52011PC0730

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

Ustanovení nařízení (ES) č. 2073/2004 stanoví právní rámec pro správní spolupráci v oblasti spotřebních daní. Tato ustanovení je nutno revidovat, aby se zohlednilo zavedení elektronického systému pro kontrolu přepravy zboží podléhajícího spotřební dani (dále jen „EMCS“). Systém EMCS byl zaveden na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani. Systém EMCS podporuje rychlejší, integrovanější přístup orgánů členských států ke kontrole přepravy zboží podléhajícího spotřební dani na základě automatické analýzy rizik (viz třetí bod odůvodnění rozhodnutí č. 1152/2003/ES).

Stávající nařízení Rady stanovilo právní základ pro první fázi projektu EMCS k umožnění počítačem podporovaných manuálních postupů (fáze 0 EMCS) do doby automatizace podpory pro správní spolupráci v rámci druhé a třetí fáze systému EMCS. Články týkající se používání systému registrace hospodářských subjektů SEED (System of Exchange of Excise Data, systém pro výměnu údajů o spotřební dani), EWSE (Early Warning System for Excise, (systém včasného varování pro spotřební daň) a MVS (Movement Verification System, systém ověřování pohybu) stanovily právní základ pro používání těchto nástrojů spolu s obecnějšími články o žádostech o informace a o automatické a spontánní výměně informací. Tyto články byly odvozeny z dřívějších právních předpisů v oblasti správní spolupráce, směrnice Rady 77/799/EHS a určitých ustanovení směrnice Rady 92/12/EHS.

Systémy EWSE a MVS jsou nyní postupně vyřazovány, druhá fáze systému EMCS je již v provozu a třetí fáze EMCS má začít fungovat v roce 2012. V rámci třetí fáze EMCS bude možné vytvářet elektronické zprávy, které nahradí systém EWSE a v první fázi částečně nahradí systém MVS s následným úplným nahrazením.

Stávající popis systému SEED v nařízení (ES) č. 2073/2004 je zastaralý a je založen na verzi systému ve fázi 0, a vyžaduje proto aktualizaci. Mimoto je nezbytný jednoznačný právní základ pro službu poskytovanou na portálu Evropa pro ověřování platnosti povolení vydaných hospodářským subjektům (SEED on Europa).

Třetí fáze bude zahrnovat automatickou výměnu zpráv mezi hospodářskými subjekty a správními orgány členských států při hlášení mimořádných situací, jako jsou výsledky silničních kontrol, zprávy o výjimkách učiněných hospodářskými subjekty a konečné přerušení přepravy. Tyto výměny jsou v současnosti prováděny ručně při vynaložení nejvyššího úsilí. Automatizace toků těchto zpráv bude hrát úlohu při zlepšování spolupráce v oblasti kontrol a správní spolupráce.

Jako součást projektu EMCS má být poskytována služba předávání statistických údajů a zpráv (CS/MISE – Central Services / Management Information System Excise, centrální služby / systém informací o řízení pro spotřební daň). To má zvýšit kvalitu a četnost zpráv o fungování systému EMCS. Tato služba částečně odstraní nutnost ručního sběru provozních statistik ze strany členských států a Komise. Bude zapotřebí právní základ, který umožní shromažďování údajů z jednotlivých záznamů o přepravě.

Podle rozhodnutí č. 1152/2003/ES musí Komise a členské státy financovat rozvoj, testování a zavedení systému EMCS. Nové nařízení navrhuje uložit členským státům a Komisi podobnou povinnost týkající se údržby systému EMCS a souvisejících služeb v době, kdy je systém EMCS funkční.

Kromě těchto specifických změn se považují za nezbytné další změny obsahu nařízení (ES) č. 2073/2004:

- aktualizace jazyka použitého v nařízení s cílem zohlednit nové právní normy;

- celková revize znění s odstraněním ustanovení, která již nejsou relevantní, a zajištěním logičtější struktury textu;

- zohlednění nových postupů správní spolupráce v oblasti spotřebních daní i jinde s cílem poskytnout regulační rámec, který je účinnější a pro orgány příslušné pro spotřební daně i hospodářské subjekty méně zatěžující.

Za účelem poskytnutí právního základu pro funkce systému EMCS v oblasti správní spolupráce, celkové úpravy a vytvoření snáze čitelného a soudržnějšího dokumentu a s ohledem na rozsah změn se navrhuje znění stávajícího nařízení zcela nahradit.

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Využití výsledků odborných konzultací

Návrh byl vypracován v úzké spolupráci s pracovní skupinou odborníků pod záštitou Výboru pro spotřební daně (zřízeného podle směrnice 2008/118/ES). Za účelem bližšího projednání návrhu uskutečnily útvary Komise řadu dvoustranných a mnohostranných jednání s členskými státy, které o to projevily zájem.

Posouzení dopadů na útvary Komise a orgány členských států

Mezi novými prvky, které jsou obsaženy v tomto návrhu, tvoří jádro předpisy zajišťující využívání systému EMCS. Výsledný dopad je v zásadě nutno přičíst nikoli navrhovanému znění, nýbrž rozhodnutí č. 1152/2003/ES, jímž bylo rozhodnuto o zřízení systému EMCS. Jak bylo objasněno výše, nový systém zjednodušuje zejména přepravu v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně a usnadňuje příslušné kontroly ze strany členských států. Tento návrh neukládá hospodářským subjektům podléhajícím spotřební dani v porovnání se stávající situací žádnou novou dodatečnou zátěž, jelikož je do značné míry omezen na modernizaci stávajících nástrojů a postupů. Připojení nových funkcí pro poskytování statistických údajů a zpráv by mělo snížit stávající administrativní zátěž uloženou správním orgánům členských států a součastně zvýšit kvalitu zpráv.

Posouzení dopadů na základní práva

Návrh předpokládá, že členské státy budou v nezbytné míře a přiměřeně používat článek 13 směrnice 95/46/ES, který členským státům umožňuje osvobodit správní orgány od požadavku jednat v souladu se všemi právy subjektu údajů podle článku 8 Listiny základních práv. Nařízení členským státům umožňuje využít při uchovávání či výměně informací výjimky stanovené v článku 13 směrnice 95/46/ES, je-li toto omezení nezbytné pro zajištění významného hospodářského nebo finančního zájmu členského státu nebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti. Přesné používání výjimky podléhá vnitrostátním právním předpisům a správní praxi s výhradou provedení směrnice 95/46/ES do vnitrostátního práva a obecných právních zásad týkajících se nezbytnosti a přiměřenosti přijatých opatření a předpokládaného významu shromažďovaných, uchovávaných nebo vyměňovaných informací. V tomto ohledu nedochází k žádné změně práv a povinností členských států oproti právům a povinnostem stanoveným ve stávajícím nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní.

Zpracovávání údajů Komisí je omezeno na tyto oblasti:

1. poskytnutí bezpečného kanálu pro komunikaci (CCN/CSI) mezi správními orgány členských států. Tento kanál se používá k předávání strukturovaných zpráv, jež zahrnuje výměnu informací na žádost, automatickou výměnu informací a spontánní předávání informací, které mohou napomoci při správném uplatňování právních předpisů o spotřební dani;

2. poskytnutí mechanismu pro pořizování opisů údajů z rejstříku hospodářských subjektů podléhajících spotřební dani mezi členskými státy;

3. získávání údajů pro statistické účely.

Oblast č. 1 (bezpečný komunikační kanál) může předávat informace získané členskými státy, které využívají výjimky povolené v článku 13 směrnice 95/46/ES, pokud si členský stát potřebuje vyměnit údaje s jiným členským státem za účelem získání úplné a přesné představy o dodržování právních předpisů o spotřební dani. Komise předpokládá, že použití článku 13 bude omezeno na případy, kdy by vyrozumění subjektu údajů mohlo bránit provedení posouzení dodržování právních předpisů o spotřební dani ze strany dotyčného členského státu. Předpokládá se, že rozsah informací zpracovaných podle této předlohy nařízení je nezbytný pro zajištění řádného použití předpisů o spotřební dani (viz níže předlohu článku 1, jakož i vysvětlení tohoto ustanovení). Členské státy jsou vázány povinnostmi podle Smlouvy a vnitrostátních právních předpisů odvozených ze směrnice 95/46/ES, které se týkají respektování práv subjektů údajů podle článku 8, a rovněž obecnými právními zásadami nezbytnosti a přiměřenosti. V tomto nařízení nejsou vnitrostátní opatření upřesněna, jelikož této specifikace není třeba. Komise dále předpokládá, že při výkonu pravomocí svěřených podle tohoto nařízení budou členské státy dodržovat všechny ostatní povinnosti uložené Smlouvou.

Komise poskytuje pouze komunikační mechanismus pro výměnu údajů shromažďovaných a uchovávaných členskými státy a nemá provozní přístup k samotným údajům vyjma za účelem údržby systému. Úkolem Komise podle tohoto návrhu je zajistit zachování důvěrnosti a správné předání údajů, jež jí byly svěřeny.

Oblast č. 2 (pořizování opisů údajů z národních rejstříků hospodářských subjektů) nevyžaduje použití článku 13 členskými státy, jelikož údaje poskytují samotné subjekty údajů. Členské státy by měly subjektům údajů tyto údaje sdělit a subjekty údajů by měly mít možnost opravit nepřesnosti v údajích. S ohledem na toto právo návrh obsahuje připomínku týkající se nutnosti umožnit subjektům údajů přístup k jejich údajům v této oblasti a opravu chyb. Komise však nemá provozní přístup k těmto údajům, a nemůže proto tyto údaje měnit sama, jelikož to by vyžadovalo, aby Komise vykonávala kontrolu nad národními rejstříky hospodářských subjektů, zatímco hlavním úkolem GŘ TAXUD je zajistit zachování důvěrnosti zpracovávaných informací. Veřejná služba, která umožňuje ověřit platnost povolení, používá výpis údajů z rejstříku hospodářských subjektů podléhajících spotřební dani, který obsahuje pouze číslo povolení pro účely spotřební daně a neobsahuje informace, jež by umožnily zjistit totožnost fyzických osob, jako je jméno nebo adresa. V souvislosti s touto službou poskytne Komise kontaktní e-mailovou adresu. Pokud se hospodářský subjekt domnívá, že informace nejsou správné, poskytne Komise dotyčnému hospodářskému subjektu kontaktní údaje správního orgánu členského státu, který je správcem údajů tohoto hospodářského subjektu.

Oblast č. 3 zahrnuje pouze výpis anonymizovaných provozních údajů, který se používá jako vstupní údaj pro statistické zprávy. Tento výpis neobsahuje žádné identifikační údaje hospodářských subjektů podílejících se na přepravě zboží podléhajícího spotřební dani.

3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Shrnutí navrhovaných opatření

Komise navrhuje, aby Rada přijala nové nařízení o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní, které nahradí stávající nařízení Rady v této oblasti.

Cílem je sladění právních předpisů v této oblasti s novými možnostmi, jež byly vytvořeny v důsledku vývoje systému EMCS, a poskytnutí jednoznačněji vymezeného a ucelenějšího právního základu pro tyto možnosti, jenž umožní nahradit stávající manuální a poloautomatické postupy.

Druhým cílem je jednoznačněji vymezit práva a povinnosti členských států a Komise v této oblasti, a to v rámci systému EMCS i obecněji.

