52012PC0527

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

· Odůvodnění a cíle

Trvající finanční a hospodářská krize zvyšuje tlak na vnitrostátní finanční zdroje za stavu, kdy členské státy snižují své rozpočty. V této souvislosti je obzvláště důležité zaručit hladké provedení programů přijatých v rámci čtyř fondů zřízených jako součást obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (dále jen „fondy“). Tím by se zajistil přísun peněz do ekonomiky.

Provádění programů je ovšem často obtížné vzhledem k problémům s likviditou způsobeným rozpočtovými omezeními, jež mají nezřídka za následek škrty ve výdajích a následně ještě prohlubují problémy v době déle trvající krize. To platí zejména v těch členských státech, které byly současnou krizí postiženy nejvíce a obdržely finanční pomoc v rámci programu z evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM), z Evropského nástroje finanční stability (EFSF) či formou dvoustranné půjčky, pokud jde o země eurozóny, nebo z mechanismu platební bilance (BoP) pro země, jež nejsou součástí eurozóny. Zatím o finanční pomoc v rámci různých podpůrných mechanismů požádalo šest zemí, včetně Řecka, které rovněž obdrželo finanční pomoc ještě před zřízením EFSM formou dvoustranných půjček. Těchto šest zemí se také s Komisí dohodlo na makroekonomickém ozdravném programu. Jedná se o tyto země: Maďarsko, Rumunsko, Lotyšsko (v rámci mechanismu platební bilance), Portugalsko, Řecko a Irsko (v rámci EFSM, EFSF či dvoustranně). Je nutné podotknout, že v případě Maďarska platnost programu vypršela v roce 2010 a u Lotyšska na začátku roku 2012.

Aby bylo zaručeno, že členské státy, které čerpají z mechanismu finanční podpory (nebo jakýkoli další členský stát, jehož se taková pomoc může týkat v budoucnu), i nadále prováděly programy přijaté v rámci fondů a uvolňovaly prostředky na projekty, obsahuje tento návrh ustanovení, která by Komisi umožnila ve vztahu k těmto zemím zvýšit míru spolufinancování ze strany Unie pro jakýkoli nástroj financování, a to na dobu, po kterou čerpají finanční pomoc z jednoho z podpůrných mechanismů. Tím se členským státům poskytnou dodatečné finanční zdroje a usnadní další praktické provádění programů.

· Obecné souvislosti

Není pochyb o tom, že prohlubující se finanční krize v některých členských státech má zásadní vliv na reálnou ekonomiku, mimo jiné z důvodu výše nakumulovaného dluhu a obtíží, kterým čelí vlády, když si na trhu chtějí půjčovat peníze za udržitelné náklady.

Komise velmi aktivně předkládala návrhy, jak na současnou finanční krizi a její sociálně-ekonomické dopady nejlépe reagovat. Její tři návrhy, jak tyto otázky řešit, byly přijaty. Prvním se reviduje nařízení (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti s cílem zvýšit částku příspěvku Unie, která se vyplácí prostřednictvím průběžných plateb a plateb konečného zůstatku, až o 10 procentních bodů nad současnými limity (nařízení (EU) č. 1311/2011 ze dne 13. prosince 2011). Druhý návrh reviduje nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova s cílem zvýšit míru příspěvku fondů až na 95 % v regionech způsobilých podle konvergenčního cíle, nejvzdálenějších regionech a na menších ostrovech v Egejském moři a na úroveň 85 % v dalších regionech (nařízení (EU) č. 1312/2011 ze dne 19. prosince 2011). Třetí návrh reviduje nařízení (ES) č. 1198/2006 o Evropském rybářském fondu a umožňuje zvýšit částku příspěvku Unie prostřednictvím průběžných plateb a plateb konečného zůstatku až o 10 procentních bodů nad současnými limity (nařízení (EU) č. 387/2012 ze dne 19. dubna 2012).

· Platné předpisy v oblasti návrhu

Článek 16 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ stanoví, že míra spolufinancování ze strany Unie u podpořených opatření v zásadě nepřesahuje 50 %. Článek 16 taktéž stanoví, že tato míra spolufinancování ze strany Unie může být zvýšena na 75 %, jestliže se na dotyčný členský stát vztahuje Fond soudržnosti nebo pokud opatření řeší konkrétní priority uvedené ve strategických pokynech.

