19.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/9

1)

Na svých zasedáních dne 20. března 2009 a ve dnech 18. a 19. června 2009 potvrdila Evropská rada své odhodlání obnovit důvěru a řádné fungování finančního trhu, což je nezbytným předpokladem pro zotavení se ze současné finanční a hospodářské krize. Vzhledem k systémové povaze krize a propojenosti finančního sektoru byla na úrovni Společenství zahájena řada opatření k obnovení důvěry ve finanční systém, k ochraně vnitřního trhu a zajištění úvěrů v ekonomice (1).

2)

Tyto iniciativy je třeba doplnit opatřeními na úrovni jednotlivých finančních institucí, aby byly schopny čelit hospodářské krizi a obnovit bez závislosti na státní podpoře dlouhodobou životaschopnost, a mohly tak na pevnějších základech vykonávat úvěrovou činnost. Komise již řeší řadu případů státní podpory, kdy členské státy svou intervencí zabraňovaly problémům s likviditou, solventností a poskytováním půjček. Komise poskytla ve třech sděleních pokyny k podobě a provádění státní podpory ve prospěch bank (2). Tato sdělení uznala, že závažnost krize ospravedlňuje poskytnutí podpor, které lze považovat za slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy o založení Evropského společenství, a poskytla rámec pro ucelené poskytování veřejných záruk, rekapitalizaci a opatření na záchranu znehodnocených aktiv ze strany členských států. Prvotním účelem těchto pravidel je zajistit, aby záchranná opatření mohla plně dosáhnout cílů finanční stability a zachování úvěrových toků, a to při současném zachování rovných podmínek jak mezi bankami (3) v různých členských státech, tak mezi bankami, které jsou příjemci veřejné podpory, a těmi, které ji nedostávají, čímž se předejde nezdravému soupeření v poskytování dotací, omezí se morální hazard a zajistí se konkurenceschopnost a efektivita evropských bank ve Společenství a na mezinárodních trzích.

3)

Prostřednictvím pravidel pro státní podporu je zajišťována ucelenost opatření členských států, které se rozhodly je přijmout. Nicméně rozhodnutí, zda použít veřejné zdroje například při pomoci bankám od znehodnocených aktiv, zůstává na členském státě. V některých případech budou finanční instituce schopny zvládnout současnou krizi bez větších úprav či dodatečné podpory. V jiných případech je státní podpora nezbytná, ať už formou záruk, rekapitalizace či záchrany znehodnocených aktiv.

4)

Pokud finanční instituce obdržela státní podporu, členský stát by měl předložit plán na obnovení životaschopnosti nebo důkladnější plán restrukturalizace, aby byla potvrzena nebo obnovena dlouhodobá životaschopnost jednotlivých bank bez státní podpory. Kritéria vymezující podmínky, za jakých může být pro banku potřebné projít zásadnější restrukturalizací a kdy je třeba přijmout opatření proti narušení hospodářské soutěže, k němuž došlo v důsledku podpory, již byla stanovena (4). Toto sdělení zmíněná kritéria nemění, nýbrž je s cílem zvýšení předvídatelnosti a zajištění koherentního přístupu doplňuje, a za tím účelem vysvětluje, jak bude Komise posuzovat slučitelnost podpory na restrukturalizaci (5) poskytnuté členskými státy finančním institucím za současných podmínek systémové krize se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

5)

Sdělení o bankovnictví, sdělení o rekapitalizaci a sdělení o znehodnocených aktivech připomínají základní zásady uvedené v pokynech Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, jež platí pro intervence členských států při záchraně a restrukturalizaci podniků v obtížích (6). Podle těchto zásad by podpora na restrukturalizaci měla v prvé řadě vést k obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku bez státní podpory. Tyto zásady rovněž vyžadují, aby podpora na restrukturalizaci byla v co největším možném rozsahu doprovázena přiměřeným sdílením nákladů (burden sharing) a opatřeními na minimalizaci narušení hospodářské soutěže, jež by v delším časovém horizontu vedlo k podstatnému oslabení struktury a fungování příslušného trhu.

6)

Klíčovým hlediskem při uplatňování těchto zásad musí být integrita vnitřního trhu a rozvoj bank v rámci celého Společenství; je třeba vyvarovat se fragmentaci a rozdělení trhu. Po skončení současné krize by evropské banky měly mít silnou globální pozici na základě jednotného evropského finančního trhu. Komise rovněž znovu potvrzuje potřebu předjímat změny a reagovat na ně sociálně odpovědným způsobem a zdůrazňuje potřebu dodržovat vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnice Společenství o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, které se za těchto okolností uplatňují (7).

