3.5.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 132/15

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Dodávky energie – jaký druh politiky sousedství potřebujeme k zabezpečení dodávek pro EU?“

(průzkumné stanovisko na žádost maďarského předsednictví)

2011/C 132/04

Zpravodaj: pan IOZIA

Dne 15. listopadu 2010 se budoucí maďarské předsednictví Evropské unie, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodlo konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor na téma

Dodávky energie – jaký druh politiky sousedství potřebujeme k zabezpečení dodávek pro EU?

(průzkumné stanovisko).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. března 2011.

Na 470. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. března 2011 (jednání dne 15. března 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 86 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) doufá, že:

1.1.1

vzhledem ke strategickému významu dodávek energie bude rychle, postupně a v duchu solidarity mezi členskými státy posílena společná vnější politika Evropské unie v oblasti energetiky, zabezpečení dodávek, spolupráce s producentskými, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi, která bude mít úzkou vazbu na bezpečnostní a obrannou politikou Unie;

1.1.2

bude vytvořena funkce vysokého představitele pro energetickou politiku, který by doplnil vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, vzhledem k tomu, že tyto politiky by měly obsahovat téma energetické bezpečnosti. Výkonem této úlohy by mohl být formálně pověřen komisař pro energetiku;

1.1.3

se zaujme integrovaný přístup mezi vnitřními a vnějšími politikami a souvisejícími politikami, např. politikami sousedství a blízkosti a politikami souvisejícími a s ochranou životního prostředí;

1.1.4

bude překonán energetický unilateralismus, jenž v základech podkopává zásadu solidarity mezi členskými státy a vystavuje státy, které nemají dostatečnou vyjednávací sílu, vážným potížím s dodávkami za spravedlivé a udržitelné ceny;

1.1.5

se bude rozvíjet Energetické společenství, model tohoto partnerství se rozšíří na země na jižním pobřeží Středozemního moře a jeho mandátem bude zejména podpora rozvoje energetické účinnosti, obnovitelné energie, propojení a interoperability sítí. Cíli nového společenství musí být propagace nové energetické charty a nového protokolu o energetické účinnosti;

1.1.6

bude mít přístup do platformy 3 Východního partnerství týkající se energetické bezpečnosti a že do ní budou systematicky zapojeni zástupci pracovní skupiny 3 fóra občanské společnosti Východního partnerství, která se zabývá životním prostředím, změnou klimatu a energetickou bezpečností, a to vzhledem k tomu, že hlas občanské společnosti, včetně sociálních partnerů, je i nadále příliš často přehlížen či dokonce umlčován;

1.1.7

otázka energetiky bude nově institucionálně zakotvena. Ve stávajících smlouvách, které sice nepochybně posílily pravomoci Unie, zůstává tato otázka doplňková k vnitrostátním politikám, jimž by nicméně měla náležet pravomoc volby ohledně interní skladby zdrojů energie. Výbor v této souvislosti vyzývá Komisi, aby prošetřila proveditelnost smlouvy Unie o energetice podle vzoru smlouvy Euratom;

1.1.8

bude vyvinuto úsilí o uzavření mnohostranné a komplexní dohody s Ruskem, jejímž účelem bude ochrana obecných zájmů Unie. Tato politika by se měla týkat i zemí na Kavkaze, jejichž význam pro dodávky energie do Evropy se v budoucnosti bude neustále zvyšovat;

1.1.9

se budou rozvíjet strategická partnerství s USA, Japonskem, Brazílií, Indií a Čínou v oblasti energetické účinnosti, bezpečnosti energetických dodávek a boje proti emisím skleníkových plynů, aby se dospělo ke globální dohodě na období po Kjótu, a že budou obnoveny stávající dohody s nově vznikajícími demokraciemi v severní Africe a na Blízkém východě, které zohlední jejich potřeby rozvoje;

1.1.10

bude zváženo uspořádání mezinárodní konference na toto téma, jejímž cílem bude vypracovat energetickou chartu a protokol o energetické účinnosti, která by byla efektivnější, sdílenější, rozšířenější a odpovídala ekonomickému a politickému vývoji probíhajícímu v oblasti energetiky;