Tento přístup umožní a podnítí větší spolupráci mezi členskými státy a zajistí větší soulad právních předpisů v této oblasti s nově přijatými předpisy o správní spolupráci v oblasti DPH a přímých daní.

Právní základ

Článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Zásada subsidiarity

Zásada subsidiarity se použije, nespadá-li návrh do výlučné pravomoci Evropské unie.

Cílů návrhu nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy z tohoto důvodu.

Cílem návrhu je nahradit nařízení Rady (ES) č. 2073/2004 ustanoveními, která plní stejnou funkci, tj. poskytují společný právní rámec pro správní spolupráci v konkrétní oblasti zboží podléhajícího spotřební dani a plné využívání funkcí systému EMCS.

Tohoto cíle nemůže být uspokojivě dosaženo jednotlivými opatřeními členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Evropské unie. V případě neexistence tohoto návrhu a stávajícího nařízení by bylo možno výměnu informací mezi členskými státy provádět pouze sjednáním dvoustranných smluv. Není pravděpodobné, že by tato dvoustranná ujednání mohla být dotčenými členskými státy podporována elektronickými prostředky, jelikož v případě dvoustranného ujednání by náklady nebyly přijatelné. Rozdíly mezi dvoustrannými ujednáními by mohly rovněž bránit účinnému fungování jednotného trhu.

Zásada proporcionality

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z těchto důvodů.

Navrhované opatření stanoví pouze společná pravidla pro postup a nástroje k usnadnění každodenní správní spolupráce mezi členskými státy, které jsou proto nadále zcela odpovědné za vnitřní organizaci a přidělování zdrojů, za to, na které případy se mezinárodní správní spolupráce vztahuje, a za využití výsledků.

Navrhované opatření nebude znamenat žádnou významnou dodatečnou finanční a administrativní zátěž Unie, vlád členských států, regionálních a místních orgánů, hospodářských subjektů a občanů, nýbrž mělo by naopak zhospodárnit využívání lidských a finančních zdrojů vytvořením společného přístupu k mezinárodní správní spolupráci.

Volba nástrojů

Navrhovaný nástroj: nařízení.

Volba nástroje je zcela v souladu se stávajícím platným právním aktem. Nařízení stanoví společný rámec činnosti, který je po nahrazení stávajícího nařízení okamžitě použitelný.

Cílem návrhu je poskytnout základ pro modernizaci stávajícího společného rámce pro správní spolupráci mezi členskými státy. Nařízení se týká výhradně správní spolupráce a nedotýká se sbližování vnitrostátních právních předpisů o řízení přepravy zboží podléhajícího spotřební dani ani zdanění zboží podléhajícího spotřební dani, na něž se vztahují jiné právní akty.

4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Případný finanční dopad týkající se zavedení třetí fáze systému EMCS vyplývá z rozhodnutí č. 1152/2003/ES. Rozpočtový dopad vývoje a fungování nové služby pro shromažďování statistických údajů a závazku systém nadále rozvíjet, udržovat a provozovat je hrazen výdaji v rámci programu Fiscalis 2013[1], a nebude proto dále projednán.

5. DALŠÍ INFORMACE

Zrušení platných právních předpisů

Přijetí návrhu zruší platné právní předpisy, tj. nařízení (ES) č. 2073/2004.

Zjednodušení

Návrh umožňuje zjednodušení právních předpisů, zjednodušení správních postupů pro orgány veřejné správy (EU nebo vnitrostátní) a zjednodušení správních postupů pro soukromé strany.

Právní předpis má za následek správní zjednodušení, jelikož obsahuje společná opatření, která lze snadno vykládat a uplatňovat a která jdou v tomto směru dále než opatření obsažená v nařízení (ES) č. 2073/2004.

Orgány veřejné správy budou moci používat společné nástroje a prostředky v předem stanoveném organizačním rámci. Tento soubor opatření zjednoduší uplatňování mezinárodní správní spolupráce v Evropě. Rozšíření oblasti působnosti právních předpisů EU bude znamenat, že správní orgány nebudou muset používat různé soubory právních předpisů s jejich vlastními pravidly a podmínkami v závislosti na druhu pohledávky, s ohledem na niž žádají o pomoc.

Podrobné vysvětlení návrhu

Níže uvedené podrobné vysvětlení jednotlivých článků se zaměřuje na ustanovení, která jsou nová nebo která se v porovnání s příslušnými ustanoveními nařízení (ES) č. 2073/2004 podstatně změnila. Ke srovnání nových ustanovení se stávajícími ustanoveními nařízení (ES) č. 2073/2004 by se měla použít srovnávací tabulka připojená k navrhovanému novému nařízení.

Kapitola I – Obecná ustanovení

Článek 1 – Předmět a oblast působnosti

Tento článek odráží skutečnost, že se oblast působnosti nařízení rozšíří tak, aby zahrnovala správní spolupráci za účelem vymáhání dodržování veškerých právních předpisů o spotřební dani, nikoli pouze za účelem správného vyměření spotřebních daní. Objasňuje rovněž zásadu, že se nařízení nedotkne uplatňování pravidel pro vzájemnou soudní spolupráci v trestních věcech v členských státech.

Zásada „nezbytnosti“ má zajistit výměnu informací o záležitostech týkajících se spotřebních daní v rozsahu vyžadovaném skutečnými potřebami daňových správ, a zároveň v souladu s kritérii Listiny základních práv EU, pokud jde o osobní údaje (článek 8 a čl. 52 odst. 1). Konkrétně lze žádost o informace považovat za „nezbytnou“, pokud např. slouží k ověření podezření vyšetřovatelů, že hospodářské subjekty mohou být zapojeny nebo mohly být zapojeny do činností, jež jsou protiprávní z hlediska spotřební daně. Na druhé straně platí, že termín „nezbytnost“ vysvětluje, že členské státy nemohou zcela libovolně podnikat kroky za účelem shromáždění informací nebo požadovat informace, které pravděpodobně nejsou relevantní pro odvod spotřební daně u dané osoby nebo zjistitelné skupiny či kategorie osob.

Článek 2 – Definice

Byla vložena řada nových definic, jež nejsou v nařízení (ES) č. 2073/2004 obsaženy, s cílem zohlednit uvedení druhé a třetí fáze systému EMCS do provozu a zajistit soulad se směrnicí Rady 2008/118/ES. Těmito novými výrazy jsou „výměna vyvolaná událostmi“, „hospodářský subjekt“, „číslo pro účely spotřební daně“, „elektronický správní doklad“, „doklad v rámci vzájemné správní pomoci“ a „doklad v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu“. Ostatní definice byly mírně pozměněny.

Články 3 až 6 – Příslušné orgány, ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně, kontaktní útvary

Návrh vychází ze stávajících ujednání v nařízení (ES) č. 2073/2004, kde se rozlišuje mezi příslušným orgánem, který je právně odpovědný za výměny informací a jehož jménem se tyto výměny provádějí, a přímými kontakty mezi útvary a úředníky v rámci svěřené zákonné pravomoci příslušného orgánu. Na tato ujednání dohlíží ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně, který působí rovněž jako první kontaktní místo. Důvodem je to, že s ohledem na oblast působnosti nařízení a rozdíly mezi členskými státy v organizaci a činnosti jednotlivých ministerstev a členského státu obecně není možné stanovit v této souvislosti jednotná pravidla; v některých členských státech budou příslušnými orgány například orgány či útvary příslušné pro spotřební daně, zatímco v jiných státech mohou určité úkoly v souvislosti se správní pomocí v této oblasti plnit jiné subjekty. Každý členský stát může svobodně rozhodnout o změně svého příslušného orgánu. Pokud tak učiní, je povinen o tom vyrozumět Komisi a ostatní členské státy.

Tyto články proto neukládají žádná omezení, pokud jde o rozhodnutí členských států ohledně způsobu vnitřní organizace, kromě požadavku týkajícího se existence prvního kontaktního místa. Návrh proto i nadále poskytuje jednoznačný právní rámec pro decentralizovanou spolupráci, přisuzuje ústředním kontaktním orgánům pro spotřební daně stěžejní úlohu a objasňuje rovněž funkce, za něž nesou prvořadou odpovědnost.

Článek 7 – Informace nebo dokumenty získané na základě povolení či žádosti soudního orgánu

Pokud požadované informace zahrnují provedení šetření jménem soudních orgánů či pro tyto orgány, je někdy výměna informací odmítnuta či značně opožděna. To může správnímu orgánu dožadujícího členského státu znemožnit, aby včas a účinně zahájil proti pachatelům trestných činů správní nebo soudní řízení. Článek 7 proto stanoví povinnost členských států spolupracovat v případě trestního řízení, s patřičným přihlédnutím k pravidlům soudní spolupráce v trestních věcech.

Kapitola II – Spolupráce na základě žádosti

Návrh stanoví práva a povinnosti členských států a rozlišuje mezi žádostmi o informace a o správní šetření, přítomností úředníků v prostorách správních orgánů a jejich účastí na správních šetřeních, používání souběžných kontrol a žádostmi o doručení. Článek 11 stanoví pro sdělení informací tříměsíční lhůtu ode dne přijetí žádosti (jeden měsíc v případě, jsou-li informace již k dispozici), v jednotlivých případech však připouští i jiné lhůty.

Článek 8 – Obecné povinnosti dožádaného orgánu

Článek 8 je do značné míry stejný jako článek 5 v nařízení (ES) č. 2073/2004. Ustanovení čl. 8 odst. 1 představuje právní základ pro veškeré žádosti o informace podané prostřednictvím systému EMCS či jinak. Odstavec 2 ukládá dožádanému orgánu povinnost provést správní šetření, je-li to nezbytné k získání požadovaných informací. Za tímto účelem odstavec 3 stanoví, že žádosti o informace mohou obsahovat odůvodněnou žádost o správní šetření. Dožádaný členský stát však může rozhodnout, že šetření není nutné, v tomto případě však musí dožadující členský stát neprodleně informovat o tom, proč se rozhodl šetření neprovést. Aby se zamezilo svévolným odmítnutím, je v článku 25 uveden seznam právních důvodů pro takovéto odmítnutí. Stejně jak je tomu v současnosti, musí dožádaný orgán postupovat tak, jako kdyby jednal sám za sebe nebo na žádost jiného orgánu svého členského státu.

Články 9 a 10 – Forma žádosti a odpovědi a poskytování dokumentů

Článek 9 aktualizuje článek 6 nařízení (ES) č. 2073/2004 s cílem zajistit, aby byly žádosti a odpovědi podle článku 8 obvykle předávány pomocí systému EMCS. Podrobné informace o pracovních postupech, výměně informací a havarijních postupech budou obsaženy v prováděcím aktu k tomuto nařízení, jenž bude přijat podle čl. 35 odst. 2 a který poskytne právní základ pro specifikace pracovních postupů a zpráv v oddíle IV funkční specifikace systému pro spotřební daně (Functional Excise System Specification (FESS)).

Nelze však předjímat všechny formy žádostí o informace a žádostí o správní šetření. Je rovněž nutné vyměňovat si podpůrné důkazy a dokumentaci. Proto je důležité uznat, že oblast působnosti článku 8 zahrnuje rovněž výměnu informací, na něž se v současnosti systém EMCS nevztahuje. Tyto žádosti musí mít právní základ a měly by být předávány pokud možno elektronickými prostředky, aby se zamezilo zbytečné zátěži uložené správním orgánům členských států. Příkladem je použití zabezpečeného systému elektronické pošty CCN k výměně informací mezi ústředními kontaktními orgány pro spotřební daně.

