Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52017AR5833

Stanovisko Evropského výboru regionů Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem

COR 2017/05833

Úř. věst. C 361, 5.10.2018, pp. 72–77 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

5.10.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 361/72


Stanovisko Evropského výboru regionů Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem

(2018/C 361/09)

Zpravodaj:

Mauro D’ATTIS (IT/ELS), člen rady obce Roccafiorita (provincie Messina)

Odkaz:

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem

COM(2017) 660 final

I.   DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

3. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Cílem této směrnice je vyřešit zbývající překážky dokončení vnitřního trhu se zemním plynem, které plynou z absence používání tržních pravidel Unie na plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich. Díky změnám zavedeným touto směrnicí budou pravidla, která platí pro plynovody pro přepravu plynu mezi dvěma či několika členskými státy, v rámci Unie platit i pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich. Zajistí se tak soulad právního rámce v Unii a současně se zamezí narušování hospodářské soutěže na vnitřním energetickém trhu Unie. Zároveň se posílí transparentnost a účastníkům trhu, zejména investorům do infrastruktury pro zemní plyn a uživatelům sítí, se poskytne právní jistota ohledně použitelného právního režimu.

Cílem této směrnice je vyřešit zbývající možné překážky dokončení vnitřního trhu se zemním plynem, které plynou z absence používání tržních pravidel Unie na plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich. Díky změnám zavedeným touto směrnicí budou pravidla, která platí pro plynovody pro přepravu plynu mezi dvěma či několika členskými státy, v rámci Unie platit i pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich , včetně teritoriálních vod a výlučných ekonomických zón členských států . Zajistí se tak soulad právního rámce v Unii a současně se zamezí narušování hospodářské soutěže na vnitřním energetickém trhu Unie. Zároveň se posílí transparentnost a účastníkům trhu, zejména investorům do infrastruktury pro zemní plyn a uživatelům sítí, se poskytne právní jistota ohledně použitelného právního režimu.

Odůvodnění

Výbor regionů se domnívá, že by v souladu se zásadami nezbytnosti, proporcionality a subsidiarity a s ohledem na obecný cíl EU týkající se bezpečnosti dodávek plynu nemělo být rozšíření ustanovení třetí směrnice omezeno na případy, kdy je to naprosto nezbytné.

Pozměňovací návrh 2

4. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Aby se zohlednila předchozí absence zvláštních pravidel Unie platných pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich, měly by mít členské státy možnost udělovat výjimky z některých ustanovení směrnice 2009/73/ES plynovodům, které jsou ke dni vstupu této směrnice v platnost dokončeny. Pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich by mělo být upraveno příslušné datum pro použití modelů oddělení jiných než oddělení vlastnictví.

Aby se zohlednila předchozí absence zvláštních pravidel Unie platných pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich, měly by mít členské státy možnost udělovat výjimky z některých ustanovení směrnice 2009/73/ES plynovodům, které jsou ke dni vstupu této směrnice v platnost dokončeny. Každou takovou výjimku schválí Komise. Pro plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich by mělo být upraveno příslušné datum pro použití modelů oddělení jiných než oddělení vlastnictví.

Odůvodnění

evidentní

Pozměňovací návrh 3

Článek 1

Bod 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

1)

v článku 2 se bod 17 nahrazuje tímto:

„17.

‚propojovacím vedením‘ dálkový přepravní plynovod, který překračuje nebo přesahuje hranice mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a  třetími zeměmi až po hranice jurisdikce Unie ;“;

1)

v článku 2 se bod 17 nahrazuje tímto:

„17.