7)

Toto sdělení objasňuje, jak bude Komise přezkoumávat podporu na restrukturalizaci bank v současné krizi, přičemž zohledňuje potřebu upravit dřívější praxi vzhledem k povaze a celosvětovému rozsahu současné finanční krize, systémovému významu bankovního sektoru pro celé hospodářství a systémovým dopadům, které mohou nastat v důsledku potřeby restrukturalizovat vícero bank během stejného období.

8)

Oddíl 2 se použije na případy, kdy je členský stát povinen oznámit plán restrukturalizace (9). Zásady, ze kterých tento oddíl vychází, platí analogicky pro případy, kdy členský stát sice nemá formální povinnost oznámit plán restrukturalizace, nicméně je povinen prokázat životaschopnost banky, která je příjemcem podpory (10). V posledně jmenovaném případě – vyjma situací, ve kterých budou existovat pochybnosti – bude Komise za normálních okolností vyžadovat méně podrobné informace (11). V případě pochybností bude Komise v souladu s bodem 13 tohoto sdělení požadovat zejména doklady o provedení odpovídajících zátěžových testů a schválení výsledků zátěžových testů příslušným vnitrostátním orgánem. Oddíly 3, 4 a 5 se použijí pouze v případech, kdy je členský stát povinen oznámit plán restrukturalizace. Oddíl 6 se zabývá dočasnou působností tohoto sdělení a použije se jak na členské státy, u nichž se vyžaduje, aby oznámily plán restrukturalizace pro příjemce podpory, tak na členské státy, u nichž se pouze vyžaduje, aby prokázaly životaschopnost příjemců podpory.

9)

Je-li členský stát na základě dřívějších pokynů či rozhodnutí Komise povinen předložit plán restrukturalizace (12), měl by být tento plán komplexní, podrobný a založený na ucelené koncepci. Mělo by z něj být patrné, jak banka co nejdříve obnoví dlouhodobou životaschopnost bez státní podpory (13). Oznámení případného plánu restrukturalizace by mělo zahrnovat srovnání s alternativními možnostmi včetně rozdělení banky či převzetí banky jinou bankou, aby Komise mohla posoudit (14), zda jsou k dispozici více tržně orientovaná, méně nákladná a hospodářskou soutěž méně narušující řešení, a to při současném zachování finanční stability. Nemůže-li být životaschopnost banky obnovena, měl by plán restrukturalizace uvádět, jak lze provést řádnou likvidaci banky.

10)

Plán restrukturalizace by měl uvádět příčiny obtíží banky a vlastní slabé stránky banky a nastínit, jak navrhovaná restrukturalizační opatření problémy banky napraví.

11)

Plán restrukturalizace by měl obsahovat informace o obchodním modelu příjemce, zejména pokud jde o tyto položky: jeho organizační struktura, financování (jde o prokázání životaschopnosti struktury krátkodobého i dlouhodobého financování (15), správa a řízení podniku (prokázání jak prevence střetu zájmů, tak nutných změn ve vedení (16), řízení rizik (včetně zveřejňování informací o znehodnocených aktivech a obezřetného pořizování nevýkonných aktiv), správa aktiv a závazků, vytváření peněžních toků (jež by mělo dosáhnout dostatečné úrovně bez státní podpory), mimorozvahové závazky (prokázání jejich udržitelnosti a konsolidace v případě výrazné expozice banky vůči rizikům (17), pákové financování (leveraging), současná a budoucí kapitálová přiměřenost v souladu s platnými předpisy týkajícími se dohledu (založená na obezřetném ocenění a přiměřeném vytváření rezerv) a pobídková struktura odměňování (18) (prokázání, jakým způsobem podporuje dlouhodobou ziskovost příjemce).

12)

Analýza životaschopnosti by měla být v potřebném členění provedena pro každou obchodní činnost a účetní jednotku. Obnovení životaschopnosti banky by mělo vycházet hlavně z interních opatření. Na vnějších faktorech, jako jsou cenové výkyvy nebo změny poptávky, na něž podnik nemá velký vliv, však může být založeno pouze tehdy, pokud jde o všeobecně uznávané prognózy trhu. Restrukturalizace vyžaduje ukončení činností, jež by ve střednědobém horizontu byly ze strukturálního hlediska nadále ztrátové.

