19.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/42

1.1

EHSV nesouhlasí s argumenty, jimiž Komise odůvodňuje předložení tohoto návrhu. Vzhledem k absenci vědeckých údajů, které by podložily tvrzení, že rozdíly v sankcích za padělání peněz přispívají k tzv. forum shoppingu ze strany padělatelů, nepovažuje přezkum rámcového rozhodnutí z roku 2000 s cílem zavést v EU minimální trest, jehož očekávaný „odrazující účinek“ je podle něj sporný, za zcela opodstatněný.

1.2

EHSV upozorňuje na to, že pod pokrývkou minimálních pravidel návrh směrnice ve skutečnosti zavádí rozsáhlý soubor prostředků k prosazování práva v boji proti padělání peněz a zjevně tak zachází dále, než co povoluje čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), obzvláště s ohledem na to, že se dotýká také soudní příslušnosti a řízení.

1.3

EHSV se pozastavuje nad nezbytností tohoto represivního přístupu, který může z definice ohrozit respektování základních práv a svobod, a pochybuje o jeho účinnosti, neboť přestože byl stanoven minimální trest, bude stanovení trestu vždy záviset na odlišném výkladu podle právní tradice jednotlivých členských států a volného uvážení soudu.

1.4

Z obecného hlediska EHSV návrhu směrnice vytýká, že dostatečně nepřihlíží k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy, jak to vyžaduje čl. 82 odst. 2 SFEU, zejména co se týče dopadu jeho ustanovení na osobní práva a svobody.

1.5

ESHV jakožto instituce zastupující evropskou občanskou společnost upozorňuje na to, že pachateli těchto trestných činů mohou být občané, kteří původně jednali v dobré víře a jimž se bez jejich vědomí dostaly do rukou padělané peníze, jichž se potřebují zbavit. EHSV poukazuje na to, že by na tyto osoby, které se z obětí nedobrovolně staly pachateli, mohla být uvalena nepřiměřená opatření, a proto se domnívá, že je třeba vedle skutku brát v potaz hlavně úmyslnost jednání, což není v odůvodnění návrhu směrnice dostatečně zdůrazněno.

1.6

EHSV je znepokojen tím, že v oblasti řízení návrh směrnice nestanoví odstupňování prostředků pro vyšetřovací orgány podle závažnosti trestného činu, jako to činí v části věnované vymezení trestů. Rovněž se domnívá, že je nutné v návrhu směrnice jasně uvést, že vyšetřovací nástroje, jež jsou k dispozici v rámci boje proti organizované trestné činnosti, smějí být využívány pouze u nejzávažnějších trestných činů.

2.1

Tento návrh směrnice posiluje stávající rámec pro trestní stíhání padělání peněz, ať už se jedná o euro či jiné měny. Tento návrh, který na území EU doplňuje ustanovení ženevské úmluvy z roku 1929 a v němž se po členských státech požaduje, aby byly smluvními stranami této úmluvy, nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV, jež bylo pozměněno rámcovým rozhodnutím z roku 2001 (2001/888/SVV), a přidává do něj několik důležitých ustanovení.

2.2

Jeho cílem je především bojovat proti jevu, kterému se říká forum shopping a jímž se podle posouzení dopadů zjevně řídí strategie zločineckých sítí, které vyhledávají nejpříznivější jurisdikci. Pro tento účel a na základě čl. 83 odst. 1 SFEU se v návrhu zavádí jednotný minimální trest v podobě odnětí svobody se spodní hranicí šesti měsíců za výrobu a distribuci padělaných peněz (od částky 10 000 eur). Zároveň se zde stanoví maximální trest v podobě odnětí svobody na dobu osmi let, který již platil pro výrobu a nyní se má vztahovat i na distribuci (od částky 5 000 eur).

2.3

Právnické osoby budou v případě, že byly trestné činy spáchány v jejich prospěch, podléhat sankcím sahajícím od zbavení nároku pobírat veřejné výhody nebo podpory až po zrušení.

2.4

Tento návrh zpřísňuje rovněž stávající rámec procesního práva. Orgány odpovědné za vyšetřování a stíhání trestných činů budou mít k dispozici vyšetřovací nástroje, jakých se využívá v boji proti organizované trestné činnosti či jiné závažné trestné činnosti. Soudní orgány budou mít mimo jiné povinnost předávat v průběhu řízení vzorky zabavených padělaných peněz k technické analýze pro účely rozpoznávání dalších padělků v oběhu.

2.5

Dále se v návrhu stanoví, že každý členský stát, jehož měnou je euro, bude muset uplatňovat univerzální jurisdikci na trestné činy týkající se eura, které byly spáchány mimo EU, pokud se pachatel nachází na jeho území nebo pokud byla padělaná eura, která mají vztah k danému činu, nalezena v tomto členském státě.

3.1

EHSV sice uznává, že padělání eura, které probíhá stále složitějšími a dokonalejšími prostředky, je znepokojivým jevem, proti němuž je třeba účinně bojovat, má však vážné výhrady jak vůči obsahu, tak vůči samotnému základu této iniciativy.

3.2

EHSV poukazuje na nedostatek vědeckých údajů, který dokládá posouzení dopadů, a není tudíž příliš přesvědčen argumentem forum shoppingu, o nějž se Komise při přípravě návrhu směrnice opírá. Domnívá se, že není jisté, zda rozdíly ve výši sankcí v EU nějakým způsobem vysvětlují nárůst padělání peněz ani zda jsou vnitrostátní právní předpisy v oblasti trestněprávních postihů tím hlavním, podle čeho si padělatelé vybírají své působiště. Umístění tiskáren pro výrobu padělaných peněz určují ještě další faktory (materiálního či logistického charakteru).

