14.8.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 268/19

Zpravodaj:

Jonathan PEEL

1.1.

V posledních letech vyjednala EU úspěšně řadu dohod o volném obchodu (FTA), z nichž každá obsahuje zvláštní kapitolu o udržitelném rozvoji a společný mechanismus občanské společnosti pro sledování provádění této dohody. Výbor hraje ve všech případech klíčovou roli. EU rovněž odděleně vyjednává dvě samostatné investiční dohody a další mohou následovat. Výbor považuje za zásadní, aby tyto dohody obsahovaly rovněž kapitolu o udržitelném rozvoji s vhodným mechanismem umožňujícím zapojení občanské společnosti.

1.2.

Vyjednávání samostatných investičních dohod bude z různých důvodů diktovaných okolnostmi dána přednost před úplnými dohodami o volném obchodu, ale jejich oblast působnosti bude nezbytně omezenější. Požadavek na zahrnutí zvláštní kapitoly o udržitelném rozvoji do těchto dohod zůstává stejně naléhavý, ale formální zahrnutí účasti občanské společnosti bude vyžadovat větší úsilí. V rámci dohody o volném obchodu s Koreou bylo vytvořeno mnoho smíšených výborů, ale investiční dohoda jich bude mít velmi málo.

1.2.1.

Bude proto zapotřebí větší invence k zahrnutí přímého příspěvku občanské společnosti. K tomu by mělo dojít buď prostřednictvím stávajícího mechanismu dialogu, jaký nabízí kulatý stůl EU-Čína, nebo podporou meziodvětvového dialogu včetně většího využití sociálních partnerů. Výbor by měl být v každém případě zapojen do rozvoje možných řešení.

1.3.

Část důrazu, jejž EU klade na udržitelný rozvoj, má samozřejmě původ v jejím obecném přání podporovat a posilovat vliv svých sdílených přesvědčení o demokracii, právním státu, lidských právech, transparentnosti a předvídatelnosti, a to nejen v klíčových oblastech, jako jsou například práva duševního vlastnictví.

1.3.1.

Jádrem je zde ochrana životního prostředí, boj proti změně klimatu, podpora důstojných pracovních podmínek, bezpečnost a ochrana zdraví při práci a široká škála otázek, jimiž se zabývají hlavní úmluvy MOP a klíčové úmluvy v oblasti životního prostředí. Výbor se domnívá, že nadešel čas zdůraznit vlastní provádění v takových dohodách prostřednictvím společného úsilí zahrnujícího budování kapacit jak v oblasti lidských zdrojů, tak pokud jde o přenos technologií.

1.3.2.

Ve společném prohlášení z 27. zasedání AKT-EU v říjnu 2014 (1) jsou jasně vytyčeny základní zásady a obavy Výboru, které jsou v něm sdíleny s občanskou společností mimo EU. V jeho shrnutí je zdůrazněna důležitost udržitelného rozvoje a dokončení cílů udržitelného rozvoje v tomto roce, stejně jako potřeba zapojit občanskou společnost (nebo nestátní subjekty) do průběhu takových jednání. Přestože zde se to týká dohod o hospodářském partnerství (EPA), platí to rovněž u investičních dohod.

1.4.

Výbor zdůrazňuje, že jakákoliv investiční dohoda, již EU uzavře, musí mít plnou součinnost s prací otevřené pracovní skupiny dokončující obsáhlý soubor sedmnácti cílů udržitelného rozvoje, s přípravou pařížské konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP 15) a rovněž se stávajícími vícestrannými jednáními o snížení cel na ekologické (zelené) zboží.

1.4.1.

Výbor již dříve uvedl, že je třeba lépe pochopit, jak tři rozměry udržitelného rozvoje vzájemně působí, „aby bylo možné nalézt spravedlivá, jednoduchá a účinná řešení“ (2). Nicméně udržitelnost musí hrát klíčovou úlohu v současných investičních jednáních EU s Čínou, a to zejména jelikož se domníváme, že v Číně jsou klíčovým požadavkem zelené, udržitelné investice prostřednictvím dovozu odborných poznatků a technologií z EU.

