14.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 133/9

Zpravodaj:

Seamus BOLAND

Spoluzpravodajka:

Marjolijn BULK

1.1.

podporuje záměr nizozemského předsednictví Rady zabývat se prostřednictvím integrovaných přístupů a ve spolupráci s příslušnými veřejnými a soukromými subjekty chudobou a sociálním vyloučením. EHSV se ovšem rovněž domnívá, že by měly mít členské státy ku pomoci společný evropský rámec, o nějž by se tyto přístupy opíraly a který by usnadnil výměnu a šíření osvědčených postupů v oblasti boje proti chudobě a rostoucím nerovnostem, které jsou nejen velkým problémem samy o sobě, jelikož znamenají nedostatek sociální spravedlnosti, ale navíc poškozují výkonnost hospodářství, hospodářský růst a sociální soudržnost;

1.2.

podporuje snahy nizozemského předsednictví Rady prosadit vzájemné hodnocení mnohaúrovňových osvědčených postupů v boji proti chudobě, zdůrazňuje však, že obce a další subjekty, které tyto postupy používají, by měly mít oporu v promyšlených vnitrostátních strategiích;

1.3.

naléhavě žádá Radu EU, aby potvrdila závazek, který byl učiněn ve strategii Evropa 2020, tj. snížit do roku 2020 počet lidí žijících pod hranicí chudoby alespoň o 20 milionů;

1.4.

doporučuje, aby při tom Rada zohlednila cíle udržitelného rozvoje tak, jak byly vymezeny v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030, a aby tuto agendu provázala se strategií Evropa 2020;

1.5.

je přesvědčen o tom, že řídící struktury na úrovni Rady by měly být vyváženější, a vyzývá k posílení spolupráce mezi Radou ECOFIN a Radou EPSCO;

1.6.

domnívá se, že v průběhu evropského semestru by měly mít cíle v oblasti zaměstnanosti a sociální cíle stejnou váhu jako makroekonomické aspekty;

1.7.

doporučuje, aby byl v rámci evropského semestru plně zohledněn cíl snížení chudoby, který byl stanoven ve strategii Evropa 2020, a aby se tato otázka systematicky řešila během celého procesu – od vypracování roční analýzy růstu přes národní programy reforem až po formulování doporučení pro jednotlivé země, a to prostřednictvím 1) specifických opatření ke snižování chudoby, 2) porovnatelných ukazatelů míry chudoby a účinnosti politiky a 3) povinného posuzování sociálního dopadu všech plánovaných reforem navržených v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země;

1.8.

zejména s ohledem na boj proti chudobě žádá, aby se změnilo zaměření hospodářských politik v EU, jež jsou i nadále soustředěny pouze na úsporná opatření;

1.9.

naléhavě žádá členské státy, aby zavedly své vlastní integrované vnitrostátní strategie v oblasti boje proti chudobě a aby se při tom řídily doporučením Komise o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce (1), které je díky kombinaci tří pilířů (1. vhodná podpora příjmu, 2. inkluzivní trhy práce a 3. přístup ke kvalitním službám) všeobecně považováno za nejucelenější a nejúčinnější strategii pro odstranění chudoby a sociálního vyloučení;

1.10.

upozorňuje na to, že ve všech členských státech existuje vysoká míra dětské chudoby a že je nutné urychleně provést doporučení Komise s názvem Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění (2), které je součástí balíčku týkajícího se sociálních investic z roku 2013 a má velmi podobnou strukturu jako doporučení o aktivním začleňování, neboť obsahuje podobné tři pilíře – 1. přístup k přiměřeným zdrojům, 2. přístup k cenově dostupným kvalitním službám a 3. právo dětí účastnit se společenského života;

1.11.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad rostoucí mírou chudoby pracujících, která si žádá kritický přezkum nedávných reformních opatření přijatých za účelem posílení zaměstnanosti prostřednictvím liberalizace pracovněprávních vztahů;

1.12.

důrazně vybízí Komisi, aby zahájila samostatný postup s cílem zdokonalit statistiky EU a členských států v oblasti chudoby a nerovnosti, jehož výsledkem by měl být propracovanější soubor společných ukazatelů poskytující relevantní údaje pro vnitrostátní a unijní opatření, včetně opatření souvisejících s cíli udržitelného rozvoje a evropským semestrem;

1.13.

opakuje svůj návrh, aby byl na úrovni EU zaveden přiměřený minimální příjem;

1.14.

