52012PC0721

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Tato důvodová zpráva podrobněji představuje návrh nové směrnice, jejímž cílem je sbližování právních a správních předpisů členských států v otázce přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru.

Směrnice podporuje členské státy při naplňování jejich závazků ve věci přístupnosti internetových stránek, jakož i závazku řídit se Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, pokud jde o internetové stránky subjektů veřejného sektoru.

Přístupnost internetových stránek je výsledkem zásad a postupů, které mají být při tvorbě internetových stránek dodržovány, aby byl obsah daných stránek přístupný pro všechny uživatele, zejména osoby se zdravotním postižením[1].

1.1.        Cíle a souvislosti návrhu

Trh tvorby internetových stránek tvořilo v roce 2009 ve 27 členských státech EU zhruba 175 000 podniků. Zaměstnával přibližně 1 milion lidí a dosáhl obratu ve výši 144 miliard EUR[2].

Evropský trh s produkty a službami souvisejícími s přístupností internetových stránek se odhaduje na 2 miliardy EUR. Vzhledem k tomu, že prozatím je přístupných méně než 10 % internetových stránek, existuje zde významný potenciál růstu. Počet občanů s funkčním omezením či zdravotním postižením (15 % populace EU v produktivním věku, tedy 80 milionů lidí) se v důsledku stárnutí obyvatelstva v Unii pravděpodobně výrazně zvýší.

Přístupnost internetových stránek je pro subjekty veřejného sektoru velmi důležitá, protože jim umožňuje rozšířit pole působnosti a plnit své poslání vůči veřejnosti. Počet internetových stránek, které poskytují služby elektronické veřejné správy (v EU asi 380 500), a internetových stránek veřejného sektoru (v EU více než 761 000) rychle roste. Většina členských států již v otázce přístupnosti internetových stránek přijala právní předpisy či podnikla jiná opatření. Mezi těmito právními předpisy a opatřeními však existují výrazné rozdíly.

Neharmonizované vnitrostátní přístupy k přístupnosti internetových stránek vytváří překážky na vnitřním trhu. Dodavatelé, kteří působí přeshraničně, jsou vystaveni dodatečným výrobním nákladům. Tato situace omezuje hospodářskou soutěž, konkurenceschopnost a hospodářský růst, protože podnikům, zejména malým a středním podnikům, chybí ke zvládnutí všech specifikací a postupů potřebné znalosti a schopnosti.

Vnitrostátním orgánům a hospodářským subjektům není jasné, které specifikace přístupnosti internetových stránek pro potenciální přeshraniční služby si mají zvolit či který politický rámec je v této oblasti nejvhodnější.

Harmonizace vnitrostátních opatření pro veřejný sektor na úrovni EU se tak ukazuje jako nezbytná podmínka k ukončení této roztříštěnosti a k nastolení důvěry v trh přístupnosti internetových stránek.

Tato směrnice se zabývá internetovými stránkami subjektů veřejného sektoru, protože poskytují informace a služby, které jsou pro občany zásadní, a také proto, že veřejné výdaje mohou již samy o sobě vytvořit pro tvůrce internetových stránek značně velký a jistý trh.

Byly posouzeny náklady správních orgánů na dosažení souladu s požadavky. Z analýzy vyplynulo, že přínosy tyto náklady převažují.

Protože tvůrci internetových stránek jsou povzbuzováni k dosahování úspor z rozsahu, toto opatření bude mít za následek postupné přelévání pozitivních účinků dále, počínaje všemi dalšími internetovými stránkami subjektů veřejného sektoru.

Harmonizace povede k vytvoření lepších tržní podmínek a většího počtu pracovních míst, dosažení souladu s pravidly pro přístupnost internetových stránek bude levnější a bude přístupný větší počet internetových stránek, což bude ku prospěchu vládám, podnikům i občanům.

1.2.        Technické souvislosti

Zúčastněné strany na celém světě v současnosti hojně využívají postupy vycházející z Kritérií úspěchu a požadavků pro úroveň souladu AA (Success Criteria and Requirements for Level AA conformance) ve verzi 2.0 pokynů pro přístupnost internetového obsahu (Web Content Accessibility Guidelines – WCAG 2.0) vydané konsorciem World Wide Web Consortium (W3C)[3].

V rámci pověření Komise M/376 pro evropské normalizační organizace CEN, CENELEC a ETSI se připravuje evropská norma, která obsahuje přístupnost internetových stránek v souladu s WCAG 2.0 (včetně jejího použití na úrovni AA a souvisejících metod k posouzení souladu). Z výsledků této práce by měla vycházet harmonizovaná norma, jejímž účelem je poskytnout předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek stanovenými v této směrnici.

Mezinárodní norma ISO/IEC 40500:2012[4] o přístupnosti internetových stránek byla přijata Mezinárodní organizací pro normalizaci a Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC). ISO/IEC 40500:2012 je naprosto stejná jako původní WCAG 2.0.