1.1.11

Evropa postupně sníží svoji energetickou závislost, a to prostřednictvím rozhodnějších a závaznějších politik v oblasti energetické účinnosti a podporou rozvoje alternativních a udržitelných zdrojů energie s nízkými emisemi CO2;

1.1.12

prioritu budou mít jednak projekty diverzifikace energetických zdrojů probíhající v sousedních zemích (jako je energetický koridor EU mezi Kaspickým a Černým mořem) a dále především plynovod Nabucco, infrastruktura pro zkapalněný zemní plyn (LNG), propojení elektrických sítí, završení evropsko-středomořských dohod o elektrické infrastruktuře (Med-ring) a o infrastruktuře pro zemní plyn a realizace nových projektů v oblasti ropné infrastruktury evropského zájmu, jako jsou projekty Oděsa-Gdaňsk, Constanța-Terst a Nord Stream, který má velký význam pro Finsko a u něhož by bylo vhodné znovu vyjednat možnost propojení s Pobaltskými zeměmi a Polskem;

1.1.13

evropské instituce budou vážně usilovat o nalezení solidárního řešení dodávek energie. EHSV vyzývá Radu, Evropský parlament a Komisi, aby stanovily všechna možná opatření k využívání diplomacie v energetice jako nástroje ochrany a záruky pro pracovníky, podniky a kvalitu života evropských občanů.

2.   Úvod

2.1   Žádost předsednictví Unie adresovaná Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru se týká jednoho z nejožehavějších a nejdůležitějších bodů strategie EU-27 v oblasti energetiky, a to zabezpečení dodávek s využitím politiky sousedství jako jednoho z nástrojů spolupráce Unie.

2.2   Energetika je již několik let jedním z klíčových a prioritních témat hospodářské, sociální a environmentální politiky. Na dostupnosti energie, na jejím obezřetném a uvědomělém využívání a na výzkumu nových druhů energie souvisejícím s cílem dosáhnout společnosti s nízkými emisemi závisí současný a budoucí udržitelný rozvoj.

2.3   Právní rámec

2.3.1   Se Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU) byl schválen nový článek 194, v němž jsou stanoveny pravomoci Unie v oblasti politiky, jejímž cílem je v duchu solidarity:

—	zajistit fungování trhu s energií;

—	zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii;

—	podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; a

—	podporovat propojení energetických sítí.

2.3.2   Čl. 4 odst. 2 písm. i) SFEU uděluje Unii sdílenou pravomoc v oblasti energetiky.

2.3.3   Co se týče mezinárodních dohod, svěřuje článek 216 SFEU Unii nezbytné pravomoci k uzavírání dohod nezbytných k dosažení cílů Unie.

2.4   Závislost Unie na dodavatelích ze třetích zemí

2.4.1   Evropská unie je ve vysoké míře závislá na dodávkách energie ze třetích zemí. Podle údajů Eurostatu (Ukazatele energetiky, dopravy a životního prostředí, 2009) vzrostla v období 1997–2007 závislost na zahraničí ze 45 % na 53,1 %, a to i přes snížení energetické náročnosti o 17 procentních bodů. Pouze Dánsko je i nadále čistým vývozcem energie, a to ve výši 25,4 % svých potřeb. Závislost Polska se v období 1997–2007 zvýšila z 6,4 % na 25,5 %.

2.4.2   Zeměmi s nejvyšší mírou závislosti (od 82 % do 100 %) jsou Malta, Lucembursko, Kypr, Irsko, Itálie a Portugalsko.

2.4.3   Co se týče zdrojů, zvýšila se závislost EU-27 na ropě z 75,8 % na 82,6 %. Dánsko je jedinou zemí, která značně zvýšila svůj export.

2.4.4   Všechny ostatní země jsou čistými dovozci. Co se týče zemního plynu, zvýšila se závislost velkou měrou: z 33 % přes 45,2 % až na 60,3 %. Jedinými čistými vývozci jsou Dánsko a Nizozemsko, na druhé straně u Irska vzrostla závislost velkou měrou: z 31,2 % v roce 1997 na 91,4 % v roce 2007.

2.4.5   Primární výroba energie v Evropě v období 1997–2007 klesla z 962 592 000 tun ropného ekvivalentu (toe) na 849 592 000 toe. Podíl různých zdrojů byl následující: černé uhlí 10 %, hnědé uhlí 12 %, ropa 14 %, zemní plyn 20 %, jaderná energie 28 % a obnovitelné zdroje energie 16 %.