Článek 10 upřednostňuje používání ověřených opisů a výpisů s cílem zamezit nutnosti předávat prvopisy dokumentů, jejichž zpracování by zvýšilo administrativní zátěž.

Článek 11 – Lhůty

V článku 11 Komise navrhuje běžnou maximální lhůtu pro poskytnutí informací v délce tří měsíců, stejně jak je tomu v nařízení (ES) č. 2073/2004. Má-li dožádaný členský stát požadované informace již k dispozici, zkracuje se tato běžná lhůta na jeden měsíc. Ve zvláštních případech, jako jsou obzvláště složité případy podvodů zahrnujících několik členských států, může být na základě společného souhlasu stanovena jiná lhůta. Není-li dožádaný orgán schopen odpovědět na žádost ve stanovené lhůtě, musí dožadující orgán neprodleně vyrozumět o důvodech neposkytnutí informací a uvést, kdy bude moci pravděpodobně odpovědět.

Článek 12 – Účast úředníků z jiných členských států na správních šetřeních

Stejně jako v nařízení (ES) č. 2073/2004 stanoví tato kapitola návrhu právní základ pro přítomnost úředníků příslušných pro spotřební daně na území jiného členského státu za účelem výměny informací a účasti na správních šetřeních ve funkci pozorovatelů. Komise navrhuje malou změnu ve znění stávajícího nařízení s cílem objasnit, že s výhradou vzájemné dohody mohou být úředníci z jiného členského státu přítomni všude tam, kde mohou být přítomni úředníci dotyčného členského státu.

Článek 13 – Souběžné kontroly

Komise se i nadále domnívá, že souběžné kontroly přispívají kladně ke správní spolupráci a měly by být nedílnou součástí běžných plánů kontrol členských států. V případech, kdy existuje podezření na přeshraniční nesrovnalosti týkající se spotřebních daní nebo porušení předpisů o spotřební dani, mohou být souběžné kontroly velmi účinnými nástroji správních orgánů členských států v oblasti zajišťování dodržování předpisů a kontrol.

Některé mnohostranné kontroly jsou financovány z programu Fiscalis 2013 s cílem vybízet členské státy k tomu, aby do svých plánů kontrol zařadily souběžné kontroly. Komise navrhuje pouze malé změny stávajícího znění nařízení (nahrazení výrazu „ústřední kontaktní orgán“ výrazem „ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně“).

Článek 14 – Žádosti o doručení správních rozhodnutí a opatření

Tento článek umožňuje informovat o rozhodnutích přijatých dožadujícím orgánem osoby, jimž jsou určena, s výjimkou doručování rozhodnutí týkajících se pohledávek. Návrh se omezuje na aktualizaci odkazu na směrnici o vymáhání pohledávek, jelikož směrnice 76/308/EHS byla nahrazena směrnicí 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření[2].

Kapitola III – Výměna informací bez předchozí žádosti

Články 15 až 18 – Povinná výměna, spontánní výměna a následná opatření

Komise navrhuje řadu změn této kapitoly s cílem vytvořit logický a snadno srozumitelný rámec pro automatickou a spontánní výměnu spolu s pružným rámcem zákonných práv pro členské státy, které případně chtějí jít dále než k automatickým výměnám stanoveným v oddíle 4 FESS. Návrh zavádí rovněž pojem „následná opatření“ podobný pojmu „zpětná vazba“ v oblasti DPH a přímých daní. Jedná se o podávání nepovinných zpráv ze strany dožadujícího nebo přijímajícího členského státu ohledně užitečnosti obdržených informací. To může pozitivně přispět ke kvalitě vyměňovaných informací. V současnosti není tato funkce součástí systému EMCS.

Stávající nařízení již obsahuje články, které se vztahují na automatickou čili povinnou výměnu, a některé členské státy využívají zákonné možnosti, pokud jde o výměny měsíčních zpráv a předávání informací. Stávající nařízení však není dostatečné jasné, pokud jde o práva a povinnosti vytvořené těmito články, což je ještě složitější kvůli existenci samostatného článku, který se týká systému včasného varování pro spotřební daň (Early Warning System for Excise (EWSE)), jenž ve skutečnosti představuje zvláštní formu spontánní čili nepovinné výměny, ve spojení s mechanismem povinného poskytování zpětné vazby v případě varovných zpráv.

Výměna informací v rámci systému EWSE se po zavedení druhé fáze systému EMCS stala zbytečnou, jelikož jejich úloha byla nahrazena předáváním elektronických správních dokladů (e-AD) členským státem odeslání. Zbývající varovné zprávy v rámci systému EWSE se stanou zbytečnými s příchodem třetí fáze systému EMCS, která zahrnuje podporu pro spontánní výměnu, jež nahradí tuto funkci.

Článek 15 návrhu ukládá členským státům i nadále povinnost předávat informace jinému členskému státu, pokud mohlo v tomto jiném členském státě dojít k nesrovnalosti nebo porušení právních předpisů nebo pokud nesrovnalost či porušení právních předpisů v jednom členském státě může mít následky v jiném členském státě nebo existuje-li nebezpečí podvodu nebo ztráty spotřební daně. Tento článek navíc nařizuje, aby se k provádění této výměny informací používaly zprávy systému EMCS, jsou-li tyto zprávy k dispozici pro předání dotyčné informace. Článek 15 nařizuje rovněž výměnu zpráv, které informují o mimořádných událostech, k nimž mohlo dojít při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani, jak je stanoveno v oddíle 4 FESS. Cílem je, aby výměna zpráv o těchto mimořádných událostech, k nimž může dojít při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, byla povinná. Prováděcí akt stanoví různé kategorie informací, které si lze vyměňovat automaticky, a to povinně i nepovinně. Členské státy se budou moci rozhodnout pro účast či neúčast na automatické výměně na základě těchto kategorií. Seznam kategorií bude každý rok přezkoumán. Článek 16 návrhu rovněž objasňuje, že záměrem není omezit stávající ujednání, která členské státy mohly přijmout ohledně dvoustranných nebo mnohostranných výměn informací.

Níže jsou uvedeny některé příklady možného použití automatických výměn:

a) situace, kdy existuje podezření na podvod, k němuž došlo v jiném členském státě; příklad: pokud v rámci systému EMCS nebylo vráceno oznámení o přijetí zboží ani nebylo podáno vysvětlení a existuje podezření, že odeslané zboží podléhající spotřební dani bylo v členském státě určení odkloněno;

b) situace, kdy existuje vážné nebezpečí podvodu v jiném členském státě; příklad: spotřební daně jsou placeny v členském státě s nízkou sazbou daně a zboží je přepravováno v rámci režimu pro zboží podléhající spotřební dani propuštěné ke spotřebě, příjemce však zboží neobdržel, přičemž zboží bylo odkloněno na trh v členském státě s vysokou sazbou daně;

c) situace, kdy je na území jednoho členského státu odhalen podvod, který mohl mít následky v jiném členském státě; příklad: členský stát, který u výrobků podléhajících spotřební dani zjistí nesrovnalost, má podezření, že podvod mohl být spáchán v členském státě odeslání, přičemž v elektronickém správním dokladu bylo uvedeno nižší než skutečné množství zboží podléhajícího spotřební dani nebo v něm byly uvedeny nepravdivé informace.

Článek 16 členským státům umožňuje zahájit předání informací, pokud informace nespadají do kategorií, na jejichž základě si členské státy vyměňují informace automaticky, například kvůli neobvyklé, avšak z hospodářského hlediska důležité nesrovnalosti, které byla zjištěna. V článku 16 je navrženo jako možnost rovněž vytvoření následného postupu, který může dožadující orgán použít, aby dožádanému orgánu sdělil, zda byly poskytnuté informace užitečné. Zkušenosti z oblasti DPH a přímých daní ukazují, že tato zpětná vazba je dobrým stimulem pro širší využívání spontánních výměn a může rovněž dožadujícímu orgánu pomoci doplnit jeho vlastní informace o případu.

Cílem návrhu je tedy stanovit pro tyto druhy výměn informací mezi členskými státy rámec, který je jak pružný, tak i účinný.

Kapitola IV – Uchovávání a výměna informací o hospodářských subjektech a statistických údajů specifických pro obchodní operace uvnitř Unie

Čtyři články této kapitoly spojují oblast působnosti kapitoly IV a kapitoly V nařízení (ES) č. 2073/2004. Po nahrazení systémů EWSE a MVS nástroji, které poskytla třetí fáze systému EMCS, byly články týkající se těchto systémů odstraněny. Nová oblast působnosti této nové kapitoly je jednoznačněji vymezena tak, aby zahrnovala aspekty správní spolupráce v případech, kdy útvary Komise poskytují provozní podporu činnostem členských států v oblasti správní spolupráce a plní rovněž úlohu v oblasti koordinace a usnadňování.

Článek 19 – Uchovávání a výměna informací obsažených v elektronických databázích

Tento článek popisuje opatření týkající se distribuované elektronické databáze nazvané SEEDv.1, která se v některých aspektech liší od své předchůdkyně, jež je popsána v nařízení (ES) č. 2073/2004. Tento článek popisuje rovněž povinnost členských států a útvarů Komise zajistit, aby údaje v rejstřících byly aktuální a přesné, aby mohla přeprava v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně ihned pokračovat, zatímco přeprava do nepovolených míst určení se nemůže uskutečnit. Článek 19 stanoví jednoznačný právní základ pro službu SEED on Europa, která hospodářským subjektům podléhajícím spotřební dani umožňuje ověřit platnost povolení jejich obchodních partnerů.

Článek 20 – Přístup k informacím a jejich oprava

Článek 20 objasňuje, že hospodářské subjekty mají právo ověřit veřejně přístupné informace na SEED on Europa týkající se jejich povolení tak, že zadají své číslo povolení pro účely spotřební daně. Jsou rovněž oprávněny nechat opravit případné chyby ve veřejně přístupných informacích členským státem, který povolení vydal. Komise se zavazuje, že bude tyto žádosti o opravu předávat odpovídajícímu příslušnému orgánu. Pokud jde o přístup k neveřejným informacím o hospodářských subjektech a opravy těchto údajů, k nimž Komise nemá přístup, musí se hospodářský subjekt obrátit na odpovídající příslušný orgán.

Článek 21 – Doba uchovávání údajů

Tento článek stanoví, že veškeré informace uložené v systému EMCS by měly být přístupné po dobu nejméně 3 let v závislosti na politice příslušného orgánu týkající se uchovávání údajů a navíc by tyto informace měly být pro ostatní členské státy dostupné na internetu. To má zamezit přílišným prodlevám, pokud členské státy provádějí analýzy rizik u historických údajů.

Podle právních předpisů o ochraně údajů by po uplynutí doby uchovávání měly být tyto údaje vymazány nebo pozměněny, aby se odstranily informace, jež by mohly být použity k zjištění totožnosti fyzických osob.

Článek 22 – Prováděcí ustanovení týkající se uchovávaných informací

Článek 22 obsahuje prováděcí ustanovení týkající se uchovávání a oprav údajů.

Kapitola V – Společné podmínky poskytování pomoci

Tato kapitola seskupuje řadu vzájemných požadavků a omezení týkajících se poskytování pomoci.

Článek 23 – Jazykový režim

Tento článek byl v návrhu přepracován, aby jasněji vyjadřoval svůj smysl. Kvůli lepší podpoře vícejazyčných rozhraní v systému EMCS by se měly překlady využívat v menší míře.