1.3.        Politické souvislosti

Přístupností internetových stránek se zabývají mnohé politické iniciativy na evropské úrovni: Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (přístupnost IKT); Akční plán „eGovernment“ na období 2011–2015 (inkluzivní a přístupné služby elektronické správy); „Digitální agenda pro Evropu“ (Komise navrhuje, aby internetové stránky veřejného sektoru byly plně přístupné do roku 2015). Výzkum a vývoj technologických řešení v oblasti přístupnosti internetových stránek podporují programy EU pro financování (sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace). Další impuls pro zpřístupnění internetových stránek rovněž přinese revize směrnic o zadávání veřejných zakázek.

1.4.        Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Podle článku 9 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením[5] jsou členské státy a EU povinny přijmout vhodná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením na rovnoprávném základě s ostatními mimo jiné k informačním a komunikačním technologiím, včetně internetu. Tato směrnice by měla zajistit účinné využívání harmonizované normy pro přístupnost internetových stránek, která by měla vycházet z výsledku pověření Komise M/376[6].

Rozsah níže uvedeného návrhu je omezen na služby on-line poskytované prostřednictvím internetových stránek subjekty veřejného sektoru.

Návrh je v souladu s Evropským aktem přístupnosti[7], který se v současné době připravuje a který se zabývá dostupností zboží a služeb, včetně informačních a komunikačních technologií. Evropský akt přístupnosti, s výhradou výsledků probíhajícího posouzení dopadů, se zaměří na soukromý sektor a podpoří realizaci závazku plného zpřístupnění internetových stránek přijatého v Digitální agendě pro Evropu tím, že rovněž zajistí přístupnost internetových stránek soukromého sektoru provozovaných poskytovateli základních služeb pro občany. Jedná se o internetové stránky, které nabízejí informace a interakce, např. uzavírání smluv, rezervace, účtování a platby a poskytování podpory.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

2.1.        Konzultace se zúčastněnými stranami

Byly provedeny četné veřejné konzultace a studie, jež se obracely na členské státy, odvětví a občanskou společnost s cílem určit problémy a potřeby:

– srovnávací studie „Sledování elektronické přístupnosti v Evropě“ z let 2010–2011[8],

– studie s názvem „Ekonomické hodnocení ke zlepšení produktů a služeb souvisejících s přístupností elektronických technologií“[9], semináře o přístupnosti internetových stránek (2008)[10],

– veřejná konzultace na interaktivní internetové platformě Komise „Váš hlas“ (2008)[11],

– průzkum nazvaný „Přístupnost internetových stránek v evropských zemích“[12],

– srovnávací studie „Měření pokroku v přístupnosti internetových stránek v Evropě“ (2006–2008)[13],

– skupiny odborníků z členských států zabývající se začleněním do informační společnosti (e-Inclusion) a inkluzivní komunikací[14],

– přímé konzultace a setkání se zástupci hlavních organizací občanské společnosti, jako jsou Evropské fórum zdravotně postižených a Evropská unie nevidomých, platforma AGE a Evropská asociace pro koordinaci zastoupení spotřebitelů při normalizaci (ANEC), a se zástupci softwarového odvětví a Evropskou průmyslovou asociací[15].

2.2.        Posouzení dopadů

V řídící skupině pro posuzování dopadů, které předsedá generální ředitelství pro informační společnost a média, je zastoupena široká škála útvarů a oddělení Komise, k nimž patří právní služba, generální sekretariát a generální ředitelství pro komunikaci, pro hospodářské a finanční záležitosti, pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění, pro podniky a průmysl, Eurostat, generální ředitelství pro zdraví a spotřebitele, pro informatiku, pro vnitřní trh a služby, a pro spravedlnost. Řídící skupina má za úkol analyzovat různé otázky a náhledy týkající se tohoto návrhu a vést o nich diskuzi.

Konečná verze posouzení dopadů obsahuje reakce na doporučení Výboru pro posouzení dopadů.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.1.        Právní základ

Ustanovení čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

3.2.        Zásada subsidiarity

Zásada subsidiarity se použije, pokud otázky, kterými se tento návrh zabývá, nespadají do výlučné pravomoci EU.

Členské státy nemohou dostatečně dosáhnout cílů návrhu z těchto důvodů:

Návrh s sebou nese nadnárodní aspekty, které nemohou být vyřešeny opatřeními jednotlivých členských států. Ze studií a konzultací vyplývá, že opatření na vnitrostátní úrovni nepostačují ke sbližování vnitrostátních opatření a koordinovanému provádění harmonizovaného přístupu.

Rozdílné přístupy jednotlivých států vytvářejí zátěž a překážky pro společnosti, které se snaží spolupracovat přes hranice. Omezuje se tím prostor pro vyspělý veřejný trh produktů a služeb souvisejících s přístupností internetových stránek a mohou tak také vznikat omezení mobility pro ty občany, kteří využívají pomocných technologií.