1.5.

Výbor s politováním konstatuje, že globální úroveň investic poklesla od roku 2000 nejméně o 5 %.

1.6.

Rovněž konstatujeme, že zejména vzhledem k odhadu Unctad (3), že během celého trvání cílů udržitelného rozvoje bude zapotřebí přibližně 7 bilionů USD investic a že alespoň třetina z nich bude muset pocházet ze soukromého sektoru, bude úloha soukromého sektoru klíčovým faktorem jakékoli investiční dohody. Jednou z klíčových otázek je ochrana investic, tou se však zabývá jiné současné stanovisko Výboru. Výbor nicméně zdůrazňuje, že prvořadé je právo EU a dalších států regulovat a sledovat legitimní cíle veřejné politiky (včetně zdraví, bezpečnosti a životního prostředí).

1.6.1.

Výbor důrazně doporučuje, aby Komise věnovala zvláštní pozornost podpoře malých a středních podniků a specializovanějších společností v investičních i jiných záležitostech. Tyto společnosti jsou hlavními aktéry stimulujícími inovace, což je obzvláště důležité pro zachování a rozvíjení udržitelnosti; tvoří 99 % hospodářské struktury v EU a vytváří 70–80 % pracovních míst.

1.6.2.

Jakákoliv investiční dohoda bude muset pokrýt veřejné zakázky, stejně jako partnerství veřejného a soukromého sektoru, kdy vlády spolupracují se soukromým sektorem. EHSV svůj postoj k partnerství veřejného a soukromého sektoru vyjádřil ve stanovisku ECO/272, jež bylo přijato dne 21. října 2010. Ačkoliv toto partnerství v uvedeném stanovisku obecně podpořil, vznesl rovněž určité výhrady, jež jsou i nadále velice relevantní.Výbor již dříve rovněž uvedl, že „partnerství veřejného a soukromého sektoru se mohou stát důležitým nástrojem k implementaci strategií rozvoje za předpokladu správného nastavení a komunikace zainteresovaných stran“ (4). Každá investiční dohoda proto musí umožnit veřejné investice a partnerství veřejného a soukromého sektoru. Obojí musí zaručit dosažení cílů udržitelnosti.

1.6.3.

Výbor rovněž doporučuje, aby kapitola o udržitelném rozvoji každé investiční dohody pokrývala i úlohu sociální odpovědnosti podniků včetně odkazu na sociálně odpovědné investice, např. zásady OSN pro odpovědné investování (UNPRI) (5). V tomto smyslu by dohody měly motivovat veřejné i soukromé finanční instituce, aby dobrovolně deklarovaly, že ve svých analýzách a rozhodnutích odpovědně investovat budou zohledňovat informace o dopadech na životní prostředí, v oblasti sociální a v oblasti správy a řízení, tzv. „ESG kritéria“. Bereme na vědomí, že na počátku roku 2015 se očekává nové sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků, ale plné vzájemné uznávání širších mezinárodních pokynů oběma jednajícími stranami má také zásadní význam. Patří sem Směrnice OECD pro nadnárodní podniky (6) a obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (UNGPs), které jsou v procesu provádění. Výbor zdůrazňuje, že veškerá opatření na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni by s nimi neměla být v rozporu nebo je ohrozit.

2.1.

Lisabonská smlouva začlenila investice do pravomoci EU jakožto součást její společné obchodní politiky. Pověřila EU, aby usilovala o „postupné odstranění omezení (mezinárodního obchodu a) přímých zahraničních investic“ (7). Smlouva rovněž vyžaduje, aby všechny příslušné aspekty obchodu, investic, rozvoje a rozšíření byly integrovanější a docházelo v nich ke vzájemnému předávání informací – zejména proto, aby byla zajištěna mnohem větší koordinace.

2.2.

Komise v té době vydala sdělení s názvem Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice (8). Podle tohoto sdělení, jejž podpořil rozsudek Evropského soudního dvora, se za přímé zahraniční investice „obecně považují jakékoli zahraniční investice, které slouží k vytvoření dlouhodobých a přímých vztahů se subjektem, kterému je poskytován kapitál pro účely vykonávání hospodářské činnosti“ nebo „kapitál plynoucí od investora se sídlem v jedné zemi do podniku se sídlem v jiné zemi“.