13)

Dlouhodobé životaschopnosti je dosaženo, pokud je banka – s přihlédnutím k jejímu rizikovému profilu – schopna pokrýt veškeré své náklady včetně odpisových a finančních nákladů a vykazuje přiměřenou návratnost vlastního kapitálu. Restrukturalizovaná banka by měla být schopna soutěžit na kapitálovém trhu na základě svých vlastních schopností a v souladu s požadavky vyplývajícími z příslušných právních předpisů. Předpokládané výsledky plánované restrukturalizace musí být doloženy jak v rámci „základního scénáře“, tak v rámci „zátěžových“ scénářů. Proto musí plány restrukturalizace brát mimo jiné v úvahu současný stav a budoucí vyhlídky finančních trhů a zároveň zohledňovat základní (base-case) a pesimistické (worst-case) předpoklady. Zátěžové testy by měly zohlednit řadu scénářů, včetně kombinace zátěžových situací a dlouhodobé globální recese. Předpoklady by se měly porovnat s odpovídajícími odvětvovými referenčními hodnotami, jež jsou náležitě upraveny tak, aby zohledňovaly nové prvky současné krize na finančních trzích. Plán by měl obsahovat opatření reagující na případné požadavky, jež vyplynou ze zátěžových testů. Zátěžové testování by mělo být v co možná největším rozsahu založeno na společných parametrech schválených na úrovni Společenství (např. metodika vypracovaná Evropským výborem orgánů bankovního dohledu) a případně upraveno tak, aby zohledňovalo specifické podmínky v různých zemích a bankách.

14)

V současné krizi vlády rekapitalizovaly banky na základě kritérií zvolených zejména z důvodů finanční stability, spíše než z hlediska návratnosti, která by byly přijatelná pro soukromého investora. Dlouhodobá životaschopnost proto vyžaduje, aby byla každá obdržená státní podpora buď ve lhůtě stanovené při udělování podpory splacena, nebo aby za ni bylo poskytnuto protiplnění podle normálních tržních podmínek, čímž se zajistí, aby jakákoliv forma dodatečné státní podpory byla ukončena. Jelikož Smlouva je ohledně vlastnictví majetku neutrální, jsou pravidla pro státní podporu platná bez ohledu na to, zda je banka v soukromém či veřejném vlastnictví.

15)

I když by období restrukturalizace mělo být v zájmu rychlého obnovení životaschopnosti co nejkratší, Komise bude přihlížet k podmínkám současné krize a může proto povolit dokončení některých strukturálních opatření v delším časovém horizontu, než je obvyklé, zejména aby se zabránilo oslabení trhů akutním prodejem aktiv (fire sales) (19). Restrukturalizace by však měla být provedena co nejdříve a neměla by trvat více než pět let (20), aby byla zajištěna efektivita a hodnověrné obnovení životaschopnosti restrukturalizované banky.

16)

Pokud v průběhu restrukturalizace bude pro obnovení životaschopnosti nezbytná další podpora, jež se původně v plánu restrukturalizace nepředpokládala, bude třeba ji uvést v samostatném oznámení ex ante a každá taková další podpora bude zohledněna v konečném rozhodnutí Komise.

17)

Pokud je kupující podnik životaschopný a schopný převzetí banky ve špatném finančním stavu absorbovat, pak může prodej banky ve špatném finančním stavu jiné finanční instituci přispět k obnovení dlouhodobé životaschopnosti a napomoci obnovení důvěry na trhu. Může rovněž přispět i ke konsolidaci finančního sektoru. Za tímto účelem by měl kupující prokázat, že sloučený subjekt bude životaschopný. V případě prodeje musí být rovněž respektovány požadavky týkající se životaschopnosti, vlastního příspěvku a omezení narušení hospodářské soutěže.

18)

Obecně by měl být zajištěn transparentní, objektivní, bezpodmínečný a nediskriminační postup prodeje s rovnými podmínkami pro všechny potenciální zájemce (21).

19)

Kromě toho, aniž by byl dotčen systém pro kontrolu spojování podniků, jenž může být uplatněn, a i když lze uznat, že prodej banky, jež se nachází ve špatném finančním stavu a je příjemcem podpory, jinému soutěžiteli může přispět k obnovení dlouhodobé životaschopnosti a vést k větší konsolidaci finančního sektoru, pak takový prodej, který by zjevně vedl k výraznému narušení účinné hospodářské soutěže, by neměl být povolen, ledaže by podporu doprovázela přiměřená opatření napravující uvedené narušení hospodářské soutěže.

