. a Vernimmen, R. 2013 „Peatland maps: accuracy assessment and recommendations“ Zpráva Deltares & Euroconsult Mott MacDonald for Implementation of Agentschap NL 6201068 QANS Lowland Development edepot.wur.nl/251354

[Jusys 2017] Jusys, T. (2017) „A confirmation of the indirect impact of sugarcane on deforestation in the Amazon“, Journal of Land Use Science, 12:2-3, 125-137, DOI: 10.1080/1747423X.2017.1291766.

[Lark a kol. 2015] Lark, T.J, Salmon, M.J, a Gibbs, H. (2015). „Cropland expansion outpaces agricultural and biofuel policies in the United States.“ Environmental Research Letters. 10. 10.1088/1748-9326/10/4/044003.

[LCAworks 2018] Strapasson,A., Falcao, J., Rossberg, T., Buss, G. a Woods, J. „Land use Change and the European Biofuels Policy: the expansion of oilseed feedstocks on lands with high carbon stocks“. Technická zpráva vypracovaná společností LCAworks Ltd. ve spolupráci se společností Sofiproteol, Francie.

[Machedo a kol. 2012] Macedo, M. N., DeFries, R. S., Morton, D. C., Stickler, C. M., Galford, G. L. a Shimabukuro, Y. E. (2012). „Decoupling of deforestation and soy production in the southern Amazon during the late 2000s“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 109(4), 1341–6. http://doi.org/10.1073/pnas.1111374109

[Malins. 2017] Malins, C. (2017). „For peat’s sake - Understanding the climate implications of palm oil biodiesel“. Cerulogy and Rainforest Foundation Norway, Londýn 2017. Z http://www.cerulogy.com/uncategorized/for-peats-sake/

[Malins 2018] Malins, C. (2018). Driving deforestation: the impact of expanding palm oil demand through biofuel policy, Londýn 2018. Z http://www.cerulogy.com/palm oil/driving-deforestation.

[Meijaard a kol. 2018] Meijaard, E., Garcia-Ulloa, J., Sheil, D., Wich, S.A., Carlson, K.M., Juffe-Bignoli, D. a Brooks, T. (2018). „Palm oil and biodiversity“. http://doi.org/https://doi.org/10.2305/IUCN.CH.2018.11.en

[Miettinen a kol. 2012] Miettinen, J., Hooijer, A., Tollenaar, D., Page, S. E. a Malins, C. (2012). „Historical Analysis and Projection of Palm oil Plantation Expansion on Peatland in Southeast Asia“. Washington, D.C.: International Council on Clean Transportation.

[Miettinen a kol. 2016] Miettinen, J., Shi, C. a Liew, S. C. (2016). „Land cover distribution in the peatlands of Peninsular Malaysia, Sumatra and Borneo in 2015 with changes since 1990“. Global Ecology and Conservation, 6, 67–78. http://doi.org/10.1016/j.gecco.2016.02.004

[Morton a kol. 2006] Morton, D. C., DeFries, R. S., Shimabukuro, Y. E., Anderson, L. O., Arai, E., del Bon Espirito-Santo, F., … Morisette, J. (2006). Cropland expansion changes deforestation dynamics in the southern Brazilian Amazon. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 103(39), 14637–14641. http://doi.org/10.1073/pnas.0606377103

[Omar a kol. 2010] Omar, W., Aziz,N.A., Mohammed A.T., Harun, M.H. a Din, A.K.; „Mapping of oil palm cultivation on peatland in Malaysia“, Malaysian Palm Oil Board Information, řada 529, MPOB TT č. 473, červen 2010. ISSN 1511-7871.

[Page a kol. 2011] Page, S.E., Morrison, R., Malins, C., Hooijer, A., Rieley, J.O. Jaujiainen, J. (2011). Review of Peat Surface Greenhouse Gas Emissions from Palm oil Plantations in Southeast Asia. Indirect Effects of Biofuel Production, (15), 1–77.

