21.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/91

1.

vítá návrh Evropské komise, aby bylo vytápění a chlazení považováno za součást společného energetického systému, a konstatuje, že je zde odvětví tepla poprvé vyzdviženo jako důležitá oblast energetiky, jež má dobré předpoklady k tomu, aby přispěla k posílení energetické nezávislosti, zajištění energetické bezpečnosti, uskutečnění cílů v oblasti klimatu a snížení spotřebitelských výdajů;

2.

domnívá se, že pro zajištění udržitelnosti v odvětví vytápění a chlazení nemohou existovat univerzální řešení, a zdůrazňuje, že aby bylo docíleno účinných výsledků, je třeba uplatnit široké spektrum řešení, tedy různé technologie a různá řešení, a to jak v individuálních případech, tak pro celé odvětví;

3.

konstatuje však, že tato strategie je velmi obecná, postrádá jasnost a neupřesňuje s dostatečnou konkrétností, jak a jakým směrem se musí odvětví vytápění a chlazení rozvíjet, jaká praktická opatření je třeba přijmout k tomu, aby se dosáhlo stanovených cílů, jaký dopad budou tato opatření mít na místní a regionální správní orgány, podniky a spotřebitele (domácnosti) nebo jaká finanční podpora a investiční pobídky by měly být uplatňovány s ohledem na cíle v oblasti udržitelných dodávek energie;

4.

zdůrazňuje, že EU je stále ještě velmi závislá na dovozu energie. Na vytápění a chlazení v současné době připadá 50 % roční spotřeby energie EU. To představuje 59 % celkové spotřeby plynu a 13 % celkové spotřeby ropy v Evropě (1). Tyto hodnoty vyjadřují velký potenciál v oblasti energetických úspor. Aby jej bylo možné využít, je nezbytné přijmout opatření k restrukturalizaci odvětví vytápění a chlazení a zajistit účinné vytápění a chlazení;

5.

podporuje návrh Evropské komise ohledně možného začlenění odvětví vytápění a chlazení do národních akčních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu, které jsou součástí správy energetické unie;

6.

podtrhuje skutečnost, že právní předpisy EU, jako například směrnice o energetické účinnosti, směrnice o energetické náročnosti budov a směrnice o obnovitelných zdrojích energie, které stanoví konkrétní opatření v oblasti výroby nebo spotřeby energie, jsou pro rozvoj odvětví vytápění a chlazení důležité. Zdůrazňuje, že by tudíž budoucí revize těchto právních předpisů měly vzít v úvahu ústřední úlohu, kterou v tomto odvětví hrají místní a regionální orgány, a obzvlášť zohlednit doporučení obsažená v tomto stanovisku;

7.

poznamenává, že v důsledku celosvětového úbytku neobnovitelných zdrojů energie, globální změny klimatu a zvýšeného důrazu na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví mají pokyny ohledně moderních stavebních koncepcí stále větší váhu, přičemž hlavní pozornost je zaměřena na úsporu energie a její účinné využívání a na dopad na životní prostředí a lidské zdraví;

8.

věří, že tato strategie umožní členským státům objektivně vyhodnotit jejich dosud přijatá politická a administrativní rozhodnutí v odvětví dálkového vytápění, jakož i podpořit jeho rozvoj prostřednictvím modernizace vytápěcích systémů, renovace budov, přechodem ze zemního plynu na paliva z obnovitelných zdrojů energie, případně na jiná paliva, která pocházejí z čistých zdrojů energie, a umožněním napojení nových uživatelů. Díky tomu by tato služba byla ještě méně nákladná, snížily by se spotřebitelské výdaje a zajistilo kvalitnější ovzduší ve městech;

9.

vyzývá Evropskou komisi, aby v zájmu rozvoje udržitelnosti a efektivity odvětví vytápění a chlazení přezkoumala politiky EU. Jedním z příkladů, jenž ilustruje nedostatečný soulad mezi různými prvky legislativy EU, je nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 244/2012 (2), kterým se doplňuje směrnice o energetické náročnosti budov. Toto nařízení v přenesené pravomoci umožňuje odečtení elektrické a tepelné energie z obnovitelných zdrojů od energetické náročnosti budovy, pokud je vyrobena na místě, ale ne pokud je zajištěna prostřednictvím centralizované výroby energie. Tato neucelenost hrozí oslabit systémy dálkového vytápění, dálkového chlazení a kombinované výroby tepla a elektřiny, a je tudíž kontraproduktivní, pokud jde o cíl, kterým je větší využívání obnovitelných zdrojů energie, výroba tepla z odpadu a snižování emisí CO2. Domnívá se, že energetická náročnost budov by se měla v první řadě soustředit na spotřebu/potřebu energie dané budovy;

