31.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 251/37

—

s ohledem na články 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a o řádném finančním řízení (1) (dále jen „IID“),

—

s ohledem na aktualizované znění finančního plánu Komise na období 2007–2013, předložené podle bodu 46 výše uvedené IID ze dne 17. května 2006,

—

s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2012 (2),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 21. února 2012 o rozpočtových pokynech pro rok 2013,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0040/2012),

1.

bere na vědomí snahy o fiskální konsolidaci, které vyvíjí většina členských států z důvodu finanční a rozpočtové krize; zdůrazňuje nicméně skutečnost, že EU nebude nikdy s to reagovat patřičným způsobem na současnou hospodářskou a sociální krizi ani zabránit budoucím krizím bez hlubší politické integrace, bez společných nástrojů, jako jsou automatické sankce, a bez toho, že by měla Komise pravomoc činit právní kroky v rámci postupu při nadměrném schodku, ale i bez společných programů financovaných EU a zdrojů k tomu, aby tyto nástroje fungovaly; trvá na tom, že hospodářská obnova si žádá opatření, jež posílí solidaritu a podpoří udržitelný růst a zaměstnanost; vítá skutečnost, že Evropská rada ve svém prohlášení ze dne 30. ledna 2012 a ve svých závěrech z vrcholné schůzky konané ve dnech 1. a 2. března 2012 tuto skutečnost uznala, ale trvá na tom, že je třeba přijmout konkrétní opatření, a zejména využívat jako společný nástroj rozpočet EU; zdůrazňuje skutečnost, že priority vytčené ve výše uvedených prohlášeních jsou ty, které hájil Parlament v předchozích rozpočtových procesech;

2.

je i nadále znepokojen globální krizí nebývalých rozměrů, která vážně narušila hospodářský růst a finanční stabilitu a v jejímž důsledku se prudce zvýšily schodky veřejných rozpočtů a míra zadluženosti členských států; chápe znepokojení Rady, pokud jde o napjatou hospodářskou a rozpočtovou situaci na úrovni členských států, a je jednoznačně toho názoru, že rok 2013 bude klíčový pro hospodářské oživení;

3.

připomíná, že rozpočet Evropské unie je jedním z nejdůležitějších nástrojů k projevení solidarity mezi členskými státy a mezigenerační solidarity a že vytváří jednoznačnou přidanou hodnotu vzhledem k jeho mimořádnému dopadu na reálnou ekonomiku a každodenní život evropských občanů; připomíná, že pokud by měly být politiky Unie financovány výhradně členskými státy, náklady na ně by prudce vzrostly a že z tohoto úhlu pohledu rozpočet EU, je-li využíván synergicky, již svou podstatou představuje jednoznačnou společnou úsporu ku prospěchu všech; zastává názor, že úsporná opatření prováděná na úrovni členských států by neměla vést k analogickému poklesu na úrovni EU, neboť jedno euro vynaložené na úrovni EU může mít za následek úspory ve 27 členských státech;

4.

zdůrazňuje, že v dobách krize více než kdy jindy musí být posíleno společné úsilí vyvíjené na úrovni EU, aby bylo zajištěno, že naše kroky přinesou výsledky; zdůrazňuje skutečnost, že roční rozpočet Evropské unie se svým pákovým efektem, priority v rozpočtech členských států a všechny ostatní evropské nástroje musí podporovat politiky členských států směřující k hospodářskému oživení a musí být sladěny se strategií Evropa 2020 pro růst a zaměstnanost a že pro úspěch této strategie a zachování důvěry v politiky EU, zvláště mezi občany, je takovýto postup zásadní; zdůrazňuje, že snížení objemu rozpočtu EU by vzhledem k jeho roli katalyzátoru investic mělo nepříznivý dopad na růst a vytváření pracovních míst v Unii;

5.

je toho názoru, že podpora růstu a zaměstnanosti vyžaduje specifické kroky a zvýšené výdaje z rozpočtu na podporu udržitelné a dlouhodobé průmyslové politiky, konkurenceschopnosti, inovace a malých a středních podniků (MSP), protože většina ekonomického potenciálu EU tkví v MSP, které podle nejnovějších studií vytvořily 85 % zcela nových pracovních míst v EU v letech 2002–2010 a jsou páteří našeho hospodářského růstu; proto je nanejvýš důležitá význam podpora podnikavosti a zahajování podnikání prostřednictvím konkrétních akcí a je zapotřebí, aby na ni byly vyčleněny dostatečné zdroje; uznává proto, že je třeba vynaložit úsilí k dalšímu posílení financování EU na podporu snah o růst;