žádá Komisi, aby na úrovni EU prosazovala opatření, jejichž cílem bude předcházet a bojovat proti nadměrnému zadlužení a zejména proti nezodpovědnému poskytování úvěrů a lichvě;

1.15.

vyzývá Komisi, aby neprodleně navrhla nové pokyny pro konzultování subjektů v sociální oblasti, díky nimž budou tyto subjekty moci strukturovaným způsobem přispívat k evropskému semestru ve všech fázích tohoto procesu – tj. během koncipování, realizace a vyhodnocování;

1.16.

naléhavě žádá členské státy, aby lépe využívaly finanční prostředky EU, jež jsou k dispozici na podporu sociálního začleňování, a vyzývá Komisi, aby se co nejdříve obrátila na členské státy a příslušné subjekty s cílem zjistit, zda je skutečně plněno rozhodnutí vyčlenit 20 % prostředků z Evropského sociálního fondu (ESF) na podporu sociálního začleňování a boj proti chudobě;

1.17.

důrazně vybízí Komisi, aby do avizovaného „evropského pilíře sociálních práv“ zahrnula zásady pro účinnější a spolehlivější sociální standardy a systémy a aby z boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení učinila jednu z hlavních složek tohoto pilíře.

2.1.

Nizozemské předsednictví Rady zdůrazňuje, že je nutné zvrátit trend nárůstu chudoby v EU. Za tímto účelem hodlá podporovat výměnu osvědčených postupů, zejména co se týče integrovaných přístupů a spolupráce mezi příslušnými (veřejnými a soukromými) subjekty.

2.2.

Ačkoli EHSV ve svých stanoviscích pojednávajících o boji proti chudobě zaujímá spíše přístup „shora dolů“, jelikož je přesvědčen o tom, že problém chudoby musejí řešit rozhodující činitelé (orgány EU a vlády jednotlivých členských států), vítá záměr předsednictví uspořádat vzájemné hodnocení s cílem posoudit přístupy „zdola nahoru“, tzn. příklady přístupů založených na partnerství, jež členské státy v boji proti chudobě využívají a v jejichž rámci jsou zapojovány různé subjekty, včetně veřejného sektoru, sociálních partnerů, místních a neziskových organizací a sociální ekonomiky.

2.3.

EHSV tedy naprosto souhlasí s tím, že boj proti chudobě vyžaduje mnohostranný přístup a že by všechny subjekty měly přispět k co největšímu snížení chudoby. Osvědčené postupy, jež jsou v tomto stanovisku uvedeny, pocházejí od různých evropských subjektů (3).

3.1.

Závažné hospodářské a finanční krize, které postupně propukaly od roku 2008, sice přispěly k nárůstu nestability a chudoby v Evropské unii, systémy sociální ochrany však ve většině členských států pomohly zmírnit důsledky těchto krizí. Finanční krize z roku 2011 ale tento vývoj zvrátila a v souvislosti s úspornými rozpočtovými opatřeními začaly být omezovány sociální výdaje, což tuto situaci zhoršilo. I Evropská komise dnes připouští, že cíle v oblasti snížení chudoby nebude možné dosáhnout. EHSV se proto domnívá, že zejména z tohoto důvodu je naléhavě nutné změnit zaměření hospodářské politiky EU, jež je i nadále soustředěna pouze na úsporná opatření.

3.2.

Bez sociální ochrany by v chudobě žila téměř polovina Evropanů. Tři základní funkce sociální politiky, jimiž jsou automatická stabilizace, sociální ochrana a sociální investice, však oslabila rozpočtová omezení, která byla v poslední době učiněna za účelem překonání krize. To se musí změnit.

3.3.