10.

vyzývá Evropskou komisi, aby doporučila členským státům, aby – při zohlednění svého vlastního potenciálu – rozvíjely udržitelné odvětví vytápění a chlazení zaváděním účinných technologií, podporováním inovací a odstraněním právních a administrativních překážek;

11.

vyjadřuje politování nad tím, že role místních a regionálních orgánů byla v této strategii definována jen chabě, a zdůrazňuje, že místní a regionální orgány jsou hlavními subjekty odpovědnými za odvětví vytápění a chlazení. Místní orgány jsou zapojeny nejen do rozvoje a řízení infrastruktury, ale patří také mezi největší spotřebitele energie;

12.

zdůrazňuje skutečnost, že místní a regionální orgány usilují o to, aby co nejvíce přispěly k dosažení cílů v oblasti udržitelné energie. Mnoho měst v celé EU má již řadu let akční plány v oblasti změny klimatu a udržitelné energie, jež zahrnují nízkouhlíkovou výrobu tepla a elektřiny, využívání obnovitelných zdrojů energie a opatření zaměřená na zlepšení energetické účinnosti;

13.

zdůrazňuje, že Výbor regionů coby shromáždění EU regionálních a místních zástupců přikládá v rámci své činnosti otázkám energetiky velký význam a že v několika svých stanoviscích souvisejících s návrhy ohledně energetické unie formuloval doporučení (3). Ta se týkají rozvoje odvětví energetiky, jasně poukazují na významnou úlohu místních a regionálních orgánů při realizaci cílů energetické politiky zaměřených na udržitelnost a vybízejí také k aktivnější spolupráci mezi ústředními orgány členských států a jejich místními orgány, pokud jde o rozhodovací proces a zastupování zájmů spotřebitelů;

14.

připomíná, že Výbor regionů již při několika příležitostech upozornil na zásadní úlohu, kterou při rozvoji kombinované výroby tepla a elektřiny (tzv. kogenerace) musí hrát místní a regionální orgány. Tato technologie kombinující výrobu elektrické energie a tepla umožňuje získat téměř 90 % primární energie obsažené v palivu. EU by měla vytvořit odpovídající rámcové podmínky pro podporu rentabilního provozu těchto vysoce účinných zařízení (4);

15.

je toho názoru, že je nezbytné, aby náklady na energii zůstaly cenově dostupné pro naše nejchudší občany, kteří často utratí značnou část svého příjmu za vytápění, chlazení, osvětlení a různé spotřebiče, a aby programy energetické účinnosti byly zaměřeny především na ty, kteří je nejvíce potřebují (5);

16.

domnívá se, že se systémy dálkového vytápění a chlazení skvěle hodí k propojení různých zdrojů energie s výrobci energie a spotřebiteli. Dálkové vytápění může být jednou z nejčistších forem dodávek tepla, může hrát klíčovou úlohu, pokud jde o snižování emisí CO2, a může také pomoci zajistit energetickou nezávislost a bezpečnost. Rozvoj těchto systémů by tudíž měl být upřednostňován, kdykoli se naskytnou příznivé podmínky a lze prokázat celkový přínos těchto systémů pro životní prostředí;

17.

poukazuje na to, že v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva mohou být systémy dálkového vytápění a chlazení výborným způsobem zásobování teplem a energií pro chlazení, že je v takovém případě třeba zaměřit všechna opatření na účinnost výroby energie a že spotřebitelé musí mít více příležitostí používat teplo a elektřinu vyrobené z uhlíkově neutrálních zdrojů energie. Je třeba upozornit na značné rozdíly mezi energetickými systémy v členských státech EU a na to, že neexistuje jediný univerzální model vhodný pro všechny země. Je důležité navrhnout pobídky pro nové formy výroby energie tak, aby neoslabovaly dobře fungující systémy na regionální nebo místní úrovni;