[Richards a kol. 2017] Richards, P. D., Arima, E., VanWey, L., Cohn, A. a Bhattarai, N. (2017). Are Brazil’s Deforesters Avoiding Detection? Conservation Letters, 10(4), 469–475. http://doi.org/10.1111/conl.12310

[SARVision 2011] SARVision. (2011). Impact of palm oil plantations on peatland conversion in Sarawak 2005–2010, (leden 2011), 1–14.  http://archive.wetlands.org/Portals/0/publications/Report/Sarvision%20Sarawak%20Report%20Final%20for%20Web.pdf

[Searle & Giuntoli 2018] Searle, A. S. a Giuntoli, J. (2018). Analysis of high and low indirect land-use change definitions in European Union renewable fuel policy.

[Sparovek et al. 2008] Sparovek, G.; A. Barretto; G. Berndes; S. Martins a Maule, R. (2008). „Environmental, land-use and economic implications of Brazilian sugarcane expansion 1996–2006.“ Mitigation and Adaption Strategies for Global Change,14(3), p. 285.

[USDA 2008] United States Department of Agriculture Foreign Agricultural Service. Databáze údajů o produkci, dodávkách a distribuci plodin. https://apps.fas.usda.gov/psdonline/app/index.html#/app/advQuery

[Vijay a kol. 2016] Vijay, V., Pimm, S. L., Jenkins, C. N., Smith, S. J., Walker, W., Soto, C., … Rodrigues, H. (2016). The Impacts of Palm oil on Recent Deforestation and Biodiversity Loss. PLOS ONE, 11(7), e0159668. http://doi.org/10.1371/journal.pone.0159668

[Waroux a kol. 2016] Waroux, Y., Garrett, R. D., Heilmayr, R. a Lambin, E. F. (2016). Land-use policies and corporate investments in agriculture in the Gran Chaco and Chiquitano. Proceedings of the National Academy of Sciences, 113(15), 4021–4026. http://doi.org/10.1073/pnas.1602646113

[Yousefi a kol. 2018].Yousefi, A., Bellantonoio, M. a Hurowitz, G., „The avoidable Crisis, Mighty Earth“, Regnskogfondet a FERN, březen 2018,  http://www.mightyearth.org/avoidablecrisis/

PŘÍLOHA 2

Analýza GIS

1.

Metoda

Aby bylo možné odhadnout odlesňování a související emise spojené s rozšiřováním plodin na výrobu biopaliv od roku 2008 do oblastí s hustotou porostu koruny větší než 10 %, byl použit přístup založený na geoprostorových modelech ke spojení mapy odlesňování od platformy Global Forest Watch (GFW) s mapami druhů plodin od MapSPAM a EarthStat. Další podrobnosti o tomto přístupu jsou shrnuty níže a v tabulce jsou uvedeny zdroje údajů použitých v analýze. Tato analýza byla provedena na ploše přibližně 100 hektarů v pixelové velikosti na rovníku.

Zdroje údajů

Údaje o plodinách

Celosvětově jednotné mapy ukazující rozšiřování všech jednotlivých plodin pro výrobu biopaliv v průběhu času nejsou v současné době k dispozici, ale probíhá výzkum zaměření na vytvoření takových map pro palmu olejnou a sóju pomocí interpretace satelitních snímků. Pro účely této analýzu jsme se opřeli o dva zdroje, jež nám poskytly mapy jednoletých plodin v jednotlivých letech: MapSPAM (IFPRI a IIASA 2016) zachycuje celkový výskyt 42 plodin v roce 2005 9 a EarthStat (Ramankutty a kol. 2008) mapuje oseté plochy a pastviny v roce 2000. Oba zdroje údajů o plodinách jsou výsledkem přístupů, které kombinují různé prostorově explicitní vstupní údaje s cílem poskytnout věrohodné odhady celosvětového rozložení plodin. Vstupní údaje zahrnují statistiky produkce na úrovni správních jednotek (na nižší než celostátní úrovni), různé mapy půdního pokryvu vytvořené pomocí satelitních snímků a mapy vhodnosti plodin na základě místních krajinných, klimatických a půdních podmínek.