20)

Prodej banky může rovněž zahrnovat státní podporu kupujícímu a/nebo podporu na prodávanou činnost (22). Pokud je prodej organizován formou otevřené a bezpodmínečné veřejné soutěže a aktiva obdrží zájemce, který podá nejvyšší nabídku, je prodejní cena považována za tržní cenu a podpora kupujícímu může být vyloučena (23). Zápornou prodejní cenu (nebo finanční podporu kompenzující tuto zápornou cenu) lze výjimečně akceptovat jako cenu nezahrnující státní podporu, pokud by prodejce musel v případě likvidace nést náklady vyšší než je tato záporná prodejní cena nebo finanční podpora ji kompenzující (24). Pro výpočet nákladů na likvidaci v těchto podmínkách přihlédne Komise pouze k těm závazkům, které by převzal investor jednající podle zásad tržního hospodářství (25). Tak jsou vyloučeny závazky vyplývající ze státní podpory (26).

21)

O řádné likvidaci či dražbě banky v obtížích by se mělo uvažovat vždy, když se banka nemůže hodnověrně vrátit k dlouhodobé životaschopnosti. Vlády by měly podporovat odchod neživotaschopných aktérů z trhu a zároveň umožnit, aby se proces odchodu uskutečnil v přiměřeném časovém rámci, který zachovává finanční stabilitu. Sdělení o bankách stanoví postup, v jehož rámci by tato řádná likvidace měla probíhat (27). Získání „dobrých“ aktiv a pasiv banky v obtížích může být také možností pro zdravou banku, protože by to mohlo představovat finančně efektivní způsob, jak rozšířit vklady a navázat vztahy se spolehlivými příjemci úvěrů. Přijatelným způsobem dosažení životaschopnosti může navíc být i vytvoření samostatné „dobré banky“ kombinací „dobrých“ aktiv a pasiv existující banky, pokud tento nový subjekt nemůže nadměrným způsobem narušit hospodářskou soutěž.

22)

Aby se omezilo narušení hospodářské soutěže a morální hazard, měla by být podpora omezena na nezbytné minimum a příjemce podpory by měl poskytnout přiměřený vlastní příspěvek na restrukturalizační náklady. Banka a držitelé jejího kapitálu by se na restrukturalizaci měli podílet v maximální možné míře svými vlastními zdroji. Je to nezbytné z toho důvodu, aby zachráněné banky nesly přiměřenou odpovědnost za důsledky svého jednání v minulosti a aby se vytvořily odpovídající podněty pro jejich jednání v budoucnu.

23)

Pomoc na restrukturalizaci by měla být omezena na pokrytí nákladů nezbytných k obnovení životaschopnosti. To znamená, že podniku by neměly být poskytnuty veřejné zdroje, které by mohly být použity k financování činností, jež narušují trh a nesouvisejí s procesem restrukturalizace. Prostřednictvím státní podpory by například nemělo být financováno nabytí podílů v jiných podnicích nebo nové investice, pokud to pro obnovení životaschopnosti podniku nemá zásadní význam (28).

24)

Aby se výše podpory omezila na nezbytné minimum, měly by banky použít k financování restrukturalizace nejprve své vlastní zdroje. To může zahrnovat například prodej aktiv. Státní podpora by měla být poskytována za podmínek předpokládajících adekvátní sdílení nákladů (29). To znamená, že náklady spojené s restrukturalizací nenese pouze stát, ale i ti, kteří do banky investovali, a to převzetím ztrát dostupným kapitálem a zaplacením přiměřené náhrady za státní intervence (30). Komise má nicméně za to, že v kontextu současné systémové krize a s ohledem na cíl, jímž má být usnadnění přístupu k soukromému kapitálu a návrat k normálním tržním podmínkám, není vhodné stanovit předem (ex ante) limity týkající se sdílení nákladů.

25)

Každá odchylka od přiměřeného sdílení nákladů ex ante, k jejímuž udělení mohlo výjimečně dojít v záchranné fázi z důvodů finanční stability, musí být kompenzována v pozdější fázi restrukturalizace, například formou ustanovení o zpětném získání (tzv. claw-back clauses) a/nebo prostřednictvím rozsáhlejší restrukturalizace, jež bude zahrnovat dodatečná opatření omezující narušení hospodářské soutěže (31).