‚propojovacím vedením‘ dálkový přepravní plynovod, který překračuje nebo přesahuje hranice mezi členskými státy nebo – výlučně v případě, že pevná denní technická kapacita všech stávajících infrastruktur spojujících Evropskou unii s třetí zemí, z níž podle potvrzení agentury vede příslušná infrastruktura (dokončená až po datu přijetí této směrnice), už (nebo v součtu s kapacitou příslušné nové infrastruktury) překračuje podle potvrzení agentury 40 % celkové pevné denní technické kapacity infrastruktury (včetně terminálů LNG v Evropské unii) spojujících Evropskou unii nebo rizikovou skupinu definovanou v Příloze I nařízení 2017/1938 s třetími zeměmi  – mezi členskými státy a  třetí zemí

Odůvodnění

Stejné jako ve 3. bodu odůvodnění. 40 % je prahová hodnota, kterou, jak potvrdil Evropský soud, Komise v praxi obvykle používá pro dominantní postavení (vyvratitelný předpoklad). Tento přístup navíc také více respektuje čl. 194 odst. 2 druhý pododstavec a čl. 3 odst. 2 SFEU, pokud jde o rozdílné pravomoci Evropské komise a členských států v oblasti energetiky, a zásadu subsidiarity. Rizikové skupiny definované v Příloze I nařízení (EU) 2017/1938 jsou i nadále základem systému EU v oblasti bezpečnosti dodávek zemního plynu, neboť jsou vytvořeny k řešení významných nadnárodních rizik. Zejména dvě rizikové skupiny (Ukrajina a Běloruska) mohou být ovlivněny projektem Nord Stream.

Pozměňovací návrh 4

Článek 1

Bod 4

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

4)

článek 36 se mění takto: a) v odstavci 3 se doplňuje druhá věta, která zní: „ „Jestliže příslušná infrastruktura spadá do jurisdikce členského státu a třetí země (nebo několika třetích zemí), konzultuje vnitrostátní regulační orgán před přijetím rozhodnutí příslušné orgány daných třetích zemí.“; b) v odst. 4 druhém pododstavci se doplňuje druhá věta, která zní: „Jestliže příslušná infrastruktura spadá i do jurisdikce jedné nebo několika třetích zemí, konzultují vnitrostátní regulační orgány členských států před přijetím rozhodnutí příslušné orgány třetích zemí s cílem zajistit v případě dané infrastruktury jednotné uplatňování této směrnice až po hranice jurisdikce Unie.“;

4)

článek 36 se mění takto: a)  v odstavci 1 se písmeno a) nahrazuje tímto: „a) investice musí zlepšit hospodářskou soutěž v dodávkách plynu a zvýšit bezpečnost dodávek, přičemž v případě infrastruktury vedoucí do třetích zemí a z nich se zohlední rovněž struktura příslušné nabídky a přístup k vývozním/dovozním plynovodům v těchto třetích zemích; b) v odstavci 3 se doplňuje druhá věta, která zní: „ „Jestliže příslušná infrastruktura spadá do jurisdikce členského státu a třetí země (nebo několika třetích zemí), konzultuje vnitrostátní regulační orgán před přijetím rozhodnutí příslušné orgány daných třetích zemí.“; c) v odst. 4 druhém pododstavci se doplňuje druhá věta, která zní: „Jestliže příslušná infrastruktura spadá i do jurisdikce jedné nebo několika třetích zemí, konzultují vnitrostátní regulační orgány členských států před přijetím rozhodnutí příslušné orgány třetích zemí s cílem zajistit v případě dané infrastruktury jednotné uplatňování této směrnice až po hranice jurisdikce Unie.“;

Odůvodnění

Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je vytvořit při posuzování možného vydání výjimky možnost lépe a podrobněji zvážit také faktory (komodity/kapacity) v zahraničí, které jsou podstatné pro kontrolu dovozních a vývozních infrastruktur podle článku 36, tj. existenci dominantního postavení na úrovni dodávek/přepravy.