2.2.1.

Výbor v reakci na toto sdělení ve svém stanovisku (9) uvedl: „Vítáme především ujištění […], že obchodní a investiční politika EU musí ‚ladit‘ a být ve shodě s hospodářskými a dalšími politikami Unie […], včetně ‚politik v oblasti ochrany životního prostředí, důstojných pracovních podmínek, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci‘ a politiky rozvoje.“

2.3.

Nicméně podnět k užší integraci všech aspektů vnější politiky EU nepochází z této doby. Ve svém sdělení s názvem Globální Evropa, jež bylo vydáno v roce 2006 v době, kdy se postup v jednání o rozvojovém programu WTO z Dohá prakticky zastavil, Komise uvedla, že je podstatné zaručit, aby výhody liberalizace obchodu „přecházely na občany. S tím, jak vyznáváme sociální spravedlnost a soudržnost na domácím trhu, měli bychom také usilovat o prosazování našich hodnot, včetně sociálních a ekologických standardů a kulturní různorodosti, v celosvětovém měřítku“ (10). V reakci na toto sdělení vyzval Výbor k začlenění kapitoly o udržitelném rozvoji – spolu s aktivní monitorovací úlohou občanské společnosti – do každé následující dohody o volném obchodu (11).

2.4.

Od té doby uzavřela EU značný počet obchodních dohod, v nichž má kapitola o udržitelném rozvoji význačné postavení. Počínaje dohodou mezi EU a Koreou z roku 2010, jež byla první dohodou o volném obchodu uzavřenou EU po několika letech, obsahují tyto dohody zřízení společného mechanismu občanské společnosti pro sledování provádění těchto kapitol o udržitelném rozvoji a tyto mechanismy nyní začínají nabývat účinku. Fórum občanské společnosti EU-Korea se pravidelně schází a fungovat rovněž začaly poradní orgány pro FTA mezi EU a střední Amerikou, FTA mezi EU a Kolumbií a Peru a EPA EU-Cariforum.

2.5.

V nedávno podepsaných, ale dosud nefunkčních prohloubených a komplexních dohodách o volném obchodu s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem, stejně jako v dohodách mezi EU a Kanadou (CETA) a mezi EU a Singapurem existují podobné mechanismy a lze s nimi snadno počítat i v jiných obchodních jednáních EU, která stále probíhají.

2.6.

Investice se pak po svém zahrnutí do pravomocí EU staly klíčovou součástí mandátu k vyjednávání v jednáních započatých poté, co se investice staly pravomocí EU, včetně CETA, a zejména jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství s USA (TTIP, kde „I“ znamená investice). Mandát schválený pro korejská a ostatní FTA uvedené v odstavci 2.4 výše předcházel zahrnutí investic do pravomocí EU, ale investice byly později doplněny do mandátu pro Singapur, a od té doby se o nich jedná samostatně.

2.7.

Na summitu EU-Čína v listopadu 2013 byla oficiálně zahájena jednání o nezávislé, samostatné investiční dohodě a v březnu 2014 pak byla zahájena jednání o podobné dohodě s Myanmarem. Jedná se o první „samostatná“ investiční jednání EU, tzn. že nejsou součástí širšího jednání o dohodě o volném obchodu (12). Mohla by se tak otevřít atraktivní alternativní cesta tam, kde dlouhodobá jednání EU o FTA patrně ztratila veškerou dynamiku, zatímco před ukrajinskou krizí se také diskutovalo o případných samostatných investičních jednáních mezi EU a Ruskem.

2.8.

Toto stanovisko tedy bude zkoumat možnou úlohu kapitoly o udržitelném rozvoji v těchto samostatných investičních dohodách a rámec pro formální aktivní zapojení občanské společnosti.

3.1.