Účinnějšího využívání zdrojů by bylo možno dosáhnout pomocí harmonizovaných požadavků a účastí v programu spolupráce, jehož náplní by bylo sdílení osvědčených postupů, know-how a reakcí na technologický vývoj.

3.3.        Zásada proporcionality

Zásada proporcionality je zohledněna, jelikož návrh se omezuje na minimální seznam (typů) internetových stránek, přičemž členské státy mají možnost tento seznam rozšířit.

Kromě toho jsou na uvážení členských států ponechány významné parametry provádění, například výběr orgánu, který bude odpovědný za ověřování souladu.

3.4.        Návrh

Článek 1 – Předmět a oblast působnosti

Cílem směrnice je sblížení právních a správních předpisů členských států o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru stanovením harmonizovaných požadavků.

Návrh stanoví technická ustanovení, podle nichž musí členské státy zpřístupnit obsah určitých typů internetových stránek subjektů veřejného sektoru (dále jen „dotčené internetové stránky“). Typy internetových stránek zařazených na seznam obsahují informace a služby poskytované subjekty veřejného sektoru, které jsou nezbytné pro zapojení občanů do ekonomiky a společnosti a též k požívání práv občanů EU. Seznam uvedený v příloze byl vytvořen na základě srovnání v oblasti elektronické veřejné správy z roku 2001[16].

Členské státy se mohou rozhodnout tento seznam typů internetových stránek rozšířit.

Článek 2 – Definice

Ve směrnici jsou objasněny pojmy vztahující se na internetové stránky, normy a veřejné subjekty. Terminologie vztahující se k obsahu na internetu a uživatelskému rozhraní je podobná terminologii používané konsorciem W3C v rámci jeho iniciativy týkající se přístupnosti internetu a v souladu s návrhem normy vycházející z pověření 376.

Článek 3 – Požadavky pro přístupnost internetových stránek

Požadavky na přístupnost internetových stránek jsou definovány ve dvou směrech/oblastech:

– zaměření na uživatele.

– zaměření na trh a interoperabilita.

Vzhledem k tomu, že požadavky se mohou změnit v důsledku převratných technologických a sociálních změn, musí být Komise zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými případně stanoví další harmonizované požadavky nezbytné k zajištění přístupnosti dotčených internetových stránek.

S cílem rychle dosáhnout současných politických závazků mají být výše uvedená ustanovení provedena do 31. prosince 2015.

Článek 4 – Harmonizované normy a předpoklad souladu

Tato směrnice je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí č. 87/95/EHS a rozhodnutí č. 1673/2006/ES, které stanoví právní základ pro žádosti Komise adresované evropským normalizačním organizacím týkající se vypracování harmonizovaných norem, které mají zúčastněným stranám pomoci při poskytování předpokladu souladu. Odkaz na tyto normy by byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a měl by případně uvádět možnosti, které musí být zohlednit při používání těchto norem.

V jednom z bodů odůvodnění směrnice se uvádí, že dle očekávání budou v evropské normě, jež má být výsledkem mandátu 376, a následně v harmonizované normě, která by měla vycházet z výsledků této práce, zohledněna Kritéria úspěchu a požadavky pro úroveň shody AA (Success Criteria and Requirements for Level AA conformance) stanovené pro internetové stránky ve verzi 2.0 pokynů pro přístupnost internetového obsahu (Web Content Accessibility Guidelines – WCAG 2.0) vydané konsorciem W3C. Tyto technologicky neutrální specifikace poskytují základ pro požadavky na přístupnost internetových stránek.

Článek 5 – Evropské a mezinárodní normy a předpoklad souladu

Pokud nejsou k dispozici harmonizované normy, stanoví směrnice řešení týkající se předpokladu souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které splňují evropské normy nebo jejich části, jež Komise stanovila prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. V rámci mandátu 376 se připravuje evropská norma, která obsahuje přístupnost internetových stránek.

Pokud není k dispozici tato evropská norma, stanoví směrnice rovněž řešení týkající se předpokladu souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které splňují části normy ISO/IEC 40500:2012, která zahrnuje Kritéria úspěchu a požadavky pro úroveň shody AA.

Článek 6 – Dodatečná opatření

Je potřeba dodatečných opatření, která by přispěla ke zvyšování povědomí, vytváření dohody o spolupráci a k růstu trhu.

Členské státy se vyzývají, aby usnadnily rozšíření přístupnosti internetových stránek také na jiné internetové stránky veřejného sektoru, než jsou stránky dotčené touto směrnicí, protože tím urychlí růst trhu a dosažení přístupnosti internetových stránek pro občany EU.

Článek 7 – Předkládání zpráv

Přístupnost internetové stránky by měla být průběžně sledována s ohledem na pravidelné aktualizace webového obsahu. Od členských států se žádá, aby sledovaly internetové stránky subjektů veřejného sektoru za použití metodiky stanovené Komisí v souladu s postupem stanoveným v této směrnici. Metodika bude využívat přístupy k technickému hodnocení a odpovídající postupy převzaté z harmonizované normy, jsou-li dostupné a přiměřené, a bude zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie.