Pozměňovací návrh 5

Článek 1

Bod 7

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

7)

v článku 49 se doplňuje nový odstavec 9, který zní: „V případě plynovodů vedoucích do třetích zemí a z nich dokončených před dnem [OP: datum vstupu této směrnice v platnost] mohou členské státy rozhodnout o udělení výjimek z článků 9, 10, 11 a 32 a z čl. 41 odst. 6, 8 a 10 pro úseky těchto plynovodů mezi hranicí jurisdikce Unie a prvním propojovacím bodem, nebude-li tato výjimka na úkor hospodářské soutěže nebo účinného fungování vnitřního trhu se zemním plynem v Unii nebo bezpečnosti dodávek v Unii. Výjimka je časově omezená a  může být vázána na podmínky přispívající ke splnění výše uvedených podmínek. Jestliže daný plynovod spadá do jurisdikce více než jednoho členského státu, rozhodne o výjimce pro plynovod členský stát, v jehož jurisdikci se nachází první propojovací bod. Členské státy zveřejní veškerá rozhodnutí o výjimkách přijatá podle tohoto odstavce do jednoho roku po vstupu této směrnice v platnost.“

7)

v článku 49 se doplňuje nový odstavec 9, který zní: „V případě plynovodů vedoucích do třetích zemí a z nich dokončených před dnem [OP: datum vstupu této směrnice v platnost] mohou členské státy rozhodnout o udělení výjimek z článků 9, 10, 11 a 32 a z čl. 41 odst. 6, 8 a 10 pro úseky těchto plynovodů mezi hranicí jurisdikce Unie a prvním propojovacím bodem, nebude-li tato výjimka na úkor hospodářské soutěže nebo účinného fungování vnitřního trhu se zemním plynem v Unii nebo bezpečnosti dodávek v Unii. Výjimka je časově omezená , skončí nejpozději do [3 let ode dne vstupu této pozměňující směrnice v platnost] bude vázána na podmínky přispívající ke splnění výše uvedených podmínek. Jestliže daný plynovod spadá do jurisdikce více než jednoho členského státu, rozhodne o výjimce pro plynovod členský stát, v jehož jurisdikci se nachází první propojovací bod. Příslušný orgán Komisi neprodleně oznámí rozhodnutí společně se všemi důležitými informacemi, které se k němu vztahují. Komise může ve lhůtě 2 měsíců od oznámení přijmout rozhodnutí ukládající členskému státu, aby rozhodnutí o udělení výjimky změnil nebo zrušil. Členské státy zveřejní veškerá rozhodnutí o výjimkách přijatá podle tohoto odstavce do jednoho roku po vstupu této směrnice v platnost.“

Odůvodnění

V zájmu právní jistoty je důležité stanovit jasnou lhůtu pro výjimky.

II.   POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

Obecné připomínky

1.

připomíná, že místní a regionální orgány nesou v mnoha případech hlavní odpovědnost za poskytování a/nebo distribuci energie, za plánování a ochranu životního prostředí a za zvyšování bezpečnosti dodávek energie; jsou partnery pro občany, podniky a vnitrostátní orgány v oblasti zásobování energií;

2.

úvodem uvádí, že dostupnost dostatečného množství zemního plynu za přijatelné ceny, od spolehlivých dodavatelů a prostřednictvím moderní, bezpečné a odolné dovozní infrastruktury je základem udržitelné životní úrovně místních a regionálních komunit a rovněž zásadním zdrojem pro podnikatelské aktivity, které přispívají k zajištění důstojné práce jejich členů, a že se Evropská unie zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80–95 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 (1);

3.

připomíná, že se v nadcházejících letech očekává další růst potřeby zemního plynu dovezeného do EU, neboť se na jedné straně očekává růst domácí poptávky a na druhé straně pokles jeho produkce v EU. Zdůrazňuje, že infrastrukturní projekty poskytující přístup jediného dodavatele k více než 40 % dovozní kapacity EU nebo příslušné rizikové skupiny definované v Příloze I nařízení (EU) 2017/1938, jako např. Nord Stream 2, ohrožují bezpečnost dodávek energie a rozvoj vnitřního trhu. V zájmu zmírnění rizik je nutné v plném rozsahu dodržovat požadavky směrnice o zemním plynu, zejména s ohledem na přístup třetích stran, oddělení (unbundling) a transparentní, nediskriminační a náklady odrážející sazby;