18.

domnívá se, že sítě dálkového vytápění skýtají skutečný potenciál, pokud jde o účinné dodávky energie pro domácnosti, a vyzývá vnitrostátní a evropské úrovně správy, aby poskytly podporu týkající se možných potřeb v oblasti rozšiřování a modernizace stávajících sítí. To se týká i místních (tzv. ostrovních) přenosových sítí pro bioplyn, jež jsou uzpůsobeny pro dodávky paliva jednotlivým místním soukromým spotřebitelům;

19.

konstatuje rovněž, že vzhledem k rozložení obyvatelstva představuje individuální vytápění na mnoha místech EU tu nejúčinnější, či dokonce jedinou ekonomicky či technicky schůdnou možnost. Zdůrazňuje, že by se v těchto oblastech mělo věnovat více pozornosti podpoře zásobování budov teplem a elektřinou z obnovitelných zdrojů energie a nahrazování starých kotlů novými a účinnějšími, jež méně znečišťují ovzduší. Cílem by mimo jiné bylo řešit otázku kvality ovzduší – v některých evropských zemích je totiž znečištění ovzduší pevnými částicemi až ze tří čtvrtin způsobeno používáním tuhých paliv při vytápění domácností;

20.

konstatuje, že účinný rozvoj systémů vytápění a chlazení zahrnuje propojení zdrojů energie s průmyslem a spotřebiteli. Integrace sítí vytápění, chlazení a elektřiny by například mohla snížit celkové náklady energetických systémů a být přínosem pro spotřebitele. Za tímto účelem je třeba vytvářet nová a inovativní technická řešení;

21.

zdůrazňuje, že energetická účinnost se pravděpodobně nejvíce spojuje s budovami, poněvadž ty představují obrovský potenciál pro úspory energie. V Evropské unii připadá 45 % spotřebované tepelné a chladicí energie na odvětví bydlení (6). Zlepšování energetické účinnosti v této oblasti by proto mělo být i nadále prioritou;

22.

zdůrazňuje, že energetická účinnost budov je výsledkem kombinovaného uplatňování různých opatření a představuje možnost, jak vytěžit co nejvíce z každé energetické jednotky: racionální využívání energie, zavádění technologií na úsporu energie, využívání obnovitelných zdrojů energie a motivování spotřebitelů k chování, jež přispívá k úsporám energie. Je třeba zdůraznit, že výběr stavebních materiálů a technologií by měl vycházet z holistického přístupu a uplatňovat priority pro udržitelné stavebnictví;

23.

zdůrazňuje, že úspory energie během životního cyklu budovy do značné míry závisí na rozhodnutích přijatých při navrhování nové budovy nebo vypracovávání plánu renovace stávající budovy. Výbor proto navrhuje zaměřit pozornost na udržitelné řízení již od rané fáze projektů. Při tom by měly být používány inovativní nástroje, jako je například informační model budovy (Building Information Modelling) (7);

24.

navrhuje, aby byly přezkoumány stávající modely renovací, aby byly analyzovány jejich silné a slabé stránky a aby byly v rámci koncipování modelů financování, jež budou spotřebitelsky atraktivnější, posouzeny zkušenosti členských států. Je rovněž třeba odstranit právní a administrativní překážky bránící renovaci. Přibližně 70 % občanů EU žije v soukromých obytných budovách. Majitelé často neprovádí nákladově efektivní renovace, protože nemají dostatečné povědomí o jejich výhodách, nejsou nestranně informováni o technických možnostech a musejí se vypořádat s různými zájmy (například v budovách s více bytovými jednotkami) a finančními omezeními. Orgány členských států a místní a regionální orgány se proto musí zaměřit na spolupráci s veřejností s cílem zvýšit informovanost o uplatňování opatření zaměřených na zvýšení energetické účinnosti a prosazovat úspory energie;

25.

vyzývá místní a regionální orgány, aby hledaly způsoby, jak při provádění opatření zaměřených na zvýšení energetické účinnosti zapojit soukromý sektor a společnosti poskytující energetické služby tím, že vytvoří příznivé podmínky a odstraní administrativní a právní překážky;

26.