Článek 24 – Kvalita služby

Je navrhováno uložit jak Komisi, tak i členským státům novou povinnost týkající se údržby elektronického systému, takže v souladu s naplánovanými milníky budou vyvíjeny a prováděny opravy a aktualizace. Podrobnosti o těchto opatřeních budou obsaženy v dohodě o rozsahu služeb, která upřesňuje vzájemné povinnosti Komise a členských států. Komise a členské státy zachovávají rovněž bezpečnostní politiku pro elektronický systém.

Článek 25 – Obecné omezení povinností dožádaných orgánů

Podle tohoto článku je dožádaný orgán oprávněn odmítnout provedení šetření nebo poskytnutí informací, pokud dožadující orgán nevyčerpal své obvyklé zdroje informací, pokud právní předpisy nebo správní praxe členského státu, který má poskytnout informace, neopravňují daňové orgány provádět tato šetření nebo shromažďovat či používat tyto informace pro vlastní účely nebo pokud by předání těchto informací odporovalo veřejnému pořádku nebo vedlo k vyzrazení obchodního, průmyslového nebo profesního tajemství či obchodního postupu. Tento článek byl aktualizován s cílem objasnit, že se toto vyloučení netýká neposkytnutí informací jednoduše z toho důvodu, že jsou v držení finanční instituce.

V čl. 25 odst. 5 tohoto návrhu je stanoveno, že dožádaný orgán musí dožadujícímu orgánu a Komisi sdělit důvody odmítnutí žádosti o vzájemnou pomoc.

Článek 26 – Výdaje

Tento článek byl v porovnání se svým protějškem v nařízení (ES) č. 2073/2004 přepracován. Možnost, aby dožádaný orgán požadoval uhrazení nákladů mimo nákladů na externí odborníky, je v rozporu s obecnou povinností dožádaného orgánu zacházet se žádostmi o správní spolupráci, jako kdyby dožádané šetření prováděl sám za sebe.

Článek 27 – Minimální částka

Tento článek zmocňuje Výbor pro spotřební daně stanovit minimální prahovou hodnotu pro částku neuhrazených spotřebních daní, aby se zamezilo nepřiměřenému používání nařízení.

Článek 28 – Služební tajemství, ochrana údajů a použití informací sdělených podle tohoto nařízení

Tento článek objasňuje přípustná použití shromážděných údajů. Ochrana údajů byla rozšířena na ochranu informací, jež nemusí souviset s prováděnými činnostmi a k nimž úředník získal přístup při plnění svých povinností. V ostatních ohledech nedošlo oproti stávajícímu ustanovení k podstatné změně vyjma aktualizace odkazů na jiné právní předpisy.

Na vyměněné informace se vztahují ustanovení o služebním tajemství a tyto informace mohou být poskytnuty pouze pro stanovené účely. Tyto stanovené účely zahrnují soudní nebo správní řízení zahrnující uložení sankcí, která jsou zahájena z důvodu porušení daňových předpisů. Informace mohou být použity i ke stanovení vyměřovacího základu, k výběru a kontrole spotřebních daní a ke sledování přepravy zboží podléhajícího spotřební dani. Tyto informace lze použít rovněž ke stanovení jiných cel nebo daní, na něž se vztahuje směrnice 2010/24/EU ze dne 16. března 2010. Tento článek stanoví taktéž právní základ pro výměny mezi orgány příslušnými pro spotřební daně a ostatními daňovými orgány v témže členském státě.

Stejně jako ve stávajícím nařízení členské státy omezí rozsah povinností a úkolů stanovených v článku 10, čl. 11 odst. 1 a článcích 12 a 21 směrnice 95/46/ES, aby chránily, pokud je to nezbytné, finanční zájmy členských států a Evropské unie na základě článku 13 směrnice 95/46/ES. Tyto výjimky zajistí, že vyšetřování může zůstat utajeno a že lze znovu použít údaje relevantní pro spotřební daň získané původně od hospodářských subjektů nebo od jiných stran pro jiné účely.

Článek 29 – Přístup k informacím na základě povolení Komise

Tento článek stanoví základ pro přístup k údajům ze strany osob, které byly zmocněny Komisí, za účelem jeho omezení na minimum nezbytné pro údržbu a provoz systému.

Článek 30 – Důkazní hodnota získaných informací

Znění tohoto článku je stejné jako znění článku 32 ve stávajícím nařízení, který zajišťuje rovnocennou důkazní hodnotu mezi informacemi získanými prostřednictvím výměny informací a důkazy, jež získaly jiné orgány v témže členském státě.

Článek 31 – Povinnost týkající se spolupráce

Znění tohoto článku je stejné jako článek 33 ve stávajícím nařízení. Účelem tohoto článku je zajistit účinnou koordinaci na vnitrostátní úrovni a na úrovni Evropské unie tím, že členské státy musí učinit všechna nezbytná opatření za tímto účelem.

Článek 32 – Vztahy se třetími zeměmi

Tento článek členskému státu umožňuje poskytnout informace ze třetí země jinému členskému státu, jsou-li tyto informace užitečné, a rovněž umožňuje předat informace třetím zemím, má-li dotyčná třetí země dohodu o tom, že se s těmito informacemi bude zacházet v souladu se zásadou směrnice 95/46/ES.

Článek 33 – Poskytování pomoci hospodářským subjektům

Tento článek se vztahuje na službu stanovenou v čl. 24 odst. 3 stávajícího nařízení, kdy jeden členský stát může jiný členský stát požádat o provedení správního šetření za účelem nalezení chybějící dokumentace.

Kapitola VI – Hodnocení a přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 34 – Vyhodnocení opatření, sběr provozních statistik a podávání zpráv

Stejně jako ve stávajícím nařízení je cílem návrhu zavést účinná opatření pro vzájemnou pomoc a výměnu informací, která zamezí podvodům při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie. Stanoví příslušnost Komise pro dohled nad správní spoluprací, nepřisuzuje však Komisi operativní úlohu při odhalování daňových podvodů a v boji proti takovýmto podvodům. Vzhledem k vnitřnímu rozměru podvodů uvnitř Unie zahrnujících spotřební daně je však nezbytné zabývat se těmito podvody na úrovni Evropské unie, a to spojeným úsilím členských států a Komise. Odpovědnost za opatření, která jsou nezbytná pro předcházení podvodům při přepravě zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie, mají členské státy, Komise však hraje úlohu při koordinaci a usnadňování. Členské státy proto poskytují veškeré statistické údaje, které jsou zapotřebí pro vzájemné posouzení účinnosti správní spolupráce. Údaje, jež mají být shromažďovány, a způsob hodnocení prostřednictvím podávání zpráv budou nyní, kdy již funguje systém EMCS, stanoveny znovu prostřednictvím prováděcího aktu po ukončení probíhajících diskusí s členskými státy. Tento článek poskytne rovněž právní základ pro přímý sběr údajů o přepravě k sestavování statistických zpráv pomocí aplikace CS/MISE, což do značné míry odstraní nutnost ručního sběru těchto statistických údajů členskými státy, a zlepší tudíž přesnost a včasnost zpráv.

Členské státy by měly poskytovat rovněž veškeré další informace o metodách a praktikách, které se používají nebo které se budou podle předpokladu používat k obcházení právních předpisů o spotřební dani. Komise bude veškeré tyto informace sdělovat ostatním členským státům, aby bylo možno trvale zlepšovat opatření pro správní spolupráci podle tohoto nařízení nebo podle právních předpisů o spotřební dani a aby členské státy a Komise mohly správní spolupráci přizpůsobit tak, aby se zabývala novými hrozbami, které se mohou objevit.

Článek 35 – Výbor pro spotřební daně

Článek 36 nového návrhu aktualizuje článek 34 stávajícího nařízení s cílem zohlednit nová ustanovení o prováděcích aktech podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.

Článek 36 – Zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004

Výslovné zrušení stávajícího nařízení a stanovení, že veškeré stávající odkazy na toto nařízení by se měly pokládat za odkazy na nové nařízení.

Článek 37 – Podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Článek 37 o podávání zpráv reprodukuje znění článku 35 stávajícího nařízení č. 2073/2004.

Článek 38 – Dvoustranná ujednání

Tento článek vyžaduje, aby členské státy uvědomily Komisi o případných dodatečných dvoustranných dohodách, které mohou existovat. Komise o tom následně uvědomí ostatní členské státy.

Článek 39 – Vstup v platnost

Tento článek stanoví datum vstupu v platnost a datum použitelnosti – 1. leden 2012.

2011/0330 (CNS)

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY

o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 113 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po konzultaci evropského inspektora ochrany údajů[3],

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[4],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[6],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

4. Nařízení (ES) č. 2073/2004 ze dne 16. listopadu 2004 o správní spolupráci v oblasti spotřebních daní[7] stanoví společný systém, na jehož základě si členské státy vzájemně pomáhají a spolupracují s Komisí s cílem zajistit správné uplatňování právních předpisů o spotřební dani a naopak bojovat proti únikům spotřební daně a výslednému narušení na vnitřním trhu. Vzhledem k získaným zkušenostem a s ohledem na nejnovější vývoj je nutno provést řadu změn uvedeného nařízení. Vzhledem k počtu změn, které jsou tudíž zapotřebí, by mělo být z důvodu jasnosti uvedené nařízení nahrazeno.

5. K dotvoření vnitřního trhu je i nadále nezbytný systém správní spolupráce v oblasti spotřebních daní.

6. Z důvodu účinnosti, rychlosti a nákladů je nezbytné posílit úlohu elektronických prostředků při výměně informací. S ohledem na opakující se povahu určitých žádostí a jazykovou rozmanitost v Unii je důležité zajistit, aby se při výměně informací šířeji používaly standardní formáty za účelem rychlejšího zpracování žádostí o informace. Tyto požadavky lze nejlépe splnit systematičtějším využíváním elektronického systému podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani[8]. Uvedený systém nyní nabízí větší možnosti než v době vstupu nařízení č. 2073/2004 v platnost a bude se dále vyvíjet. Členské státy by jej proto měly využívat, kdykoli je to možné.

7. Výměna informací o záležitostech týkajících se spotřebních daní ve velmi širokém rozsahu je nezbytná k získání přesné představy o odvodu spotřební daně u některých osob, členské státy však nemohou zcela libovolně podnikat kroky za účelem shromáždění informací nebo požadovat informace, které pravděpodobně nejsou důležité pro odvod spotřební daně u dané osoby nebo zjistitelné skupiny či kategorie osob.

8. Za účelem náležité koordinace informačních toků je nezbytné zachovat ustanovení nařízení č. 2073/2004 o jednotném kontaktním místě v každém členském státě. Jelikož z důvodu vyšší účinnosti může být zapotřebí více přímých kontaktů mezi orgány a úředníky, měla by stejně tak být zachována ustanovení o pověření a určení příslušných úředníků.

9. Aby byly potřebné informace k dispozici včas, je nutno zachovat ustanovení nařízení č. 2073/2004, která vyžadují, aby dožádaný orgán jednal pokud možno rychle, nejpozději však ve stanovené lhůtě. Lhůta pro poskytnutí informací, které již má dožádaný členský stát k dispozici, by však měla být kratší než běžná lhůta.

10. V zájmu účinné kontroly postupů týkajících se spotřební daně v případě přeshraniční přepravy je nezbytné zachovat možnost souběžných kontrol prováděných členskými státy a přítomnosti úředníků jednoho členského státu na území jiného členského státu v rámci správní spolupráce.