4.

zdůrazňuje, že vnitřní trh se zemním plynem v EU se vyvíjí a závisí na rozhodnutích zlepšujících likviditu na trzích s touto komoditou a diverzifikaci příslušných zdrojů a rovněž na vývoji dovozních kapacit, mj. za účelem snížení hladiny cen zemního plynu pro občany místních a regionálních komunit;

5.

konstatuje, že trh se zemním plynem je charakterizován vysokou vzájemnou závislostí mezi trhem s touto komoditou a trhem se související kapacitou. Na obou trzích funguje stejná poptávka, a to poptávka přepravců, kteří zajišťují propojení mezi zdroji komodity (naleziště uvnitř nebo vně EU a terminály pro zkapalnění zemního plynu, LNG) a lokální poptávkou po ní v EU;

6.

opakuje proto, že nové předpisy (s ohledem na vlastnosti trhu spojeného s rozvojem příslušných infrastruktur energetické unie EU zaměřené na bezpečnou, konkurenceschopnou a udržitelnou energetiku (nízkouhlíková Evropa do roku 2050) a založené na zásadě volného trhu a zásadě solidarity) musí být posuzovány pozorně, v dlouhodobé perspektivě spíše než řešeny ad hoc;

7.

poukazuje na to, že je to ještě důležitější vzhledem k dopadu, který má vyústění plynovodů z třetích zemí na území EU na dané místní a regionální komunity z hlediska investic a průmyslových iniciativ;

8.

připomíná, že místní a regionální komunity mohou také pociťovat dopad na životní prostředí, ačkoli pro podmořské plynovody platí přísné evropské i mezinárodní právní předpisy týkající se životního prostředí, včetně úmluvy z Espoo, a nehodovost na zařízeních zemního plynu – v porovnání s jinou energetickou infrastrukturou – je velmi malá;

Konkrétní doporučení

9.

zdůrazňuje, že aby EU za těchto podmínek dosáhla výše uvedených cílů, potřebuje: 1) plyn původem mimo EU (od současných dodavatelů a výhledově od potenciálních dodavatelů, s nimiž je třeba podporovat propojení) a 2) nezávislost na konkrétních výrobcích/zemích, přičemž stejně jako u každé legislativní iniciativy je nutné brát v úvahu obě tato objektivní omezení;

10.

připomíná (2) svůj názor, že nové projekty v oblasti energetiky v Evropě by se měly zaměřovat na diverzifikaci dodávek energie a neměly by ohrožovat status tranzitních zemí, mj. zemí evropské politiky sousedství;

11.

uznává, že některé nedávné iniciativy týkající se infrastruktury pro dovoz zemního plynu, zejména Nord Stream 2, sice přispěly k nárůstu zásobovacích tras, ale mohly by představovat problém v oblasti bezpečnosti dodávek v některých dalších členských státech a zejména v některých místních a regionálních komunitách, a zdůrazňuje, že tyto problémy je potřeba řešit na základě zásady solidarity, vnitřního trhu v EU a na regionální úrovni, jakož i na základě posuzování rizik jak v oblasti bezpečnosti dodávek, tak bezpečnosti zařízení jako takových, a to v souladu s příslušnými pravidly EU;

12.

připomíná v tomto ohledu dřívější obavy z posílení dominantního postavení některých mimounijních dodavatelů zemního plynu a z následného narušení cen a ohrožení, jež by z iniciativ, jako je např. Nord Stream 2, mohlo vyplývat pro nezbytnou diverzifikaci mimounijních energetických zdrojů EU;

13.

oceňuje proto tuto legislativní iniciativu Komise, ale zdůrazňuje význam nezbytného posouzení dopadů v souladu s interinstitucionální dohodou o zdokonalení tvorby právních předpisů (3);