2.4.6   Hrubá domácí spotřeba vzrostla o 6 % – z 1 704 473 000 toe na 1 806 378 000 toe. Podíl jednotlivých zdrojů byl následující: černé uhlí 13 %, hnědé uhlí 6 %, ropa 36 %, zemní plyn 24 %, jaderná energie 13 %, obnovitelné zdroje 8 %. Ropa, jaderná energie a hnědé uhlí vykazovaly v tomto desetiletí značnou stabilitu, zatímco využívání černého uhlí kleslo o 7 %, využívání zemního plynu vzrostlo o 20 % a využívání obnovitelných zdrojů o 50 %. Jejich podíl je však stále velmi nízký (8 %).

2.5   Dovoz podle země původu

2.5.1   Hlavní dodavatelé paliv pro výrobu energie (2007):

zemní plyn	ropa	černé uhlí	uran (2009)
Rusko 39 %	Rusko 33 %	Rusko 25 %	Austrálie 22 %
Norsko 26 %	Norsko 15 %	JAR 21 %	Rusko 21 %
Alžírsko 16 %	Libye 10 %	Austrálie 13 %	Kanada 19 %
Libye 5 %	Saúdská Arábie 7 %	Kolumbie 13 %	Niger 11 %
	Írán 6 %	USA 9 %	Kazachstán 9 %
		Indonésie 8 %	JAR – Namibie 5 %

2.5.2   Z této tabulky jasně vyplývá, že dovoz z velké části pochází z několika málo zemí. 86 % dovozu zemního plynu zajišťují čtyři země, 71 % ropy pět zemí, 89 % černého uhlí šest zemí a 87 % uranu také šest zemí.

2.5.3   Hlavním partnerem pro dodávky téměř všech paliv je Rusko, z něhož EU dováží zhruba 30 % svých energetických potřeb, a dovoz neustále roste. Dalšími partnery, kteří zajišťují největší část energetických dodávek, jsou Norsko, Alžírsko, Libye (kapalné uhlovodíky), Austrálie, Kanada, Kolumbie a Niger (černé uhlí a uran).

2.5.4   Co se týče elektřiny, dochází ke značným výkyvům. V desetiletí, kterým se zabývá zpráva Eurostatu z roku 2009, docházelo tři roky k čistému vývozu, tři roky byl poměr mezi poptávkou a nabídkou na trhu do velké míry vyrovnaný a pět let poptávka po dodávkách ze třetích zemí rostla. Největším dovozcem je Itálie (46 283 GWh) a největším vývozcem Francie (56 813 GWh). V roce 2007 dosáhl dovoz energie do EU-2710,5 TWh.

3.   Politika Evropské unie

3.1   Neustálý růst cen ropy a souvisejících uhlovodíků způsobil, že v roce 2008 vzrostla od února do 11. července kotace z 90 dolarů na historické maximum 147,27 dolarů. Již předtím se otázka energie a zabezpečení dodávek dostala do středu politické debaty, a to po krizích dodávek zemního plynu, které vyvrcholily v lednu 2006, kdy společnost Gazprom přerušila dodávky zemního plynu svému ukrajinskému partneru Naftogaz. Krize v roce 2009 byla ještě horší pro východoevropské země. Evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs dokázal krizi čelit neústupně a chytře a podařilo se mu zachovat pravidelnost dodávek, přestože v daných dnech byl zaznamenán jejich pokles do zemí EU o zhruba 30 %, čímž došlo k poklesu tlaku v plynovodech.

3.2   Energetika byla již od roku 1952 ústředním tématem Smlouvy o ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli) a od roku 1957 i Smlouvy Euratom a v diskusích, které předcházely Římským smlouvám, již někteří tvrdili, že by se měla plně začlenit do společného trhu a stát se pevnou součástí evropských pravomocí.

3.3   Až s odstupem let, tváří v tvář velmi vážné krizi, došlo k pochopení toho, že energetická závislost Evropy má nejen velký hospodářský význam, ale především lze dodávky energie snadno využít jako zbraň pro vyvinutí politického tlaku.