11. Potíže spojené s přeshraničním doručováním správních rozhodnutí a opatření by měly být i nadále řešeny zachováním ustanovení nařízení č. 2073/2004 týkajících se této záležitosti.

12. V zájmu účinného boje proti podvodům je nezbytné zachovat ustanovení o výměně informací bez předchozí žádosti. Pro usnadnění takovéto výměny by měly být určeny kategorie informací, jež mají být vyměňovány povinně.

13. Členské státy by měly mít i nadále možnost vyměňovat si nepovinně informace, které jsou nezbytné pro správné uplatňování právních předpisů o spotřební dani, pokud tyto informace nespadají do kategorií informací, které jsou vyměňovány automaticky.

14. Zpětná vazba je vhodným prostředkem k zajištění trvalého zvyšování kvality vyměňovaných informací. Je proto třeba stanovit rámec pro poskytování zpětné vazby.

15. Pro náležité fungování systému spotřebních daní a boj proti podvodům je nezbytné, aby členské státy pomocí elektronických prostředků uchovávaly určité stanovené údaje o povoleních udělených hospodářským subjektům a skladům. Elektronické prostředky umožňují rychlou výměnu těchto údajů mezi členskými státy a automatický přístup k informacím. Toho lze dosáhnout využíváním informací, které jsou již obsaženy ve vnitrostátních elektronických systémech pro spotřební daně, vypracováním analýzy rizik, která zlepší informace o hospodářských subjektech podléhajících spotřební dani a o přepravách uvnitř Unie uchovávané na vnitrostátní úrovni, a zahrnutím řady informací o osobách povinných k dani a jejich plněních.

16. Aby byly informace uchovávané v elektronických databázích spolehlivé, je nutno přijmout ustanovení o jejich pravidelné aktualizaci.

17. Hospodářské subjekty by měly být schopny provést rychle ověření potřebná pro přepravu zboží podléhajícího spotřební dani. Měly by mít možnost nechat si elektronickými prostředky potvrdit platnost čísel pro účely spotřební daně prostřednictvím ústředního rejstříku provozovaného Komisí, do nějž jsou dodávány informace obsažené ve vnitrostátních databázích.

18. Účinnosti mechanismů stanovených v tomto nařízení by mohla bránit vnitrostátní pravidla týkající se bankovního tajemství. Členské státy by proto neměly být oprávněny odmítnout poskytnutí informací pouze na základě těchto pravidel.

19. Tímto nařízením by neměla být dotčena jiná opatření přijatá na úrovni Unie, která přispívají k boji proti nesrovnalostem a podvodům v oblasti spotřebních daní, nýbrž by je měla doplňovat.

20. Ustanovení o výměně informací se třetími zeměmi se za určitých podmínek, zejména s ohledem na ochranu údajů, ukázala jako přínosná pro správné uplatňování právních předpisů o spotřební dani, a měla by být proto zachována.

21. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[9] upravuje zpracovávání osobních údajů, které provádějí členské státy v rámci tohoto nařízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů[10] upravuje zpracovávání osobních údajů prováděné Komisí podle tohoto nařízení.

22. Pro účely účinného použití tohoto nařízení může být nezbytné omezit rozsah některých práv a povinností stanovených směrnicí 95/46/ES, konkrétně práva a povinnosti stanovená v článku 10, čl. 11 odst. 1, článku 12 a článku 21 uvedené směrnice, a to v zájmu ochrany zájmů uvedených v čl. 13 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice vzhledem k potenciálním výpadkům příjmů pro členské státy a k zásadnímu významu informací, na něž se vztahuje toto nařízení, pro účinný boj proti podvodům. Členské státy by měly být povinny přijmout taková omezení v nezbytném a přiměřeném rozsahu.

23. K zajištění jednotných podmínek pro provádění článků 8, 16, 19, 20, 21 a 34 tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[11].

24. Při přijímání těchto prováděcích aktů je nutno použít prověřovací postup, jelikož tyto akty jsou opatřeními s obecnou působností ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 182/2011.

25. Je nezbytné sledovat a vyhodnocovat fungování tohoto nařízení. Mělo by být přijato ustanovení za účelem sběru statistických údajů a jiných informací členskými státy a vypracovávání pravidelných zpráv Komisí.

26. Nařízení Rady (ES) č. 2073/2004 ze dne 16. listopadu 2004 by mělo být zrušeno.

27. Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zjednodušení a posílení správní spolupráce mezi členskými státy, která vyžaduje harmonizovaný přístup, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni samotných členských států, a proto jej může být z důvodu potřebné jednotnosti a účinnosti lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřesahuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

28. Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů (článek 8). Vzhledem k omezením stanoveným tímto nařízením nejde nad rámec toho, co je nezbytné a přiměřené pro účely ochrany legitimních fiskálních zájmů členských států,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I Obecná ustanovení

Článek 1 Předmět a oblast působnosti

29. Toto nařízení stanoví podmínky, za nichž příslušné orgány členských států, které jsou odpovědné za uplatňování právních předpisů o spotřební dani, spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí k zajištění dodržování těchto předpisů. Za tímto účelem stanoví toto nařízení pravidla a postupy, jež příslušným orgánům členských států umožní spolupráci a výměnu informací, které jsou nezbytné pro zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani, a to elektronickými prostředky či jinak.

30. Tímto nařízením není dotčeno uplatňování pravidel týkajících se vzájemné pomoci v trestních věcech v členských státech. Není jím dotčeno rovněž plnění jakýchkoli povinností týkajících se vzájemné spolupráce, které vyplývají z jiných právních nástrojů, včetně dvoustranných a mnohostranných dohod.

Článek 2 Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. „příslušným orgánem“ orgán určený v souladu s čl. 3 odst. 1;

2. „dožadujícím orgánem“ ústřední kontaktní orgán členského státu pro spotřební daně nebo kterýkoli kontaktní útvar nebo příslušný úředník členského státu, který podává žádost o pomoc jménem příslušného orgánu;

3. „dožádaným orgánem“ ústřední kontaktní orgán členského státu pro spotřební daně nebo kterýkoli kontaktní útvar nebo příslušný úředník členského státu, který obdrží žádost o pomoc jménem příslušného orgánu;

4. „úřadem pro spotřební daně“ jakýkoli úřad, u něhož lze splnit některé náležitosti stanovené předpisy o spotřební dani;

5. „automatickou výměnou vyvolanou událostmi“ soustavné sdělování informací s předem stanovenou strukturou, které se týkají významné události, jinému členskému státu, a to bez předchozí žádosti a tehdy, jakmile jsou tyto informace dostupné, vyjma výměny informací podle článku 21 směrnice 2008/118/ES;

6. „pravidelnou automatickou výměnou“ soustavné sdělování informací s předem stanovenou strukturou jinému členskému státu, a to bez předchozí žádosti a v předem stanovených pravidelných intervalech;

7. „spontánní výměnou“ sdělování informací jinému členskému státu bez předchozí žádosti, na něž se nevztahují body 5 a 6;

8. „elektronickým systémem“ elektronický systém pro přepravu a sledování zboží podléhajícího spotřební dani podle rozhodnutí č. 1152/2003/ES;

9. „osobou“ fyzická osoba, právnická osoba a sdružení osob, které nemá postavení právnické osoby, je však podle práva Unie nebo vnitrostátního práva uznané jako způsobilé k právním úkonům;

10. „hospodářským subjektem“ osoba, která se v rámci svého podnikání podílí na činnostech, na něž se vztahují právní předpisy o spotřební dani, bez ohledu na skutečnost, zda je k tomu oprávněna, či nikoli;

11. „elektronickými prostředky“ jakékoli elektronické zařízení, které je s to zpracovávat (včetně přenosu a komprese) a uchovávat údaje, přičemž tyto prostředky zahrnují elektronický systém vymezený v bodu 8;

12. „číslem pro účely spotřební daně“ identifikační číslo přidělené členskými státy pro účely spotřební daně záznamům o hospodářských subjektech a obchodních prostorách uvedeným v čl. 19 odst. 1 písm. a) a b);

13. „přepravou zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie“ přeprava zboží podléhajícího spotřební dani mezi dvěma či více státy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně ve smyslu kapitoly IV směrnice 2008/118/ES nebo zboží podléhajícího spotřební dani po propuštění ke spotřebě ve smyslu kapitoly V oddílu 2 směrnice 2008/118/ES;

14. „správním šetřením“ všechny kontroly, prověrky a jiné kroky, které provádějí úředníci nebo příslušné orgány při plnění svých povinností k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani;

15. „sítí CCN/CSI“ společná platforma založená na společné komunikační síti (Common Communication Network – CCN) a společném systémovém rozhraní (Common System Interface – CSI), kterou Unie vyvinula k zajištění všech přenosů dat elektronickými prostředky mezi příslušnými orgány v oblasti daní a cel;

16. „spotřebními daněmi“ daně uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/118/ES;

17. „dokladem v rámci vzájemné správní pomoci“ doklad vyhotovený elektronickým systémem, který se používá při výměně informací podle článku 8, 15 nebo 16 a k následným opatřením podle článku 8 nebo 16;

18. „dokladem v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu“ doklad v papírové podobě, který se používá při výměně informací podle článku 8 nebo 15, není-li dostupný elektronický systém;

19. „souběžnou kontrolou“ koordinovaná kontrola situace hospodářského subjektu nebo osob, které jsou mezi sebou propojeny, organizovaná dvěma či více zúčastněnými členskými státy, které mají společné či doplňující se zájmy, s ohledem právní předpisy o spotřební dani.

Článek 3 Příslušné orgány

1. Každý členský stát určí příslušný orgán, jehož jménem se použije toto nařízení. O tomto určení a o jeho případných následných změnách neprodleně uvědomí Komisi.

2. Komise zpřístupní seznam všech příslušných orgánů a zveřejní tyto informace v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4 Ústřední kontaktní orgány pro spotřební daně a kontaktní útvary

1 . Každý členský stát určí ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně, na nějž se přenese hlavní odpovědnost za kontakty s ostatními členskými státy v oblasti správní spolupráce. Uvědomí o tom Komisi a příslušné orgány ostatních členských států.

Ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně může být určen rovněž jako orgán odpovědný za kontakty s Komisí.

2. Příslušný orgán každého členského státu může ustanovit rovněž kontaktní útvary jiné než ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně, s konkrétní místní příslušností nebo zvláštní funkční odpovědností, za účelem přímé výměny informací podle tohoto nařízení.

Ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně zajistí, aby byl seznam těchto útvarů aktuální a byl přístupný ústředním kontaktním orgánům pro spotřební daně v ostatních dotčených členských státech.

Článek 5 Příslušní úředníci

1 . Příslušný orgán každého členského státu může za podmínek stanovených členským státem jmenovat příslušné úředníky, kteří mohou uskutečňovat přímou výměnu informací podle tohoto nařízení.

Příslušný orgán může rozsah takovéhoto pověření omezit.

Ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně odpovídá za průběžnou aktualizaci seznamu těchto úředníků a za jeho zpřístupnění ústředním kontaktním orgánům pro spotřební daně v ostatních dotčených členských státech.

2. Úředníci uskutečňující výměnu informací podle článku 12 a 13 se pro účely těchto článků považují za příslušné úředníky v souladu s podmínkami, které stanoví příslušné orgány.