Vzhledem k tomu, že chybí aktuální celosvětové mapy pro jednotlivé plodiny, jakož i jednotné informace o jejich rozšiřování v průběhu času, použili jsme při analýze hlavní předpoklad, že celkové odlesňování a související emise skleníkových plynů, k nimž od roku 2008 v oblasti dochází, mohou být připsány konkrétní plodině na základě poměru plochy jednotlivých plodin a celkové plochy zemědělské půdy, včetně pastvin, která se na mapě plodin nachází v témže pixelu.

Údaje o odlesňování

Naše analýza odlesňování vychází z publikovaných map celosvětového ročního úbytku stromového porostu získaného ze satelitního pozorování v rámci programu Landsat, které jsou za roky 2001 až 2017 k dispozici na platformě Global Forest Watch. Údaje o úbytku stromového porostu jsou k dispozici při 30metrovém rozlišení, resp. při velikosti pixelu 0,09 hektaru. Původní údaje o úbytku stromového porostu ze studie Hansen a kol. (2013) neodlišují stálou přeměnu (tj. odlesnění) od dočasného úbytku stromového porostu v důsledku lesního hospodářství nebo lesních požárů. Proto jsme pro účely této analýzy zařadili pouze pixely znázorňující úbytek stromového porostu, které spadají do oblastí, v nichž převládá odlesňování vyvolané komoditou a které zmapovala v 10kilometrovém rozlišení studie Curtis a kol. (2018) 10 . Oblasti, v nichž převažují jiné faktory, jako je lesnictví nebo střídavé zemědělství, jsou z analýzy vyloučeny. V rámci odlesňování vyvolaného komoditou byly pro účely analýzy vzaty v úvahu pouze pixely s procentuálním podílem stromového porostu nad 10 %, přičemž pojem „procentuální podíl stromového porostu“ je definován jako hustota pokrytí povrchu půdy porostem koruny v roce 2000. S ohledem na specifická kritéria obsažená ve směrnici RED II (viz písmena b) a c) v kapitole Souvislosti výše) byly výsledky analýzy rozčleněny na údaje o odlesňování pro oblasti, kde v letech 2008 až 2015 stromový porost představoval více než 30 %, a oblasti, kde stromový porost představoval 10–30 %.

Studie Curtis a kol. (2018) poukazuje na to, že v krajině může být kdykoli přítomno více faktorů úbytku lesa a dominantní faktor se v jednotlivých letech během patnáctiletého období studie může různit; na základě modelu uvedeného ve studii byl určen pouze jeden dominantní faktor, který během období studie přispěl k převládající části úbytku stromového porostu ve zkoumané krajině. Tato analýza vycházela mimo jiné z předpokladu, že veškerý úbytek stromového porostu v oblastech, v nichž dominuje odlesňování vyvolané komoditou, byl způsoben rozšiřováním nových zemědělských ploch. Při tomto předpokladu se spíše přeceňoval vliv plodin v předmětných pixelech. Na druhé straně se zemědělství může rozšiřovat i v oblastech, v nichž dominuje měnící se zemědělství nebo lesnictví, což jsou další kategorie z mapy Curtise a kol. (2018), které byly z naší analýzy vyloučeny. To znamená, že metoda by mohla odlesňování způsobené plodinami podhodnotit. Oblasti se stopou devíti plodin zahrnutých do této analýzy však patřily v první řadě do třídy odlesňování vyvolaného komoditou, a proto se předpokládalo, že oseté plochy, které nepatří do této kategorie, mají nízký podíl plochy (viz oddíl Model přiřazování plodin), a tudíž by podíl těchto oblastí v konečných součtech měl být nízký.