EHSV je si rovněž vědom toho, že chudoba je neoddělitelně spjata se špatným zdravotním stavem, a proto je třeba se na boj proti chudobě přednostně zaměřit. Je přesvědčivě prokázáno, že oblasti s větším podílem osob žijících v chudobě se potýkají také s horším zdravotním stavem než oblasti bohatší (4). V některých částech Spojeného království bylo například zjištěno, že muži z méně bohatých oblastí umírají o jedenáct a ženy o sedm let dříve než jejich zámožnější krajané (5).

3.4.

EHSV je přesvědčen o tom, že strategie Evropa 2020 by měla být mnohem lépe provázána s evropským semestrem. Cíl týkající se snížení chudoby musí zůstat základní složkou této strategie a členské státy by měly dát najevo mnohem vyšší ambice. Součet jednotlivých 28 závazků ohledně snížení chudoby neodpovídá společnému cíli EU, tj. vymanit do roku 2020 v EU z chudoby alespoň 20 milionů lidí.

3.5.

Snižování chudoby náleží primárně do kompetence členských států. Ty by mohly zlepšit svou situaci tím, že si budou vyměňovat osvědčené postupy s ostatními zeměmi, včetně integrovaných přístupů a spolupráce mezi příslušnými (veřejnými a soukromými) subjekty v oblasti boje proti chudobě. Rada by měla členské státy vyzvat, aby vypracovaly integrované strategie, jež jsou ke snížení chudoby nezbytné.

3.6.

Narůstá především chudoba pracujících. Komise by měla vyhodnotit, jaký dopad mají na rostoucí míru chudoby pracujících nedávná reformní opatření přijatá za účelem posílení zaměstnanosti prostřednictvím liberalizace pracovněprávních vztahů.

3.7.

V průběhu celého legislativního procesu by mělo hrát důležitou roli posuzování sociálního dopadu, aby byl lépe zohledněn mnohovrstevný charakter chudoby a sociálního vyloučení (jež nezahrnují pouze materiální chudobu, ale i jiné formy sociálního a ekonomického znevýhodnění, jako je nerovný přístup ke vzdělávání, k pracovním příležitostem, bydlení, zdravotní péči a účasti na společenském životě).

3.8.

Chudoba je rovněž celosvětový problém. Orgány EU a jednotlivé členské státy by měly zohlednit cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje (6), které byly přijaty v roce 2015 (především cíl č. 1: vymýtit chudobu ve všech jejích formách a všude ve světě), a měly by je začlenit do svých strategií. Je třeba provázat strategii Evropa 2020 s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 (7).

3.9.

EHSV je známo, že Komise v dohledné době hodlá vytvořit „evropský pilíř sociálních práv“, v němž bude dle Komise hrát důležitou roli koncepce sbližování členských států v sociálních záležitostech směrem k vyšší úrovni. EHSV Komisi vybízí, aby do tohoto pilíře zahrnula zásady pro účinnější a spolehlivější sociální standardy a systémy (8) (konkrétněji vysoké sociální standardy pro odpovídající podporu příjmu po celý život, inkluzivní trhy práce a nediskriminační přístup ke kvalitním a cenově dostupným službám pro všechny) a aby tak z boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení učinila jednu z hlavních složek tohoto pilíře.

4.1.

Evropská komise sehrála velmi aktivní úlohu tím, že navrhla komplexní doporučení, jež byla shledána jako nesmírně užitečná pro boj proti chudobě. Platí to zejména o doporučení o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce a o doporučení s názvem Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění. Jestliže chce Rada v boji proti chudobě prosadit „integrovaný přístup“, měla by v prvé řadě členským státům připomenout, že se těmito doporučeními musejí aktivně řídit.

4.2.