navrhuje, aby se v budovách více využívalo moderních technologií, které pomáhají snížit spotřebu energie pro vytápění, chlazení, větrání, osvětlení, teplou vodu a další potřeby, aniž by utrpělo pohodlí spotřebitelů. Existují například technologie rekuperace tepla, jež účinně získávají teplo z odpadního vzduchu budovy a následně toto teplo dodávají do přiváděného vzduchu – to může ušetřit značnou část energie využívané k vytápění vnitřních prostor;

27.

konstatuje, že pokud jde o zlepšení energetické účinnosti, Komise mimo jiné velmi spoléhá na inteligentní systémy a přeje si poskytnout nástroje pro měření, regulaci a automatizaci a dát spotřebitelům možnost podílet se na řízení poptávky. Tato opatření lze v zásadě doporučit. Vyvstávají však určité obavy, pokud jde o jejich ekonomické dopady a dopady na soukromý život, jež by měly být podrobněji posouzeny. Z tohoto důvodu by inteligentní měření mělo i nadále zůstat dobrovolné;

28.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat pasivní domy s velmi nízkou spotřebou energie, a je také zastáncem toho a vybízí k tomu, aby se v praxi více uplatňovala koncepce aktivních domů, které využívají alternativní zdroje energie;

29.

zdůrazňuje, že je velice důležité, aby odvětví stavebnictví zaujalo odpovědný přístup. Navrhuje stanovit přísnější doporučené normy pro spotřebiče a nové budovy a zavádět striktnější doporučená kritéria pro projektování a výstavbu, která by pobízela architekty, pracovníky zabývající se plánováním a projektanty, aby vyvíjeli domy, které splňují požadavky na inteligentní budovy;

30.

vyzdvihuje skutečnost, že za účelem dosažení cílů strategie EU pro vytápění a chlazení je důležité uplatňovat integrovaný přístup a motivovat k renovaci městských čtvrtí. Jde například o to, že vedle renovace budov má rovněž smysl, aby celá čtvrť prošla integrovanou environmentální obnovou, zmodernizovala se infrastruktura, založily zelené zóny, vytvořila infrastruktura pro cyklisty atd.;

31.

poukazuje na to, že průmysl skýtá značný potenciál, pokud jde o úspory energie, přičemž se vychází z myšlenky průmyslové symbiózy, jež je důležitým prvkem, pokud jde o posun směrem k oběhovému hospodářství. Konstatuje, že na mnoha místech vznikají nadbytečné toky tepla a chlazení, které jsou jednoduše odváděny do okolního prostředí, a sdílí názor, že integrování odpadní tepelné a chladicí energie do systémů dálkového vytápění a chlazení by snížilo spotřebu primární energie a bylo by přínosné z hlediska hospodářství i z hlediska ochrany životního prostředí. V tomto ohledu hrají důležitou úlohu místní a regionální orgány, neboť právě ony jsou odpovědné za plánování vytápěcích systémů;

32.

konstatuje, že by průmysl měl být podněcován k tomu, aby kladl větší důraz na účinnější využívání stávajících technologií s cílem snížit náklady na energii. Průmysl představoval v roce 2012 čtvrtinu celkové konečné spotřeby energie v EU. 73 % z tohoto objemu se používá na vytápění a chlazení (8);

33.

vyzývá Evropskou komisi, aby se více soustředila na inovace v průmyslu a podpořila využívání obnovitelných zdrojů energie a rozvoj nových nízkouhlíkových technologií, včetně zachycování a geologického ukládání CO2 (CCS), které mohou účinně přispívat ke zmírnění změny klimatu, a domnívá se, že nástrojem zcela zásadního významu je v tomto ohledu reformovaný systém obchodování s emisemi;

34.

sdílí názor, že potenciál kombinované výroby tepla a elektřiny (kogenerace) není v současné době plně využíván. Naléhavě proto vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní akční plán podrobně popisující doporučená opatření na podporu kombinované výroby tepla a elektřiny;

35.

naléhavě vyzývá orgány členských států, aby vedly konzultace s místní a regionální úrovní o rozhodnutích týkajících se rozvoje kogenerace. Kromě toho by měly být zrušeny administrativní a regulační překážky bránící rozvoji kombinované výroby tepla a elektřiny, a to s přihlédnutím k místním podmínkám a příležitostem, jakož i ekonomickým výhodám rozšíření kogenerace, k nimž patří zlepšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví prostřednictvím využívání odpadní tepelné energie;