3.4   Je zřejmé, že rostoucí závislost EU na dodávkách z nedemokratických a nestabilních oblastí a zemí, v nichž často nejsou dodržována lidská a sociální práva, a závislost na ruských dodávkách, zejména zemního plynu, je znepokojující a mohla by dlouhodobě způsobit řadu potíží členským státům a zejména ohrozit celkovou bezpečnost Unie.

3.5   Situace na mezinárodní scéně se výrazně změnila. Vzhledem k hospodářské a politické úloze Číny, Indie a Brazílie, k dlouhodobým strategiím Spojených států pro co nejdelší zachování vnitřních rezerv, které zvyšují jejich poptávku po energii na mezinárodních trzích, a k rostoucí nestabilitě a radikalizaci konfliktů ve vývozních regionech je nutné, aby evropské politiky prošly výraznými změnami. Energetická bezpečnost se stala nevyhnutelným faktorem národní bezpečnosti a hospodářského rozvoje.

4.   Nové scénáře

4.1   Vzhledem ke strategickému významu energetické bezpečnosti se v novém scénáři musí vzít v úvahu všechny případné alternativy v sousedních zemích na východě, jihu, v oblasti Středozemního moře a na Blízkém východě. Je třeba urychlit plné provádění energetického partnerství EU-Afrika a zahájit přípravy velké mezinárodní konference o přístupu k energii a energetické bezpečnosti, jejímž účelem bude vypracování nových společných předpisů. Specializované mezinárodní agentury by v případě, že bude dosaženo nového světového paktu o energetické bezpečnosti, měly být pověřeny dohledem nad jeho uplatňováním. Vzhledem k životní důležitosti této otázky by do ní měly být zapojeny velké mezinárodní instituce.

4.2   EU by měla považovat zabezpečení dodávek za jednu z priorit své vnější politiky a politiky bezpečnosti a kromě osoby odpovědné za vnější politiky by měla nově jmenovat vysokého představitele pro energetickou politiku. Ačkoliv v oblasti společné politiky došlo k určitému pokroku, pokračuje i nadále tendence, kdy si členské státy ve svých rukou pevně drží otěže prostřednictvím dvoustranných vztahů s producentskými zeměmi.

4.3   Přestože došlo ke změnám Smlouvy a byl zaveden nový článek 194 SFEU, není stále jasné, jak bude Unie vykonávat svoje pravomoci a zejména jak bude do praxe převeden „duch solidarity“. Došlo nicméně k určitému pokroku, např. v oblasti strategických zásob zemního plynu, kde se poprvé objevuje solidární závazek. Komise se snaží provádět odpovědnou vnější politiku. V tomto roce bude publikováno sdělení o mezinárodních politikách a energetické bezpečnosti. Některé členské státy však naproti tomu vedou nezávislou zahraniční politiku energetických zásob, zejména s Ruskem a některými státy v oblasti Středozemního moře, která způsobuje vážné potíže jiným zemím a oslabuje vliv Unie jako celku.

4.4   Je zcela jasné, že stávající znění Smlouvy je vhodným kompromisem, nestačí však k řešení budoucích výzev. Energetická politika jako celek by měla být přehodnocena ve specifické smlouvě podle vzoru Euratom, čímž by se bezpečnostní politika, která zahrnuje rovněž politiku energetické bezpečnosti, získala významné postavení na institucionální úrovni. Je potřeba překonat energetickou jednostrannost, a to pomocí silné společné politiky energetické solidarity založené na diverzifikaci, na skladbě zdrojů energie, která bude vhodná pro podmínky a charakteristiky každého členského státu, a zvláště na environmentální udržitelnosti – vzhledem k tomu, že odvětví s největší spotřebou energie (výroba, přenos a distribuce elektřiny, doprava, vytápění) jsou zdaleka největšími producenty emisí skleníkových plynů.

4.5   Východní rozměr vnější politiky EU

4.5.1   Například v rámci politiky sousedství je i přes známé politické překážky třeba zintenzívnit spolupráci s východními zeměmi, např. Moldavskem, Ukrajinou a Běloruskem, a vyšší měrou tyto země zapojit do společným politik. Přitom je samozřejmě třeba zaručit a dodržovat demokratická pravidla a lidská práva, která byla nedávno podrobena těžké zkoušce v Bělorusku, kde došlo k násilné represi odpůrců. Projekt Energetického společenství s balkánskými zeměmi a východními zeměmi lze hodnotit kladně. Společenství vzniklo za účelem podpory případné integrace zemí bývalé Jugoslávie a postupně se rozšiřuje. Poslední zemí, která do něj vstoupila, byla Ukrajina, a projekt se tak stane ještě propojenějším s našimi sousedy a se středoasijskými zeměmi, např. Uzbekistánem a Kyrgyzstánem.