6.

zdůrazňuje, že taková podpora by byla účinným prostředkem, jak zabránit tomu, aby MSP musely snižovat své investice, zejména do výzkumu a vývoje, a zároveň je třeba podporovat zaměstnanost a odborné vzdělávání zejména mladých občanů a zajistit, aby byly zachovány odborné dovednosti; domnívá se, že posílení podpory EIB poskytované MSP a posílení infrastruktury by mělo být klíčovou prioritou, aby se tak pomohlo uvolnit inovační potenciál MSP, který má zásadní význam pro prosperitu EU a vytváření společnosti založené na znalostech; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné ještě více zjednodušit postup podávání žádostí u programů financovaných EU;

7.

je přesvědčen, že zvýšení investic z rozpočtu EU do udržitelného hospodářství by vedlo k vyšší míře tvorby pracovních míst, než je tomu u současného rozpočtu; tyto investice by tak mohly významně přispět k návratu EU na trajektorii růstu;

8.

zdůrazňuje skutečnost, že výsledky strategie Evropa 2020 do značné míry závisejí na dnešní mládeži, která je ve srovnání s předchozími generacemi nejvzdělanější, technicky nejvyspělejší a má největší možnosti cestovat, a tudíž je a bude největším přínosem pro růst a zaměstnanost v EU; je znepokojen vysokou mírou nezaměstnanosti mladých lidí v členských státech; vzhledem k této skutečnosti zdůrazňuje, že na úrovni EU i na úrovni členských států je nutno vyvinout veškeré úsilí s cílem zajistit, aby se růst a zaměstnanost staly skutečností, a to zejména u mladých lidí, kteří představují společnou budoucnost EU; rovněž upozorňuje, že je třeba se naléhavě zabývat problémy nezaměstnanosti a rostoucí úrovně chudoby v Evropské unii v duchu stěžejní iniciativy „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“;

9.

bere na vědomí návrh Evropské komise přesměrovat prostředky ve výši 82 miliard EUR, které ještě mají být rozděleny do programů v rámci všech strukturálních fondů EU (Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu), na pomoc malým a středním podnikům a na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí; žádá, aby byl o této iniciativě, jejím provádění a jejím konečném dopadu na rozpočet na rok 2013 náležitě informován;

10.

zdůrazňuje skutečnost, že veškerá dosud přijatá opatření v rámci boje proti krizi by měla napomáhat k návratu na trajektorii růstu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že na míru šitá úsporná opatření, která již byla přijata, musí jít ruku v ruce s cílenými investicemi, které povedou k udržitelnému hospodářskému rozvoji; poukazuje na to, že rozpočet EU musí hrát v tomto ohledu rozhodující roli jako nástroj k zajištění rychlého a dobře koordinovaného postupu ve všech oblastech s cílem zmírnit dopady krize na reálnou ekonomiku a působit jako katalyzátor k podnícení investic, růstu a vytváření pracovních míst v Evropě;

11.

zdůrazňuje, že dobře koordinované, koherentní a včasné naplňování politických závazků a priorit sdílených na úrovni členských států a EU vyžaduje, aby vnitrostátní i evropské instituce ve vzájemné spolupráci stanovovaly priority veřejných výdajů v růstových oblastech, předem odhadovaly účinky plánovaných kroků, zvyšovaly součinnost mezi nimi a zajistily, aby měly pozitivní dopad, a to tím, že odstraní překážky a uvolní stavidla potenciálu, který zatím není plně využit; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je důležité před jarním zasedáním Evropské rady, předtím, než Komise předloží svůj návrh rozpočtu, a před zahájením procesu sestavování a schvalování rozpočtu ve členských státech, i nadále pořádat meziparlamentní rozpravy o společných hospodářských a rozpočtových směrech členských států a Unie s cílem zajistit koordinaci mezi rozpočty členských států a rozpočtem EU v obecném rámci posílených činností Parlamentu během evropského semestru, neboť je třeba zvýšit jeho demokratickou legitimitu, jak to požaduje usnesení ze dne 1. prosince 2011 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky;

12.

požaduje, aby byl přijat rozpočet, který bude zodpovědný a orientovaný na výsledky, založený na kvalitních výdajích a optimálním a včasném využívání stávajícího financování z rozpočtu EU; v duchu prohlášení členů Evropské rady ze dne 30. ledna 2012 zdůrazňuje potřebu investovat do růstu a pracovních míst, zejména ve vztahu k MSP a mladým lidem; zdůrazňuje svůj záměr věnovat se společně se specializovanými parlamentními výbory nejen zjišťování konkrétních oblastí, v nichž je třeba zintenzívnit činnost, ale také stanovování možných negativních priorit;