26)

Banky by měly být schopny odměňovat poskytovatele kapitálu, mj. formou dividend nebo kupónů z podřízeného závazku, ze zisků ze své činnosti. Pokud však tyto činnosti nevytváří dostatečné zisky, neměly by banky k výplatě odměn za kapitál (vlastní kapitál a podřízený závazek) používat státní podporu. V kontextu restrukturalizace proto volné uvážení při rozhodování o kompenzaci ztrát, tzv. diskreční kompenzace ztrát (například uvolněním rezerv či snížením vlastního kapitálu), ze strany přijímajících bank v zájmu zajištění výplaty dividend a kupónů na nesplacený podřízený dluh není v zásadě slučitelná s cílem sdílení nákladů (32). To si může vyžadovat vyvážení tím, že se zajistí refinancující schopnosti banky a pobídky k ukončení státní účasti (33). Ve snaze podpořit refinancování ze strany banky, která je příjemcem podpory, může Komise příznivě posuzovat vyplácení kupónů na nově vydané hybridní kapitálové nástroje mající vyšší stupeň seniority než stávající podřízený závazek. V každém případě by banky během restrukturalizace neměly mít za normálních okolností možnost nakupovat své vlastní podíly.

27)

Poskytnutí další podpory během období restrukturalizace by mělo být i nadále přípustné, jestliže je odůvodněno finanční stabilitou. Případná další podpora by měla být omezena na minimum potřebné k zajištění životaschopnosti.

28)

Jestliže státní podpora může přispět k finanční stabilitě v dobách systémové krize a mít širší pozitivní dopad, může také způsobit různá narušení hospodářské soutěže. V situaci, kdy banky spolu soutěží na základě kvality svých produktů a služeb, pak ty banky, které nakumulují nadměrné riziko nebo se spoléhají na neudržitelné obchodní modely, nakonec v rámci konkurence bankovních produktů a služeb ztratí podíl na trhu a pravděpodobně trh opustí, zatímco jiní, efektivnější soutěžitelé na příslušných trzích expandují nebo na tyto trhy vstoupí. Státní podpora prodlužuje narušení hospodářské soutěže, ke kterým došlo v minulosti v důsledku nadměrného riskování a neudržitelných obchodních modelů, a to tím, že uměle podporuje tržní sílu příjemců podpory. Tak může podpora vytvářet morální hazard pro příjemce podpory a zároveň u subjektů, jež nejsou příjemci podpory, oslabit motivaci k soutěžení, investicím a inovacím. V neposlední řadě může státní podpora narušovat vnitřní trh tím, že přesouvá nespravedlivý díl zátěže související se strukturálním přizpůsobením a s ním spojených sociálních a hospodářských problémů na jiné členské státy a zároveň vytváří překážky pro vstup na trh a snižuje účinnost pobídek podporujících přeshraniční aktivity.

29)

Finanční stabilita zůstává prvořadým cílem pomoci finančnímu sektoru v systémové krizi, avšak zabezpečení systémové stability v krátkodobém horizontu by nemělo vést k dlouhodobému poškození rovných podmínek a konkurenčního prostředí na trhu. V této souvislosti mají opatření omezující narušení hospodářské soutěže vyplývající ze státní podpory významnou roli, a to mimo jiné z následujících důvodů. Zaprvé, krize zasáhla banky ve Společenství značně rozdílnou měrou a státní podpora na záchranu a restrukturalizaci bank v obtížích může poškodit pozici těch bank, které zůstaly v zásadě zdravé, a mít možné negativní dopady na finanční stabilitu. V situaci finanční, hospodářské a rozpočtové krize jsou rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o dostupné zdroje na státní intervenci, ještě výraznější, což škodí rovným podmínkám na jednotném trhu. Zadruhé, vnitrostátní intervence budou mít za současné krize ze své podstaty tendenci soustředit se na národní trhy a ponesou s sebou tak vážné riziko spočívající v uzavření se v rámci národních hranic a ve fragmentaci jednotného trhu. Přítomnost příjemců podpory na trhu se musí posuzovat s cílem zajistit účinnou hospodářskou soutěž a zabránit zneužitím tržní síly, překážkám pro vstup na trh a opatřením odrazujícím od přeshraničních aktivit, které jsou v neprospěch evropských podniků a spotřebitelů. Zatřetí, současný rozsah veřejných intervencí nezbytných pro zajištění finanční stability a možná omezení pokud jde o obvyklé sdílení nákladů nutně způsobí ještě větší morální hazard, který je třeba vhodným způsobem korigovat, aby k nevhodných pobídkám a nepřiměřeně rizikovému jednání nedocházelo i v budoucnu a aby se připravily podmínky pro rychlý návrat k normálním tržním podmínkám bez státní podpory.