4.5.2   V roce 2008 navrhlo Polsko a Švédsko vytvoření Východního partnerství, unijní iniciativy zaměřené na šest sousedních zemí (Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu), jejímž cílem je prohloubit politickou spolupráci a hospodářskou integraci a zřídit struktury pro mnohostrannou spolupráci v tomto regionu. První oficiální summit zemí Východního partnerství se konal 7. května 2009 v Praze a byla na něm zahájena činnost partnerství.

4.5.3   EHSV je zapojen do tří ze čtyř tematických platforem Východního partnerství a naléhavě žádá o přístup do platformy 3, která se týká energetické bezpečnosti a zabývá se posílením Energetického společenství a energetické charty, zvýšením energetické účinnosti a úlohou obnovitelných zdrojů. Rozvoj energeticky účinného hospodářství východních partnerů EU a podpora využívání obnovitelných zdrojů energie v sousedních zemích musí být jedním z hlavních směrů aktivit v rámci partnerství. Je potřebná další podpora spolupráce, modernizace infrastruktury přenosu energie a dalších vzájemných vazeb mezi energetickými výrobními a distribučními sítěmi.

4.5.4   Tyto otázky mají pro občanskou společnost zásadní význam a neměly by být ponechány výhradnímu posuzování veřejných orgánů a finančních institucí. EHSV žádá, aby do platformy 3 Východního partnerství byli systematicky (ne ad-hoc) zapojeni zástupci pracovní skupiny 3 fóra občanské společnosti Východního partnerství, která se zabývá životním prostředím, změnou klimatu a energetickou bezpečností, a to vzhledem k tomu, že hlas občanské společnosti, včetně sociálních partnerů, je i nadále příliš často přehlížen či dokonce umlčován. Pokus o posílení sociálního dialogu v hospodářské oblasti, a tedy i energetiky, vznikl jako iniciativa v rámci podnikatelského fóra Východního partnerství.

4.6   Evropsko-středomořský rozměr vnější politiky EU

4.6.1   Z důvodu probíhajících politických změn v několika zemích na jižním pobřeží Středozemního moře je nutné, aby tvůrci politik konzultovali občanskou společnost na obou březích Středozemního moře ohledně budoucí společné energetické politiky a zapojili ji do ní. Účelem je předejít dojmu, že je tato politika nařízena shora nebo zvnějšku, a získat pro ni skutečnou podporu široké veřejnosti. EHSV se snaží, aby do podzimu 2011 vzniklo shromáždění hospodářských a sociálních rad středomořského regionu. Toto shromáždění by mohlo být velmi důležitým fórem pro výměnu názorů občanské společnosti na energetickou politiku.

4.6.2   Unie by měla navrhnout přidružení ke specifickému energetickému společenství rovněž zemím na jižním pobřeží Středozemního moře. Dokončení kruhu elektrické sítě Med-ring, připravované projekty, např. DESERTEC či středomořský solární program, a samotná spolupráce ve Středomoří by měly vést k zahájení užší spolupráce (např. v zemích Maghrebu) v oblasti energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů, přenosu, propojení sítí a modernizace výrobních a distribučních systémů.

4.6.3   Výhody pro Unii jsou zřejmé. Posílení infrastruktury v našich partnerských středomořských zemích těmto zemím pomůže sledovat mnoho společných cílů: udržitelný rozvoj, snížení celkové poptávky po energii, jež přispěje je stabilizaci energetické bezpečnosti a cen surovin, a snížení emisí.

4.6.4   Tyto příspěvky, rovněž finanční za podpory EIB (v oblasti Středomoří) a EBRD (u cílových zemí spadajících do oblasti její působnosti), lze zařadit do hospodářské pomoci, již by se Unie měla zavázat poskytnout méně rozvinutým ekonomikám, aby jim umožnila udržitelný rozvoj s nízkými emisemi CO2.

