11.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 136/24

—

s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte přijatou Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989 a zejména na článek 21 této úmluvy,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o adopci dětí z roku 1967,

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (podepsanou v Haagu dne 29. května 1993) a na Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí ze dne 25. ledna 1996 (ETS č. 160),

—

s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 3 odst. 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 1996 o zlepšení právních předpisů a spolupráce mezi členskými státy ve věci adopce dětí (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008: Směrem ke strategii EU o právech dítěte (2),

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že blaho všech dětí a zajištění jejich nejlepších zájmů má mimořádný význam, a vzhledem k tomu, že ochrana práv dítěte je cílem Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že pravomoc v oblasti adopce přísluší členským státům, které uplatňují příslušné postupy v souladu s nejlepšími zájmy dítěte,

C.

vzhledem k platným úmluvám o ochraně dětí a odpovědnosti rodičům, zejména k Evropské úmluvě o adopci dětí z roku 1967, které se snaží sblížit právní předpisy členských států v případech, kdy adopce zahrnuje přestěhování dítěte z jedné země do druhé, a k Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z roku 1993 (Haagská úmluva),

D.

vzhledem k tomu, že členské státy EU podepsaly Haagskou úmluvu,

E.

vzhledem k tomu, že v důsledku Haagské úmluvy bylo dosaženo značného pokroku,

F.

vzhledem k tomu, že Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte a Haagská úmluva popisují rodinu jako základní jednotkou společnosti, jako přirozené prostředí pro růst a blahobyt dětí ve většině případů a jako prvořadou možnost, pokud jde o péče o děti,

G.

vzhledem k tomu, že pokud je prvotní péče o děti v rodině nedostupná, měla by být adopce jednou z přirozených druhotných možností, zatímco umístění dítěte do institucionální péče by mělo být až poslední možností,

H.

vzhledem k tomu, že problém ohrožených dětí, zejména dětí opuštěných a předaných do ústavní péče, je v Evropě velmi závažný a měl by se řešit s maximální vážností,

I.

vzhledem k tomu, že porušování práv dětí, násilí páchané na dětech a obchodování s dětmi za účelem adopce, prostituce, nezákonné práce, nuceného sňatku a pouliční žebroty nebo za jakýmkoli dalším nezákonným účelem zůstávají v EU i nadále problémem,

J.

vzhledem k tomu, že je důležité chránit právo dítěte na rodinný život a zajistit, aby děti nebyly nuceny žít dlouho v dětských domovech,

K.

vzhledem k tomu, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se stala závaznou Evropská listina základních práv; vzhledem k tomu, že podle článku 24 této listiny mají „děti … právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho“; a vzhledem k tomu, že článek 3 Lisabonské smlouvy uvádí, že ochrana práv dítěte je cílem Unie,

1.

vyzývá k posouzení možnosti koordinovat na evropské úrovni strategie týkající se nástroje pro mezinárodní adopci v souladu s mezinárodními úmluvami, s cílem zlepšit asistenci při informačních službách, přípravu na mezinárodní adopci, zpracování žádostí o mezinárodní adopci a postadopční služby, přičemž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že všechny mezinárodní úmluvy o ochraně práv dítěte uznávají právo osiřelých či opuštěných dětí na rodinu a ochranu;

2.

vyzývá Komisi, aby posoudila fungování vnitrostátních systémů na evropské úrovni;

3.

domnívá se, že by pokud je to možné a pokud je to v nejlepším zájmu dítěte, měla by být upřednostněna adopce uskutečněná v zemi původu dítěte s možnou alternativou ve formě rodinné péče, jako je pěstounská péče nebo ústavní péče, nebo prostřednictvím nalezení rodiny s využitím mezinárodní adopce v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními úmluvami, a že umístění dítěte do ústavu by mělo být pouze dočasným řešením;

4.

zdůrazňuje, že když dojde na ochranu práv dítěte, musí se z dlouhodobého hlediska uplatňovat vnitrostátní právní předpisy země původu rodiny, která hledá dítě pro mezinárodní adopci;

5.

naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s Haagskou konferencí, Radou Evropy a organizacemi pro práva dětí vytvořily rámec pro zajištění transparentnosti a efektivního hodnocení tendencí ohledně opuštěných a adoptovaných dětí, včetně dětí, které prošly mezinárodní adopcí, a aby koordinovaly svou činnost s cílem zabránit obchodování s dětmi za účelem adopce;

6.

vyzývá všechny orgány EU, aby hrály aktivnější úlohu na Haagské konferenci s cílem vyvíjet na konferenci nátlak, aby se zlepšily, aktualizovaly a usnadnily postupy mezinárodní adopce a odstranila zbytečná byrokracie, a aby se zavázaly chránit práva dětí ze třetích zemí;

7.

vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby pravidelně členským státům původu podávaly zprávy o vývoji dítěte, které prošlo mezinárodní adopcí;

8.

vyzývá členské státy, aby uznaly psychologické, emoční, fyzické a sociálně vzdělávací dopady toho, že dítě opustí místo svého původu, a aby nabídly adoptivním rodičům a adoptovaným dětem vhodnou pomoc;

9.

naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem se zvláštními potřebami, jako jsou děti, které potřebují lékařskou péči, a děti se zdravotním postižením;

10.

uznává, že procesní záruky a řádná kontrola všech dokladů potřebných k adopci, včetně rodných listů, pomáhá chránit dítě před porušováním jeho práv, které pramení z pochybností o věku nebo totožnosti dítěte; domnívá se, že spolehlivý systém registrace narození může zabránit obchodování s dětmi za účelem adopci, a vyzývá, aby se posoudila právní řešení, která by umožnila vzájemné uznávání dokladů potřebných k adopci;

11.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby se aktivně zapojily do boje proti obchodování s dětmi za účelem adopce;

12.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, Haagské konferenci a vládám a parlamentům členských států.