13.

zdůrazňuje, že rozpočet EU představuje investici směřující výlučně do politik a činností, v nichž se projevuje přidaná hodnota EU; upozorňuje na to, že rozpočet EU – který nemůže vykázat schodek – má na růst a zaměstnanost mnohem větší pákový efekt než výdaje na úrovni členských států, a totéž platí i pro jeho schopnost podněcovat investice, zajišťovat stabilitu v Evropě a pomáhat EU vymanit se ze současné hospodářské a finanční krize; zdůrazňuje však, že je nezbytné navýšit investice, aby nedošlo k ohrožení klíčových projektů zaměřených na hospodářskou obnovu a konkurenceschopnost; upozorňuje v tomto ohledu na skutečnost, že vytváření nových a zdokonalených finančních nástrojů by tento pákový efekt příspěvku výdajů EU k růstu mohlo ještě zvýšit, a to tím, že tyto nástroje přilákají soukromé investice, a tak se podaří kompenzovat rozpočtová omezení na úrovni členských států a optimalizovat veřejné výdaje;

14.

připomíná, že v období od roku 2000 do roku 2011 se vnitrostátní rozpočty v EU zvýšily v průměru o 62 %, kdežto v rámci rozpočtu EU se prostředky na platby zvýšily jen o necelých 42 %, a to i přes rozšíření EU z 15 na 27 členských států;

15.

v rámci rozpočtového procesu pro rok 2013 bude zvláštní pozornost věnována naplňování rozpočtových priorit EP z předchozích let a zejména bude pečlivě sledováno financování a uskutečňování strategie Evropa 2020, která má plnou podporu členských států, a to jak pokud jde o podnícení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, tak pokud jde o její priority v dalších oblastech;

16.

vítá skutečnost, že Komise v nejnovější verzi finančního plánu na období 2012–2013 respektovala – stejně jako v roce 2011 – rozpočtové priority EP pro rok 2012, a nekompenzovala navýšení z minulosti; žádá, aby se stejným způsobem postupovalo i u návrhu rozpočtu na rok 2013;

17.

připomíná, že u několika okruhů, zejména u okruhu 1a (Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost) a u okruhu 4 (EU jako globální hráč), jsou stropy v rámci stávajícího finančního rámce nedostatečné k uskutečnění politik, které Parlament, Rada a Komise schválily jako prioritní; dále připomíná, že prostředky přidělené na některé politiky bylo nutné v zájmu splnění nových cílů a úkolů několikrát upravovat za použití nástroje pružnosti nezbytného v téměř každém ročním rozpočtu; zdůrazňuje, že nehodlá tolerovat ohrožování dlouhodobých politických závazků EU; zejména připomíná, že je třeba dodržet finanční závazky přijaté v rámci mezinárodních dohod a dohod uzavřených mezi EU a mezinárodními organizacemi a je třeba je náležitě zahrnout do návrhu rozpočtu;

18.

připomíná, že víceletý finanční rámec (VFR) na léta 2007–2013 měl zlepšit prosperitu a kvalitu života našich občanů a plně využít veškerý potenciál rozšíření, od roku 2008 se však EU ocitla v krizi nebývalých rozměrů, která se také projevila v každém z příslušných ročních rozpočtů; za těchto okolností zdůrazňuje skutečnost, že finanční rámec na období 2007–2013 nebyl revidován tak, aby byl uzpůsoben dodatečným finančním potřebám vzniklým v důsledku současné krize, nýbrž že naopak v každém ročním rozpočtu od roku 2007 byla v rámci celkových stropů víceletého finančního rámce ponechána značná celková rozpětí a že tím bylo dáno, že všechny příslušné roční rozpočty se snažily omezovat výdaje a maximálně šetřit; zdůrazňuje, že by proto měly přinejmenším příslušné prostředky na platby být vyplaceny podle běžného rozpočtového cyklu; připomíná, že prostředky na platby jsou odděleny od prostředků na závazky pouze z toho důvodu, že v případě víceletých programů je časová prodleva mezi závazkem a skutečným vyplacením prostředků;