Členské státy by měly mít možnost zavést pro tato ověřování vhodný mechanismus a určit odpovědné orgány.

Členské státy každoročně vypracují zprávu o výsledcích těchto sledování. Zpráva by měla také zahrnovat možné rozšíření seznamu typů internetových stránek, jakož i všechna dodatečná opatření podle článku 5, která byly podniknuta.

Postupy, jimiž členské státy zpravují Komisi, se stanoví v souladu s postupem stanoveným v této směrnici.

Článek 8 – Výkon přenesené pravomoci

Směrnice obsahuje ustanovení pro výkon přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje normotvůrci přenést na Komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Takové řízení by bylo použito s cílem stanovit další požadavky na přístupnost internetových stránek stanovených v této směrnici, jak je uvedeno v článku 3, a určit evropskou normu nebo její části, které stanoví předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které je splňují.

Článek 9 – Výbor

Komisi je nápomocen výbor uvedený v nařízení (EU) č. 182/2011. Jsou zde uvedeny odkazy na poradní a přezkumný postup, které se použijí podle článků této směrnice.

Článek 10 – Provedení

Směrnice stanoví datum, ke kterému mají být v platnosti právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, na 30. června 2014.

Článek 11 – Přezkum

Přezkum uplatňování této směrnice by měl být proveden do tří let od jejího vstupu v platnost.

4.           ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nemá důsledky pro rozpočet Unie.

2012/0340 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 114 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[17],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[18],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Trend směrem k digitální společnosti poskytuje uživatelům nové způsoby přístupu k informacím a službám. Poskytovatelé informací a služeb, mezi něž patří subjekty veřejného sektoru, stále více využívají internet k vytváření, shromažďování a poskytování široké škály informací a služeb on-line, které mají pro veřejnost zásadní význam.

(2)       Přístupnost internetových stránek se zakládá na zásadách a postupech, které mají být při tvorbě internetových stránek dodržovány, aby byl obsah těchto stránek přístupný pro všechny uživatele, zejména osoby s funkčním omezením, včetně osob se zdravotním postižením. Obsah internetových stránek zahrnuje textové i netextové informace a dále stahování formulářů a dvoustrannou interakci, např. zpracování digitálních formulářů, ověřování pravosti a transakce, jako je vyřizování záležitostí a plateb.

(3)       Akční plán „eGovernment“ na období 2011–2015[19] vypracovaný Komisí vyzývá k rozvoji služeb elektronické správy, které zajišťují začlenění a dostupnost.

(4)       Ve svém sdělení „Digitální agenda pro Evropu“[20] Komise oznámila, že internetové stránky veřejného sektoru by měly být plně přístupné do roku 2015.

(5)       Rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace[21] a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace[22] podporují výzkum a vývoj technologických řešení problémů v oblasti přístupnosti.

(6)       Ratifikací úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „úmluva OSN“) se většina členských států a Unie při jejím uzavření zavázaly „k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením mimo jiné k informačním a komunikačním technologiím na rovnoprávném základě s ostatními“ a „k přijetí vhodných opatření […] na podporu přístupu osob se zdravotním postižením k novým informačním a komunikačním technologiím a systémům, včetně internetu“.

(7)       Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020[23] vychází z úmluvy OSN a obsahuje opatření v několika prioritních oblastech, včetně přístupnosti internetu, s cílem „zajistit přístupnost zboží, služeb (včetně veřejných) a pomůcek pro osoby se zdravotním postižením“.

(8)       Nařízení (ES) č. 1081/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti[24], obsahuje ustanovení týkající se přístupnosti informačních a telekomunikačních technologií (IKT). Nezabývá se však podrobně tématem přístupnosti internetových stránek.

(9)       Rychle rostoucí trh přístupnosti internetových stránek tvoří řada hospodářských subjektů, k nimž patří subjekty zabývající se tvorbou internetových stránek nebo vývojem softwarových nástrojů k vytváření, spravování a testování internetových stránek, dále subjekty zabývající se vývojem uživatelských nástrojů, například internetových prohlížečů a souvisejících pomocných technologií, subjekty provádějící ověřovací služby a poskytovatelé odborné přípravy.

(10)     Několik členských států přijalo opatření vycházející z mezinárodně používaných pokynů pro navrhování přístupných internetových stránek, ale poskytnuté rady často odkazují na různé verze nebo úrovně souladu s uvedenými pokyny, nebo byly na vnitrostátní úrovni provedeny technické změny.

(11)     Dodavatelé v oblasti přístupnosti internetu zahrnují velký počet malých a středních podniků. Rozdíly ve specifikacích a předpisech týkajících se přístupnosti internetových stránek odrazují dodavatele, a zejména malé a střední podniky, od podnikání mimo své vlastní tuzemské trhy. Jejich konkurenceschopnosti a růstu brání dodatečné výdaje, které by museli vynaložit na vývoj a uvádění výrobků a služeb souvisejících s přístupností internetových stránek na trh.