30)

Opatření mající za cíl omezit narušení hospodářské soutěže by měla být přizpůsobena konkrétním podmínkám, tzv. „šitá na míru“, aby řešila narušení zjištěná na trzích, na kterých banka, jež přijala státní podporu, působí po obnovení životaschopnosti po restrukturalizaci, přičemž bude zároveň uplatňována společná politika a budou dodržovány společné zásady. Jako východisko pro posouzení, zda jsou taková opatření potřebná, považuje Komise velikost, rozsah a dosah činností, které by dotyčná banka vyvíjela při provádění hodnověrného plánu restrukturalizace podle oddílu 2. V závislosti na své povaze se může narušení hospodářské soutěže řešit pomocí opatření týkajících se pasiv a/nebo aktiv (34). Povaha a forma takových opatření bude záležet na dvou kritériích: zaprvé na výši podpory a podmínkách a okolnostech, za kterých byla podpora udělena, a zadruhé na vlastnostech trhu či trhů, na kterých bude banka přijímající podporu působit.

31)

Pokud jde o první kritérium, opatření omezující narušení hospodářské soutěže se budou podstatně lišit v závislosti na výši podpory, stejně jako i podle stupně sdílení nákladů a úrovně stanovených cen. V tomto kontextu bude výše státní podpory posouzena jak v absolutním vyjádření (výše obdrženého kapitálu, prvek podpory v zárukách a opatření na záchranu aktiv), tak ve vztahu k rizikově váženým aktivům banky. Komise posoudí celkovou výši podpory poskytnuté příjemci, včetně jakéhokoliv druhu podpory určené na záchranu. Stejným způsobem Komise vezme v úvahu rozsah vlastního příspěvku příjemce a sdílení nákladů v období restrukturalizace. Obecně lze konstatovat, že tam, kde je rozsah sdílení nákladů větší a vyšší vlastní příspěvek, je méně negativních důsledků vyplývajících z morálního hazardu. Proto se nutnost dalších opatření snižuje (35).

32)

Pokud jde o druhé kritérium, Komise bude analyzovat pravděpodobné dopady podpory na trhy, na kterých přijímající banka po restrukturalizaci působí. V prvé řadě bude po obnovení životaschopnosti banky přezkoumána její velikost a relativní význam na příslušném trhu či trzích. Pokud došlo k omezení přítomnosti restrukturalizované banky na trhu, dodatečná omezení v podobě odprodejů nebo přijetí etických závazků budou pravděpodobně méně nutná. Podobu opatření budou určovat tržní charakteristiky (36), aby bylo zajištěno zachování efektivní hospodářské soutěže. V jiných oblastech mohou mít odprodeje nepříznivé důsledky a nemusí být nutné pro dosažení žádoucích výsledků. V takovém případě může být namísto odprodejů upřednostňováno omezení organického růstu. V jiných oblastech, zejména v těch, jež zahrnují vnitrostátní trhy s vysokými překážkami vstupu na trh, mohou být odprodeje nutné, aby se umožnil vstup soutěžitelů na trh či jejich expanze na trhu. Opatření omezující narušení hospodářské soutěže by neměla oslabovat vyhlídky na obnovení životaschopnosti banky.

33)

Komise bude také věnovat pozornost riziku, že by restrukturalizační opatření mohlo poškodit vnitřní trh, a bude pozitivně hodnotit opatření napomáhající tomu, aby národní trhy zůstaly otevřené a dobyvatelné, tedy schopné čelit výzvám hospodářské soutěže (contestable markets). Jestliže je podpora poskytována v zájmu zachování finanční stability a poskytování úvěrů reálné ekonomice v příslušném členském státě, může být případ, ve kterém je taková podpora podmíněna rovněž tím, že přijímající banka dodržuje určité cíle při poskytování úvěrů v jiných členských státech než ve státě, který poskytuje podporu, hodnocen jako významný dodatečný pozitivní dopad podpory. Bude tomu tak zejména v případě, pokud jsou cíle pro poskytování úvěrů v porovnání k věrohodně doloženému opačnému předpokladu, kdy by cíle stanoveny nebyly, podstatné, pokud dosažení těchto cílů podléhá náležitému monitorování (např. prostřednictvím spolupráce mezi orgány dohledu domácího a hostitelského členského státu), pokud bankovnímu systému hostitelského státu dominují banky se sídlem v zahraničí, a pokud takové závazky k poskytování úvěrů byly koordinovány na úrovni Společenství (například v rámci jednání ohledně pomoci v oblasti likvidity).