Investice (jako jedna ze „singapurských otázek“ dohodnutých v roce 1996) měly původně tvořit součást mnohostranných obchodních jednání WTO zahájených v Dohá, ale toto téma bylo později na ministerské konferenci WTO v roce 2003 v Cancúnu vyřazeno. Snahy OECD o zahájení mnohostranné dohody o investicích v roce 1998 ztroskotaly. Dohoda o obchodních aspektech investičních opatření (TRIMs) vzešlá z uruguayského kola jednání WTO před 20 lety se vztahuje pouze na opatření týkající se obchodu se zbožím, ale nezahrnuje služby či jiné klíčové oblasti, které se mezitím objevily.

3.2.

Oddělení obchodu a investic je stále složitější a je zapotřebí integrovaný přístup. Přímé zahraniční investice hrají klíčovou roli v globální obchodní strategii EU V závislosti na poměrných výrobních nákladech je pro mnohé ideálním místem výroby místo nacházející se co nejblíže koncovému trhu, což je zvláště důležité v souvislosti s tím, jak se otevírají nové trhy, zejména v rychle se rozvíjejících nových ekonomikách a jiných rozvojových ekonomikách. Pro jiné je důležitá okamžitá možnost přesunout získávání zdrojů a výrobu z jedné země do druhé, což již bylo prokázáno v důsledku různých stupňů přijatelnosti využívání biotechnologií.

3.2.1.

Na dodavatelské řetězce mají rovněž vliv pohyby měn a měnící se náklady, což vede ke kolísání a krátkodobým změnám ve výrobě. Rovněž vysoké překážky dovozu, jež byly pro investice kdysi pozitivní, jsou nyní pro přímé zahraniční investice spíše odrazující.

3.2.2.

Globální dodavatelské a výrobní řetězce se také mohou rozšířit do mnoha zemí – například mobilní telefon určený pro Evropu může být sestaven v Číně a obsahovat moderní technologie dovezené z jiných částí východní Asie. Před vstupem Číny do WTO byly obvykle dováženy do EU přímo. Zhruba polovina vývozu Číny pochází ze společností zahraničních vlastníků, které do Číny investovaly – v elektronickém průmyslu je to až 65 %.

3.2.3.

Sdělení z roku 2010 rovněž poukazovalo na to, že „současný výzkum přímých zahraničních investic a zaměstnanosti ukazuje, že v souvislosti s odlivem investic dosud nebyl zjištěn žádný měřitelný negativní dopad na celkovou zaměstnanost“ (13). Na druhou stranu sdělení přiznává, že „i když je celková bilance pozitivní, mohou se samozřejmě projevit negativní účinky na odvětvové, zeměpisné a/nebo individuální úrovni“. To bude mít pravděpodobně dopad spíše na osoby s nižší kvalifikací.

3.3.

Obchodní a investiční postupy se vyvíjejí velmi rychle. Například Internet přináší radikální změnu v podobě exponenciálního růstu mezinárodního nákupu zboží on-line, plateb za toto zboží on-line a poté sledování vlastní přepravy k zajištění jeho doručení. Změny, které přineslo rostoucí využívání eBay, PayPal atp. (např. Alibaba), způsobí převrat v obchodu a investicích. IKT jsou již dnes významným faktorem přímých zahraničních investic.

3.3.1.

To má obrovský potenciál pro malé a střední podniky a jiné specializovanější společnosti, protože jim a místním podnikům to umožní přístup na dosud nedostupné trhy. Zejména se jedná o malé a střední podniky v odlehlejších oblastech. Mohlo by to být významným impulsem pro malé a střední podniky investující v zahraničí a pro vytváření pracovních míst na místní úrovni. Vzhledem k tomu, že hospodářská struktura EU sestává z 99 % z malých a středních podniků, které jsou klíčovou hnací silou inovací, klíčem k zachování a rozvoji udržitelnosti a zajišťují 70–80 % pracovních míst, žádá EHSV Komisi, aby podpoře těchto podniků věnovala zvláštní pozornost, pokud jde o investiční i jiné záležitosti.

4.1.