(12)     Zákazníci jsou při nákupu internetových stránek a souvisejících výrobků a služeb vystaveni vysokým cenám za poskytování služeb nebo jsou v důsledku omezené hospodářské soutěže závislí na jediném dodavateli. Dodavatelé často upřednostňují autorsky chráněné „normy“ nebo jejich varianty, což později omezuje prostor pro interoperabilitu uživatelských aplikací a neomezený přístup k obsahu internetových stránek v celé Unii. Nejednotnost vnitrostátních předpisů snižuje přínos, který by přineslo vyměňování zkušenosti s reagováním na společenský a technologický vývoj s vnitrostátními a mezinárodními kolegy.

(13)     Je nezbytné, aby se na základě dohody o požadavcích na přístupnost k internetovým stránkám subjektů veřejného sektoru sbližovaly vnitrostátní opatření na úrovni Unie, a tím se zabránilo roztříštěnosti. Tvůrci internetových stránek by tak získali větší jistotu a rovněž by se posílila interoperabilita. Použijí-li se požadavky na přístupnost, které jsou technologicky neutrální, nebude to bránit inovacím, naopak by je to mohlo podpořit.

(14)     Harmonizovaný přístup by měl též subjektům veřejného sektoru a podnikům v Unii umožnit získat hospodářské a sociální výhody plynoucí z rozšíření služeb poskytovaných on-line, díky němuž osloví více občanů a zákazníků. To by mělo zvýšit potenciál vnitřního trhu s produkty a službami spojenými s přístupností internetových stránek. Výsledný růst toho trhu by měl podnikům umožnit přispět k hospodářskému růstu a vytváření pracovních příležitostí v Unii. Posílením vnitřního trhu by se měly investice do Unie stát přitažlivější. Státy by měly těžit z levnějšího poskytování přístupu k internetovým stránkám.

(15)     Občané by měli mít prospěch z širšího přístupu k službám veřejného sektoru on-line a měli by obdržet služby a informace, které jim usnadní požívat jejich práv v rámci Unie, zejména práva svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie a svobody usazování a volného pohybu služeb.

(16)     Požadavky na přístupnost k internetovým stránkám vymezené v této směrnici jsou z hlediska technologií neutrální. Uvádějí pouze, které základní funkce musí být splněny, aby uživatel mohl vnímat nebo chápat internetovou stránku a její obsah a zacházet s nimi. Neupřesňují však, jak toho má být dosaženo nebo jakou technologii je třeba zvolit pro konkrétní stránku, informaci on-line nebo aplikaci. Jako takové nemohou být tyto požadavky na překážku inovaci.

(17)     Interoperabilita související s přístupností internetových stránek by měla být založena na obecně přijatých a používaných specifikacích, které zajišťují co největší slučitelnost internetového obsahu se současnými a budoucími uživatelskými aplikacemi a pomocnými technologiemi. Konkrétně by měl internetový obsah poskytnout uživatelským aplikacím společné vnitřní kódování přirozeného jazyka, struktur, vztahů a sekvencí, jakož i údajů jakýchkoli vestavěných součástí uživatelského rozhraní. Interoperabilita tak přinese prospěch uživatelům, protože jim umožní, aby k přístupu na internetové stránky kdekoli využili své uživatelské aplikace, a navíc mohou mít prospěch z většího výběru a nižších cen v celé Unii. Interoperabilita by prospěla také dodavatelům a odběratelům produktů a služeb souvisejících s přístupností internetových stránek.

(18)     Jak je zdůrazněno v Digitální agendě pro Evropu, při podporování trhů s internetovým obsahem by měly svou úlohu hrát veřejné orgány. Vlády mohou stimulovat trhy s internetovým obsahem tím, že zpřístupní informace veřejného sektoru za transparentních, účinných a nediskriminačních podmínek. Je to důležitým zdrojem možného růstu inovačních služeb on-line.

(19)     Směrnice by se měla zaměřit na zajištění toho, aby subjekty veřejného sektoru zpřístupnily určité typy svých internetových stránek, které jsou pro veřejnost zásadní, podle společných požadavků. Tyto druhy byly určeny ve srovnání v oblasti elektronické správy provedeném v roce 2001[25] a byly použity jako základ pro seznam uvedený v příloze.

(20)     Tato směrnice stanoví požadavky na přístupnost k některým typům internetových stránek subjektů veřejného sektoru. V zájmu usnadnění souladu dotčených internetových stránek s uvedenými požadavky a pro účely stanovení podrobných technických specifikací u těchto požadavků je nezbytné u dotčených internetových stránek, které splňují harmonizované normy, jež jsou vypracovány a zveřejněny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí č. 87/95/EHS a rozhodnutí č. 1673/2006/ES, stanovit předpoklad souladu. Podle uvedeného nařízení mohou členské státy a Evropský parlament vznést námitku proti harmonizovaným normám, pokud se domnívají, že normy zcela nesplňují požadavky na přístupnost internetových stránek stanovené v této směrnici.