19.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že je rok 2013 posledním rokem současného programovacího období, bude nutné provést platby v maximální možné míře, jak tomu bylo na konci každého finančního výhledu, protože začíná proces dokončování programů na období 2007–2013, a pokud jde o závazky, je třeba dodržet částky podle finančního programování, které pro rok 2013 dosahují bezmála 152 miliard EUR; opakuje, že jakýkoli neústrojný škrt u výše prostředků na platby zdrží jak splnění smluvních povinností, tak závazků EU z uplynulých let, a jeho důsledkem by mohly být úroky z prodlení a ztráta důvěry v evropské politiky a důvěryhodnosti orgánů a institucí EU; zdůrazňuje proto, že dluhy vyplývající ze smluvních závazků by měly být co nejdříve splaceny, jak si žádá rozpočtová kázeň;

20.

poznamenává, že výše plateb, která – s ohledem na to, že je pouhým výsledkem závazků z minulých let – by měla být stanovena na základě technických kritérií, jako jsou míra plnění rozpočtu, odhady absorpce a výše nesplacených závazků (tzv. RAL), se při několika minulých rozpočtových procesech stala v Radě hlavním politickým tématem; upozorňuje na rostoucí míru RAL na konci roku 2011, kdy dosahovaly částky 207 miliard EUR, což představuje téměř o 7 % více než jejich míra koncem roku 2010; s ohledem na nadcházející interinstitucionální schůzku, na níž se budou projednávat rozdíly mezi prostředky na závazky a platby, naváže dialog s Komisí s cílem plně objasnit, jaká je skladba RAL; trvá na tom, aby Rada nerozhodovala o výši plateb a priori, bez zřetele ke skutečným potřebám a právním závazkům; poznamenává dále, že přibývající neprovedené závazky ohrožují transparentnost rozpočtu EU, v němž je jasně vidět vztah mezi závazky a platbami v určitém rozpočtovém roce;

21.

zdůrazňuje skutečnost, že přístup omezující se na hledisko „čistý plátce do rozpočtu EU / čistý příjemce z rozpočtu EU“ nebere náležitě v potaz to, že rozpočet EU vyvolává mezi zeměmi EU značné efekty „přelévání“, díky nimž se daří plnit společné cíle politiky EU; je hluboce znepokojen jen velmi mírným zvýšením prostředků na platby ve dvou posledních rozpočtech, přičemž v případě rozpočtu na rok 2012 bylo dokonce pod úrovní inflace, a to v klíčové době, kdy by měly všechny investiční programy fungovat naplno a rozvinout svůj potenciál v plném rozsahu;

22.

zdůrazňuje, že v zájmu řádného finančního řízení by nemělo docházet k takovému sestavování rozpočtu, kdy plánované prostředky budou pod úrovní předpokládaných potřeb, a že je třeba, aby příděly prostředků odpovídaly realistickým odhadům absorpční kapacity; poukazuje na to, že umělé snižování výše prostředků oproti realistickým odhadům Komise může naopak znemožnit, aby konečná míra plnění rozpočtu dosáhla svého plného potenciálu; připomíná, že výši prostředků na platby, kterou Komise uvádí ve svém návrhu rozpočtu, určují hlavně vlastní odhady členských států a jejich prováděcí kapacity, neboť členské státy spravují společně s Komisí více než 80 % finančních prostředků EU;

23.

lituje skutečnosti, že poté, co Rada v prosinci 2011 odmítla poskytnout finanční prostředky na zjištěné dodatečné potřeby, nebylo možno koncem roku 2011 uhradit některé oprávněné nároky na platby, a to ve výši přes 10 miliard EUR, což se nyní bezprostředně projevuje na výši prostředků na platby, které jsou k dispozici pro rok 2012; je znepokojen skutečností, je tento stav je důsledkem toho, že Rada zpochybňovala údaje Komise o čerpání rozpočtu a její odhady potřeb, aniž by předložila jakékoli alternativní údaje nebo zdroj;

24.

je proto nesmírně zneklidněn stavem prostředků na platby v roce 2012 a žádá Komisi, aby předložila návrhy, které umožní nalézt řešení této situace co nejdříve během letošního roku, abychom tento problém znovu dále neodsouvali do roku 2013; mimoto je toho názoru, že takovéto používání prostředků plánovaných na příští rok k financování současných potřeb je znakem špatného finančního řízení a porušuje zásadu ročního rozpočtu; vyjadřuje vážné obavy, že takovéto postupy ohrožují zásadu nulového zadlužení Unie;

25.

znovu vyzývá Radu, aby během rozpočtového procesu neprováděla neústrojné škrty v prostředcích na platby, a zdůrazňuje, že podobný postup vede, jak se zdá, k neudržitelné výši prostředků na platby; požaduje, aby v případě, že by byly předloženy takové návrhy, Rada jasně a veřejně řekla a odůvodnila, které z programů nebo projektů EU by podle jejího mínění bylo možno pozdržet nebo zcela opustit;