Dvě současná jednání EU o „samostatných“ investičních dohodách (s Čínou a Myanmarem) budou velmi odlišná, přestože soudíme, že základní mandáty jsou podobné. S Čínou mají všechny členské státy (s výjimkou Irska) individuální dvoustrannou investiční dohodu (BIT), s Myanmarem žádný. U Číny jsou jednou z hlavních součástí jednání také otázky přístupu na trh, u Myanmaru se jedná pouze o ochranu investorů. Po dlouhém období izolace chce nyní vláda Myanmaru přilákat a podpořit zahraniční investice.

4.2.

Pokud jde o rozvoj, jsou od sebe Čína a Myanmar tak vzdáleny, jak jen to je možné. Jedna je významnou velmocí, nyní pevně zakotvenou ve světovém obchodním systému, druhá se pomalu vzpamatovává z desetiletí násilné i dobrovolné izolace. Myanmar bude potřebovat budovat kapacity, Čína ne. Celkový obchod se zbožím mezi EU a Myanmarem činil v roce 2013 533 mil. EUR, s Čínou to bylo 428 mld. EUR (a služby představovaly v roce 2012 dalších 49,9 mld. EUR) (14).

4.2.1.

Nicméně v roce 2012 činil celkový příliv investic EU do Číny pouze 15,5 mld. EUR (5,3 mld. EUR v roce 2009), zatímco čínské investice do EU byly jen ve výši 7,6 mld. EUR (0,3 mld. EUR v roce 2009) (15), tj. pouze zhruba 2,6 % celkových investic směřujících v tomto roce do EU. Tato čísla jsou velmi nízká, což podtrhuje fakt, že oproti téměř 30 % přímých zahraničních investic EU, jež směřují do USA, méně než 2 % jich směřuje do Číny (ačkoli to představuje zhruba 20 % všech přímých zahraničních investic do Číny). Čína představuje méně než 0,7 % celkových přímých zahraničních investic do EU (může také docházet k nepřímým investicím přes Hongkong nebo jiné oblasti), zatímco podíl USA činí 21 %.

4.2.2.

Každé jednání o investiční dohodě bude mít své vlastní rysy. U Myanmaru se bude jednat o stanovení zásad a norem pro tvorbu a podporu zahraničních investic, u Číny se usiluje o ambicióznější dohodu. V každém případě však bude velký podíl investic pramenit ze soukromého sektoru nebo k nim bude docházet v jeho spolupráci.

4.3.

Klíčovou oblastí kompetence pro strany investiční dohody bude usnadňování investic prostřednictvím poskytování nezbytné udržitelné infrastruktury. Vlády jsou zodpovědné za poskytování pevného regulačního základu pro infrastrukturu, ať už na regionální úrovni nebo tak, že pro zajištění účelných a účinných rozvodných sítí pro energii, vodu a dopravu pro ně vytvářejí účelné a systematické podklady. Sítě a soustavy pro rozvod energie a vody vyžadují složitou konstrukci a jejich úplné zprovoznění může trvat deset či více let. Regulační prostředí se rovněž musí plánovat dlouhodobě. Unctad (16) odhaduje, že ze 7 bilionů USD potřebných na investice během celého trvání cílů udržitelného rozvoje bude alespoň třetina pocházet ze soukromého sektoru, a to včetně investic do budování nových měst a zajišťování škol, nemocnic a silnic.

4.4.

Zásadní význam zde bude mít usnadňování partnerství veřejného a soukromého sektoru. Každá investiční dohoda musí zajistit, aby regulační prostředí umožňovalo investice do zadávání veřejných zakázek a partnerství veřejného a soukromého sektoru na základě dlouhodobé předvídatelnosti a udržitelnosti. Společnosti musí rovněž plánovat dlouhodobě, zejména pokud mají být jejich investice úspěšné. Neúspěch na jedné či na druhé straně neprospěje nikomu. Silní veřejní a soukromí aktéři musí rozvinout novou součinnost a učit se nové formy zapojení. Měl by zde rovněž existovat prostor pro klíčovou úlohu přínosu občanské společnosti, zejména na úrovni sociálních partnerů.

4.5.