36.

je přesvědčen, že využívání obnovitelných zdrojů energie v odvětví vytápění a chlazení by mohlo být jedním ze způsobů, jak zajistit účinný rozvoj tohoto odvětví. Systémy dálkového vytápění by mohly využívat různých obnovitelných a místních zdrojů energie, včetně energie z odpadu, komunálního odpadu, biopaliv, sluneční a geotermální energie atd. Proto by měl být rozvoj systémů podporován tím, že se umožní integrace obnovitelných zdrojů energie;

37.

zdůrazňuje, že ke zlepšení účinnosti odvětví vytápění a chlazení je třeba značných finančních prostředků, a proto je nanejvýš důležité vypracovat společný přístup a snažit se více sladit různé zdroje financování;

38.

navrhuje přezkum stávajících programů finanční podpory na různých úrovních, jež by mohly být využity k podpoře rozvoje systémů dálkového vytápění a chlazení, energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů. Za druhé požaduje, aby bylo podporováno zavádění atraktivních programů financování s cílem umožnit provádění účinnějších opatření v odvětví vytápění a chlazení;

39.

navrhuje prosazovat využívání inovativních finančních nástrojů za účelem financování rozvoje odvětví vytápění a chlazení, podpořit investice do čistých technologií a usnadnit zapojení soukromého sektoru. Je třeba usilovat o součinnost mezi novými způsoby a možnostmi financování a současně uplatňovat opatření finančního inženýrství, jako jsou úvěry s nízkou úrokovou sazbou, záruky, úrokové subvence, kapitálové investice, sekuritizace atd.;

40.

zdůrazňuje, že přínosem pro provádění strategie EU pro vytápění a chlazení a financování větších projektů by byla možnost kombinovat evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) (9) s finančními nástroji EFSI. Proto vyzývá k tomu, aby tato kombinace opatření byla v členských státech EU uplatňována v co nejširším měřítku a aby byl tento proces urychlen a zjednodušen;

41.

poukazuje na to, že u projektů v oblasti energetiky je třeba podporovat to, aby se více využívalo modelu společností poskytujících energetické služby, a odstranit právní a administrativní překážky, které brání jeho použití v oblasti vytápění a chlazení. Rovněž poznamenává, že je důležité, aby v členských státech EU pokračovaly strukturální reformy s cílem odstranit překážky pro investice v odvětví vytápění a chlazení a snížit byrokratickou zátěž;

42.

zdůrazňuje význam spolupráce s Evropskou investiční bankou (EIB) a potřebu toho, aby se místním a regionálním orgánům dostalo pomoci při hledání dalších zdrojů financování a provádění větších projektů v oblasti energetické účinnosti. S pomocí EIB například v Litvě vznikl inovační fond JESSICA, jenž přilákal další zdroje financování, a dosáhl tak multiplikačního efektu;

43.

vítá podporu Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) (10), a zejména oceňuje zajištění odpovědnosti za první ztrátu v rámci investic do větších projektů v oblasti energetické účinnosti spojených s vyšším rizikem. Konstatuje rovněž, že až dosud byl EFSI obzvláště prospěšný pro malé a střední podniky. Proto zdůrazňuje, že je třeba intenzivněji usilovat o zvyšování informovanosti na místní úrovni, a sice v zájmu toho, aby byl EFSI více využíván v těch členských státech, v nichž se tak dosud dělo jen v omezené míře;

44.

vítá Evropský portál investičních projektů (EIPP) (11), internetovou platformu pro propojení předkladatelů evropských projektů a investorů. Navrhuje platformu doplnit o popis finančních nástrojů uvedením příkladů osvědčených postupů, které vznikly v průběhu vypracovávání programů financování pro projekty v oblasti energetiky v členských státech EU;

45.

domnívá se, že by bylo vhodné, aby EU vypracovala pokyny pro účinné řízení a financování energetiky a poskytla příklady možných modelů účinného řízení, které by mohly být použity místními a regionálními orgány v odvětví vytápění a chlazení;