Další přínosnou iniciativou Komise je balíček týkající se sociálních investic (9) z roku 2013. EHSV již Komisi vyzval k tomu, aby realizovala ambiciózní a rozsáhlý program v oblasti sociálních investic a prosazovala jej ve všech fázích evropského semestru (10). Činit sociální investice mimo jiné znamená uskutečňovat takovou politiku, která jednotlivce a rodiny připravuje na to, aby byli s to reagovat na nová sociální rizika, jež s sebou nese soutěživá znalostní společnost, a to tak, že již od raného dětství investuje do lidského kapitálu a neomezuje se pouze na „nápravu“ škod po hospodářských nebo politických krizích (11). I přes své výhody však zatím není přístup založený na sociálních investicích uplatňován ve všech členských státech. Jestliže chce Rada shromáždit osvědčené postupy v boji proti chudobě, měla by rozhodně posoudit výsledky, jichž bylo doposud dosaženo v oblasti sociálních investic, a měla by tento druh iniciativy podpořit (12).

4.3.

Systémy minimálního příjmu, které existují v některých členských státech, k vyřešení problému chudoby nestačí (13). I když byly tyto systémy od roku 2010 v některých zemích zreformovány (mimo jiné v Rakousku, Německu, Španělsku a Portugalsku), popřípadě byla tato reforma avizována nebo se nachází ve zkušební fázi (například v Řecku a Itálii), není to postačující. EHSV vyzval k tomu, aby byla přijata evropská opatření na podporu přiměřeného minimálního příjmu v Evropě (14) a aby se investovalo do univerzálních, komplexních a odpovídajících systémů sociální ochrany, které mohou zamezit hrozbě chudoby po celý život (15). Rada by měla všechna tato opatření podpořit.

4.4.

Na druhé straně je nevázané a nezodpovědné poskytování spotřebitelských úvěrů a málo pečlivé posuzování finanční schopnosti domácností v poslední době (vyznačující se krizí a úspornými opatřeními) příčinou spirálového růstu nadměrného zadlužení, které již zasahuje přibližně 70 % dlužníků v Evropě žijících pod prahem přežití, i když jsou někteří z nich zaměstnáni. Jejich platy totiž nestačí ke splácení dluhu. Tato situace si žádá zavedení přísných opatření omezujících poskytování spotřebitelských úvěrů, zejména zprostředkovateli a nefinančními institucemi, jež nerespektují předpisy a podněcují k braní úvěrů za lichvářské úroky.

5.1.

V důsledku krize eura byly provedeny rozsáhlé změny v evropské správě ekonomických záležitostí. Hlavní důraz byl položen na makroekonomickou stabilitu a na „reformy podporující růst“. Správě sociálních záležitostí zatím nebyla věnována dostatečná pozornost. Hospodářská politika by však měla přihlížet k tomu, jaký dopad bude mít na kvalitní pracovní místa a sociální soudržnost. Kromě toho – jelikož by HMU prospělo mít sociální rozměr – by měly být vyváženější řídící struktury na úrovni Rady a měla by být posílena spolupráce mezi Radou ECOFIN a Radou EPSCO.

5.2.

Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu by měly i nadále hrát aktivní úlohu při hodnocení vnitrostátních reforem v rámci evropského procesu, měly by však postupně začít konzultovat příslušné evropské subjekty na úrovni EU.

5.3.

Složený ukazatel chudoby, který byl použit ve strategii Evropa 2020, je založen na třech dílčích ukazatelích: 1. počet osob ohrožených chudobou, 2. počet osob trpících vážným hmotným nedostatkem a 3. počet osob žijících v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce. V rámci této strategie si mají členské státy stanovit své vlastní vnitrostátní cíle, jimiž přispějí ke splnění celkového cíle, přičemž mají vycházet z těchto tří dílčích ukazatelů a ze svých priorit a podmínek. EHSV se nicméně domnívá, že v důsledku toho, že si členské státy mohly z uvedených tří ukazatelů vybrat, což vedlo k odlišnostem ve vnitrostátních přístupech, může být nutné formulovat nová doporučení.

5.4.

Z hodnocení národních programů reforem pro rok 2015, které provedla Evropská síť proti chudobě (EAPN), vyplývá, že v 88 % případů chudoba nebyla zmíněna mezi hlavními prioritami a že snížení chudoby nefigurovalo v žádném z doporučení pro jednotlivé země na rok 2015 (16). EAPN proto navrhla, aby byl evropský semestr více zaměřen na sociální otázky, a to roční analýzou růstu počínaje a doporučeními pro všechny země ohledně snížení chudoby konče (17). EHSV s tímto návrhem souhlasí a doporučuje, aby byly do přípravy, provádění a zveřejňování národních programů reforem zapojeny vnitrostátní subjekty. Obecněji vzato by pak měly být v rámci evropského semestru zveřejňovány výsledky konzultací příslušných subjektů na evropské a na vnitrostátní úrovni, aby se mohly členské státy od sebe navzájem učit.