Údaje o rašeliništích

Rozloha rašelinišť byla určena pomocí stejných map jako ve studii Miettinen a kol. 2016, která mapovala změny v půdním pokryvu od roku 1990 do roku 2015 na rašeliništích Malajského poloostrova, Sumatry a Bornea. V případě Sumatry a Bornea zahrnuli Miettinen a kol. (2016) rašeliniště z atlasů Wetlands International 1:700 000 (Wahyunto a kol. 2003, Wahyunto a kol. 2004), kde je rašelina definována takto: „půda vzniklá z dlouhodobého hromadění organických látek, jako jsou zbytky rostlin. Rašelina je zpravidla po celý rok nasáklá vodou nebo zaplavená, dokud není odvodněna.“ Jak je uvedeno ve studiích Wahyunta a Suryadiputry (2008), v atlasech rašelinišť byly základem pro zmapování jejich výskytu údaje z různých zdrojů, které primárně využívaly snímky (údaje ze satelitních, radarových a leteckých snímků), jakož i průzkumy a mapování půdy. V případě Malajsie byly použity údaje o rašeliništích z evropského digitálního archivu map půdy (Selvaradjou a kol. 2005).

Byla provedena zvláštní analýza odlesňování způsobeného rozšiřováním palmy olejné na rašelinných půdách, neboť rašeliniště zaujímají z hlediska celkového využívání půdy při pěstování této plodiny pro výrobu biopaliv, jakož i z hlediska emisí skleníkových plynů důležité místo. Na základě údajů o průmyslovém rozšiřování palmy olejné ze studie Miettinena a kol. 2016 byl proveden odhad plochy, na níž došlo k úbytku stromového porostu před tím, než se zjistilo rozšiřování palmy olejné v období v letech 2008 až 2015.

Údaje o emisích skleníkových plynů

Emise z odlesňování od roku 2008 byly odhadnuty jako úbytek uhlíku z nadzemních zásob biomasy. Emise jsou vyjádřeny v jednotkách megatun oxidu uhličitého (Mt CO2).

Emise z úbytku nadzemní biomasy byly vypočteny porovnáním mapy znázorňující úbytek stromového porostu (od roku 2008 do roku 2015) s mapou nadzemní živé dřevní biomasy v roce 2000. Mapa biomasy, kterou vypracovalo výzkumné středisko Woods Hole Research Center a která vychází ze satelitních a pozemních pozorování, je k dispozici na platformě Global Forest Watch. Předpokládá se, že veškerá ztráta biomasy byla způsobena emisemi do atmosféry při odlesňování, i když některé příčiny úbytku lesa se projevily se zpožděním. U emisí jde spíše o „hrubé“ než „čisté“ odhady, což znamená, že využití půdy po odlesnění a s ním související hodnota uhlíku nebyly zohledněny. Předpokládaný podíl uhlíku z nadzemní biomasy byl 0,5 (IPCC 2003) a uhlík se převedl na oxid uhličitý za použití konverzního faktoru 44/12, resp. 3,67. Jednou z výhod plynoucích z používání pixelové mapy znázorňující lesní biomasu s kontinuálními hodnotami namísto toho, aby se různým druhům půdního pokryvu přiřadily kategorické hodnoty zásoby uhlíku (např. les, křoviny, hodnoty podle úrovně 1 IPCC atd.), je to, že údaje použité pro odhad úbytku biomasy jsou zcela nezávislé na volbě mapy půdního pokryvu používané k odhadu změny půdního pokryvu.

Z analýzy byly vyloučeny emise spojené s jinými zásobami uhlíku, jakými jsou podzemní biomasa (kořeny), odumřelé dřevo, uhlík v odpodu v půdě, jakož i rozklad rašeliny či požáry.

Rozsah analýzy

Rozsah celkové analýzy byl vymezen pomocí porovnání mapy odlesňování způsobeného komoditou (Curtis a kol. 2018) s plodinami relevantními z hlediska výroby biopaliv (palma olejná, kokosovník, pšenice, řepka olejka, kukuřice, sójové boby, cukrová řepa, slunečnice a cukrová třtina). V analýze byly zohledněny pouze pixely, které byly zahrnuty do jedné z devíti zkoumaných plodin a které se týkaly třídy odlesňování vyvolaného komoditou.