Článek 6 Povinnosti ústředního kontaktního orgánu pro spotřební daně, kontaktních útvarů a příslušných úředníků

1. Ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně je hlavním orgánem příslušným pro výměnu informací o přepravě zboží podléhajícího spotřební dani, a zejména nese hlavní odpovědnost za zajištění:

a) výměny informací podle článku 8;

b) doručení správních rozhodnutí a opatření, o něž požádají členské státy podle článku 14;

c) povinných výměn informací podle článku 15;

d) nepovinných spontánních výměn informací podle článku 16;

e) předkládání zpráv o následných opatřeních podle čl. 8 odst. 5 a čl. 16 odst. 2;

f) výměn informací uchovávaných v elektronické databázi podle článku 19;

g) poskytování statistických údajů a jiných informací podle článku 34.

2. Pokud kontaktní útvary nebo příslušní úředníci zasílají nebo přijímají žádosti o pomoc či odpovídají na takovéto žádosti o pomoc, uvědomí o tom ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně ve svém členském státě za podmínek, které stanoví tento orgán.

3. Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník obdrží žádost o pomoc, která vyžaduje zásah mimo jeho územní či funkční působnost, předá takovou žádost neprodleně ústřednímu kontaktnímu orgánu pro spotřební daně ve svém členském státě a příslušnému úředníkovi pověřeného kontaktního útvaru a uvědomí o tom dožadující orgán. V takovém případě začínají běžet lhůty stanovené v článku 11 dnem následujícím po dni předání žádosti o pomoc ústřednímu kontaktnímu orgánu pro spotřební daně a příslušnému úředníkovi pověřeného kontaktního útvaru, nejpozději však jeden týden po přijetí žádosti uvedené v první větě tohoto odstavce.

Článek 7 Informace nebo dokumenty získané na základě povolení nebo žádosti soudního orgánu

1. Povinnost poskytnout pomoc nevylučuje poskytování informací nebo dokumentů získaných dožádaným orgánem, pokud tento jednal na základě povolení či žádosti soudního orgánu.

2. Sdělení informací dožadujícímu orgánu vyžaduje předchozí souhlas soudního orgánu, vyžaduje-li se tento souhlas podle vnitrostátního práva.

Kapitola II Spolupráce na základě žádosti

Článek 8 Obecné povinnosti dožádaného orgánu

1. Na žádost dožadujícího orgánu sdělí dožádaný orgán informace potřebné k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani, včetně informací týkajících se konkrétního případu či konkrétních případů, zejména informací o přepravě zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie.

2. Pro účely sdělení informací podle odstavce 1 zajistí dožádaný orgán provedení jakýchkoli správních šetření nezbytných pro získání těchto informací.

3. Žádost podle odstavce 1 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Jestliže členský stát rozhodne, že správní šetření není nutné, sdělí neprodleně dožadujícímu orgánu důvody svého rozhodnutí.

4. Za účelem získání požadovaných informací nebo provedení požadovaného správního šetření postupují dožádaný orgán nebo správní orgán, na který se dožádaný orgán obrátí, jako kdyby jednaly samy za sebe nebo na žádost jiného orgánu svého členského státu.

5. Dožádaný orgán může dožadující orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. Je-li podána takováto žádost, zašle dožadující orgán takovouto zprávu co nejdříve, pokud to pro něj nepředstavuje nepřiměřenou zátěž, aniž jsou dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů platná v jeho členském státě.

Článek 9 Forma žádosti a odpovědi

1. Žádosti o informace a o správní šetření podle článku 8 a odpovědi na tyto žádosti se vyměňují pomocí dokladu v rámci vzájemné správní pomoci s výhradou odstavce 4 tohoto článku.

Je-li elektronický systém nedostupný, použije se místo dokladu v rámci vzájemné správní pomoci doklad v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu.

2. Komise přijme prováděcí akty za účelem stanovení:

a) struktury a obsahu dokladů v rámci vzájemné správní pomoci;

b) pravidel a postupů týkajících se výměn dokladů v rámci vzájemné správní pomoci;

c) vzorového formuláře a obsahu dokladu v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu;

d) pravidel a postupů týkajících se používání dokladu v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu.

Komise může přijmout prováděcí akty rovněž za účelem stanovení struktury a obsahu zprávy uvedené v čl. 8 odst. 5.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

3. Každý členský stát určí situace, kdy lze mít za to, že elektronický systém je nedostupný.

4. Není-li použití dokladu v rámci vzájemné správní pomoci praktické, lze výměnu zpráv uskutečnit zcela nebo částečně jinými prostředky. V těchto mimořádných případech je ke zprávě připojeno vysvětlení, proč nebylo možno použít doklad v rámci vzájemné správní pomoci.

Článek 10 Poskytování dokumentů

1 . Dokumenty s jakýmkoli obsahem, jež mají být poskytnuty podle článku 8, jsou připojeny k dokladu v rámci správní pomoci uvedenému v čl. 9 odst. 1.

Není-li to však možné či praktické, jsou dokumenty poskytnuty elektronickými prostředky či jinak.

2. Dožádaný orgán je povinen poskytnout prvopisy dokumentů pouze tehdy, je-li to nezbytné pro účely sledované dožadujícím orgánem a není-li to v rozporu s platnými právními předpisy členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo.

Článek 11 Lhůty

1. Dožádaný orgán poskytne informace podle článku 8 co nejrychleji, nejpozději však do tří měsíců ode dne přijetí žádosti.

Má-li však dožádaný orgán příslušné informace již k dispozici, činí lhůta jeden měsíc.

2. V některých zvláštních případech mohou být na základě dohody mezi dožádaným orgánem a dožadujícím orgánem stanoveny lhůty jiné než lhůty uvedené v odstavci 1.

31. Nemůže-li dožádaný orgán odpovědět na žádost ve lhůtě stanovené v odstavci 1, uvědomí pomocí dokladu v rámci vzájemné správní pomoci do jednoho měsíce dožadující orgán o důvodech neposkytnutí odpovědi a o datu, kdy bude moci pravděpodobně odpovědět.

Článek 12 Účast úředníků z jiných členských států na správních šetřeních

1. Na základě dohody mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými dožádaným orgánem mohou být úředníci zmocnění dožadujícím orgánem přítomni za účelem výměny informací potřebných k zajištění správného uplatňování právních předpisů o správní dani v prostorách, kde správní orgány členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo, plní své úkoly či na jiném místě, kde tyto orgány plní své úkoly.

Pokud jsou požadované informace obsaženy v dokumentech, k nimž mají úředníci dožádaného orgánu přístup, budou úředníkům dožadujícího orgánu poskytnuty kopie těchto dokumentů.

2. Na základě dohody mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými dožádaným orgánem mohou být úředníci ustanovení dožadujícím orgánem přítomni při správních šetřeních prováděných na území dožádaného členského státu za účelem výměny informací potřebných k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani.

Je-li dosaženo takovéto dohody, mohou mít úředníci dožadujícího orgánu prostřednictvím svého zprostředkovatele a výhradně pro účely prováděného správního šetření přístup do týchž prostor a k týmž dokumentům jako úředníci dožádaného orgánu. Úředníci dožadujícího orgánu v žádném případě neuplatňují kontrolní pravomoci svěřené úředníkům dožádaného orgánu.

3. Úředníci dožadujícího orgánu, kteří jsou přítomni v jiném členském státě v souladu s odstavci 1 a 2, jsou vždy schopni předložit písemné zmocnění, v němž je uvedena jejich totožnost a jejich úřední způsobilost.

Článek 13 Souběžné kontroly

1. Za účelem výměny informací potřebných k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani se mohou dva či více členských států na základě analýzy rizik dohodnout, že na svých územích provedou souběžné kontroly odvodu spotřební daně u jednoho či více hospodářských subjektů nebo jiných osob, o něž mají společný či doplňující zájem, kdykoli se takové kontroly jeví účinnějšími než kontroly provedené pouze jedním členským státem.

2. K iniciování dohody podle odstavce 1 předloží příslušný orgán jednoho členského státu návrh příslušným orgánům ostatních dotčených členských států.

Tento návrh:

a) upřesňuje případy navrhované pro souběžné kontroly;

b) jednotlivě určuje totožnost každé osoby, s ohledem na niž má být kontrola provedena;

c) uvádí důvody objasňující nezbytnost společné kontroly;

d) stanoví lhůtu, během níž by měly být tyto kontroly provedeny.

3. Po obdržení návrhu uvedeného v odstavci 2 rozhodnou příslušné orgány dotčených členských států o své účasti na souběžné kontrole a vyrozumí o tom příslušný orgán, který návrh předložil, co nejdříve, nejpozději však do jednoho měsíce od obdržení návrhu. Odmítnutí účasti na souběžné kontrole je řádně odůvodněno.

4. Je-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, každý příslušný orgán, jenž je stranou této dohody, jmenuje zástupce, který odpovídá za dohled nad souběžnými kontrolami a za jejich koordinaci.

5. Po provedení souběžné kontroly příslušné orgány neprodleně informují ústřední kontaktní orgány pro spotřební daně ostatních členských států o metodách či praktikách, které se používají nebo u kterých je podezření, že byly použity k obcházení právních předpisů o spotřební dani, jež byly zjištěny v průběhu této souběžné kontroly, jsou-li tyto informace považovány za zvlášť významné pro ostatní členské státy.

Článek 14 Žádosti o doručení správních rozhodnutí a opatření

1. Na žádost dožadujícího orgánu a v souladu s právními předpisy platnými pro doručování obdobných aktů v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo, doručí dožádaný orgán osobě, které jsou určena, veškerá správní rozhodnutí a opatření přijatá správními orgány dožadujícího členského státu, jež se týkají používání právních předpisů o spotřební dani.

První pododstavec tohoto odstavce a odstavce 2, 3 a 4 tohoto článku se nevztahují na dokumenty uvedené v článku 8 směrnice 2010/24/EU.

2. V žádostech o doručení podle odstavce 1 je uveden předmět doručovaného rozhodnutí nebo opatření a jméno, adresa a všechny ostatní relevantní informace pro určení totožnosti osoby, které je určeno.

3. Dožádaný orgán neprodleně uvědomí dožadující orgán o úkonech učiněných k vyřízení žádosti o doručení podle odstavce 1 a sdělí mu datum doručení rozhodnutí nebo opatření osobě, které je určeno.

4. Nemůže-li dožádaný orgán jednat na základě žádosti o doručení podle odstavce 1, uvědomí o tom dožadující orgán písemně do jednoho měsíce od přijetí žádosti.

Dožádaný orgán nemůže odmítnout jednat na základě takovéto žádosti z důvodu obsahu rozhodnutí nebo opatření, které má být doručeno.

Kapitola III Výměna informací bez předchozí žádosti

Článek 15 Povinná výměna informací

1. Příslušný orgán každého členského státu předá bez předchozí žádosti prostřednictvím pravidelné nebo automatické výměny informací vyvolané událostmi informace potřebné k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani příslušnému orgánu ve všech ostatních dotčených členských státech, pokud:

a) v jiném členském státě došlo k nesrovnalosti nebo porušení právních předpisů o spotřební dani, nebo pokud existuje podezření, že k nim došlo;

b) nesrovnalost nebo porušení právních předpisů o spotřební dani, ke kterým došlo nebo u nichž existuje podezření, že k nim došlo, na území jednoho členského státu může mít následky v jiném členském státě;

c) existuje nebezpečí podvodu nebo ztráty spotřební daně v jiném členském státě;

d) během přepravy zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie došlo k mimořádné události, která není vymezena v ustanoveních směrnice 2008/118/ES a která může mít vliv na výpočet spotřební daně, kterou má hospodářský subjekt odvést.