5.5.

Komise by měla zahájit samostatný postup s cílem zdokonalit statistiky EU a členských států v oblasti chudoby a nerovnosti, aby zlepšila sledování tohoto komplexního společenského problému. Tento proces by měl vést k přesnějšímu souboru společných ukazatelů, který by poskytoval relevantní údaje pro vnitrostátní a unijní opatření, včetně opatření souvisejících s cíli udržitelného rozvoje a evropským semestrem.

5.6.

Posouzení sociálního dopadu slouží k odhalování rizik souvisejících s chudobou v opatřeních v řadě relevantních oblastí reforem, jakými jsou fiskální konsolidace, řízení veřejného dluhu, zdanění, trh práce, regulace finančních trhů, poskytování veřejných služeb a veřejné investice. Včasná posouzení sociálního dopadu by měla být prováděna zejména v rámci evropského semestru, a to v úzké spolupráci se sociálními partnery, občanskou společností a příslušnými odborníky v členských státech a na úrovni EU.

5.7.

V rámci evropského semestru by měl být plně zohledněn cíl snížení chudoby, který byl stanoven ve strategii Evropa 2020, a tato otázka by se měla systematicky řešit během celého procesu, a to prostřednictvím 1) specifických opatření ke snižování chudoby, 2) porovnatelných ukazatelů míry chudoby a účinnosti politiky a 3) povinného posuzování sociálního dopadu všech plánovaných reforem navržených v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země.

5.8.

Členské státy by měly navrhnout a realizovat komplexní a integrované vnitrostátní strategie pro boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci. Tyto strategie by měly zahrnovat tyto prvky: odpovídající podpora příjmu, inkluzivní trhy práce, kvalitní pracovní místa, rovný přístup k cenově dostupným a kvalitním službám, lepší využívání strukturálních fondů EU, ekonomická a sociální integrace migrantů, potírání diskriminace a spolupráce se sociálními partnery a příslušnými nevládními subjekty.

5.9.

Kromě toho je potřeba bojovat proti nadměrnému zadlužení přijetím odpovědných postupů v těchto oblastech: poskytování úvěrů (přísné předpisy pro zprostředkovatele a vydávání kreditních karet, zákaz agresivní reklamy, zákaz lichvy, zákaz exekuce obydlí a jiných základních statků), posílení mediace v řešení sporů, pomoc předluženým osobám (druhá šance – „politika nového začátku“) a rovněž informování, vzdělávání a prevence v oblasti nadměrného zadlužení.

5.10.

Členské státy musejí využívat strukturální fondy EU na podporu sociálního začlenění všech. Komise by se měla především co nejdříve obrátit na členské státy a příslušné subjekty s cílem zjistit, zda je plněno rozhodnutí Rady vyčlenit 20 % prostředků z Evropského sociálního fondu (ESF) na podporu sociálního začleňování a boj proti chudobě (18).

6.1.

Jedna ze stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020, Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, byla vytvořena jakožto zastřešující rámec, který pokrývá celou řadu politik, jež mají napomoci k dosažení evropského cíle v oblasti snížení chudoby (19). Měla být základnou pro společné úsilí národních vlád, orgánů EU a hlavních zúčastněných subjektů v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, zatím však sloužila jen jako platforma pro diskusi a nepřinesla žádné konkrétní výsledky, pokud jde o dosažení cíle v oblasti snížení chudoby. Rada a Komise by se měly zamyslet nad tím, jak tuto platformu posílit tak, aby mohla podporovat osvědčené postupy v boji proti chudobě, a jak zajistit, aby byla přímo propojena s hlavními procesy EU, tj. s evropským semestrem a strategií Evropa 2020.

6.2.