· Soulad s ostatními politikami a cíli Unie

Návrh je v souladu s ostatními návrhy a iniciativami přijatými Evropskou komisí v reakci na finanční krizi.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ ZÚČASTNĚNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ

· Konzultace zúčastněných stran

S externími zúčastněnými stranami nebyly vedeny konzultace.

· Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

· Analýza dopadů

Návrh Komisi umožní uplatnit vyšší míry spolufinancování u zemí, které pobírají podporu z jednoho z podpůrných mechanismů.

Nebude třeba dodatečného rozpočtu, jelikož roční vnitrostátní příděl prostředků z fondů pro země a programy na programové období 2007–2013 se nemění.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

· Shrnutí návrhu

Navrhuje se změnit článek 16 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES s cílem umožnit, aby byla míra spolufinancování ze strany Unie, jenž se vtahuje na programy Fondu pro vnější hranice dotyčných členských států, zvýšena o 20 procentních bodů, jestliže tyto státy pobírají podporu z jednoho z podpůrných mechanismů.

Jakmile je přijato rozhodnutí poskytující finanční pomoc členskému státu, který je zahrnut do jednoho z podpůrných mechanismů, tento členský stát může Komisi předložit buď návrh ročního programu, nebo návrh přepracovaného ročního programu, a tím žádat o zvýšení míry spolufinancování ze strany Unie.

Aby mohl členský stát oprávněně uplatnit zvýšenou míru spolufinancování ze strany Unie, musí zároveň v momentě předložení návrhu ročního programu, nebo návrhu přepracovaného ročního programu čerpat podporu z jednoho z podpůrných mechanismů. Jakmile je ovšem nějaké opatření zvláštního ročního programu spolufinancováno zvýšenou mírou spolufinancování ze strany Unie, zůstává v tomto režimu až do uplynutí období způsobilosti souvisejícího ročního programu nezávisle na tom, zda dotyčný členský stát stále čerpá podporu z jednoho z podpůrných mechanismů.

· Právní základ

Právním základem je rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“. Na základě zásady sdíleného řízení mezi Komisí a členskými státy obsahuje toto rozhodnutí ustanovení o procesu programování a rovněž o opatřeních týkajících se řízení programů (včetně finančního), jejich monitorování, finanční kontroly a hodnocení projektů.

· Zásada subsidiarity

Návrh je v souladu se zásadou subsidiarity, pokud jde o jeho účel poskytnout větší podporu z fondů některým členským státům, které mají vážné obtíže, zejména problémy s hospodářskou a finanční stabilitou a se zhoršením stavu schodku a zadlužení a zpomalením hospodářského růstu, což odráží vnitřní strukturální problémy a mezinárodní hospodářské a finanční prostředí. V této souvislosti je nezbytné vytvořit na úrovni Evropské unie přechodný mechanismus, který Evropské unie umožní v rámci fondů spolufinancovat náklady na základě ověřených výdajů s použitím vyšší míry spolufinancování.

· Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality.

Tento návrh je skutečně přiměřený, neboť významně poskytuje zvýšenou podporu z fondů členským státům nacházejícím se v obtížích nebo ohroženým závažnými obtížemi způsobenými mimořádnými událostmi, které nemohou ovlivnit a které spadají pod podmínky nařízení Rady (EU) č. 407/2010 (o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace, EFSM) nebo které ze stejných důvodů čerpají finanční podporu z Evropského nástroje finanční stability (EFSF), evropského mechanismu stability (ESM), nebo státům nacházejícím se v obtížích nebo vážně ohroženým obtížemi, které se týkají jejich platební bilance a které spadají pod podmínky nařízení Rady (ES) č. 332/2002. Tato skutečnost by se taktéž vztahovala na Řecko, které obdrželo finanční pomoc na základě zvláštní dohody mimo rámec podpůrných mechanismů, konkrétně dohody mezi věřiteli a mezivládní dohody o mechanismu úvěrů v eurozóně.