26.

v této souvislosti žádá Radu, aby její postoj odpovídal přístupu realistického a zodpovědného sestavování rozpočtu, a zavazuje se, že bude i nadále neustále monitorovat čerpání prostředků na rok 2012, a zejména prostředků na platby; vyzývá Radu, aby postupovala stejně, aby tak mohl rozpočtový orgán pracovat na základě společných a aktuálních údajů o plnění rozpočtu a provádět spolehlivé odhady výdajů; za tímto účelem vyzývá Radu a Komisi, aby během prvního pololetí roku 2012 uspořádaly interinstitucionální schůzku na patřičné politické úrovni s cílem vyjasnit a vyřešit veškerá případná nedorozumění v souvislosti s údaji o plnění rozpočtu a odhadovanými potřebami, pokud jde o platby, a společně posoudit situaci prostředků na platby na roky 2012 a 2013;

27.

poukazuje na důležitost financování evropských orgánů dozoru (EBA, EIOPA a ESMA) s cílem zajistit vypracování komplexní strategie finančních předpisů a zřízení struktur dohledu, aby se v budoucnu zabránilo krizím; zdůrazňuje, že financování evropských orgánů dozoru a jejich nezávislých služeb by mělo patřit mezi rozpočtové priority;

28.

vítá dohodu dosaženou v prosinci 2011 ve věci financování dodatečných nákladů na projekt ITER; naléhavě vyzývá Komisi, aby v plném rozsahu respektovala společné závěry v této dohodě a předložila v rozpočtu na rok 2013 konkrétní návrhy týkající se částky 360 milionů EUR, přičemž je třeba plně využít ustanovení finančního nařízení a IID ze dne 17. května 2006 a vyloučit jakoukoli další revizi VFR v souvislosti s projektem ITER; opakuje, že je pevně přesvědčen, že zabezpečení částky 360 milionů EUR v rozpočtu na rok 2013 by nemělo narušit úspěšné provádění jiných politik EU, zejména těch, které přispívají k dosažení dílů strategie EU 2020 v tomto posledním roce současného programovacího období, a zvláště nesouhlasí s tím, aby přerozdělení prostředků ohrozilo tuto rozpočtovou prioritu; zdůrazňuje skutečnost, že Komise ve svém finančním plánu stanoví v hlavě 1a rozpětí ve výši 47 milionů EUR, což částečně kryje potřeby projektu ITER;

29.

s výhledem na nadcházející přistoupení Chorvatska dne 1. července 2013 očekává, že bude urychleně přijata revize VFR, a to v souladu s bodem 29 IID („Úprava finančního rámce v důsledku rozšíření“), a žádá Komisi, aby předložila svůj návrh na odpovídající dodatečné prostředky, jakmile příslušný akt o přistoupení ratifikují všechny členské státy; opakuje, že při rozšíření o Chorvatsko by mělo být zajištěno odpovídající dodatečné financování prostřednictvím nových prostředků, a nikoli přerozdělením prostředků přidělených na druhou polovinu roku 2013;

30.

bere na vědomí dopis komisaře pro rozpočet a finanční plánování ze dne 23. ledna 2012, v němž je vyjádřena ochota Komise snížit již v roce 2013 počet pracovních míst ve svém plánu pracovních míst o 1 %, přičemž by měly být pečlivě zváženy různé důsledky takového kroku pro velká, středně velká a malá ředitelství; má v úmyslu důkladně prozkoumat záměr Komise snížit do roku 2018 stav zaměstnanců v institucích a subjektech EU o 5 % oproti stavu v roce 2013 a připomíná, že je třeba tento záměr chápat jako celkový cíl; připomíná, že každá změna plánu pracovních míst má přímý dopad na rozpočet a neměla by v žádném případě ohrozit rozpočtové pravomoci Rozpočtového výboru a Evropského parlamentu; domnívá se, že při jakémkoli krátkodobém nebo dlouhodobém snižování stavu zaměstnanců by se mělo vycházet z předem vypracovaného posouzení dopadu a měly by být plně vzaty v úvahu mj. právní závazky Unie a nové pravomoci a větší počet úkolů institucí vyplývající ze Smluv;

31.

připomíná důležitost úzké a konstruktivní interinstitucionální spolupráce v průběhu celého rozpočtového procesu a znovu potvrzuje svou ochotu plně přispívat k takovéto spolupráci v plném souladu s ustanoveními SFEU; očekává, že tyto pokyny budou plně zohledněny v průběhu rozpočtového procesu a při přípravě návrhu rozpočtu;

32.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.