(21)     Komise již vydala pověření M/376[26] evropským normalizačním organizacím, aby vytvořily evropskou normu stanovující funkční požadavky na přístupnost pro produkty a služby informačních a komunikačních technologií, včetně internetového obsahu, které by mohly být použity při veřejných zakázkách, jakož i pro jiné účely například pro zakázky v soukromém sektoru. Za tímto účelem se požaduje, aby evropské normalizační organizace úzce spolupracovaly s příslušnými fóry a konsorcii pro odvětvové normy, včetně World Wide Web Consortium (W3C WAI/). Z výsledků této práce by měla vycházet harmonizovaná norma, jejímž účelem by bylo poskytnout předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek stanovenými v této směrnici.

(22)     Do doby, než budou odkazy na tuto harmonizovanou normu nebo její části zveřejněny, by měl být stanoven předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které splňují evropské normy nebo jejich části, které stanovila Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Kandidátem by mohla být evropská norma, která by měla být přijata na základě mandátu M/376.

(23)     Pro případ, že není k dispozici tato evropská norma, by měl být stanoven předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které splňují ty části mezinárodní normy ISO/IEC 40500:2012, které zahrnují Kritéria úspěchu a požadavky pro úroveň souladu AA. Mezinárodní norma ISO/IEC 40500:2012 je naprosto stejná jako původní pokyny pro přístupnost internetového obsahu 2.0. Zúčastněné strany na mezinárodní i evropské úrovni obecně uznávají, že Kritéria úspěchu a požadavky pro úroveň souladu AA (Success Criteria and Requirements for Level AA conformance) stanovené pro internetové stránky ve verzi 2.0 pokynů pro přístupnost internetového obsahu (Web Content Accessibility Guidelines – WCAG 2.0) od konsorcia W3C zajišťují základ pro přiměřené specifikace pro přístupnost internetových stránek. Bylo to zdůrazněno také v závěrech Rady o dostupné informační společnosti[27].

(24)     Soulad s požadavky na přístupnost internetových stránek by měl být neustále sledován, od původní tvorby internetové stránky subjektů veřejného sektoru po všechny následné aktualizace jejího obsahu. Harmonizovaná metodika sledování by zahrnovala způsob, jak jednotně ve všech členských státech ověřit míru souladu internetové stránky s požadavky na přístupnost internetových stránek, dále výběr reprezentativních vzorků a četnost sledování. Členské státy by měly každoročně podávat zprávu o výsledcích sledování a obecněji o seznamu opatření přijatých k provádění této směrnice.

(25)     Díky harmonizovanému rámci by se měly omezit překážky podnikání na vnitřním trhu pro odvětví tvorby internetových stránek a zároveň by se pro vlády a jiné subjekty měly snížit náklady na produkty a služby související s přístupností internetových stránek.

(26)     Za účelem zajištění, aby internetové stránky byly přístupné v souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek stanovenými touto směrnicí, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby tam, kde je to vhodné, dále tyto požadavky specifikovala a určila evropskou normu nebo její části, které v případě chybějících harmonizovaných norem stanoví předpoklad souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek pro dotčené internetové stránky, které splňují tyto normy nebo jejich části. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(27)     Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení příslušných ustanovení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Přezkumné řízení by mělo být použito pro definici metodiky, kterou by členské státy měly používat ke sledování souladu dotčených internetových stránek s těmito požadavky. Pro určení způsobů, jak by členské státy měly Komisi podávat zprávy o výsledcích tohoto sledování, by měl být použit poradní postup. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

(28)     Jelikož cíle této směrnice, totiž vytvoření harmonizovaného trhu pro přístupnost internetových stránek subjektů veřejného sektoru, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože je k tomu zapotřebí harmonizace různých pravidel, která v současnosti existují v rámci jejich právních systémů, a může jej tedy být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Cílem této směrnice je sblížení právních a správních předpisů členských států týkajících se přístupnosti obsahu internetových stránek subjektů veřejného sektoru pro všechny uživatele, zejména osoby s funkčním omezením včetně osob se zdravotním postižením.

2. Stanoví pravidla, podle nichž členské státy zpřístupní obsah internetových stránek, které provozují subjekty veřejného sektoru a jejichž typy jsou uvedeny v příloze.

3. Členské státy mohou rozšířit působnost této směrnice na jiné typy internetových stránek veřejného sektoru, než které jsou uvedeny v odstavci 2.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí následující definice:

1)           „Dotčenými internetovými stránkami“ se rozumí ty stránky, které jsou uvedené v čl. 1 odst. 2 této směrnice.

2)           „Obsahem internetových stránek“ se rozumí informace, které mají být sděleny uživateli prostřednictvím uživatelské aplikace, včetně kódu nebo označení, jež vymezuje strukturu a prezentaci obsahu a interakce.

3)           „Uživatelskou aplikací“ se rozumí software, který vyhledává a prezentuje internetový obsah pro uživatele, a zahrnuje internetové prohlížeče, přehrávače médií, moduly plug-in a další programy, které mohou napomoci při získávání a zobrazování obsahu internetových stránek a interakci s ním.