· Volba nástroje

Navrhovaný nástroj: rozhodnutí.

Jiné nástroje by nebyly vhodné z těchto důvodů:

Komise prozkoumala možnosti, které skýtá právní rámec, a s ohledem na dosavadní zkušenosti považuje za nutné navrhnout změny rozhodnutí. Cílem tohoto přezkumu je dále usnadnit spolufinancování opatření tak, aby se urychlilo jejich provádění i dopad takových investic na reálnou ekonomiku.

4.           ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nebude mít žádný dopad na položky závazků, jelikož se nenavrhují změny maximálních částek financování z fondů, které jsou stanoveny v ročních programech v programovém období 2007–2013.

Z návrhu je patrná ochota Komise podpořit úsilí členských států při řešení finanční krize. Změna poskytne dotčeným členským státům nezbytné prostředky na podporu projektů a oživení ekonomiky.

2012/0253 (COD)

Návrh

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění rozhodnutí č. 574/2007/ES s cílem zvýšit míru spolufinancování ze strany Fondu pro vnější hranice pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007[1] zřizuje Fond pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součást obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ a stanoví míry spolufinancování ze strany Unie u opatření podpořených tímto fondem.

(2)       Nebývale závažná světová finanční krize a hospodářský útlum vážně poškodily hospodářský růst a finanční stabilitu a vyvolaly podstatné zhoršení finančních, hospodářských a sociálních podmínek v několika členských státech. Některé členské státy čelí vážným obtížím nebo jim takové obtíže hrozí, zejména pokud jde o jejich finanční a hospodářskou stabilitu, což vede ke zhoršení stavu jejich schodku a dluhu a ohrožuje hospodářský růst, přičemž tato negativní situace je ještě zesílena mezinárodním hospodářským a finančním prostředím.

(3)       Přestože již byla přijata řada významných opatření, která mají vyvážit negativní vlivy finanční krize, její dopad na reálnou ekonomiku, trh práce a společnost je pociťován v mnoha směrech. Tlak na vnitrostátní finanční zdroje vzrůstá, a proto by měly být cestou maximálního a optimálního využívání financování Unie urychleně podniknuty další kroky k jeho zmírnění.

(4)       Nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států[2], stanoví, že Rada poskytne střednědobou finanční pomoc, pokud je platební bilance členského státu, který nepřijal euro, v obtížích nebo jí takové obtíže vážně hrozí.

(5)       Rumunsku byla rozhodnutím Rady 2009/459/ES[3] taková finanční pomoc poskytnuta.

(6)       Dne 9. května 2010 přijala Rada komplexní balíček opatření, včetně a) nařízení Rady o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace[4] na základě čl. 122 odst. 2 Smlouvy a b) Evropský nástroj finanční stability s cílem poskytovat finanční podporu členským státům eurozóny, které čelí obtížím způsobeným výjimečnými okolnostmi, na něž tyto členské státy neměly vliv, k zajištění finanční stability eurozóny jako celku i jejích členských států.

(7)       Prováděcími rozhodnutími Rady 2011/77/EU[5] a 2011/344/EU[6] poskytla Unie finanční pomoc Irsku a Portugalsku z evropského mechanismu finanční stabilizace. Tyto země taktéž obdržely prostředky z Evropského nástroje finanční stability.

(8)       Dohoda mezi věřiteli a dohoda o mechanismu úvěrů uzavřené ve prospěch Řecka dne 8. května 2010 vstoupily v platnost dnem 11. května 2010. Dne 12. března 2012 ministři financí 17 členských států eurozóny přerušili první program a schválili druhý program finanční pomoci Řecku. Bylo rozhodnuto o tom, že druhý program bude financován prostřednictvím Evropského nástroje finanční stability, který zároveň vyplatí zbývající částku, kterou měla eurozóna přispět v rámci prvního programu.

(9)       Dne 2. února 2012 podepsali ministři financí ze 17 členských států eurozóny Smlouvu o založení Evropského mechanismu stability. Podle uvedené smlouvy, jež navazuje na rozhodnutí Evropské rady 2011/199/EU ze dne 25. března 2011, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro[7], se Evropský mechanismus stability po vstupu v platnost v polovině roku 2012 stává primárním poskytovatelem finanční pomoci členským státům eurozóny. Toto rozhodnutí by již tedy mělo vzít Evropský mechanismus stability v potaz.