Hlavním přínosem takové dohody pro Čínu bude to, že nahradí a bude aktualizovat 27 BIT členských států v rámci jedné dohody. Namísto jejich pouhé konsolidace musí EU (stejně jako v případě Kanady) usilovat o dosažení vysoké úrovně – dohody nové generace. Kromě přístupu na trh musí tato jednání zahrnovat rovněž řadu širších otázek, včetně veřejných zakázek, politiky hospodářské soutěže, úlohy státních podniků, přístupu do dosud uzavřených odvětví a otázek týkajících se udržitelného rozvoje.

4.5.1.

Je nezbytné, aby investiční dohoda mezi EU a Čínou přinesla přidanou hodnotu. Měla by vést k intenzivnějšímu politickému dialogu, jakož i vyšší míře integrace a technologických výměn.

4.5.2.

Výbor poukazuje na soubor investičních zásad dohodnutých EU a USA v roce 2012 (17). V nich byl zdůrazněn rozhodující význam vytvoření a zachování otevřeného a stabilního investičního prostředí a politiky, což přispívá k udržitelnému hospodářskému rozvoji a růstu, tvorbě pracovních míst, zvýšení produktivity, technologickým inovacím a konkurenceschopnosti.

4.6.

Je nicméně jasné, že jakákoliv investiční dohoda s Čínou musí bezpodmínečně obsahovat kapitolu o udržitelném rozvoji, zejména vzhledem k tomu, že klíčovým požadavkem v Číně jsou zelené, udržitelné investice. Většina pozorovatelů vidí jako hlavní důvod čínského zájmu o tuto dohodu potřebu investic a technického know-how EU na podporu rozšíření stávajících měst při současném zajištění maximální udržitelnosti a na budování nových udržitelných měst po celé Číně. Čína vidí chyby nejen v rozvinutém světě, kde jsou střední části měst výrazem pro chátrání, ale také v rozšiřování plochy měst v důsledku jejich velmi rychlého, neplánovaného a nekontrolovaného růstu, zejména v rychle se rozvíjejících ekonomikách. Urbanizace roste v Číně exponenciálním způsobem: již více než 50 % Číňanů žije ve městech. Taková míra byla ještě před několika lety nemyslitelná. Například Šen-čen, město, které před 40 lety neexistovalo, zečtyřnásobilo svůj počet obyvatel, který v desetiletí do roku 2010 překročil 10 milionů. Číňané jsou odhodláni vyhnout se co nejvíce nástrahám shledaným jinde.

5.1.

Výbor vítá závazek Komise ve prospěch zařazení udržitelného rozvoje do investičních dohod. Jakákoli zvláštní kapitola o udržitelném rozvoji bude vycházet ze zásad stanovených v první takové kapitole, tj. kapitole 13 dohody o volném obchodu mezi EU a Korejskou republikou z roku 2010 (18), a jejich následném rozpracování, zejména v nedávných EPA a dohodách se Singapurem a Kanadou (dosud neratifikovány). Zapotřebí bude rovněž zvláštní úprava pro investice, zejména proto, aby zahrnovala důraz na odpovědné investice, větší transparentnost, energetickou účinnost, podporu ekologických služeb a další relevantní faktory.

5.1.1.

Výbor rovněž vítá závazky Evropské Komise a Rady zajistit, aby investiční politika nebyla v rozporu s žádnými konkrétními aspekty udržitelného rozvoje.

5.2.

Příloha 13 dohody mezi EU a Koreou jasně uvádí, že za účelem dosažení cílů kapitoly o udržitelném rozvoji budou smluvní strany spolupracovat jak na výměně názorů na pozitivní a negativní dopady dohody, jakož i na mezinárodních fórech, která se zabývají sociálními nebo environmentálními aspekty obchodu a udržitelného rozvoje, včetně WTO, MOP, UNEP a mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí. Veškeré aktualizace by měly rovněž zahrnovat aktuální relevantní iniciativy Světové banky, FAO a další.

5.2.1.

Čl. 13 odst. 4 této dohody upřesňuje, že jsou pokryty všechny klíčové sociální úmluvy (mnohostranné pracovní normy a dohody) a čl. 13 odst. 5 se týká mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí. Čl. 13 odst. 6 se konkrétně zabývá přímými zahraničními investicemi do ekologického zboží a služeb, včetně ekologických technologií, udržitelné obnovitelné energie, energeticky účinných výrobků a služeb a zboží s ekoznačkou.