2. Pokud informace uvedené v odstavci 1 souvisí s přepravou zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie, jsou tyto informace předány pomocí dokladu v rámci vzájemné správní pomoci s výhradou odstavce 3.

Není-li však použití tohoto dokladu praktické, může se výměna zpráv výjimečně uskutečnit zcela či částečně pomocí jiných prostředků. V těchto případech je ke zprávě připojeno vysvětlení, proč nebylo možno použít doklad v rámci vzájemné správní pomoci.

3. Je-li elektronický systém nedostupný, použije se místo dokladu uvedeného v odstavci 2 doklad v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu.

4. Komise přijme prováděcí akty za účelem stanovení:

a) přesných kategorií informací, které jsou vyměňovány podle čl. 15 odst. 1;

b) četnosti pravidelných výměn pro každou kategorii informací;

c) struktury a obsahu dokladů v rámci vzájemné správní pomoci;

d) formy a obsahu dokladu v rámci vzájemné správní pomoci v případě havarijního postupu;

e) pravidel a postupů týkajících se výměn dokladů podle písmen c) a d).

Komise může přijmout prováděcí akty rovněž za účelem určení situací, kdy pro účely odstavce 3 tohoto článku mohou mít příslušné orgány za to, že elektronický systém je nedostupný.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

Článek 16 Nepovinná výměna informací

1. Příslušné orgány členských států si mohou v každém případě bez předchozí žádosti a prostřednictvím spontánní výměny předávat navzájem informace potřebné k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani, které jsou jim známy a na něž se nevztahuje článek 15.

Za tímto účelem mohou využít elektronický systém, je-li systém schopen takovéto informace zpracovávat.

2. Orgán, který předal informace jinému orgánu podle odstavce 1, může tento druhý orgán požádat, aby mu podal zprávu o následných opatřeních, která dožadující členský stát přijal na základě poskytnutých informací. Je-li podána takováto žádost, zašle druhý orgán takovouto zprávu co nejdříve, pokud to pro něj nepředstavuje nepřiměřenou administrativní zátěž, aniž by byla dotčena pravidla týkající se služebního tajemství a ochrany údajů, která jsou platná v jeho členském státě.

3. Komise přijme prováděcí akty za účelem stanovení:

a) struktury a obsahu dokladů v rámci vzájemné správní pomoci, které se vztahují na nejběžnější druhy informací uvedených v odstavci 1;

b) pravidel a postupů týkajících se výměn dokladů v rámci vzájemné správní pomoci.

Komise může přijmout prováděcí akty rovněž za účelem stanovení struktury a obsahu zprávy uvedené v odstavci 2.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

Článek 17 Povinnost členských států usnadňovat výměny informací bez předchozí žádosti

Členské státy přijmou nezbytná správní a organizační opatření, aby usnadnily výměny uvedené v této kapitole.

Článek 18 Omezení povinností

Pro účely provádění této kapitoly nesmí být členský stát nucen ukládat hospodářským subjektům za účelem shromažďování informací nové povinnosti, ani být vystavován nepřiměřené administrativní zátěži.

Kapitola IV Uchovávání a výměna elektronických informací o hospodářských subjektech

Článek 19 Uchovávání a výměna informací o povoleních udělených hospodářským subjektům a skladům

1. Příslušný orgán každého členského státu provozuje elektronickou databázi s těmito rejstříky:

a) rejstřík hospodářských subjektů, které patří do jedné z těchto kategorií:

i) oprávnění skladovatelé ve smyslu čl. 4 bodu 1 směrnice 2008/118/ES;

ii) registrovaní příjemci ve smyslu čl. 4 bodu 9 směrnice 2008/118/ES;

iii) registrovaní odesílatelé ve smyslu čl. 4 bodu 10 směrnice 2008/118/ES;

b) rejstřík obchodních prostor schválených jako daňové sklady ve smyslu čl. 4 bodu 11 směrnice 2008/118/ES.

2. Rejstříky podle odstavce 1 obsahují tyto informace:

a) jedinečné číslo pro účely spotřební daně vydané příslušným orgánem ve vztahu k danému hospodářskému subjektu nebo obchodním prostorám;

b) jméno nebo název a adresa hospodářského subjektu nebo obchodních prostor;

c) kategorie výrobku podléhajícího spotřební dani (KAT) a/nebo kód výrobku podléhajícího spotřební dani (EPC) podle přílohy II seznamu kódů 11 v nařízení (ES) č. 684/2009 pro výrobky, na něž se vztahuje povolení;

d) identifikace ústředního kontaktního orgánu pro spotřební daně nebo úřadu pro spotřební daně, od něhož lze získat další informace;

e) datum, od kdy je povolení platné, datum jeho změny nebo případně datum pozbytí platnosti;

f) u oprávněných skladovatelů daňový sklad nebo seznam daňových skladů, na něž se vztahuje povolení, a pokud se vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů, údaj o tom, že skladovatel je oprávněn rozdělit přepravu v souladu s článkem 23 směrnice 2008/118/ES nebo nechat přepravit zboží podléhající spotřební dani na místo přímého dodání v souladu s čl. 17 odst. 2 uvedené směrnice;

g) u registrovaných příjemců, pokud se vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů, údaj o tom, že příjemce je oprávněn nechat přepravit zboží podléhající spotřební dani na místo přímého dodání v souladu s čl. 17 odst. 2 směrnice 2008/118/ES;

h) u registrovaných příjemců uvedených v čl. 19 odst. 3 směrnice 2008/118/ES obsah povolení s ohledem na množství zboží podléhajícího spotřební dani, totožnost odesílatele v členském státě odeslání a dobu, po kterou je povolení platné;

i) bez ohledu na písmeno h) je možno u registrovaných příjemců uvedených v čl. 19 odst. 3 směrnice 2008/118/ES, kteří mají povolení přijímat víno od odesílatelů využívajících odchylku podle článku 40 směrnice 2008/118/ES, totožnost odesílatele v členském státě odeslání vynechat. Záznam obsahuje údaj o odchylce podle článku 40 směrnice 2008/118/ES;

i) u daňových skladů oprávněný skladovatel nebo seznam oprávněných skladovatelů, jež jsou oprávněni tento daňový sklad používat.

3. Ústřední kontaktní orgán pro spotřební daně nebo kontaktní útvar každého členského státu zajistí, aby informace obsažené v národních rejstřících byly úplné, přesné a aktuální.

4. Informace obsažené v příslušných národních rejstřících podle odstavce 2 jsou automaticky vyměňovány prostřednictvím ústředního rejstříku.

Komise provozuje rejstřík jako součást elektronického systému způsobem, jenž neustále zajišťuje správné aktuální zobrazení všech údajů z národních rejstříků, které poskytly všechny členské státy.

Ústřední kontaktní orgány pro spotřební daně nebo kontaktní útvary členských států sdělí Komisi včas obsah národního rejstříku a rovněž jeho případné změny.

Článek 20 Přístup k informacím a jejich oprava

1 . Komise zajistí, aby osoby, které se podílejí na přepravě zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie, mohly elektronickými prostředky získat potvrzení o platnosti čísel pro účely spotřební daně, která jsou uchovávána v ústředním rejstříku podle čl. 19 odst. 4. Komise předá případné žádosti hospodářských subjektů o opravu těchto údajů ústřednímu kontaktnímu orgánu pro spotřební daně nebo kontaktnímu útvaru, který odpovídá za povolení vydané dotčenému hospodářskému subjektu.

2. Ústřední kontaktní orgány pro spotřební daně nebo kontaktní útvary členských států zajistí, aby hospodářské subjekty mohly získat potvrzení informací uchovávaných podle čl. 19 odst. 2, které se jich týkají, a opravit případné nepřesnosti.

Článek 21 Uchovávání údajů

1. Příslušný orgán každého členského státu uchovává informace týkající se přepravy zboží podléhajícího spotřební dani uvnitř Unie a záznamy obsažené v národních rejstřících podle článku 19 po dobu nejméně tří let od skončení kalendářního roku, ve kterém byla přeprava zahájena, aby tyto informace mohly být použity pro postupy podle tohoto nařízení. Informace shromážděné prostřednictvím elektronického systému jsou uchovávány v tomto systému způsobem, který umožňuje tyto informace v systému vyhledat a dále zpracovávat v reakci na žádost o informace podle článku 8.

2 Po uplynutí příslušné lhůty pro uchovávání údajů členské státy obsah uchovávaných záznamů vymažou, nebo je archivují v podobě, která neumožňuje zjistit totožnost dotyčného hospodářského subjektu či subjektů.

Článek 22 Provádění

Komise přijme prováděcí akty za účelem:

a) stanovení technických údajů týkajících se automatické aktualizace databází uvedených v čl. 19 odst. 1 a ústředního rejstříku podle čl. 19 odst. 4;

b) stanovení pravidel a postupů týkajících se přístupu k informacím a jejich oprav podle čl. 20 odst. 1.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

Kapitola V Společné podmínky poskytování pomoci

Článek 23 Jazykový režim

Žádosti o pomoc včetně žádostí o doručení a připojené dokumenty mohou být vyhotoveny v jakémkoli jazyce, na němž se dožádaný a dožadující orgán dohodnou. K žádostem se přikládá překlad do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo, pouze ve zvláštních případech, kdy dožádaný orgán uvede důvody objasňující potřebu překladu.

Článek 24 Kvalita služby

1 Komise a členské státy zajistí, aby části elektronického systému, které jsou nezbytné pro výměnu informací popsanou v tomto nařízení, byly provozuschopné, byly náležitě udržovány a dále se vyvíjely.

2 Komise a členské státy uzavřou dohodu o rozsahu služeb a dohodnou se na bezpečnostní politice pro elektronický systém. Dohoda o rozsahu služeb stanoví technickou kvalitu a množství služeb, jež mají být poskytovány Komisí a členskými státy, v zájmu zajištění bezpečného fungování všech částí elektronického systému a elektronické komunikace a rozdělení povinností týkajících se dalšího vývoje uvedeného systému.

Článek 25 Obecné omezení povinností dožádaného orgánu

1. Dožádaný orgán jednoho členského státu poskytne dožadujícímu orgánu jiného členského státu informace požadované podle tohoto nařízení za předpokladu, že dožadující orgán vyčerpal obvyklé zdroje informací, které mohl podle okolností použít k získání požadovaných informací, aniž by se vystavoval nebezpečí nedosažení požadovaného cíle.

2. Toto nařízení neukládá příslušným orgánům členského státu povinnost provést šetření nebo poskytnout informace, pokud právní předpisy či správní praxe tohoto členského státu neopravňují orgány k provedení takovéhoto šetření nebo shromažďování či používání takovýchto údajů pro vlastní účely tohoto členského státu.

3. Příslušný orgán členského státu může odmítnout informace předat, pokud dožadující členský stát nemůže z právních důvodů poskytnout podobné informace.

4. Poskytnutí informací může být odmítnuto, pokud by vedlo k prozrazení obchodního, průmyslového či profesního tajemství či obchodního postupu nebo pokud by poskytnutí daných informací odporovalo veřejnému pořádku. Členské státy nemohou odmítnout poskytnout informace o hospodářském subjektu pouze z toho důvodu, že tyto informace jsou v držení banky, jiné finanční instituce, určené osoby nebo osoby jednající v zastoupení nebo ve funkci zmocněnce, nebo z toho důvodu, že se týkají vlastnických podílů u určité právnické osoby.