4)           „Normou“ se rozumí technická specifikace přijatá uznaným normalizačním subjektem pro opakované nebo průběžné používání, jejíž dodržování není povinné, podle definice v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012.

5)           „Mezinárodní normou“ se rozumí norma přijatá mezinárodním normalizačním orgánem podle definice v čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1025/2012.

6)           „Evropskou normou“ se rozumí norma přijatá Evropskou organizací pro normalizaci podle definice v čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1025/2012.

7)           „Harmonizovanou normou“ se rozumí evropská norma přijatá na základě žádosti Komise za účelem uplatňování harmonizačních právních předpisů Unie podle definice v čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1025/2012.

8)           „Subjektem veřejného sektoru“ se rozumí státní, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty podle definice v čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18/ES a sdružení vytvořená jedním nebo několika takovými orgány nebo jedním nebo několika takovými veřejnoprávními subjekty.

Článek 3

Požadavky na přístupnost internetových stránek

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly dotčené internetové stánky zpřístupněny

a)      jednotným a přiměřeným způsobem, aby je uživatel mohl vnímat, zacházet s nimi a porozumět jim, přičemž bude přizpůsoben obsah, prezentace a interakce, a v případě nutnosti poskytnuty dostupné elektronické alternativy;

b)      způsobem, který usnadňuje interoperabilitu s různými uživatelskými aplikacemi a podpůrnými technologiemi na úrovni Unie a v mezinárodním měřítku.

2. Členské státy provedou ustanovení odstavce 1 do 31. prosince 2015.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 8, aby tam, kde je to vhodné, požadavky pro přístupnost internetových stránek uvedené v odstavci 1 dále upřesnila.

Článek 4

Předpoklad souladu s harmonizovanými normami

1. U dotčených internetových stránek, které splňují harmonizované normy nebo jejich části, na něž Komise v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 vytvořila a zveřejnila odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, se předpokládá, že jsou v souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek, na něž se vztahují uvedené normy nebo jejich části, stanovenými v článku 3.

Článek 5

Předpoklad souladu s evropskou normou nebo mezinárodními normami

1. V případě, že odkazy na harmonizované normy uvedené v článku 4 dosud nebyly zveřejněny, se u dotčených internetových stránek, které splňují evropské normy nebo jejich části, které byly stanoveny podle odstavce 2, předpokládá, že jsou v souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek, na něž se vztahují uvedené normy nebo jejich části, stanovenými v článku 3.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 8, aby stanovila evropské normy nebo jejich části uvedené v odstavci 1.

3. V případě, že odkazy na evropské normy uvedené v odstavci 1 dosud nebyly stanoveny, se u dotčených internetových stránek, jež splňují části normy ISO/IEC 40500:2012, která zahrnuje Kritéria úspěchu a požadavky pro úroveň souladu AA, předpokládá, že jsou v souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek stanovenými v článku 3.

Článek 6

Dodatečná opatření

1. Členské státy prosazují, aby internetové stránky obsahovaly prohlášení o své přístupnosti, zejména o svém souladu s touto směrnicí a případně dodatečné informace o přístupnosti ve prospěch uživatelů.

2. Členské státy přijmou opatření s cílem usnadnit uplatňování požadavků na přístupnost internetových stránek podle definice v článku 3 na všechny internetové stránky subjektů veřejného sektoru nad rámec dotčených stránek, zejména na internetové stránky subjektů veřejného sektoru, na něž se vztahují stávající vnitrostátní právní předpisy nebo příslušná opatření týkající se přístupnosti internetových stránek.

3. Členské státy podporují vhodné mechanismy pro konzultace o přístupnosti internetových stránek s příslušnými zúčastněnými stranami a zveřejňují vývoj v politice zpřístupňování internetových stránek spolu se zkušenostmi a zjištěními z realizace souladu s požadavky na přístupnost internetových stránek.

4. Členské státy spolupracují za podpory Komise na úrovni Unie s daným odvětvím a zúčastněnými subjekty občanské společnosti, aby pro účely ročního podávání zpráv podle čl. 7 odst. 4 byl přezkoumán vývoj trhu a technologií a pokrok v přístupnosti internetových stránek a aby docházelo k výměně osvědčených postupů.

Článek 7

Sledování a podávání zpráv

1. Členské státy sledují soulad dotčených internetových stránek s požadavky na přístupnost internetových stránek neustále a za pomoci metodiky stanovené v odstavci 4.

2. Členské státy předloží každý rok zprávu o výsledcích sledování prováděného podle odstavce 4, včetně údajů z měření a případně seznamu internetových stránek uvedených v čl. 1 odst. 3.