Model přiřazení plodiny

Celkové odlesňování a emise v rámci daného pixelu o velikosti 1 km byly přiřazeny různým zkoumaným plodinám pro výrobu biopaliv na základě podílu každé plodiny přítomné v pixelu („plodina X“, např. sója) v poměru k celkové ploše zemědělské půdy v daném pixelu definované zde jako součet orné půdy a pastvin. Poměrný přínos každé plodiny pro výrobu biopaliv k celkové zemědělské stopě daného pixelu tak posloužil jako základ pro přiřazení odlesňování a stopy emisí skleníkových plynů k této plodině.

Vzhledem k tomu, že nebyla k disppozici celosvětově jednotná a aktuální mapa zemědělské půdy rozčleněné podle druhu plodin, použili jsme k přibližnému stanovení relativního přispění každé zkoumané plodiny pro výrobu biopaliv k odlesňování a emisím v dané lokalitě dvoukrokový proces (rovnice 1). V prvním kroku jsme pomocí údajů o plodinách za poslední dostupný rok, který jsme měli k dispozici (MapSPAM, rok 2005), vypočítali poměr plodiny X a celkové orné půdy v rámci pixelu. Ve druhém kroku jsme pomocí údajů EarthStat (rok 2000) vypočítali poměr celkové orné půdy a součtu celkových pastvin a orné půdy v rámci pixelu. (Údaje EarthStat byly použity z toho důvodu, že MapSPAM neobsahuje mapy pastvin a v dynamice odlesňování hraje roli i rozšiřování pastvin.) Spojením těchto dvou kroků jsme dokázali vypočítat relativní podíl plodiny X na celkové zemědělské stopě v daném pixelu, ačkoli s pomocí různých zdrojů údajů z různých časových období.

Rovnice 1:

Konečné výpočty

Po vytvoření map pro přiřazení plodin pro každou zkoumanou plodinu relevantní z hlediska výroby biopaliv jsme celkové odlesňování a emise skleníkových plynů vynásobili podílem plodiny X v každém pixelu o velikosti 1 km a vypočítali jsme celosvětové souhrnné statistické údaje rozčleněné podle odlesňování a emisí, k nimž dochází na půdě s hustotou porostu koruny větší než 30 % a na půdě s hustotou porostu koruny v rozmezí 10–30 %.

Výsledky GIS ukazují odlesňování zjištěné v průběhu osmi kalendářních let 2008 až 2015, které souvisí s různými plodinami. Aby se zjistilo, jaký procentní podíl rozšiřování plodin souvisí s odlesňováním, byla celková plocha odlesňování v těchto letech vydělena odpovídajícím nárůstem oseté plochy. S ohledem na skutečnost, že plodina může způsobovat odlesňování i v případě, že se celková celosvětová osetá plocha snižuje, avšak v některých zemích se rozšiřuje, byly tyto podíly vypočítány na základě hrubého zvětšení celkové oseté plochy, které je součtem nárůstu oseté plochy v zemích, kde nedošlo k jejímu zmenšení.

Údaje o sklizňových plochách se dále upravily s cílem získat informace o osázených plochách: u jednoletých plodin se předpokládalo, že nárůst osázené plochy byl stejný jako nárůst plochy sklizňové. U (polo)trvalých kultur byl zohledněn podíl osázení plochy, která není sklizena z toho důvodu, že rostliny ještě nedosáhly zralosti. Cukrová třtina se musí opětovně vysazovat přibližně každých pět let, ale sklízí se jen čtyřikrát, neboť po prvním roce nejsou rostliny ještě vyzrálé. Palma olejná se opětovně vysazuje jednou za 25 let a plodí v posledních 22 letech.

U většiny plodin byla použita databáze [FAOstat 2008], která obsahuje údaje o sklizňové ploše podle kalendářního roku. Pouze u palmového oleje byly vybrány údaje z [USDA 2008], protože tato databáze obsahuje údaje o všech plochách s dospělými rostlinami palmy olejné, a to včetně let, kdy sklizeň v důsledku záplav neproběhla. Databáze obsahuje v souvislosti s touto plodinou i více zemí.