3.3

Vzhledem k tomu, že chybí podrobná analýza, která by podložila tvrzení, že rozdíly ve výši sankcí v EU narušují vymáhání práva a soudní spolupráci a oslabují účinnost boje proti padělání peněz ve třetích zemích, se EHSV rovněž pozastavuje nad samotnými důvody pro předložení tohoto návrhu směrnice.

3.4

EHSV by navíc rád zdůraznil, že ustanovení, která byla na základě těchto argumentů formulována, vytvářejí mimořádně tvrdý nástroj prosazování práva. Kromě toho, že vymezuje všechny trestné činy padělání a stanoví nejen spodní, ale i horní hranici trestů (za trestný čin distribuce), se návrh směrnice zabývá také aspekty soudní příslušnosti a řízení.

3.5

EHSV se pozastavuje zejména nad tím, že byla do návrhu zahrnuta ustanovení týkající se soudní příslušnosti a řízení, která zacházejí dále, než co se uvádí v odůvodnění a co povoluje čl. 83 odst. 1 SFEU, tj. stanovit „minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí“. Podotýká, že tato ustanovení, která umožňují přijetí mimořádných opatření, mají navíc značný dosah v oblasti prosazování práva, poněvadž zavádějí zásadu univerzální jurisdikce – která se z definice odchyluje od obecných řešení – u trestných činů padělání souvisejících s eurem a používání vyšetřovacích nástrojů, jakých se využívá pro boj proti organizované trestné činnosti.

3.6

Posledně uvedený aspekt je podle EHSV nejproblematičtější. Nijak se zde totiž nerozlišuje podle míry závažnosti trestných činů, jež jsou v návrhu směrnice vymezeny, aby se odůvodnilo využití vyšetřovacích nástrojů, jež jsou k dispozici v rámci boje proti organizované trestné činností. EHSV se zdá, že takové ustanovení může mít za následek vážné porušení zásady proporcionality a porušení základních práv (1).

3.7

EHSV by evropskému zákonodárci rád připomněl, že je nutné zohlednit všechny členské státy s jejich delší či kratší demokratickou tradicí a vnímáním respektování osobní svobody, aby se zamezilo určitým nežádoucím tendencím.

3.8

Obecněji EHSV připomíná, že pro vytvoření evropského prostoru trestního práva je nezbytné, aby bylo současně posíleno právo na obhajobu, zejména v rámci Eurojustu a Europolu, s cílem splnit požadavek respektování základních práv, který je uveden ve smlouvách (čl. 67 odst. 1 a čl. 83 odst. 3 SFEU).

3.9

ESHV jakožto instituce zastupující evropskou občanskou společnost upozorňuje na to, že pachateli těchto trestných činů mohou být občané, kteří původně jednali v dobré víře a jimž se bez jejich vědomí dostaly do rukou padělané peníze, jichž se potřebují zbavit. EHSV poukazuje na to, že by na tyto osoby, které se z obětí nedobrovolně staly pachateli, mohla být uvalena nepřiměřená opatření, a proto se domnívá, že je třeba brát v potaz hlavně úmyslnost jednání, což není v odůvodnění návrhu směrnice dostatečně zdůrazněno.

3.10

EHSV uznává, že tento případ částečně řeší odstupňování sankcí, které se v návrhu stanoví v závislosti na výši zabavené částky (zejména v čl. 5 odst. 2). To však podle něj nic nemění na tom, že návrh směrnice nezamezuje riziku vážného ohrožení respektování osobní svobody. Návrh totiž jak se zdá nezohledňuje rozmanitost právní tradice a právních systémů v EU, především pak zvláštnosti vyšetřovacích systémů, v nichž mohou policejní orgány obviněného (a to i u méně závažných trestných činů) držet ve vazbě po nemalou dobu předtím, než předstoupí před soud.

4.1

Pokud jde o ustanovení, jímž se zavádí minimální trest v podobě odnětí svobody na dobu šesti měsíců (čl. 5 odst. 4 návrhu) a které představuje stěžejní opatření návrhu zaměřené na potírání forum shoppingu, pochybuje EHSV o jeho užitečnosti, neboť směrnice je ze své podstaty určena zákonodárcům, a nikoli soudcům, a nemůže tedy vynutit skutečné ukládání tohoto trestu. V tomto ohledu EHSV s uspokojením konstatuje, že jsou v odůvodnění připomenuty zásady nezbytné individualizace trestu (tuto zásadu potvrdil Soudní dvůr Evropské unie) a naprosté volnosti uvážení soudu.

4.2

Kromě toho by EHSV rád dodal, že stanovení nejmenší sankce, byť i nezávazné, je v rozporu s právní tradicí některých členských států, v nichž není minimální trest určen, pokud není jeho vynesení povinné.

4.3

Znění článku 9 návrhu je třeba upravit takto: „U nejzávažnějších trestných činů padělání peněz uvedených v článcích 3 až 4 členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, útvary nebo orgány odpovědné za vyšetřování nebo stíhání těchto činů měly k dispozici účinné vyšetřovací nástroje, jakých se využívá při vyšetřování případů organizované a jiné závažné trestné činnosti“.