34)

Patřičné protiplnění za případnou státní intervenci je jedním z nejvhodnějších omezení narušení hospodářské soutěže, jelikož omezuje výši podpory. Pokud byla vstupní cena z důvodu finanční stability stanovena na podstatně nižší úrovni, než je tržní cena, je třeba zajistit, aby byly v plánu restrukturalizace přehodnoceny podmínky finanční podpory (37), a tak snížen narušující účinek podpory.

35)

Na základě posouzení učiněného v souladu s kritérii tohoto oddílu mohou být banky, které jsou příjemcem státní podpory, vyzvány k odprodeji dceřiných společností nebo poboček, portfolií zákazníků nebo obchodních jednotek či k provedení jiných takových opatření (38), a to i na domácím retailovém trhu příjemce podpory. Aby tato opatření posílila hospodářskou soutěž a znamenala přínos pro vnitřní trh, měla by vytvářet příznivé podmínky pro vstup soutěžitelů na trh a přeshraniční činnost (39). V souladu s požadavkem na obnovení životaschopnosti bude Komise taková strukturální opatření pozitivně hodnotit, pokud nepovedou k diskriminaci mezi podniky v různých členských státech a přispěla k zachování vnitřního trhu v rámci finančních služeb.

36)

Požadováno může být rovněž omezení expanze banky v některých obchodních či zeměpisných oblastech, například prostřednictvím tržně orientovaných nápravných opatření, jako jsou např. zvláštní kapitálové požadavky, pokud by na základě přímých omezení expanze došlo k oslabení hospodářské soutěže nebo pokud by bylo třeba omezit morální hazard. Současně bude Komise věnovat zvláštní pozornost potřebě vyvarovat se uzavření se v rámci národních hranic a fragmentaci jednotného trhu.

37)

Pokud se ukáže jako objektivně obtížné nalézt zájemce, který by odkoupil dceřiné společnosti či jiné činnosti nebo aktiva, Komise prodlouží lhůtu pro uskutečnění těchto opatření, je-li poskytnut závazný časový plán pro omezování obchodní činnosti (včetně oddělení linií podnikání). Lhůta pro uskutečnění těchto opatření by však neměla přesáhnout pět let.

38)

Při posuzování rozsahu strukturálních opatření nezbytného pro překonání narušení hospodářské soutěže v dané věci a s patřičným zřetelem na zásadu rovného zacházení, vezme Komise v úvahu opatření stanovená pro případy týkající se stejných trhů či segmentů trhu ve stejném čase.

39)

Státní podpora nesmí být použita na úkor soutěžitelů, kteří podobnou veřejnou podporu nedostávají (40).

40)

S výhradou bodu 41 by banky neměly použít státní podporu na akvizice konkurenčních podniků (41). Tato podmínka by měla platit alespoň po dobu tří let a v závislosti na rozsahu, výši a délce trvání podpory může být zachována až do konce období restrukturalizace.

41)

Ve výjimečných případech a na základě oznámení mohou být akvizice Komisí povoleny, pokud jsou součástí konsolidačního procesu nezbytného pro obnovení finanční stability a zajištění účinné hospodářské soutěže. V průběhu akvizice by měly být dodržovány zásady rovných příležitostí pro všechny případné nabyvatele a v jejím výsledku by měly být na příslušných trzích zajištěny podmínky účinné hospodářské soutěže.

42)

V případech, kdy není vhodné uložit odprodej či zákaz akvizic, může Komise souhlasit se zavedením mechanismu zpětného získání (tzv. claw-back mechanism) ze strany členského státu, například ve formě odvodů placených příjemcem podpory. To by umožnilo získat od banky po obnovení její životaschopnosti část podpory zpět.