Tabulka: Přehled zdrojů údajů v analýze GIS Institutu pro světové zdroje

Bibliografie

Curtis, C., C. Slay, N. Harris, A. Tyukavina, M. Hansen. 2018. „Classifying Drivers of Global Forest Loss.“ Science 361: 1108-1111. doi: 10.1126/science.aau3445.

Graesser, J., Aide, T. M., Grau, H. R., a Ramankutty, N. (2015). Cropland/pastureland dynamics and the slowdown of deforestation in Latin America. Environmental Research Letters, 10(3), 034017. http://doi.org/10.1088/1748-9326/10/3/034017 Hansen, M. P. Potapov, R. Moore, M. Hancher, S. Turubanova, A. Tyukavina, D. Thau, S. Stehman, S. Goetz, T. Loveland a kol. 2013. „High-Resolution Global Maps of 21st-Century Forest Cover Change.“ Science 341: 850-853. doi: 10.1126/science.1244693.

International Food Policy Research Institute (IFPRI) a International Institute for Applied Systems Analysis (IIASA). 2016. „Global Spatially-Disaggregated Crop Production Statistics Data for 2005 Version 3.2“, Harvard Dataverse 9. doi: 10.7910/DVN/DHXBJX.

IPCC 2003: Penman J., M. Gytandky, T. Hiraishi, T. Krug, D. Kruger, R. Pipatti, L. Buendia, K. Miwa, T. Ngara, Ngara, K. Tanabe a kol. 2003. „Good Practice Guidance for Land Use, Land-Use Change and Forestry.“ Institute for Global Environmental Strategies for the IPCC. Japonsko.

Miettinen, J., C. Shi, a S. C. Liew. 2016. „Land Cover Distribution in the Peatlands of Peninsular Malaysia, Sumatra, and Borneo in 2015 with Changes since 1990.“ Global Ecology and Conservation 6: 67−78. doi: 10.1016/j.gecco.2016.02.004  

Ramankutty, N., A. Evan, C. Monfreda, a J. Foley. 2008. „Farming the planet: 1. Geographic distribution of global agricultural lands in the year 2000.“ Global Biogeochemical Cycles 22. doi:10.1029/2007GB002952.

Selvaradjou S., L. Montanarella, O. Spaargaren, D. Dent, N. Filippi, S. Dominik. 2005. „European Digital Archive of Soil Maps (EuDASM) – Metadata on the Soil Maps of Asia.“ Úřad pro úřední tisky Evropských společenství. Lucemburk.

Wahyunto, S. Ritung, H. Subagjo. 2003. „Maps of Area of Peatland Distribution and Carbon Content in Sumatra, 1990-2002.“ Wetlands International – Indonesia Programme & Wildlife Habitat. Kanada.

Wahyunto, S. Ritung, H. Subagjo. 2004. „Maps of Area of Peatland Distribution and Carbon Content in Kalimantan, 1990–2002.“ Wetlands International – Indonesia Programme & Wildlife Habitat. Kanada.

Zarin, D., N. Harris, A. Baccini, D. Aksenov, M. Hansen, C. Azevedo-Ramos, T. Azevedo, B. Margono, A. Alencar, C. Gabris a kol. 2016. „Can Carbon Emissions from Tropical Deforestation Drop by 50% in 5 Years?“ Global Change Biology 22: 1336-1347. doi: 10.1111/gcb.13153

(1)