(10)     Evropská rada ve svých závěrech ze dne 23. a 24. června 2011 uvítala záměr Komise posílit součinnost mezi úvěrovým programem pro Řecko a fondy Unie a podpořila snahy zaměřené na zvýšení schopnosti Řecka využívat prostředků z fondů Unie, aby se zaměřením pozornosti na zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst podpořily růst a zaměstnanost. Rada také uvítala a podpořila souhrnný program technické pomoci Řecku, na jehož přípravě se podílí Komise spolu s členskými státy. Tato změna rozhodnutí č. 574/2007/ES přispívá k úsilí na posílení uvedené součinnosti.

(11)     Vzhledem k výjimečným okolnostem bylo nařízení (EU) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti změněno nařízením (EU) č. 1311/2011 s cílem umožnit zvýšení míry spolufinancování uplatňované v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti pro ty členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena závažnými obtížemi[8]. Podobný přístup byl přijat vůči těm samým členským státům v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (nařízení (EU) č. 1312/2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005)[9] a v rámci Evropského rybářského fondu (nařízení (EU) č. 387/2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 1198/2006)[10]. Podobně by uvedené členské státy měly být podpořeny i v rámci čtyř fondů ustavených jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“, jmenovitě Fond pro vnější hranice, Evropský návratový fond, Evropský uprchlický fond a Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí (dále jen „fondy“) pro období 2007–2013.

(12)     Fondy představují klíčový nástroj pro pomoc členským státům v řešení významných problémů v oblasti migrace, azylu a vnějších hranic, jako například vývoj komplexní přistěhovalecké politiky Unie z účelem zvýšení konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti Unie a dále vytvoření společného evropského azylového systému.

(13)     V zájmu zjednodušení řízení financování Evropské unie v oblasti migrace, azylu a vnějších hranic a zlepšení dostupnosti prostředků pro členské státy za účelem provádění jejich ročních programů v rámci fondů je nezbytné, dočasně a aniž by bylo dotčeno programové období 2014–2020, zajistit zvýšení míry spolufinancování ze strany Unie v rámci fondů o částku, která bude odpovídat dvaceti procentním bodům nad v současnosti uplatňovanými mírami spolufinancování, a to ve vztahu k těm členským státům, jejichž finanční stabilita je postižena závažnými obtížemi. To znamená, že roční vnitrostátní příděl prostředků z fondů zůstane v souladu se základními akty nezměněn, přičemž vnitrostátní spolufinancování bude odpovídajícím způsobem sníženo. Probíhající roční programy bude zapotřebí přepracovat, aby se zohlednily změny, které vychází z uplatnění zvýšené míry spolufinancování ze strany Unie.

(14)     Členský stát, který má v úmyslu využít zvýšené míry spolufinancování, by měl Komisi poskytnout písemné stanovisko spolu se svým návrhem ročního programu, nebo návrhem přepracovaného ročního programu. V tomto svém stanovisku by měl dotyčný členský stát uvést odkaz na příslušné rozhodnutí Rady a nebo jakékoli jiné příslušné rozhodnutí, které jej činí způsobilým pro využívání zvýšené míry spolufinancování ze strany Unie.

(15)     Dosud nevídaná krize ovlivňující mezinárodní finanční trhy a způsobující hospodářský útlum vážně poškodila finanční stabilitu několika členských států. Vzhledem k tomu, že je nutná rychlá reakce v zájmu prevence negativních dopadů na celé hospodářství, mělo by toto rozhodnutí vstoupit v platnost co nejdříve.

(16)     Rozhodnutí č. 574/2007/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem upraveno. Odkazuje-li se na článek 16 rozhodnutí č. 547/2007/ES nebo na procentní podíl příspěvku Unie, který je v něm stanoven, měly by se tyto odkazy chápat jako reference na revidovaný článek 16 a na – možná zvýšený – procentní podíl příspěvku Unie.

(17)     Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis, která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí Rady č. 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[11].