43)

Pokud členské státy od bank přijímajících státní podporu vyžadují, aby splňovaly určité požadavky týkající se poskytování úvěrů reálné ekonomice, musí banka tyto úvěry poskytovat za komerčních podmínek (42).

44)

Státní podporu nelze využívat k nabízení podmínek (například pokud jde o sazby nebo záruky), které jsou pro soutěžitele, kteří nejsou příjemcem státní podpory, nedosažitelné. Avšak v případech, kdy omezení pro cenovou politiku příjemce nemusí být vhodné, například pokud by taková omezení vedla k oslabení účinné hospodářské soutěže, by členské státy měly navrhnout jiné, vhodnější prostředky k zajištění účinné hospodářské soutěže, například opatření podporující vstup na trh. Stejným způsobem banky nesmí používat státní podporu jako konkurenční výhodu při uvádění svých finančních nabídek na trh (43). Tato omezení by se měla uplatňovat v závislosti na rozsahu, výši a délce trvání podpory po dobu pohybující se mezi třemi lety a celkovou dobou trvání restrukturalizace. Tím by tato omezení rovněž podněcovala k co nejrychlejšímu splacení státní podpory.

45)

Komise rovněž přezkoumá stupeň otevřenosti trhu a schopnost sektoru vyrovnat se s úpadky bank. Ve svém celkovém hodnocení může Komise zohlednit případné závazky ze strany příjemce nebo závazky ze strany členského státu týkající se přijetí opatření (44), která by podpořila zdravější a více konkurenční tržní prostředí, například vytvořením příznivých podmínek pro vstup na trh a odchod z trhu. Tyto iniciativy by mohly za vhodných okolností doplňovat jiná strukturální opatření či opatření týkající se změn v jednání (behavioural measures), která by se za běžných okolností od příjemce vyžadovala. Závazek členského státu zavést mechanismy, jež by řešily obtíže banky v rané fázi, může být Komisí hodnocen kladně jako prvek podporující zdravé a konkurenční tržní prostředí.

46)

Aby Komise mohla ověřit, že je plán restrukturalizace řádně prováděn, bude požadovat pravidelné podrobné zprávy. První zprávu bude třeba Komisi předložit zpravidla nejpozději do šesti měsíců od schválení plánu restrukturalizace.

47)

Poté, co je plán restrukturalizace oznámen, musí Komise posoudit, zda je pravděpodobné, že plán zajistí obnovení dlouhodobé životaschopnosti a přiměřené omezení narušení hospodářské soutěže. Pokud má Komise vážné pochybnosti ohledně souladu plánu restrukturalizace s příslušnými požadavky, je povinna zahájit formální vyšetřovací řízení, ve kterém mají třetí strany možnost předložit k opatření připomínky, čímž bude zajištěn transparentní a koherentní přístup a zároveň dodržena pravidla důvěrnosti platná v řízeních o státní podpoře (45).

48)

Komise však nemusí zahajovat formální vyšetřovací řízení v případě, že plán restrukturalizace je úplný a navrhovaná opatření podle Komise nevyvolávají žádné další pochybnosti, pokud jde o slučitelnost podpor ve smyslu čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (46). Může k tomu dojít zejména v případě, kdy členský stát oznámil Komisi podporu doplněnou o plán restrukturalizace splňující veškeré podmínky stanovené v tomto sdělení, aby získal právní jistotu ohledně nezbytných následných opatření. V těchto případech může Komise přijmout konečné rozhodnutí, podle něhož jsou podpora na záchranu i podpora na restrukturalizaci slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy.

49)

Toto sdělení je odůvodněno současnou výjimečnou krizí finančního sektoru a proto by jeho použití mělo být časově omezené. Pro hodnocení podpor na restrukturalizaci oznámených Komisi 31. prosince 2010 nebo před 31. prosincem 2010 použije Komise toto sdělení. Pokud jde o neoznámenou podporu, použije se oznámení Komise o stanovení použitelných pravidel pro hodnocení nezákonné státní podpory (47). Komise proto použije toto sdělení při hodnocení slučitelnosti neoznámené podpory poskytnuté 31. prosince 2010 nebo před 31. prosincem 2010.

50)

Komise, vědoma si toho, že je toto sdělení založeno na čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy, může přezkoumat jeho obsah a dobu platnosti podle vývoje tržních podmínek, na základě zkušeností získaných při projednávání případů a s ohledem na prvořadý zájem na zachování finanční stability.