     Podle studie [Gibbs a kol. 2015, obr. 1] činil průměrný procentní podíl rozšíření sóji na lesní půdu v Amazonii v letech 2009–2013 přibližně 2,2 %. Údaje za rok 2008 nejsou započteny, jelikož plán brazilské vlády přijmout lesní zákon pro prevenci a řízení odlesňování v Amazonii (PPCDAa), po němž následovalo dramatické snížení odlesňování v Amazonii, dosud nevstoupil v platnost. Odhad studie [Gibbs a kol. 2015] používá oficiální databázi PRODES s údaji o odlesňování, která byla použita i k monitorování souladu se zákonem PPCDAa. Studie [Richards a kol. 2017] nicméně konstatovala, že od roku 2008 se databáze PRODES stále více odchyluje od ostatních ukazatelů úbytku lesů. Tato skutečnost je výsledkem toho, že se databáze používá k prosazování zákona: těžaři se naučili odlesňovat malé oblasti nebo těží v oblastech, které systém PRODES nesleduje. Pomocí údajů z alternativní databáze GFC pro monitorování lesů studie [Richards a kol. 2017] (ve svých doplňujících informacích) ukazuje, že od roku 2008 databáze PRODES podhodnocuje odlesňování ve srovnání s databází GFC průměrně 2,3krát. Údaje o lesních požárech potvrzují meziroční odchylky podle databáze GFC v oblasti odlesňování, a nikoli meziroční odchylky uváděné databází PRODES.

(2)

     Údaje o sklizňové ploše jsou k dispozici za všechny země. Tato plocha je však menší než osázená plocha, protože nevzrostlé palmy neplodí. Poměr nárůstu osázené plochy ke sklizňové ploše však závisí i na podílu plochy nevzrostlých palem pocházejících z přesazení. Nárůst osázené plochy byl zjištěn ve vnitrostátních statistikách Indonésie a Malajsie a spojen s upraveným nárůstem sklizňové plochy ve zbytku světa.

(3)

     Údaje o osázené ploše z daného regionu a období nebylo možné nalézt.

(4)

     Studie Miettinena a kol. brala v úvahu pouze plochy vzrostlých plantáží palmy olejné, proto je v tomto případě vhodné spíše dělit plochou vzrostlých plantáží palmy olejné než celkovou osázenou plochou. Byly použity údaje útvaru pro zahraniční zemědělství Ministerstva zemědělství USA týkající se „sklizňové plochy“, které ve skutečnosti odkazují na „plochu osázenou vzrostlými palmami,“ a tyto údaje byly porovnány s jinými údaji, jako je například prodej semenáčků palmy olejné. Údaje z FAO jsou méně užitečné, protože například odrážejí dočasná snížení sklizňové plochy v letech 2014/2015 v důsledku záplav v Malajsii.

(5)

     Údaje o osázené ploše z této oblasti a období nebylo možné nalézt.

(6)

     Studie [Gunarso a kol. 2013] naznačuje vysvětlení: výsadbu na rašelinu určila pouze tehdy, pokud byla půda pět let předtím rašelinným mokřadním lesem; pokud již byla odvodněna, stala se jiným typem využití půdy, např. „holou půdou“. Přeměna močálu na půdu s plantáží palmy olejné vyžaduje nejen vykácení stromů, ale také vybudování husté sítě odvodňovacích kanálů a zhutňování půdy, což prodlužuje dobu předtím, než je možné palmy olejné rozpoznat na satelitních snímcích. Zatímco tedy na Malajském poloostrově (s malým množstvím rašelinišť) se v letech 2005 až 2010 na holou půdu nerozšířila žádná plantáž palmy olejné, v Sarawaku došlo k 37% rozšíření na „holou půdu“. Kromě toho existuje rovněž vysoká míra přeměny rašelinného mokřadního lesa na „agrolesnictví a plantáže“ a dále z „agrolesnictví a plantáží“ na palmy olejné v po sobě jdoucích pětiletých obdobích, proto byly možná navíc plantáže palmy olejné v rané fázi zaměněny za agrolesnictví či plantáže jiných plodin.

(7)

     BBSDLP je indonéské Středisko pro výzkum a vývoj zemědělských půdních zdrojů.

(8)

     0,5 m tropické rašeliny obsahuje přibližně 250–300 tun uhlíku na hektar, z nichž většina by se uvolnila během prvního desetiletí po odvodnění.

(9)

Aktualizované údaje MapSPAM za rok 2010 byly zveřejněny dne 4. ledna 2019 krátce po dokončení této analýzy.

(10)

 V současné době probíhají práce na aktualizaci studie Curtis a kol. (2018), která má prokázat dominantní faktory pro roky úbytku stromového porostu po roce 2015.