(18)     Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A a B rozhodnutí č. 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES o uzavření uvedené dohody jménem Evropského společenství[12].

(19)     Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A a B rozhodnutí Rady č. 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU o uzavření Protokolu jménem Unie[13].

(20)     Podle Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání opatření Rady podle části třetí hlavy V Smlouvy o fungování Evropské unie, s výjimkou „opatření k určení těch třetích zemí, jejichž státní příslušníci při překračování vnějších hranic členských států musí mít vízum, a [...] opatření o jednotném vzoru víz“. Toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis a článek 4 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, uvádí, že „do šesti měsíců poté, co Rada přijala návrh nebo podnět k doplnění schengenského acquis podle ustanovení hlavy V části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, se Dánsko rozhodne, zda toto rozhodnutí Rady provede ve svém vnitrostátním právu“.

(21)     Toto rozhodnutí rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterého se Spojené království neúčastní, v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis, a v souladu s následným rozhodnutím Rady 2004/926/ES ze dne 22. prosince 2004 o uvedení v platnost částí schengenského acquis pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(22)     Toto rozhodnutí rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis. Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

V článku 16 rozhodnutí č. 574/2007/ES se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.        Příspěvek Unie na podporované projekty, pokud jde o akce prováděné v členských státech podle článku 4, nepřesáhne 50 % celkových nákladů na konkrétní akci.

Tento příspěvek se v případě projektů, které řeší konkrétní priority uvedené ve strategických pokynech zmíněných v článku 20, může zvýšit na 75 %.

V členských státech, na něž se vztahuje Fond soudržnosti, se příspěvek Unie zvyšuje na 75 %.

Příspěvek Unie může být zvýšen o 20 procentních bodů, jestliže dotyčný členský stát v momentě předložení svého návrhu ročního programu podle s čl. 23 odst. 3 tohoto rozhodnutí, nebo návrhu přepracovaného ročního programu podle článku 23 rozhodnutí Komise 2008/456/ES* splňuje jednu z následujících podmínek:

a)      členskému státu je dána k dispozici střednědobá finanční pomoc v souladu s nařízením Rady (ES) č. 332/2002**;

b)      a) je mu poskytnuta finanční pomoc v souladu s nařízením Rady (EU) č. 407/2010***, nebo je mu finanční pomoc poskytnuta jinými členskými státy eurozóny před vstupem uvedeného nařízení v platnost;

c)      je mu poskytnuta finanční pomoc v souladu s mezivládní dohodou, kterou se zřizuje Evropský nástroj finanční stability, nebo Smlouvou o založení Evropského mechanismu stability.

Dotyčný členský stát předloží Komisi písemné stanovisko spolu se svým návrhem ročního programu, nebo návrhem přepracovaného ročního programu, a potvrdí tak, že splňuje jednu z podmínek uvedených ve čtvrtém pododstavci v bodech a), b) nebo c).

Projekt spolufinancovaný se zvýšenou mírou může nadále v tomto režimu spolufinancování setrvat nezávisle na tom, zda je v průběhu provádění souvisejícího ročního programu stále plněna jedna z podmínek uvedených ve čtvrtém pododstavci v bodech a), b) nebo c).

________

*          Úř. věst. L 167, 27.6.2008, s. 1.

**        Úř. věst. L 53, 23.2.2002, s. 1.

***      Úř. věst. L 118, 12.5.2010, s. 1.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                 Za Radu

předseda                                                        předseda

[1]               Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 22.

[2]               Úř. věst. L 53, 23.2.2002, s. 1.

[3]               Úř. věst. L 150, 13.6.2009, s. 8. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím Rady 2010/183/EU (Úř. věst. L 83, 30.3.2010, s. 19).

[4]               Úř. věst. L 118, 12.5.2010, s. 1.

[5]               Úř. věst. L 30, 4.2.2011, s. 34.

[6]               Úř. věst. L 159, 17.6.2011, s. 88.

[7]               Úř. věst. L 91, 6.4.2011, s. 1.

[8]               Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 5.

[9]               Úř. věst. L 339, 21.12.2011, s. 1.

[10]             Úř. věst. L 129, 16.5.2012, s. 7.

[11]             Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[12]             Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.

[13]             Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19.