EHSV připomíná 16. bod odůvodnění dřívějších integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost, v němž bylo výslovně uvedeno, že strategie Evropa 2020 „by se podle potřeby měla provádět, monitorovat a vyhodnocovat ve spolupráci se všemi celostátními, regionálními i místními orgány, měla by intenzivně zapojovat parlamenty, jakož i sociální partnery a zástupce občanské společnosti“ (20). Tento výňatek jasně ukazuje, že je nutné zlepšit způsob, jakým jsou během koncipování, realizace a vyhodnocování evropského semestru zapojovány evropské a vnitrostátní subjekty.

6.3.

Na neuspokojivé zapojení orgánů EU a příslušných (veřejných a soukromých) subjektů, například sociálních partnerů, nevládních organizací atd., do koncipování a realizace evropského semestru upozorňuje hodnocení, které provedla EAPN. Aby byla občanská společnost skutečně zapojena do všech fází evropského semestru, musí Komise neprodleně navrhnout nové pokyny pro účast příslušných subjektů a musí sledovat pokrok ve zprávách týkajících se jednotlivých zemí a v dalších monitorovacích dokumentech.

6.4.

Stejně tak je nutné navázat dialog s lidmi zakoušejícími chudobu s cílem vyslechnout, co mají na srdci, a zamezit rozsáhlé ztrátě důvěry v EU, obzvláště mezi mladými lidmi. Vhodným příkladem jsou každoroční setkání lidí, kteří mají s chudobou bezprostřední zkušenost, pořádaná EAPN. EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou tato setkání i nadále finančně podporována a že budou zahrnuta do procesu konzultace ohledně pokroku při naplňování cíle v oblasti snížení chudoby v rámci evropského semestru. Mimoto by se tato setkání měla uskutečňovat i na vnitrostátní úrovni.

7.1.

EHSV schvaluje záměr nizozemského předsednictví uspořádat vzájemné hodnocení mnohaúrovňových osvědčených postupů v boji proti chudobě, upozorňuje však na to, že obce nemohou být jedinými subjekty, po nichž se bude poskytnutí těchto příkladů požadovat. EHSV se domnívá, že regionální a místní iniciativy nemohou zastoupit odpovědnost a záruky na centrální úrovni. Vlády a veřejné a soukromé subjekty musejí systematicky a strukturovaně spolupracovat, chtějí-li docílit snížení chudoby.

7.2.

EHSV by rád poukázal na to, že například v Nizozemsku byla na obce přesunuta řada úkolů v sociální oblasti. Soustředění mnoha různých úkolů na místní úrovni může být efektivní z nákladového hlediska a může umožnit nalezení individuálních řešení, jež odpovídají potřebám daných subjektů, avšak – jak bylo uvedeno v doporučení pro Nizozemsko – může zde dojít k omezení dostupných finančních prostředků, čemuž je třeba zabránit. Decentralizace iniciativ není slučitelná se snižováním rozpočtů obcí.

7.3.

EHSV se tudíž domnívá, že ačkoliv na regionální a místní úrovni nepochybně existují osvědčené postupy, neměly by a nesmějí být izolované. Je nutné, aby je podpořily vnitrostátní strategie.

7.4.

EHSV má rovněž za to, že při výběru osvědčených postupů, které je třeba propagovat, se musí klást důraz na fakticky podložené přístupy (například na tyto otázky: 1. funguje tato iniciativa v praxi? 2. dá se uplatnit jinde?) a na pobízení k navazování kontaktů mezi příslušnými subjekty. Mimoto je nutné vytvořit vhodný rámec pro výměnu osvědčených postupů.

7.5.

Tyto postupy ukazují, že je nutné uplatňovat v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení účinnou sociální politiku, přeorganizovat sociální služby, přezkoumat postupy subjektů vykonávajících sociální práci tak, aby odpovídaly potřebám lidí žijících v chudobě, pobízet sociální subjekty k tomu, aby své odborné zkušenosti využívaly při koncipování sociální politiky, a v neposlední řadě poskytnout práva těm, kdo napomáhají začlenění a sociálnímu rozvoji lidí žijících v chudobě.