14.

upřesňuje však, že řešení musí vždy nutně zohlednit celkový zájem EU a vytvoření energetické unie, což je pro všechny členské státy nejvyšším zájmem, a rovněž nutnost dodržovat vedle zásady solidarity i zásady proporcionality a subsidiarity, přičemž subsidiaritu považuje senát jednoho z členských států v tomto případě za ohroženou;

15.

konstatuje, že z tohoto pohledu a s přihlédnutím k výše uvedenému propojení mezi kapacitou (dovozní infrastruktura) a komoditou (zemním plynem) je třeba upřednostnit řešení, která zabrání odrazování od investic do nových dovozních struktur (například podmořské systémy směřující z Blízkého východu do Řecka, jež by mohly přispět k diverzifikaci zdrojů dodávek pro členské státy z jihovýchodní Evropy) nebo ztíží provoz těch stávajících, protože to by mohlo mít paradoxní účinek: snížily by se možnosti dovozu a zvýšila se tak závislost EU na současných dodavatelích;

16.

zdůrazňuje, že zaujetí výše popsaného přístupu, který nebude odrazovat od nových investic a nadměrně nezvýší administrativní zátěž spojenou se správou stávající dovozní infrastruktury, by pomohlo zmírnit obavy z možného negativního a neočekávatelného dopadu navrhované směrnice na trh a na jeho účastníky, jak byly formulovány v průběhu konzultací zahájených Komisí;

17.

připomíná zejména to, jak si zainteresovaná strana – sdružení Eurogas – v této věci stěžovala na: 1) dopad zpětných účinků návrhu na bezpečnost již provedených investic do stávajících infrastruktur (s ohledem na právní rámec a časový horizont, které by byly pozměněny ex post) a na legitimní očekávání investorů; 2) právní obtíže (dle mezinárodního práva) a politické problémy spojené s opětovným vyjednáváním příslušných stávajících mezivládních dohod s třetími státy bez jejich souhlasu; 3) nebezpečí, která mohou z výše uvedených skutečností a také z potíží s novými plynovody vyplynout pro budoucí bezpečnost dodávek do EU;

18.

na základě výše uvedených skutečností a v souladu se zásadami solidarity, proporcionality a subsidiarity v jejich neoddělitelné jednotě pokládá za vhodné navrhnout změny, které: 1) umožní orgánům EU vyhnout se problémům, jež by některým členským státům mohly způsobit iniciativy jiných členských států v oblasti infrastruktury, jejichž vlivem může dojít k posílení dominantního postavení nebo omezení diverzifikace energetických zdrojů EU z třetích zemí, jak je uvedeno v odstavci 10, nebo tyto problémy řešit; 2) ochrání EU jako celek před riziky nejistoty dodávek do EU; 3) zajistí soulad se stávajícím právním rámcem EU a s mezinárodními závazky;

19.

v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby v souvislosti s územním rozšířením navrhované směrnice na teritoriální vody ověřila nezbytný soulad (a následně upravila toto rozšíření) s ustanoveními Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z Montego Bay (UNCLOS);

20.

zdůrazňuje, že výše uvedený přístup umožňuje důsledně sladit potřebné politické reakce s nezbytným dodržováním právních omezení interního práva EU v oblasti pohybu kapitálu a mezinárodního práva (UNCLOS, WTO, pravidla pro ochranu investic);

21.

zdůrazňuje úsilí, které při plnění své úlohy v této záležitosti hodlá vyvíjet s cílem nalézt řešení uvedených problémů na úrovni Unie, doufá, že stejné úsilí vyvinou i ostatní instituce EU, a vybízí je, aby přijaly navrženou změnu.

V Bruselu dne 16. května 2018.

předseda Evropského výboru regionů

Karl-Heinz LAMBERTZ


(1)  Energetický plán do roku 2050 (COM(2011) 885 final).

(2)  CIVEX-VI/011.

(3)  Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1).


Top