5. Dožádaný orgán sdělí dožadujícímu orgánu důvody odmítnutí žádosti o pomoc. Komisi se rovněž jednou ročně sdělují kategorie důvodů takovýchto odmítnutí pro statistické účely.

Článek 26 Výdaje

Členské státy se vzájemně vzdají veškerých nároků na proplacení výdajů, které vznikly při uplatňování tohoto nařízení, s výjimkou nároků týkajících se poplatků zaplacených odborníkům.

Článek 27 Minimální částka

1. Možnost požádat o pomoc podle tohoto nařízení může podléhat určité prahové hodnotě s ohledem na minimální dlužnou částku ve vztahu k spotřebním daním.

2. Komise může přijmout prováděcí akty za účelem stanovení prahové hodnoty podle odstavce 1 tohoto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

Článek 28 Služební tajemství, ochrana údajů a použití informací sdělených podle tohoto nařízení

1. Informace sdělené nebo shromážděné členskými státy podle tohoto nařízení nebo jakékoli jiné informace, k nimž měl úředník či jiný zaměstnanec nebo smluvní dodavatel přístup při plnění svých povinností, podléhají služebnímu tajemství a požívají stejné ochrany jako podobné informace podle práva členského státu, který tyto informace obdržel.

2. Informace podle odstavce 1 lze použít k těmto účelům:

a) stanovení vyměřovacího základu pro spotřební daně;

b) výběr nebo správní kontrola spotřebních daní;

c) sledování přepravy zboží podléhajícího spotřební dani;

d) analýza rizik v oblasti spotřebních daní;

e) šetření v oblasti spotřebních daní;

f) stanovení jiných daní, cel a poplatků, na něž se vztahuje článek 2 směrnice 2010/24/EU.

Příslušný orgán členského státu, který poskytuje informace, však povolí jejich použití pro jiné účely v členském státě dožadujícího orgánu, pokud právní předpisy členského státu dožádaného orgánu umožňují použití informací pro obdobné účely v tomto členském státě.

Pokud to povolují vnitrostátní právní předpisy, mohou být informace uvedené v odstavci 1 použity v souvislosti se soudním či správním řízením, které může zahrnovat uložení sankcí a jež bylo zahájeno v důsledku porušení daňových předpisů, aniž jsou dotčena pravidla upravující práva žalovaného a svědků v takových řízeních.

3. Pokud se dožadující orgán domnívá, že informace, které obdržel od dožádaného orgánu, mohou být užitečné pro příslušný orgán jiného členského státu, může je předat tomuto orgánu. Uvědomí o tom dožádaný orgán.

Dožádaný orgán může sdělení informací jinému členskému státu podmínit svým předchozím souhlasem.

4. Uchovávání a výměna informací ze strany členských států podle tohoto nařízení podléhá vnitrostátním předpisům k provedení směrnice 95/46/ES.

Za účelem správného uplatňování tohoto nařízení však členské státy mohou omezit rozsah povinností a práv stanovených v článku 10, čl. 11 odst. 1 a článcích 12 a 21 směrnice 95/46/ES na rozsah, který je nezbytný k ochraně zájmů uvedených v čl. 13 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice. Tato omezení jsou úměrná dotyčnému zájmu.

Článek 29 Přístup k informacím na základě povolení Komise

Osoby řádně zmocněné Komisí mohou mít přístup k informacím podle čl. 28 odst. 4 pouze v rozsahu nezbytném pro péči o síť CCN/CSI a její údržbu a rozvoj a provoz ústředního rejstříku.

Tyto osoby jsou povinny zachovávat služební tajemství. Informace, k nimž je umožněn přístup, jsou chráněny jako osobní údaje podle nařízení (ES) č. 45/2001.

Článek 30 Důkazní hodnota získaných informací

Zprávy, výkazy a všechny ostatní dokumenty nebo jejich ověřené opisy či výpisy získané úředníky dožádaného orgánu a poskytnuté dožadujícímu orgánu podle tohoto nařízení mohou být příslušnými orgány členského státu dožadujícího orgánu použity jako důkazy stejným způsobem jako obdobné dokumenty, které poskytl jiný orgán této země.

Článek 31 Povinnost týkající se spolupráce

1. Pro účely používání tohoto nařízení učiní členské státy všechna nezbytná opatření, aby:

a) zajistily účinnou vnitřní koordinaci mezi příslušnými orgány podle článku 3;

b) navázaly přímou spolupráci mezi orgány zmocněnými pro účely koordinace podle písmene a);

c) zajistily bezproblémové fungování systému výměny informací stanoveného tímto nařízením.

2. Komise neprodleně sdělí příslušnému orgánu každého členského státu všechny informace potřebné k zajištění správného uplatňování právních předpisů o spotřební dani, které obdrží a které je schopna poskytnout.

Článek 32 Vztahy se třetími zeměmi

1. Pokud příslušný orgán členského státu obdrží informace od třetí země, může je předat příslušným orgánům těch členských států, které by mohly mít o tyto informace zájem, v každém případě však všem členským státům, které o tyto informace požádají, pokud to platná ujednání o pomoci uzavřená s konkrétní třetí zemí povolují. Takové informace mohou být předány rovněž Komisi, je-li to v zájmu Unie a slouží-li tyto informace ke stejným účelům, jak je stanoveno v tomto nařízení.

2. Pokud se dotčená třetí země zavázala poskytnout pomoc nezbytnou ke shromáždění důkazů o protiprávní povaze operací, které se jeví být v rozporu s právními předpisy o spotřební dani, mohou být informace získané podle tohoto nařízení sděleny třetí zemi, a to se souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, ke stejným účelům, pro něž byly tyto informace poskytnuty, a v souladu se směrnicí 95/46/ES, zejména ustanoveními o předávání osobních údajů do třetích zemí, a vnitrostátními právními opatřeními k provedení směrnice.

Článek 33 Poskytování pomoci hospodářským subjektům

1. Příslušné orgány členského státu, v němž má odesílatel zboží podléhajícího spotřební dani sídlo, mohou tomuto odesílateli poskytnout pomoc, jestliže tento neobdrží oznámení o přijetí zboží podle čl. 24 odst. 4 směrnice 2008/118/ES nebo v situacích uvedených v čl. 33 odst. 1 uvedené směrnice kopii průvodního dokladu podle článku 34 uvedené směrnice.

Poskytnutím této pomoci nejsou dotčeny daňové povinnosti odesílatele, jemuž je poskytnuta pomoc.

2. Pokud členský stát poskytuje pomoc podle odstavce 1 a považuje za nezbytné získat informace od jiného členského státu, vyžádá si tyto informace v souladu s článkem 8. Tento jiný členský stát může odmítnout poskytnout požadované informace v případě, že odesílatel nevyužil k získání důkazu o ukončení přepravy zboží podléhajícího spotřební dani všechny dostupné prostředky.

Kapitola VI Hodnocení a přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 34 Vyhodnocení opatření, sběr provozních statistik a podávání zpráv

1. Členské státy a Komise prověří a vyhodnotí uplatňování tohoto nařízení. Za tímto účelem Komise pravidelně shrnuje zkušenosti členských států v zájmu lepšího fungování systému zřízeného tímto nařízením.

2. Členské státy sdělí Komisi tyto informace:

a) veškeré dostupné informace týkající se jejich zkušeností s uplatňováním tohoto nařízení, včetně statistických údajů potřebných pro hodnocení;

b) veškeré dostupné informace o metodách či praktikách, které jsou skutečně používány nebo u kterých je podezření, že jsou používány k obcházení právních předpisů o spotřební dani, pokud tyto metody nebo praktiky odhalí nedostatky nebo mezery ve fungování postupů stanovených v tomto nařízení.

Pro vyhodnocení účinnosti tohoto systému správní spolupráce při vymáhání dodržování právních předpisů o spotřební dani a v boji proti únikům a podvodům v souvislosti se spotřebními daněmi mohou členské státy Komisi sdělit jakékoli jiné dostupné informace než informace podle prvního pododstavce.

Komise předá informace sdělené členskými státy ostatním dotčeným členským státům.

Povinnost týkající se sdělování informací a statistických údajů nevede k neodůvodněnému zvýšení administrativní zátěže.

3. Komise může pro provozní a statistické účely přímo získávat informace ze zpráv vytvořených elektronickým systémem s výhradou článku 28.

4. Informace sdělené členskými státy pro účely odstavce 1 a 2 neobsahují individuální nebo osobní údaje.

5. Komise přijme prováděcí akty s cílem stanovit pro účely tohoto článku příslušné statistické údaje sdělované členskými státy, informace, jež Komise může získávat ze zpráv, a statistické zprávy, jež mají být vyhotovovány Komisí a členskými státy.

Tyto prováděcí akty se přijímají prověřovacím postupem podle čl. 35 odst. 2.

Článek 35 Výbor pro spotřební daně

1 . Komisi je nápomocen Výbor pro spotřební daně zřízený čl. 43 odst. 1 směrnice 2008/118/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 36 Zrušení nařízení (ES) č. 2073/2004

Nařízení (ES) č. 2073/2004 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou v příloze tohoto nařízení.

Článek 37 Podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě

Co pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, a zejména na základě informací poskytnutých členskými státy, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání tohoto nařízení.

Článek 38 Dvoustranná ujednání

1. Tímto nařízením není dotčeno plnění případných širších povinností týkajících se vzájemné pomoci, které vyplývají z jiných právních aktů, včetně dvoustranných nebo mnohostranných dohod.

2. Pokud příslušné orgány podle čl. 3 odst. 1 uzavřou ujednání o dvoustranných záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení, s výjimkou ujednání týkajících se jednotlivých případů, uvědomí o tom neprodleně Komisi. Komise o tom následně uvědomí příslušné orgány ostatních členských států.

Článek 39 Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne 1. ledna 2012.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne [...].

Za Radu

předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

Srovnávací tabulka č. 1: nařízení (ES) č. 2073/2004 > nové nařízení |

Článek v nařízení č. 2073/2004 | Nový článek | Článek v nařízení č. 2073/2004 | Nový článek |

1 | 1 | 20 | 17 |

2 | 2 | 21 | 18 |

3 | 3, 4, 5, 6 | 22 | 19, 20 |

4 | 7 | 23 | - |

5 | 8 | 24 | 33 |

6 | 9 | 25 | 21 |

7 | 7, 10 | 26 | 34 |

8 | 11 | 27 | 32 |

9 | 11 | 28 | 9, 15, 16, 22 |

10 | 11 | 29 | 23 |

11 | 12 | 30 | 25, 27, 28 |

12 | 13 | 31 | 28, 29, 32 |

13 | 13 | 32 | 30 |

14 | 14 | 33 | 31 |

15 | 14 | 34 | 35 |

16 | 14 | 35 | 37 |

17 | 15 | 36 | 38 |

18 | 15 | 37 | 39 |

19 | 16 |

[pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. 330, 15.12.2007, s. 1.

[2] Úř. věst. L 4, 31.3.2010, s. 1.

[3]

[4] Úř. věst. C , , s. .

[5] Úř. věst. C , , s. .

[6] Úř. věst. C , , s. .

[7] Úř. věst. L 359, 4.12.2004, s. 1.

[8] Úř. věst. L 162, 1.7.2003, s. 5.

[9] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

[10] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

[11] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.