46.

konstatuje, že místní a regionální orgány hrají v odvětví vytápění a chlazení významnou úlohu:

47.

poznamenává, že místní a regionální orgány jakožto orgány odpovědné za územní plánování mohou přispět k podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a ke zlepšování energetické účinnosti na místní a regionální úrovni, a to například tím, že stanoví ambiciózní cíle a akční plány, zjednoduší administrativní postupy a pravidla nebo poskytnou finanční podporu;

48.

má za politováníhodné, že strategie nezmiňuje místní a regionální orgány jako klíčové zúčastněné strany v oblasti vytápění a chlazení, a naléhá na Komisi, aby s místními a regionálními orgány jednala jako s partnery, kteří jsou, pokud jde o provádění dalších opatření v této oblasti, na stejné úrovni jako ústřední vláda;

49.

domnívá se, že by budoucí zvláštní opatření měla být konzultována s místními a regionálními orgány, a to s ohledem na úlohu, kterou tyto orgány hrají v oblasti plánování a budování infrastruktury, získávání investorů a informování spotřebitelů a vedení konzultací s nimi;

50.

poznamenává, že v mnoha zemích je vytápění a chlazení odpovědností obcí (tzn. je jednou ze služeb veřejného sektoru), a místní úroveň je tudíž v tomto ohledu zásadní, pokud jde o pobízení všech zúčastněných stran v tomto odvětví (domácností, průmyslu) k tomu, aby se zapojily do jeho rozvoje, a to vytvořením podmínek ke zvýšení konkurence a snížení nákladů na vytápění;

51.

poukazuje na to, že podpora obecného využití moderních technologií a účinných a udržitelných systémů vytápění a chlazení, jež umožňují efektivní využití energie a zdrojů, přispěje k ochraně kvality vnějšího ovzduší a k zajištění blahobytu jednotlivce a sociálního zabezpečení;

52.

konstatuje, že renovace nebo přechod na jiné palivo či jiná opatření nepřinesou samy o sobě výrazné výsledky. Zásadní význam má náležitá informovanost. Majitelé budov často nejsou dostatečně obeznámeni s přínosy renovace. Vytápění a chlazení tvoří v průměru 6 % spotřebitelských nákladů Evropanů. 11 % obyvatelstva nemůže v zimě udržovat ve svém domě dostatečnou teplotu (12). Volba spotřebitelů je omezená kvůli nedostatečným informacím o skutečné spotřebě a cenách energie a často také kvůli chybějícím prostředkům na investice do vysoce účinných technologií. Srovnávat technologie a řešení z hlediska celoživotních nákladů a přínosů, kvality a spolehlivosti je obtížné. Navrhuje proto, aby ústřední vlády a místní a regionální orgány spolupracovaly, pokud jde o zvyšování povědomí a vzdělávání spotřebitelů ohledně opatření zaměřených na energetickou účinnost a postupy pro úsporu energie;

53.

poznamenává, že s ohledem na vědecký pokrok a technologický rozvoj chybí v odvětví vytápění a chlazení (stejně jako v mnoha dalších odvětvích) odborníci s odpovídajícími znalostmi týkajícími se výstavby energeticky účinných budov, energetické účinnosti a technologií v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. K řešení tohoto problému je nezbytné, aby všechny zúčastněné strany v rámci odvětví spolupracovaly v oblasti vzdělávání kvalifikovaných pracovníků, provádění konzultací a realizace osvětových kampaní a vzdělávacích programů;

54.

vítá zřízení Evropského centra pro investiční poradenství (EIAH) (13), které poskytuje nositelům soukromých a veřejných projektů odbornou podporu a individuální poradenství. Konstatuje však, že by bylo vhodné, aby se v praxi nabízelo více poradenských služeb, jež by byly blíže podnikům, které je potřebují. Je zapotřebí zvýšit povědomí veřejnosti a zúčastněných stran o úsporách energie;

55.

vítá Pakt starostů a primátorů, jenž vychází z iniciativy Komise a v jehož rámci se místní a regionální orgány zavázaly ke snížení emisí CO2, čímž přispívají k provádění udržitelné energetické politiky, a žádá Evropskou komisi, aby vytvořila pobídky k účasti na podobných iniciativách.