3. Tato zpráva musí též pokrývat opatření prováděná podle článku 6.

4. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví metodiku pro sledování souladu dotčených internetových stránek s požadavky na přístupnost internetových stránek stanovenými v článku 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 9 odst. 3. Metodika se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

5. Metodika uvedená v odstavci 4 zahrnuje:

a)      četnost sledování a výběr vzorků dotčených internetových stránek, které mají být sledovány; a

b)      na úrovni internetových stránek popis, jak je třeba soulad s požadavky na přístupnost internetových stránek uvedenými v článku 3 prokázat, s přímým odkazem – pokud jsou k dispozici – na příslušné popisy v harmonizované normě podle článku 4a nebo v případě, že nejsou k dispozici, v evropských nebo mezinárodních normách podle článků 4 a 5.

6. Opatření pro podávání zpráv členských států Komisi stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s poradním postupem uvedeným v čl. 9 odst. 2.

Článek 8

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článků 3 a 5 je Komisi svěřena na dobu neurčitou počínaje dnem vstupu této směrnice v platnost.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedených v článcích 3 a 5 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 3 a 5 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 9

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 10

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 2014. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 11

Přezkum

Komise provede přezkum uplatňování této směrnice do tří let od jejího vstupu v platnost.

Článek 12

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 13

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda

PŘÍLOHA

Typy internetových stránek subjektů veřejného sektoru

(podle čl. 1 odst. 2)

1)           Daně z příjmu: prohlášení, oznámení o vyměření

2)           Služby úřadů práce v oblasti hledání zaměstnání

3)           Dávky sociálního zabezpečení: dávky v nezaměstnanosti, dětské přídavky, náklady na zdravotní péči (náhrada nebo přímé zúčtování), studentské granty.

4)           Osobní doklady: pasy nebo řidičské průkazy

5)           Registrace automobilů

6)           Žádosti o stavební povolení

7)           Prohlášení na policii, např. v případě krádeže

8)           Veřejné knihovny, např. katalogy a nástroje pro vyhledávání

9)           Žádosti o rodné a oddací listy a jejich vydání

10)         Zápis k vyššímu vzdělávání nebo na univerzitu

11)         Oznámení o změně bydliště

12)         Služby související se zdravím: interaktivní poradenství o dostupnosti služeb, on-line služby pro pacienty, sjednávání termínů.

[1]               Podle úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zahrnují osoby se zdravotním postižením osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.

[2]               Trh tvorby internetových stránek se počítá jako součet ekonomických činností; NACE Rev. 2 v třídách J6201 – Programování a J6312 – Činnosti související s webovými portály. Zdroj: Eurostat, Podrobná roční statistika podnikání ve službách (NACE rev. 2 H–N a S95), on-line datový kód sbs_na_1a_se_r2).

[3]               Zdroj: http://www.w3.org/WAI/

[4]               http://www.iso.org/iso/iso_catalogue/catalogue_tc/catalogue_detail.htm?csnumber=58625

[5]               http://www.un.org/disabilities/default.asp?id=150

[6]               http://www.mandate376.eu/

[7]               http://ec.europa.eu/governance/impact/planned_ia/docs/2012_just_025_european_accessibiliy_act_en.pdf

[8]               Výsledkem této studie (pořízené v roce 2008 s kódem SMART 2008/0066) byly dvě výroční zprávy za roky 2010 a 2011 (http://www.eaccessibility-monitoring.eu/researchResult.aspx).

[9]               SMART 2009/00-72: http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/study-economic-assessment-and-evaluation-recommendations-improving-e-accessibility-services-and

[10]             http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/consultation-workshop-web-accessibility-10-june-2008.

[11]             http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0804:FIN:EN:PDF

[12]             Přístupnost internetových stránek v evropských zemích: úroveň souladu s nejnovějšími mezinárodními specifikacemi přístupnosti, zejména WCAG 2.0, a přístupy nebo plány k provádění těchto specifikací“ (SMART 2008/0068). http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/study-report-web-accessibility-european-countries-level-compliance-latest-international

[13]             Srovnávací studie 2006–2008 „Měření pokroku v přístupnosti internetových stránek v Evropě“ (MAEC-1). Viz Empirica, WRC, RNIB, RNID, eWORX (2007), http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/assessment-status-eaccessibility-europe

[14]             http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/groups-supporting-e-inclusion-agenda

[15]             European Information & Communications Technology Industry Association (Evropská průmyslová asociace pro informační systémy, komunikační technologie).

[16]             http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/egovernment-indicators-benchmarking-eeurope

[17]             Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 26, KOM(2005) 425 v konečném znění.

[18]             Úř. věst. C 9, 11.1.2012, s. 65–70.

[19]             KOM(2010) 743 v konečném znění, nezveřejněno v Úředním věstníku.

[20]             KOM(2010) 245 v konečném znění/2.

[21]             Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1–43.

[22]             Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15–40.

[23]             KOM(2010) 636 v konečném znění, nezveřejněno v Úředním věstníku.

[24]             Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.

[25]             http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/news/egovernment-indicators-benchmarking-eeurope

[26]             http://www.mandate376.eu/

[27]             http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/trans/107014.pdf