4.7   Strategickou osu, na jejíž bázi bude společenství podporovat partnerské země, budou v blízké budoucnosti představovat programy zaměřené na citelné zvýšení energetické účinnosti. Tento projekt je rovněž součástí environmentální spolupráce a nových cílů na období po Kjótu.

4.8   Cíle nové diplomacie v energetice, již je třeba vést s producentskými, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi, by měly být začleněny do nového evropského institucionálního rámce a do dohod a smluv po vzoru Smlouvy o energetické chartě a Protokolu o energetické účinnosti, což jsou nástroje spolupráce a řešení mezinárodních sporů, které existují již dvacet let, nejsou však nijak zvlášť účinné.

4.9   Evropská unie by měla propagovat novou energetickou chartu a nový protokol o energetické účinnosti se zeměmi na jižním pobřeží Středozemního moře a zahájit přezkum a posílení stávající charty, která zaváže členské státy k politice energetické solidarity. Zvláštní význam má v tomto směru rozvoj integrace v Pobaltí.

4.10   Jednou z hospodářsky nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí EU se stane oblast Arktidy a Barentsova moře, která má zásadní význam pro Norsko, Rusko, Spojené státy a Kanadu. Zájmy tohoto regionu, jak lokální, tak globální, jsou evropskou otázkou, kterou lze řešit pouze jako součást důrazné a realistické politiky ze strany EU.

4.11   Orientace na své vlastní zájmy dramaticky snížila potenciál vlivu Unie a fakticky umožnila dodavatelským zemím, zejména Rusku, rozhodujícím způsobem zasáhnout do demokratického rozhodování některých jejich sousedů. Do Unie míří více než 67 % ruského exportu energetických produktů a Rusko by ze zjevných geografických a politických důvodů těžko hledalo jiné trhy, které by byly tak dostupné jako náš.

4.12   Rusko by mělo být přijato do WTO s podmínkou, že poskytne konkrétní záruky za jednání svých energetických monopolů, které jsou často podněcovány a podporovány politickou mocí, a samozřejmě vyřeší prostřednictvím dvoustranné dohody své konflikty s Gruzií.

5.   Strategická partnerství s USA, Japonskem, Brazílií, Indií a Čínou

5.1   Zásadní význam bude mít rozvoj strategických partnerství s hlavními aktéry světového energetickém trhu: s USA, Japonskem, Brazílií, Indií a Čínou. Spolupráce a dohoda musí zahrnovat specifickou otázku jistých dodávek za rozumné ceny, prioritu energetické účinnosti a snížení emisí skleníkových plynů.

5.2   Otázka zabezpečení dodávek, která má zjevné dopady na bezpečnost obecně, na udržitelný rozvoj a na boj proti klimatickým změnám, si žádá do velké míry společný postoj mnoha stran. Hospodářská soutěž nesmí ohrozit stabilitu a mír a je třeba předejít možnému zvýšení mezinárodního napětí, které již nyní panuje v mnoha oblastech dodávajících uhlovodíky.

5.3   Energetika je již dlouho předmětem diskusí G20. Tyto diskuse, které často zůstanou u seznamu dobrých úmyslů, je třeba převést na dohody a strategická partnerství. Nejrealističtějším přístupem jsou pravděpodobně dvoustranné dohody. Unie často zapomíná, že je vedoucí hospodářskou oblastí světa, a nedaří se jí prosadit u svých partnerů svoji agendu – agendu, jejímž cílem je posílit hlavní směry evropské vnější politiky, pomocí nichž se i nadále musí šířit demokratické zásady, dodržování lidských práv a práva na sebeurčení národů a odmítání použití války jako prostředku řešení konfliktů mezi národy; k jejich řešení je třeba posílit mezinárodní instituce.

5.4   Nově se rozvíjející ekonomiky mají stejně jako Unie zájem na mezinárodním rámci pro stabilní a zaručené dodávky za rozumné ceny. Činnost Unie by měla týkat rovněž vytváření strategických partnerství s těmito zeměmi a měl by se podpořit systém pravidel v rámci tržní ekonomiky, která by posílila spolupráci a pomocí nichž by se předešlo zbytečnému a nákladnému soutěžení v hromadění surovin.

---

---