5.2.2.

Velký význam mají rovněž čl. 13 odst. 7 zamezující oslabení nebo omezení právních předpisů k podpoře investic a čl. 13 odst. 9 zabývající se transparentností.

5.2.3.

I přesto, že každá vyjednaná dohoda bude mít svůj specifický dopad, je zásadně důležitý konzistentní přístup se snadno rozeznatelným a přijatelným formátem.

5.2.4.

Formální mechanismus dialogu o udržitelném rozvoji podobný tomu, který je stanoven v kapitole 13/příloze 13 dohody s Koreou, bude stejně důležitý jako kompletní dohoda o volném obchodu. V případě Myanmaru bude rozhodující schopnost projednat provádění úmluv MOP. Myanmar byl totiž v letech 1997–2013 vyloučen z unijního systému GSP-EBA v důsledku porušování zásad úmluvy MOP o nucené práci.

5.2.5.

Pokud jde Čínu, měly by se kapitola o udržitelném rozvoji a zvláštní diskusní fórum zabývat rozvojem stávajícího dialogu mezi EU a Čínou o otázkách zaměstnanosti a sociální politiky a dialogem EU-Čína o životním prostředí, jenž se rozvíjí od roku 2005, ale naposledy prostřednictvím společného prohlášení o posíleném dialogu o politice v oblasti životního prostředí a zeleném růstu z roku 2012. Mělo by sem patřit znečištění ovzduší a vody, nakládání s odpady a lesnictví.

5.2.6.

Jakákoliv kapitola o udržitelném rozvoji se bude muset podrobněji zabývat vyšší úlohou soukromého sektoru v oblasti investic. Klíčová bude odpovědnost investora, která bude vyvážena plně odpovídající formou ochrany investorů. Při úsilí investorů o povzbuzení a zachování své celkové konkurenceschopnosti musí být zohledněny jejich závazky vůči požadavkům udržitelného rozvoje včetně sociálně odpovědného investování. Někteří budou mít podporu udržitelného rozvoje jako svůj hlavní investiční záměr, pro jiné však bude okrajová. Vyjednávací strany musí usnadnit investice, ale nemohou diktovat, jak se bude investovat. Nicméně účinná investiční strategie EU, především investice specializovanějších společností a malých a středních podniků, jež jsou hlavním zdrojem inovací, má klíčovou roli při zachování konkurenceschopnosti EU v době rychlých hospodářských změn a výrazných posunů v relativní hospodářské síle ve světě.

5.2.7.

Čl. 13 odst. 6 druhý pododstavec dohody s Koreou se týká spravedlivého a etického obchodu se zbožím a rovněž systémů, které zahrnují sociální odpovědnost a zodpovědnost podniků. Příloha 13 rovněž stanoví výměnu informací a spolupráci týkající se těchto bodů, včetně účinného provádění a monitorování mezinárodně dohodnutých pokynů. Výbor důrazně doporučuje, aby byl tento přístup rozšířen na investiční dohody. Sociální odpovědnost podniků bude hrát rozhodující úlohu ve všech investičních dohodách.

5.2.8.

Takový mechanismus by byl velmi cenný při řešení otázek sociální odpovědnosti podniků s našimi investičními partnery. Měl by klást důraz na kulturní citlivost, podporu transparentnosti, etický přístup a boj proti korupci. Začlenění preferencí spotřebitelů bude ekonomicky prospěšné a např. podpoří účinnější, čistší energii. Zásadní je zvyšování informovanosti, výměna osvědčených postupů a konstruktivní spolupráce mezi podniky a dalšími zúčastněnými stranami, stejně jako budování kapacit pro malé a střední podniky, na něž mají náklady neúměrný dopad. Čínské investice v zahraničí mohou selhat příliš snadno v důsledku nedostatečného porozumění tomu, co se od nich očekává. Ulehčení užšího vztahu mezi investory, společenskými potřebami a tedy preferencemi spotřebitelů by bylo přínosné pro všechny strany.

5.2.9.

Komise definuje sociální odpovědnost podniků jakožto odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost. Sociální odpovědnost podniků řídí podniky – spočívá v dobrovolných iniciativách nad rámec zákonných povinností. Jedná se o vytvoření nové hodnoty prostřednictvím inovací. Sociální odpovědnost podniků pokrývá hospodářské, sociální a environmentální aspekty, neboť se konzultují všechny relevantní zúčastněné strany. Jakýkoliv přístup však musí být zejména flexibilní a rozmanitý. Nelze pro něj použít univerzální rámec, protože každý podnik má vlastní identitu. Postupy spojené se sociální odpovědností podniků se tedy značně liší, ale pokud jsou správně použity, jsou cenným nástrojem pro vytváření obchodních příležitostí a zlepšování konkurenceschopnosti podniku.

5.2.10.

Brzy se očekává vydání nového sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků; mezi nejdůležitější mezinárodní pokyny patří Směrnice OECD pro nadnárodní podniky (19) a obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (UNGPs), které jsou v procesu provádění. Je důležité, aby veškerá opatření na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni s nimi nebyla v rozporu a neohrozila je. Je také důležité připomenout, že státy mají povinnost chránit a naplňovat lidská práva, zatímco podniky jsou povinny je dodržovat.

6.1.

Úlohou občanské společnosti je sbližování veřejného a soukromého sektoru a neustálá angažovanost a monitorování. Nicméně otázka přímého zapojení občanské společnosti, včetně přímého monitorování jakékoliv investiční dohody, s aktivní účastí státních i nestátních zúčastněných stran bude potřebovat různá řešení pro jednotlivé země, která budou vycházet ze stávajících úrovní mezispolečenského dialogu a porozumění mezi různými sociálními skupinami.

6.2.

V rámci dohody mezi EU a Koreou existuje několik mechanismů pro dialog mezi oběma stranami. Fórum občanské společnosti podává zprávy Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj, do nějž jsou zapojeny vlády obou stran. Pro investiční dohody se počítá pouze s jedním takovým výborem. Nemusí být totiž vždy vhodné povýšit investiční záležitosti na tuto úroveň, a to zejména v případech, kdy si jedna strana nepřeje, aby se z nich stala politická nebo diplomatická otázka. Může být nalezen nový mechanismus pro fórum občanské společnosti.

6.3.

V zemích, jako je Čína nebo Myanmar, je občanské společnost vnímána velmi odlišně, uzavřeněji, proto bude nutné zásadu zapojení občanské společnosti do jakéhokoliv monitorovacího mechanismu více prosazovat. Čína uzavřela partnerství v několika afrických zemích, které se zaměřují na investice výhradně z hlediska podnikání, ne z hlediska podpory rozvoje. Tyto existující konzultační mechanismy nejsou snadno zaměnitelné s mechanismy EU, ale rozšiřující se dialog mezi příslušnými subjekty by byl velmi důležitým doplňkem dohody. Unie založila svůj sociální model na sociálním a občanském dialogu, který institucionalizovala.

6.3.1.

Výbor by měl být zapojen do hledání řešení. Domníváme se proto, že nejlepším postupem by mělo být rozšíření zásady kulatého stolu EU-Čína, v němž jsou Výbor a hospodářská a sociální rada Číny rovnoměrně zastoupeny, popřípadě jiný mechanismus dialogu uzpůsobený příslušným sociálním podmínkám v jednotlivých zemích.

6.3.2.

Jiné řešení by se případně mohlo nalézt mezi značnými zkušenostmi Komise s programy budování kapacit v oblasti obchodu a souvisejících otázek. Například programy s ministerstvy třetích zemí sloužící ke zvládnutí provádění pravidel WTO mají složku týkající se občanské společnosti, včetně sdružení zaměstnavatelů a odborů, které spolupracují s orgány OSN (jako je MOP, Unctad, UNIDO) při realizaci těchto programů. Důležitá bude rovněž úloha sociálních partnerů, zejména vzhledem k velkému podílu celkových investic podniků nebo společností.